ŘÍJEN 2012

 

Ročník XVIII., číslo 10.                                                                                                                   říjen 2012

 

ANDĚL SI ZLOMIL KŘÍDLO TAM

Kde čas taje pod hranami dálin

Kdysi svál na zem bílý stůl

Mřížovím větví se leskne obzor

A člověku těžknou jeho stopy…

Jan Prachař

+++

Sv.Ludvík Maria Grignion z Montfortu

O PRAVÉ ODDANOSTI K PANNĚ MARII

JAKÝ JE ÚČEL PRAVÉ POBOŽNOSTI K PANNĚ MARII?

Chce tě skrze Pannu Marii vést bezpečně a jistě k Pánu Ježíši.

CO PŮSOBÍ?

Podporuje zvlášť účinně úctu trojjediného Boha; úctu svatého člověčenství Kristova, zvláště jeho Nejsvětějšího Srdce; úctu Mariinu; úctu Svatých; spásu vlastní duše; spásu jiných duší na zemi; spásu duší v očistci.

V ČEM SPOČÍVÁ?

1) V zasvěcení se Panně Marii.

2) Ve vroucím životě s Pannou Marií.

Z A S V Ě C E N Í   PA N N Ě   MA R I I

PROČ SE ZASVĚCUJEME PANNĚ MARII?

Aby nás odevzdala Srdci Ježíšovu.

PROČ SE RADĚJI NEZASVĚCUJEME PŘÍMO JEN SAMÉMU JEŽÍŠI?

Poněvadž by Srdce Ježíšovo od nás tolik neobdrželo. Naše dary se stávají prostřednictvím Panny Marie cennějšími, neboť ji Bůh zvláště k tomu povolal, aby nám byla Matkou a Ochránkyní. Ona nás a naše skutky očišťuje, ozdobuje a poskytuje náhradu za chyby a nedokonalosti. Užívá k tomu zásluh Ježíše Krista, svých vlastních zásluh i zásluh Církve, které rozdává. Tak se naše duše stává krásnější a naše dobré skutky získávají na počtu i na ceně.

NEMOHLO BY SRDCE PÁNĚ ČINIT SAMO, CO DĚLÁ PANNA MARIA?

Ovšem, že by to mohl Ježíš dělat sám, kdyby chtěl. On sám však rozhodl, aby se to dělo takto: chtěl se stát člověkem skrze Pannu Marii, a chce se narodit a růst v duších jedině skrze Marii Pannu.

PROČ ODEVZDAL PÁN JEŽÍŠ TENTO ÚKOL SVÉ MATCE?

Poněvadž Bůh chce spasit lidi pomocí lidí.

Jiné důvody, rovněž i pro pravou pobožnost, jsou tyto:

1) Vše, co nám Pán Ježíš zasloužil svou vlastní mocí a dokonale, zasloužila nám Panna Maria skrze Něho a s Ním.

2) Eva, žena, přivedla svedením Adama záhubu hříchu na všechny lidi; Panna Maria, rovněž žena, zachránila všechny lidi skrze Pána Ježíše.

3) Čím více si vážíme Panny Marie, tím více si vážíme i důstojnosti a zásluh Pána Ježíše.

4) Uznání Mariina prostřednictví, přivádějícího nás k nejvýš svatému Spasiteli, nám pomáhá vidět naši ubohost v pravém světle; napomáhá tedy k pokoře.

5) Kdo se úplně odevzdá do ochrany Panny Marie. bude opravdu plný důvěry k Ježíši Kristu.

6) Pán Ježíš chce sám svou Matku nejvíce ctít; přeje si proto rovněž, aby byla co nejvíce uctívána.

7) Panna Maria je z Boží vůle naší Matkou.

Hlavním důvodem pak je: i když Bůh tuto pobožnost přímo nenařizuje, je pravá úcta k Panně Marii v souladu s Ježíšovým přáním.

JAKÝ JE VZTAH TÉTO POBOŽNOSTI K ÚCTĚ K BOŽSKÉMU SRDCI PÁNĚ?

Svaté Markétě Marii Alacoque, šiřitelce úcty k Božskému Srdci, řekl Ježíš: „Podívej, odevzdal jsem tě své Matce, aby tě připravila pro mé plány.“

Podobně se musí i pravý ctitel Ježíše odevzdat Panně Marii, má-li se stát vhodným nástrojem Srdce Ježíšova a zcela otevřít své srdce milosti Boží.

CO ZASVĚCUJEME PANNĚ MARII?

1) své tělo, 2) svou duši, 3) své vnější dary, 4) své vnitřní dary, 5) dobré skutky.

JAK ZASVĚCUJEME PANNĚ MARII SVÉ TĚLO?

Slíbíme jí, že nebudeme užívat svého těla ke zlému, nýbrž k dobrému. Podobně, že nechceme užívat svých smyslů a údů ke hříchu, nýbrž k dosažení Božího požehnání pro sebe i pro jiné.

JAK ZASVĚCUJEME PANNĚ MARII SVOU DUŠI?

Když jí slíbíme, že v naší duši bude panovat Boží milost a ne hřích, poživačnost a náladovost. Totéž jí slíbíme pro mohutnosti své duše - paměť, rozum a vůli.

JAK ZASVĚCUJEME PANNĚ MARII SVÉ VNĚJŠÍ A VNITŘNÍ DARY?

Když jí slíbíme, že jich nebudeme užívat ke zlu, nýbrž k dobrému.

KTERÉ JSOU VNĚJŠÍ DARY?

Jsou to dobra mimo nás, která vlastníme nebo spravujeme (jako: oděv, peníze, byt).

CO JSOU TO VNITŘNÍ DARY?

Jsou to dobra v nás samých, jako nadání, schopnosti, umění, zkušenosti a ctnosti.

JAK ZASVĚCUJEME PANNĚ MARII DOBRÉ SKUTKY?

Když jí odevzdáme veškerou jejich cenu.

O KTERÉ Z NAŠICH ČINŮ ZDE JDE?

O ty, které jsou dobré a zároveň záslužné. Aby to, co děláme, bylo před Bohem záslužné, je třeba, abychom to dělali s dobrým úmyslem alespoň tak, abychom věděli, že neděláme nic nedovoleného, tedy za spolupůsobení naší svobodné vůle. Dalším předpokladem je, abychom přitom byli ve stavu posvěcující milosti: nesetrvávat dobrovolně v nepřátelství s Bohem, které vyvolává hřích. Jsme-li si vědomi vážnějšího poklesku, můžeme vždy hned nabýt stavu milosti, litujeme-li ve svátosti smíření svých zlých skutků, kterými jsme urazili Boha, způsobili těžkosti bližnímu i sobě, a umíníme-li si nápravu. Zlé činy je nutné vyvážit a ' převážit činy dobrými. K tomu nám Bůh vždy přispěje svou pomáhající milostí.

JAKOU HODNOTU VŮBEC MAJÍ NAŠE DOBRÉ SKUTKY?

Zatímco hřích Boha uráží, dobrými skutky Boha ctíme. Dále má každý dobrý čin hodnotu nejen pro nás samotné - opakováním se i konání dobra stává snadnějším - ale i pro ty, jimž dobro prokazujeme, a pro lidstvo vůbec. Vzpomeňme jen na oněch „jen deset spravedlivých“, pro které byl ještě Bůh na Abrahámovu prosbu ochoten odpustit Sodomě - ani deset dobrých lidí se tam nenašlo. A je tomu dnes snad lépe? Jak veliká je naše odpovědnost! - Abychom si blíže osvětlili povahu dobrého činu, jeho nadpřirozenou hodnotu, ukážeme zde na jeho cenu jakožto skutku pokání, prosby a zásluhy.

V ČEM SPOČÍVÁ CENA DOBRÉHO ČINU JAKO SKUTKU POKÁNÍ?

Záleží v tom, že dobrý skutek má moc umenšit časné tresty za hříchy. Každý hřích zasluhuje trest: těžký čili smrtelný hřích zasluhuje věčný trest, lehké hříchy zase tresty časné. Už při vzbuzení dokonalé lítosti a normálně při svaté zpovědi se nám hříchy odpouštějí. Odpuštění časných trestů závisí však do značné míry na naší lítosti a opravdovém odhodlání začít nový život: čím je lítost menší, tím více časných trestů zůstává. Každý dobrý čin pak tento časný trest zmenšuje. To je cena dobrého skutku jako skutku pokání, tedy dostiučinění za spáchané hříchy.

V ČEM JE CENA DOBRÉHO ČINU JAKO SKUTKU PROSBY? Každý dobrý skutek je jako prosba, která něčeho dosáhne. Svolává požehnání nejen pro nás osobně, ale pro všechny lidi. V naší době, prosycené sobectvím a nenávistí, mají zvláštní hodnotu skutky, jimiž projevujeme lásku k Bohu a k ostatním lidem, zejména však každodenní věrné plnění vlastních povinností. K tomu přistupuje modlitba, slyšení a zachovávání Božího slova, mše svatá - společenství s Bohem.

V ČEM ZÁLEŽÍ HODNOTA DOBRÉHO ČINU JAKO SKUTKU ZÁSLUHY?

Umocňuje naše společenství s Bohem: rozmnožuje nám posvěcující milost i náš podíl na věčné blaženosti. Tak i nejmenší dobrý čin působí po celou věčnost.

JAK ODEVZDÁVÁME PANNĚ MARII TUTO TROJNÁSOBNOU HODNOTU DOBRÝCH SKUTKŮ?

Hodnotu dobrých činů jako skutků pokání a prosby odevzdáváme Panně Marii, aby s nimi naložila dle své vůle; hodnotu zásluhy pak, aby ji zachovala pro nás. To je podstatný znak pravé pobožnosti.

ODEVZDÁM-LI VŠAK TOTO VŠE PANNĚ MARII, NEBUDU SNAD STÁT NAKONEC PŘED BOHEM S PRÁZDNÝMA RUKAMA?

Nikoliv, neboť bude s tebou i Panna Maria. Ona se tě zastane a nabídne věčnému Soudci z pokladu milostí, jež spravuje (a do něhož jsi i ty horlivým konáním pravé pobožnosti přispěl), za tebe neskonale víc, než bys sám kdy mohl nabídnout. KDO SE PANNĚ MARII ZASVĚTÍ A ÚPLNĚ ODEVZDÁ, JE NA TOM VŽDY MNOHEM LÉPE, NEŽ KDYBY SPOLÉHAL JEN SÁM NA SEBE.

NEBUDOU VŠAK PŘECE JEN TAKTO ZKRÁCENI MOJI PŘÍBUZNÍ A ZNÁMÍ, ZEJMÉNA ZESNULÍ?

Nikoliv. Panna Maria zná tvé povinnosti a přání a vyplní je lépe než ty sám. Můžeme ji o to prosit, na př. takto: „Milá Matko, odevzdávám ti všechno. Prosím tě, pomoz... (tomu a tomu; v této záležitosti, a pod.).“

JAK JE TOMU PAK S MODLITBOU K BOHU A SVATÝM, ZASVĚTÍM-LI SE PANNĚ MARII?

Pravá pobožnost účinně podporuje a posiluje náš vztah k Bohu a ke všem, kteří Ho milují. Naše prosby ve spojení s Pannou Marií mají také mnohem větší cenu.

PROČ SE NAZÝVÁ TATO POBOŽNOST K PANNĚ MARII PRAVOU?

Sv. Ludvík Grignion to zdůvodňuje takto:

1) Především netvrdí, že každá jiná pobožnost k Panně Marii je nepravou: i bez ní mnozí křesťané ctili správně Pannu Marii, ano, stali se i velikými světci. I bez této pobožnosti je možné dosáhnout vysokého stupně dokonalosti, ale obtížněji. Bůh nám dal svou Matku k tomu, aby nám usnadnila k němu cestu. Čím větší je ochota podřídit se Mariinu vedení, tím snazší je cesta. V tomto smyslu je naše pobožnost pravá, poněvadž vede k cíli nejsnáze a nejjistěji.

2) Při této pobožnosti nehrozí tak snadno nebezpečí upadnout do pobožnosti nepravé. Byla by ovšem klamná, kdyby si někdo myslil, že při ní může hřešit podle libosti. Naproti tomu však, pospíchá-li hříšník, mající slabou vůli, opětovně k Panně Marii a prosí ji o kajícnost a polepšení, uctívá Pannu Marii dobře a správně. Setrvá-li v pobožnosti, posílí se jeho slabá vůle vlivem Rodičky Boží.

3) Tato pobožnost uctívá Pannu Marii tak, jak si to ona zaslouží a jak si to Pán Ježíš, který svoji Matku nekonečně miluje, také přeje.

4) Touto pobožností ctíme Boha více než jiným způsobem. Pravá úcta k Panně Marii musí směřovat k Pánu Ježíši a horlit více pro Boží zájmy než pro vlastní prospěch. To se v pravé pobožnosti právě uskutečňuje: člověk se úplně odevzdává do vůle Boží rukama Panny Marie. To je hlavní účel zasvěcení Panně Marii SKRZE MARII K JEŽÍŠI.

JAK SE MÁM ZASVĚTIT MATCE BOŽI?

Svatý Ludvík radí:

1) Vyber si pro zasvěcení vhodný den, nejlépe mariánský svátek.

2) Připravuj se na zasvěcení po třicet dní.

3) V onen mariánský svátek (nebo jiný zvolený den) přistup k svatému přijímání; po něm, nebo aspoň téhož dne, se pomodli zásvětnou modlitbu. Zasvětit se je možné vlastními slovy; modlitba složená k tomu cíli od svatého Ludvíka je připojena na konci tohoto pojednání.

4) Obnov každoročně zasvěcení i s přípravou k němu jako poprvé.

JAKÝ JE OBSAH PŘÍPRAVY K ZASVĚCENÍ?

Snažíme se ony dny prožít v duchu pokání, tj. dobře plnit denní povinnosti, vyvarovat se hříchu, vzbuzovat častěji touhu dělat všechno s Pannou Marií a pro ni - to je pro Ježíše, a ne pro své zájmy či uspokojení.

Navíc se doporučuje tento rozvrh:

12 dní věnovat úvahám o světě, v němž žijeme, a o našem vztahu k němu, s cílem zbavit se světského smýšlení;

6 dní věnovat pohledu do vlastního nitra, poznání vlastní ubohosti, nestálosti, hříšnosti;

6 dní uvažovat zvláště o přednostech Panny Marie, její lásce k Bohu a k nám, abys ji lépe poznal a věnoval jí svou naprostou důvěru;

6 dní, bezprostředně zasvěcení předcházejících, pak věnovat Ježíši Kristu: snažit se pochopit Jeho důstojnost a nekonečnou lásku, aby ses Mu nakonec klidně odevzdal skrze Pannu Marii.

PLATÍ ZASVĚCENÍ, I KDYŽ MNOHÉ Z UVEDENÉHO VYNECHÁM?

Zasvěcení platí, máš-li jen vůli je vykonat. Bu­doucího roku pak, dopřeje-li ti Bůh, vykonej přípravu ještě lépe. Je rovněž užitečné pomodlit se zásvětnou modlitbu častěji v roce.

2. V R O U C Í  Ž I V O T  S   P A N N O U   M A R I Í.

1. V čem spočívá vroucí život s Pannou Marii?

Zasvěcením jsi odevzdal své tělo, svou duši, všechno, co ti patří, i cenu svých dobrých skutků (v míře, vyložené v předchozí stati) Synu Božímu skrze Pannu Marii.

Nyní tedy musíš užívat svého těla, duše, vlastnictví a schopností tak, aby z toho měl Bůh i Panna Maria radost: ke cti Boží a k prospěchu ostatních. Odevzdat Matce Boží dobré skutky můžeme ovšem jen tehdy, konáme-li je také skutečně. Jinak by bylo zasvěcení jen prázdnými slovy.

2. Co je k tomu třeba?

Dělej všechno s k r z e Pan n u M a r i i, s ní, v ní a pro ni. Ona tvé skutky zbaví nedoko­nalostí a nabídne je Ježíši, pro kterého je to vše určeno.

3. Jak tomu rozumět?

V těchto slovech shrnul svatý Ludvík Maria Grignion z Montfortu své učení o životě ve spojení s Pannou Marií. Když chceš snáze pochopit a zapamatovat si smysl oněch slov, připomeň si podmínky, které dělají dobré skutky záslužnými.

4. Co je třeba k tomu, aby naše skutky byly před Bohem záslužné?

1) Ke skutku nás musí vést dob r ý ú m y s l,

aspoň v nejnižším stupni.

2) S v o b o d n á v ů I e.

3) P o s v ě c u j í c í  m i l o s t duše, tedy stav přátelství s Bohem. Navíc je nutná Boží pomoc, označovaná jako:

4) P o m á h a j í c í m i los t.

5. Jak se tyto čtyři podmínky v našem jednání uplatňují?

Pomáhající milost Ducha svatého musí ve mně započít, pokračovat a dokončit dobrý skutek; nedostatky z mé strany jsou nahrazeny zásluhami Ježíše Krista. Všeho toho dosahuji zprostředkováním Panny Marie, čili  s k r z e   P a n n u   M a r i i.

Poněvadž Bůh nikoho nenutí, musí má svobodná vůle při mém jednání spolupůsobit tak, jako Panna Maria věrně spolupůsobila s milostí Boží. Je třeba, abych proto dělal všechno s Pannou Marií, ve spojení s ní, podle jejího vzoru.

Aby byl skutek záslužný, musí být vykonán ve stavu posvěcující milosti Boží, musím být živým, nikoli odumřelým údem Kristova tajemného těla a tak zároveň i žít v Panně M a r i i.

Svatý Ludvík píše: „Kdo chce být údem Ježíše Krista, musí být - jako on - utvořen v Marii Panně.“

Skutek musí být konečně vykonán s dobrým úmyslem. K tomu stačí, aby měl čin rozumný účel a aby k jeho vykonání nevedly žádné zlé pohnutky. Skutek má však tím větší hodnotu, čím dokonalejší je úmysl, který k němu vede; s tím souvisí i stupeň, v jakém si tento úmysl uvědomujeme. Nejlepším úmyslem, nejdokonalejší pohnutkou k činnosti je čest Boží, spása lidí - aby co nejvíce lidí dosáhlo svého cíle; tedy láska k Bohu a k bližnímu. Toho dosáhnu snadno a jistě, odevzdám-li se Panně Marii, neboť ona můj úmysl očišťuje. Stačí, pomyslím-li se „Všechno pro P a n n u M a r i i '„ Ona sama zařídí a opatří další, a ovoce dobrého činu, k němuž pomohla, předá naším jménem Ježíši.

JAK MOHU TOTO VŠE VE SVÉM ŽIVOTĚ NEJLÉPE USKUTEČNIT?

Tím, že se naučíš modlit se, všechno dělat a všechno snášet s Pannou Marií. - K tomu několik praktických pokynů:

1) Všechno skrze Pannu Marii!

Pečuj o hojný příliv pomáhající milosti Boží. „Je třeba se stále modlit a neochabovat,“ řekl Pán (Lk 18, 1). To neznamená snad neustálé odříkávání proseb na úkor denních povinností, ale po vzoru samotného Krista snažit se žít neustále ve spojení s Bohem a s ním pak plnit vlastní povinnosti mnohem lépe, než to dokážeme sami. Tohoto spojení s Bohem dosáhneme velmi snadno právě skrze Pannu Marii. Prosme ji o to hned na začátku dne, na příklad takto: „Milá Matko, chci se dnes varovat zlého... a dělat mnoho dobrého . . . Bez Boží pomoci toho však nedosáhnu. Ty spravuješ všechny Boží milosti uděl mi jich tolik, abych nehřešil, ale dával dobrý příklad. . ., aby moje práce přinesla užitek, radost lidem i Bohu.“ ­Přes den se snažíme častěji krátce vzbudit dobrý úmysl, nejlépe na začátku nového úkolu, další činnosti. Mnozí doporučují v této souvislosti zejména zpočátku, než si zvykneme, vzbuzovat dobrý úmysl ve spojení s určitou denní dobou nebo některou naší pravidelnou činností. Pro někoho to může být dobrou pomůckou; nepřekračujme však rozumnou míru, abychom si vše sami neznechutili. I zde můžeme užít vlastních slov, při nichž se musíme vždy soustředit a neupadáme tak snadno do mechanického odříkáváni. Svatý Ludvík se modlíval: Jsem celý tvůj a všechno, co mám, je tvé, můj nejmilejší Ježíši, skrze Marii, tvou přesvatou Matku! Je to stručně vyjádřené zasvěcení Panně Marii. - Večer projdeme krátce v myšlenkách uplynulý den: jak jsme plnili povinnosti, zvláštní předsevzetí...; děkujeme Panně Marii za pomoc a prosíme ji o přímluvu, aby nám Bůh udělil milost dokonalé lítosti nad spáchanými hříchy, náhradu za nedostatky, nové milosti do dalšího dne.

2) Všechno s Pannou Marií!

S pomáhající milostí Boží musí spolupůsobit naše svobodná vůle. Abychom k tomu svou vůli snáze přiměli, pohleďme na Pannu Marii, náš dokonalý vzor, abychom ji podle svých slabých sil napodobili, představme si, jak by se zachovala Panna Maria v té či oné situaci našeho života, prosme ji o zprostředkování světla a síly od Boha a dělejme pak všechno jako ona. Proto uvažujme častěji o jejich velkých ctnostech. O její živé víře: Maria uvěřila bez váhání Andělovu slovu a věřila pevně a vytrvale až k patě Kříže. O její hluboké pokoře: ustupuje do pozadí, aby dala vyniknout Ježíšovi. O její vpravdě božské čistotě, lásce a ostatních ctnostech. Svatý Ludvík Grignion přirovnává Pannu Marii k formě, v níž se ochotná duše stane rychle a bez velkých obtíží odlitkem Ježíše Krista,  úměrně svému snažení a touze.

3) Všechno v Panně Marii!

Abys žil v Panně Marii - jako žije květ v paprscích slunce -, musíš se vlastně starat jen o to, abys byl ve stavu posvěcující milosti Boží.

Kdybys někdy naneštěstí upadl do těžkého hříchu, pospěš rychle ke své Matce, pros ji o odpuštěni a přímluvu u Boha, aby ti odpustil a dal milost účinné lítosti. Lituj svého pádu z lásky k Bohu, k Pánu Ježíši, slib svatou zpověď, upřímné polepšení - a všechno je opět v pořádku. Můžeš dále žít v Marii a skrze ni v Kristu!

Chceš-li žít dokonaleji, chraň se i dobrovolného všedního hříchu. Uvědomíš-li si nějaký přestupek, vzbuď rychle lítost a snaž se o nápravu. - Tvůj život bude mnohem cennější, budeš-li statečně bojovat i proti vlastním nedokonalostem. - Nejlépe pak Marii následuje, kdo se podle slov sv. Pavla „zbavil dřívějších způsobů života a přestal být člověkem starým, který se žene za klamavými rozkošemi do zkázy“ (Ef. 4, 2), a „oblékl člověka nového, který je stvořen podle Božího vzoru“ (Tamtéž, v. 24) - tedy ten, koho zcela ovládne smýšlení a jednání Mariino.

Nezapomeňme však, že tento růst naší osobnosti není závislý jen na nás samých. Nehledě k nestá­losti naší vůle je zde naprosto nezbytná pomoc Boží. Nevíme, jak daleko můžeme na cestě s Pannou Marií dospět. Chceme dělat, co dovedeme. Jedno je však jisté: „Qui operantur in me,  non peccabunt!“ Svatý Ludvík vykládá tato slova Písma takto: Ti, kdož zůstávají duchem v svaté Panně, nedopustí se závažnějšího hříchu. Pros proto často svou nebeskou Matku, abys den ode dne, rok od roku pokračoval ve spojení s ní na cestě k Bohu. Kdybys byl i zločincem, Maria může z tebe v krátké době udělat člověka dokonalého, milého Bohu. Jenom si vzpomeň na lotra ukřížovaného pro Kristově pravici, kterému Ježíš na slova lítosti hned odpovídá: „Dnes budeš se mnou v ráji !“ (Lk. 23, 43).

4) Všechno pro Pannu Marii!

Nikoli „všechno pro tělo“, „všechno pro svět“, „aby lidé neřekli“ a podobně: to všechno pomíjí. Co však děláme pro Marii, zůstává na věky: ona naše skutky i modlitby očistí od nedokonalostí a nabídne je věčnému Bohu, který Marii nic neodmítne, protože ji miluje.

Všechno pro Pannu Marii neznamená nic jiného, než všechno pro Boha, k Jeho větší slávě, kterou si zaslouží, neboť od něho všechno máme. To nám přináší trvalý mír duše, nebe na zemi; pokoj, který svět nemůže dát, protože ho nemá a nezná.

Proto tedy: všechno pro Pannu Marii, abys žil pro Boha, aby tvůj život přinesl mnoho dobrého lidem i tobě samému.

„MARIINÝM PROSTŘEDNICTVÍM K JEŽÍŠOVI !“

 

PŘÍPRAVA K ZASVĚCEN Í  SE PANNĚ MARII

I. DVANÁCT DNÍ, ABYS POZNAL PROSTŘEDÍ, V NĚMŽ ŽIJEŠ - SE ZVLÁŠTNÍM ZŘETELEM KE ZLOBĚ A ZVRÁCENOSTI OKOLNÍHO SVĚTA ­A NAUČIL SE K NĚMU ZAUJÍMAT SPRÁVNÉ STANOVISKO.

1. den: Bezzásadovost.

„Vy, duše nevěrné:, což nevíte, že přátelit se s tímto světem znamená znepřátelit se s Bohem?“ (Jak 4,4)

(Pomodli se Zdrávas, Maria) Lít dobře tam, kam nás Bůh postavil, neznamená snad uzavřít se do sebe, dávat najevo, že jsme cosi jiného - to by byl pravý opak lásky, které nás Ježíš učí svým slovem i životem. U pravého křesťana však kompromis končí tam, kde se od něho žádá něco, co se protiví vůli Boží.

Jak často jsem chtěl, aby mi Bůh zůstal dobrým Pánem, ale zároveň jsem si nedovedl odříci to či ono, co on zavrhuje. Svatý Jakub radí: „Očisťte své ruce a posvěťte svá srdce, lidé dvojací. - Vzepřete se proti ďáblovi, a uteče od vás. Přijďte blíže k Bohu, a Bůh přijde blíže k vám.“ (Jak, v. 8 a 7).

Proto r o z h o d n ě vykroč k Panně Marii a dej se od ní dovést k Pánu Ježíši!

M o d l i t ba: Maria~, nauč mě poznat klamnost světa a pomoz mi, abych se odhodlaně odříkal všeho, co se protiví vůli Boží!

2.den: Nezřízená žádost pomíjejících věcí.

„Všechno co je ve světě: žádost těla, žádost očí a honosný způsob života, je nikoli z Otce, ale ze světa. Svět však pomíjí a s ním i jeho žádost.“ (1 Jan 2, 16-17)

(Zdrávas, Maria) Poživačnost je oním „mravním materialismem“, jemuž propadlo tolik lidí. Izraelité tančili kdysi kolem zlatého telete, které prohlásili za svou modlu. Čemu jsme my dali a čemu dáváme přednost před Bohem, před jeho vůlí? Varuj se nezřízené žádosti, která tě stále více oddaluje od Boha!

R o z h o d n u t í: Správně usměrnit svůj život.

M o d l i t ba: Maria, chraň mě před nezřízenou žádostivostí a veď mě stále blíže k Bohu!

3. den: Bezmyšlenkovitost.

Protože nekladli žádnou váhu na to, aby dobře poznali Boha, dopustil Bůh, že klesli do převrácených názorů.

(Zdrávas, Maria) Mnoho lidí žije jaksi ze dne na den, dále nemyslí. Vymlouvají se sami před sebou na nedostatek času nebo rovnou říkají, že dále uvažovat nemá cenu. Ve skutečnosti se bojí vážněji .se zamyslet, neboť chtějí jen slepě užívat.

Mnozí, myslí-li přece, zabývají se převážně časnými věcmi. Duše, věčnost, Bůh, to všechno znamená v jejich očích stále méně - a přece se ve skutečnosti stále více přibližuje konec jejich života zde, konec časných věcí a začátek nepomíjejících - věčnosti. Je to snad se mnou jinak?

Bohudíky, ještě není zcela pozdě. Je však třeba opravdově jednou začít: „Teď je ta příhodná doba, teď je ten den spásy!“ (2 Kor 6, 2) - Kolik ztratím jinak denně času! Chci si najít aspoň chvíli volna a pohlédnout na svůj věčný cíl, abych mohl rozumně usměrnit svůj život - s Bohem, srovnán s jeho vůlí, prostřednictvím Marie!

R o z h o d n u t í: Uč se rozumně myslet.

M o d l i t b a: Maria, vypros mi, abych si vážil daru rozumu, cvičil se ve správném myšlení a rozhodně ho uplatňoval!

4. den: Nedostatek víry.

„Pokrytci! Úkazy na zemi i na obloze umíte posoudit; proč sami od sebe nedocházíte k úsudku, co je správné?“ (Lk. 12, 56-57)

(Zdrávas, Maria) Lidé mají rozum, ale mnozí v jeho užívání zůstávají jaksi v půli cesty. Nejen významné objevy moderní vědy, ale každodenní zkušenost člověka ukazuje na Stvořitele, na poslední a nejvyšší cíl všeho. Kdo vědomě zavírá oči, je neupřímný sám k sobě i k jiným.

Víra však není jen jakýmsi přívěskem či starožitností, získanou snad po rodičích: Víra je uceleným „světovým názorem“, který je v souladu se skutečností; otevírá pravý život zde a umožňuje jeho rozvití do věčnosti. Víra je síla. O tom nás ujišťuje sám Spasitel: „Skutečně, říkám vám: Budete-li mít víru. . . nic vám nebude nemožné!“ (Mt 17,20)

R o z h o d n u t í: Pros o milost pravé víry a vzdělávej se ve vířel

M o d l i t b a: Maria, vzore pravé víry, pomoz mi věřit!

5. den: Mravní nevázanost.

„Myslili si o sobě, že jsou mudrci a zatím se z nich stali blázni, když zaměnili vznešeného, nesmrtelného Boha za pouhé vyobrazení smrtelného člověka... Proto je Bůh nechal klesnout do mravní zkázy, jak po tom toužilo jejich srdce, takže sami hanobili vlastní tělo: zaměnili pravého Boha za bohy falešné, uctívali tvora a nedbali na Stvořitele. Ten ať je veleben na věky!“ (Řím. 1, 22-25)

(Zdrávas, Maria) Poněvadž lidé žijí bezmyšlenkovitě, neužívají svého rozumu k poznání Boha a stavějí svou vůli na první místo, odnímá jim Bůh světlo své milosti, takže klesají stále hlouběji. Zneužívají už nejen hmotných věcí okolního světa, ale i toho, co je jim nejbližší: vlastního těla, jež má pokračovat ve stvořitelském díle Božím. „Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovy?“ (1Kor.6,15) - Předpokladem k řádnému plnění povinností je zachovávat mravní čistotu přiměřeně svému stavu.

R o z h o d n u t í: Vyhýbej se změkčilé smyslnosti!

Mo d l i t ba: Neposkvrněná Boží Rodičko, dej mi poznat plodnost a krásu mravní čistoty a vypros mi sílu, abych dal vždy přednost životu s tebou před nezřízenými žádostmi!

6. den: Nepravá svoboda.

Slibují jim svobodu, a sami jsou otroky zkázy.“ (2 Petr 2, 19)

(Zdrávas, Maria) Všude zaznívá volání po svobodě. Jde však bohužel často o svobodu nepravou - získat něco na úkor jiného, jednat nespravedlivě a prohlašovat to za spravedlivé, třeba jen před sebou - zkrátka volnost v konání zla. Zlo však samo o sobě znamená omezení svobody, zúžení obzoru, oslabení vůle, vnitřní neklid až převrácenost pojmů, neštěstí.

Pravá svoboda, hodná člověka, záleží v síle dobrovolně chtít dobré a šlechetné; přináší klid a životní jistotu. „Kdo se však důkladně zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá přitom; kdo není jen zapomětlivým posluchačem, ale skutečně podle toho jedná, ten v tomto jednání nalezne svou blaženost.“ (Jak. 1, 25)

R o z h o d n u t í: Chtěj jen dobro!

M o d l i t b a: Maria, Zrcadlo spravedlnosti, dej, ať vždy pohledem na tebe naleznu pravou svobodu ve svém jednání!

7. den: Nevděk.

„Děkujte Stále Bohu Otci za všechno!“ (Ef. 5, 20)

(Z d r á v a s  M a r i a) Vše dobré, co máme a co jsme, pochází od 'Otce světel' - i toto poznání samo. Jednání proti jeho vůli Je nejen nespravedlivé, nýbrž i svrchovaně nevděčné. Nejen že neděkujeme, ale často obracíme Boží dary proti Dárci samotnému, proti ostatním lidem - a nakonec proti sobě.

„Ne každý, kdo mi říká: 'Pane, Pane', vejde do nebeského království, nýbrž ten, kdo koná vůli mého nebeského Otce.“ (Mt 7, 21)

Ro z h o d n u t í: Buď vděčným!

M o d l i t b a: Maria, Příčino naší radosti, pomoz mi, abych zejména v tísni nenaříkal, nýbrž Bohu děkoval slovy a hlavně skutky!

8. den: Nadutost a domýšlivost.

„Urážejí druhé, jsou nadutí a domýšliví.“ (Řím. 1,30)

(Zdrávas, Maria) Pyšný žije v sebeklamu: před svými chybami zavírá nebo aspoň přimhuřuje oči, na druhém zase nevidí často nic dobrého. Z vlastní slabosti se šmahem učiní síla, z hříchu skutek mravně nezávadný, ne-li dokonce ctnost. Běda tomu, kdo se odváží nazvat věci pravým jménem. Nakonec ani Bůh, svrchované Dobro, nebývá ušetřen „kritiky“ pyšného. .

Pokora naproti tomu nemá nic společného s podlézavostí či nekritickým potlačováním sebe sama. Pokorný člověk je pevně zakotven v řádu věcí, váží si hodnot v sobě i v jiných. Svou nedokonalost se nesnaží umenšit falešným namlouváním, ale poctivým každodenním úsilím.

R o z h o d n u t í: Správně posuzovat sebe i jiné. M o d l i t ba: Maria, dej, ať mě pohled na tvůj život naučí pravé pokoře!

9. den: Bezcitnost.

„Jsou bezcitní, nemilosrdní.“

(Zdrávas, Maria) Čím více se dáváme ovládat světským smýšlením, tím více podléháme náladovosti dnes prokážeme někomu malou úsluhu; zítra jsme v podobné situaci podráždění, neochotní. Dnes omlouváme vyloženou špatnost jiného; zítra, nebo snad v příštím okamžiku se pohoršujeme nad maličkostí, která se nás dotkla. Naše pýcha nám vkládá do úst slova, která berou klid a spokojenost druhým, snad našim nejbližším - ale zároveň i nám samým.

Buď opatrný v posuzování druhých; na druhé straně věnuj více pozornosti a kritiky vlastnímu jednání. To můžeš posoudit sám opravdu nejlépe, zatím co u ostatních lidí zůstává často motivace, okolnosti a dokonce i sama mravní hodnota jejich činů pro nás nejasná.

R o z h o d n u t í: Bud' dobrý!

M o d l i t b a: Maria, pomoz mi, abych dokázal být k sobě přísný, k ostatním lidem ale přívětivý; abych při nutné rozumné opatrnosti ve svém jednání nezapomínal na lásku.

10. den: Závist a škodolibost.

„Anebo je tvé oko závistivé, protože jsem dobrý?“(Mt. 20, 15)

(Zdrávas, Maria) Spasitelova slova z podobenství o dělnících na vinici jsou stále aktuální.

Dovedeme být blahosklonní k lidem, kteří mají méně nebo méně znamenají než my; běda ale, vyšine-li se někdo nad nás! Tu vidíme hned všechny jeho chyby; ničím se nám nezavděčí, jedině jeho ztráta nás upokojí. S pravým pokojem to nemá ovšem nic společného. Každá neláska rozvrací duševní klid. Jen Bůh-Láska skýtá opravdovou radost tomu, kdo přeje dobré nejen sobě, ale i druhému. „Čiňte tedy všechno to, co chcete, aby vám lidé činili, také vy jim! V tom spočívá smysl celého Zákona i Proroků.“ (Mt 7,12)

R o z hod n u t í: Přej jiným dobré, bude přáno i tobě.

M o d l i t b a: Maria, pomoz mi, abych po tvém vzoru prokazoval lidem porozumění a lásku!

11. den: Falešný ohled na lidi.

„Dost na tom, že jste v minulosti prováděli to, k čemu vás nabádali lidé bez Boha. . . Tito se nyní nemohou vynadivit, že už s nimi neběháte k prostopášné hýřivosti. Proto vám nemohou přijít na jméno. Budou však muset skládat počet tomu, který je připraven soudit živé i mrtvé.“ (1 Petr 4, 3-5)

(Zdrávas, Maria) Lidé se vrhají bezhlavě do špatností; kdo nejde spolu, je vysmíván, opovrhován, nenáviděn. Málo je těch, kdo se nedali zlákat či zastrašit.

Bohudíky, ještě není pozdě vzepřít se a zlého zanechat. První krok je nejtěžší, ale nebojme se ho udělat: s Boží pomocí přemůžeš falešný ohled na lidi; dobro se ti stane stále snadnější stejně jako i tvůj život. Žádný křik zvenčí neporuší tvůj vnitřní klid, pokud k tomu sám nepřivolíš.

R o z h o d n ut í: Uvědom si, že falešný ohled na lidi je pravým opakem lásky k druhým.

M o d l i t b a: Maria, vypros mi sílu a odvahu k dobrému životu a dej, abych se nedal zlákat k nepřípustným kompromisům; ke svým protivníkům však abych zůstal laskavý a prosil Boha, aby i jim dal svou milost a přitáhl je k svému Srdci.

12.den: Pomíjivost světa.

„Svět pomíjí, a s ním i jeho žádost. Kdo však koná to, co chce Bůh, zůstává na věky.“ (1 Jan 2, 17)

(Zdrávas, Maria) Pohled kupředu, zamyšlení nad naším životem, nad tím, co nás čeká, není útěkem před skutečností. Naopak: to, že jsme každým dnem blíže věčnosti, znamená zároveň, že i úsilí, jež musíme vynaložit k řádnému plnění svých povinností, k životu s Marií, nepřesahuje naše možnosti. Dobře žít, plnit Boží vůli, je mnohdy těžké, avšak vždy uskutečnitelné a přináší vnitřní radost, pravé uspokojení. Učinit něco zlého nebývá nesnadné. Zlo přináší však neštěstí, které se stává nesnesitelným břemenem.

Bůh ví, co jsme schopni unést. Ke svým přikázáním nabízí i pomoc a ujišťuje nás: „Žádné jiné břemeno už na vás nevložím. Jen se držte pevně toho, co máte, dokud nepřijdu!“ (Zj 2, 24-25)

R o z h o d n u t í: Mysli při svém jednání na věčnost!

M o d l i t b a: Neposkvrněné srdce Mariino, zachraň mě a povznes k nebi!

 

II. ŠEST DNÍ K POZNÁNÍ A SPRÁVNÉMU HODNOCENÍ SEBE SAMA.

13. den: Vlastní ubohost.

„Sděl mi, Pane, jaká je mez, jaký je počet mých dnů, ať si uvědomím svou pomíjivost! Hleď: mým dnům jsi dal délku několika pídí a můj život je před tebou Jako nic. Každý člověk trvá jen co dech. Člověk přejde jako pouhý stín: (mnozí naprázdno hromadí, a neví, pro koho.“ (Ž 38, 5-7)

(Zdrávas, Maria) Nesmíme důvěřovat světu. I důvěra k nám samým má však své meze, neboť jsme slabí. Sami ze sebe, bez Boží pomoci, jsme neschopni vykonat něco opravdu záslužného. Raději děláme zlo než dobro, a přesto se přeceňujeme. Mnoho, velmi mnoho zla pochází z klamné sebedůvěry, mnoho dobra pak z důvěry v Boha.

Mějme tedy vždy na mysli nejen krátkost svého života, ale počítejme i s vlastní slabostí a ubohostí. Čím lépe se tomu naučíme, tím více budeme hledat oporu a jistotu u Boha a u Prostřednice všech milostí Panny Marie.

R o z h o d n u t í: Varuj se klamné sebedůvěry!

M o d l i t b a: Maria, vypros mi hluboké poznání

mé ubohosti a dej, abych se zejména v nebezpečí hříchu okamžitě utíkal k tobě!

14. den: Co jsem?

„Kdo jsi ty?“ (Jan 1,19)

(Zdrávas, Maria) Svatý Jan Křtitel na tuto otázku odpověděl podle pravdy, i když to nebylo právě lehké. Jak na ni odpovíme my?

1) Jsem tvorem Božím. Sám ze sebe nejsem a nemohu nic.

2) Bohužel nejsem tvorem neporušeným. Dědičný hřích přinesl i pro mne náklonnost ke zlému. Svatý křest mě sice očistil, mé vlastní hříchy mě však stále více vzdalují od Boha.

3) Mé tělo, na kterém si tolik zakládám, je tak křehké. Zatím sice může vykonat mnoho dobrého, ale i spáchat mnoho zla. Brzy však náš život zde na zemi pomine a s ním i možnost našeho uplatnění. Jakými skutky jsme se zapsali do dějin lidstva? Ukázali jsme se hodnými Boží důvěry? Jak jsme splnili vlastní závazky a oprávněná očekávání jiných?

4) Má duše je stvořená k obrazu Božímu; avšak není mým přičiněním jen pouhou karikaturou, - duchem, ovládaným tělesností?

R o z h o d n u t í: Jak ubohá je tvá porušená přirozenost !

M o d l i t b a: Maria, dej mi poznat, jak jsem ubohým bez Boží milosti, bez tvé pomoci!

15. den: Co mohu dělat?

1. Mnoho zlého. „Poznávám svou nepravost.“ (Ž 50, 5)

(Zdrávas, Maria) Po vzoru krále Davida chci nyní i já uvažovat o vlastních poklescích. Prosím Boha o světlo, pak pohlédnu na činy svého života: Kolik jich vidím dobrých, jak mnoho zlých - a jak všechno asi vidí Bůh?

Abych lépe pochopil závažnost svých poklesků, chci nyní uvážit:

a) Jejich velikost: Každý hřích je urážkou Boží, zejména hřích těžký - vědomé a dobrovolné přestoupení Božího příkazu v důležité věci. Čemu jsme to dali přednost před naším nebeským Otcem!

b) Jejich počet: Dovedeš jej odhadnout? Namlouváš si snad, že 'to nic není'; před Bohem uvidíš všechno v pravém světle, pak však nelze už nic napravit. Chceš dále rozmnožovat počet svých hříchů?

c) Jejich opakování: Ač mně Bůh odpustil, vypudil jsem jej opět a znovu ze své duše. Na čí straně pak stojím?

R o z h o d n u t í: Chtěj napravit svůj život; Bůh ti pomůže!

Mo d I i t b a: Ó Maria, vypros mi pravou litost a milost setrvání v dobrém I

16. den: Co mohu dělat?

2. M á l o  d o b r é h o. „Beze mne nemůžete nic činit.“ (Jan 15, 5)

(Zdrávas, Maria) Sami ze sebe se nemůžeme vyvarovat zlého - bez Boží pomoci není člověk schopen žít bez hříchu -, ani konat dobré: bez Boží milosti nemůže člověk zamýšlet a dělat dobré, záslužné skutky - nemůže se modlit, věřit, doufat, milovat Boha a prokazovat nezištnou lásku lidem.

R o z h o d n u t í: Uznej svou neschopnost bez Boží pomoci.

M o d l i t ba: Maria, Matko Božské milosti, vypros mi Boží pomoc k bezúhonnému životu!

17. den: Co mám? „Jsem zubožený chudák: Bože, pomoz mi! Tys mým stálým pomocníkem, mým osvoboditelem!“ (Ž 69, 6)

(Zdrávas, Maria) Bůh je vždy ochoten přispět nám na pomoc. Často mu v tom však překážíme, někdy dokonce jeho pomoc odmítáme. Uvaž jen nyní, co jsi doposud vykonal, své dobré činy:

a) Je jich máIo. Snad máš více zlých myšlenek, slova skutků než dobrých.

b) Jsou p l n é  c h y b. Hodnota toho dobrého, co jsme v životě vykonali, je navíc problematická: při práci jsme náladoví, při modlitbě roztržití, při konání dobrého ješitní, žádostiví lidské chvály.

R o z h o d n u t í: Pros o poznání sebe v pravém světle.

M o d l i t b a: Maria, dej, ať poznám svou vnitřní chudobu, a pomoz mi k trvalé nápravě života!

18. den: K čemu jsem na světě? „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Mt 5, 48)

(Zdrávas, Maria) Ač je má přirozenost porušena a jsem plný ubohosti, povolal mě Bůh k vznešenému cíli. „Bezmocného pozvedá z prachu.“ (Ž 112, 7)

Můj cíl:

1) Všeobecný: láska k Bohu a k lidem, jak nám ji ukázal Božský Spasitel. Bůh má být cílem našeho života zde a zároveň cílem i odměnou po smrti.

2) Zvláštní: úměrný mým schopnostem a mému postaveni. Kdo více obdržel, od toho se také více očekává. „Slož účty ze své správy!“ (Lk. 16, 2)

R o z h o d n u t í: Plň dobře vlastní povinnosti!

M o d l i t b a: Maria, dej mi poznat, co Bůh ode mne žádá, a pomoz mi, abych ve svém životě vyplnil Boží vůli a dosáhl svého cíle. Dej, ať mám vždy na mysli, zejména, připadá-li mi to všechno příliš těžké, že mé jednání má vliv i na společnost, v níž žiji a za jejíž osud jsem spoluodpovědný.

III. ŠEST DNÍ, ABY SES NAUČIL ZNÁT A MILOVAT PANNU MARII

19. den: Zdrávas Maria! „Anděl k ní vešel a řekl: Bud' zdráva, milosti plná! Pán s tebou!“ (Lk 1, 28)

(Zdrávas, Maria) Trojjediný Bůh zdraví ústy anděla Pannu Marii, která byla od prvopočátku plná milosti a žila plně tak, jak se na člověka sluší. Co nedokázali první lidé, to uskutečnila Maria v nekonečně vyšší míře. „Byla ponořena v Boha, ale nezanedbávala svou práci a povinnosti lásky k ostatním lidem,“ píše svatý Alfons. Bůh ji vyvolil k nejvyšší důstojnosti, jíž je člověk schopen. Stát se matkou však není nikdy lehké a mít Boha za syna neznamenalo, že bude Maria obtíží ušetřena: Josef chce zrušit zasnoubení; sobečtí lidé odhánějí Matku Boží, vyčerpanou dlouhou cestou, večer od svých dveří, takže je nucena porodit ve stáji; pak útěk do Egypta a celá řada těžkostí, z nichž je v Písmu svatém jen zlomek, až po potupnou smrt Syna jako zločince na kříži. - Co z toho všeho Bůh Panně Marii v okamžiku Zvěstování zjevil, nevíme. Její souhlas však nebyl ukvapeným uchopením nabízené důstojnosti, nýbrž logickým důsledkem jejího dosavadního života, v němž Bohu nic neodmítla. Bůh jí proto svěřil sám sebe a dal jí také svou pomoc, aby to, co na sebe z Boží vůle vzala, také mohla unést.

R o z h o d n u t í: Plň po příkladu Panny Marie Boží vůli ve svém životě!

M o d l i t ba: Maria, dovol, ať i já se připojím a děkuji s tebou Bohu za nekonečné milosti, jež ti udělil; vypros mi zároveň milost, abych po tvém vzoru Bohu nic neodmítl.

20. den: Neposkvrněná Panna. „Celá jsi krásná, není na tobě poskvrny!“ (Pís 4,7)

(Zdrávas, Maria) Dobro a zlo se spolu nesnesou. Bůh nepřipustil, aby Matka jeho Syna byla poskvrněna dědičným hříchem. Maria nebyla ani na okamžik otrokyní ďábla: byla a je důstojnou Matkou Boží. Byla jí udělena všechna plnost milosti, jakou je tvor vůbec schopen přijmout. „Milost posvětila nejen Mariinu duši, nýbrž i její tělo, aby jím mohla později odít věčné Slovo,“ píše svatý Tomáš Akvinský. - Víru v Neposkvrněné početí hlásali přední teologové všech dob. Za článek víry bylo Neposkvrněné početí Panny Marie prohlášeno roku 1854. O čtyři léta později se Maria sama představuje takto v Lurdech malé pasačce Bernardettě: „Já jsem Neposkvrněné Početí !“

R o z h od n u t í: Vzývejme často Neposkvrněnou Pannu, zvláště v nebezpečí hříchu.

M o d l i t b a: Maria, počatá bez poskvrny prvotního hříchu, pros za nás!

21. den: Všechno skrze Pannu Marii, Prostřednici milosti!

„Udělejte všechno, co vám řekne.“ (Jan 2, 5)

(Z d r á v a s, Ma r i a) Ježíš se narodil z Marie Panny a zůstal i jejím poslušným Synem. Na její podnět učinil první známý zázrak v Káně. Sám neměl ještě v úmyslu veřejně vystoupit - „ještě nepřišla má hodina“ (Jan 2, 4), neodolal však Mariinu přání, vyslovenému z lásky k chudým hostitelům.

„Maria za nás prosit neustane,“ praví slova známé písně. To ovšem neznamená, že máme prosby „přenechat Marii“ a sami modlitbu zanedbávat či dokonce hřešit. Mariina slova, platí plně i pro nás. Udělejme všechno, co nám říká Ježíš; udělejme vše pro to, abychom splnili jeho vůli! Maria nás k tomu nejen vyzývá, ale zároveň nabízí i svou pomoc.

R o z h o d n u t í: Všechno skrze Pannu Marii!

M o d l i t b a: Maria, pomoz mi tak se modlit, pracovat a snášet všechny obtíže, abych tím připravil Bohu čest, tobě radost, sobě i jiným duševní klid a požehnání.

22. den: Všechno s Pannou Marií, vzorem a pravým naplněnim ctnosti.

„Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova.“ (Lk. 1, 38)

(Z d r á va s Ma r i a) Eva hříchem všechno zkazila; Maria svou ctností, souhlasem s vůlí Boží, všechno napravila. Byla spojena s Ježíšem, když nám zasloužil všechny milosti; skrze ni je Bůh nyní rozděluje.

Prosíš-li Marii, zprostředkuje ti potřebnou milost. Musíš však také s obdrženou milostí spolupůsobit. To ti usnadní sama Matka Boží svým příkladem. Nenechala žádnou milost, žádný dar od Boha nevyužit. Proto postupovala stále výše, až k důstojnosti Matky Božího Syna.

R o z h o d n u t í: Všechno s Pannou Marií, s Marií k Ježíši!

M o d l i t b a: Maria, dej, ať následuji tvůj příklad a nauč mě sloužit Bohu celým, nerozděleným srdcem!

23. den: Vše v Panně Marii, naší Matce. „To je tvá matka!“ (Jan 19, 27)

(Zdrávas, Maria) Boží lásce nestačilo, že se nám Ježíš sám dává v Eucharistii před svou smrtí, když visel na kříži, zanechává nám i to nejdražší, co má - svou Matku. Ona nám má zprostředkovat život v Bohu, my se smíme zvát jejími dětmi. K tomu je třeba, abychom se jí podobali i čistotou duše, žili v posvěcující milosti Boží, aspoň bez těžkého hříchu. Tehdy teprve jsme vskutku dětmi Mariinými a žijeme život, důstojný člověka a křesťana. Prosme s důvěrou naši nebeskou Matku, aby nám pomohla správně žít, aby tak den ze dne vzrůstala naše láska k Bohu a k lidem.

R o z h o d n ut í: Chci všechno dělat v Panně Marii!

M o d l i t b a: Maria, poděkuj za mne Ježíši, že tě smím zvát svou Matkou jako On, a pomoz mi, abych jej také v každodenním životě následoval.

24. den: Všechno pro Pannu Marii, Matku Boží. „Požehnaný plod života tvého - Ježíš.“

(Zdrávas, Maria) Uprostřed modlitby 'Zdrávas Maria' je jmenován Ježíš. On je vrcholem Mariiny důstojnosti a zároveň i cílem pravé pobožnosti k ní:

1) Vtělení Božího Syna je vrcholným dílem Boha, vykonaným v Marii. Všechna čestná označení Panny Marie jsou v souvislosti s tím, že je Matkou Boží.

Kristovo narození není koncem, nýbrž začátkem Mariiny úlohy, která - stejně jako úloha Mariina Syna - zahrnuje všechny lidi. Svatý Ludvík M.Grignion začíná svou knihu o pravé pobožnosti k Panně Marii slovy: „Skrze přesvatou Pannu Marii přišel Ježíš na svět a skrze ni má také na světě vládnout.“

2) Bůh je naším posledním cílem. Abychom ho dosáhli, musí náš život k němu neustále směřovat. Zde je nám opět sám Ježíš nejlepším příkladem.

Svatý Ludvík píše: „Ježíš Kristus vzdal Bohu Otci více slávy poddaností své Matce po třicet let, než kdyby obrátil celou zemi největšími zázraky. Jak vznešeně tedy oslavujeme Boha, když se podrobujeme Marii podle vzoru Ježíše Krista, našeho jediného vzoru, abychom se mu zalíbili!“

R o z h o d n u t í : Všechno pro Pannu Marii, všechno pro Boha!

Mo d l i t ba: Maria, dej, ať pochopím, že skrze tebe mohu nejsnáze dospět k Ježíši!

IV. ŠEST DNÍ, ABY SES NAUČIL ZNÁT A MILOVAT PANA JEŽÍŠE.

25. den: Ježíš - náš pravý Spasitel, Syn Panny Marie.

„Maria, z níž se narodil Ježíš Kristus.“ (Matouš 1,16)

(Zdrávas, Maria) Nyní jsme ve svých úvahách dospěli až k Ježíši. Pohleďme na něj! Je to člověk jako my a zároveň Bůh; sám na sobě zakusil křehkost tvora, jsa Stvořitelem. Z každého jeho činu volá k nám jeho láska k nám sotva pochopitelné míře. Je to láska účinná, dávající život, neboť Ježíš neváhá svůj vlastní pozemský život za nás obětovat. Je 'Beránkem, který neotevřel svá ústa'; na druhé straně se však Ježíš utrpení pasivně nepoddává ani ho nevyhledává. Brání se nespravedlivým nařčením, statečně odpovídá svým odpůrcům při inscenovaném „soudu“, kde i sám soudce si myje ruce. Kolikrát jen skutečným zázrakem si zachraňuje život před lidskou zlobou; vzpomeňme jen na událost, kdy uniká před kamenováním rozvášněných předáků vlastního národa (Jan 8, 59).

Ježíšův život i jeho zázraky ukazují na moc lásky, která vítězí zákonitě nad zlobou a nakonec i nad smrtí. „Smrtí přemohl smrt“, zpívá Východní liturgie. Svým oslaveným tělem a nejdražší krví - Eucharistií - přemůže Ježíš i v nás smrt hříchu a přivede nás k sobě, dáme-li se jen od něho vést.

R o z h o d n u t í: Pohleď na Ježíše - vzor dokonalého člověka!

M o d l i t b a: Maria, tvá láska oděla Ježíše-Boha tělem. Dej, ať tuto lásku ocením a přijímám Ježíše co nejčastěji a hodně do svého srdce!

26. den: Ježíš - Syn Boží.

„Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ (Jan1, 14)

(Zdrávas, Maria) Druhá božská osoba, Bůh-Syn, 'věčné Slovo, vycházející od Otce', bere na sebe člověčenství a stává se naším bratrem. Ďábel přinesl na svět porušení přirozeného řádu, a tím porobu, rozvrat. Pán Ježíš nám přináší návrat k přirozenosti a s ní vnitřní svobodu, klid a štěstí. Lidé byli svědky Ježíšova působení a říkali „To je jistě ten Prorok, který má přijít na svět“, tedy Vykupitel lidstva (Jan 6, 14). Bůh při křtu Páně prohlašuje: „Toto je můj milovaný Syn.“ (Mt 3, 17). A co říká Spasitel sám? „Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl věčný život. Bůh přece poslal svého Syna na svět ne proto, aby svět odsoudil, nýbrž aby svět byl skrze něj spasen.“ (Jan 3, 16-17)

Ani Kristus však nemůže nikoho spasit proti jeho vůli. „Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, přichází ke světlu, aby se projevilo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“ (Jan 3,19-21)

R o z h o d n u t í: Chci jednat vždy tak, aby mé skutky obstály před zrakem Božího Syna.

M o d l i t b a: Maria, veď mě stále blíže k Božímu Synu a dej, ať jeho světlo prozařuje stále více můj život!

27. den: Všechno skrze Ježíše, našeho Vykupitele

„Vždyť Bůh to byl, který se pro Kristovy zásluhy smířil se světem.“ (2 Kor. 5, 19)

(Zdrávas, Maria) Když Ježíš v sobě spojil přirozenost Boha a člověka, byl podivuhodně uzpů­soben smířit Boha s hříšným lidstvem.

Hřích prvních lidí byl svým způsobem závažnější než hříchy, které ho následovaly; ne tak z hlediska povahy samotného skutku, ale vzhledem ke zcela jinému duševnímu obzoru a schopnostem našich prarodičů, které můžeme s našimi nynějšími, omeze­nými schopnostmi jen těžko srovnat.

Co první člověk byl a znamenal, a co hříchem ztratil, můžeme jen tušit. Z Písma svatého víme, že mu byla podrobena příroda, a to nejen zvířata, jak se leckdy maluje 'ráj'. Člověk ovládal dokonale i vlastní tělo: neznal bolest, nemoc, dokonce ani smrt. Bezprostředním důvodem toho bylo, že lidská duše a její schopnosti docházely v těle prvních lidí svého dokonalého uplatnění. Hřích byl za těchto okolností těžko myslitelný, nikoli však naprosto nemožný. Poznání andělů bylo přece mnohem dokonalejší – a přesto i mnozí z nich zhřešili.

Společným jmenovatelem hříchu padlých andělů a prvních lidí byla pýcha. „Budete jako Bůh!“ – Čím dokonalejší bylo poznání, tím těžší byly i následky hříchu. Bůh však ve své dobrotě hned v ráji slibuje Vykupitele.

Ježíš, stav se člověkem skrze Marii, smířil tajem­ným způsobem svým životem a svou obětí na kříži lidstvo s Bohem, neboť jen Bůh sám byl schopen přinést dokonalé zadostiučinění. Otevírá nám nejen cestu k sobě, ale dává se nám dokonce sám za pokrm v Eucharistii „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já jsem živ skrze Otce, tak i ten, kdo mne požívá, bude živ skrze mne.“ (Jan 6, 56-57). To, čeho člověk nikdy vlastními silami nemohl dosáhnout, co chtěl z ďáblova návodu proti vůli Stvořitele uchvátit, podává mu nyní Boží láska sama. Nekonečnou propast, dělící lidské „nic“ od věčného Boha, mohl překlenout opět jen Bůh. Jaká má být na to naše odpověď?

R o z h o d n u t í: Děkuj Kristu za své vykoupení, především svým životem!

M o d l i t b a: Maria, vypros i mně život skrze Ježíše a pomoz mi, ať jej nikdy hříchem neztratím!

28. den: Vše s Ježíšem Kristem - Králem.

„Hleďte: váš král!“ (Jan 19, 14)

(Zdrávas, Maria) „Ano, jsem králem !“, řekl Ježíš Pilátovi. „Já jsem se proto narodil, a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ (Jan 18, 37)

Boží zákony nám ukazují cestu k pravdě. Nejsou žádným systémem, hledícím omezit náš svobodný rozlet, nýbrž vyplývají ze samé povahy věcí. Jak asi dopadne řidič, který nedbá dopravních značek a nedá si vzít možnost jet bezohledně dál, proti zákazu, třebas i přes železniční přejezd? - Bůh nám svými přikázáními umožňuje život, zde i po smrti. Náš slabý zrak nedohlédne často za červené světlo příkazu - ale právě proto je ono tady. Bůh, náš Stvořitel a Původce všech věcí, ví sám nejlépe, čeho je nám třeba.

Bůh zákony nejen vydal, ale v Kristu nám zasloužil i sílu, potřebnou k jejich zachovávání - a nejenom to: sám se jim za svého pozemského života plně podrobil. „Dal jsem vám příklad!“, říká nám Kristus sám (Jan 13, 15). A poslyšme sv. Pavla, co píše o Pánu Ježíši „Ačkoliv má božskou přirozenost, nic nelpěl na své vznešenosti. . . Stal se jako jeden z lidí. Navenek byl jako každý jiný člověk. Ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži.“ (Flp. 2, 6-8) .

Hleď: tvůj Král! Nejtěžší vzal na sebe; tobě nechal jen to málo, co sám uneseš, a je stále ochoten ti pomoci. Co na to odpovíš?

Kristus tě zve:. „Následuj mne!“ (Jan 21, 22). Poslechneš-li ho, nenechává tě na pochybách o tvém osudu: „Kde jsem já, tam bude i můj služebník.“ (Jan 12, 26)

R o z h o d n u t í : Následuj Krista!

M o d l i t b a: Maria, veď mě v každodenním následování Krista a pomoz mi, když umdlévám!

29. den: Všechno v Ježíši - hlavě Církve.

„Kristus je hlavou Církve.“ (Efes. 5, 23)

(Z d r á v a s Ma r i a) „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti.“ (Jan 15, 5). Boží láska proudí do otevřených lidských srdcí jako míza, která dává život. Viditelné společenství křesťanů zde na zemi tvoří Církev. Jelikož setrvat ve spojení s Kristem proti všem nástrahám vyžaduje úsilí, boje proti vlastním hříšným náklonnostem a pevný postoj v životních situacích, mluví se v této souvislosti o „Církvi bojující“, na rozdíl od „Církve vítězné“ - oslavených duší v nebi, a „Církve trpící“ - duší v očistci.

Církev ve všech svých formách tvoří tajuplné tělo, jehož hlavou je sám Kristus a jehož členové jsou spojeni nejen s ním, ale jeho prostřednictvím i spolu navzájem - 'společenství svatých'. Duší tohoto těla, k němuž se Církev přirovnává, je Duch svatý, Bůh, jenž nás oživuje posvěcující milostí.

Kdo žije bez těžkého hříchu, v posvěcující milosti Boží, žije v Pánu Ježíši. „Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten přináší mnoho ovoce; neboť beze mne nemůžete nic činit.“ (Jan 15, 5). Těžkým hříchem ztrácíme milost i společenství s Kristem, jsme mrtvými údy, uschlými ratolestmi. Stane-li se nám to neštěstí, pak co nejrychleji spěchejme k Ježíši, litujme, slibme nápravu a přijetí svátosti pokání - a stůjme pak ještě pevněji! K tomu nám kromě vlastního poctivého úsilí pomohou svaté svátosti, zejména sám eucharistický Kristus, a samozřejmě modlitba a řádné plněni povinností, konání dobra. Všeho toho pak dosáh­neme mnohem snáze ve spojení s Marií – Matkou Církve,

R o z h o d n u t í : Zůstat vždy spojen s Kristem.

M o d l i t ba: Maria, pomoz mi, abych hojně čerpal z pokladů, které mi Kristus skrze Církev nabízí, a vypros mi sílu, abych podle toho také žil a tak dával dobrý příklad, zejména těm, kteří Krista a tebe neznají a o Církvi mají skreslené představy.

30. den: Všechno pro Ježíše, jenž se zcela obětoval za nás.

„Více je třeba poslouchat Boha než lidí. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na kříž a zabili. Bůh ho však povýšil po své pravici jako vládce a Spasitele, aby umožnil Izraeli změnu smýšlení a odpuštění hříchů.“ (Skut. 5, 29-31)

(Zdrávas, Maria) Petrova odpověď židovské­mu velekněziplatí i nám. My jsme svými hříchy dohnali Krista na kříž; na nás je nyní, abychom změnili své smýšlení a vytrvali na cestě s Ježíšem přes odpor změkčilého těla, hříšného světa a pekelného

svůdce. „Více je třeba poslouchat Boha než lidí!“ To znamená i dát přednost Bohu před vlastní vůlí. „Ne moje, nýbrž tvá vůle se staň!“ (Lk 22, 42)

Zítra se máme zasvětit Ježíši Kristu skrze Pannu Marii. Děkujme za tuto velikou, zcela nezaslouženou milost. Jsme na konci naší přípravy; má pro nás nyní začít nový život - s Marií. Na nás samých záleží, kam v něm dospějeme.

Navykli jsme si na každodenní úvahu; setrvejme v tom i nadále. Kéž neuplyne jediný den bez aspoň kratičkého zamyšlení, spojeného s rozmluvou s Bohem - vnitřní modlitbou! Nepřeberný pramen k tomu máme v Písmě svatém. Není třeba číst mnoho: stačí jedna, dvě věty, které s pomocí Boží a Panny Marie důkladněji promyslíme a vyvodíme z toho praktické závěry pro svůj život.

Znovu je nutno zdůraznit, že vše, co bylo řečeno, i sama pravá pobožnost k Panně Marii, má být jen prostředkem k tomu, aby náš život přinesl co nejbohatší ovoce nejen nám, ale i našim spolubližním; má napomáhat k lepšímu plnění našich denních povinností, nikoli snad od nich odvádět. S Marií to jde opravdu lépe, i když se nám někdy zdá, že to, co nám život přináší, přesahuje snad naše lidské síly. O tom svědčí nejen svatý Ludvík Maria Grignion, ale všichni praví mariánští ctitelé. Vzpomeňme si třeba na hrdinství slabého a nemocného kněze, svatého otce Maxmiliána Kolbe, který se v nacistickém koncentráku obětuje za prostého spoluvězně, otce rodiny, a nezapomeňme přitom, že tento čin byl jen logickým pokračováním jeho odpovědného každodenního života, žitého pro dobro bližních - s Marií. Připomeňme si také ctih.Patrika Maria Kuželu, českého dominikána z Vlčnova, pro něhož už v Kristu nikdo není Žid ani Řek, a který jde v Osvětimi na smrt, bok po boku připoutaný k vězni s Davidovou hvězdou.

„Podle toho poznají všichni, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým!“ (Jan 13, 35). K tomu nám Kristus nabízí svou stálou pomoc a dodává nám důvěry: „Toto jsem k vám mluvil, abyste ve mně měli pokoj. Na světě budete mít soužení; ale důvěřujte: Já jsem vítěz nad světem!“ (Jan 16, 33)

Rozhodnutí: Skrze Marii k Ježíši – nejen sám, ale chci vzít co nejvíce lidí s sebou!

M o d l i t b a: Maria, dej, ať můj život skrze Tebe přinese co nejvíce dobrého, a přitáhni nás všechny k sobě!

31. den: Zasvěcení.

Prožij dnešní den ve zvláštní usebranosti a děkuj Bohu stále za milosti, které ti udělil. - Zřekni se podle vlastní možnosti nějakého dovoleného dobra a přines to Bohu za oběť. - Jdi, pokud můžeš, na mši svatou, přijmi svátostného Krista a zasvěť se mu zcela skrze Marii!

ZASVĚCENÍ SEBE JEŽÍŠI KRISTU, VTĚLENÉ MOUDROSTI, RUKAMA PANNY MARIE

Věčná a vtělená Moudrosti, nejmilejší a klanění nejhodnější Ježíši pravý Bože a pravý člověče, jednorozený Synu věčného Otce a Marie, vždy Panny! Skláním se cele před Tebou, dlícím v hlubinách života tvého Otce po celou věčnost a v panenském životě Marie, tvé nejdůstojnější Matky od počátku tvého Vtělení.

Děkuji ti, že ses tak hluboce ponížil a vzal na sebe omezení pouhého tvora, abys mě vytrhl z krutého otroctví ďáblova. Chválím a oslavuji tě, že ses ve všem podrobil Marii, své svaté Matce, abys mně skrze ni umožnil stálou věrnost tobě. Já jsem byl však nevděčný a nevěrný: nesplnil jsem vznešený závazek křestních slibu a neplnil jsem své povinnosti. Nezasluhuji si být nazýván tvým bratrem ani tvým služebníkem; a poněvadž sám nemám nic, co by nezasloužilo tvé odmítnutí a hněv, neodvažuji se přijít sám k tvé nejsvětější a nejvznešenější Velebnosti. Proto se obracím k tvé přesvaté Matce, kterou jsi mi sám dal za Matku a Prostřednici u tebe, a doufám, že s její pomocí dosáhnu upřímné lítosti a odpuštění svých hříchu, získám pravou moudrost a bude mi zachována.

Pozdravuji tě tedy, neposkvrněná Panno Maria, ty živý příbytku Boha, v němž věčná Moudrost, tam přebývající, chce být uctívána od andělů i od lidí! Pozdravuji tě, Královno nebes a země, jejíž vládě jsou podrobeni všichni tvorové. Pozdravuji tě, bezpečné Útočiště hříšníků, jež nikomu neodpírá milosrdenství: vyplň moji touhu po božské Moudrosti a přijmi mé sliby a nabídky, jež se ti ve své ubohosti osměluji přednést.

Já (N.N.), bezohledný posud ve své hříšnosti, o b n o v u j i dnes před tebou svůj k ř e s t n í  s l i b : Navždy se odříkám zlého ducha s veškerou jeho pýchou a skutky a odevzdávám se úplně Ježíši Kristu, vtělené Moudrosti, abych ho následoval a po všechny dny svého života za ním nesl kříž svých povinností. Abych mu byl věrnější než dosud, volím si nyní tebe, Maria, před zraky celého nebe za svou Matku a Paní. Na znamení své oddanosti ti odevzdávám a zasvěcuji své tělo a svou duši, své schopnosti a vůbec všechno, co mám. Přenechávám ti i hodnotu svých dobrých činů dosud vykonaných i těch, které kdy budu moci vyko­nat, a dávám ti plné právo a plnou moc nad sebou i nad vším, co mi náleží, abys se svěřeným naložila podle svého uvážení, lépe, než bych kdy sám dovedl, k větší slávě Boží nyní i na věky.

Nejdobrotivější Panno, přijmi tuto nepatrnou oběť mého odevzdání, kterou ti přináším ve spojení s poslušností, jíž se věčná Moudrost podrobila tvému mateřství; v uznání moci, kterou vy oba - Ježíš a ty - máte nade mnou, nepatrným tvorem a přitom takovým hříšníkem; zároveň i na poděkování za všechny milosti a přednosti, jimiž tě obdařila nejsvětější Trojice.

Jsem pevně rozhodnut, že v duchu pravé oddanosti k tobě chci od nynějška vždy ve svém jednání mít na zřeteli tvou čest a ve všem náležet tobě.

Matko podivuhodná, přednes svému milému Synu mou vůli, být navždy poslušným tebe, aby mě za tvé pomoci přijal k sobě, jako mě i za tvé spolupráce vykoupil.

Matko milosrdenství, pomoz mi, abych dospěl k pravé moudrosti, kterou poskytuje jen Bůh! Přijmi mě proto mezi ty, jež miluješ, učíš, vedeš, živíš a ochraňuješ jako své děti, tebe poslušné.

Panno věrná, dej, ať se stanu ve všem tak doko­nalým učedníkem vtělené Moudrosti - tvého Syna Ježíše Krista a ať jej věrně následuji, v úplném souladu  s jeho vůlí, abych na tvou přímluvu a podle tvého příkladu dosáhl 'plnosti jeho věku' na zemi a podílu na jeho slávě v nebi. Amen.

Denní obnova zasvěcení: Celý jsem tvůj a všechno, co mám, je tvé, můj nejmilejší Ježíši, skrze Marii, tvou přesvatou Matku!

Nestiháš-li to, vzbuď aspoň touhu. Snad je ti možné občas aspoň krátce pozdravit svátostného Spasitele, jdeš-li kolem domu Božího. Rozmlouvej často se svou milou Matkou: Maria, pomoz! Pomoz mi se modlit... pracovat... přemýšlet o Ježíši a o tobě, následovat vás; povznes mne k sobě!

Pečuj o posílení své vůle. Neuhýbej před povinnostmi; modli se za dar síly, jeden ze sedmi darů Ducha svatého. Velkou pomoc získáš zejména uvažováním Růžencových tajemství, která ti umožní lépe nahlédnout do života Ježíše a Marie. Máš žít jako oni, pak se budeš moci i s nimi radovat - nejen 'potom', ale už nyní.

Vždyť Maria nechce nic jiného, než abychom se skrze ni dostali k jejímu Synu!

+++

BRNĚNSKÁ AKADEMIE DUCHOVNÍHO ŽIVOTA CT.PATRIKA KUŽELY, OSVĚTIMSKÉHO MUČEDNÍKA

MYSTIKA LÁSKY

Míra tvé lásky k Mému Srdci

Zastav se uprostřed svého sklonu všechno poměřovat podle sebe. Je pravda, že jako člověk jsi mírou všech věcí, ale jen těch věcí, které jsem stvořil a svěřil ti je do správy. Zastav se uprostřed svého poměřování podle sebe. Spěchám ti v ústrety.

Nediv se, že nevěřící nemiluje Nejsvětější Srdce, když Mě málo poznává. Avšak co ty, ubohý tvore? Poznáváš Mě osvícenou věrou a víš, že jsem nezištným dárcem tvého života, štědrým správcem, dobrotivým těšitelem a pečlivým vůdcem, jakož i nejbohatším Vykupitelem, věčným zachovatelem, obohatitelem a oslavitelem. Rozumem a přirozenou spravedlností tě vedu, aby ses celý obětoval Mému Nejsvětějšímu Srdci, protože ode Mne celý pocházíš. Když Mi celý patříš jako Mé dílo, jsi zavázán Mne více milovat, že tě obnovuji, neboť jsem tě neobnovil tak snadno, jako jsem tě stvořil. Učinil jsem tě jedním slovem, ale při tvé obnově říkám daleko víc, konám divy, snáším hrozné bolesti a nejen bolesti a urážky, nýbrž také probodnutí a smrt.

Čím se odměníš Mému Srdci za vše, co proto tebe dělám i snáším? V prvním díle Mé božské komedie, při stvoření, ti dávám tebe, v druhém díle, při vykoupení, ti dávám sebe, a když Mi pak dáváš sebe, vracíš mi v sobě také Mne. Učinil jsem tě, obnovil a zušlechtil, čili v pravém kultu tě kultivoval. Proto máš závazek dát se Srdci, a to dvakrát. Co můžeš dát za sebe? I kdyby ses nespočetněkrát mohl dát, nejsi nic vůči Mému Srdci.

Při stvoření jsem tě učinil z ničeho, dal jsem ti život. Když jsi to hříchem ztratil a upadl do otroctví ďábla, tak ti vracím život, vykupuji tě, pozvedám tě do stavu milosti. Tak jsi povinen dát Mému Srdci naplno, to nejen jednou, nýbrž dvakrát. Uvažuj, že ti dávám kromě svého života i sebe sama. Hned budeš žasnout nad láskou Mého Srdce a zděsíš se nad svým nevděkem.

Kdybys chtěla, milá duše, používat rozum, který ti dávám, tak, jak bys měla, hned bys poznávala, jakou mírou, ba jak bezmezně si zasloužím tvou lásku. Přes svou nesmírnost jsem tě miloval dříve než ty Mne, totiž od věčnosti, tak mnoho a tak nezištně, tebe tak nepatrného, tak ubohého a tak nevděčného hříšníka. Tak vidíš, že rozpětí lásky Mého Srdce je nezměrné a nekonečné, poněvadž jsem nezměrný a nekonečný.

Ptáš se tedy, do jaké míry máš projevovat svou lásku Mému Srdci? Nezapomeň na to, že svou lásku neprojevuješ Mému Srdci zdarma, nýbrž splácíš dluh. Kdyby mělo jít o tvé lidsky omezené síly, nedokázal bys sám od sebe nic. Avšak stačí, když k Mému Mému Srdci zavoláš o pomoc. Vždyť oživuji láskou své přátele. A hned na tebe, ubohého hříšníka, sešlu svou přetékající lásku, abys Mě miloval za tvé dary aspoň svou nedostatečnou mírou. Vím, že Mne nemůžeš milovat, jak bys měl, protože nedokážeš milovat nad své schopnosti. Dopřeji ti však milovat více, když tě k tomu na tvé naléhavé prosby lépe uschopním, nikdy však, jak zasluhuješ.

Tak tedy pros, a dám ti svou nejmilejší lásku, abys jí něžně miloval Nejsvětější Srdce, líbil se Mému Srdci, sloužil Mému Srdci, plnil přikázání Mého Srdce a neodlučoval se od Mého Srdce ani v přítomnosti ani v budoucnosti, nýbrž na věky zůstal spojen se Mnou v lásce. (TJB)

+++

Zprávy: Každé pondělí v 19,00 hod. Chvilka mystického života, Mystika krásy, Brno, sv.Michal. Minulá pokračování sleduj http://www.ulož.to.cz/

+++

 

TOPlist