ČERVENEC 2012

 

 

Ročník XVIII., číslo 7                                                                                                            červenec 2012

UTÍKÁME SE POD OCHRANU TVOU

Ten, kdo tě nezná, Panno přelíbezná,

je strašně ochuzen.

К životu není ještě probuzen.

Zdrávas Královno, Tys naděje naše,

Ty jsi nám porodila Mesiáše,

vysvoboď nás ode všeho zlého

Matko Boha, jenž uzdravil posedlého.

Nejdeme к němu tajně, ani plaše,

jak kdysi rabbi Nikodém,

nejistý nad svým důvodem,

zvyklý na vnější noblesu,

udiven jeho rybáři

v zástupu amhaaresů.

Nechápal, proč jde к Samaří,

nechápal jeho zásady a haggady,

byly to pro něj záhady,

nevěděl, proč Ho zajímá

i osud nečistého gojima.

Přesto šel к němu jako к lékaři.

Šli za ním lidé lační senzací

pro jeho činy velkolepé,

ale i chromí mrzáci,

když křísil mrtvé, uzdravoval slepé,

utišil z loďky rozbouřené vlny.

Pak biřici mu vpletli trny do koruny.

Utíkáme se pod ochranu Tvou,

abys nás potěšila úlevou.

Tvůj život byl tak strastiplný!

Tvé srdce proklál nůž a po tom noži

zůstaly jizvy, dodnes jsou to výzvy

к modlitbě, jíž se láska к Tobě zmnoží,

rodičko Krista, čistá Matko Boži.

Viděla jsi Ho na křížovém loži,

na loži úmrtním a obětním.

A my tu cestu kříže jdeme s Ním.

Je zpřítomnělý se svou slávou

v památce na oběť, oběti nekrvavou,

je s námi denně, právě teď,

na všechno dává odpověď.

A v jeho závěti, oběti nekrvavé

tiše se ozývá i AVE.

Vlasta Tylová

+++

PATNÁCT MODLITEB SV.BRIGITY ŠVÉDSKÉ

O UTRPENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

Patnáct modliteb svaté Brigity o Mukách Spasitelových, které náš Pán Ježíš Kristus zjevil svaté Brigitě Švédské (14.VI.1303 - 23.VII.1373) v kostele sv. Pavla v Římě. Představují osobitou pobožnost k Mukám našeho Pána. Tuto pobožnost schválila Svatá kongregace pro šíření víry (De Propaganda fide) a papež Klement XII. (1730 -1740). Papež Pius IX. schválil tyto modlitbu 31. května 1862.

ÚVOD

Sv. Brigita si dlouho přála poznat počet ran, které měl náš Pán při svém utrpení. Jednoho dne se jí zjevil a řekl: „Já jsem přijal na svém Těle pět tisíc čtyři sta osmdesát ran. Jestli je chceš uctít nějakou pobožností, pak se modli patnáctkrát Otče náš... a patnáctkrát Zdrávas Maria... s těmito modlitbami (které je On sám naučil) po dobu celého roku. Až se ten rok skončí, pak tím bude pozdravena každá moje rána“.

Pán dodal, že kdokoli se bude tyto modlitby modlit po dobu jednoho roku„vysvobodí patnáct duší svého rodu z očistce, patnáct spravedlivých téhož rodu bude utvrzeno a uchráněno v milosti a obrátí se patnáct hříšníků téhož rodu. - Patnáct dnů před jeho smrtí mu dám své předrahocenné Tělo aby skrze ně byl osvobozen od věčného hladu. Dám mu pít svoji předrahocennou Krev, aby nežíznil věčně. - Patnáct dnů před svou smrtí se bude s hořkostí kát za svoje hříchy, které v plnosti pozná. - Stavím před něj znamení svého mocného vítězného Kříže, aby mu byl na pomoc a obranu proti nástrahám jeho nepřátel. - Před jeho smrtí přijdu se svojí předrahou, milovanou Matkou a dobrotivě přijmu jeho duši a uvedu ji do věčné radosti a tam mu dám zvláštním způsobem napít z pramene mého Božství, což nedám druhým, kteří se nemodlí tyto moje modlitby“.

Kdo se modlí tyto modlitby dostává pokaždé částečné odpustky a bude mu zajištěno, že bude přijat a připojen k nejvyššímu sboru andělů a kdo naučí druhého modlit se tyto modlitby, jeho radost a zásluha nikdy nepomine, ale bude stálá a trvat bude navěky.

Tam, kde se modlí nebo se budou modlit tyto modlitby je Pán přítomen se svojí milostí.

Všechny tyto přísliby byly dány sv. Brigitě z jednoho kříže našeho Ukřižovaného Pána pod podmínkou, že ona se bude modlit tyto modlitby každý den, a ty přísliby platí pro všechny, kteří se je budou zbožně modlit jeden rok. Ten kříž je uctíván dodnes v kostele sv. Pavla v Římě.

 

I. MODLITBA

JEŽÍŠOVA MUKA NA HOŘE OLIVOVÉ A TRNÍM KORUNOVÁNÍ

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši Kriste, věčná slasti všech těch, kteří Tě milují, radosti, která přesahuješ každou jinou radost a každé přání, spáso a naděje všech hříšníků! Ty jsi projevil, že nemáš větší uspokojení nad to být mezi lidmi, takže jsi v plnosti času přijal lidskou přirozenost z lásky k nim. Vzpomeň na všechno utrpení, které jsi vytrpěl od chvíle svého početí a zvláště při svých svatých Mukách, jak to bylo rozhodnuto a určeno podle Božího záměru na věčnosti.

Pane, rozpomeň se na svoji Poslední večeři se svými učedníky, kdy jsi jim umyl nohy, dal jsi jim své svaté Tělo a předrahocennou Krev, prorokoval jsi jim svoje brzké Utrpení, a přitom jsi je i dobrotivě těšil.

Vzpomeň i na žalost a hořkost, které jsi pocítil v duši, jak jsi to i sám dosvědčoval, když jsi řekl: «Smutná je duše má až k smrti!»

Ježíši drahý, vzpomeň na strach, tíseň a bolest, které jsi vytrpěl na svém něžném těle před svým Utrpením na Kříži, jak jsi se zpotil krvavým potem při své trojí modlitbě, jak Tě polibkem zradil Tvůj učedník Jidáš a chopil se Tě Tvůj lid, který jsi Ty vyvolil a vyvýšil; jak Tě obvinili falešní svědci a nespravedlivě Tě soudili tři soudci v květu Tvé mladosti, a v době slavení Paschy!

Milý Spasiteli, vzpomeň jak jsi byl zbaven vlastního šatu a potupně jsi byl oblečen, nejdříve od Heroda jako blázen do bílého, a potom od vojáků, na posměch, do červeného šatu; jak Ti páchnoucím hadrem zakryli oči a svatou Tvoji Tvář; jak Tě políčkovali, korunovali Ti hlavu trnovou korunou, vložili Ti do ruky třtinu a tloukli Tě s ní po hlavě, jak Tě přivázali ke sloupu a roztrhali Tě údery bičů a ještě Tě zasypali pohrdáním a urážkami.

Přesvatý Vykupiteli, pro zásluhy všeho svého utrpení a bolesti, co jsi je vytrpěl před svými Mukami na Kříži, uděl mi před mojí smrtí milost, abych se dokonale kál, abych se upřímně a úplně vyzpovídal, abych vykonal důstojné zadostiučinění a abych dosáhl odpuštění všech svých hříchů! Amen!

II. MODLITBA

TUPENÍ JEŽÍŠE

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, dokonalá svobodo andělů, rajská sladkosti, vzpomeň na onen strašný žal, kterým jsi trpěl, když Tě obklopili Tvoji nepřátelé jako zuřiví lvi a uráželi tě nesčetnými urážkami, plivali Ti do svaté Tváře, políčkovali Tě a předháněli se, kdo Tě bude více mučit jiným neslýchaným týráním.

Spasiteli můj, pro zásluhy těchto svých bolestí, pohrdání a urážek, prosím Tě, abys mne vysvobodil od všech mých nepřátel viditelných i neviditelných, a abys mi dal milost, abych pod Tvojí záštitou dosáhl dokonalé plnosti věčné spásy.

Amen!

III. MODLITBA

JEŽÍŠOVO PŘIBÍJENÍ NA KŘÍŽ

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, nesmírný a neohraničený Stvořiteli nebe a země, který všechno obklopuješ a máš ve své moci, vzpomeň na přehořké bolesti, které jsi vytrpěl, když Židé přivázali na Kříž Tvoje svaté, něžné ruce a nohy a probili je silnými, tupými hřeby; a když je neuspokojoval Tvůj stav, aby ukojili svoji zuřivost, rozšiřovali Tvoje Rány, způsobovali Ti bolest za bolestí, roztáhli Tě na Kříži se zlobnou ukrutností, tahali Tě na všechny strany a vykloubili Ti údy!

Milovaný Vykupiteli, vroucně Tě prosím, abys mi pro zásluhy svých přesvatých bolestí na Kříži, plných lásky k nám, vlil bázeň a lásku k Tobě!

Amen!

IV. MODLITBA

JEŽÍŠOVA MODLITBA ZA JEHO MUČITELE

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, nebeský lékaři, na Kříži vyzdvižený, abys svými ranami vyléčil naše rány, vzpomeň si na bolesti a zranění, která jsi vytrpěl na všech svých údech z nichž ani jeden nezůstal na svém místě, takže nebylo bolesti podobné bolesti Tvojí. Od paty až po vrch hlavy nebyla ani jediná část Tvého těla bez muk. Ale přes všechno to utrpení Ty jsi nepřestával prosit svého Otce za své nepřátele: «Otče, odpust jim, neboť nevědí co činí!»

Skrze své veliké milosrdenství a pro zásluhy těch svých bolestí dej nám milost, aby památka na Tvé přehořké Utrpení v nás probudila dokonalou kajícnost, abychom dosáhli odpuštění všech svých hříchů!

Amen!

V. MODLITBA

JEŽÍŠOVO MILOSRDENSTVÍ KE KAJÍCÍM HŘÍŠNÍKŮM

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, zrcadlo věčné záře, vzpomeň jak jsi ve světle svého Božství hleděl na předurčení těch, kteří se spasí pro zásluhy Tvých přesvatých Muk, ale současně jsi pocítil i žal a hořce jsi litoval zkázy a zoufalství těch nešťastných hříšníků, kteří budou odsouzeni pro své hříchy!

Pro bezednost svého soucitu a milosrdenství, a zvláště pro dobrotu kterou jsi projevil ke kajícímu lotrovi, když jsi mu řekl: «Ještě dnes budeš se mnou v ráji», prosím Tě, dobrý Ježíši, smiluj se i nademnou v hodinu mé smrti!

Amen!

VI. MODLITBA

JEŽÍŠOVO ROZLOUČENÍ NA KŘÍŽI

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, přelíbezný a vroucně vytoužený Králi, vzpomeň na bolesti, které jsi vytrpěl, když Tě svlékli donaha jako ubožáka, přibili Tě a vyzvedli na Kříž! Všichni Tvoji příbuzní a přátelé Tě na Kříži opustili, kromě Tvé milované Matky, která věrně vytrvala při Tobě v Tvém smrtelném zápase. Jí jsi odevzdal svému věrnému učedníku, když jsi své předrahé Matce Marii řekl: „Ženo, hle Syn Tvůj!“ a svatému Janovi: „Hle, Matka Tvá!“

Spasiteli dobrý, prosím Tě pro meč bolesti, který tehdy probodl duši Tvé přesvaté, přežalostné Matky, smiluj se nademnou ve všech mých zármutcích a těžkostech tělesných i duševních a buď při mně ve všech zkouškách a zvláště v hodinu mé smrti!

Amen!

VII. MODLITBA

JEŽÍŠOVA ŽÍZEŇ

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, nevyčerpatelný zdroji milosrdenství, s hlubokou láskou jsi řekl na Kříži: „Žízním!“ To byla Tvoje žízeň po spáse lidského rodu.

Přemilý Spasiteli, rozpal naše srdce touhou, abychom dychtili po dokonalosti ve všech svých skutcích! Udus v nás zcela tělesnou žádostivost a palčivost světských tužeb!

Amen!

VIII. MODLITBA

JEŽÍŠŮV NÁPOJ NA KŘÍŽI

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, slasti srdcí a sladkosti duchů, pro hořkost žluči a octa, které jsi okusil na Kříži z lásky k nám, dej nám milost, abychom důstojně přijímali Tvé přesvaté Tělo a Tvoji předrahocennou Krev za života i v hodinu naší smrti, aby byly lékem a útěchou duším našim!

Amen!

IX. MODLITBA

JEŽÍŠŮV STÍSNĚNÝ VÝKŘIK NA KŘÍŽI

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, všemocný Králi, nejvyšší duchovní radosti, vzpomeň na bolesti, které jsi protrpěl, když jsi ponořen do hořkosti blízké smrti, napadán a urážen Židy, hlasitě zvolal, že jsi opuštěný od svého Otce a postěžoval jsi si Mu: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“

Spasiteli můj, vroucně Tě prosím, abys mne pro zásluhy své smrtelné úzkosti nenechal opuštěného v hořkých bolestech mé smrti!

Amen!

X. MODLITBA

JEŽÍŠOVY VELIKÉ RÁNY NA KŘÍŽI

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, počátku a poslední cíli všech věcí, životodárná sílo, vzpomeň, jak jsi se ponořil do bezedné bolesti od paty až po hlavu, a pro zásluhy svých velikých ran mne nauč s upřímnou láskou plnit Tvá přikázání, jejichž cesta je široká a pohodlná pro ty, kteří Tě milují!

Amen!

XI. MODLITBA

JEŽÍŠOVY HLUBOKÉ RÁNY NA KŘÍŽI

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, bezedná hlubino milosrdenství, prosím Tě pro zásluhy Tvých ran, které pronikly do dřeně Tvých kostí i do Tvých útrob, vyvleč z hříchu mne hříšníka celého zabředlého do zvráceností a skryj mne před svojí zlobnou tváří dokud nepomine Tvůj hněv a spravedlivá zloba!

Amen!

XII. MODLITBA

JEŽÍŠOVY KRVAVÉ RÁNY NA KŘÍŽI

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, zrcadlo pravdy, pečeti jednoty, pouto lásky, vzpomeň na mnohé rány, kterými jsi byl zraněn od hlavy do paty, celý rozervaný a červený od prolité předrahocenné Krve. O jak veliké jsou bolesti, které jsi z lásky k nám vytrpěl na celém svém nevinném Těle! Dobrý Ježíši, co jsi pro nás ještě mohl učinit a neučinil jsi? Spasiteli předrahý, vroucně Tě prosím, vtiskni svojí předrahocennou Krví všechny svoje Rány do mého srdce, abych v nich neustále četl Tvoje bolesti a Tvoji lásku!

Dej ať si věrně připomínám Tvoje Muka, aby se tak v mé duši obnovoval plod Tvého utrpení a aby se každého dne stále více rozhojňovala moje láska k Tobě, dokud nepřijdu k Tobě, dobrý Spasiteli, který jsi pokladnice všeho dobra a radosti, které Tě prosím, abys mi udělil v životě věčném.  Amen!

XIII. MODLITBA

JEŽÍŠOVA SMRTELNÁ TÍSEŇ NA KŘÍŽI

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, lve silný, nesmrtelný a nepřemožitelný Králi, vzpomeň na bolesti, které jsi vytrpěl, když se všechny Tvé síly Srdce i Těla úplně vyčerpaly, pak si sklonil hlavu a řekl jsi: «Dokonáno je!»

Pro zásluhy této Tvé tísně a bolesti, prosím Tě, Pane Ježíši, smiluj se nade mnou v poslední hodinu života mého až moje duše bude stísněná a duch můj rozrušený!  Amen!

XIV. MODLITBA

JEŽÍŠOVA SMRT NA KŘÍŽI

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, jednorozený Synu Otce, odlesku a podobo Jeho Bytosti, vzpomeň, jak jsi se krátce a pokorně odevzdal svému Otci, když jsi Mu řekl: "Otče můj, do Tvých rukou odevzdávám svého ducha!" Tělo jsi měl ranami rozedrané, Srdce zlomené, a vydechl jsi naposledy plný milosrdenství k nám, jen abys nás vykoupil.

Králi světců, pro zásluhy své předrahocenné smrti posilni mne a pomoz mi, abych se vzepřel zlému duchu těla a krve, abych zemřel světu a žil jen pro Tebe. Prosím Tě, přijmi v hodině smrti moji duši poutníka a vyhnance, která se vrací k Tobě!  Amen!

XV. MODLITBA

JEŽÍŠOVO POSLEDNÍ KRVEPROLITÍ

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, pravý plodný vinný kmeni, vzpomeň jak jsi hojně a velkodušně prolil všechnu svoji Krev ze svého svatého Těla jako hrozen v lisu! Po probodení vojákovým kopím vytekla z Tvého probodeného Srdce Krev a Voda tak, že v něm nezůstala jediná kapka. Byl jsi vyzdvižen na Kříž jako kytička myrty. Tvé něžné Tělo uvadlo, šťávy Tvých útrob vyschly. Dřeň Tvých kostí se vysušila.

Pro zásluhy tohoto Tvého přehořkého utrpení a pro Tvoji prolitou předrahocennou Krev, prosím Tě, Dobrý Ježíši, přijmi moji duši až budu ve svém smrtelném boji.

Amen!

ZAVĚREČNÁ MODLITBA

Můj dobrý a věrný Ježíši, ukřižovaný Vykupiteli, raň moje srdce, ať kající slzy bolesti jsou mým pokrmem ve dne, v noci! Celého mne obrať k sobě, aby Ti mé srdce bylo věčným příbytkem, aby se Ti mé chování líbilo, a aby Ti závěr mého života byl tak milý, abys mě po mé smrti přijal do nebe, abych Tě navždy slavil se všemi svatými!

Amen!

Modleme se! Pane Bože, který jsi blažené Brigitě skrze svého Syna zjevil nebeská tajemství, dej nám, svým služebníkům, na její zbožnou přímluvu, abychom se radovali při zjevení Tvé věčné slávy! Skrze téhož Krista, Pána našeho!

Amen!

Svatá Brigito, přimlouvej se za nás!

Zdrávas Maria…

+++

PODOBA MADONY

V studeném rouchu zkamenělá,

v podobách všech tak neumělá,

nebeskou krásu nezrcadlí.

Umělci tvář jí neuhádli.

Potkáváme se s ikonami,

Ona však nemusí být s námi.

Je zabořena do baroka,

nebeský lesk jí nezní z oka,

je na podstavci ve výklenku,

rukou však neuzvedne plenku,

ruka tak zkameněle hladká

se nedotkne už Jezulátka

a není na ní vidět ani

radostný úlek zvěstování.

Je vybájená do iluzí

bez trýzně po golgotské chůzi

/a přitom dodnes živá slzí/,

nikdo ji nikdy nevytesá

ve slávě vzatou na nebesa.

Z království, jež je v jiném světě,

šla do Lurd к malé Bernadettě

přivolat zázrak jako v Káni.

Objevila se u Fatimy,

 

kde mezi lidmi nejistými

začala mluvit o pokání.

Klaníme se ti, Svatá Panno!

Co dřív Bůh spojil, člověk zlomil,

od chvíle, kdy jsi řekla ANO,

je lidstvo znovu požehnáno,

Syn Boží krví lidstvo omyl,

aby si každý uvědomil,

že hřích je záhuba a omyl.

Všichni jsme к tomu povolaní

perly tvých slz brát do svých dlaní.

Lidé se к tobě obraceli,

zasvětili ti život celý,

Maria Panno na Karmelu,

i já Tě vzývám ze své cely.

Rozpadlou sošku plnou šrámů

opraví sochař troškou tmelu,

podoba bledne v puklém rámu

s Milostiplnou v akvarelu.

Sochař se bez modelu nadře,

nenajde správný výraz v sádře,

ponoří dláto do mramoru,

i když se snaží do úmoru,

nikdy se socha nezdařila,

nebeským jasem nezářila.

Co zmohou ruce lidských tvorů?

Kdo napodobí její krásu?

Kdo dopátrá se к její tváři?

Jedině perly ze Zdrávasů

ji přibližují plnou jasu.

Umělci se to nepodaří.

Kdo do růžence lásku vloží,

nachází živou Matku Boží.

Kruh uzavře se svatozáří.

Jak může sochař najít kámen,

v němž vystihl by její AMEN?

Od souhlasu až po část třetí,

v němž cítí: Syn tvůj nezemře ti!

Díl slavný po desátek pátý,

kdy drtí hada její paty.

Jen tak se může správně zažít.

Sochař se bude marně snažit,

vyjádřit svatost svými dláty.

Gotický projev podle vizí

skutečný obraz nenabízí,

lhostejní vidí záhyb šatů

a živost mizí v chladném zlatu.

Všechny ty umělecké skvosty

nemohou postavit к ní mosty.

Marně ji do podoby hnětou,

oltáře kaplí sochy zdobí.

Těžko ji někdo napodobí.

Obrazy ikon se mi pletou,

mohou se ztvárnit znaky vnější,

jen lurdská šerpa, zlatá růže,

to ale к víře nepomůže.

Vždyť po Bohu ta nejprvnější

je vystižena jednou větou,

ve zvěstování Gabriela.

Po početí šla za Alžbětou

a milost se v ní rozvíjela.

Kdo dopátrá se к její kráse?

Jen rozjímaví při Zdrávase.

Když ruce vrásčité se sepnou,

Maria prochází jim tepnou.

Kdo do podob ji neodívá

a barvami ji nemaluje,

jen do srdce se dlouho dívá,

ten si ji celou zamiluje.

Přichází živá, plná síly,

když o milost jsme poprosili,

odhrne závoj, slovo řekne,

každý si před ní s úctou klekne,

to není socha dlátem rytá.

Je v každém lidském srdci skrytá.

Tajemství v tvarech soch je němé.

Do růžence ho uzamkněme.

Umělci slábnou ve výkonu,

chybí jim vzory pro ikonu,

neví, kde hledat, odkud začít,

snaží se tvary z dřeva páčit,

bezmocně do kamene ryjí

Madonu s rouškou mystérií.

Nikdo ji nikdy neozdobí

s korunou podob bez podoby,

jen ti, již v srdci svém ji skryjí,

je v něm dost místa pro Marii,

když do růžence ruce sepnou,

Královna prochází jim tepnou.

Přichází mladá dva tisíce let.

Protože Láska nemění svůj vzhled.

Když v růženci ji oslovíme,

splývají děje, všechno naráz víme.

V růženci závoj odhrne se,

andělský posel milost nese.

Vlasta Tylová

+++

 

BEZ KONTUR

Jak víno v temném sudě,

kde jsem si připadala bezpečná,

čísi ruka mne stáčí

s esencí na dně ustálenou.

Neviditelná ruka člověka,

jenž nemá podobu,

protože duše z břehů vylila se.

Opatrně mne vede tam, kde zdá se,

jako by vesmír slavil iluminaci.

Z hlubiny přízračného ticha

zachraňuje mne prudká zář.

Snad přímo z dlaně Stvořitele

vylétla jiskra světlušky,

jež po šestnácti miliardách let

se prozářila do času.

Když Ježíš plní vyvolené duše

nepřetržitým proudem milosti,

z očí je fontána.

Jsem neustále vítána

tou neohraničenou světelností.

Na všechny strany vyplnila

skuliny bez tepla.

Kdybych se také neblížila к zdroji,

asi bych oslepla.

+++

RYZÍ STOPOU

Setkání nebývá vždy milníkem.

Může být také pronikem.

Počátek dějin začal rozhodnutím.

Svobodně nesouhlasit,

požáry citů hasit,

ředit je na odvar,

nebo je nechat kvasit

к Božímu obrazu?

Co bývá obsaženo v náhlém nárazu?

Předtucha přivykání?

Strach z přilnutí a přimykání?

Ten průsečík je impuls к formaci.

Člověk mu určí linii a tvar,

nebo se odvrací.

Může ho odkopnout, odstrčit, vymazat

a už se netázat,

je-li to předurčenost nebo náhoda.

Jen bezvýznamná nehoda

pomíjí samočinně, natrvalo mizí

 

A chvíle neředěná, neobsáhlá, ryzí

vyhloubí stopu, lásku znásobí

a už se neodcizí.

To působí tři Božské osoby?

To není námět analýzy,

když příhoda se z času vymyká.

Času se vlastně vůbec netýká!

Je v něm jen setá, jinde ale sklízí.

Časem se nemůže dát zotročit,

může z něj přece snadno vybočit,

nejen tím, že se před ním zamyká.

Vždyť čas se může také překročit.

Jsou city, jež se času nenabízí.

Střetnutí někdy vypadá jak tečna,

která se jedním bodem dotýká,

přitom se přesune do nekonečna,

v němž nevyzná se matematika.

Co s obnaženým nitrem к nepřebrání?

Kam složit to, co zraní i co chrání,

kde ukrýt celý vývoj umírání?

 

I s pírkem ptáka Ohniváka,

které se světlem zablýskne,

to vše, co nehodí se pro diváka.

Kam se to otiskne?

Srdce je rouška Veroničina.

Někdo ho podá, měkce nastaví.

Lidský vztah v času jenom začíná.

Nemá v něm ale ani přístavy.

Vlasta Tylová

+++

VRÁSEČNICE DLANÍ

Motýlí povzdech v kobce zakuklení

a jiskra v bludičkovém tlení

nemůže vyšlehnout.

Občasná nedochvilnost srdce

v bludišti hrudních pout

posílá do křídel dlaní spletitý graf

s hlubinnou lavinou úzkostných zpráv.

Dějiny srdeční krajiny

v rébusu dlaní,

od palce ryté kódy pro znalce,

zapečetěný dopis к odeslání

v kožené obálce.

Studánky krve zazděné,

hladiny rýhami zbrázděné,

vrásčitý suchopár

s pahorky mozolů.

Na miskách osudu životní tvar,

nádoby znaků na linii čar

pro chybnou buzolu.

I z dětské pěstičky

loudí se cestičky

sevřené do poupěte.

Jaká z něj vyroste květina?

Pěstička nemluvněte

podvědomě se zatíná.

Pergamenové obaly

se spodním proudem tepen,

číselné kabaly,

z kterých je život slepen,

cikánek by se nebály.

Parkoviště drah,

rozestavěná šachovnice,

bezmocnost na váhách.

Pěšci oznamují tah.

Cikánka podvodnice

vyškrtla ortely.

Vlasta Tylová

+++

LÁSKA SE VYJADŘUJE V PODOBENSTVÍ SKUTKŮ

VĚČNOST NA SPLÁTKY

Padat a znovu se zas zvedat,

smrtí se do života protrpět,

ke všemu pozemskému otupět

a Boží království jít hledat.

Nač k němu ještě něco přidávat?

Stačí jít složit tíhu chyb a vad

a stát se jedním listem révovým.

Jak na tu Boží výzvu odpovím?

Protože vím, že živý vinný kmen

je v Církvi neustále přítomen,

vždyť svoje vlastní Tělo dává jíst,

aby si Jím byl každý křesťan jist.

Nemusí nikdy nikdo hladovět.

Jak se mu učit více podobat?

Obléknout Krista, svléknout mělký svět

a ničeho už nemuset se bát.

Vždyť z Božích vět už raší další list.

A nové výhonky se budou rozvíjet,

zatímco světskost bude pomíjet.

Věřící lidé nikdy nezchudnou.

Čeká je čerstvý pramen se studnou.

Spojí s ním čas, ten, který čistý je,

a přemostí i chvíli neschůdnou.

Sám Ježíš Kristus, pokrm přesladký,

dorůstá do úplňku hostie.

Rozklene v lidských srdcích pevný krov,

zacelí průrvy hrůz a katastrof.

Skryt do podoby bílé oplatky

podává lidem věčnost na splátky.

Vlasta Tylová

+++

ZNAMENÍ KRVE

Svět bude katechumenem.

Oblékne Krista se jménem.

Proroctví záhadné

bude se plnit do Soudného dne.

Betlémská hvězda na kříž osekána.

To není zázrak s vodou, Galilejská Kána,

to není dočasné občerstvení z nebeské many.

Připravují se Getsemany.

To není nektar s ambrosií na Parnasu,

to bolest vystoupila až na vrchol času!

Zázračné ustanovení je prozrazeno,

tělo je smrtí opět probuzeno.

Až do skonání světa bude se proměňovat z vinných rév

bolestí lidskou lisována Boží krev.

Ta zvěst jde biblickými dějinami:

hle, počne Panna...

Emanuel znamená Bůh s námi.

Balvan dědičného hříchu křtem se odvalí.

Kristus se mění na pokrm a nápoj trvalý,

bude se neustále obětovat a dávat

/jak dříve lidé Bohu dávali/,

denně na oltářích vstávat.

Poteče krev v obětním proudu

až k Poslednímu soudu.

Je stále s námi v živém rituále

s proměňováním na Petrově skále.

Na kříži visí vinný kmen,

proroctvím oznámen.

Přes Amen do bolesti.

Vyraší z Něho čerstvé ratolesti.

Chléb rozlomí se na obětní míse,

víno se do kalichu nalévá.

Víno se do kalichu lije.

Nastaly velikonoční vigilie.

Přichází úleva.

Vítězství světské dosažené bojem

křesťana nezajímá.

Křesťan jde za pokrmem, za nápojem.

To není symbolický pojem.

Beránek Boží hříchy světa snímá.

Ve skrytém zázraku se opakuje proměna,

křesťan ji živou vírou vnímá,

dar za důvěru, dar a odměna,

za pokání a odříkání.

To není ojedinělá událost na svatbě v Káni,

krev neustále proudí,

kdo přijímá ji, nezabloudí.

Zázrak se koná před očima všech, ne pod závojem.

Křesťan se nebrání, neútočí a světu neotročí,

očekávaný král nepřišel s ozbrojeným vojem.

Tajemství zahalené do ornátu smutku

nepřetržitým zdrojem milosti strhává roušku z očí.

Vlasta Tylová

+++

BRNĚNSKÁ AKADEMIE DUCHOVNÍHO ŽIVOTA CT.PATRIKA KUŽELY, OSVĚTIMSKÉHO MUČEDNÍKA

O PŮSOBIVOSTI MÉHO SRDCE

Chudáčku, nepatříš možná k Mým věrným přátelům, ale přesto ti dávám najevo svou něžnou lásku. Pokud strádáš v nebezpečí, přicházím tě ochránit nejen slovy, nýbrž působivými skutky. Jestli bloudíš, tak tě zvu na správnou cestu a ukazuji ti ji na každém rozcestí. Pokud vězíš ve hříchu,  tak vyčkávám na tvé pokání a vzdychám a pláči kvůli tvé zradě a nevěrnosti. Všechna tvá zásluha, tvoje předsevzetí, nejsou ničím při srovnání s účinností lásky Mého Nejsvětějšího Srdce.

Láska Mého Srdce působí v tobě účinně, aniž očekává odplatu, poněvadž jsem tvoje dobro (Ž 16,2) a na tvém dobru nezávisím.

Nedokážeš spravedlivě nic srovnat s láskou Mého Nejsvětějšího Srdce ani ji vyjádřit slovy. Láska Nejsvětějšího Srdce je tak velká a tak nezměrná, že, kdykoli hřešíš, mlčím, kdykoli se nezdržuješ od neřesti a hříchu, zdržuji se od ran, kdykoli vězíš v mnoha neřestech, oddaluji trest.

V každém protivenství a nouzi ti dokořán otevírám sladký úkryt v nekonečné lásce Mého Nejsvětějšího Srdce. Nedbám se tvou nehodnost, nýbrž ti pomáhám ve všech tvých nesnázích. Chápeš, jak neocenitelná je účinnost lásky Mého Nejsvětějšího Srdce? Moje návštěva působí na tvé tvrdé srdce tak, že ti hořkne to, co se ti dříve zdálo k tvému neštěstí sladké a z čeho ses tehdy radoval, když ses oddával největším hanebnostem, takže dokonáš veškerá svá léta s hořkostí své duše. (Iz 38. 15)

Třebaže jsem tvůj dobrý přítel, otřásám zemí tvého srdce (Ž 58,3). A ty smíš jen prosit, aby se nevzdálila činnost Mé nejsladší lásky od tebe, pouhého tvora! Jen pros a otevírej Mi dveře, a ihned vstoupím do tvé duše a očistím ji od špíny hříchů! Ozářím ji leskem pravé lásky a vyburcuji ji z vlažné liknavosti. Zbavím ji nevědomosti a poučím, co konat, v čem se cvičit.

Ve svém milosrdenství překonávám veškerou tvou lásku. Nedovedeš pochopit, jak nesmírně tě miluji, jak štědře a nezištně. Třebaže vím, jak jsi Mě tolika způsoby probodl a neustával od hříchů, tvářím se, jako bych nic nevěděl, a nespěchám tě potrestat. Přesto tě ustavičně hledám jako zbloudilou a strádající ovečku, sotva se jen s lítostí ohlédneš za ztraceným domovem, abych ji s láskou, pro tebe nepochopitelnou vložil na svatá ramena, Vždyť miluji vše, co jsem učinil. Jen si vzbuď lítost nad svým zneuznáním nezměrné lásky Mého Nejsvětějšího Srdce, nesmírné laskavosti a milostivosti a zavolej ke Mně s důvěrou! I když zalituješ pouze ze strachu před Mým Posledním soudem, vyznáš své hříchy a učiníš si dobré předsevzetí, proměním tvou nedokonalou lítost v dokonalou, nadpřirozenou a účinnou. Hned ti dám zakusit, že tě Mé Nejsvětější Srdce neopouští, nýbrž je při tobě, pomáhá ti a hájí tě v každém nebezpečí duše i těla, chceš-li tu žít podle Mé vůle, sloužit Mému Nejsvětějšímu Srdce, neustále Mě milovat a konečně dospět k věčné blaženosti.

 

Svatí Cyrile a Metoději, orodujte za nás

 

+++

 

Zprávy: CHVILKA MYSTICKÉHO ŽIVOTA, Brno, sv.Michal. Minulá pokračování sleduj http://www.ulož.to.cz/

+++

TOPlist