SRPEN 2013

 

Ročník XIX číslo .8.                                                                                                                           srpen 2013

 

CHCEŠ BÝT DALŠÍM KRISTEM?

ČEKÁM NA TEBE VEDLE TEBE

mp3 In: http://cs.gloria.tv/?media=463427  

Od té doby, co opouštím nazaretskou  samotu a vystupuji veřejně se svým posláním, proudí ke mně zástupy lidí. Všichni chtějí slyšet mou radostnou zvěst. A skutečně je potěším. Jako je, také tebe osvobozuji ode všech předsudků a špatných sklonů. Léčím a uzdravuji od nemocí a utrpení. Sytím těla i duše, všechny pozvedám z mrtvé polohy a těším.

Tak jsem ještě účinněji propojen s mým nebeským otcovstvím na proměně přírodního prostředí v průsečíku všeho stvoření. Tento průsečík dvou protichůdných linií je první věcí okolního světa, která se mým působením mění v novou, tajemnou skutečnost. Kříž je první věc nového světa. Z opovržené opuštěnosti popraviště vycházím do celého světa. A všechno stvoření napojuji na tento prostředek mého umučení. Při plném docenění tvé svobody je tu celé lidstvo přibito společně se mnou, někdo po mé levici, jiný po pravici. Nikdo se tomu ale nevyhne, ať už mě odmítá s proklínáním nebo s díkůvzdáním přijímá.

Vrchol působivosti propojenosti se mnou otcovským i bratrským na proměně lidstva představuji slavným ustanovením mého těla za pokrm. Také v tomto tajemném odění všedním pokrmem se prodírám ven z půlnočního ticha svého slavného příbytku. Třebaže zdánlivě spím v podobě okrouhlé potraviny, přesto jasně vynikám jako jediný světlý bod a ohnisko lásky uprostřed světa. Nejenže chci odsud ovládat a proměňovat celý svět v nový svět, ale také to doopravdy činím. K tomu mám tebe, můj důvěrníku. Chci se projevit v každé tvé obětavé práci, když se posiluješ z mého oslaveného těla. Pokud mi dovolíš, tak se uplatním ve tvé tvorbě obrácené k vnějším výkonům i ve tvých obětech, obrácených dovnitř, zjevně proti tvému tělu.

V tobě uprostřed celého mého lidstva si během tří dnů buduji živý příbytek modlitby a laboratoř ustavičného kříže a práce.

Tajemná výstavba hradu ve tvém srdci, utvářená nesmrtelnou duší, zakalenou mou obnovující a zušlechťující milostí, směřuje k svému prosazení navenek. Chci, aby z plnosti tvého vnitřního života byl s mou pomocí budován okolní svět.

Tvořivost práce mne, slavně kvůli tobě oděném tvým vezdejším chlebem v prostředí tvého srdce, se nezadržitelně prosazuje k uplatnění v okolním světě.

Výchozí kosmos čili řád tvého srdce i okolní kosmos jsou poznamenány mým zásahem už od stvoření. Obnovuji je a udržuji svou milostí, až posléze ponesou moji vlastní lidskou tvář, kterou od svého příchodu na svět beru od tebe na sebe.

S tvou lidskou tváří, kterou si kvůli tvé obnově a zušlechtění osvojuji, přicházím do světa. Přijímám tvé tělo proto, abych v něm dal jasně vyniknout lidské tváři mého nebeského otcovství. Toužím obnovit a zušlechtit můj obraz v tobě. Následkem tvého pádu je obraz rozmazaný. Moderní umění odráží tento pokleslý stav tvého nitra a tebou poškozeného okolního prostředí tak, že odmítá nadále přijímat i výrazové prostředky z ohlušujícího, dusivého a odporného prostředí úpadku. Výsledkem je rozklad světla, tvaru, i zánik veškerého smyslům názorně dostupného námětu v umění. I samo umění tím pozbývá názornou sdělnost. Přicházím však vrátit původní obraz mého velebného otcovství i do umění. Přijímám k tomu jediný prostředek, k němuž jsem svými katany přibit, totiž kříž. Jak prosté a jednoduché, že kříž, který je mi dán na ramena a na který jsem posléze přibit, se stává prostředkem obnovy tvého umění.

Během své pouti časoprostorem světa, dovršené vrcholnou obětí a vítězstvím nad smrtí, nad světem i vládcem světa, vytvářím vrcholné dílo umění života a smrti. Naplňuji slova proroka Izajáše, že nemám podoby ani krásy. Právě z této hříšníky znetvořené lidské tváře, jakou otiskuji do turínského plátna, jasně vyniká nekonečná důstojnost a krása tváře mého vznešeného otcovství. Zde se obnovuje můj původní obraz v tobě. Tady se zdokonaluješ a naplňuješ vyšším životem. Tak je můj obraz v tobě nebývale prozářen.

Počínej si ve svém úsilí při obnově lidské tváře v tobě nejen jako sochař či malíř. Svěř se do péče naší vlastní Mamince, věčně čisté Panně. Jedině naše přečistá panenská Máti mě přijímá nejlépe ze všech lidí. Nejlépe z lidí mi vtiskuje svůj průzračně čistý a jedinečný lidský tvar. Proto se jí dostává obnovy a dokonalého zušlechtění jako ženě oděné Sluncem. Naše dokonalá Maminka ti vtiskuje obraz mé tváře. Nedělá to zkusmo, ani tápavě, ani náhodným hledáním, ale věrně a přesně, spolehlivě a prozíravě, jako když se odlévá socha metodou ztraceného vosku. Jako vtiskuje lidský tvar mě, svému jedinému dítěti, tak vede i tebe, ať jsi kdokoli. Tak si osvojuješ tvář mne samého. Vede to k tomu, aby se můj obraz naplno projevil ve tvém srdci. Vede to také k tomu, aby moje velebnost přetékala z hliněné nádoby tvé bytosti do okolního světa.

Sám tě vyvádím ze slepé uličky úpadku a vedu z ní celý svět. Přeji si, aby tento svět byl stále vynořován z temnoty zvrhlosti a stále obnovován tebou, těsně spolupracujícím se mnou, ale také se mnou nesoucím kříž. Chci, aby celý vesmír byl stále obnovován mou milostí. Tak se právě přes tebe stále obnovuje tvář světa.

Jako celý vesmír vychází z mých stvořitelských rukou a jako je celý svět prosáklý Krví mé oběti na Golgotě, tak má být celý přetvořen tvořivou prací i obětavým ukřižováním tebe jako mého důvěrníka a pomocníka. Neboj se, že bys k tomu neměl dost sil a schopností. Stále se k tomu smíš účinně posilovat z mého stolu. Tak se můžeš se mnou stále dokonaleji spojovat v můj jediný obraz.

Podle své nejhlubší vlastnosti je moje působnost v podobě tvé všední obživy v okolním, vnějším životním prostředí všeobecná. Žádnými zbraněmi, nýbrž jedině svrchovanou Láskou, používající za prostředek to, co dennodenně potřebuješ ke své obživě, a co přinášíš, účinně zasáhnu celý svět.

Znáš důsledky mého všeobecného kosmického působení tvou všední obživou? Liší se v prostoru i v čase.

Všeobecnost prostorových účinků mého Těla ve vesmíru vyplývá především z toho, že věčně žiji a působím v každém, i v tom nejmenším a nejzákladnějším článku světa, a že všechno ve světě vzniká, trvá, pohybuje se a je udržováno mým působením.

Všeobecnost mých prostorových účinků pomocí tvé všední obživy ve světě vyplývá dále z toho, že mým příchodem na svět ve tvém těle vstupuji jako druhá osoba mého nebeského otcovství do každého atomu, do každého protonu, elektronu a neutronu, ba i do každého kvanta záření, abych každý článek stvoření obnovil a zušlechtil svou osobní přítomností a svým osobním vlivem.

Všeobecnost prostorových účinků mého Těla, v podobě tvého vezdejšího chleba, v celém vesmíru vyplývá i z toho, že jako tvoje běžná výživa vcházím do mikrokosmu tvého srdce, abych s tvou součinností a spolutrpností mohl zasahovat i do toho nejvíce narušeného a poškozeného okolního světa, a tak abych tam otiskl svou tvář jako do Veroničiny roušky.

Proto pro vnější práci tebe, mnou omilostněného, vnitřně oživovaného z mého proměněného Těla, není žádné pole působnosti, které by se mi vymykalo.

Bezvýznamné je pouze jedno, totiž odmítat nalézat ve všem mne. Každá tvá lenost, změkčilost, zbabělost či neochota neobjevovat mne na každém kroku je úchylná a zvrhlá. Zpátečnické je jen jedno, totiž zpožďování všeho, co má být vykonáno či odtrpěno pro mne. Škodlivá je ta práce a bolest, která nemíří ke mně jako k svému cíli.

Každá práce, která nezačíná u mne, přináší pouze zdánlivé výsledky. Práce, která nezačíná prosbou o mou pomoc a nepokračuje pak s mou pomocí zaměřením a zaslíbením celého díla k mému věčnému otcovství, je strašně neplodná, běží naprázdno.

Bolest, samota či jiné utrpení, které nezačínají vyprošováním si mé milosti, doléhá na toho, kdo ji takto prožívá, jako zničující a drtivé břemeno. Takové utrpení vyčerpává tvé slabé lidské síly a stravuje tvůj omezený lidský čas. Snášení a nesení mého kříže, které nedoprovází moje milostivá podpora a můj zušlechťující vliv, od tebe nadějně vyprošovaných a pokorně na kolenou očekávaných, míří k něčemu úchylnému, zoufale bolestivému a smutnému. Je strašná taková bolest, odcizená vládcem světa, tím odvěkým lhářem.

Nezapomeň, že ani jediná věc ve světě, ani jedno magnetické pole, ani plazma, ani jediné kvantum záření ve vesmíru mi není cizí. Kdo není ochoten z každého předmětu práce ve vesmíru vytesat právě a jedině moji tvář, odporuje mi.

Chceš vědět, kam jdeš? Jaký smysl má tvůj život? Jak žiješ? A kdo jsi? Ve mně se pohybuješ, žiješ a jsi. Jedině mou milostí jsi, kdo jsi. Mým povoláním máš účast na dětství vůči mému otcovství nebeskému, jaké prožívám sám ve tvém těle. Stejnou silou tě vedu k důvěrnému přátelství s mým věčným otcovstvím, k hrdinské spolutrpnosti se mnou při obnově a zušlechtění celého stvoření v tobě i kolem tebe.

Tajemnou energií, vyzařující z mého proměněného Těla jako mocného termojaderného článku, se stáváš mým zručným pracovníkem, kvalifikovaným dělníkem, vynálezcem, tvořivým a produktivním pomocníkem. Současně se však stáváš také další mou bičovanou, trním korunovanou a ukřižovanou obětí. Tak stále účinněji pokračuj v dokonalejší práci i oběti, a v průbojnějším postupu své práce i tvého křižování.

Mým přičiněním se stáváš zosobněním stále učenlivějšího a zdokonalujícího se živého počítače. Nikdy neustáváš na dosažené úrovni. Spěješ k dosažení nejlepšího spojení.

Moje milost je tvoje vrcholná hřivna. Milostí nabýváš odvahy a průbojnosti, ale především lásky, a to v hrdinské míře. Nelekáš se žádného nebezpečí, ať už pro tebe znamená překážku v okolí nebo bolest ohrožující tvou tělesnou schránku. Stopuješ mou věčnou Pravdu, která je zdrojem každé pravdy ve světě. Už neulpíváš na lesklém povrchu ani tě svět neoslní objevenou pravdou. Zato stále vzhlížíš ke mně, nejvyššímu vzoru, povýšenému na kříži, který jsem Sluncem všech sluncí.

Mou silou se stáváš služebníkem svrchované Krásy a všech jejích odlesků ve světě kolem tebe i uvnitř tebe. Tak se stáváš umělcem života. Zachycuješ jasně vynikající tvar věcí a událostí a současně se dobrovolně poddáváš i tomu, abys podle mého vzoru ztratil podobu i krásu. Stáváš se mým spolustvořitelem, postihujícím jasně vyzařující formu i v té nejošklivější hmotě. Stáváš se mým tvůrčím důvěrníkem, ale především trpícím a ukřižovaným spoluobětovatelem při zdokonalování světa, strádajícího a trpícího v porodních bolestech, provázejících zrození nového světa, nevídaně a neslýchaně krásného.

Síla z nevyčerpatelného zdroje mé slavné hostiny lásky v tobě působí, že se stáváš dospělým vůdcem lidu. Při této slavné hostině tě nechávám přetékat ušlechtilými myšlenkami. A přitom zůstáváš uprostřed všedního dne, jehož stále překračuješ nadlidským hrdinstvím. Díky mé milosti se stáváš hrdinou chladně uvážené, mravenčí práce, prosté jakékoli překotnosti. Stáváš se mým důvěrným spoluobětovatelem, vždy plným lásky a porozumění k lidu a současně chápavým ke všem jeho slabostem a znalcem jeho nedostatků.

Všeobecnost časových účinků mého proměněného Těla ve světě vyplývá z toho, že „nebe a země pominou, ale má slova nepominou“. Plyne to ze skutečnosti, že každý stupeň tvého vývoje uprostřed lidstva a světa a každé jeho období je novým zjevením mé velikosti. V každé době se odráží nový rys mé tváře, kterou přijímám od tebe díky naší panenské Mamince. A přece nejsem jiný, jak o mně svědčí apoštol Pavel. Proto i účinky mého proměněného Těla v okolním makrokosmu přesahují dobová omezení. Moje práce a oběť na obnově a zušlechtění okolního prostředí nezná rozdíl jednotlivých dob.

Účinnost působení mého tajemného Těla ve světě není vůbec časově omezena. Neulpívá na zaprášené minulosti, ani nepředbíhá do vysněné budoucnosti. Zato naplno využívá drahocenná léta k hrdinství výkonu v práci i v trpné oběti. Není spoutána ve svěrací kazajce tvé včerejší úcty ke mně, ani se neomezuje na nějaké nové vymoženosti tvé úcty ke mně, odpovídající tvé mentalitě a okolním podmínkám. Nevážu se na vývoj tvých názorů na mne a na mé božské dílo.

Díky síle, vyvěrající z mého tajemného Těla, se ty, můj milý příteli, který se pravidelně účinně posiluješ ze stolu mé slavné hostiny lásky, smíš srdečně radovat z každého okamžiku a z celé své doby. Těšíš se z mé přízně zde a nyní, abys mi právě teď a zrovna tady nabídl své ruce ochotné k spolutrpnosti na obnově a zušlechtění světa. Oděn do podoby tvého vezdejšího chleba, rozhojňuji ve tvém srdci zdokonalující nadání. Tvoje prozářená a zdokonalená duše pak vtiskuje tvar milosti celé tvé přirozenosti a nekonečně ji tím zušlechťuje. Z celého srdce se pak rozeznívá tvůj mikrokosmos hudbou pulsující intuice. Povznáší se velebným chvalozpěvem mého nebeského otcovství. Z této hudby pulzující intuice se rodí každá tvá inspirace. Odtud ti přichází každý smysluplný podnět pro přestavbu a posvěcení okolního světa.

V síle proměněného každodenního pokrmu si naplno uvědom temnotu a zmatek své doby. A právě proto všemožně odhazuj stranou všechny lidské ohledy a svou lenost, pohodlnost a změkčilost. Učiň to kvůli tomu, aby nic lidského nebránilo plnému uplatnění se blahodárného a zušlechťujícího vlivu mého Těla. To proto, aby celá moje síla mohla skrze tvé srdce jako podivuhodný světelný hranol naplno vyzářit rozložená do barevného spektra a přece spojená v jediný oblouk tajemné rosy.

Dobře vím, jak působím, že z prvotní temnoty chaosu vzchází velkým třeskem svět a rodí se kosmos. Pak se ale děje něco daleko úžasnějšího, než celé stvoření všehomíra. Z temné noci velkopátečního chaosu vzchází ještě větší Slunce, ale přitom mnohem pokojnějším třeskem. Vychází Slunce milosti, jasnější než všechna slunce světa.

A teď, po tomto mém příchodu na svět ve tvém těle a po všem, co tu působím, už všechno slouží zvláště tobě uprostřed celého lidstva a světa jedině ke zdokonalení. Proto se raduj i ze slabostí a chyb své doby. Tím se navenek odhaluje skryté smýšlení i chyby mnohých. Raduj se i z dnešního znečištění a porušení okolního vesmíru, ovšem beze stopy škodolibosti, nýbrž jako z veliké příležitosti. Právě z tohoto trpícího prostředí, potřebujícího dnes tolik pomoci, vzchází nové světlo a otevírá se cesta k dalšímu zdokonalování světa.

Vedle všech proti nebi zlomyslně a tupě vzmáchnutých pěstí jako je Babylon nebo Černobyl zůstáváš neochvějně stát jako nezlomený hrdina uprostřed celého lidstva. Žij v mé přízni a opři se o skálu mého tajemného Těla! Celý okolní vesmír je plný pokojné síly, vyvěrající mnou slavně proměněného tvého každodenního chleba. Tato síla se radostně uplatňuje v každé době. Její účinnost a rozsah působnosti den ode dne roste.

Jedině ty, kdo žiješ v plnosti této síly a pokojně ji svou obětí a svým prociťováním mé bolesti a nesením mého kříže a převádíš z mikrokosmu svého srdce do okolního makrokosmu, dovedeš vytušit mou velikost - Původce všehomíra, jenž v překypujícím bohatství svého nadání stvořuji vesmír plný zázraků.

V síle všeobecnosti, která objímá celý časoprostor vesmírného oceánu, se působnost tvé všední obživy proměněné v mé Tělo, ve svém nejširším záběru, jakoby se zatajeným dechem skrývá do jistého, záhybu jedné nepatrné galaxie.

Veškerá překypující všeobecnost rozsáhlé působivosti mého proměněného Těla se ukrývá do osamělé zapomenutosti každodenní mravenčí oběti. Je to působnost, vyhlížející navenek jako neúčelné zmaření pro tvůj vezdejší chléb, odstartovaná jako jemnou pinzetou, vkládající jeho nepatrný zlomek, ale přesto podstatně obsahující mne samého v celé mé věčné životnosti, do tvé živé tkáně, podstatně spojené vjedno s nesmrtelnou duší. Tak nenápadná je ta působnost, ale přesto důsledně a prozíravě řízená mým Duchem.

Právě, že jsem ve svém Těle jako Beránek svolný a ochotný k té nejponíženější službě kvůli obnově a vrcholnému posvěcení světa, podvolující se jakémukoli utrpení, ve všech podmínkách, zvláště těch nejméně důstojných člověka, a v každé pracovní době, proto ti dopřávám nalézt mě právě v takovém zapadlém koutu vesmíru, jako je Modrá planeta. Odtud smíš mocně a ustavičně působit jako nepatrná, a přece nesmírné významná částka vesmírného celku.

Jak je to možné? Právě tak, otcovsky, nezasahuji ustavičně zvláštním způsobem do chodu stvoření, nýbrž stojím v pozadí zákonů, které vkládám do tohoto svého díla, a prostřednictvím těchto zákonů všechno řídím.

Právě tak, jako že ve tvém těle vzdávám čest nepatrné planetě Zemi svou pozemskou poutí. Uprostřed vesmírného časoprostoru se právě zde a nyní spokojuji s maličkou Zemí a ostatní svět přenechávám tobě, můj posle a tvým pokračovatelům.

Právě tak, jako že v podobě tvého vezdejšího chleba opouštím svůj pokojný úkryt ve svatostánku, abych se usadil ještě skrytějším a nenápadnějším způsobem ve tvém srdci.

Tak je nejskrytější a nejhlubší vlastností všeobecného působení mého proměněného Těla ve světě ochota nehlučně se zařadit do běhu událostí a nenápadně se začlenit do celku. Rozhodující je pokračující život celku.

Tohle není tělo žádného nadlidského supermana, nýbrž právě tvé lidské tělo, ve kterém dosahuji největší dílo ve světě. S tímto tvým slabým tělem umírám v oběti slavné hostiny lásky. Proto je zde stále volně otevřený a dostupný pulsující pramen věčného života pro tebe uprostřed lidstva a světa.

Stejně tak i působení tebe, kterého si volím za svého důvěrníka a pomocníka, spočívá v překonání tvé oddělenosti od okolí, a to proměněním tvé zdánlivé izolace s mou pomocí v nepřetržitou jednotu a souvislost. Až dosud sis možná připadal vyděděncem světa, kde se na tebe všechno hroutí. Stále na sobě nosíš znamení mé potupné smrti na kříži, aby se na tobě zjevil i můj život.

Vzájemná propojenost tebe, mého důvěrného přítele, trpícího spoluobětovatele na spáse světa se mnou ukřižovaným a s naší společnou panenskou Maminkou, znamená pro tebe soustavné přehlížení sebe sama až k úplnému sebepodcenění, sebepřehlížení a sebeznehodnocení při současném proměnění se s mou nadpřirozenou pomocí.

Nad vrcholem tvého všeobecného spolutrpitelství při obnově a posvěcení světa se tyčí můj kříž. Dříve nebo později se objeví i v těch časově i místně nejodlehlejších oblastech vesmíru. Z mé oběti, jakož i z tvých ran a proudů krve ostatních pronásledovaných kvůli mně, vyrůstá velkolepá budova osvíceně uspořádaných národů a celého posvěceného světa.

Všeobecná spolupráce všech článků shromáždění mých věrných je umožněna právě v duchu všeobecnosti mravenčí služby a oběti jednotlivých účastníků. Takoví povolaní jedinci však musí vždy ochotně setrvávat se mnou na svém místě a slavit tichou oběť ponořenou do šedivé všednosti ve stínu zapomenutí a lidského opovržení.

Pokud je ti ale dopřáno v jednotě se mnou vyjít na světlo světa a objevit se na veřejnosti uprostřed vlnících se zástupů, uchvácených mým úžasným Vzkříšením, přesto tě i zde čeká můj kříž. Tvůj ústup do pozadí a otevření se utrpení při proměně s mou pomocí se dříve nebo později dostaví jako vrchol působnosti v okolním světě. TJ

+++

ČEKANCE

 

ČEKANKO U CESTY BOŽÍ

KDE PROSEBNÍCI

HLOŽÍ

SLOŽÍ

 

ČEKANKO BLANKYTNÝCH KVĚTŮ

PROSÍM JEDNU VĚTU

POVĚZ ZA MNE

KRÁLI SVĚTŮ

KDYŽ SE SPLETU

V LETU

 

ČEKANKO POMOZ NÉST

TOUHU KVÉST

JAK TVÉ KVĚTY

V PŘEDZVĚST

HVĚZD

 

Pavel Kroupa

+++

NEMUSÍŠ BÝT ŽÁDNÝ SUPERMAN

mp3 In:  http://cs.gloria.tv/?media=463434

Apoštol národů ti vzkazuje, že máš u mě otcovského jen jednoho prostředníka. Máš zde na nebesích pouze mne jediného prostředníka bratrského. Jsem tvůj spásonosný Bratr. Vydávám sám sebe a stále znovu jako výkupné za tebe a za všechny.

 Avšak je tu ještě naše panenská Maminka. Mariina mateřská úloha nijak nezastiňuje ani nezmenšuje toto moje jediné božské prostřednictví, nýbrž potvrzuje jeho moc.

 Mariino prostřednictví je úzce spojeno s jejím panenským mateřstvím. Má zvláštní a jedinečně mateřský ráz. Tento zvláštní mateřský ráz ji odlišuje od prostřednictví jiných tvorů. Ti mají různým způsobem účast na mém jediném prostřednictví, ale pokaždé podřadným. Ovšem také Mariino mateřské prostřednictví má povahu účasti.

 Když poznává v andělském pozdravení mou otcovskou vůli a podrobuje se mi, říká: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova.“

Tento její souhlas k mateřství je důsledkem úplného odevzdání se mi celým, nerozděleným srdcem. Přijímá své vyvolení za mou vlastní Matku. Jako Panna se nechává vést snoubeneckou láskou, která se mi dokonale zaslibuje. V jejím případě to znamená, že naplno odevzdává svou lidskou osobu mé osobě otcovské a současně také kvůli tobě bratrské. V síle této lásky touží být mi vždy a ve všem naprosto oddána a žít pro mne celým čistým Srdcem.

 Na prvém místě je to však moje otcovství, které věnuje Marii důvěru, když jí svěřuje tajemství vtělení mé druhé božské Osoby. Dokonale v sobě spojuje lásku, jaká je příznačná pro panenství, i pro mateřskou lásku. Obě spojuje v jednotu. Proto se stává nejen Matkou a živitelkou mne jako tvého spásonosného Bratra, ale také mou nejdůvěrnější společnicí, spoluvykupitelkou a spolutrpitelkou.

 Když po mém Zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení setrvává s apoštoly ve večeřadle v očekávání letnic, je přítomna jako moje Matka. Je zde nejen jako ta, která kráčí napřed cestou víry a zachovává spojení se mnou až ke kříži. Je tu hlavně v mých službách. Když odcházím ze světa, zanechávám ji tu jako Matku uprostřed rodící se nové lidské rodiny: Hle, matka tvá!

 Po mém odchodu na nejvyšší místa trvá Mariino panenské mateřství zejména vůči tobě uprostřed ostatních a spolu s nimi, jako mateřské prostřednictví. Tím, že se jako Matka přimlouvá zvláště za tebe uprostřed ostatních mých věrných a spolu s nimi, zapojuje se dál do díla obnovy a posvěcení lidstva a světa. Mariino panenské mateřství v tomto odvěkém plánu milosti trvá neustále, až do věčného dovršení obnovy a posvěcení všech vyvolených. Mariino mateřské prostřednictví nabývá mou smrtí všeobecný dosah, protože moje dílo se vztahuje zvláště na tebe uprostřed ostatních lidí a s nimi. Tak se ukazuje zvláštním způsobem účinnost mého jediného a všeobecného prostřednictví mezi mnou otcovsky stvořitelským a tebou. Mariina součinnost se zvláštním podřízeným způsobem účastní na mém všeobecném prostřednictví.

I když Maria dosahuje vrcholné slávy, neopouští tak docela tento úkol. Nadále opatřuje právě tobě uprostřed ostatního lidu dary pro posvěcení svými mnohonásobnými oběťmi a přímluvami.

 Po naplnění její pozemské pouti, ji s tělem i duší povznáším k vrcholné slávě mého nebeského otcovství, aby se mnou otcovským i bratrským na vrcholném místě přičiňovala, aby se mi dokonaleji připodobnila.

 S tímto zvláštním a mimořádným povznesením naší panenské Matky je spojeno tajemství její věčné slávy. Oslavuji Marii jako nejvyšší představenou nade vším tvorstvem. A přitom je to pořád jen ta prostá dívka z Nazareta, jeden z lidí. Tímto povýšením k vrcholnému panování nepřestává její služba. Nanebevzetím nekončí její služba podílet se na tvé spáse. Její prostředkování trvá až do věčného dosažení dokonalosti právě tebe uprostřed ostatních.

 Dodnes je její mateřské prostřednictví stále podřazeno mně, který jsem jediný Prostředník až do konečného dovršení plnosti času, až kdy se všechno sjednocuje ve mně.

 Darem i úkolem mateřství, jímž je Maria spojena se mnou, jakož i svou jedinečnou výbavou i a dary, je těsně spojena právě s tebou uprostřed shromáždění mých věrných. Je vzorem shromáždění mých věrných ve víře, lásce a dokonalém spojení se mnou. Uč se od Marie, jako se celé shromáždění mých věrných učí od Marie také svému vlastnímu mateřství. Rozjímej o tajemné dokonalosti Marie, které se jí dostává. Napodobuj lásku panenské Marie. Tak naplníš mou vůli.

 Vedu ji mým Duchem k naplnění úkolu, který pro ni vybírám, aby byla jako první z lidí navěky nejdokonalejší zvláštní pomocnice v mých službách. Takto ji předjímají moji vyvolení ve Starém zákoně. Takovou se doopravdy stává poslušným a svobodným souhlasem při Zvěstování. Vrchol úlohy panenské Matky jako první a největší v mých vrcholných službách prorokuje Simeon v chrámě. A Maria, která začíná jako prostá nazaretská Panna, dostává opravdu a v plném slova smyslu účast právě na tvé obnově a řízení tvého posvěcení. Děje se to díky těsné spoluoběti Marie, když stojí pod mým křížem a zakouší probodení mého Srdce na svém vlastním těle, které přijímám od ní. Jako první moje důvěrná spolutrpitelka je také první spoluvykupitelka světa. Za ní následují zástupy svatých a světic tak, jak si je k tomu otcovsky i bratrsky vybírám, povolávám a povznáším. A nyní jsi na řadě ty. Otevři se mé výzvě. Dej se povznést k pokračování v Mariině spoluvykupitelském díle, ale nezapomeň, že tato tvoje účast má i stránku spolutrpitelskou.

 Dodnes je Maria tvou Prostřednicí a Přímluvkyní v řádu nejvyššího Dobra. Dostává se jí toho za odměnu za její podíl při tvé obnově a při jejím následném vrcholném zdokonalování. Úloha panenské Matky být Matkou mých zvláštních nových Kristů, sledujících především tvou obnovu a tvé posvěcení uprostřed lidstva a světa nepřestává mým oslavením, nýbrž pokračuje dál. Třebaže panenská Matka je žena, zatímco si povolávám jako zvláštní Kristy do mých vrcholných služeb muže, přesto se máš co učit od Marie. Potřebuji tě zvláště k službě při mé neustávající slavné hostině lásky, aby se mohla stále viditelně tvým prostřednictvím konat v celém světě. Proto se musíš pod vedením naší společné panenské Matky přičiňovat i obětovávat k dosažení dokonalosti života lásky v dokonalosti neustálého úkonu lásky. Možná si myslíš, že po tvém slavném zaslíbení se mi a pomazání pověřenýma rukama na tobě spočívá příslušná milost, takže už jenom můžeš jako mechanická síla splnit to, co od tebe žádá úřad. Jenomže tím by se z tebe stával pouhý úředník, který postrádal vlastnosti mé dokonalé Lásky. Přeji si tě nejen jako úředníka a pořadatele služeb a obětí na svěřeném místě, nýbrž dokonalého podle mne otcovského i bratrského.

To je přirozeně nedostižný cíl, a stanovím ti ho, abych tě poučil, že na cestě k posvěcení není hranice, za kterou bys mohl usnout na vavřínech. Přirozená nedostižnost cíle tě nezbavuje povinnosti směřovat k němu všemi silami.

To, že tě vybízím k tak vznešeným výšinám, zdaleka neznamená, že bys jich už dosáhl naprosto a s konečnou platností, takže bys už směl jen čekat na Poslední soud, kdy tě oslavím. Nikdy nemůžeš ustat od svého dobrého zápolení.

Pamatuj si, že u mne neplatí tolik úspěch, protože úspěch závisí jedině na mně, který ovšem chci, abys uspěl, ale to ještě neznamená, že uspěješ. Nejsi přece loutka bez vlastní svobodné vůle, jako ani panenská Máti není žádná mechanická loutka v mých rukou.

Musíš mobilizovat a zapojit síly v úsilí o čistotu lásky v čistém úkonu lásky. Sleduj naši panenskou Maminku pod mým křížem. Je nehybně přibita ke mně ukřižovanému a její přečisté Srdce je probodeno spolu s mým Srdcem Nejsvětějším, proťatým vojenským kopím, ale jak hrdinská důstojnost je v její lásce ke mně i přes to všechno utrpení! Sleduj svatého otce Dominika objímajícího mne ukřižovaného, jak hrdinská je jeho láska ke mně a k nesmrtelným duším! Takovým tě chci mít v okamžicích bolesti, a panenství lásky ti k tomu dopomůže.

Usiluj o větší zapojení v síle úkonu lásky. Zamiluj si mě až k zbláznění. Přibij se na můj kříž a nechej se k mému kříži přibíjet, ne však nerozumně, ani nesmyslně, že bys třeba majetek hodil bohatcům a chamtivcům, nebo že bys místo úspěchu hledal vlastní zkázu. Z lásky ke mně se vzdej bohatství, moci, majetku, rodiny, společenského úspěchu, avšak v neustálém úkonu lásky ke mně a k lidem v čele s Pannou Marií.

Vydej se mi, zaslib se mému Srdci Nejsvětějšímu, a vyprošuj si pro svůj úkon lásky chápavé srdce, totiž srdce uznalé, učenlivé a stále se vzdělávající, a udělím ti chápavé srdce jako Šalamounovi, ale natrvalo, totiž mé Srdce Nejsvětější. Láska v odevzdanosti se mění v učenlivou lásku. Když mluvím k zástupům, připomínám jim, co zapsali proroci, že totiž budou všichni ode mne poučováni.

Jsem tímto jediným Učitelem všech duší. Jsem Učitelem, který má vědu svatosti v nekonečné míře a chci a mohu ji dát tvé duši, jen když bude učenlivá a ochotně odpoví činem na každý požadavek, na každou mou láskyplnou nebo bolestnou činnost, na každé moje přání, jakkoli projevené. Mám na tebe všechna práva, kdežto ty máš jen jedno, totiž poslouchat mě. Potřebuji vůli učenlivou, která mě nechá jednat, která se podrobí všemu, která mi důvěřuje a vždy, v jakékoliv situaci, mi slouží s klidem a s radostí. Jsem od věčnosti, a co činím nebo snáším, to činím nebo snáším dobře, a tedy vždy k většímu užitku duše, i když tvoje duše pokaždé nepozoruje toto moje působení v jeho podstatě i výsledcích. Nechej mě jednat, a uvidíš, že dělám všechno dobře, a má malá hostie se stane plodnou pro lásku tvé duše.

Láska, a jedině láska, tě může přivést k úplné a důvěřivé odevzdanosti. Jak by ses také mohl vzdát každé myšlenky, touhy a osobní starosti, kdybys nedůvěřoval v mou svrchovanou Lásku?

Stávají-li se tvé zbytečné myšlenky, které vědomě připouštíš, trny v mé hlavě, ověnčené trnovou korunou, zříkání se jich tě podrobuje tvrdému zápasu, který se ti stává zdrojem nesčetných úkonů sebezáporu. Vidíš mne korunovaného trním? Můžeš mne napodobit, zamezíš-li přístup jakékoliv zbytečné myšlence. Tak se myšlenkově uvolníš pro lásku.

Chceš-li vytrvat v tomto panenství mysli, znamená to pro tebe trnovou korunu ne pouze na chvilku, nýbrž na celý život. Boj proti zbytečným myšlenkám je jeden z nejtěžších. Proto musí být veden takticky, pokojně, a mírně, s velkou trpělivostí a ještě větší vytrvalostí, aniž si při tom činíš nárok na to, abys v panenství mysli dosáhl dokonalosti, protože to pro tebe není v pozemském životě možné. Opravdu nezávisí na tobě, zdali budeš více nebo méně napadán zbytečnými myšlenkami. Stejně si ani nemůžeš dělat nárok na to, abys byl uchráněn boje proti nim, nebo si namlouvat, že onen boj přestává. Stačí ti dobrovolně nepřipouštět zbytečné myšlenky.

Takový boj je částí mého působení k tvému posvěcení, protože ti zjednává zásluhy. Čím tvrdší je tento boj, tím více zásluh získáváš. Je to nejen záslužné pro vlastní duši, nýbrž to prospívá i jiným duším. Dopouštím tento tuhý boj myšlenek, který tě tísní, protože mi zjednává slávu a získává mi duše.

Pro svou spásu a spásu duší a mou oslavu mi obětuj v každém okamžiku tyto všetečné přemítavé myšlenky, které nechceš, a jež se ti pořád vtírají, od rána, sotva otevřeš oči, až do večera, kdy usínáš, aby ti zabraňovaly v milování. Proměním je v milosti a požehnání pro duše.

Spokojuji se s tvým úsilím. Toto úsilí je však nutné, protože mě nemůžeš milovat z celé mysli jinak, než v dokonalém panenství duše. Snaž se přemýšlet jenom o mně a otevři se bez přemítavého myšlení mému myšlení. Potřebuješ panenství mysli, máš-li zabránit nepříteli vnikat do svých myšlenek a názorů, hodnocení a posuzování, aby v nich nebyl ani jediný odsudek.

Zároveň s panenstvím mysli vyžaduji od tebe panenství jazyka. Bez něho by předchozí panenství bylo skoro vyloučené. Každé zbytečné slovo ti způsobí v duchu vždy nějakou míru roztržitosti. Z každého prázdného slova, které zbytečně proneseš, budeš skládat účty v den soudu.

Nediv se tedy, že požaduji všechna tvoje slova, když předtím požaduji o všechny tvoje myšlenky. Nyní, když mi patří všechny tvoje myšlenky, obětuj mi také všechna svoje slova. Chci je všechna - chci neustálé mlčení, chci tě mít nejen úplně odmlčeného, nýbrž upokojeného v myšlenkách. Potřebuješ také panenství jazyka, aby ses vyhnul uvedeným nedostatkům, které zůstávají nedostatky, i když jsou nedobrovolné.

Panenství jazyka ani panenství mysli nedosáhneš lacino, ani v okamžiku prostým odmlčením a odhozením všetečných myšlenek, zejména odsudků. Naopak, potřebuješ k tomu namáhavé obrušování sebe sama s velkodušnou snahou, a to po celý život.

Panenství mysli a jazyka je podporováno a doplňováno panenstvím srdce, které ti duši ukládá nejen opravdové citové a náladové odpoutání od vnějšího světa, nýbrž i vyžaduje tvoje odloučení od všeho, co tvoří malý vnitřní svět tvého mikrokosmu. Děje se tak zvláště naprostým vyloučením všech sobeckých sklonů a záporných hodnotících soudů či dokonce odsudků, tj. zbytečných starostí o záležitosti druhých. K tomu však můžeš dospět jedině s mou pomocí, kterou si soustavně vyprošuj:

Miluji tě, nauč mě myslet jen s tebou a o tobě!

Miluji tě, nauč mě mluvit jen s tebou a o tobě!

Miluji tě, nauč mě milovat tě a milovat tebou všechno lásky hodné! TJ

+++

OPUŠTĚNOST NOVÉHO KRISTA A OSAMĚLÝ DAV

Těžké poslání - konat a trpět dílo nejvznešenější ze všech mých úkonů - usilovat o spásu lidstva. Tato práce a oběti ti vynáší jako novému zvláštnímu Kristu většinou jen kritiku, posměch, odsouzení a utrpení.

Čím horlivěji pracuješ a obětavěji snášíš příkoří, abys vyrval nesmrtelné duše duchu světa, tím neúprosnější boj vede vládce světa proti každému dalšímu zvláštnímu Kristu.

Jako vykupuji všechny křížem, tak má každý další zvláštní Kristus účast na ovoci vykoupení i podíl na mém utrpení. Málokdy se sice svěří mému lidu se svým utrpením. Vleče však mnoho křížů, protože zachraňovat duše je tolik jako trpět. A čím horlivější, tvořivější a vynalézavější je nový Kristus, tím více křížů na něho doléhá.

Nese-li nový zvláštní Kristus svůj kříž hrdinně, odevzdaně a s obětavou láskou, pak dobře porozumí také svěřenému lidu v těžkých životních chvílích, ale dovede jej i potěšit a posilnit.

Při hlásání mého Slova musí být nový Kristus mužem světla. Má nejen osvěcovat, ale také zahřívat a povzbuzovat, aby sdělení bylo radostné. Jedině tak pronikne temnotu duší a rozehřeje chlad srdcí v osamělém davu, aby z něj učinil osvícený lid.

Slavné povolání nového zvláštního Krista je tak vznešené, že je přesahuje pouze důstojnost naší panenské Matky. Žádná jiná lidská důstojnost, ani andělská, se jí nevyrovná. Rubem této vyvýšenosti zvláštního slavného povolání je však příslib spoluutrpení, vrcholícího ukřižováním a probodením srdce.

Třebaže nový zvláštní Kristus nemá podléhat duchu světa, přesto musí žít a pracovat a obětovat se ve světě. Ačkoli má zastávat výhradně kristovské zájmy a zájmy mých věrných, přesto bývají tyto jeho zájmy a zájmy mých věrných těsně spojeny se zájmy světskými a často na nich závisí.

Zdá-li se nějaký nový zvláštní Kristus nedokonalý, nezapomínej, že se takovým stal často právě v práci a obětech u svěřeného lidu. Kdyby směl dbát jenom na svou vlastní duši, uchýlil by se do poustevnické samoty, aby se oddal modlitbě a pokání. Tak by se uchránil vlivu ducha světa, posměchu odpůrce, kritiky a pomluv mých věrných jemu svěřených.

Jak slabí jsme dnes v boji proti zlému duchu v řeči, v obrazech, v módě, v tanci, v hromadných sdělovacích prostředcích! Odkud má nový zvláštní Kristus, který vidí tyto lhát duchy světa a vládnout v svém okolí, čerpat sílu k jejich přemožení?

Z modlitby a z oběti. A čím více mých věrných mu pomáhá v modlitbě a oběti, tím potupněji bude odpůrce poražen. Jako se pracuje na budování soustavné výpomoci bratří a sester ze světa v duchovní správě, tak se musí soustavně pořádat i modlitba a oběti za dalšího zvláštního Krista.

 K přemožení světové velmoci, o jejímž odvěkém ďábelském spiknutí nesmí žádné moje dítě nikdy pochybovat, je třeba především modlitba. Ještě mocnější než modlitba je spolunesení mého kříže, utrpení, které trpělivě snáší. Takový duch nevyjde jinak než modlitbou a postem. Skutečnost, že zde nadále straší světová velmoc, vyplývá z toho, že se můj lid dost nemodlí, nepostí a neobětuje, zavrhuje myšlenku o ďábelském spiknutí ve světě jako bláznivou. Duše se povzbuzují slovem, ale zachraňují se utrpením.

Obrácení bloudících a záchrana osamělého davu však není ani tak dílem nějakého dalšího zvláštního Krista, nýbrž je hlavně dílem mé božské milosti. Nový zvláštní Kristus je jen průtokem, který přivádí mou milost k lidu. Většinou dává jen vnější podnět, aby moje milost mohla působit. Milost však se musí vyprosit a zasloužit, a to hlavně obětí. Tak mají smírné oběti podíl při záchraně duší. Tak jsou pomocnicemi nového zvláštního Krista. Mnoho mých dětí má v srdci vroucí, ale nesplnitelnou touhu po slavném povolání v mých službách. Každý nemůže být dalším zvláštním Kristem, ale každý mu může pomáhat modlitbou i oběťmi. K těmto smírným obětem není třeba žádné zvláštní slavné zaslíbení.

Stále se věnuje málo pozornosti hlubokému porozumění svaté Terezie Ježíškovy pro dokonalost nového zvláštního Krista. I.áska ke mně, Ukřižovanému, rozněcuje touhu Terezičky po přednostech dalšího zvláštního Krista ještě víc. Je nadšena, když čte, jak svatá Barbora přinesla a podala svatému Stanislavu Kostkovi svaté příjímání: „Pročpak ne anděl, ani ne kněz, nýbrž panna?“

Vstupuje ke karmelitkám kvůli zachraňování duší a přinášení modliteb a obětí za slavné zaslíbení nového zvláštního Krista. Po celý život se modlí a trpí za zvláštního nového Krista jako málokdo. Má být průhlednější než křišťál, ale svatá Terezie shledává, že mnohý nový zvláštní Kristus není takový, jaký by být měl. Modlí se tedy a trpí za něj.

Nejvyšším důkazem a nejšlechetnějším skutkem lásky je utrpení, oddanost až k smrti. Nemůžeš mít větší lásku, než když obětuješ svůj život za přátele. A tak daleko jde svatá Terezie ve své lásce k tobě jako novému zvláštnímu Kristu. Obětuje za tebe jako dalšího Krista - bezstarostný život ve světě, lásku k činnosti, své zdraví i svůj život.

Kdo chce následovat sv.Terezii v její nadpřirozené, mateřské péči o dalšího zvláštního Krista, udělá jí radost tímto vznešeným předsevzetím: JAKO TY, SVATÁ TEREZIE, BUDU I JÁ ZAPOMÍNAT NA SEBE V UTRPENÍ A MODLIT SE, OBĚTOVAT SE A TRPĚT ZA NOVÉHO ZVLÁŠTNÍHO KRISTA!  TJ (Pokr.)

+++

SVATÉ RŮŽENĚ Z LIMY

(23.srpna)

 

V MAJESTÁTNÍ KRÁSE RÁNA

STÍRAJÍ SI ANDY MRAČNA Z ČEL,

ŽASNOU, JAKÁ MILOST DÁNA

DÍVCE JMÉNEM ISABEL.

 

V OČÍCH, V SRDCI NESEŠ BOHU

ÚTRAPY NUZNÝCH, JEJICH VZLYKY,

POKÁNÍ I TESKNOU TOUHU

SVÉ RODNÉ AMERIKY.

 

BLIŽNÍ JSOU TI JEŠTĚ BLÍŽE,

ZKŘEHLÉ TĚŠÍŠ MĚKKOU VLNOU LAM,

PŘIPRAVUJEŠ HRÁZE PÝŠE,

VLNÁM BÍDY VLNOLAM.

 

TVÁŘE CHUDÝCH VÍTR LÍBÁ,

PRO NĚ ANDY VEČER ZEZLÁTNOU.

POMOC TVÁ JE TRPĚLIVÁ,

TVÉ KVĚTINY NEVADNOU.

 

Pavel Kroupa

+++

METODĚJOVA STATEČNOST

Pisatel Života svatého Metoděje vypočítává vynikající postavy Starého zákona, připomíná apoštoly a velikány Nového zákona. "Po těchto všech milosrdný Bůh povolal našeho učitele blaženého Metoděje k vznešenému úkolu. Přirovnáme-li všechny jeho ctnosti a veliké činy k těmto světcům jednomu po druhém, nebudeme se muset hanbit... Tím, že se všem připodobnil, jevil se na něm obraz všech: bázeň Boží, zachovávání příkazů, čistota a horlivé modlitby a posvátné úkony, mocné a líbezné slovo, mocné na protivníky a líbezné k přijímajícím pokárání, ráznost, milosrdenství, láska, vášnivost i trpělivost. Stával se všem vším, aby všechny získal."

V Metodějově životě je toho mnoho, nad čím je třeba se zamyslet. Zastavme se u jeho statečnosti. Mohlo se totiž zdát, že Metoděj, který se z ruchu světa uchýlil do klášterní samoty, nebude mít po ztrátě bratra Cyrila dost statečnosti, odvahy a průbojnosti. Víme, že ho oddaně poslouchal, třebaže byl sám starší a byl představeným kláštera. Pokud se Metoděj ochotně podřizoval svému bratru, nebylo to pro vlastní neschopnost a nesamostatnost, ani pro nedostatek vlastní nápaditosti, nýbrž to byl výraz pokory. A ještě méně bychom mohli v jeho postoji a chování hledat bázlivost. Skrytá statečnost a ostatní ctnosti, které ji doprovázejí, se naplno projevily, sotva se musel Metoděj rozhodovat a jednat samostatně. Statečnost je jednak ze základních, kardinálních ctností. Bez ní není křesťanský život opravdový. Nacisté obviňují JK, že prý zbavuje člověka mužnosti a ochromuje jeho průbojnost. Komunisté zase tvrdí, že JK otupuje vůli dělnictva k boji za svá práva

Papež Pius XI. proti výsměchu nacistů říká: "Pokora v duchu evangelia a modlitba o Boží milost se mohou dokonale spojit se sebeúctou, se sebedůvěrou, s hrdinstvím. Kristova Církev ve všech dobách až dodnes čítá víc vyznavačů a dobrovolných mučedníků než kterýkoli jiný morální kolektiv. " (MIT BRENNENDER SORGE)

Sv.Metoděj je vzorem statečnosti. Když ho opustil milovaný bratr Konst-C, neztratil hlavu a neopustil nastoupenou cestu. A přitom zůstal sám proti mnohým nepřátelům. Štvali proti němu a neustali, dokud se ho nezmocnili, aby škodili jeho apoštolskému působení. Když byl souzen samozvanými soudci navzdory všem církevním zákonům, odvážně jim říkal:

"Přecházíte-li vy z řevnivosti a lakoty proti zákonům..., bráníte tím učení Božímu, dejte si pozor, abyste svůj mozek nerozlili, budete-li chtít kostěnou lebkou prorazit železnou horu."

"Mluvím pravdu před císaři a nestydím se. Vy však si čiňte se mnou, co vám libo, neboť nejsem lepší než ti, kteří proto, že mluvili, co je spravedlivé i o tento život přišli v mnohých mukách." (ZIVOT SV.METODEJE, 9)

Zde se spojuje Metodějova statečnost s pokorou. Toto spojení je požehnané pro mravní život člověka. Metoděj mluví k svým soudcům stejně odvážně jako pokorně. Jeho pokora neoslabuje statečnost a statečnost se neprojevuje na úkor pokory.

Tak se Metoděj projevoval důsledně v celém svém životě. Statečně a beze strachu odpovídal každému, kdo se ho snažil zastrašovat a omezovat v jeho apoštolské činnosti. Jeho velkodušnost, vyplývající ze statečnosti, mu ukládala pohrdat nenávistí, závistí a žárlivostí nepřátel. Podávali na něho žaloby, vyhrožovali mu, ale Metoděj na to nedbal. Působil dál s velkou houževnatostí na tom díle, o němž věděl, že je to Boží dílo. Snažili se ho zastrašit. Tvrdili, že cařihradský císař Basilius I. se na něho hněvá. Strašili ho, že své působení odpyká životem, pokud ho císař dopadne. A zatím ho císař pozval s veškerou laskavostí do Cařihradu. Ukázal mu, jak si ho váží a jak vysoce hodností jeho započaté veliké dílo. (

Když vstoupil na Velkou Moravu franský král Karel III., přál si spatřit Metoděje, o němž tolik slyšel. Zajisté více pomluv než pravdy. Metoděj šel k franskému králi. "On jej přijal, jak se sluší na biskupa, čestně a slavně s veselím, porozprávěl s ním, objal a políbil jej a propustil... Řekl mu: ´Pamatuj na mne vždy, ctihodný otče, ve svých modlitbách." (16)

Metodějova statečnost měla svůj nejhlubší zdroj v lásce k Bohu. A proto nám jeho vzácný příklad ukazuje, kde i my máme objevovat ctnost statečnosti, dnes tolik potřebnou. TB

+++

VÝKLAD MODLITBY PÁNĚ PODLE SV.VINCENCE FERRERSKÉHO S OHLEDEM NA SEDMERO NEŘESTÍ

VII. O HŘÍCHU ZÁVISTI

Ale zbav nás od zlého. Mt 6

To je sedmá prosba Modlitby Páně, v níž prosíme za ochranu časnou, aby nás zbavil Bůh všeho zla a trápení tohoto světa. Tato prosba míří proti hříchu závisti. Závist je úplné zlo, neboť nemá ani stopu dobra, zatímco jiné hříchy přece jen mají nějakou stopu a zdání dobra. Proto říká prosba: Ale zbav nás od zlého, tj. od závisti. Poněvadž tedy tato prosba míří proti hříchu závisti, proto se zamýšlíme nad tímto hříchem, s ohledem k trojímu :

Předně, je-li v nás určitě.

Za druhé, jak moc se závist protiví Bohu.

Za třetí, jak můžeme se vyléčit ze závisti.

Předně, jak poznáme, je-li v nás skutečně závist. Poznáme to, když přihlédneme k tomu, co je závist, a jaké jsou její projevy. K tomu je třeba vědět, že závist, jak říká sv.Augustin, je pouze smutek čili bolest z cizího štěstí, a tímto štěstím se míní prospěch jiného. Tento smutek se projevuje čtverým způsobem: Předně, když se někdo trápí z něčího dobra, v obavách, aby mu to nebo jiným neuškodilo. Tento smutek není závistí ve vlastním smyslu. Přísloví říká: Když bezbožní se chopí panování, lkát bude lid (Př 29). — Za druhé, když se někdo trápí z dobra druhého ne proto, že on má to dobro, ale proto, že jemu se takového dobra nedostává, které má jiný, a to se vlastně nazývá horlivostí, a je chvalitebná v duchovních dobrech: Horlete po duchovních věcech (I Kor. 14). Děje-li se to však v touze po časných dobrech, může to být hříšné, ale nemusí. — Za třetí, když někdo se trápí z dobra druhého, protože ten, jemuž se dostává toho dobra, toho není hoden. Tento smutek nemůže vzejít z čestného dobra, jimiž se někdo stává spravedlivým, ale jak říká Filosof (Rhetoricae 2), týká se to bohatství a časných věcí, kterých se může dostat hodným i nehodným, a časné statky, podle učení víry, které vzcházejí nehodným ze spravedlivého uspořádání, jsou jim dávány také k jejich nápravě. Proto se takovýto smutek v Písmu svatém zapovídá: Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle (Ž 37,1) A jinde: Moje kroky téměř sešly z cesty, neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí (Žalm 73,2-3). — Za čtvrté, když se někdo trápí z dobra druhého, že ho jiný převyšuje dobry. A to je vlastní závist, neboť lituje toho, z čeho se má radovat, tj. dobra bližního, a o takovém smutku zde mluvíme. Tak závist lituje Boží dobroty, která není k jiným lakomá, a kterou by rád měl štědrou jen k sobě. Tento hřích závisti je nejhorší, poněvadž je proti Duchu Svatému, neboť je závistí bratrské milosti a přímo odporuje lásce, která je největší z ctností.  Tato závist má v sobě:patero dcer.

První je nactiutrhání.

Druhá pomluva.

Třetí smutek z dobra bližního.

Čtvrtá škodolibost.

Pátá zlá vůle.

První je nactiutrhání, jež je očerňování cizí pověsti tajnými řečmi, jako když někdo někomu utrhá, rozhlašuje nějaký jeho hřích u jiných, bez vědomí však toho, komu utrhá. Např., když se v přítomnosti mnoha lidí říká o nějakém člověku: Co o něm soudíte? Učinil to a to; atd. Tak mluví ženy na tržištích, když přijde nějaká žena, v její přítomnosti ji hladí, a potom po straně říkají mezi sebou: Á, ta nešťastnice, byla zastižena s tím a s tím mužským. Toto nactiutrhání se pak děje dvojím způsobem: přímo nebo nepřímo. Přímo mnohonásobně: předně křivým vkládáním hříchu na jiného, za druhé zvětšováním hříchu, za třetí odkrýváním tajného hříchu lidí, za čtvrté, když to, co je dobré, nazývá se zlým ve špatném úmyslu, jako, když boháč dá chudému děvčeti sukni z lásky k Bohu, řekne utrhač, že učinil to ve špatném úmyslu, totiž aby s ní zhřešil. Nepřímo pak někdo očerňuje pověst jiného, když dobro, které na něm je, upírá nebo zlomyslně zavrhuje. Proto se nactiutrhač přirovnává k hadu. Když had uštkne potichu, přesto nemá víc než ten, kdo tajně utrhá (Kaz 10):. Připomeňme si, proč se utrhač přirovnává k hadu. Protože had má tři vlastnosti.

Předně je had živočich, který úskočně v tichosti uštkne. Tak je i utrhač úskočný, poněvadž štípe po straně ty, které se do očí tváří milovat. Jako se had zastraší hlasitými slovy i hlukem lidí a hned zmizí, tak se utrhač bojí toho, komu utrhá, sotva ho vidí přicházet, a říká: Ticho, neboť už je tady! Za druhé had leze klikatě; tak i utrhač, protože začíná chválou toho, komu chce utrhat, říká: Jistě je dobrý, kdyby nebyl atd., a končí jeho potupou. Třeba někdo při práci na vinici říká: Co říkáte o tom řeholníkovi? Nactiutrhač řekne: Je to dobrý člověk a znamenitý kazatel a milý. – Ach, kdybyste věděli, co na něho sám vím, protože je takový a takový. Tak vida, jak úskočná je záludnost! Proto k tomu, aby mu bylo uvěřeno, dodává: Neříkám to se zlou a mstivou myslí, vždyť ho miluji, a učinil bych pro něho více než by sám myslil, ale určitě jsem to viděl. A to se stává zvláště v hospodě. A nachází se mnoho žen, které tak utrhají, když jsou na trhu aneb v obchodě, a které pomlouvají nepřítomné, a přece by se ty pitomosti otevřeně neodvážily říci. Navenek jim vzdávají veliké pocty, zvou je na besedu, když jdou kolem jejich domu, ale v nepřítomnosti jim utrhají. Vida, záludnost hada: z počátku chválit člověka, a nakonec tupit. Za třetí had polyká prach země. Tak i utrhač přemílá v své hubě, co je pozemské a slizké. Proto se říká: Uštkne-li had... atd. Připomeň si, že takoví utrhači jsou povinni k náhradě pověsti jiného, jinak nikdy nevejdou do ráje.: Lepší je dobré jméno než veliké bohatství; nad stříbro a zlato dobrá přízeň (Př 22).

Druhá dcera je pomluva. Ti, kdo chtějí podnítit nepřátelství, způsobí pomluvou roztržku mezi přáteli. Jsou někteří zlořečení závistníci, kteří vidí některé se navzájem milovat, záludnými slovy položí mezi ně zlo a roztržku, když říkají: O, ten, jehož tak miluješ, řekl toto o tobě, atd. Připomeň si ty, kdo podněcují svár mezi mužem a ženou v manželství, když vidí, že muž miluje ženu a žena muže, a jsou někteří Bohem zlořečení, kteří je popuzují proti sobě, když našeptávají ženě: Tak a tak učinil váš manžel s jinými ženami. A manželovi namlouvají: Tak a tak učinila vaše žena, neboť včera mluvila s tím. A to je největší hřích. Připomeňme příklad, jenž se čte v knize „O darech Ducha Svatého": že byl jeden kupec s dobrou a zbožnou ženou a milovali se navzájem tak vroucně, že ďábel byl v domě toho kupce po čtyřicet let a nemohl mezi ně zaset svár. Tu jednou v noci jedna stařena čarovala v domě toho kupce, i vnukl jí ďábel, že není schopen způsobit svár, atd., a že už hodlá odejít, protože ničeho nezmůže. Ach, ty mizero, pravila stařena, říká se, že vy ďábli znáte všecka zla světa, a všechny nástrahy, ale nyní poznávám, jak málo dovedete. Co mi dáš, když zítra během hodiny způsobím roztržku? A ďábel řekl jí: Plný hrnec zlata. Z rána šla stařena k onomu kupci a koupila z těch peněz několik loket sukna, se slovy, že by je ráda dala jedné mladé a chudé dívce, i řekla, až přijde ta dívka, ať jí ho naměří a dá. S radostí, pravil kupec. Stařena zaplatila a šla k dívce, jíž bylo šestnáct roků, se slovy, aby šla si k tomu kupci pro sukno, že jí ho dává. A dávala pozor, až půjde žena onoho kupce do kostela, i šla za ní a začala plakat a naříkat. Tu paní na ni pohlédla a říká: Proč pláčete, milá ženo? Odpověděla: Ach, paní, kdybyste věděla, jistě byste plakala, neboť váš manžel k vám nechová takovou věrnost, jak myslíte. A viděla jste, pravila paní, na mém muži někdy záletnictví? Proč to říkáte? Odpověděla: Viděla jsem právě dívku ve vašem domě, a on jí dával látku na šaty. Když to paní slyší, celá rozčílená jde domů a vidí dívku s látkou, a hned vykřikne na manžela: Ach, lotře, důvěřovala jsem ti, že jsi mi věrný! A přišli příbuzní a přátelé, a měsíc nemohli urovnat svár, až vyšla pravda najevo. Tak vidíte, jak stařena zmohla víc než ďábel! To je pomluva. Jiní činí roztržky ve společnosti, když se pokoutně dorozumívají s tím či oním, nebo když vidí společnost dobře řízenou některými, a v závisti popudí lid proti nim, a tak působí svár, a to je největší hřích. Připomeňme si, že takovým stává se, jako se stalo za Mojžíšových časů třem pomluvačům, Koře, Dathanu a Abironovi (Nm 16). Když viděli, že národ dobře je spravován Mojžíšem a Aronem, záviděli jim, i namluvili lidu, že oni by dovedli řídit národ lépe. Když to uslyšel Mojžíš, říká: Proč pobuřujete národ? Myslíte, že kdyby mi to nebyl přikázal Hospodin, že bych se chopil vlády? Oni řekli: Zaručeně vládnout budeme jako vy. Připomeňme si, jak nazítří učinili oběť, a Mojžíš modlil se slovy: Pane Bože, přijmi jejich oběť. Připomeň si, jak otevřela se země a pohltila Dathana atd. Proto říká Přísloví: Hospodin má v ohavnosti toho, kdo seje mezi bratřími různice (Př 6). Připomeň si, že pomluva a nactiutrhání shodují se v látce způsobem mluvení, neboť se obě dějí pokoutně, ale liší se cílem: utrhač totiž zamýšlí očernit pověst bližního, pomluvač však zamýšlí způsobit roztržku. Proto uvádí Písmo: Nebudeš pomluvačem v lidu (Lv 19)

Třetí dcera je smutek z dobra bližního. Když závistník vidí prospívat bližního v dobru, ať je jakékoliv, vždycky se zarmoutí. Proto by závistník rád trpěl, jen aby se tomu, komu závidí, vedlo špatně. Připomeň si příklad o lakomém a závistivém, mezi nimiž chtěl král roznítit boj. Řekl, že jim dá mnoho statků, ale tak, že kdo požádá druhý, dostane dvojnásobně. Ti dva se spolu ihned pohádali, kdo má žádat první: lakomec říkal závistníkovi, ať žádá první on, aby sám měl dvojnásob. Závistník odpovídal: Nebudu, protože bys měl dvojnásobně. Konečně král přikázal, aby závistník žádal první, a závistník si celý smutný říkal: Požádám-li peníze, tomuto budou zdvojnásobeny, rovněž požádám-li statky nebo hodnosti. Raději budu žádat, aby mi bylo vyloupnuto oko, aby druhý ztratil obě; což také učinil. Takovíto závistníci podobni jsou Kainovi, který ze závistí zabil bratra svého Ábela (Gn 6).

Čtvrtá dcera je škodolibá radost a plesání z neštěstí bližního. Když závistník slyší, že se něco zlého přihodilo bližnímu buď na statcích, nebo na osobě, raduje se a je nadšený, a to je veliký hřích. Tyto dva řečené způsoby odporují lásce, protože láska se chce radovat s radujícími a plakat s plačícími (Ř 12). Nezapomeň se radovat s radujícími, protože milující osoba se raduje a veselí z úspěchu svých bližních. Plakat s plačícími, to je soucitně se rmoutit z cizího neštěstí.

Pátá dcera je nenávist čili zlá vůle, pro níž člověk závidí a domáhá se pomsty na nepříteli. Takováto zlá vůle pochází z hněvu. Ale o zlé vůli mluvíme také, když člověk má nenávist k bližnímu, touží a dychtí po pomstě na časných statcích, aby se mu nedařilo. Svatý Tomáš objasňuje, jak nenávist vzniká z hněvu a někdy ze závisti  (STh II, 2,158,7).

Přihlédněme k druhé základní věci, jak se závist protiví Bohu. Je to vidět zvláště na lidské smrti. Původně stvořil Bůh člověka nesmrtelným, ze zvláštní výsady, a kdyby nebyl zhřešil, nebyl by zemřel. Zemřel ale kvůli hříchu závisti, jež proti němu povstala. Nejprve naši prarodiče jedli z ovoce zapovězeného stromu, a tak na sebe uvalili smrt. Připomeňme si především, jak v tom byla závist. Ďábel, už dávno vyhnaný z ráje, sledoval, že je člověku dáno pobývat v ráji, takže mu záviděl. Proto ho pokoušel. Smrt přišla na svět ďáblovou závistí (Mdr 2,25). Také je třeba uvážit, že se andělé stali ďábly kvůli hříchu závisti, neboť když byli původně bez poskvrny a bez hříchu, bylo jim zjeveno, že se zrodí člověk, jenž bude povýšen na roveň Bohu. Když to viděl Lucifer, považoval se hodnějšího nad něho a říká: Na nebe vystoupím atd. (Iz 14). To, že tento hřích je Bohu odporný, se rovněž ukazuje, na Kristově smrtí. Z hlediska Židů byl usmrcen ze závisti, neboť nespáchal hřích, za který měl zemřít. Pilát dobře věděl, že mu Židé vydali Pána ze závisti (Mt  27). O tom prorokoval Job: Maličkého usmrcuje závist. (Jb 5) Připomeňme si maličkého, tj. Krista, kterého chtěl Herodes už maličkého usmrtit.

Přihlédněme k třetí základní věci, jaké jsou prostředky léčby závisti. Je jich hodně. První je pomyšlení, že jsme všichni bratří, a jako bratří se máme radovat z bratrova dobra i mít s ním soucit ve zlém. Připomeň si, že jsme všichni bratří, a jsme vzájemně spjati těsněji než andělé, a přece jsou tito vždycky v pokoji a nezávidí si. Rovněž jsme všichni bratry duchovně: Vy všichni bratří jste (Mt  23). — Druhý lék je pomýšlet, jak je závistivý stále v úzkosti. — Třetí je pomyslit na bratrství v ráji, a nemáš-li ho zde, pak ani tam. — Proto si závěrem připomeňme slova svatého Petra: Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po pravém duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení (1 Petr 2,1-2)  (Pokr.)

+++

BRNĚNSKÁ AKADEMIE DUCHOVNÍHO ŽIVOTA CT.PATRIKA KUŽELY, OSVĚTIMSKÉHO MUČEDNÍKA

MYSTIKA LÁSKY

Mé Srdce tě nasycuje

Zastav se uprostřed svého chvatu a shonu uprostřed nástrah a nabídek světa. Zastav se uprostřed překotného letu tvých myšlenek, tužeb, potřeb a přání. Spěchám ti v ústrety, abych tě sám nasytil.

Ani peníze, ani uznání, ani moc a sláva, ani žádná pozemská hodnota, ani ctnost nebo nějaké umění, ani věda nemůže vyplnit tvou duši, nýbrž jedině pravá láska Nejsvětějšího Srdce. To proto, že propast volá k propasti (Ž 42,8).

Láska Nejsvětějšího Srdce je spojená s Mou láskou, která se u mě nazývá milost, protože jsem sama vtělená Láska. Bez Mé milosti nemůže být pravá láska. Na cestě tvého života tě, milá duše, může občerstvit a uspokojit jedině Moje milost, v níž se projevuje Moje svrchovaná láska. Kdo Mne miluje, ten Mne má, zmocňuje se Mého Nejsvětějšího Srdce, protože jsem sama Láska. Jestliže se navzájem milujete, zůstává Moje láska ve vás a v tobě dosahuje svého cíle. (1 Jan 4,12.). Nemůžeš být chudý, protože máš Mne, jehož miluješ, takže jsi bohatý, a to označení znamená, že jsi plný Mne, svého Bratra a Spasitele..

Jak můžeš trpět chudobou, když máš v duši Mne, který jsem největší Dobro? Kdo má zlato v pokladně, není bohatý. Zato však kdo má v duši Mne, ten je plný Mne, tedy je bohatý. Proto Mým jménem zaznamenává svatopisec: Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost. Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva, abych dala dědictví těm, kdo Mě milují. Sám naplním jejich pokladnice. (Př. 8. 18, 20-21.),

Jsem nejbohatší z bohatých, rovný v bohatství pouze našemu společnému věčnému Otci v nebi. Jsem však bohatý nejen ve stvořených věcech, nýbrž v sobě samém, totiž v Lásce. Proto jsem nejmilosrdnější. Když chceš zbohatnout a nasytit svůj hlad po bohatství, neobejdeš se bez pravé Lásky Mého Nejsvětějšího Srdce, jež sytí tvou duši, zdokonaluje a úplně jí dostačuje. Komu chybí pravá láska Nejsvětějšího Srdce, i kdyby měl všechno bohatství světa a mimo to moudrost učených, sílu, prostotu, krásu a konečně i všechny ctnosti sestavené filosofy, byl by přece chudým a ubohým, protože by se s nimi nespokojoval, a hledal by stále jiné. Proto Můj miláček zaznamenává o komsi hledajícím pozemské věci: „Říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Radím ti, abys u Mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl“ (Zj 3,17-18.).

Sleduj Nejsvětější Srdce, Lásku sžírající a stravující, jaké poučení dávám právě tobě, hříšníkovi, když umírám za tvou spásu, abys miloval zlato ohněm zkoušené, jímž se rozumí pravá láska! Vždyť jako zlato předčí všechny ostatní kovy, tak láska jasně vyniká nad všechny ostatní ctnosti.

Toto zlato však musí být rozžhaveno tvou láskou a nanejvýš rozpáleno tvou radostí. Nemůžeš je koupit za haléř ani za korunu,' nýbrž za dobrou vůli, dobrou touhu, dobré vnuknutí, protože nemůžeš koupit nic lepšího ani dražšího nad tuto lásku, máš-li ji. Zavolej k Nejsvětějšímu Srdci, svému nejdobrotivějšímu Pánu, bohatému láskou, že jsi ubohý a bídný, chudý, nahý, slepý. Popros Nejsvětější Srdce s čistým srdcem o toto zlato zkoušené ohněm, to je o Mou Lásku. Hned v planoucí výhni lásky rozžhavím tvou duši, aby se nasytila a ukojila v Nejsvětějším Srdci, abys obohacen tvou milostí a láskou dospěl do věčného království Mé svrchované Lásky.

 

Zprávy: CHVILKA MYSTICKÉHO ŽIVOTA, ve zvukové podobě v mp3 viz: http://cs.gloria.tv/  nebo http://www.uloz.to/. Tamtéž viz v mp3: Mystika lásky 01-35, Mystika krásy 01-46, Loretánské meditace 01-56, Programování lidského srdce 1-30 zip, Přátelé kříže, spojte se! (podle sv.Ludvíka Maria Grigniona z Montfortu), Jak sv.Cyril argumentoval mohamedánům, Jak se stát dalším Kristem 01-30, Přichází další Kristus 1-15.

+++

 

 

 

TOPlist