SVATÝ RŮŽENEC

VELIKÁ NADĚJE VE SVĚTOVÉM OHROŽENÍ

 

Tomáš Bahounek OP

 

 

ELEKTRONICKÁ VLÁDA ZLÉHO

Naši předkové se modlívali za Boží ochranu proti nepřátelům viditelným i neviditelným a proti zlým duchům v ovzduší. Možná to dneska někomu zní prostomyslně a směšně, jenže…

Copak se dá se někdo na dálku neviditelně ovlivňovat? Dá se snad znásilnit činnost mozku? Obvykle se v této souvislosti používá raději cizího slova „manipulace“. To poněkud zatemňuje a oslabuje správný význam slova „znásilnění“. Skutečnost, že je možné znásilňovat chování člověka s použitím tzv. podprahových vzkazů, ať už zvukových nebo obrazových, je obecně známá. Proto je používání takových technologií bez vědomí jejich uživatele, ve většině států zakázáno. Přístroje k ovlivňování mozku zase naznačují, jak se k znásilňování lidského duševního života dá zneužívat světelných nebo zvukových vln. S vývojem technologie a znalostí lidského mozku se objevují stále nové technologie, umožňující jeho činnost znásilňovat, a to i na dálku. K nim patří technologie na základě elektromagnetické energie

 

Lidské tělo je ve světě zdrojem i příjemcem elektromagnetických vln

Předně je lidské tělo zdrojem elektromagnetických vln

Lidský mozek se dá chápat jako zdroj elektromagnetických vln s krajně nízkým kmitočtem (0,5-40Hz). Každý zná elektroencefalograf, který dokáže tyto vlny zaznamenávat a měřit. Odborníci dělí tyto vlny podle kmitočtu na čtyři úseky, které odpovídají čtyřem stavům lidského těla a psychiky, pokud závisí na těle.

Beta (13 až 40Hz) Jde se o "normální"rozložení, ve kterém se člověk nachází většinu svého bdělého stavu. Kolem vyšších frekvencí (nad 30Hz) se nacházejí tzv. záporné pocity (rozčílení, agrese, vztek, strach, stres).

Alfa (8 až 13Hz) odpovídá uvolněnému, ale soustředěnému stavu člověka. Do tohoto stavu se každý může dostat hypnózou, ale také meditací, avšak někdo je toho schopen pouhým smyslovým odpoutání se od světa. Informace, které jsou člověku sděleny v alfa-hladině, se spolehlivě a pevně ukládají do paměti.

Théta (4 až 8Hz) odpovídá stavu člověka při hlubokém soustředění, jakého může dosáhnout pokročilou meditací a hluboce prožívanou modlitbou.

Delta (0,5 až 4Hz) odpovídá stavu člověka během hlubokého spánku, avšak může toho dosáhnout ve stavu jasného vědomí na základě zvláštního tělesného a psychického cvičení. V tomto stavu dokáže být ve styku s okolím a po návratu k běžnému stavu samovolné bdělosti si může všechno jasně vybavovat.

 

Lidské tělo je také příjemcem elektromagnetických vln z okolí

Signály v nervových buňkách mozku a celého těla probíhají jako slabé elektrochemické děje. Už od 30.let 20.stol. zkoumali vědci umístění jednotlivých mozkových center u zvířat i lidí zaváděním elektrod do mozku. Pouštěli do nich kmity slabého elektrického proudu a dařilo se jim tak vyvolávat reakce podobné těm, které běžně vyvolávají smyslové vjemy nebo děje probíhající v organismu.

První metodou ovlivňování činnosti lidského mozku je biologická zpětná vazba, kdy člověk viděl na obrazovce průběh svých elektroencefalografických křivek v mozku, a snažil se silou své vůle, aby převládly určité vlny. Z hlediska elektroencefalografu jsou mozkové vlny rozděleny na alfa, beta, theta a delta vlny. Beta vlny kmitají 14-40 krát za vteřinu, tj. mají kmitočet 14-60 Herzů, a převažují, když je mozek v soustředěné činnosti. Alfa vlny mají kmitočet od 8 do l3Hz a převažují, když má člověk zavřené oči a dodává se nečinnosti. Theta vlny mají frekvence od 4 do 8Hz a převažují jen krátce před usnutím. V dětském věku jsou ovšem převažující frekvencí lidského mozku. Delta vlny převažují na elektroencefalografickém záznamu, když člověk spí a mají kmitočty do 4Hz. Pokud se člověku, který se snaží ovládnout své mozkové vlny podaří naladit se v bdělém stavu do theta vln, často se mu přihodí, že je zaplaven živými vzpomínkami na dětství, což odkazuje na životní období, ve kterém tyto vlny převažují. Pokud se naladí do alfa vln, zapamatovává si zase mnohem lépe to, co se chce naučit (alfa vlny přestávají v mozkové činnosti převažovat mezi 16 a 18 rokem života).

Katalog české firmy Gradiogalaxy nabízí několik druhů přístrojů k ovlivňování nervového a s tím i psychického stavu člověka. Na západním trhu jich začátkem 90. let bylo  asi 40 druhů.

Co se týče ovlivňování činnosti lidského mozku elektromagnetickými vlnami, běžně se dobrovolně provádí. Jde třeba o psycho-walkmany, které se u nás už řadu let úspěšně prodávají. Na pohled připomínají přenosné přehrávače kazet, ale jejich "sluchátka" jsou ve skutečnosti dva póly malého vysílače na frekvenci okolo 10Hz, tedy se jedná o alfa-vlny. Stačí si psycho-walkman nasadit, spustit a uklidnit se. Během několik sekund bude lidský mozek "naladěn" na příslušnou frekvenci a člověk se ocitne ve stavu odpovídajícímu vysílání alfa-vln.

Také jiné běžně dostupné stimulační přístroje jsou způsobilé změnit lidský tělesný stav, a s tím i psychický stav člověka, pokud nějak závisí na těle.

Mikrovlny o frekvenci 100 MHz pronikají do tkáně do hloubky 6,66 cm. Vědci ověřili, že mikrovlny (47 až 450 MHz) pulsované ve frekvenci velmi dlouhých vln (6-10 resp. 16Hz), zvýšily odplývání kalcia z nervových buněk. Člověku to může ztěžovat soustředění, vyvolat poruchu spánku a jinak měnit činnost mozku.

Mluvené slovo hypnotizéra může být také sdělováno modulovanou elektromagnetickou energií přímo do podvědomých částí lidského mozku, aniž by osoba, vystavená takovému vlivu, měla možnost vědomě kontrolovat ukládání informace.

Pokusy z roku 1985 potvrzují, že mluvené slovo hypnotizéra může být sděleno také na dálku elektromagnetickou energií přímo do podvědomých částí lidského mozku, aniž by osoba vystavená takovému vlivu měla možnost vědomě kontrolovat ukládání informace.

 

Využití elektromagnetických vln k vojenskému působení na člověka

Už během studené války se věnovali vojenské složky na Východě i na Západě výzkumu ovlivňování lidí pomocí elektromagnetických vln.

Koncem června 1972 vedoucí odboru výzkumu CIA vzrušeně sděloval jejímu řediteli, že v dlouhodobé perspektivě byla nalezena odpověď na problém ovládnutí lidského mozku, že elektrická stimulace lidského mozku je klíčem nejen k ovládnutí jedince, ale k vytvoření „psychocivilizované společnosti“, ke světu, kde každá lidská vášeň může být ovládána elektromagnetickou stimulací mozku.

V roce 1972 předvedla CIA tzv. Schwitzgebelův stroj. Jako anténa fungoval tzv. „přenašeč - posilovač chování“, připevněný na opasku, který přijímal signály z rádiového modulu a vysílal zpět signály z mozku. Tok signálů byl řízen a zpracováván přes počítač. Přístroj byl schopen zaznamenávat všechny fyziologické a neurologické znaky u člověka vzdáleného až 400 m.

Zpráva amerického vojenského letectva o biotechnologii z r.1982, uvádí, že "...zvláštní, uměle vyvíjená radiofrekvenční pole mohou znamenat vojenskou hrozbu proti jednotlivcům... Vnucená elektromagnetická pole mohou narušovat účelnost lidského jednání a mohou toto jednání řídit nebo vyslýchat. Navíc průchod přibližně 100 miliampér srdečním svalem může vést k zástavě srdce a smrti... Rychle skanující soustava radiofrekvenčního záření může poskytnout účinnou schopnost omračovat nebo zabíjet v rozsáhlých oblastech".

Dnes je možné elektromagnetickou stimulací mozku dosáhnout na veliké vzdálenosti stejných účinků, jakých bylo dosahováno elektrickou stimulací mozku v laboratořích.

V roce 1985 vysílala televizní stanice CNN pořad o sovětských elektromagnetických zbraních. V pořadu se pojednávalo o soustředěném radarovém paprsku  vysoké intenzity, který může uvařit lidi nebo vyřadit z provozu počítače aj. elektronická zařízení, a připomínalo se, že Sověti mají v tomto směru náskok. Solučasně se pojednávalo o sovětském projektu ovládání lidského mozku radiofrekvenčními zbraněmi.

Přibližně od roku 1983 se v USA pracuje na projektu HAARP (High-frequency Active Auroral Research Program). První test se uskutečnil v prosinci 1994 a od té doby je zařízení pravidelně spouštěno.

K základním vlastnostem zařízení patří, že je schopno zahřívat ionosféru a tím měnit její výšku. Jak se mění výška ionosféry, odrážejí se elektromagnetické vlny od ionosféry na různá místa na planetě. Tímto ovlivňováním ionosféry je tedy možné směrovat nejrůznější elektromagnetické záření do různých oblastí planety. Systém HAARP je podle informací americké vlády určen k vědeckým výzkumům. Fakta ale svědčí o tom, že je určen pro vojenské účely.

Od r. 1995 zaměřuje vláda USA financování projektu tak, aby ho armáda mohla využívat také k rozsáhlé „zemi pronikající tomografii“. V tomto použití má být zařízení HAARP, pomocí vln o ultrakrátkých frekvencích, schopno vyhledat pod zemí ložiska minerálů, ale také kryty, továrny, tunely a jiná podzemní zařízení. O přesnosti a rozsahu dálkového elektromagnetického působení tohoto zařízení svědčí kruhy a jiné přesné tvary, zanechávané v obilních a jiných porostech po celé zeměkouli, které naivní pozorovatelé pokládají za dílo mimozemštanů. Pro zemi pronikající tomografii nyní systém HAARP používá frekvence mezi 12 a 20Hz nebo také 1Hz. To jsou všechno frekvence, které mají vliv na lidskou nervovou soustavu. Při rozsahu působnosti tohoto zařízení je jisté, že se dá snadno použit i k vysílání modulovaných elektromagnetických signálů, které působí na lidskou psychiku.

K čemu se dá použít uvolněná vlna s energií miliard wattů?

Jako detektor balistických střel, prostředek spojení s ponořenými ponorkami, dále k "rentgenovému" snímkování Země (obrovský tomograf), k pátrání po podzemních úkrytech, ložiscích surovin či ponorkách. Také lze vytvořit "elektromagnetický štít", který by nepropustil žádné cizí těleso, tedy ani zbraň. Kromě toho se toho dá využít k rozsáhlému pronikavému ovlivňování počasí. Takového zdroje elektromagnetického impulsu se však dá zneužít k útočné zbrani, která by svým výkonem zničila elektroniku jakékoli družice, zbraně či sdělovacího prostředku. Tak se dá dálkově rozpoutat na nějakém místě zemětřesení, požáry, záplavy, vlnu tsunami, a jiné strašné pohromy. Nakonec je zde také riziko zneužití této zbraně k ovlivňování lidského těla a na něm závislé psychiky.

Rusko, USA i Čína mají k dispozici radarová zařízení, umístěná na zemi, ve vzduchu i na družicích, která při spuštění umožňují ovlivňovat nebo ovládat psychiku celých populací.

 

Věrnost naší citové a intelektuální minulosti dává každému z nás jistotu přesažné stálosti a nesmrtelnosti, která je nám dražší než sám život na světě. Nová neurologická technologie má však vysokou účinnost. Jednotlivec je bezbranný proti přímému ovládání mozku, protože je zbaven svého nejintimnějšího mechanismu biologické reaktivity. Samozřejmě, že tak nelze ovlivnit činnost rozumu v jeho nejvyšší činnosti, duchovní, ani změnit svobodné rozhodování lidské vůle. Je však možno rozum zatemnit vášněmi a jinými procesy, závislými na těle, stejně tak jako lze omezit svobodu vůle třeba strachem a jinými vášněmi, pocitem únavy, a jinak.

V lednu 1999 odhlasoval Evropský parlament rezoluci, kde v § 27 vyzývá k mezinárodní  dohodě, která by zavedla globální zákaz vývoje a rozmísťování zbraní, umožňujících jakoukoli dálkovou elektromagnetickou manipulaci lidských bytostí. K tomuto zákazu může dojít jen pod tlakem informované světové veřejnosti, otevřeně vystupující proti takovému nebezpečí.

 

RŮŽENEC – JEDINÉ MOŽNÉ ŘEŠENÍ

Nestačí však lidské jednání. Je nutno především prohloubit a vystupňovat vlastní duchovní život a modlitbu, tzn. jednak vnitřně se duchovně připravovat a podle toho také ovládat svou nervovou a psychickou skladbu, a vůbec celý svůj mikrokosmos, jednak se s pokornou prosbou ucházet o další nadpřirozenou pomoc od Boha.

Modlitba Svatého Růžence je osvědčený prostředek kombinované, slovně – rozjímavé modlitby. Člověk při tom cílevědomě střídá v duchovním životě procesy přemítavého myšlení s procesy rozjímání, a tak se nejen duchovně, nýbrž i se svým tělem, nervově a psychicky cvičí jako příjemce a současně jako zdroj záření na střídajících se různých frekvencích. Při této modlitbě osvěcuje svůj rozum, posiluje svou vůli a přibližuje se Kristu.

Předně zdokonaluje svůj rozum rozjímáním tajemství víry. Tak se zvnitřňuje a oživuje víra osvojená nižší, přemítavou činností rozumu, takže je člověku dáno bděle a pohotově odhalovat každý blud. Každé růžencové tajemství vede člověka k evangeliu jako výchozímu zdroji života, a dává řadu příznivých podnětů rozumu. Rozum je pak dále rozvíjí a vymýšlí způsoby uplatnění v běžném životě. Zatímco různé podněty z okolí, kterým je člověk často vystaven, jako je vliv televize, kde se tlumí samostatná lidská obrazotvornost a vštěpují člověku hotové soubory informačních pravd, ale také indeformačních polopravd a lží, růženec v člověku podporuje růst samostatné obrazotvornosti, ale ne libovolným směrem, nýbrž právě tím nejvznešenějším, totiž připomínáním a posilou obrazů, které se týkají tajemství spásy člověka.

Růženec je modlitba střídavě slovní, kdy člověk ovládá přemítavý postup myšlení mechanickou činností úst, takže se přitom také podvědomě zaměřuje na Boha, a modlitba rozjímavá, kdy se s nebývale vyjasněným vědomím při této vyšší činnosti rozumu zaměřuje na Boha, přičemž s obsahem své víry spojuje svůj životní úděl – možnosti a meze, síly i utrpení.

Navíc tato modlitba vede člověka k soustavnosti myšlení a také k soustavnému poznávání tajemství své spásy.

Růženec posiluje vůli člověka tím, že mu představuje vznešený morální charakter Spasitele a jeho Svaté Matky, Panny Marie.

Kromě modlitby svatého Růžence nezapomínejme ani na modlitbu za Boží a andělskou ochranu proti nepřátelům viditelným i neviditelným v ovzduší. Podle sv.Tomáše Akvinského mohou andělé na Boží pokyn také různě zhušťovat okolní vzduch a působit prostřednictvím atmosféry na člověka k jeho dobru, a nepochybně to dovedou páchat i zlí andělé k škodě člověka.

Je třeba soustavně rozvíjet vlastní duchovní život rozjímáním spasitelných pravd svaté víry, usilovat o rozjímání a vyprošovat si to v pokorné modlitbě. Všemohoucí se přičiní, aby to bylo doprovázeno kromě jiného také snížením hladiny vyzařování člověka jako jedince pod 7,8Hz, kdy se fakticky značně vymyká škodlivému elektromagnetickému působení ionosféry. Nejde ovšem jen o to, aby člověku bylo dáno proniknout v duchovním životě tak hluboko, že přitom bude ochráněn proti vlivu vládce světa, který člověka obchvacuje třeba i pomocí kmitající ionosféry. Vždyť k tomu stavu vlastní ochrany před takovými škodlivými vlivy okolí lze dospět také temně mystickými postupy v jiných náboženských soustavách, než jen v křesťanském. Avšak na rozdíl od křesťanského náboženství zůstává v jiných náboženských soustavách člověk při tomto postupu bez nadpřirozené ochrany Boží, bez pomocí dobrých andělů strážných, bez doprovodu posvěceného duchovního průvodce, kterých se takto vzdává, a vydává se v nebezpečí uvíznutí ve stavu rozplývavé nirvány a často také riziku rozpadu lidské osobnosti.

Hlavně jde o lidskou přípravu na nebezpečí škodlivého působení okolí a o poměrně ustálené uzpůsobení člověka k tomu, zkrátka o pohotovost k snadnému přecházení mezi jednotlivými úrovněmi duchovního života. To člověku umožní snadnost plynulých přechodů od jednání nebo i snášení nějakého utrpení v běžném životě k meditaci a kontemplaci spasitelných pravd a zpátky k uplatnění těchto pravd, které se stávají tvou životní výbavou, ve všedním styku s lidmi a s celým prostředím kolem tebe.

Tyto požadavky na modlitbu Svatého Růžence a soustavný duchovní život se den ode dne stávají naléhavější nezbytností pro každého, kdo se napříště bude chtít uchránit proti škodlivé psychomanipulaci z okolí.

 

Nejlepší známý návod, jak se dokonale modlit Svatý Růženec, poskytuje sv.Ludvík Maria Grignion z Montfortu.

 

I. ROZJÍMÁNÍ O TAJEMSTVÍCH NÁS PŘIPODOBŇUJE JEŽÍŠI

Hlavní péčí křesťanské duše je úsilí o dokonalost. Máme být věrnými napodobovateli Boha jako jeho milé děti, uvádí Apoštol. Tato povinnost je obsažena ve věčném rozhodnutí o našem předurčení jako jediný prostředek, jímž můžeme dojít věčné slávy. Sv.Řehoř Nysenský praví jemně, že jsme malíři. Naše duše je napjatým plátnem, na němž máme štětcem malovat. Ctnosti jsou barvy, jež mají vyzvednout lesk obrazu, a originál, podle kterého máme malovat věrnou kopii, je Ježíš Kristus, živý Obraz, jenž dokonale představuje věčného Otce.

Když malíř chce namalovat podobiznu přirozeně, tak si postaví před oči pravou tvář a při každém tahu štětce na ní pohlíží. Podobně má i křesťan mít vždy na očích život a ctnosti Ježíše Krista, aby myslel pouze na něho a konal jen to, co se s ním shoduje.

Svatá Panna uložila sv.Dominikovi hlásat věřícím při růžencové modlitbě svatá tajemství života Páně tak, aby se Kristu nejen klaněli a oslavovali ho, nýbrž hlavně aby upravili svůj život a své jednání podle jeho ctností. Děti napodobují své rodiče, když je sledují, a učí se mluvit, když naslouchají jejich řeči a odpovídají jim. Sledováním práce svého mistra se učeň učí jeho řemeslu. Tak účastníci společné modlitby svatého růžence zbožně uvažují o ctnostech Ježíše Krista v patnácti tajemstvích jeho života. Přitom se stávají podobní svému božskému Mistru za přispění milosti a přímluvy svaté Panny.

Mojžíš rozkázal Božímu lidu na přání samého Boha, aby nikdy nezapomněl na dobrodiní, jímž byl zahrnut. Boží Syn má ještě větší důvod nám uložit, abychom vryli do svého srdce a měli stále před očima tajemství jeho života, jeho utrpení a jeho slávy. Dobrodiní, jimiž nás zahrnul, ukazují jeho nesmírnou lásku nám, které spasil. Jedině Boží Syn nám smí říci: "Všichni, kdo kráčíte touto cestou, zastavte se a uvažte, zda byla kdy bolest podobná bolestem, jež jsem snášel z lásky k vám. Vzpomeňte si na mou chudobu a ponížení, myslete na myrhu a žluč, jež jsem pil za vás při svém utrpení."

Tato slova nás vedou, abychom se nespokojovali s ryze ústní modlitbou ke cti Božího Syna a svaté Panny, nýbrž snažili se ji modlit s rozjímáním o posvátných tajemstvích.

 

II. RŮŽENEC - PAMÁTKA NA ŽIVOT A SMRT JEŽÍŠE KRISTA

Ježíš Kristus, Božský snoubenec duší, náš Pán a nejmilejší přítel, podle sv.Ludvíka Grigniona touží, abychom si připomínali jeho dobrodiní a abychom je hodnotili nade vše. Raduje se právě tak jako svatá Panna se všemi svatými v nebi, když zbožně a pozorně rozjímáme tajemství svatého růžence, jež jsou nejjasnějšími účinky jeho lásky k nám a nejbohatšími dary, které nám mohl nabídnout. Prostřednictvím těchto darů se sama svatá Panna a všichni svatí radují ze slávy.

Jednou prosila bl.Anděla z Foligna Pana Ježíše, aby ji poučil, jak by ho lépe uctila. Ježíš se jí zjevil přibitý na kříži a řekl: "Pohlédni, má dcero, na mé rány." - Pochopila, že Spasiteli není nic milejšího, než rozjímání o jeho utrpení. Pak jí odhalil své rány na hlavě a mnohé okolnosti svého umučení a řekl: "To vše jsem snášel pro tvou spásu; co můžeš vykonat, aby se to rovnalo mé lásce k tobě?"

Nejsvětější oběť mše svaté vzdává nekonečnou čest Nejsvětější Trojici, protože představuje utrpení Ježíše Krista, a protože při ní přinášíme v oběť zásluhy jeho poslušnosti bolestí a krve. Celému nebeskému dvoru se tu dostává přitom dostává slávy a mnozí učitelé se sv.Tomášem praví, že totéž působí svaté přijímání věřících, protože Nejsvětější Svátost je památkou na utrpení a smrt Ježíše Krista, a protože tímto prostředkem se lidé podílejí na jeho účincích a tak spolupracují na své spáse.

Také svatý růženec, rozjímáme-li při něm o svatých tajemstvích naší spásy, je obětí chvály Bohu za dobrodiní našeho vykoupení a zbožnou vzpomínkou na utrpení, smrt a slávu Ježíše Krista. Je ovšem pravda, že růženec působí vedlejší slávu a radost Ježíši Kristu (když totiž chválíme Boha, tedy se tím jeho radost a blaženost podstatně nezvětšuje), svaté Panně a všem blaženým. Oni netouží po ničem tak, jako po tom, abychom se v zájmu svého věčného štěstí zabývali úkonem tak oslavujícím našeho Spasitele a tak prospěšným nám všem.

Evangelium nás ujišťuje, že hříšník, jenž se obrátí a koná pokání, působí radost všem andělům. Jestliže stačí k radosti andělů, aby jeden hříšník zanechal svých hříchů a konal pokání, jaká radost, a jaký jásot to bude pro celý nebeský dvůr, jaká sláva pro samotného Ježíše Krista, jestliže nás vidí na zemi, jak zbožně a s láskou rozjímáme o jeho poníženích, o jeho bolestech, o jeho kruté smrti a zahanbení! Je něco účinnějšího, co by se nás dotklo a vedlo nás k účinnějšímu pokání?

Křesťan, který nerozjímá o růžencových tajemstvích, dává najevo značnou nevděčnost k Ježíši Kristu a málo si váží všeho toho, co Božský Spasitel vytrpěl pro spásu lidstva. Zdá se, že jeho chování nám naznačuje, že opravdu nezná život Ježíše Krista, že podle něho vynaložil pramálo úsilí pro naši spásu. Takový křesťan se musí velmi obávat, aby Ježíš Kristus, jehož lásku buď nepoznal, nebo na ni dávno zapomněl, ho neodmítl v hodinu soudu s výčitkou: "Neznám vás."

Uvažujme tedy ve svatém růženci o životě a utrpení Spasitele, učme se zakoušet jeho dobrodiní a být za ně vděčni, aby nás uznal za své děti a své přátele v den soudu.

 

III. VZNEŠENOST SVATÉHO RŮŽENCE

Sv.Ludvík Grignion z Montfortu uvádí, že rozjímání o růžencových tajemstvích je mocný prostředek úsilí o dokonalost. Středem zájmu světců byl život Ježíše Krista: uvažovali o jeho ctnostech, o jeho bolestech, a takto dospěli ke křesťanské dokonalosti. Sv.Bernard začal s tímto cvičením a pokaždé v něm pokračoval: "Od počátku svého obrácení si dělám kytičku myrhy z bolestí svého Spasitele. Nosím ji na srdci a myslím na důtky, trny a hřeby umučení. Po všechny dny jsem se oddával rozjímání o těchto tajemstvích."

Podobně jednali svatí mučedníci - a my se divíme, jak vítězili na krutými mučidly. "Odkud mohla pocházet tato podivuhodná stálost mučedníků", ptá se sv.Bernard, "ne-li z ran Ježíše Krista, o nichž velmi často rozjímali? Kde byla duše těchto velkomyslných hrdinů, když tekla jejich krev a tělo bylo rozdíráno ranami? Jejich duše dlela v ranách Ježíše Krista a tyto rány je učinily nepřemožitelnými.

Matka Spasitelova se po celý život zabývala rozjímáním o ctnostech a utrpení svého Syna. Když slyšela při jeho narození anděly zpívat píseň radosti, když viděla, jak se mu pastýři klaněli ve stáji, její duch byl naplněn úžasem a rozjímala o všech těchto divech. Srovnávala vznešenosti vtěleného Slova s jeho hlubokým ponížením: Slámu a jesle s jeho trůnem a lůnem nebeského Otce, moc Boží se slabostí dítěte, jeho moudrost s jeho prostotou!

Svatá Panna řekla jednou svaté Brigitě: "Když jsem uvažovala o kráse, skromnosti, moudrosti svého Syna, má duše byla proniknuta radostí. A když jsem rozjímala o jeho rukách a nohách, jež měly probodnout hřeby, prolévala jsem proudy slz, srdce mi pukalo zármutkem a bolestí."

Po Nanebevstoupení Ježíše Krista trávila svatá Panna zbytek svého pozemského života navštěvováním míst, která božský Spasitel posvětil svou přítomností a mukami. Tam uvažovala o velikosti jeho lásky a hrůze mučení. Pak se to stalo pobožností prvních křesťanů, jak praví svatý Jeroným. Ze všech krajů světa přicházeli zbožní poutníci do Svaté země, aby si vryli hlouběji do srdce lásku a vzpomínku na Spasitele lidstva prohlížením předmětů a míst, jež posvětil svým narozením, námahou, utrpením a smrtí.

Všichni křesťané mají jednu víru, klanějí se jednomu Bohu, doufají v tutéž blaženost v nebesích, uznávají jediného prostředníka, kterým je Ježíš Kristus - všichni mají napodobovat tento božský vzor, mají rozjímat o tajemstvích jeho života, ctnostech a slávě. Povinnost rozjímání o pravdách víry a tajemství života Ježíše Krista se netýká pouze kněží, řeholníků a těch, kdo se pro Krista vzdálili hluku světa. Jestliže řeholníci a duchovní osoby jsou zavázány rozjímat o věčných velkých pravdách, aby hodně odpovídali svému povolání, podobně lidé žijící ve světě jsou vázáni k rozjímání vzhledem k nebezpečím věčné záhuby, jež je po všechny dny obklopují. Musejí tedy často vzpomínat na život, ctnosti a bolesti Spasitele, které nám představuje patnáct tajemství svatého růžence.

 

IV. BOHATSTVÍ POSVĚCENÍ OBSAŽENÉ V RŮŽENCI

Nikdy nikdo nebude moci dost pochopit podivuhodné bohatství posvěcení obsažené v tajemstvích svatého růžence. Toto rozjímání o tajemstvích života a smrti Ježíše Krista je pro všechny, kteří je prožívají, zdrojem vznešených plodů. Dnes každý touží po věcech, jež budí údiv, že zanechávají v duši silné dojmy. Co je na světě dojemnějšího nad překrásný život našeho Spasitele, rozvíjející se před naším duchovním zrakem v patnácti obrazech, jež nám připomínají velké události ze života, smrti a slávy Spasitele světa? Které modlitby jsou vznešenější a hlubší než modlitba Páně a andělské Zdrávas? V nich jsou obsaženy všechny naše touhy, všechny potřeby.

Rozjímání o tajemství a modlitbě růžence je nejsnadnější z modliteb, poněvadž rozličnost ctností, stavů Ježíše Krista, jimiž se zabýváme, osvěžuje a podivuhodně posiluje ducha a zabraňuje roztržitostem. Učenci nalézají v těchto modlitbách nejhlubší vědu, prostí nejhlubší poučení. Dlužno projít tímto snadným rozjímáním dříve, než se pozvedneme k nejvyšším stupňům nazírání. To je myšlenka sv.Tomáše Akvinského a rada, kterou nám dává, když praví, že se máme především cvičit jako v bitevním poli osvojováním si ctností, jejichž dokonalý vzor máme v tajemstvích svatého růžence. Vždyť podle slov učeného Kajetána nabudeme ctnostmi úzkého spojení s Bohem, bez něhož veškerá zbožnost není víc než přelud, klamající duše. Kdyby falešní osvícenci našich dnů dbali této rady, nebyli by způsobili tolik pohoršení ve zbožnosti. Domněnka, že můžeme konat hlubší modlitbu než Otčenáš a Zdrávas, je záludné šálení ďábla.

Když se věnujeme se těmto modlitbám, které jsou oporou, silou a ochranou duše, nemusíme se je pokaždé modlit ústně. Vnitřní modlitba je v jistém smyslu dokonalejší, než ústní, avšak je krajně nebezpečné, ba zhoubné, zanechat z vlastního popudu modlitbu růžence pod záminkou dokonalejšího spojení s Bohem. Jen duše plná skryté pýchy a ošálená ďáblem ucpává si uši před pozdravem andělovým a před modlitbou, kterou složil Bůh a nám přikázal se ji modlit slovy: Tak se budete modlit: Otče náš...; proto upadá z jednoho přeludu do druhého, z propasti do propasti. Veřte mi: chcete-li dosáhnout vysokého stupně modlitby, modlete se po všechny dny, pokud možno, celý růženec nebo aspoň růženec pětidesátkový. A jestliže jste tam už Boží milostí dospěli, tedy pro vytrvání a růst v pokoře setrvejte v modlitbě svatého růžence. Kdo se každodenně modlí růženec, nestane nikdy bludařem ani nebude sveden ďáblem. To je věta, kterou bych podepsal vlastní krví.

Jestliže však Bůh ve svém milosrdenství si vás přitahuje uprostřed modlitby růžence tak mocně jako to činil u některých svatých, jděte za jeho voláním, nechte působit Boha a modlete se růženec podle jeho volání. Jestliže však jste nedosáhli stavu činného nazírání nebo pravidelné modlitby klidu, přítomnosti Boží a lásky, pak máte ještě menší důvod opustit růženec; naopak, bude pro vás úžasným pomůckou a pravým Jakubovým žebříkem, který měl patnáct (příček) stupňů, po nichž budete kráčet od ctnosti ke ctnosti, ze světla do světla, dospějete snadno, bez nebezpečí klamu, až k plnosti věku Ježíše Krista.

 

V. DOBRODINÍ RŮŽENCE

K povzbuzení velkodušné pobožnosti svatého růžence dodává sv.Ludvík Grignion, že růženec spojený s rozjímáním o tajemstvích přináší mnohonásobné dobrodiní.

1) Předně nás nepozorovatelně vede k dokonalému poznání Ježíše Krista,

2) očišťuje naše duše od hříchu,

3) dává nám vítězit nad našimi nepřáteli,

4) usnadňuje nám konání ctností,

5) plní nás láskou k Ježíši Kristu,

6) obohacuje nás milostmi a zásluhami,

7) opatřuje, čím bychom splatili všechny své dluhy Bohu i lidem,

8) dává nám možnost obdržet od Boha všechny milosti.

Poznání Ježíše Krista je vědou křesťanů a vědou spásy. Převyšuje, jak píše sv.Pavel, všechny lidské vědy a poznání svou hodnotou a vznešeností:

1) důstojností předmětu, jímž je Bohočlověk, v jehož přítomnosti je celý vesmír jen kapkou vody nebo zrnkem písku,

2) užitečností: lidské vědy nás často naplňují leda ješitností a kouřem pýchy,

3) nutností, neboť nikdo nemůže být spasen bez poznání Ježíše Krista, a ten, kdo nezná ostatní vědy, bude spasen, jen když je osvícen vědou Ježíše Krista.

Požehnaný růženec, jenž nám dává tuto posvátnou vědu a svaté poznání Ježíše Krista, když nás vede k rozjímání o jeho životě, utrpení, smrti a slávě. Královna ze Sáby, plna obdivu nad moudrostí krále Šalamouna, zvolala: "Šťastní tvoji domácí a služebníci, jež jsou vždy v tvé přítomnosti a slyší výroky tvé moudrosti!" Mnohem šťastnější jsou věřící, kteří pozorně rozjímají o životě, ctnosti, bolesti a slávě Spasitele, neboť získávají tímto způsobem dokonalé poznání, v němž spočívá věčný život: Toto je věčný život!

Cítíte-li, že je vaše svědomí obtíženo hříchy, vezměte svůj růženec, modlete se část ke cti některého tajemství života, umučení nebo slávy Ježíše Krista, a buďte ujištěni, že zatímco rozjímáte tato uctívaná tajemství, On ukáže své rány Otci nebeskému. Bude za vás prosit a obdržíte zkroušenost a odpuštění hříchů. Jednoho dne řekl bl.Alanovi: "Kdyby se mnozí hříšníci často náležitě modlili můj růženec, dostávali by účast na zásluhách na zásluhách Mého umučení, a jako jejich Obhájce, usmiřoval bych božskou spravedlnost."

Náš pozemský život je ustavičný boj a stálé pokoušení. Nejde nám jen o přemožení nepřátel těla a krve, nýbrž o poražení samých mocností pekelných. Které lepší zbraně bychom se chopili, abychom je porazili, když ne modlitby, jíž nás naučil náš velký Vojevůdce, a když ne andělského pozdravení, které zahnalo na útěk ďábly, zničilo hřích a obnovilo svět? Kterého lepšího prostředku bychom se chopili, když ne rozjímání o životě a umučení Ježíše Krista, jehož myšlenkou se musíme obrnit? Tak nás napomíná sv.Petr, abychom se hájili proti těm nepřátelům, jež Pán přemohl, ale kteří se i na nás každodenně vrhají. "Od té doby, co byl ďábel přemožen pokorou a utrpením Ježíše Krista", praví kardinál Hugo, "skoro se ani nemůže obořit na duši ozbrojenou rozjímáním o jeho tajemstvích, neboť když se oboří, bývá hanebně poražen." "Oblečte se do plné výzbroje Boží" (Ef 6,11), a to znamená: Ozbrojte se zbraní Boží, svatým růžencem a rozdrtíte hlavu ďábla a obstojíte v jeho rozličném pokoušení. Odtud plyne, že už hmotný růženec je tak hrozný pro ďábla, a že ho svatí užívali, aby ho růžencem spoutali a vyhnali z těl posedlých, jak to dosvědčují mnohé příklady z dějin.

Kdo se bude náležitě modlit a šířit svatý růženec, shledá, že se tím naučí více než z jakékoliv knihy a zakusí požehnané účinky přislíbení, jež svěřila Panna Maria sv.Dominikovi a těm, kdo pečují o rozkvět této modlitby, která učí Boží lid ctnostem jejího Syna a uvádí do rozjímavé modlitby, povzbuzuje k následování Ježíše Krista, k častému přijímání svatých svátostí a ke konání nejrůznější dobročinnosti, a získání tolika skvělých odpustků, o nichž lid ani neví. Šiřitelé modlitby růžence o nich skoro vůbec nemluví. Spokojují se s vychvalováním růžence způsobem, který často působí jen údiv, ale nedává poučení.

Bl.Alan de la Roche uvádí, že růženec je zdrojem a zásobárnou mnoha druhů dobra:

1) hříšníkům poskytuje pokání,

2) hladovým přináší nasycení,

3) spoutaným dává osvobození,

4) truchlícím uštědřuje radost,

5) pokoušeným uděluje mír,

6) potřebným přenásí nadbytek,

7) řeholníkům vrací bývalou kázeň,

8) neučené odívá moudrostí,

9) živým dává přemoci marnosti,

10) mrtvým posílá milosrdenství prostřednictvím přímluvy.

"Chci", pravila jednoho dne svatá Panna blažemému Alanovi, "aby se mým oslavovatelům jak v životě, tak i ve chvíli smrti, tak i po smrti dostalo požehnání, plnosti milosti a svobody, a aby byli zbaveni slepoty, zatvrzelosti, všech nedostatků a všeho otroctví."

 

VI. ZPŮSOB MODLITBY SVATÉHO RŮŽENCE

1. ČISTOTA DUŠE

Není to vůbec délka modlitby, nýbrž její vroucnost, jež se líbí Bohu a jež získává jeho srdce. Jediné Zdrávas Maria, dobře pomodlené, přináší větší zásluhu, než stovky odříkaných špatně. Skoro všichni křesťané se modlí růženec nebo alespoň několik desátků. Proč je ale tak málo těch, kdo napravují své hříchy a rostou ve ctnosti, když ne právě proto, že nechápou tuto modlitbu, jak by měli? Jakým způsobem se máme modlit, abychom se líbili Bohu a stali se ctnostnějšími.

Předně je podle sv.Ludvíka Grigniona třeba, aby duše, která se modlí svatý růženec, byla ve stavu milosti, nebo aspoň aby byla rozhodnuta opustit hřích. Teologové nás učí, že dobré skutky a modlitby vykonané ve stavu smrtelného hříchu jsou mrtvé skutky, neboť se nemohou líbit Bohu, ani zasloužit věčný život. V tomto smyslu je psáno: "Chvála v ústech hříšníka není vzácná." (Sír 15)

Chvála a Pozdravení andělské a sám "Otčenáš", modlitba Ježíše Krista, nejsou Bohu milé, pokud vycházejí z úst nekajícího se hříšníka: "Tento lid mě ctí ústy, ale jeho srdce je daleko ode mne." (Mk 7,6) Tito lidé, jež vyhledávají společenství ve jménu Ježíše Krista, a modlí se stále růženec bez jakékoli zkroušenosti nad hříchy, vyznávají Krista ústy, ale jejich srdce je od něho daleko.

Kdo se modlí růženec, má mít aspoň předsevzetí zanechat hříchu. Neboť kdyby bylo naprosto nutné pro vykonání modlitby Bohu milé být ve stavu milosti (což je blud, zavržený církví), vyplývalo by z toho, že by se ti, kdo jsou v těžkém hříchu, neměli vůbec modlit, a přitom právě ti potřebují modlitbu víc než spravedliví. Pak by ani nebylo záhodno doporučovat hříšníkovi modlitbu růženec, poněvadž by to bylo zbytečné.

Kdyby se někdo zapojil do mariánského společenstvím s úmyslem setrvat ve hříchu a bez jakéhokoli úmyslu zanechat hříchu, množil by se počet falešně pobožných ctitelů svaté Panny, kteří pod pláštěm svaté Panny se škapulířem na těle nebo s růžencem v ruce křičí: "Svatá Panno, buď zdráva!" - a zatím znovu křižují a krutě zraňují Ježíše Krista svými hříchy a nešťastně se propadají z prostředí posvátného společenství svaté Panny do černé díry pekelných muk.

Proto doporučujeme růženec celému světu: spravedlivým, aby vytrvali a rostli v milosti Boží, hříšníkům, aby zanechali svých hříchů. Avšak Bohu by se nelíbilo, kdybychom nabádali hříšníka, aby si udělal pláště ochrany svaté Panny plášť zavržení, jímž by chtěl zakrývat své viny, a aby znetvořil růženec, jenž je lékem proti všem zlům, v hrozný smrtící jed. Zneuctěním se to nejlepší mění v to nejhorší.

Je třeba být čistý jako anděl, praví moudrý kardinál Hugo, pokud se někdo chce přiblížit k Panně Marii a modlit se Andělské pozdravení. Jednoho dne ukázala jistému hříšníkovi, který měl ve zvyku modlit se svatý růženec, krásné plody v nádobě umazané a plné špíny. Zhrozil se toho. Ona mu pravila: "Podívej, jak mi sloužíš; přinášíš mi krásné růže ve špinavé a rozbité váze. Uvažuj, jestli se z toho mohu radovat.

 

2. USEBRANOST

K dobré modlitbě nestačí vyjádřit své díkůvzdání a prosby nejvznešenějším způsobem modlitby, jakým je růženec, nýbrž dlužno připojit vnitřní usebranost. Bůh vyslyší spíše hlas srdce než hlas úst. Modlit se k Bohu s dobrovolně připouštěnou roztržitostí by byla velká neúcta. To by činilo náš růženec neužitečným, ba poskvrňovalo by to i svědomí hříchem. Jak bychom se mohli opovažovat žádat na Bohu, aby nás vyslyšel, když my sami sobě nenasloucháme, a zatímco vzýváme jeho nesmírnou Velebnost, před níž se všechno chvěje, honíme se dobrovolně na motýlem naší roztržitosti? To by znamenalo zbavovat se Božího požehnání a přivolávat na sebe Boží trest, jež postihne každého, kdo koná Boží dílo nedbale, jak je psáno: "Proklet buď, kdo koná Hospodinovo dílo nespolehlivě!" (Jer 48,10)

Není ovšem možno modlit se růženec bez jakékoli roztržitosti nedobrovolné. Ze zkušenosti víme, jak nesnadné je pomodlit se jediné Zdrávas, aniž by obrazotvornost, vždy těkavá, neubrala něco z usebranosti! Je však v naší moci modlit se bez dobrovolně připouštěné roztržitosti a použít všech prostředků k omezení také nedobrovolné roztržitosti a ovládnutí své obrazotvornosti. Proto si před modlitbou i při ní připomínejme Boží přítomnost a pevně věřme, že Bůh a jeho Matka na nás pohlíží, že náš dobrý anděl sleduje naše Zdrávasy, zda jsou patřičně pronášeny, jako spousty růží, aby z nich uvil korunu pro Ježíše a Marii. Naopak ale také ďábel obchází kolem nás, aby utlumil naše Zdrávasy a poznamenal si je ve své knize smrti, zda a nakolik jsou pronášeny bez usebranosti, zbožnosti a skromnosti.

Důležité je nezapomínat obětovat desátky ke cti jednotlivých tajemství a představit si v obrazotvornosti Pána Ježíše a jeho Matku v tajemství, které uctíváme.

V životopise sv.Heřmana z premonstrátského řádu se dočítáme, že kdykoliv se modlil svatý růženec pozorně a zbožně, tak, že rozjímal o jeho tajemstvích, pokaždé viděl svatou Pannu, celou prozářenou světlem, v úžasné kráse a velebnosti. Pokud se však modlil růženec jen spěšně a bez usebranosti, vídal ji s tváří plnou vrásek, smutnou a utrápenou. Heřman užasl na takovou změnou, a svatá Pannu mu jednou řekla: "Zjevuji se tvému zraku taková, jaká jsem ve tvé duši, neboť jsi-li vlažný v modlitbě, hned se mnou zacházíš jen jako s osobou bídnou a bezvýznamnou. Kde jsou ty časy, kdy jsi mne pozdravoval s horlivou úctou a usebraností, když jsi rozjímal o mých tajemstvích a obdivoval se mé vznešenosti."

 

3. NÁVOD K MODLITBĚ RŮŽENCE

Když vzýváte Ducha svatého, připomeňte si Boží přítomnost, a obětujte mu svůj růženec.

Než začnete rozjímat jednotlivé desátky, zastavte se na kratší či delší chvíli, podle toho, jak máte kdy, abyste uvážili tajemství, jež chcete oslavit desátkem, a pak vždy proste pro toto tajemství a přímluvu svaté Panny o některou ze ctností, která nejvíce vyniká v tomto tajemství, nebo kterou spíše potřebujete. Dejte si pozor na dvě chyby, který se dopouštějí skoro všichni, kdo se modlí růženec.

První chyba je, že křesťan postrádá určitý úmysl, když se modlí růženec. Zeptáte-li se ho, proč se modlí růženec, nedokáže vám odpovědět. Proto při modlitbě růžence mějte vždy nějaký utkvělý úmysl, např. nějakou milost, kterou byste si rádi vyprosili, nebo ctnost, kterou si chcete osvojit, nebo nějaký hřích, který chcete překonat.

Druhá chyba, které se podle sv.Ludvíka Grigniona dopouštějí mnozí při modlitbě růžence, je v tom, že už od počátku nemyslí na nic jiného než na to, aby byl co nejdříve skončen. Dopouštějí se toho proto, že pohlížejí na růženec jako na obtížnou věc, která velmi těžce doléhá na bedra, zvláště, když přijali tuto povinnost za věc svědomí, nebo když jej dostali za pokání a jaksi proti své vůli. Je politování hodné vidět, jak se mnozí lidé modlí svůj růženec! Odříkávat jej s úžasným překotem, kdy dokonce polykají části slov. Poslednímu z lidí by se neodvážili vzdát tak směšnou poctu, a přesto si myslí, že Ježíš a Maria tím budou poctěni! Lze se pak divit, že nejkrásnější a nejsvětější modlitby křesťanského náboženství zůstávají skoro bez jakéhokoliv účinku a že se po tisíci růženců nestávají lepšími?

Zastavte přece svůj spěch při modlitbě růžence a vyslovujme řádně Otčenáše a Zdrávasy. Zpočátku zde působí obtíž odložit zlozvyk, který jste měli dříve, modlit se chvatně, ale pamatujte si, že jeden desátek pomodlený klidně a zřetelně bude záslužnější než tisíce růženců odříkaných kvapně, bez úvahy a zastávky.

Blažený Alan de la Roche a jiní duchovní vůdci, jako sv.Bellarmin, vypravují legendu o jistém hodném knězi, který uložil třem kajícím se sestrám denní modlitbu růžence po celý rok bez vynechání, aby si tak osvojily krásný zvyk oslavovat svatou Pannu. Všechny sestry uposlechly a modlily se jej celý rok. Na svátek očišťování Panny Marie se jim zjevila v jejich pokoji svatá Panna, doprovázená sv.Kateřinou a sv.Anežkou. Byla oděna v bílý šat, prozářený jasem světla, na němž se zlatě skvěl nápis: Zdrávas, milosti plná. Královna nebes se přiblížila k posteli nejstarší ze sester a řekla jí: "Buď zdráva, má dcero, která jsi mne tak často a krásně pozdravovala. Přicházím ti poděkovat za krásné roucho, které mám, a které jsi mi připravila."

Dvě svaté Panny, které ji doprovázely, děkovaly rovněž. Pak všechny tři zmizely.

Brzo nato vešla svatá Panna s oběma družkami znovu do pokoje, oděna zeleným šatem, ale bez zlata a lesku, přistoupila k lůžku druhé sestry a poděkovala jí za tento šat, který jí připravila modlitbou růžence. Ježto ale tato druhá sestra viděla, že se svatá Panna zjevila starší sestře daleko krásněji, ptala se po příčině. Panna Maria odpověděla: "Způsobila to tvá sestra, když se modlila růženec lépe než ty, takže mi připravila krásnější oděv."

Zanedlouho se Panna Maria zjevila potřetí nejmladší sestře, oděna ve špinavé a roztrhané cáry a řekla jí: "Podívej, má dcero, jak jsi mě oděla!"

Zahanbená dívka zvolala: "Prosím za odpuštění, má Paní, prosím o čas, abych ti lepší modlitbou růžence připravila krásnější roucho!

Vidění pominulo a nejmladší sestra vypověděla zpovědníkovi svůj zážitek. Povzbudil ji, aby se napříště modlila růženec lépe. Uposlechla. O rok později se jim znovu zjevila svatá Panna v doprovodu sv.Kateřiny a sv.Anežky, oděny podivuhodným šatem, a řekla jim: "Buďte si jisty, mé dcery, nebeským královstvím, vejdete do něho s velkou radostí." Všechny tři odpověděly: "Naše srdce je připraveno, drahá Paní." Vidění pominulo.

Zanedlouho onemocněly. Poslaly pro kněze, přijaly svátost pomazání nemocných a poděkovaly mu za duchovní vedení. Svatá Panna se jim pak zjevila, aby je oděla do bílého roucha a uvedla do věčné slávy.

Sv.Ludvík Grignion vyvozuje z tohoto vypravování jisté poučení:

1. Jak je důležité mít dobrého duchovního vůdce, který vede člověka k duchovnímu cvičení, zvl. k sv.růženci.

2. Jak je důležité modlit se růženec usebraně a zbožně.

3. Jak je svatá Panna dobrotivá a milostivá k těm, kdo litují minulých chyb a snaží se zlepšit.

4. Jak je štědrá v odměňování během života, ve chvíli smrti a na věčnosti, a to za nepatrné služby, pokud je splníme věrně.

 

4. VELKOMYSLNÉ POTÍRÁNÍ ROZTRŽITOSTI

Jako není modlitby duchovně přínosnější a slavnější pro Ježíše a Marii, než dobře pomodlený růženec, tak podle sv.Ludvíka Grigniona ani není modlitby obtížnější, když se ho máme modlit dobře. Modlíme-li se Mariánské hodinky nebo Sedm kajících žalmů či jakékoliv jiné modlitby než růženec, změna neboli rozmanitost výrazů, jimiž jsou pojaty tyto modlitby, upoutává obrazotvornost a občerstvuje ducha, a proto dává duši snadnost modlit se je dobře.

Avšak v růženci je stále stejný Otčenáš a Zdrávas. Opakuje se pořád stejná forma, takže je velmi nesnadné, aby nás neunavoval, abychom při něm nedřímali a abychom ho nenechali a nechopili se jiných modliteb, více osvěžujících. Proto je třeba mít daleko více zbožnosti k vytrvání v modlitbě svatého růžence než v jiné modlitbě, i kdyby to byly Davidovy žalmy. Tuto nesnáz ještě zvětšuje naše obrazotvornost, která je tak těkavá, že není skoro ani okamžik v klidu, a dále zloba ďábla, jenž je neúnavný v působení roztržitosti a překážení modlitbě.

Jak si počíná tento zloduch vůči nám, chceme-li se přesto modlit růženec navzdor jemu? Zvětšuje naši přirozenou malátnost a nedbalost. Před modlitbou rozhojňuje naši nudu, roztržitosti a únavu. Během modlitby nás tísní ze všech stran. Po modlitbě, kterou jsme vykonali s mnoha obtížemi a roztržitostmi, nám bude našeptávat: "Tvůj růženec ti není nic platný. Lépe bys udělal, kdybys pracoval a zabýval se svými záležitostmi. Ztrácíš čas modlitbou tolika ústních modliteb bez usebranosti. Půlhodina rozjímání nebo dobrá četba by měly mnohem větší cenu. Zítra, kdy budeš méně ospalý, budeš se modlit daleko pozorněji; nechej si zbytek růžence na zítřek." Tak a podobně ďábel svými chytrostmi často působí, že zanecháváme růženec, částečně nebo úplně, nebo působí, že jej odkládáme či se snažíme nahrazovat něčím jiným.

Nevěř ďáblu a buď statečný, i kdyby během celého růžence byla tvá obrazotvornost naplněna myšlenkami cizími, kterých se nemůže žádným způsobem zbavit, jakmile jsi je postřehl. Tvůj růženec je tím lepší, čím je záslužnější; je tím záslužnější, čím je nesnadnější; je tím nesnadnější, čím méně je milý přirozenosti.

Je-li nutno, abyste bojovali po dobu modlitby růžence proti roztržitostem, jež se dostavují, bojujte statečně se zbraní v rukou, to znamená pokračujte v modlitbě růžence, i když se jej modlíte bez záliby a bez smyslových útěch. Je to hrozný boj, ale spasitelný pro věrnou duši. Pokud složíte zbraně, to znamená, jestliže zanecháte růžence, jste poraženi, a ďábel, vítěz nad vaší stálostí, vás nechá na pokoji a v den soudu vám vytkne vaši malomyslnost a nevěrnost. "Kdo je věrný v maličkostech, bude věrný i ve velkých věcech." (Lk 16,10) Ten, kdo věrně zahání nejmenší roztržitosti ve svých nejmenších modlitbách, bude věrný také ve velkých věcech. Není nic jistější, neboť to řekl Duch svatý.

Počínejte si tedy statečně, dobří služebníci a věrné služebnice Ježíše Krista a Panny Marie, kteří jste se rozhodli ke každodenní modlitbě růžence. Kéž množství much, těch drobných roztržitostí, jež na vás dotírají během modlitby, neodradí žádného z vás a nesvede k zbabělému útěku ze společnosti Ježíše a Marie, v níž se ocitáte při růžencové modlitbě!

 

V KAŽDODENNÍM SHONU

Dnešní doba nás vtahuje do víru každodenních událostí a chce vidět výsledky. Výsledky, které by vzešly z mimořádného činu, z hrdinství obráceného především navenek. Veřejné mínění vysoce hodnotí především ty postavy, kteří se okázale projevují v okolním životě a jasně vynikají, a jejich výsledky lze vyčíslit v sociologických parametrech. Tak se dnes mnozí lidé dívají i na Církev a snaží se ji hodnotit právě a jedině podle měřitelného účinku ve společnosti. Některé Boží děti pohotově odpovídají na tyto výzvy světa a vrhají se naplno do nějaké okázalé, užitečné a prospěšné činnosti.

Kdosi řekl, že činnost Božího dítěte musí být především cílevědomá. Jenže právě do duchovní služby vnesly dobové proudy mnoho zmatku a znepokojujících hesel. Nikdy nesmíme zapomenout, že každý náš čin musí být veden a proniknut nadpřirozenou ideou. Pro samé snahy světa o vyšší životní úroveň lidstva se stal nutností opravdový růženec, když Duch svatý přivodil život, smrt a vzkříšení Pána Ježíše, aby lidstvo bylo vyvedeno ze slepé uličky. Modlitba růžence nám ukazuje cesty, po kterých se vyhneme proudům a okolnostech, jež jsou krajně nepříznivé milosti. Ukazuje nám cesty, odpovídající zásadám spásy, jimiž máme být nástroji. Žijeme ve víru překotných pokusů o změnu tvářnosti společnosti a světa. A Bůh přece nemůže změnit tvářnost lidstva proti svému odvěkému plánu. Nemůže nežli vyžadovat od lidí tytéž ctnosti, které požadoval Ježíš, když z Ducha svatého zasáhl do dějin světa, když byl ukřižován a vstoupil do nebe. Co tehdy bylo záchranou lidstva a lidské duše, platí dodnes. Staré ctnosti jsou dosud jediné platné ctnosti a moderní kultura nedokázala vymyslet žádnou novou k těm, které sestavil sv.Tomáš Akvinský. Proto při své práci musíme vědět, že nesmíme chtít nic jiného, než usilovat o tyto ctnosti u sebe i u svých bližních.

Přitom se nám nabízí růženec. Čím častěji se ho modlíme, tím podrobněji nám připomíná toto jediné žádoucí. Učí nás hledat cesty a ve světle modlitby stále podrobněji chápat, co vlastně máme dělat, co je našim jediným životním posláním. Jakmile začneme v růžencových tajemstvích sledovat otázku smyslu našich prací každého všedního dne, uslyšíme také odpověď, která je na každý den dostatečná, aby jej učinila dobou milosti. Duch svatý musí zastínit tvé dílo. To dílo musí být vždy dílem služebníka Božího, planoucí láskou k Bohu a k Božím tvorům, aby se ve všech duších mohl narodit Pán Ježíš, aby žil a rostl v srdci každého z nás, a přes lidská srdce, aby ovládal a spravoval celý vesmír. Jde o to, aby tvůj život byl dílo spojené s obětí u oltáře od začátku až do konce, aby ti nebylo smutno v odloučenosti od myšlenek Pána Ježíše. Ale růženec nezůstává při tom, nýbrž se pro pokročilého služebníka Páně, pro dospělé Boží dítě čerpající z růžence nadpřirozenou sílu pro spolupráci s Bohem na spáse lidstva a obnově světa stává osvětnou a očistnou modlitbou, sjednocující s Boží moudrostí.

Růženec dodává naší práci průbojnosti a nebojácnosti, protože soustavně ukazuje, že není vítězných nepřátel, kde pro nás pravdivě platí: Pán s tebou - Pán, který je vítězem i nad smrtí zdánlivě triumfující.

Činnost Božího dítěte potřebuje ještě další složku. Musí být spojena s přesvědčením o zajištěném výsledku. Když nevidíme výsledek ani na obzoru, ochabujeme v práci ustáváme, protože nás obklopuje a zachvacuje okolní temnota a nejasnost. A pak se kdekdo snadno rozběhne za bludičkami, zavádějícími na scestí, do bažin. Ve tvém světle vidím Světlo, můžeme pak říci svému růženci, když jej bereme do ruky, abychom se upevnili ve svaté naději, ve svaté jistotě, že nadpřirozená a odvážná práce duchovní přináší neomylně svůj patřičný výsledek, že vedeme neomylně vítězný boj. To byla síla Kristova svatého člověčenství. To drželo duši jeho svaté Matky ve všech tajemstvích jeho díla, že viděla jasně vítězství nade vším na pohled nepřemožitelným. Růženec nám pokaždé dodá jistoty, že svatý Duch v nás překoná ducha okolního světa, že se nám otevřou nebeské příbytky, že koruna vítězství je připravena, třebaže se nám na veřejnosti vtírá názor, že nevidíme nic než smrt a budoucí zklamání.

Kdo řekl, že modlitba růžence je jen jako chvilka oddechu v klidné zahradě? Vždyť je to i chvilka o svatých pramenů síly, u Ježíše a jeho nejvěrnější spolupracovnice při spáse lidstva a celého světa!

 

OPORA ROZJÍMAVÉHO ŽIVOTA

Nadějného studenta napadla otázka, aby se stal knězem, ale nějaký starostlivý pantáta mu to pohotově rozmlouval: Co bys tam dělal? Tam se člověk pořád jenom modlí, ale svět přece potřebuje přiložit ruku k dílu, aby se změnil k lepšímu? Jakoby svět kněžství byl jen životem modlitby a rozjímání, kdežto život křesťana ve světě jen samou činností.

Dnešní stupeň vývoje života vykoupeného Božího lidu už prakticky neuznává takové štěpení a tříštění Církve na život osob celým srdcem zasvěcených Bohu a jeho službě především v modlitbě, a na život osob se srdcem rozděleným mezi Boží tvory na straně jedné a Boha na straně druhé, kteří by se oddávali výhradně činnosti ve světě, pomoci bližním a budování lepšího světa.

Ze samotné povahy všeobecného kněžství, uděleného křtem svatým, vyplývá pro každé Boží dítě požadavek pěstovat v nějaké míře rozjímavý život, to jest život, který soustavně pěstuje vnitřní duchovní spojení s Bohem. Jaký je smysl kněžského života? Tak úplné sebeodevzdání službě Bohu v bližních a bližních v Bohu, jako je v manželství úplné odevzdání se cílům manželství, a jako je ve slavné řeholní profesi úplné odevzdání se cílům dokonalosti v lásce Boží.

Kněžský život vyžaduje vést svěřené bližní k poznání pravdy a k uspořádání života v duchu této pravdy. K tomu je zapotřebí, aby to kněz uskutečňoval především sám ve svém životě. Průměrný člověk není strhován ani tak samotnou pravdou, jejím světlem, jako spíše krásou prožívání pravdy.

Pro život každého Božího dítěte platí, že nad rozptylujícími povinnostmi musíš mít některé výkony rozjímavého života, abys lépe pronikal pravdu a důsledky pravdy, abys z vlastní zkušenosti věděl, jak se pěstují ctnosti, neboť teprve tehdy budeš dokonale vykonávat svůj činný život Božího dítěte ve světě, teprve tehdy budeš dokonale chválit Boha a plněji zakoušet své všeobecné kněžství.

Teprve nyní lze říci, že pěstovaná modlitba růžence je velmi účinnou oporou takové rozjímavosti života Božího dítěte, ať už sloužícího Bohu celým srdcem nebo srdcem rozděleným. Každodenně prožívaná modlitba růžence staví duši do ohniska Boží pravdy, do života s ústředními tajemstvími víry o vtělení, utrpení a vítězství Páně. Tím však jsme také v ohnisku kněžského života, protože jsme hlasateli tohoto trojího tajemství a rozdavateli jeho milostí. Tak nám růženec učiní rozjímavý stupeň života snadným. Kdyby život křesťana ve světě při vyčerpávající vnější práci na zlepšení společnosti a světa vyžadoval ještě namáhavé napínání ducha k dosažení rozjímání, jeho duše by záhy byla unavena, zklamaně by opustila tyto výšiny a uvázla by na prostřední zbožnosti.

Pěstovaná modlitba růžence přispívá ke snadnosti rozjímavé stránky života Božích dětí, protože podává jeho obsah snadným způsobem a přesně vymezenými tajemstvími. Co řekl Božský Spasitel, to platí o růženci: Kdo vidí mě, vidí též mého Otce. A svatá Panna dodává: Kdo vidí mne, vidí také mého Syna. Věříme, že život na zemi je přípravou na takové nebe, jak byl náš život na zemi. Také to nás zavazuje hledat v růženci oporu rozjímavé stránky prožívání svého všeobecného kněžství. V tom je záchrana nejkrásnějšího a nejplodnějšího smyslu našeho života.

 

RADOSTNÉ ROZHODNUTÍ PRO ŽIVOT

Když se ponoříme do tajemství v prvních pěti desátcích růžence, zachvátí nás radost. Avšak jaká radost! Nejčistší radost duše z Boha. Tajemství vtělení, jehož obsahem je vstup Boha do tohoto světa, nebylo radostí jen jeho svaté Matky, nýbrž celého lidstva, které mělo být vykoupeno.

Ježíš řekl Samaritánce u Jakubovy studnice: "Kdybys znala dar Boží." Čím lépe známe Boží dary, které nám přináší náš Spasitel, tím vroucněji a snáze jej vyhledáváme, tím plněji se nám dostane vody živé. Růženec ukazuje, jakým darem je Jeho Srdce, které nám nabízí k výměně za naše srdce slabé a smutné, Srdce, v němž jsou všechny poklady moudrosti a umění.

Před dvěma tisíciletími se začal životní příběh jedné prosté dívky. Nikdo si jí nevšímal. Historikové se o ní nezmiňují. Přesto však zanechala stopy, zřetelnější a trvalejší, než ostatní velikáni dějin lidstva. Začíná se tím totiž první jednání božské hry, týkající se celého světa, týkající se tebe.

Nesmrtelný příběh Marie. Je nevyslovitelná. Nežije v nějakém uzavřeném světě. Není zajatcem vlastních úvah o svých ideálech. Nepočíná si, jako by se všechno mělo točit kolem ní. Je zásadně otevřená, ale ne pouze lidským řečem. Má srdce chápavě otevřené pro Boží Slovo, projevující se zcela neočekávaně, úplně jinak, než my lidé předpokládáme.

To je velké Mariino tajemství. Především je to ale tajemství Božího Slova, které vkročilo do našich dějin. Boží Slovo má tak úžasné účinky, že vede ke chvále Boha a s ním i Bohorodičky: "Blahoslavený život, který tě nosil! " A Ježíš říká: "Spíše jsou blahoslaveni ti, kteří slyší Boží Slovo a zachovávají je." Samozřejmě, že je třeba MARII blahoslavit jako BOHORODIČKU, ALE je třeba mít na zřeteli, že se MARIA nestala Bohorodičkou náhodou, nýbrž proto, že byla od začátku poslušnou služebnicí Božího Slova.

Je otevřená a oslovitelná - i pro Boha. To není samozřejné ani jednoduché. Bůh totiž nemluví hlasitě a neodbytně. Nepřichází jen za řinčení trub, aby dobyl a okupoval každé srdce. Bůh je velkorysý. Miluje nás a přeje nám všechno nejlepší, a to v největší možné míře. Přeje nám největší Lásku, nejlepší Dobro, nejskvělejší krásu, vrcholnou Pravdu, totiž sám sebe. To nám přeje, ale nikomu to nevnucuje. Nedělá totiž nesmysly. Když nás jednou stvořil svobodné, tak nám přece nebude omezovat naši svobodu vnucováním čehokoli. Bůh naplno respektuje lidskou svobodu. A když se rozhodl zachránit lidstvo před zkázou a svět před vyhasnutím prostřednictvím člověka, tedy si napřed vyžádal od člověka svobodný souhlas.

Bůh zpravidla nemluví přímo, ale prostřednictvím tvorů. Často docela jinak, než to očekáváme. Jenže většina lidí neslyší nic, anebo slyší jen sebe sama. Maria však mezi množstvím hlasů rozeznává Boží hlas. Ten jí dává nenahraditelnou jistotu: "Pán je s tebou." Mluvíme o umělcích a vynálezcích nadaných milostí. Maria je milostí nadaný člověk, a to pouze člověk. Pojednou je překvapena svou zkušeností s Bohem. Místo lidsky osvojené radosti, se dostavuje moment překvapení. Je Bohem oslovena ve svém nitru. Dobře ví, že když se Bůh uchází o lidskou účast a spolupráci, tedy chce člověka celého.

Maria se odmlčí. Mlčky uvažuje o pozdravu Božího vyslance. Jen tak člověk dochází k víře. Věřit rozhodně neznamená všechno slepě přijímat, myšlení přenechat jiným. Maria mlčí a přemýšlí. Touží věřit, věřit z celého srdce. Bojí se však otevřít tomuto prostředníkovi, protože se je panna prozíraví, a tedy obává ztratit či jakkoli zarmoutit svého Pána, Otce nebeského. Dobrý posel však člověka hned uklidňuje a zbavuje zbytečných obav. Pak ji seznámí se svým poselstvím: "Hle, počneš." Maria tomu rozumí zcela přesně a jasně: Má přijmout ve svém klíně život. To je pro ženu velmi silný požadavek. Maria však se už dávno zasvětila a tak odevzdala Bohu. Její postoj vůči Bohu je od začátku příznivý, a proto nenamítá: Proč zrovna já? Proč ne jiná žena? Naopak se právem ptá po způsobu: Jak se to stane, když muže nepoznávám? Kdo chce spolupracovat, hledá totiž způsoby, jak to provést, kdežto kdo odmítá spolupráci, ten hledá důvody, proč právě on nemůže nic vykonat.

Boží odpověď zní překvapivě. Nedává žádný pochopitelný recept, jaký by si člověk přál. Žádné řešení, které by lidsky vyřešilo všechny těžkosti. Bůh slibuje svého Ducha, sílu svého Ducha. Přeje a dopřává tohoto Ducha každému, kdo touží posloužit, ale neovládá prostředky a nezná cesty, pomocí kterých by posloužil. Bůh dopřává svého Ducha každému, kdo jde kvůli Bohuží věci až na práh lidských možností, a tam uznává své meze, a proto ze sebe volá k Bohu o Ducha Svatého.

Věřit znamená počítat se silou tohoto Ducha, a neodporovat tomuto Duchu. Takový člověk zmůže daleko více, než by se sám nadál. Ne z vlastní síly, ale silou toho, pro kterého není nic nemožného. Víra je východiskem z lidsky bezvýchodné situace, unést lidsky nesnesitelné, uznat svou lidskou prohru a hranice svých lidských sil, za kterými lze dál žít díky Bohu.

Jsme docela vydáni Bohu napospas. Okolnost, zda v chudobě nebo v bohatství, v dobré pověsti či v potupě, úspěšně v očích světa nebo bez úspěchu, zda po dlouhém životě nebo již v útlém věku, to stanoví Bůh, podle své vůle.

Stane-li se Boží slovo, pak se nám stane to nejlepší. "Ať se mi stane podle tvého slova!"

A nyní je to Slovo živé a díky Marii vtělené mezi námi. Teď je zapotřebí následování Krista, takové následování, které je spásné, naslouchání a činění Božího Slova , jde tedy o praktické uskutečňování Božího Slova. MARIA to Slovo nejen slyšela, ale dala k jeho přijetí souhlas, takže byla plná Boha, Sluncem oděná, Božím Slovem povznášená.

Jen jednou přijala Ježíška, a stačilo to k její proměně navěky, takže navěky je služebnicí Páně, a kvůli tomu i matkou každého z nás. Věří tomu a uskutečňuje to, i když všechno lidské kolem ní svědčí o něčem úplně jiném.

TEN, KTERÉHO JSI, PANNO. Z DUCHA SVATÉHO POČALA, JE SRDCE MILOSRDNÉ.

Jen z milosrdenství tohoto Srdce se stalo, že se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi. Je to Srdci milosrdné, kterého se hluboce dotýká bída i toho nejpřehlíženějšího z Božích dětí. Proto přijal Ježíš naše utrápené srdce za své, ve svém Srdci je ukryl a zakoušel jeho strasti, aby je stejným Srdcem vyléčil. Srdce nejvýš milosrdné dodnes nepozbylo ani svůj život, ani své milosrdenství, ani jediné zbědované srdce se mu nestalo lhostejným. Kolikrát vyslovíme jméno Ježíš, tolikrát můžeme zaslechnout v ozvěnu andělovo ujištění: "On vysvobodí svůj lid z jeho hříchů." Jeho milosrdné Srdce prožívá s tebou tvé bolesti, tvůj smutek, tvou opuštěnost.

Kolikrát proneseme jméno Maria, tolikrát slyšíme ozvěnu milosrdného Srdce Páně v milosrdném Srdci jeho svaté Matky. Milosrdenství mateřského Srdce svaté Panny rovně nikdy neochladlo a ani jemu se nestalo žádné lidské srdce lhostejným. Hned při zvěstování pochopila andělské poselství milosrdného Srdce a odpovídá na ně rozhodně: "Staň se." V radostném přitakání životu dala Maria své přečisté Srdce od služeb milosrdenství Božího. Kéž se ani mé srdce nezatvrdí vůči žádné bídě, ani k cizí ani ke své! Ať je milosrdné, aby umělo naplno využít všech dobrodiní milosrdenství Nejsvětějšího Srdce Ježíšova!

 

Láska směřuje k nejlepšímu uplatnění. Láska nemůže čekat. Musí přiložit ruku k dílu, kde je jí nejvíce zapotřebí. Marii nechybí práce. Nosí dítě pod srdcem. Ale myslí na Albětu. Ta je ve větších nesnázích. Maria spěchá do hor. Spěchá tam, kde ji zvláště potřebují.

Láska oživuje víru, která by bez její vynalézavosti, pohotovosti, ochoty a obětavosti, byla mrtvá. Ten, kdo věří, neprosí neustále, aby jen Bůh zasáhl a něco podnikl. Kdo věří, ten podnikne všechno, co dokáže svými silami, a k čemu mu Bůh dává sílu.

Kdo opravdu živě věří, zdolá každou horu. Jeho silou je láska. Alžběta a Maria - dva lidé se setkávají. Denně se mnoho lidí setkává, ale doopravdy se nesetkají nikdy. Mnozí se střetají často, chodí kolem sebe, sedávají vedle sebe, ale zřídka se setkají společně. Pravá setkání jsou vzácná. Uprostřed mnohomluvnosti panuje často zaryté mlčení. Uskuteční se tam, kde vládne dobrý duch, Duch Svatý. Stačí pozdrav či telmý pohled. A dva lidé se vzájemě najdou, naleznou štěstí. Jsou pohnuti až docela dovnitř a přetékají radostí a pokojem. Nazývají se blaženými a také jimi jsou.

Blažená, která uvěřila, přetéká láskou a radostně o tom pěje Bohu chválu. V její modlitbě neslyšíme žádné prosby, jen velebení a díkůvzdání. "Velebí má duše Pána". To znamená: oslavuji Boží velikost! Nikdy nebudeš dost vznešeně smýšlet o Bohu. Bůh je vždy ještě lepší a větší.

Když rozjímáme o svém životě: Kolikrát "učinil veliké věci" v nesčetných maličkostech. Jeho milosrdenství nikdy neustává. I kdyby naše hříchy byly rudé jak šarlat - Bůh je milosrdný. Má Srdce pro každého z nás.

Maria ví o Boží blízkosti ve svém osobním životě. Poznává však Boha i jako Pána dějin. Lidé se sice honosí poctavi, bohatství a mocí, ale nakonec vyvanou jako vánek. Z jejich velikosti nezbude nic.

Pro Marii je veliký pouze Bůh: A ten stojí na straně malých, nepatrných, ponížených. Jemu jsou blízcí chudí, hladoví a pronásledovaní. Těm patří jeho království. Maria završuje svou modlitbu prorockými slovy: Bůh se ujal svého služebníka, jak slíbil. Neopustí svůj lid. Je to věrný Bůh. "Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás. Neboj se! Jsem s tebou. Dám ti sílu. Pomohu ti. Smyslem života každého z nás i celého lidu je radostně svědčit o tomto Bohu, který nás vede.

 

SRDCE, POD KTERÝM MARIA NOSILA SVÉHO PÁNA I PŘI NAVŠTÍVENÍ ALŽBĚTY, JE NEJŠTĚDŘEJŠÍ Z LIDSKÝCH SRDCÍ.

Z celého srdce zpívá Maria chválu Bohu, nejkrásnější píseň, jaká kdy byla zazpívána o štědrosti Božského Srdce. Štědrostí překypující Srdce Páně přináší do Zachariášova domu vzácné dary. Darem Boží moudrosti poznává Alžběta Syna Božího a jeho blaženou Matku. Darem své božské moci snímá štědré Srdce z Janovy duše kletbu hříchu. Darem Boží lásky se rozjásalo srdce Janovo, zaplesalo srdce Mariino v radostné chvalozpěvu. V srdci Alžběty se rozhořel plamen první mariánské modlitby: Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého. Pros za nás hříšné, aby naše srdce nebylo lakomé, aby si sobecky nedrželo pozlátko pozemského štěstí, aby neomezovalo místo pro dary nejštědřejšího Srdce. Kéž mé srdce pochopí, že požehnané mezi lidskými srdce je to srdce, které se nejvíce uvolňuje pro nesmírné dary nekonečně štědrého Srdce Ježíšova.

Když se raduje Alžběta, raduje se v přítomnosti svého Vykupitele, vtěleného Boha, kterou odhaluje nadpřirozeným vnuknutím Ducha svatého.

 

Maria čeká dítě, ale jinak je na světě nečeká už nikdo. Naopak: Dítě a jeho matka jsou krajně nežádoucí. Na všech řídících místech jsou žádoucí dobře pracující, výkonní a hmotně zajištění lidí. Ale těhotná, a k tomu ještě chudá žena?! Neperspektivní!

Pro takovou jsou všechny dveře zavřené. Ai v útulku pro pocestné pro ně není místo. Není místo pro nepatrné lidi bez peněz, bez protekce. Velké, slavné osobnosti nikdo nepřehlédne. Každý zná jejich jména. Také o velkém Bohu kdekdo mluví. Znají ho - zdánlivě dobře. Ale ve skutečnosti ho neznají. Posílají ho pryč od svých příbytků, zavírají mu svá srdce. Pro většinu se očividně stal příliš malým, příliš nepatrným!

Pro státní výnos o sčítání obyvatelstva není žádná rodina bezvýznamná. Pro vybírání daní nebude nikdo přehlédnut, dokonce ani Bůh!

V jakém prostředí se dítě narodí, to nikoho nezajímá, ani státní úřady. Když se dítě rodí tam, kde nemá vedle kolébky napěchovanou peněženku, není pro vládce světa nijak zajímavý, naopak je to nežádoucí příživník. A tak se takové dítě smí narodit jenom na periférii, v nějaké jeskyni nebo stáji. Tam bude patrně nejspíše k nalezení i dnes, jako tenkrát. Ti, kdo v něho věří, dobře udělají, když ho budou hledat nejen "uvnitř", ale také "venku", nejen v nějakém vymezeném posvátném okrsku, nýbrž i v celém nezajištěném světě.

O Marii v Betlémě je okrajová zmínka. Slyšíme hlavně o dítěti. Toto dítě je však tajemstvím.

Tajemství jsou jako zázraky. V jejich hloubce je nelze ani dokázat ani vysvětlit. Člověk potřebuje pohled víry, aby je odhalil. Ale kdopak dnes ještě věří na zázraky?

Nikdo, říkají mnozí, kteří se honosí diplomy ohledně znalosti člověka. "Jen zatemnělí lidé", opakují všichni svorně s vládcem světa a považují se osvícené a vzdělané.

Ale pastýři a lidé chudí duchem, jakož i upřímní hledači pravdy ze všech končin světa, věří na zázraky. Vidí světlo i uprostřed temnot. Slyší hlas, třebaže všechno mlčí. Prožívají radost, i když kolem vládne strach. Cizím řečem nerozumějí, zato však blízké řeči Boží, slyší zvonivý smích andělů na výsostech. Boží řeč je tak prostinká a tak nenápadná, doléhá jako jemné klepání na lidské srdce.

Pastýři odhalují zázrak. Nacházejí Marii a Josefa a dítě v jeslích. Žasnou nad tímto tajemstvím: Bůh se projevuje v dítěti, tak chudý, tak závislý na lidské pomoci, tak bezmocný, tolik nám blízký.

Maria jistě užasla. Po prostoduchých pastýřích přicházejí k jejímu dítěti vznešení cizinci. Nejsou to žádní zasvěcenci ani uznávaní "strážci pravdy". Jsou to jen poctiví hledači pravdy, kterým dokonce nebyla dána znalost živého Boha a Božího Slova. Mágové se ptají mocných a učených, ale nakonec se musejí spolehnout na svou hvězdu, která jim září v nejtemnější noci. Nezáleží na tom, zda ta hvězda svítí v okolním vesmíru, nebo jen v mikrokosmu v jejich srdci. Jen kdybychom měli srdce chápavé ke znamením doby a dokázali na ně odpovídat.

Maria tehdy nevěděla o nic víc, než mnozí z nás. Oněměla nad moudrostí cizinců. Ti v dítěti na klíně Matky rozeznali tvůrce pokoje světa. Musíme ještě často měnit své smýšlení než rozeznáme pravé tvůrce pokoje.

Takové znamení se snadno přehlédne. Kdo napříště pohrdavě přehlédne dítě, přejde nevšímavě kolem chudáka, odepře pomoc potřebnému, ten odmítá Boha. Ten míjí Boha. Ten neopovrhuje pouze dítětem, ale i Bohem!

Navěky zůstane znamením: "Naleznete dítě", bezbranné, ubohé. "Dnes", říká Písmo. I dnes, v tento den, nyní.

 

TEN, KTERÉHO SVATÁ PANNA V BETLÉMĚ PORODILA, JE SRDCE NĚŽNÉ.

Jeho první řeč je nejněžnější řeč lásky. jeho Srdce i srdce Matky, jež je docela prozářeno jeho něhou, prosíme, aby z našich srdcí mizela všechna zemitá hrubozrnost, abychom všechno pozemské vkládali do služeb nebeské lásky.

Rozléhá-li se jásot nad Betlémem, je to radost všech, komu byla zjevena radostná novina, je to radost nad příchodem Syna Božího do prostředí lidské úzkosti z neznámého, lidské slabosti a únavy, kde díky živému Bohu strašidla přestávají strašit a celým světem se šíří zvonivý smích dětí.

 

Svatá Rodina se odebrala do Jeruzaléma, aby přinesli Svaté dítě před Pána. Žil tam Simeon. Byl to spravedlivý a zbožný člověk. Očekával naplnění Božích příslibů Izraeli. Duch Svatý byl s ním. Veden Duchem přišel do chrámu právě, když tam Maria s Josefem přinesli dítě Ježíše.

Rodinná slavnost v domě Božím je úžasný zážitek. Maria se podrobuje Božímu Zákonu. Obětuje svého Prvorozeného Pánu. Co činí, činí radostně a ne jen jako vnější záležitost. Proto se také dozvídá od Boha celou pravdu.

Simeon bere dítě do náruče a chválí Boha. Simeon je přímý muž, s pravou, ryzí zbožností. Proto si jej Bůh vyvolil, aby jeho ústy vyjevil Marii proroctví. Jemu je dáno, aby jako pastýři a tři mágové poznal v Ježíši očekávanou útěchu. Každý člověk potřebuje pomoc a útěchu. Ale jedinou a trvalou oporu koneckonců nabízí jedině Kristus.

To není dáno každému. Jedni ho pokládají za naivního snílka. Druhým se zdá být směšný, ba dokonce skandální. Ale pro ty, kdo věří, je Kristus pravda, cesta a život, Vzkříšení a světlo.

Jakým znamením se vyznačuje Kristus? Je to znamení odporu. Jeho všepřekonávající moc spočívá v bezmocnosti. To vše se u něho zakládá na odevzdanosti do vůle Otce nebeského a vrcholné lásce.

Nezavedl okamžitý a nezvratný pokoj. Zneklidňuje v nejvyšší míře. Miluje člověka se špatným svědomím více, než lidi se svědomím dobrým. Jeho program se nevyčerpává na příslibech pozemských rájů. Přináší radostnou zvěst o věčném životě. Proto vyžaduje celého člověka, zapojení se do krajnosti.

Jde mu skutečně o zásadní rozhodnutí: buď všechno nebo nic, věčný život nebo věčná smrt. Život už není jenom nějaká hra bez závaznosti a odpovědnosti. Kdo chce s ním zvítězit, musí do něho vložit vše, celý život, a nic si neponechávat v rezervě. Musí se naplno vydat, obětovat i svůj život. Kdo se staví na jeho stranu, musí však počítat s tím nejhorším. Budou se mu vysmívat, budou s ním soucítit, ale budou jím i pohrdat, budou se ho snažit třeba i odstranit.

Maria se postavila na jeho stranu. Její duší to proniklo jako ostrý meč. Ale ona se mu do krajnosti oddala. Proč však měla trpět i ta, která byla a je vždy čistá a nevinná? Aby se ukázalo smýšlení mnohých. Jinak by zůstalo mnoho vlků v beránčím rouchu. Tak i dodnes musí Církev svatá trpět kvůli Kristu pohrdání, posměch, pohanu, opuštěnost, utrpení pronásledování, ba i zabíjení třebaže je svatá. Všechno je to však pro očišťování jeho vykoupeného Božího lidu. Zde však nejde o smutné, bolestné, trpné očišťování, nýbrž o radostné, ochotné a pohotové proměňování pod vlivem Ducha svatého, svrchované Lásky.

 

TEN, KTERÉHO MARIA V CHRÁMĚ OBĚTOVALA, JE SRDCE POKORNÉ.

Při obětování v domě Božím se projevuje srdce nedočkavé oběti. Také my ze svého srdce prosíme, aby neutíkalo od oběti.

Jestliže se nám zdá, že v úkonu obětování v chrámě je skryta bolest v duši Panny Marie, která snad již postřehuje, že toto obětování je předzvěst budoucí oběti na kříži, slyšíme, jak doléhá k našemu sluchu jásavý zpěv starce Simeona, toužícího třebaže ihned odejít z tohoto světa, když se mu dostalo milosti vidění Spásy světa.

 

Maria si dělá starosti o své jediné dítě. Pochopitelné starosti, ale najednou až příliš mnoho. Doba dětské poslušnosti pominula. Dítě Ježíš přestává být dítětem. Dvanáctitelý zakouší první známky své dospělosti. Počíná si cílevědomě, přičemž uskutečňuje právě to, co ho svatá rodina naučila: důsledné jednání podle hlasu svědomí. Mnozí lidé ovšem rádi mluví o svém "svědomí", o "svobodě svědomí", ale mají na mysli jen svůj pocit. Svědomí je vždy vyzkoušeným vědomím, přesvědčením tím pevnějším, čím více bylo rozváženo i před Bohem.

Pro Ježíše stojí poslušnost vůči Bohu na každou lidskou poslušností. Nedá se ničím nahradit. Boha musíme poslouchat víc než jakoukoli vrchnost. Na úřadech, a to i těch nejdůstojnějších úřadech jsou usazeni lidé, slabí lidé, zakotvení ve svých zvycích nebo i ve svých názorech, které mohou být i "moderními" názory. Ale i "moderní" názory a "moderní" myšlení může u lidí zkostnatět, když se něm pohodlně ustrnou a ulpí a tvrdošíjně je prosazují.

Také Maria s Josefem překvapeně ustrnou, že se Ježíš už nedrží jejich zástěry. S bolestí ho hledají a ptají se ustrašeně: Co jsi nám to udělal?

Lidé budou často hledat Ježíše, mnohy marně, jako při návratu z pouti, protože ho hledají na špatném místě. Najdou ho, ale stěží ho poznají, protože je tolik odlišný. Ten Ježíš z Nazareta není jen dítětem Marie. Skrývá se v něm tajemství světa: Bůh uprostřed nás. Pro Ježíše existuje pouze jedna starost - péče o Boha! Jeho zavazuje pouze Bůh. Proto ta odpověď otázkou: "Cožpak jste nevěděli, že musím být tam, kde je můj Otec? " A zdůrazňuje "můj Otec". Má jen jednoho Otce, protože On a Otec nebeský, jedno jsou.

Ani Maria v tu chvíli naplno nechápe. Zbývá jí mlčení. Ne však trapné, zatrpklé mlčení, ale mlčení naslouchají, mlčení rozjímající, které se otevírá zatím neobsáhnuté pravdě.

A Ježíš? Vrací se s Matkou a svatým Josefem do Nazareta. A podřizoval se jim. Zdárně se rozvíjel, takže Bůh i lidé z něj měli radost.

Nazaret znamená sestoupit do nějakého údolí, do zastrčeného místa, do propasti nicoty. A tam, kde zdánlivě neděje nic světoborného, v této zapadlé končině, v Nazaretě - je Bůh! Bůh skrytý i zjevný.

Kdekoli už člověku nic nepatří a nic mu nezbývá, nežli šedivá všednost, tam mu patří všechno, tam mu patří Bůh, tam je Bůh - podřízen. A Bůh se mu stává radostí, úplnou radostí, v Nazaretě.

 

TEN, KTERÉHO MARIA V CHRÁMĚ NALEZLA, JE SRDCE VĚRNÉ.

Nemohlo se odtrhnout od toho, co náleží Otci nebeskému. Je to Srdce věrné Božímu lidu, neboť také proto zůstal Ježíš v chrámě, aby mohl ve své věrnosti vyjít vstříc tomuto lidu a jeho učitele upozornit, nabídnout jim věrnost svého Srdce. Srdce věrné svaté Matce, kterou uklidňuje poukazem na věrnost svého Srdce, které zachová věrnost všem jako svému Otci nebeskému.

Kdo by neviděl, jak prchá bolest z duše šťastné Matky a vrací se radost do jejího srdce, když nachází ztraceného Ježíše v domě Božím! V té chvíli věrné srdce Mariino zakoušelo, jak pravdivé je slovo andělovo: "Pán s tebou" ve své věrnosti a v požadavku věrnosti. Matko Boží, Panno věrná, pros za mé srdce. Ať v něm stále ubývá nevěrnosti, která utíká z domu Božího! Vypros mému srdcím, aby stále jasněji zakoušelo, že musí být zcela v tom, co je ve dvou nejvěrnějších srdcích, v Srdci Nejsvětějším a v Srdci Nejčistším, aby mé srdce znalo, co je věrnost Bohu a věrnost lidu Božímu.

Radost přece tvoří důležitou stránku lidského života, třebaže ne vždy největší. Jak často se stává, že se bolest snaží umlčet a utlumit každý záchvěv čisté radosti! Určitě však není jediného člověka na světě, na jehož stole života by se nikdy neobjevily svěží květy radosti. Lidský život, který dovede naplnit duši žlučí bolesti, hořkostí zármutku a smutkem osamělosti, přináší také chvíle radostí, i když je tak často na ně skoupý. Důležité však je, zda se tyto radosti u Božího dítěte podobají radostem, o jakých svědčí prvních pět růžencových tajemství. Hlavní tedy je, zda jsou to radosti z Boha, zda je lze spojit s radostmi Ježíše Krista a jeho svaté Matky.

Je možno se radovat z mnoha věcí. Života jeho projevy, dary této země i dary nebes, dobré srdce spřízněné duše a ušlechtilá zábava, to všechno může být podkladem krásné radosti. Boží dítě však usiluje o to, aby každá jeho radost byla odleskem radosti z Boha, aby každá jeho radost měl svůj smysl a poslední cíl ve chvále Boží, jak nás tomu učí pohled na tajemství radostného růžence. To je smysl slov apoštola Pavla: Radujte se tak, jak se radoval Pán. Radujte se tak, aby všechna vaše radost vedla k jeho větší lásce. Radujte se tak, že ho svou radostí neurážíte, ale oslavujete, takže rád vaši radost ještě umocní!

 

BOLESTNÁ ODPOVĚDNOST ZA ŽIVOT

Čím méně je kdo obdařen radostí, tím více smutek, bolest a osamocenost ho svírá ve svém náručí. Utrpení je druhá stránka lidského života, to utrpení, které doléhá na člověka jako následek prvního hříchu.

Odkud je bolest? Kde se vzala na světě? Bůh ji nestvořil, protože stvořil jen dobré věci. Před hříchem pralidí nebyla bolest, ani opuštěnost, ani smutek, ani žádné jiné utrpení. Hřích přivodil utrpení. Bolest, strach, smutek ovládly srdce prvních hříšníků, takže se skrývali před Božím pohledem. "Kvůli tobě nechť je země prokleta. Po celý svůj život z nmí budeš jíst v trápení. V potu své tváře budeš jíst chléb. Prach jsi a v prach se obrátíš." (Gn3, 17-19) Bůh však nechce zkázu hříšníka, ale jeho záchranu. Proto posílá ke spáse člověka a obnovení světa svého jediného Syna Božího.

Když chtěl Bůh zmírnit člověku utrpení, vzal je na sebe. Když chtěl věčné utrpení učinit pomíjivým a když chtěl jeho tíhu učinit snesitelnou, sestoupil na zem a trpěl s námi. prošel nejhlubším mořem bolesti. jaké si dovede lidský rozum představit, aby se jeho bolest stalo pro lidstvo mostem do nebe. Celý jeho život od chvíle narození až do posledního vydechnutí na kříži, je provázen bolestí a smutkem. jestliže poslední chvíle jeho života od Getsemanské zahrady až na Kalvárii skýtají pohled krutých muk, je to proto, aby vypil až do dna hořký kalich bolesti a v ní poskytl výkupnou cenu za hříchy světa. Sám se stal poslušným až k smrti kříže, aby svým křížem přivedl k Otci nazpět lidstvo, vzdálené neposlušností.

Tajemství bolestného růžence nás uvádějí do hlubin Kristova utrpení a jeho vykupitelské smrti. Na kříži bylo smířeno lidstvo s Bohem. na kříži byla překlenuta propast hříchu obrovským mostem Boží lásky. Když se duše Božího dítěte ponořuje do tajemství Boží lásky, jasně vynikající v jeho vykupitelském díle, plní se vděčností a chválí Boha. Zdá se nám, že vše, co můžeme dát za tuto lásku, je nesmírně malé a nedostatečné, protože Boží láska, zářící z kříže, šíří se nezměrnými paprsky.

Zároveň Boží dítě, rozjímající o bolestných tajemstvích růžence, odhaluje, jak je třeba svou vlastní bolest spojovat s bolestí Kristovou. Jestliže náš život je od narození až k hrobu provázen utrpením, je nesmírně důležité umět využít i této stránky svého života. Mistr Eckhart nazývá bolest nejrychlejším koněm, unášejícím člověka k podobnosti Boží. Nic nás tak nepřipodobňuje ke Kristu, jako utrpení. Nic nás tolik neoprošťuje od pozemských záležitostí, jako bolest, smutek a osamocení. Nic nás neosvobozuje od nás samotných tak rychle a dokonale, jako zkoušky, které nám připravuje Bůh. Dobře přece víme, že když se má člověk povznést k Bohu, musí se zbavit pozemského přilnutí, musí se odpoutat sám o sebe a odhodit všechnu sebelásku. Přibit s Kristem na kříži vystupuje člověk nad všechno pozemské, aby spočinul v Boží náruči.

Tomu všemu se člověk učí od trpícího Krista a jeho svaté Matky. Ve svém utrpení pohlíží každé Boží dítě na trpícího Krista a jeho zářný příklad ho naplňuje odvahou. Své utrpení spojuje s Kristovým utrpením, abychom získali cenu téměř nekonečnou. Svým utrpením spolupracuje s Kristem a pokračuje v jeho vykupitelském díle, které bude až do konce věků přivlastňováno všem Božím dětem.

Trpět s Kristem tak, jak nás to učí tajemství bolestného růžence, znamená kráčet královskou cestou, kterou šel Král králů. Znamená to však také dojít tam, kam od došel ke slávě.

Rozjímání bolestných tajemství růžence nás vede k nejtěžším zkouškám svatého člověčenství Kristova, jimiž prošel na cestě k největšímu vítězství. V takových zkouškách vlastních, i v těch nejtěžších dosahujeme vítězství na Srdci Ježíšově.

Ježíš neodstranil bolest, ale dal jí smysl. Ukázal, že cesta ke slávě a k vítězství vede přes utrpení, přijaté ve spojení s utrpením Syna Božího. Učme se od něho hned na hoře Olivové. Tam ho přepadla hrůza a úzkost, když si uvědomil, co ho čeká. Řekl učedníkům: "Má duše je smutná až k smrti. Zůsťaňte zde a bděte. Poodešel od nichj, padl na zem a modlil se: Otče, odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš. Přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl: Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Znovu odešel a modlil se. A když se vrátil, opět je zastihl spící. Řekl jim: Ještě spíte a odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje." (Mk14,33-42)

"Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se, jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve." (Lk22,44)

 

Jaká byla příčina krvavého potu Ježíše Krista? Bylo to pomyšlení, jaká urážka se stala Boží velebnosti, Otci nebeskému hříchem prarodičů a hříchem celého lidstva, které on nyní na sebe bral. Jejich tíha ho srážela na zem a potil se krví. Vzpomněl si také, že jeho utrpení bude bez užitku pro ty, kteří se odmítají zříci zlého. Vzpomněl si, že tak mnohý zatvrdí své své srdce, aby neviděl pohledem své duše krvavý pot svého Spasitele, že Otec nebeský bude znovu urážen, že tak mnohá duše zahyne vlastní vinou, a on je chce všechny získat pro nebe. Myslet na zradu vlastního apoštola, na bolesti těla, které ho čekaly. Myslel na probodené Srdce své přečisté Matky.

Co činil náš Mistr v tak bolestné chvíli? Klekl a modlil se. Ukázal nám, co máme konat ve chvíli utrpení, bolesti a krajní opuštěnosti.

Nevyhýbejme se Olivové hoře. Bůh nás na ni vede jako svého milého Syna Ježíše Krista. Věděl, že se tam setká s tím hrozným charakterem, Jidášem. Když pak zrádce pozdravil Ježíše, Mistr mu neodepřel políbení a přátelsky ho vyzvalo, aby konal svůj úkol. (Mt26,50) Petra, Jana a Jakuba tolik vyznamenával, a přece nečteme v Písmu Svatém, že je i políbil. Jidáše však líbá Dobrý Pastýř, aby posledním projevem lásky získal ovečku tak zbloudilou. Neříkejme, že láska Páně byla u Jidáše bez účinku. Byla, ale to bylo ještě v době, kdy nebyla prolita na kříži krev Syna Božího. Od té chvíle můžeme si od Otce nebeského vyprosit všechno, i obrácení nejzatvrzelejších hříšníků. Odpouštějme do poslední chvíle. Učme se upřímně obejmout a s radostnou láskou políbit zrádce, bloudící a proradné děti Církve svaté, ale přece jen tvory zaměřené k Boží podobě, i kdyby v nich byl obraz Boží sebevíce ničen hříchem.

Ten, který se pro nás krví potil, je Srdce poslušné. Pravá a upřímná poslušnost nikdy není snadná. Ale jak těžká to byla poslušnost, když spolu s vítěznými slovy "ne má, ale tvoje vůle, ať se stane" se současně dere krev až do očí a na svatou tvář! Srdce poslušné až k smrti kříže prožívá, jak ta smrt bude zdlouhavá, den, noc a den v tmě hrobu. A přesto vytrvá v poslušnosti až do poslední kapky krve - od těch prvních krůpějí, které bolely víc než ty poslední. Při těch prvých ranách krvácelo nejen tělo, nýbrž především Srdce a trpěla duše nejjemnější. Učedníci spali, ale přesto se Srdcem nejvíce poslušným bdělo srdce jeho nejtěsnější spolupracovnice, Svaté Matky. Bolestně a poslušně zakoušelo každou krůpěj Srdce nejvíce poslušného a spolu s ním opakovalo: "Ať se mi stane podle slova tvého!" Matko mého srdce, tobě zasvěceného, ujmi se mého srdce. Ať se spíše navždy zastaví mé srdce, než by mělo odporovat právu a spravedlnosti, a sobecky křičet: "Ať se stane moje vůle!" Pros za nás, svéhlavě odporující Boží vůli!

 

TEN, KTERÝ BYL PRO NÁS BIČOVÁN, JE SRDCE TRPĚLIVÉ A NEJVYŠ MILOSRDNÉ.

V evangeliu je jen krátká zmínka, že jej dal Pilát zbičovat (Jan9,1) Znamená to však nesčetné množství ran, z nichž jen malý zlomek by stačil unavit srdce v jeho poslušné obětavosti. Ale Srdce našeho Pána se neunavilo. Nepočítalo rány. Počítalo jen své tepy, aby ani jediný zásah katanského nástroje nebyl bez doprovodu Srdce tepem lásky. Spíše se unavila ruka mučitelů. než Srdce mučeného. Neochablo ani srdce mateřské, tep jeho srdce byl jako druhý hlas doprovodu. Kolik ran bičování, tolik bolesti srdce mateřského. Neúnavná srdce, posilujte mé srdce nyní i v hodinu smrti, když mne dolehne několik bolestných ran za sebou.

 

TEN, KTERÝ BYL PRO NÁS TRNÍM KORUNOVÁN, JE SRDCE POTUPAMI NASYCENÉ.

Je to Srdce ztrýzněné pro naše nepravosti. Pokorné Srdce muže bolesti nás zahanbuje, kdykoli naše srdce ješitně touží po lidské slávě a jejích vavřínech, po diplomech a honosných vyznamenáních, po výsostných úřadech. Maria, která zakoušíš ponížení, urážky a potupu od samého počátku díla naší spásy až dodnes, vypros milost nám i celému světu, abychom přestali urážet Syna Božího a sytit ho další potupou!

 

TEN, KTERÝ PRO NÁS NESL TĚŽKÝ KŘÍŽ, JE SRDCE POKOJNÉ A NÁS USMIŘUJÍCÍ.

Je to Srdce tichého Božího Beránka, který nic neprozrazuje o svých bolestech, i když klesá pod křížem, aby svatě využil své hrozné cesty v rozmluvách s Otcem nebeským. Tiché srdce Matky Boží, poznávalo tyto rozmluvy a chápalo je. Mariino srdce buší souběžně s Nejsvětějším Srdcem Ježíšovým, tiše jej následuje až na Kalvárii. Maria, Matko Boží, pros za mne, ať mé srdce nevolá po radostech, ať ztichne spolu s tebou a se Synem Božím na mé cestě, třebaže se ta cesta zdá směřovat na Kalvárii. Maria, milostiplná, nauč své dítě rozmlouvat pokojným srdcem s Bohem nebo o Bohu.

 

Syn Boží zemřel na kříži a byl uložen do tmy hrobu. Otec nebeský se odmlčel a připustil, aby jeho druhá Božská osoba umřela v lidském těle na kříži a byla po tři dny v temném hrobě, aby Bůh sám sestoupil až do předpeklí, a to všechno z lásky k lidem a pro věčnou záchranu člověka. MARIA tehdy na Bílou sobotu prožívá smrt s Ježíšem a vlastně jako ON i ONA je pohřbena ve světě, kde je ponechána a vydána napospas světu, třebaže pod ochranou učedníka, kterého měl Ježíš tolik rád. MARIA má probodené přečisté Srdce, aby se ukázalo smýšlení mnohých vlků v beránčím rouchu.

Třebaže je Bůh na dně hrobu a sestupuje na práh říše mrtvých, aby vyvedl naše prarodiče Adama a Evu na světlo Boží do nebeského království, přesto jako Boží Slovo mluví Ježíš dál - mluví svou Boží Láskou, která je silnější než smrt, a MARIA to slovo činí a uskutečňuje.

Na Bílou sobotu právě tím, že prožívá temnou noc umrtvených smyslů, pustinu Bílé soboty, kdy se nebeský Otec odmlčel a nechal svého B.Syna spustit do propasti smrti. MARIA zakouší tuto smrt ve svých smyslech a ve svém srdci spolu s Božím Slovem, které se lidé pokusili přibít na dřevo kříže a pak skrýt do hrobu zavaleného balvanem a hlídaného stráží. Marně, protože i ze tmy hrobu vyzařuje síla Božího Slova, které v pravou chvíli vyrazí na povrch, aby oslnilo lidskou stráž, aby je zanechalo ohromené a užasné nad Zmrtvýchvstalým.

Tak i my musíme zakusit jako Maria temnou noc umrtvených smyslů, lidsky ochromeného srdce, které však stejně je stále oživováno Duchem Boží Lásky, Božím Slovem. Pane, dej nám více víry, abychom věřili i navzdory své smyslové zkušenosti, která svědčí o smrti našeho Boha, Ježíše Krista

 

TEN, KTERÝ BYL PRO NÁS UKŘIŽOVÁN, JE SRDCE PROBODENÉ.

Kdo obětuje svůj život na přátele, osvědčí největší lásku. Probodené Srdce Páně svědčí, jak si v božské velikosti své lásky neponechalo zhola nic. Ukazuje, kolik míst je v otevřeném Srdci Ježíše Krista pro naše srdce, aby naše láska usilovala o zahojení rány probodeného Srdce Nejsvětějšího. Jménem probodeného Srdce Páně volá hymnus: Pojďte ke mně všichni, koho tíží námahy a tlačí břímě hříchů!

Poslední meč bolesti pronikl srdce Matčino a učinil druhé probodené srdce, podobným Božskému Srdci probodenému. A tak byla dokonána druhá největší láska, oddaná naší spáse.

Srdce Mariino bylo smrtelně zraněno současně se Srdcem Nejsvětějším. A přece si Boží láska k lidem přála, aby Neposkvrněné Srdce Panny Marie, sedmerým mečem smrtelně zasažené, žilo ještě dlouho mezi námi. To proto, aby se naplno projevilo smýšlení mnohých. A Maria v pokojném ústraní s probodeným přečistým Srdcem žila dál, aby nás všechny přivedla k dokonalému očištění a usmíření u Syna Božího.

Prosím za své srdce, které se tak snadno uzavírá. Neposkvrněné Srdce Mariino smrtelně zraněné právě tak jako Nejsvětější Srdce Páně, vy Srdce probodená, zahojte rány mého srdce Krví, kanoucí na každého z nás, aby se mé srdce naučilo svými ranami léčit rány lidských duší a vést je k posvěcení.

 

SLAVNÉ HRDINSTVÍ

V radostných tajemstvích růžence nám Srdce Páně ukazuje všechny důvody k naprosté důvěře. V bolestných tajemstvích nám Nejsvětější Srdce ukazuje cestu k vítězstvím nad útrapami pozemské pouti. V slavných tajemstvích růžence nám Srdce Ježíše Krista otevírá zdroje, ze kterých vyplývá radostné a krásné štěstí.

Když hrdinsky uneseme nutné utrpení, budeme také oslaveni. Kristova sláva je u Otce nebeského, v lůně Nejsvětější Trojice, kde požívá božské blaženosti. Na jeho slávě božství se podílí též jeho člověčenství, které hrdinsky trpělo, aby bylo oslaveno. nyní už netrpí, žije v Bohu, jak píše apoštol Pavel. A s ním také jeho svatá Matka. Když byla spolupracovníci Páně v jeho vykupitelském díle, když byla Spoluvykupitelkou svým souhlasem k jeho vtělení a hrdinským nesením bolestí jeho i svých, tedy bylo spravedlivé, aby měla účast na jeho slávě.

Podobná naděje plní i naši duši, když pohlížíme do tváře věčnosti. Jako Boží děti, přijaté na křtu svatém, jako články tajemného Těla, jehož Hlavou je Kristus, toužíme po své pravé vlasti, po svém dědictví, které nám náleží. A velikost našeho podílu bude odpovídat tomu, jak jsme dovedli trpět s Kristem a vítězit s ním.

 

TEN, KTERÝ Z MRTVÝCH VSTAL, JE SRDCEM VÍTĚZNÉHO KRÁLE,

které je středem všech srdcí, pramenem života a svatosti. Když probodené Srdce ožilo, proneslo první slova, ze kterých všichni poznali, že se živé Srdce stalo zázračným pramenem života. Všichni zde mohou načerpat nových sil pro nový život. Všem ochabujícím a zkomírajícím srdcím bude vždy otevřeným zdrojem života a svatosti. Proto mizely všechny obavy, když Pán řekl: "Pokoj vám!" nebo jen když řekl: "Maria." Srdce svaté Panny nejbohatěji čerpalo z živého pramene, takže se samo stalo studánkou živé vody za zdrojů Spasitelových. Matko živého Srdce, když mé srdce zkomírá ve svých slabostech, přitáhni je do své náruče a přiveď je k Srdci věčně živému!

 

TEN, KTERÝ NA NEBE VSTOUPIL, JE SRDCE SPASITELNÉ PRO VŠECHNY, KDO V NĚHO DOUFAJÍ.

Před odchodem k Otci nebeskému slíbil nám Pán Ježíš: "Nenechám vás jako sirotky. Pošlu vám utěšitele, učitele, sílu. Jdu vám připravit místo." Nebylo srdce starostlivějšího, které by pečlivěji dbalo o naše dokonalé zabezpečení navěky. Srdci Matky Boží byla tato starostlivost jedinou útěchou. Mariino srdce, až dosud tak pečlivé, se tichým slibem připojovalo k příslibům starostlivého Srdce, že bude pokračovat v péči, ve které se dosud obětovalo. Mé srdce se modlí se sv.Bernardem: Jak je dobré přebývat v tomto Srdci. Spíše se zbavím všeho, spíše změním všechny své myšlenky a hnutí svého srdce, než bych toto Srdce Nejsvětější opustil. Všechny své starosti vložím do Srdce Ježíšova, protože jeho péči nikdy nezklame, stále je starostlivé o mou duši, třebaže já sám nemám nadbytek dobré vůle. Vím, že se mi důvěrně otevřelo Srdce přítele, které je navíc Srdce královské, jehož starostlivost o mne nezná únavy, a které dovede překonat mou ochablost. Srdce spasitelné pro všechny, kdo v tebe doufají, přitáhni mě na své Srdce a zbav mne lhostejnosti, aby vzplanul starostlivou péčí o spásu lidstva a záchranu světa!

Apoštolové se modlili za zavřenými dveřmi a byli zcela zajedno. Byly s nimi také zbožné ženy, zvláště Maria, Matka Páně. O svátku letnic byli všichni pohromadě. Náhle naplnil celý dům nějaký hukot. Sestoupil na ně jako oheň. všichni byli naplněni Duchem Svatým. Začali mluvit, jak jim vnukal Duch. Lidé žasli a byli na rozpacích. Říkali si mezi sebou: Co je to? Co to má znamenat? Jiní se tomu smáli a mínili: Ti lidé jsou přece opilí!

Všichni, kdo uvěřili, drželi pospolu a měli všechno společné. Chválili Boha a byli v přízni všeho lidu.

Především se tedy společně modlí. Modlí se velmi usebraně. Prosí o Ducha. Přijď, Duchu Svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky. Sešli svého Ducha a všechno bude stvořeno, a obnováš tvář země. Očekávají Ducha, neboť potřebují pro svůj duchovní růst Ducha svatého.

A ten na ně sestupuje jako oheň! Spaluje všechen strach, všechnu bázeň z lidí, všechny obavy ze smrti. A stávají se nové skutečnosti. Jako v den stvoření. Nové stvoření - nový člověk, nové nebe, nová země - v Kristu!

Boží dítě roste pod vlivem Ducha Svatého v dospělého přítele Božího, v důvěrného spolupracovníka Páně. Dostává chápavé srdce, takže vidí Božím pohledem, doufá silou Božího Ducha, miluje žáren Syna Božího.

Naplněni Duchem Páně tito lidé už nemohou mlčet. Prostě musí hlásat a vyzpívat celým srdcem to všechno: Veliké věci na nás učinil Pán. My jsme jen prostí, nezajímaví lidé. Ale Bůh nás miluje. On miluje všechny! Nemůže nás přestat milovat. Neboť Bůh je sama svrchovaná Láska. A láska je silnější než smrt.

Proto se víra šíří, neboť má sdílnou povahu. Víra se sděluje. Mnozí se ptají: Jak to, že se tak milují? Kde k tomu berou sílu uprostřed toho nepřívětivého a vypočítavého světa? Kdo jim dává sílu o všechno se dělit a už se nebát. Jak to dokáží, být jedním srdcem a jednou duší?! Jiní se ovšem posmívají a říkají: Nejsou normální.

Uprostřed mezi námi pak stojí jedna žena, Matka Ukřižovaného a Zmrtvýchvstalého. Mlčí, modlí se a miluje. Příklad, postava víry pro každého, který by také chtěl věřit.

 

TEN, KTERÝ SESLAL DUCHA SVATÉHO, JE SRDCE PLANOUCÍ LÁSKOU.

Je to výheň Boží lásky. Seslání Ducha svatého je projevem a obrazem nejkrásnějšího Srdce, plného darů Ducha svatého, kterými se i naše srdce má stát krásným, od pravé moudrosti až k hluboké zbožnosti a osvícené bázni Božích dětí.

Jen jednou jsi navštívil svou pokornou služebnici, svatou Pannu, jen jedinkrát jsi ji oblažil svým Nejsvětějším Srdcem v jejím srdci Neposkvrněném a navěky jsi přetavil její srdce podle Srdce svého. Zapal mne jako živou pochodeň, který osvítí celý svět Boží Pravdou a zahřeje každé smutné srdce Boží Láskou!

 

TEN, KTERÝ TĚ, PANNO, DO NEBE VZAL, JE SRDCE, V NĚMŽ PŘEBÝVÁ BOŽÍ SPRAVEDLNOST A SLITOVÁNÍ.

Je to Srdce, plné dobroty a lásky. Toto Srdce Ježíšovo přidává ke kráse Božích dětí ještě milostiplné Srdce Matky Boží, kterou povznáší do nebe. Ježíš je Srdce spravedlivě, laskavě a mile pozorné k neutuchajícímu štěstí své nejmilejší Matky a neustálé Panny. Nejenže jí dává věčné, neustávající patření na Boží tvář, nýbrž i to, co Matka Boží dříve neviděla a co toužila vidět, aby se mohla osvědčit jako Matka lidí, a to vidí Nanebevzatá. Tisíckrát pozdravujeme tebe, stále děkujeme za všechna vyprošená dobrodiní a znovu přednášíme prosbu: Milostiplné Srdce, pevně věřím, že dobře znáš mé putování, ukaž mne svému milému Synu Božímu a vypros mi, aby se mé srdce ochotně učilo od něho, jako se snadno nemile vzdaluji Bohu, lidem i sobě, ba i celému Božímu tvorstvu!

 

TEN, KTERÝ TĚ V NEBI KORUNOVAL, JE SRDCE NEKONEČNĚ VZNEŠENÉ.

Slavná koruna Královny nebe i země je novým důkazem velikosti a všeobjímavosti toho Srdce, když Matce stvořilo korunu vůbec nejslavnější v kosmickém časoprostoru i ve věčnosti. Vznešené, veliké Srdce, kterému nestačilo dát mnoho, a jenž chce nejvíc, kolik jen obdarovaný může unést. Tak velikost Srdce Ježíšova posvětila jedině naši modrou planetu uprostřed celého vesmíru a nepřestala zářit z nebe na zem a do celého kosmu, aby vyznamenala lidské duše korunou blízkosti s milovaným a milujícím Bohem. Hvězdná koruna Královny nadhvězdné, Královny andělů a všech svatých, obepíná celý vesmír. Je darem velikého všeobjímavého Srdce Ježíšova, aby také Srdce milostiplné Panny mohlo patřičně projevovat svou velikost a vznešenost do naší ubohosti a poddanosti.

Mé srdce naplno doufá v tebe, Nejsvětější Srdce Ježíšovo, jedině když se svěřuje také tobě, Neposkvrněné Srdce, Královno nadhvězdná! Kéž zapomeneš na vše, čím tě lidé a vládce světa urážejí, a dáš nám více, než smíme doufat pro naši malost a nízkost! Prosí tě, vroucně, nenechávej mé srdce tak malým, tak přízemním, a vypros mu vznešenou všeobjímavost od Syna Božího, aby s tvou pomocí smělo před celým užaslým stvořením v hluboké a pokorné úctě zpívat: Sláva Otci i Synu i Duchu svatému!

 

ZRNKA PŘESÝPACÍCH HODIN

Matka Boží nás všechny vede k posvěcování každého okamžiku lidského života modlitbou. Tuto bohoslužbu přesýpacích hodin našeho života, k níž je pozváno každé Boží dítě, lze zaměnit za růženec. Proč tolik upřednostňujeme tuto modlitbu Božího lidu? Je to modlitba úst, ale i bezeslovná. Je to modlitba plná úcty a lásky k Ježíši Kristu a jeho svaté Matce.

Modlit se růženec znamená ubírat se tímto životem po boku božského Spasitele a jeho svaté Matky a Panny. Značí to stále je doprovázet a svěřovat se jejich vedení na všech cestách údolí stínů smrti. Znamená to budovat žebříček životních hodnot jako žebřík Jakubův, postavený u každého svatostánku. Znamená to hodnotit všechny životní události ve světle životních událostí Kristových a Mariiných.

Rozjímání při modlitbě růžence je tak důležité, že tvoří páteř celé této překrásné modlitby. A když pravidelně, den co den, ráno i večer, rozjímáme o životě Páně a jeho svaté Matky, vyvstává před pohledem našeho srdce i našeho osvíceného intelektu veškerá krása jejich ctností a duše se plní touhou a pohotovostí napodobovat je ze všech svých slabých sil. Rozjímání nachází v zrncích svatého růžence svůj jedinečný výraz. Před Kristem přinášel člověk oběti Bohu, ale žádná oběť tvora nebyla způsobilá dostatečně usmířit hříchem uraženého Stvořitele. A tak se každý obětující se člověk sypal jako zrnko za zrnkem do Boha, až se lidstvo vyčerpalo a přesýpací hodiny odměřující čas jeho dějin zůstaly netečně stát. Z této mrtvé polohy vyvedl lidstvo sám Bůh, když k naší spáse a záchraně celého světa poslal svého jediného Syna, který se narodil z Marie Panny. Díky Kristu a jeho svaté Matce se nyní s každým zrnkem sype sám Bůh do člověka, aby jej živil chlebem věčného života a přes lidské srdce obnovil celý svět.

Zrnka svatého růžence propouštěná v prstech nikterak bez naší účasti, ale jako doprovod přesýpacích hodin našeho života, posvěcují každý okamžik lidského putování dějinami a odemykají zámek časoprostoru, do něhož jsme přirozeně od narození uvězněni. S růžencem v ruce jdeme s Ježíšem a jeho svatou Matkou pozemským životem vstříc životu věčnému. Svatá Panna nás vede ke svému Synu Božímu. Když oni jsou našimi průvodci, tedy je naše cesta dějinami krásná a snadná, protože jsou to mocní průvodci a jejich příklad nás uchvacuje silou a velikostí. Lidský život na zemi osciluje mezi radostí a bolestí, a naděje, jež se ozývá v duši člověka je naděje na budoucí slávu. Mezi dvěma hranicemi zrození a smrti se střídají okamžiky radosti pozemského štěstí, sdílením umocňované, s chvílemi opuštěnosti a smutku, sdílením odmocňované. Jen jedna je naděje v naší duši, a to je naděje Božího dítěte na budoucí život, jehož počátek je na hranici obtížného života pozemského. Je to život hrdinské slávy, život nezvratného vítězství v naději Božího dítěte, očekávajícího odměnu za věrnost a vytrvání na cestě, určené Bohem.

Radost, bolest a vítězství prostupuje celým životem Božího dítěte v čase i ve věčnosti. Radostí, bolestí a slávou je vyjádřen také život našeho Pána Ježíše Krista a svaté Panny, jak nám jej představuje rytmus posvátného růžence. V této podivuhodné modlitbě se spojuje Boží moudrost s moudrostí lidskou. Krásu tohoto vyváženého a harmonického spojení dovede vychutnat jen duše, pronikající za pomoci darů Ducha svatého tajemství Boží moudrosti a lásky.

S růžencem v ruce jdeme bláznivým světem, kde nás znepokojují nejrůznější strašidla a mimozemské obludy, ale kamkoli rozhodněji přitiskneme k srdci svůj růženec, hroutí všechny mimozemské stvůry a objasňují se všechny temnoty. V růženci nalézáme útěchu v okamžicích duchovního zmatku, sílu v bojích s pokušením a hříchem a stálou výzvu k odhodlanému kroku vpřed. Růženec nám představuje na nejvyšší příčce Jakubova žebříku Ježíše Krista a svatou Pannu, a výstup k nim je radostný, krásný a snadný, třebaže je spojen s námahou, protože oni nejenom svítí na cestu svým příkladem, nýbrž i podporují milostí.

 

ODPUSTKY ZA MODLITBU SVATÉHO RŮŽENCE

Co je to odpustek? Odpustek je Boží odpuštění časného trestu za hříchy, jejichž vina byla již odpuštěna. Je to odpuštění, které může věřící obdržet, pokud je řádně připraven a za určitých vymezených podmínek, prostřednictvím mne, Matky Církve, která jako správkyně vykoupení oprávněně promíjím a uděluji z pokladu zadostiučinění našeho Spasitele a všech svatých.

Odpustek je plnomocný nebo částečný v závislosti na tom, zda osvobozuje člověka od celého nebo částečného potrestání za hřích. Udělení částečného odpustku je označeno prostě jako částečný odpustek.

To znamená, že ten, kdo alespoň se zkroušeným srdcem vykoná skutek obdařený částečným odpustkem, dostane z moci Církve stejný díl odpuštění časného trestu, který již dostává samotným tímto činem. Jinak řečeno, odpuštění je zdvojnásobeno, a to tak často, kolikrát vykonáš předepsaný skutek.

Ten, kdo užívá nějaký prostředek zbožnosti (kříž, růženec, škapulíř, medajlku), když je řádně posvěcen kterýmkoli knězem (jednoduchým pokřižováním s příslušnými slovy), může získat částečný odpustek. Ale je-li prostředek zbožnosti požehnán papežem nebo nějakým biskupem, pak ten, kdo ho zbožně používá, může získat také plnomocný odpustek na svátek svatých apoštolů Petra a Pavla, jestliže pronese Vyznání víry při použití jakékoli platné formule např. Apoštolské vyznání. K získání odpustků ti stačí sledovat v mysli předepsané modlitby, pokud modlitbu přednáší někdo jiný.

Člověk může získat jenom jeden plnomocný odpustek v jednom dni. (Výjimku zde zakládá okolnost nebezpečí smrti). Přitom plnomocný odpustek může získat za obvyklých podmínek - zpověď, aby byl svátostně usmířen s Bohem a pomodlil se na úmysl Svatého Otce.

Pokud jde o modlitbu růžence: v kostele nebo ve veřejné modlitebně, v rodině nebo v řeholním společenství nebo ve zbožném společenství, dá se získat plnomocný odpustek. Růžencem se rozumí nejméně pět desátků. K získání plnomocného odpustku se modli růženec nepřetržitě, bez přerušení! K ústní modlitbě dlužno přidat zbožné rozjímání o tajemstvích, při veřejném přednesu tajemství musejí být oznámena podle schváleného zvyku, ale při soukromém přednesu stačí přidat rozjímání o tajemstvích k ústní modlitbě.

Pokud jde o soukromou modlitbu svatého růžence k získání částečných odpustků, v této soukromé modlitbě mimo kostel smí člověk rozdělit desátky. Ačkoliv nemusí připomínat tajemství, je žádoucí aspoň připojit jejich rozjímání k ústní modlitbě!

Je-li však růženec jako prostředek růžencové pobožnosti úplně obnošen nebo prodán, zaniká odpustek s ním spojený. (P.W.Herbst S.D.S., Nové předpisy o odpustcích, Praha 1992)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ELEKTRONICKÁ VLÁDA ZLÉHO

RŮŽENEC – JEDINÉ MOŽNÉ ŘEŠENÍ

Rozjímání o tajemstvích nás připodobňuje Ježíši

Růženec - památka na život a smrt Ježíše Krista

Vznešenost Svatého Růžence

Bohatství posvěcení obsažené v Růženci

Dobrodiní Růžence

Způsob modlitby Svatého Růžence

Čistota duše

Usebranost

Návod k modlitbě Růžence

Velkomyslné potírání roztržitosti

V každodenním shonu

Opora rozjímavého života

RADOSTNÉ ROZHODNUTÍ PRO ŽIVOT

Ten, kterého jsi, Panno, z Ducha Svatého počala, je Srdce milosrdné.

Srdce, pod kterým Maria nosila svého Pána i při navštívení Alžběty, je nejštědřejší z lidských srdcí.

Ten, kterého svatá panna v betlémě porodila, je srdce něžné.

Ten, kterého maria v chrámě obětovala, je srdce pokorné.

Ten, kterého Maria v chrámě nalezla, je srdce věrné.

bolestná odpovědnost za život

Ten, který byl pro nás bičován, je Srdce trpělivé a nejvýš milosrdné.

Ten, který byl pro nás trním korunován, je Srdce potupami nasycené.

Ten, který pro nás nesl těžký kříž, je Srdce pokojné a nás usmiřující.

Ten, který byl pro nás ukřižován, je Srdce probodené.

SLAVNÉ HRDINSTVÍ

Ten, který z mrtvých vstal, je Srdcem vítězného Krále,

Ten, který na nebe vstoupil, je Srdce spasitelné pro všechny, kdo v něho doufají.

Ten, který seslal Ducha Svatého, je Srdce planoucí láskou.

Ten, který tě, Panno, do nebe vzal, je Srdce, v němž přebývá Boží spravedlnost a slitování.

Ten, který tě v nebi korunoval, je Srdce nekonečně vznešené.

ZRNKA PŘESÝPACÍCH HODIN

ODPUSTKY ZA MODLITBU SVATÉHO RŮŽENCE

 

 

 

SVATÝ RŮŽENEC

VELIKÁ NADĚJE VE SVĚTOVÉM OHROŽENÍ

Tomáš Bahounek OP

Vydává: První sdružení přátel

blah.Hyacinta M.Cormiera OP v Brně 2012

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

SVATÝ RŮŽENEC

VELIKÁ NADĚJE VE SVĚTOVÉM OHROŽENÍ

 

 

 

vydává

 

První Sdružení přátel bl.Hyacinta M.Cormiera OP v Brně

 

www.cormierop.cz