PROSINEC 2012

 

Ročník XVIII., číslo 12.                                                                                                             prosinec 2012

VÁNOČNÍ MEDITACE

 

Kdo začne žít už s Jezulátkem,

dokáže projít Velkým pátkem.

Podivné věci se dnes dějí,

hlas zvonů táhne za nadějí

a míří za největším světlem.

Pojďme a uvidíme Betlém.

Kdo neví kudy kam,

ať přijde к jesličkám.

Je Štědrý den a bílá mana sněží,

a naším městem světlonoši běží,

zas nesou radost s každoroční zvěstí.

Slavnostně zvoní zvony ze všech věží,

svátečním smírem proudící a svěží

jak holubice s čerstvou ratolestí.

Zabalen v plenkách, Ježíš v jeslích leží,

prokřehlý zimou, bezbranný a tichý.

A přitom může odpouštět i hříchy

a rozdávat všem lidem dárky štěstí.

Odložte zlobu, závist, mstu, trn pýchy,

 

к vánočním svátkům vůbec nehodí se.

I kdyby bylo spousta jídla v míse,

zkazí se, zhořkne spoustou nenávisti.

Ať dnes jsou všichni lidé v srdci čistí!

Když Boha ve svém srdci neumístí,

zchudnou, vždyť Ježíš má být jejich středem!

Bez něj se lidé sytí jenom jedem,

i kdyby se jim prohýbaly stoly.

Blahobyt vnější byl by uvnitř holý.

Ježíšek sám měl Vánoce tak chudé!

Přitom z těch Vánoc nikdy neubude.

I když měl sám ty Vánoce tak prosté,

láskou nás sytí, tou, jež к nebi roste.

Vánoce chudé, obyčejné, skromné

s bohatstvím lásky pro tebe i pro mne.

Názorné lásce к bližnímu nás učí

a všechny lásky bere do náručí.

Už leží v jeslích betlémského Chléva,

jas do všech srdcí dobrých lidí vlévá.

Buď vítán, Králi, každoroční hoste!

Pastýř nás volá: o milost Ho proste,

radujte se a dary své mu noste!

 

К věčnosti lidské oko nedohlédne.

Vede tam hvězda, všechno před ní bledne.

Betlémská hvězda vyplavala ze tmy,

dospělí lidé stávají se dětmi.

Dnes v Betlémě se narodilo Dítě.

Zavadí o srdce a probudí tě ...

Vlasta Tylová

+++

Sv.Ludvík Maria Grignion z Montfortu

O PRAVÉ ODDANOSTI K PANNĚ MARII (9)

ZVLÁŠTNÍ CVIČENÍ TÉTO ODDANOSTI

I. VNĚJŠÍ ÚKONY

Podstata této oddanosti tkví sice v nitru, přesto má však v sobě také některé vnější úkony cvičení, které nelze opomenout „Toto je nutné činit a ono neopomíjet“ (Mt 23,23). Ať proto, že dobře konaná vnější cvičení pomáhají cvičením vnitřním, nebo proto, že připomínají člověku, který se stále řídí smysly, co učinil, nebo co má ještě udělat, či proto, že jsou také poučením bližnímu, který je vidí a který by je neviděl, kdyby se jednalo jenom o cvičení vnitřní. Ať nám tedy žádný světský člověk nebo kritik hned nenamítá, že pravá zbožnost je jenom v srdci, že je potřeba vyvarovat se toho, co je vnější, že se do takové zbožnosti snadno vplíží marnivost a že je potřeba svou zbožnost skrývat. Odpovím jim se svým Mistrem: „Ať lidé vidí vaše dobré skutky a velebí vašeho Otce, který je v nebi“ (Mt 5,16). Ne snad proto, jak praví svatý Řehoř, že bychom konali své dobré skutky a vnější pobožnosti proto, abychom se líbili lidem a měli z toho chválu, to by byla marnivost, ale konáme je někdy před lidmi v úmyslu líbit se Bohu, a tak působit, aby byl více oslavován, a nedbali přitom na chválu či lidský posměch.

Ve zkratce uvedu několik vnějších cvičení, které tak nazývám ne proto, že by se konala bez nitra, ale proto, že mají do sebe něco vnějšího, a tím je odlišil od těch, které jsou čistě vnitřní.

§ I. PŘÍPRAVNÉ ÚKONY A ZASVĚCENÍ SE

První cvičení. Ti, kteří budou chtít začít tuto zvláštní pobožnost, která není zatím povýšena na bratrstvo, ačkoli bychom si to přáli, když se snažili aspoň dvanáct dní zbavovat světského ducha, odporujícího duchu Ježíše Krista, jak jsem to uvedl v první části této přípravy na království Ježíše Krista, budou se naplňovat Ježíšem Kristem skrze svatou Pannu po tři týdny. (Přání sv. Ludvíka se splnilo. Bylo založeno bratrstvo Panny Marie Královny srdcí.)

TADY JE NÁVOD, JAK TO MOHOU DĚLAT:

První týden budou prosit o poznání sebe a o zkroušenost nad svými hříchy všemi modlitbami a zbožnými skutky a všechno budou konat v duchu pokory. Budou-li také chtít, mohou během tohoto týdne víc rozjímat o tom, co jsem řekl o našem špatném životním základě a o tom, že jsme jako nejmenší červíčkové. Podobně mohou rozjímat o třech úslovích svatého Bernarda: „Přemýšlej o tom, co jsi byl, shnilé símě; co jsi, nádoba odpadků; co budeš, potrava červů.“ Budou se modlit k našemu Pánu a k Duchu svatému, aby je osvítil, těmito slovy: „Pane, ať vidím;“ nebo „Ať poznám sebe;“ nebo „Přijď, Duchu svatý.“ Denně se také budou modlit „Zdrávas, Hvězdo mořská“ a litanie k Duchu svatému nebo litanie k svaté Panně.

Druhý týden se budou snažit ve všech svých každodenních modlitbách a skutcích, aby poznali svatou Pannu. Budou prosit o toto poznání Ducha svatého. Mohou také číst a rozjímat o tom, co jsme o ní řekli. Budou se na tento úmysl modlit jako v prvním týdnu litanie k Duchu svatému a Ave, Stella Maris a mimo to denně růženec, a to buď celý, nebo aspoň třetinu.

Třetí týden budou usilovat o poznání Ježíše Krista. Ať čtou a rozjímají o všem, co jsme o něm uvedli, a modlí se modlitbu svatého Augustina, která je v části druhé kapitole první této knihy. Ať říkají a opakují s tímto svatým sto i tisíckrát za den: „Pane, dej, ať tě poznám!“ nebo: „Pane, ať vidím, kdo jsi!“ Denně se budou modlit jako v předcházejících týdnech litanie k Duchu svatému; Zdrávas, Hvězdo mořská, a připojí litanie k Nejsvětější-mu Jménu Ježíš.

Po třech týdnech přijmou svátost smíření a přistoupí ke Stolu Páně na úmysl, aby se poddali Ježíši Kristu jako nevolníci z lásky rukama Mariinýma. A po svatém přijímání, které se budou snažit vykonat podle návodu uvedeného níže, budou pronášet formuli svého zasvěcení, kterou také naleznou v tomto spisku. Bude také potřeba, aby podepsali ještě ve stejný den svého zasvěcení opis nebo otisk této formule. Bude také dobře, když toho dne zaplatí nějakou daň Ježíši Kristu a svaté Panně buď jako pokání za svou minulou zpronevěru křestním slibům, nebo na osvědčení své úplné závislosti na vládě Ježíšově a Mariině. Tuto daň dá každý podle své zbožnosti nebo schopnosti. Může to být například půst, umrtvení, almužna, svíce nebo cokoli jiného. Bude-li to třeba jenom malý špendlíček, ale věnovaný dobrým srdcem, je toho Ježíši dosti, on totiž hledí hlavně na dobrou vůli.

Alespoň každý rok ve stejný den budou obnovovat toto zasvěcení, konat stejná cvičení po tři týdny. Ba mohou každý den, každý měsíc obnovovat všechno, co učinili, těmito několika slovy: „Jsem všechen tvůj a vše, co mám, náleží tobě, můj milý Ježíši, skrze Marii, tvou svatou Matku.“

§ II. MODLITBA KORUNKY SVATÉ PANNY

Druhé cvičení. Každý den svého života, aniž si však budou činit násilí, se budou modlit „Korunku svaté Panny“, která se skládá ze tří Otčenášů a dvanácti Zdrávasů ke cti dvanácti výsad a vznešeností svaté Panny. Toto cvičení je už velice dávné, má základ v samém Písmu svatém. Svatý Jan spatřil ženu korunovanou dvanácti hvězdami, oděnou sluncem a pod nohama měla měsíc. Touto ženou podle různých vykladatelů je svatá Panna.

Je několik způsobů, jak se dobře modlit tuto „Korunku“, bylo by ale příliš dlouhé to zde rozebírat. Duch svatý sám naučí všechny, kteří budou této pobožnosti nejvěrnější. Přece však, abychom se modlili tuto „Korunku“ zcela prostě, je třeba nejdříve říci: „Učiň, abych tě důstojně chválil, Panno přesvatá; dej mi sílu proti tvým nepřátelům.“ Potom se pomodlíme Věřím v Boha, pak Otče náš, po něm čtyřikrát Zdrávas Maria a Sláva Otci. Potom znovu Otče náš, čtyři Zdrávasy a jedno Sláva Otci a tak dále. Na konci se pomodlíme Pod ochranu Tvou se utíkáme.

§ III. NOŠENÍ ŽELEZNÝCH ŘETÍZKŮ

Třetí cvičení. Je hodné chvály, velice prospěšné a užitečné těm, kteří se stali nevolníky.Ježíšovými prostřednictvím Panny Marie, aby nosili na znamení svého zamilovaného nevolnictví železné řetízky, obdařené zvláštním požehnáním.

Někdo si snad bude myslet, že jisté dekrety Římských kongregací zakázaly nošení těchto řetízků. Ale nenalézáme v těchto dekretech nic, co by zapovídalo toto cvičení soukromým osobám, zvláště když nosí tyto řetízky jako symbol nevolnictví Ježíšova v Marii, čímž je vlastně tato pobožnost svatého Grigniona z Montfortu. (Viz Analecta Iuris Pontif., ř. /., kol. 757.)

Tyto vnější známky nejsou sice podstatné a někdo se může bez nich bez obtíží obejít a může i tak žít svou oddanost. Přesto si však nemohu odpustit, abych nepochválil ty, kteří, když setřásli se sebe hanebné řetězy ďáblova otroctví, do kterých je uvěznil prvotní hřích a možná i hříchy osobní, podrobili se dobrovolně slavnému nevolnictví Ježíše Krista a chlubí se se svatým Pavlem, že jsou v řetězech pro Ježíše Krista, a to v řetězech tisíckrát slavnějších a vzácnějších, byť železných, než všechny zlaté císařské náhrdelníky.

Jako kdysi nebylo nic potupnějšího než dřevo kříže, tak nyní toto dřevo nepřestává být nejslavnější skutečností křesťanství. Podobně to můžeme říci o otrockých železech. V dávných dobách nebylo nic potupnějšího a nyní ještě u pohanů, ale u křesťanů není nic vznešenějšího, než tyto řetězy Ježíše Krista, protože nás vyprošťují z pout hříchu, ďábla a chrání nás před nimi. Dávají nám totiž svobodu a připoutávají nás k Ježíši a Marii ne nátlakem a násilím jako galejníky, nýbrž jako děti, láskou a milováním: „Přitáhnu je k sobě řetězy lásky“ (Os 2,4), říká Bůh ústy prorokovými. Takovými řetězy, které jsou silnější než smrt, ba ještě silnější na těch, kteří nosí věrně až do smrti tyto slavné odznaky. Ačkoli tedy smrtí se jejich tělo rozpadá, nezničí se jejich pouta nevolnictví, která jsou železná, tak snadno. A možná, že na posledním soudu, v den vzkříšení těl, tyto řetězy, které doposud poutaly beze slávy jejich kosti, budou částí jejich slávy a budou proměněny v řetězy světla a slávy. Šťastni tedy, tisíckrát šťastni tito vznešení nevolníci Ježíšovi v Marii, kteří nosí své řetězy až do smrti!

Podívejme se teď na důvody, pro které se tyto řetízky nosí:

1. Aby připomínaly křesťanovi jeho křestní sliby a závazky, aby tyto závazky dokonale obnovil tím, že bude žít tuto oddanost, a zároveň si stanovil, že ji bude věrně zachovávat. Člověk totiž, protože se často řídí více smysly než čistou vírou, snadno zapomíná na své povinnosti vůči Bohu, zvláště nemá-li na očích nějaké vnější věci, které by mu tuto povinnost znovu připomínaly. Takovému tyto řetízky obdivuhodně pomáhají, aby si připomínal řetězy hříchu a otroctví zlého ducha, od nichž ho osvobodila svátost křtu. Zároveň mu připomínají závislost na Ježíši, kterou přislíbil na křtu a potvrdil potom obnovou svých slibů. Jedním z důvodů, proč tak málo křesťanů myslí na své povinnosti přijaté na křtu a to, že žijí svévolně jako pohané, jako by Bohu nic neslíbili, je, že na sobě nemají žádný viditelný odznak, který by jim tyto sliby připomínal.

2. Tyto řetízky nosíme, abychom ukázali, že se nijak nestydíme být nevolníky a sluhy Ježíše Krista a že se zříkáme otroctví světa, hříchu a ďábla.

3. Nosíme je také proto, abychom se bezpečně uchránili připoutání řetězy hříchu a ďábla. Je totiž nezbytné, abychom buď nosili řetězy nepravosti, nebo řetězy lásky a spásy.

Ó drahý bratře! Přetrhejme řetězy hříchů a hříšníků, světa a světáků, ďábla a jeho přisluhovačů a odvrhněme daleko od sebe jejich zhoubné jho: (Ž 2,3). Užijme slov Ducha svatého a vložme své nohy do slavných okovů Ježíše Krista a krk do jeho obojku: „Vsuň své nohy do jejích okovů a na svou šíji navleč její obojek. Sehni se a nes ji na svých ramenou, její pouta neměj v ošklivosti“ (Sír 6). Zpozoruješ, že Duch svatý, dřív než řekne tato slova, duši na ně připravuje, aby nezamítla jeho důležité rady. Hie, jeho slova: „Slyš, synu, a přijmi radu rozumu a nezamítej mou radu.“

Svoluješ, milý příteli, abych se tu spojil s Duchem svatým a dal ti stejnou radu: „Jeho řetězy jsou řetězy spásy.“ Jak Ježíš Kristus na kříži nezbytně všechno přitáhne k sobě, ať někdo chce nebo nechce, zavržené přitáhne řetězy jejich hříchů, aby je přikoval jako galejníky a ďábly ve svém věčném hněvu a ve své mstící spravedlnosti. Zvláště pak ale v oněch posledních dnech přitáhne k sobě předurčené řetězy lásky: „Všechno přitáhnu k sobě. Přitáhnu je v poutech lásky.“ Věrní nevolníci nebo přikovanci Ježíše Krista mohou nosit tyto řetězy na krku, na rukou, kolem pasu nebo na nohou. Otec Vincenc Caraffa, sedmý generál Tovaryšstva Ježíšova, který zemřel roku 1643 v pověsti svatosti, nosil železný kruh na nohou na znamení nevolnictví a říkal, že ho bolí jenom to, že ho nemůže nosit veřejně. Matka Anežka Ježíšova, o které jsme mluvili, nosila železný řetěz kolem beder. Několik jiných lidí jej nosilo na krku, aby tak činili pokání za to, že nosili dříve perlové náhrdelníky. Jiní opět nosili různé řetězy na pažích, aby jim připomínaly, že jsou nevolníky Ježíše Krista.

§ IV. ZVLÁŠTNÍ POBOŽNOST K TAJEMSTVÍ VTĚLENÍ

Čtvrté cvičení. Ti, kteří budou konat tuto pobožnost, budou zbožně uctívat veliké tajemství Vtělení Slova, které se slaví 25. března, vždyť toto je vlastní tajemství pobožnosti, protože byla vnuknuta Duchem svatým.

1. Abychom uctívali a napodobili nevýslovnou závislost na Marii, ve které Bůh Otec učinil svého Syna tak zcela závislým na Marii, když se ve Vtělení stal Ježíš zajatcem a nevolníkem v lůně panenské Matky a kde zcela na ní závisel.

2. Abychom děkovali Bohu za neporovnatelné milosti, které udělil Marii zvláště proto, že si ji vyvolil za svou Matku, když tato volba se stala právě v tomto tajemství. To jsou dva hlavní cíle nevolnictví Ježíše Krista v Marii.

Všimněte si, prosím, že obyčejně říkám: nevolník Ježíšův v Marii, nevolník Mariin v Ježíši. Je totiž opravdu možné říkat, jak to dosud mnozí říkali: nevolník Mariin, nevolnictví svaté Panny, ale myslím si, že je lépe se nazývat nevolníkem Ježíšovým v Marii. Tak to radil abbé Tronson, generální superior semináře svatého Sulpicia, který byl znám svou moudrostí a dokonalou zbožností. Důvody jsou tyto:

1. Protože jsme ve věku plném pýchy, ve kterém žije mnoho učenců, lidí svobodomyslných a kritiků, kteří nacházejí různé výtky i na pobožnostech založených na nejpevnějším základě, abychom jim neposkytli jakoukoli záminku ke kritizování, je lépe, když mluvíme o nevolnictví Ježíšově v Marii a nazýváme se raději nevolníky Ježíše Krista než nevolníky Mariinými. Odvozujeme pojmenování této pobožnosti spíše od jejího posledního cíle, kterým je Ježíš Kristus, než od cesty a vůdkyně k tomu cíli, totiž od Marie. Je možné ale opravdu užívat to i ono bez úzkostlivosti, jak to činím i já. Kdo třeba jde z Orléansu do Toursu cestou přes Amboise, může stejně dobře říci, že jde do Amboise i že jde do Toursu, že jde cestou amboiskou i tourskou. S tím rozdílem ovšem, že Amboise je jen na přímé cestě do Toursu a že jedině Tours je koncem a cílem cesty.

2. Protože hlavním tajemstvím, které oslavujeme a uctíváme v této pobožnosti, je tajemství Vtělení, kde nelze vidět Ježíše jinak než v Marii, a to vtěleného v její lůno, je vhodnější říkat nevolnictví Ježíšovo v Marii. Ježíše přebývajícího a kralujícího v Marii podle oné krásné modlitby tolika velkých a zbožných mužů: Ó, Ježíši, žijící v Marii, přijď a žij v nás, v duchu své svatosti, atd.

3. Tento způsob vyjádření ukazuje mimo to důvěrné spojení, jaké je mezi Ježíšem a Marií. Jsou totiž tak těsně spojeni, že jeden je všechen v druhém. Ježíš je všechen v Marii a Maria je všechna v Ježíši; nebo raději, Maria už není, ale Ježíš je zcela sám v Marii. Spíš bychom oddělili světlo od svíce, než Marii od Ježíše. Takže je možné nazývat našeho Pána Ježíše Mariiným a svatou Pannu Marií Ježíšovou.

Protože mi nedovoluje čas se zde zastavit a vysvětlit výbornost a velikost tajemství Ježíše žijícího a kralujícího v Marii neboli Vtělení Slova, řeknu pouze několika slovy, že tu jde o první nejskrytější, nejvznešenější a nejméně známé tajemství Ježíše Krista. V tomto tajemství si Ježíš vyvolil všechny vyvolené se souhlasem Marie v jejím panenském lůně, které proto svatí nazývají síní Božích tajemství. V tomto tajemství vykonal všechna další tajemství svého života tím, že toto tajemství přijal: „Ježíš vcházeje na svět říká: Hle, přicházím, Bože, abych konal tvou vůli.“ Toto tajemství je tedy zkratkou a jádrem všech tajemství, které v sobě zavírá vůli a milost všech. Konečně toto tajemství je trůnem milosrdenství, štědrosti a slávy Boží.

Je trůnem milosrdenství k nám, protože jako se nemůžeme přiblížit k Ježíši než skrze Marii, je nemožné spatřit ani mluvit s Ježíšem než skrze Marii. Ježíš, který vždy vyslyší svou drahou Matku, vždy dopřává milosti a milosrdenství ubohým hříšníkům. „Přistupme tedy s důvěrou k trůnu milosti.“

Je trůnem jeho štědrosti k Marii, protože v onom čase, kdy tento nový' Adam přebýval v tomto pravém ráji pozemském, vykonal tam tajně tolik divů, že je ani andělé ani lidé nijak nemohou pochopit. Právě proto nazývají svatí Marii velkou Boží mocí: Magnificentia Dei, jako by Bůh nebyl vznešený a mocný jen v Marii: • „Pouze tam je vznešený a mocný Pán“ (Iz 33,21).

Je trůnem jeho slávy pro Otce, protože v Marii Ježíš Kristus dokonale upokojil svého Otce, rozhorleného proti lidem. V Marii nahradil slávu, kterou mu uloupil hřích, a v Marii obětí své vůle a sebe sama mu získal více slávy, než by mu jí vzdaly oběti Starého zákona. Konečně v Marii mu vzdal neskonalou slávu, jakou ještě nikdy od člověka nepřijal.

§ V. VELKÁ POBOŽNOST ZDRÁVAS MARIA A RŮŽENCE

Páté cvičení. Budou se velmi zbožně modlit Ave Maria čili Pozdravení andělské, jehož cenu, důležitost, výbornost a nezbytnost zná málo křesťanů, byť osvícených. Bylo zapotřebí, aby se svatá Panna zjevila několikrát velikým a neobyčejně osvíceným svatým, aby jim ukázala jeho důležitost. Například svatému Dominiku, svatému Janu Kapistránovi, blahoslavenému Alanu de la Roche. Ti sepsali celé knihy o divech a účinnosti této modlitby na obrácení duší. Hlásali a veřejně kázali, že jako spása světa se začala skrze Ave Maria, tak spása každého je zvláště připoutána k této modlitbě. Právě na tuto modlitbu urodila suchá a jalová země Plod života a touto modlitbou, dobře konanou, vzklíčí v našich duších Boží slovo a urodí se v nás plod života, Ježíš Kristus. Ave Maria je nebeskou rosou, která zavlažuje zem, totiž duši, aby vydala ovoce ve svůj čas. Duše, která není zavlažována touto modlitbou, nerodí žádné ovoce a vydává jenom trní a je na prokletí.

Hle, co svatá Panna odhalila blaženému Alanu de la Roche, jak je to zaznamenáno v jeho knize De dignitate Rosarii - „Pamatuj, synu, a ohlašuj to všem, že jistým věrohodným a blízkým znamením věčného zatracení, je modlit se s odporem, vlažně a nedbale Pozdravení andělské, obnovu celého světa. Hle, slova velmi utěšující i velmi hrozná, kterým bychom stěží uvěřili, kdyby nám za ně neručil tento svatý muž, a před ním svatý Dominik a po nich mnoho velkých osobností a mnohověká zkušenost. Vždy se také pozorovalo, že ti, kteří mají na sobě znamení zavržení, jako bludaři, bezbožníci, pyšní a světáčtí lidé, nenávidí a mají v opovržení Zdrávas Maria a růženec. Bludaři učí a modlí se ještě tak Otče náš, ale ne Zdrávas Maria ani růženec; to je jejich hrůza, spíše by nosili hada, nežli by měli u sebe růženec. I pyšní katolíci jako by měli stejné sklony jako jejich otec Lucifer, mají pro Zdrávas Maria jen pohrdání nebo jsou k němu lhostejní a na modlitbu růžence hledí jako na pobožnost, která se hodí jenom pro hloupé a pro ty, kteří neumějí číst. A naopak se poznalo zkušeností, že ti, kteří mají velmi silné známky předurčení, milují a se zálibou a rozkoší se modlí Zdrávas Maria, a čím více náležejí Bohu, tím více tuto. modlitbu milují. Toto také říká svatá Panna blahoslavenému Alanovi po slovech, která jsem právě citoval.

Nevím proč, ani jak, ale přece je to pravda, že nemám lepší tajemství, abych poznal, je-li kdo z Boha, než zkoumat, modlí-li se rád Zdrávas Maria a růženec. Říkám: jestli se je rád modlí. Je totiž možné, že je někdo přirozeně i nadpřirozeně neschopen se je modlit, ale vždycky miluje a rozněcuje k němu ostatní.

Pamatuj te, duše předurčené, nevolníci Ježíšovi v Marii, že Zdrávas Maria je po Otčenáši nejkrásnější ze všech modliteb. Je to nejdokonalejší hold, jaký můžete Marii vzdát, poněvadž je to hold, se kterým Nejvyšší vyslal archanděla, aby získal její srdce. Tento hold měl na ni takový vliv, protože je plný tajemných slov, že Maria svolila k vtělení Slova přes svou hlubokou pokoru. Tímto holdem i vy získáte neomylně její srdce, budete-li se modlit, jak náleží.

Dobře pomodlené Zdrávas Maria, totiž pozorně, zbožně a skromně, je podle svatých nepřítelem ďábla, kterého zahání na útěk, a kladivem, které ho rozdrcuje. Je posvěcením duše, radostí andělů, písní předurčených, chvalozpěvem Nového zákona, rozkoší Mariinou a slávou Nejsvětější Trojice. Zdrávas Maria je rosou nebeskou, která zúrodňuje duši. Je čistým a milostivým políbením, které dáváme Marii, je nachovou růží, kterou jí darujeme, je vzácnou perlou, kterou jí přinášíme, je číší ambrosie a nektaru, kterou jí podáváme. Všechna tato přirovnání jsou slova svatých.

Prosím vás tedy naléhavě, pro lásku, kterou vás miluji v Ježíši a v Marii, abyste se nespokojovali s Korunkou svaté Panny, ale modlili se též růženec, ba máte-li kdy, modlili se po všechny dny velký růženec. Ve chvíli své smrti budete žehnat dni a hodině, kdy jste mi uvěřili. Budete-li zasévat v požehnáních Ježíšových a Mariiných, budete sklízet věčná požehnání v nebi: „Kdo rozsévá v požehnáních, v požehnáních bude sklízet“ (2 Kor 9,6).

§ VI. MODLITBA MAGNIFICAT

Šesté cvičení. Ti, kteří konají tuto pobožnost, se budou často modlit Magnificat podle příkladu blahoslavené Marie ďOignies a mnoha jiných svatých, na poděkování Bohu za milosti, které udělil svaté Panně. Je to totiž jediná modlitba, jediné dílo, které složila svatá Panna, nebo ji v ní stvořil Ježíš, neboť to On mluvil jejími ústy. Tato modlitba je největší oběť chvály, jakou Bůh přijal od pouhého tvora v zákoně milosti. Je to také nejpokornější a nejvznešenější chvalozpěv; obsahuje tak veliká a skrytá tajemství, že je nepoznávají ani andělé. Jan Gerson, doktor tak zbožný a učený, který většinu svého života skládal traktáty plné učenosti a zbožnosti o nejnesnadnějších otázkách, jenom s pokorou a teprve až ke konci svého života se odhodlal vykládat chvalozpěv Magnificat, aby tak korunoval všechna svá díla. Přináší v něm mnoho podivuhodných myšlenek, mezi jiným říká, že se jej sama svatá Panna často modlívala, zvláště jako díkůvzdání po svatém přijímání. Učený Benzonius, když vykládá Magnificat, uvádí několik zázraků způsobených jeho mocí a říká, že démonové se třesou a prchají, když zaslechnou tato slova z Magnificat: „Mocně zasáhl svým ramenem a rozptýlil ty, kdo v, srdci smýšlejí pyšně.“

§ VII. POHRDÁNÍ SVĚTEM

Sedmé cvičení. Věrní služebníci Mariini, pohrdejte co nejvíce zkaženým světem, nenáviďte a prchejte z něho a pomáhejte si cvičením v opovrhování světem, jak jsme to doporučovali v první části.

 

II. ZVLÁŠTNÍ A VNITŘNÍ CVIČENÍ PRO TY, KTEŘÍ SE CHTĚJÍ STÁT DOKONALÝMI

Mimo vnější cvičení oddanosti, která jsem právě výše uvedl a která není dovoleno opomíjet z nedbalosti či z pohrdání, tak jak to dovoluje stav nebo zaměstnání jednotlivce, ukážu ještě na vnitřní, velmi posvěcující cvičení pro ty, které Duch svatý volá k vyšší dokonalosti.

Je to možné říci čtyřmi slovy: Konat všechny své skutky skrze Marii, s Marií, v Marii a pro Marii, abychom jej konali dokonaleji skrze Ježíše, s Ježíšem, v Ježíši a pro Ježíše.

§ I. KONAT VŠECHNY SVÉ SKUTKY SKRZE MARII

Všechny své skutky je třeba konat skrze Marii, to značí, že je ji zapotřebí ve všem poslouchat a ve všem se řídit jejím duchem, který je svatý Duch Boží. „Ti, kteří jsou řízeni jejím duchem, jsou Božími dětmi.“ Ti, kteří jsou řízeni Duchem Mariiným, jsou dětmi Mariinými, a proto také dětmi Božími, jak jsme to ukázali. Mezi tolika ctiteli svaté Panny jsou pravými a věrnými jenom ti, kteří se řídí jejím duchem. Pravil jsem, že Duch Mariin je Duch Boží, protože ona se nikdy neřídila vlastním duchem, nýbrž vždy Duchem Božím, který ji natolik ovládl, že se stal jejím vlastním duchem.

Proto říká svatý Ambrož: „V každém ať je Mariina duše, aby oslavoval Pána; buď v každém duch Mariin, aby plesal v Bohu.“ Jak šťastná je duše, když podle vzoru jednoho dobrého bratra jezuity, Otce Rodrigueza, zemřelého v pověsti svatosti, je zcela ovládána a spravována duchem Mariiným, který je sladký a silný, horlivý a opatrný, pokorný a srdečný, čistý a hluboký!

Aby se však duše dala vést tímto duchem Mariiným, je třeba:

1. Vzdát se svého vlastního ducha, vlastního poznání a přání, než něco učiníme, např. než se modlíme, sloužíme mši sv. nebo jsme na ní přítomni, nebo než přijímáme Tělo Páně. A to proto, že temnoty našeho vlastního ducha a zloba našeho vlastního chtění a činění, kdybychom se jim poddávali a jevily by se nám i dobrými, byly by na překážku duchu Mariinu.

2, Je zapotřebí vydat se duchu Mariinu, aby on nás mohl ovládat a vést tak, jak ona si bude přát. Položit se do jejích panenských rukou s pokorou a nechat se v nich jako nástroj v rukou dělníka, nebo jako loutna v rukou dobrého hudebníka. Je třeba se v ní ztratit a odevzdat se jí jako kámen, který je vhozen do moře. Stát se to může prostě a v okamžiku, jediným vzhlédnutím ducha, nepatrným hnutím vůle nebo slovně, když řekneme například: Zříkám se sebe, dávám se Tobě, drahá Matko. A třeba i kdybychom nepocítili citelnou sladkost v tomto úkonu spojení, nepřestává to být pravdivé, jako bychom podobně - chraň nás Pán Bůh! - řekli: „Dávám se ďáblu,“ se stejnou upřímností a třeba i bez jakékoli citelné změny, nebyli bychom opravdu méně ďáblovi.

3. Je zapotřebí čas od času ve svých skutcích a po svých skutcích obnovovat tento úkon obětování a spojení. Čím častěji to budeme činit, tím více se budeme posvěcovat a tím dříve dojdeme spojení s Ježíšem Kristem, které vždy nezbytně jde za spojením s Marií, protože duch Mariin je duch Ježíšův.

§ II. KONAT VŠECHNY SVÉ SKUTKY S MARIÍ

Všechny své skutky je třeba konat s Marií. Značí to, abychom hleděli ve všech svých skutcích na Marii jako na dokonalý vzor vší ctnosti a dokonalosti, jakou Duch svatý utvořil v pouhém tvoru, abychom ji podle svých slabých sil také napodobili. V každém činu je tedy třeba hledět, jak se chovala Maria, či jak by se chovala, kdyby byla na našem místě. Musíme proto pozorovat a rozjímat o jejích velkých ctnostech, které konala za svého života. Jsou to zvláště tyto:

a) Živoucí víra, kterou uvěřila bez váhání slovu anděla a věřila tak věrně a vytrvale až k patě kříže na Kalvárii,

b) Hluboká pokora, se kterou se skrývala, mlčela, všemu se podrobovala a stavěla se až na poslední místo.

c) Zcela božská čistota, jíž nikdy nebylo a nikdy nebude rovné pod nebem, a konečně všechny ostatní její ctnosti.

Podruhé opakuji, vzpomeňte si, že Maria je vznešenou a jedinou formou Boží, způsobilou vytvářet živoucí obrazy Boží malým nákladem a v krátké době. Duše, která nalezla tuto formu a která se v ní ztrácí, bývá brzo proměněna v Ježíše Krista, kterého tato forma věrně odlévá.

§ III. KONAT VŠECHNY SVÉ SKUTKY V MARII

Všechny své skutky je třeba konat v Marii. Abychom dobře pochopili toto cvičení, je zapotřebí vědět:

a) Svatá Panna je pravým pozemským rájem nového Adama a to, že starý pozemský ráj nebyl nic jiného než jeho předobraz. V tomto pozemském ráji jsou tedy bohatství, krásy, vzácnosti a sladkosti nevysvětlitelné, které tam zůstavil nový Adam - Ježíš Kristus. Právě v tomto ráji si liboval po devět měsíců, v tomto ráji konal své divy a vystavoval své bohatství a velikou Boží moc. Toto svaté místo je ze samotné panenské a neposkvrněné země, z níž byl utvořen a živen nový Adam, prostý jakékoli úhony působením Ducha svatého, který tam přebývá. Právě v tomto pozemském ráji je vskutku strom života, který urodil Ježíše Krista, plod života; strom vědění dobrého i zlého, který světu vydal světlo. Na tomto místě jsou stromy sázené Boží rukou a zavlažované jeho olejem, které urodily a rodí stále ovoce jeho chuti. Jsou tam záhony posázené různým kvítím ctností, jejichž vůně balzamuje i anděly. Zelenají se lučiny naděje, stojí nedobytné věže síly a kouzelné domy důvěry. Jediný Duch svatý může dát poznání pravd* skrytých pod těmito hmotnými obrazy. Na tomto místě je dokonale čistý vzduch, krásné slunce Božství beze stínu, krásný den svatého lidství beze tmy noční, žhoucí a ustavičná tavící pec lásky, ve které se všechno vložené železo rozpaluje a proměňuje ve zlato. Teče tam řeka pokory, která vyvěrá ze země a která, rozvětvujíc se na čtyři ramena, zavlažuje celé toto čarovné místo. Tato ramena znamenají čtveřici stěžejních ctností. Duch svatý nazývá ústy svatých Otců svatou Pannu také Branou východní, kterou velekněz Ježíš Kristus prochází na svět. Prošel jí poprvé a vyjde skrze ni podruhé.

b) Svatá Panna je svatyní Božství, odpočinutím Nejsvětější Trojice, trůnem Božím, městem, chrámem, světlem Božím. Všechny tyto přívlastky a chvály jsou velice pravdivé, když pozorujeme různé divy a milosti, které Nejvyšší vykonal v Marii. Ó, jaké bohatství! Jaká sláva, jaká rozkoš, jaké štěstí, můžeme-li vstoupit a zůstávat v Marii, v ní, ve které si Nejvyšší učinil trůn své svrchované slávy!

Ale jak je nesnadné, nám hříšníkům, dosáhnout povolení, způsobilosti a osvícení, abychom mohli vstoupit na místo tak vznešené a svaté, které nestřeží jen cherubín, který střežil starý pozemský ráj, nýbrž sám Duch svatý, který ji naprosto opanoval a který o ní řekl: „Zahrada zamčená jsi, sestro, choti má, zahrada zamčená a studnice zapečetěná“ (Velepíseň 4). Maria je zamčena, Maria je zapečetěna. Ubohé děti Adama a Evy, vyhnané z pozemského ráje, mohou do něho vstoupit pouze zvláštní milostí Ducha svatého, kterou si musí zasloužit.

Když někdo svou věrností dojde této vzácné milosti, je třeba, aby se zalíbením zůstával v krásném nitru Mariinu, aby tam v pokoji odpočíval, aby tam s důvěrou hledal oporu, aby se tam s jistotou skrýval a ztrácel bez výhrady. Bude-li v tomto panenském klíně,

1) pak bude duše kojena mlékem její milosti a milosrdenství;

2) bude zbavena svých zmatků, bázní a úzkostlivostí;

3) bude v bezpečí proti všem nepřátelům, světu, ďáblu a hříchu, kteří tam nikdy nevstoupili. Právě proto říká, že kdo v ní pracují, nezhřeší, že totiž ti, kteří zůstávají duchem ve svaté Panně, nedopustí se závažnějšího hříchu;

4) bude v Mariině klíně utvořena v Ježíši Kristu a Ježíš Kristus v ní. Vždyť její lůno je, jak praví svatí Otcové, síní božských tajemství, v níž Ježíš Kristus a všichni vyvolení byli utvořeni: „ten i onen se zrodil tady“ (Žalm 87,5-6).

§ IV. VŠECHNY SKUTKY JE TŘEBA KONAT PRO MARII

Když jsme se totiž oddali její službě, je spravedlivé, abychom všechno činili pro nijako čeleď, služebníci a nevolníci. Nebudeme ji pokládat za poslední cíl svých služeb, kterýmžto cílem je jediný Ježíš Kristus, ale za svůj blízký cíl a tajemné ústředí a za snadnou cestu, jak k tomuto cíli dojít. Tak jako dobří služebníci a nevolníci nesmíme zahálet, ale začínat a konat veliké věci pro tuto velebnou Panovnici, spoléhajíce na její ochranu. Je třeba hájit její výsady, když jsou jí upírány; hájit její slávu, když se na ni útočí. Je třeba přitahovat mnohé k její službě a k této pravé oddanosti. Také je zapotřebí mluvit proti těm, kteří zneužívají její úcty, aby uráželi jejího Syna, a zároveň předkládat tento pravý způsob úcty. Nesmíme požadovat od ní jako odměnu za tyto nepatrné služby nic jiného než slávu, že budeme náležet tak milé Kněžně, a štěstí, že skrze ni budeme spojeni s Ježíšem, jejím Synem, poutem nerozvazatelným v čase i věčnosti.

Sláva Ježíši v Marii, sláva Marii v Ježíši! Sláva Bohu samému!

 

DODATEK

ZASVĚCENÍ SE JEŽÍŠI KRISTU, VTĚLENÉ MOUDROSTI, SKRZE RUCE PANNY MARIE

Ó věčná a vtělená Moudrosti! Nejmilejší a klanění nejvíce hodný Ježíši! Pravý Bože a pravý Člověče, jediný Synu věčného Otce a Maric vždy Panny! Klaním se ti hluboce v lůně a skvělosti tvého Otce po celou věčnost a v panenském lůně Marie, tvé nejdůstojnější Matky v čas tvého vtělení.

Vzdávám ti díky za to, že jsi se sám zmařil, když jsi přijal způsob nevolníka, abys mne vytrhl z ďáblova krutého otroctví. Chválím a oslavuji tě, že jsi se ve všem podrobil Marii, své svaté Matce, abys mne učinil skrze ni svým věrným nevolníkem.

Ale běda! Já nevděčný a nevěrný jsem nezachoval sliby, kterými jsem se ti tak slavnostně zavázal na křtu svatém. Neplnil jsem poctivě své povinnosti. Nezasloužím si zvát se tvým synem ani nevolníkem, a protože nemám od sebe nic, co by nezasluhovalo tvé zapuzení a hněv, neodvažuji se již přiblížit se sám k tvé svaté a vznešené Velebnosti.

Proto se utíkám o přímluvu k tvé nejsvětější Matce, kterou jsi mi dal jako prostřednici u tebe. Touto cestou doufám, že se mi dostane zkušenosti a odpuštění mých hříchů, že získám a zachovám moudrost.

Zdravím tě tedy, Ó Maria neposkvrněná, živoucí stánku Božství, v němž se ukrývá věčná Moudrost a přeje si přijímat klanění andělů i lidí.

Zdravím tě, Královno nebe i země, jejíž vládě je podrobeno všechno, co je nižší Boha.

Pozdravuji tě, bezpečné útočiště hříšníků, které nikomu neodpírá milosrdenství. Vyslyš mé toužení po božské moudrosti a přijmi za tím účelem sliby a nabídky, které ti já, nejmenší, předkládám.

Já . . . nevěrný hříšník, obnovuji a potvrzuji do tvých rukou své křestní sliby. Navždy se odříkám satana, jeho přepychu i jeho skutků a dávám se zcela a úplně Ježíši Kristu, Moudrosti vtělené, abych nesl za ním svůj kříž po všechny dny svého života, abych mu byl věrnější než dosud.

Volím si dnes tebe, ó Maria, v přítomnosti celého nebeského dvora, za svou Matku a Paní.

Vydávám a zasvěcuji tobě jako nevolník své tělo i duši, své statky vnitřní i vnější, i hodnotu všech svých dobrých skutků minulých, nynějších i budoucích. Zcela se ti oddávám a dávám ti neomezené právo vládnout mnou i vším, co mi náleží, bez výhrady, podle tvého zalíbení, k největší slávě Boží v čase i věčnosti.

Přijmi, ó Panno dobrotivá, tuto nepatrnou oběť mého nevolnictví k uctění onoho poddanství, kterým se věčná Moudrost podrobila tvému mateřství a ve spojení s ním. Přijmi hold moci, kterou oba máte nade mnou ubohým červíčkem a bídným hříšníkem, díkůvzdání za milosti a přednosti, kterými tě vyznamenala Svatá Trojice. Prohlašuji, že chci od nynějška vyhledávat tvou čest a ve všem tě poslouchat jako tvůj pravý nevolník.

Ó, Matko podivuhodná, představ mne svému milému Synu jako věčného nevolníka, aby mne skrze tebe přijal, když mne i skrze tebe vykoupil.

Matko milosrdenství, dopomoz mi, abych došel pravé moudrosti Boží, a proto mne připočti k těm, které miluješ, učíš, vedeš, živíš a chráníš jako své děti a nevolníky.

Ó Panno věrná! Učiň mne ve všem tak dokonalým učedníkem, následovníkem a nevolníkem vtělené Moudrosti, Ježíše Krista, svého Syna, abych na tvou přímluvu a podle tvého příkladu dospěl plnosti jeho věku na zemi a jeho slávy v nebi. Amen.

+++

NAROZENÍ PÁNĚ

Slavnostní dálkou zvony z vesnice

jak tichá tepna buší.

Sváteční vločky bíle sněžíce

sní o bratrství v duši.

 

K Božímu narození zázraku

až přijdeš ty, když hlad tě zláká,

ty, městský, nevítaný žebráku,

když večer už se smráká,

 

sníh ledovým bys chladem necítil

zavanout z lesů, kopců,

bys nepoznal, že člověk vymřel na sta mil

s vychladlým srdcem sobců.

A.Sova

+++

CYRILOMETODĚJSKÁ MARIÁNKÁ ÚCTA

Východní spiritualita byla od počátku plná úcty a lásky k Bohorodičce. V prostředí této spirituality vyrůstali svatí Cyril a Metoděj, a duchovně sílili z mariánského pramene. Bohatá východní bohoslužba slavila s okázalostí mariánské svátky. Jak mniši v monastýrech, tak ostatní Boží lid ve městech a vesnicích čerpali zde posilu k pokroku v křesťanském životě.

Na svátek uvedení Páně do chrámu (2.února), kdy liturgie připomíná setkání Panny Marie se starcem Simeonem při obětování v chrámě, zpívali i naši slovanští apoštolové v hymnu sv.Ondřeje Krétského: "Vchází svatá Matka, vznešenější než sama svatyně, aby svět pohlédl na toho, který se dnes podrobuje zákonu, jehož je Původcem." - Mezi hlavní mariánské slavnosti patřilo také Nanebevzetí Panny Marie. Tento svátek, který býval odedávna slaven na mnoha místech, učinil na Východě závazným císař Mauritius v 6. století. - Z cyklu promluv svatého Ondřeje Krétského o Narození Panny Marie je znát, že v té době býval i tento svátek všeobecně slaven. - Na základě apokryfního evangelia sv.Jakuba, kde se mluví o přijetí tříletého děvčátka Marie mezi chrámové dívky, slavili východní křesťané už před sedmým stoletím svátek Obětování Panny Marie.

Všechny tyto mariánské svátky světili naši slovanští apoštolové, a tak díky jim tvořila mariánská úcta základ našeho duchovního života od okamžiku našeho zrození z vody a ducha svatého. Matky Hlavy vykoupeného Božího lidu, Ježíše Krista, je matkou také všech údů jeho Těla, tedy matkou každého kdo, patří k Jeho Božímu lidu. To je povzbuzující pravda naší víry. Vedle tělesné matky máme každý duchovní matku. Vedle pozemské matky máme Matku v nebi. Maria, naše duchovní matka, nám dala život, když nám dala Původce života. Mariino mateřské srdce je plné lásky k nám a péče o nás, jak dosvědčuje její poselství z Fatimy a Lourd. Díky jejímu starostlivému doprovodu vykoupeného Božího lidu dějinami vstříc jejímu božskému Synu, vyzařuje Církev teplo a jas do chladné a bezejmenné technické civilizace. To ona stále vrací vlídnou tvář naší Modré planetě, vyčerpané, znečištěné a zdeptané lidskou chamtivostí a hříchem.

Maria, Matka Božího lidu, matka Božích dětí je matkou každého z nás! To je ten podstatný rys všeobecné Církve, velké Boží rodiny, ve které vládne pokoj a pravý rodinný duch, protože je zde matka. Co by byla rodina bez matky ? Každý chápe, že rodina bez matky postrádá teplo a přívětivost domova. To chápali Soluňští bratři a proto měli úctu a lásku k Ježíšově Matce. Tomu dobře rozumí Církev na Východě i na Západě, když odedávna šíří mariánskou úctu. Zvláštní stesk a smutek je patrný u těch našich bratří, kteří ve své rodině nedoceňují, ba přehlížejí matku. Až objeví v Marii také svou matku, jedině ona je přivede nazpět do jednoho otcovského domu, k jednomu stolu.

Matka je v každé rodině prvním vzorem a učitelem dítěte. Především k ní se dítě obrací v nejútlejším věku svého života tak, jako v pozdějším věku potřebuje osobní přístup a vzor zase spíše otce. Boží děti jsou ve stálém spojení s nebeskou Matkou, s Marií, která je vede k Otci. Svatá Panna září mravní krásou, která uchvacuje každého, kdo touží plnit Kristův příkaz: "Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec." (Mt 5,48)

Už sv.Ambrož nám připomíná to, co zdůraznil II.vatikánský koncil, že Bohorodička je vzorem Církve ve víře, lásce a dokonalé jednotě s Kristem. S jakou vírou pohlížela Maria Panna do tváře našeho Spasitele, když brala božské dítě do náručí! Anebo když pak stála pod Jeho křížem! Maria je nedostižný vzor lidské bytosti, do níž se vešel celý Bůh. Proto odedávna zasvěcovali naši předkové oltáře "ke chvále Nejvyššího, pod ochranou Jeho Rodičky".

Maria, jako všichni Kristem vykoupení lidé, je především údem tajemného Kristova Těla. Současně je však také Matkou tohoto Těla, Matkou Církve. Matka je především tam, kde se rodí její dítě, takže je Maria u každého křtu.

Ve chvíli svátostného proměňování chleba a vína v živé Tělo a Krev Kristovy, stojí Maria u každého oltáře a u každého kněze. Vždyť i toto Tělo je z Mariina těla, a tato Krev je z krve Marie Panny. Maria bdí s láskou i nad každým eucharistickým přijímáním Těla a Krve Kristovy, protože tím ona sama roste do své plnosti, v tajemném Těle, v Církvi. Spojitost mezi Bohorodičkou a oltářem je u nás známa už od dob cyrilometodějských. Už sv.Jan Zlatoústý, jeden ze čtyř velkých učitelů Církve na Východě, spatřuje na Golgotě dva oltáře: Kříž, na němž se obětoval Kristus, a srdce Matčino, v němž obětovala Krista a byla obětována i láska Matky. Ve chvíli, kdy zmučené tělo Kristovo spočívá na klíně Marie, oba oltáře se spojují v jediný. Matčina oběť splývá vjedno se Synovou obětí v jednu oběť za hříšné lidstvo. V tomto smyslu četné chrámy a oltáře mariánské jsou výrazem vděčnosti také Marii za její oběť. Bez Mariiny přítomnosti by každý Kristův oltář byl prázdný. Jako sv.Cyril a Metoděj prožívali tajemství Kristovy oběti mariánsky, tak i jej prožívali také jejich následovníci. Proto také podle legendy jeho žáci uložili tělo prvního moravského arcibiskupa Metoděje nalevo vedle oltáře Bohorodičky ve velkém moravském chrámu. Pro nás však není důležité jeho tělo, jako spíše duch sv.Cyrila a Metoděje. Je to duch zbožnosti, kráčející cestou Marie k Bohu. TB

+++

NÁVŠTĚVA BETLÉMA

Ráj byl jen jeden, jmenoval se Eden,

Adam byl sveden, trpí za Evu.

Zjevením Páně začíná však leden,

s hvězdou jde průvod Králů ke Chlévu.

Zářilo Dítě v úkrytu svých jeslí,

když hosté nesli dary chudobě.

A přesto zase mnozí lidé klesli,

až vzdálili se jeho podobě,

podobě Toho, který skromnost hlásal,

ze světských statků mít jen nutný díl.

Kdo nechtěl čekat, kdo se nepřepásal,

pro toho zbytečně se narodil.

Ať hoří lampy v trpělivé chýši,

ať v prosinci se narodí i v nás!

Ať advent tíží touha po Ježíši,

zas milostí se naplňuje čas.

Ještě než rozjede se na oslátku

kobercem palem jemu na počest,

vraťme se napřed znovu k Jezulátku,

na nejprvnější ze všech jeho cest.

Každá z nich ústí do Velkého Pátku,

kdy kříž svůj bude na Golgotu nést.

Vraťme se ještě chvíli k Jezulátku

a vzpomeňme si na svůj vlastní křest.

Vraťme se zpět, ať radost na nás dýchne,

vraťme se k Němu rychle, ještě dnes!

Ať pokoj v duši nikdy neutichne,

ani když bude vraždit Herodes.

Na Golgotě je přichystána krypta

a předtím smrt, kříž, mučení a lest.

Vyprovoďme Ho napřed do Egypta,

pak k Nazaretu, kde zrál pro bolest.

Slovo, jež Tělem učiněno bylo,

to Slovo Tělem učiněno jest.

„To je můj Syn, v němž se mi zalíbilo,"

ozve se z nebe, bude zrušen trest.

Trest pro lidi, kteří se z hříchů kají

a lijí na Něj vzácné oleje,

ne pro ty, již před Kristem utíkají

a prchají dál do Galileje.

Je odpuštěno těm, kdo za ním přijdou

jak celník nebo Máří z Magdaly.

Opustí pro Něj vše a žijí s bídou,

když všechno zlato chudým rozdali.

Mládenec, který po majetku prahne,

smutně se loučí, aby dobře žil.

Do výšky kříže nikdy nedosáhne,

kde Ježíš ruce k hřebům rozpažil.

Spíš vždycky projde velbloud uchem jehly,

vždyť velbloud projde uchem jehly spíš

než boháči, již nikdy nepostřehli,

že život věčný vede skrze kříž.

Mocnáři sotva rozloučí se s křesly,

vzdalují se a myslí, že jdou výš.

Minuli chvíli u slavnostních jeslí,

odešli, když byl vztyčen Jeho kříž.

Nenos mu dary, které čpí hned rezem,

co hlodá mol, když přijde obleva.

My ale lásku s utrpením vezem.

Chromý jde s ložem přímo do Chléva.

I když se zdá, že Ježíš leží v spánku,

že právě spí, anebo usíná,

čeká nás denně ve svém svatostánku,

kde Světlo nikdy neuhasíná.

Vlasta Tylová

+++

ZNÁMÁ NEZNÁMÁ VLASTA TYLOVÁ

Vlasta Tylová patří mezi básnířky, které po sobě zanechaly velmi bohatou literární tvorbu, třebaže publikovaná byla jen nepatrná část pro její „zazděné slovo" a uvězněnou duši v okovech nepochopení, osamocenosti, duševního a duchovního hledání „Jsoucna", které prolíná celým jejím životem a tvorbou. Léta komunistické persekuce, v nichž žila a tvořila, politického a s tím i souvisejícího duševního útlaku, byla pro ni svěrací kazajkou. Cenzura bránila svobodě slova, proto zůstalo z velké části rozsáhlé dílo Vlasty Tylové v rukopisné podobě. Z něho nyní zveřejňujeme alespoň část, a to především z poslední doby autorčiny tvorby, z rukopisné sbírky Souhvězdí domoviny. Tato sbírka, na níž pracovala v letech 1984 - 1987, představuje vyvrcholení jejího díla.

Poslední léta života Vlasty Tylové se vyznačují jejím znovuobjevováním duchovních hodnot, hledáním Pravdy, za níž Šla celým svým srdcem i tvorbou. Její poezie je prodchnuta vědomím Boží existence, vědomím kříže i Vzkříšení, které jsou přítomny v životě každého člověka, vědomím Boží lásky. Verše náročné, často s množstvím odborných výrazů, zvláštních jazykových spojení a složenin střídají verše jasné, průzračné, prosté, v nichž o to více zaznívá síla jejich poselství.

Stručný životopis

Vlasta Tylová se narodila 18. května 1936 v Brně, v rodině podnikatele Stanislava Konečného. Od mládí podporovala její talent matka, otec, který byl rovněž literárně nadán, však její tvůrčí činnosti nepřál. Vlasta byla nucena .proti své vůli studovat střední školu stavební, tu však nedokončila. V osmnácti letech se provdala, porodila však mrtvé dítě. Toto manželství skončilo rozvodem. Znovu se provdala v roce 1962 a za svým manželem Jiřím Tylem se odstěhovala do Ostravy. Ani toto manželství však nebylo harmonické. Vlasta od něj později odchází zpět do Brna, ale zůstávají v přátelském, písemném i telefonickém kontaktu. Vlasta v té době píše již řadu úvah a básní, které se dotýkají společenské situace, náboženských otázek, postoje k životu. Nedokončuje studium na FF UJEP, pracuje na částečný úvazek na pedagogické fakultě jako sekretářka. Po večerech píše, publikuje v různých časopisech a novinách (Rovnost, Lidové noviny, Zemědělské noviny aj.). Od 70. let zveřejňuje v Literárním měsíčníku básně, fejetony, sloupky a lyrické črty. Od roku 1973 je členkou Literárního klubu při Svazu československých spisovatelů a je jí nabídnuto místo redaktorky. V té době však vážně onemocní, po operaci je rok hospitalizována. Umírají jí dvě velmi blízké osoby - matka, u níž jediné měla v rodině pochopení, a přítel, s nímž prožívala duševní blízkost, spřízněnost. Po útocích ze stran tehdejší oficiální kritiky a po neodborných cenzurních zásazích do svého díla se stahuje do ústraní, žije v osamocení a tělesně a duševně vysílená umírá ve svém bytě v Brně na Lesné 19. února 1988.

Jediná básnická sbírka vydaná za života Vlasty Tylové je „Nenávraty“. Vyšla v roce 1976 v nakladatelství Blok. Nyní uveřejňujeme zvětší části její poslední sbírku Souhvězdí domoviny. Její ostatní rozsáhlé dílo (sbírky Hledání jsoucna, Kordy a akordy, Obrysy času, Ponory, Pořekadla a Hořekadla, Tíhorytmy, Tmění, Zazděné světlo) ještě čeká na zpracování.

+++

MEMENTO

Skanula pryskyřičná slza

v předtuše sekyry a pily.

Věž tepu nedostavěná,

pahýly mohyly v zrcadle stínů

a závěť dřevěná.

Nevěsta, které srdce vyloupili,

zůstala bez věna.

Kdo skácí úzkost nevěstinu?

Na dlani šperkovnice bez skvostů.

A blýskavice křižovatek bez mostů.

Bezradnost, vratká ozvěna,

putuje na pustinu.

Kočičky loňských jív se obrátily v svátostinu.

V písečných přeludech to vře,

v chleby se neobrátí říše nerostů.

Život začíná vírou.

Člověk, jenž nezemře,

chystá se na hostinu.

Na čele Popeleční vchod do postu.

A další dveře LÁSKA otevře.

Vlasta Tylová

+++

ZAHRADA KOŘENÍ

Srdce

v zahradě nabité vůní

vášnivou jak indické koření

chvíle hořící

oněmělým dotykem

Nečekaně Láska je zde

Jsem Lovec vašich dní

plných spokojenosti

v radostech bez zábran

Nepravá vzkříšení

z temnoty vzešlá zabíjím

Tvé rty slova probuzená šeptají

k modlitbě blízko je

před novým svítáním

Zvláštního nic

Jen lidé něžní mnohem dřív

ANO

krvavě je zaplaceno

J.E.Lopourová

+++

OBRÁCENÍ

Požár v srdci neprozkoušeném

co touží být mimo zónu nebezpečí

mimo tvé usvědčující řeči

tvrzení co nevnímám

bez podpory tvých očí

Jsi originál tak skvělý

že nemůže být pominut

jen s odmítnutím

každé dívčí tváře

každého úsměvu přítele

pominut bez hanby

pouze se smutkem

že byla faleš jen

pro obavy a zbabělství

jež učiní mě starým mužem bez snění

se slovy co s vlastním významem se míjejí

Má nádherná dívko

tvé jméno je Chvíle Proměny

mé jedinečné zjevení

původu každé a všech věcí

Dotkni se mě skrz život můj

nebezpečnému ohni navzdory

jenž spálí mě docela

uhasit ten žár už nelze

než zbarvit naděj doběla

J.E.Lopourová

+++

ZPĚV NOCI VÁNOČNÍ

Střech bílý sníh se stkvěl,

pak zhas a tmy se zalek',

Zpěv v duši jsi uslyšel

blížiti se z dálek.

Zpěv halleluja stín

prošlehnul jasnou září.

Zří s okna do hlubin,

a zdá se samotáři:

 

Hvězd jasných na domy

se navěšují světla,

v mlh bílé průlomy

a v okna mrazem zkvětlá.

A teď, teď andělé

se na bílé snášejí střechy,

zář nebes na čele,

zpěv zpívají míru a těchy.

A.Sova 1926

+++

BRNĚNSKÁ AKADEMIE DUCHOVNÍHO ŽIVOTA CT.PATRIKA KUŽELY, OSVĚTIMSKÉHO MUČEDNÍKA

MYSTIKA LÁSKY

12. Co znamená milovat Mé Srdce z celého srdce

Co  znamená zamilovat si z celého srdce vtělenou Lásku, svého Bratra a Spasitele? To nepoznáš, když budeš hledat důvody tvé lásky z celého srdce jen ve svém srdci. Zamilovat si Moje Nejsvětější Srdce jako Srdce tvého Bratra a Spasitele, z celého srdce jako vtělenou Lásku, vyžaduje nedat se oklamat lichotkami, nedat se svést zchytralostí ducha světa, neustupovat před bezprávím, milovat celým srdcem tak čistě, aby se tvé srdce neklonilo k žádné věci tak, jako ke Mně, a neradovalo se ze žádné věci tak, jako z Mé přítomnosti. Tvoje láska k Nejsvětějšímu Srdci celým srdcem však neznamená, že bys měla kvůli lásce ke Mně nenávidět sebe, své bližní či ostatní Mé stvoření. Celé Mé stvoření v čele s tebou je stvořeno jako dobré. Proto se tvá láska ke všemu Mému stvoření i k tobě a tvým bližním vejde do Mého Srdce, pokud však sebe a bližní a ostatní Mé stvoření nemiluješ z celého srdce, protože taková láska přísluší jen Mně samému. Požaduji tě celou, Má duše, i s tělem, které ti dávám, protože jedině tebe činím pro sebe, když tě stvořuji jako svůj obraz podle Mé podoby.

Zasluhuji být od tebe milován z celého srdce nejen kvůli stvoření, ale také kvůli tvému obnovení, jakož kvůli tvému stálému oživování a posvěcování Mým Duchem. Když jsem tě učinil, jsi zavázána oddat se lásce Mého Nejsvětějšího Srdce, a když jsem tě vykoupil, jsi zavázána Mě milovat celým srdcem. Nejvíc jsi zavázána Nejsvětějšímu Srdci k lásce, když ti vlévám do srdce samotnou svrchovanou Lásku. Čím víc převyšuji tebe, pro niž se obětovávám, tím spíše se musíš oddat lásce Mého Nejsvětějšího Srdce než sobě samé.

Vím, milá duše, že ti to samotné nejde. Stačí však, když Mě zavoláš, a pokaždé obměkčím tvé zatvrzelé srdce, aby, nemůžeš-li se pozvednout k vyšší lásce, tedy se dalo aspoň pohnout k lásce čisté smyslové, k Mému požehnanému tělu a ke skutkům, které konám v těle, kvůli utrpení, které podstupuji Mým probodnutím. Snaž se je ochotně sledovat, pilně zkoumat, často o nich přemítat v paměti, rozjímat se zalíbením, abys zbožně uvažoval o Mém Zvěstování, Narození, kojení, vyučování a postu, kázání a zázracích, smrti a Vzkříšení, Nanebevstoupení a příchodu k soudu.

Povznáším tvou lásku tak, aby se radostně a ochotně, bez nepříjemné námahy, vyhýbala hříchu a neřestem, prozíravě se vyhýbala nástrahám, snadno vykořeňovala špatné tužby a ustavičně se těšila jen se Mým Nejsvětějším Srdcem, který ji stále živím Mou nejsladší láskou.

Moje Nejsvětější Srdce nevylučuje tělesný dotek ani nepohrdá tvým úsměvem či jiskrou v oku. Copak jsem snad nestvořil tvé tělo dobře? Proto jsem přítelem jedlíků a pijanů vína. Vždy jsem nablízku lidem a přijímám od nich projevy lásky, a to i když to budí pohoršení farizejů a jejich pomlouvačné řeči o Mně. Nikdy však ve Mně nebyl ani stín hříchu, ani pomyšlení na hřích. Miluji tvé tělo jako jeho Stvořitel, Bratr a Vykupitel, ale také jeho Posvětitel.

Tak se uč milovat i tělo ve spojení se sebou, nesmrtelnou duší. Kéž ve svém těle, ale i ve všem, co potřebuješ poznávat, objevuješ Mne a rosteš se ve víře! Kéž zachováváš Mou čistotu, prohlédneš a odhalíš ďábelské úklady, rozmnožíš své cvičení ve ctnostech! Moje čistá láska tě něžně objímá a nikdy se ti nevzdaluje. Naopak tak tě vede a zachovává a dává ti vyšší život, aby s Mou milostivou pomocí byl ve své lásce Mým životem v Mém království.

+++

Zprávy: + Každé pondělí v 19,00 hod. Chvilka mystického života, Mystika krásy, Brno, sv.Michal. Minulá pokračování sleduj http://www.ulož.to.cz/

 

+ BRNĚNSKÉ ANGELIKUM – VÁNOČNÍ SETKÁNÍ MEZI UMĚNÍM

se uskuteční ve dnech 16.12. 2012 – 6.1.2013. Účastní se ho Jan Lohnický, Jiří Zacha, Václav  - Dušan Jedličkovy, Jitka Navrátilová, Eva – Deny Zahradníkovy, Eva Mužiková, Veronika Planerová, Pavel Kryl,  Jana Ondrušová-Wunschová, Jiřina Hartingrová, Ivo Skalický, Josef Minařík-Mathias, a další hosté.

Všední den 17 – 20 hod. Neděle  9,30 – 12, 16 – 20 hod.

 

+ ŽIVÝ BETLÉM

se uskuteční v pátek 21.12.2012 v 17,00 hod. na schodech před kostelem sv.Michala v podání souboru, vedeného Evou Tálskou.

 

+ VÁNOČNÍ VARIACE

Vlastní skladbu předvede na flétnu Martina Lavičková (20 minut) na Štědrý den 24.12. v 17,00 hod.

+++

 

 

TOPlist