ÚNOR 2006

 

 

Ročník XII, číslo 2                                                                                                           únor 2006

Obsah: Památka Panny Marie Lurdské, sv.Petr Damani, O jednotě Církve (dle sv.Cypriána), B.,K nejvyššímu cíli (20), Nová evangelizace=obnova řádu v Církvi (2), Mistr Eckhart: Zamyšlení na 6.úterý, fra Moti, Kam zmizela ze světa volná energie? (2), Brněnská akad.duch.života ct.Patrika Kužely,.________________________________________

 

EGO SUM IMMACULATA CONCEPTIO

Památka Panny Marie Lurdské (11.února)

Čtyři roky po vyhlášení článku víru o Neposkvrněném Početí Panny Marie byla tato pravda potvrzena nadpřirozeným Božím zásahem před zraky celého světa, opojeného pýchou z pokroku. Co se světu zdálo pošetilé, to si Bůh vyvolil k zahanbení chytrých, a zvěstoval to pasačce ovcí BERNARDETĚ. (1858)

Svatá Panna sestupuje s nebe a zázračnou přímluvou uzdrav.nemocné. V této své mateřské působnosti zjevuje Panna Maria světu něco, co působí uprostřed shonu a chladu spotřební společnosti a hrůzy donucovacích režimů jako laskavé a teplé místo - DOMOV.

SMYSL LURD: podat lidem důkaz, že je nad námi vyšší moc, která může dát lidem zdraví proti všem přírodním zákonům. ALE to není jediný smysl Lurd. Panna Maria chce přimět lidi k pokání a modlitbě za odčinění hříchů vlastních i jiných.

My, křesťané, nepotřebujeme ke své víře zázraky, ale přesto tyto zázraky mají význam pro upevnění a růst naší víry. Vedle toho nutno říci, že Boží zázraky skrze Pannu Marii se nedějí kvůli tomu, aby Bůh přiměl nevěřící k přijetí křesťanské víry. Víra je Boží dar a ze strany člověka je to svobodná odpověď na Boží výzvu.

Připomeň si příklad Emila Zoly v souvislosti se zázrakem. Roku 1892 odvezena  35-letá Marie Lebranche s pokročilou TBC do Lurd. Zola prohlašuje: Když se uzdraví, uvěřím! Umírající pacientku odmítali, ale úpěnlivě prosila, tedy ji ponořili a hned zdravá vyskočila, šla k jeskyňce, modlila se dvě hodiny, pak byla odvedena k lékař. vyšetření. Ani stopy po TBC. Zola byl dojat. Pak se však vrátil domů a napsal na objednávku nepřátel Církve román LURDY, kde celý průběh zázraku zfalšoval a napsal, že sestra Marie prý cestou z Lurd zemřela. Když mu to lékaři vytýkali, Zola se hájil tzv. uměleckou licencí, totiž právem romanopisce přetvářet skutečnost. Uzdravená žena se vdala, začala znovu pracovat a žila ještě 28 let. ZOLA řekl: Kdyby se v Lurdech naráz uzdravili všichni nemocní, nevěřil bych! TEDY ZLOBA,  ZATVRZELOST A ZASLEPENOST NEVĚRY. Přesto se i Zola r.1896 vrátil do Církve sv. Roku 1895 si nebezpečně poranil nohu a nehojila se, takže se lékaři rozhodli pro amputaci. Na Štědrý den měl sen, jak jde do kostela, vidí Madonu a zpívá koledu. Dalšího dne posílá svou manželku do kostela, aby se pomodlila a rozžala svíci před obrazem Panny Marie. Ještě týž den nastal obrat a náhlé uzdravení. 18.dubna 1896 učinil Zola veřejnou zpověď, že žil 30 let v bludu a šířil nauky nepřátelské církvi, a s lítostí se omlouval Bohu, matce Boží a svým bližním. „Přerušuji ihned spojení s lóží a prosím Boha a sv.Otce Lva XIII. o odpuštění.

Spoléhejme více na Boha, který jedině může dát život i zdraví. Čiňme pokání za svou slabou víru a za hříchy své i cizí.

Maria, Matko Boží Lurdská, oroduj za nás!

+++

Sv.Petr Damiani (21.února) NEBESKÝ RYTMUS


 

Rodičce Boží sláva

buď Matko Slova zdráva,

však který jazyk v těle

by Tě opěval cele?

 

Svit moře hvězdy jasné,

do nebes okno spasné,

schody, jež pojí, snoubí

výš nebe se země hloubí.

 

Věčného započalas

a Otci život dalas

Tvůrce i Dílo skvělé,

Tvora a Stvořitele.

 

Jemuž svět celý malý

se v Tvoje lůno halí

a Pána Všehomíra

panenský život svírá.

 

Oděn je sluhy tělem,

však v Božím jasu skvělém,

vzal přirozenost Tvoji,

však nevzdává se Svojí.

 

Počátek počal býti

vzal původ Původ žití

a žíti započíná

ze Svého Tvora klína.

 

Z keře kdys žár se zdvihal,

a keře nesežíhal,

bez palu záhubného

dáš Plod života Svého.

 

Tys před porodem Panna

I po něm zachována

když zrodil se Syn Boží

Tvá čistota se množí.

 

Je chlebem Cherubínů,

Jenž v Tvém se sytil klínu,

jenž stvořil moře taje,

hle na Tvých prsou ssaje.

 

K Tvému se klínu víže

nositel světa tíže,

Ty živíš živitele

a ochraňuješ Chranitele.

 

Zdroj Zdroje, Spásy příchod,

Ty Východu jsi Východ

Tys pod pečetí kniha,

již vítěz rukou zdvihá.

 

Buď Panně  Matce sláva

buď Přemilostná zdráva

a přijmi naše slovo,

jako kdysi andělovo.

 

Hle v "Ave" pozdravení

Jméno „Eva“ mění:

Ty veď nás Panno svatá,

neb nejsi s hříchem spjatá.

 

Rač prosbu za nás klásti,

odvracej hrůzy strast

rač přání vyplnit,

več doufáme. dej zřít.


 

+++

O JEDNOTĚ (dle sv.Cypriána)

Kdo je zlotřilý a bezbožný, můj Pane, že šílí vášní nesvornosti tak, že se domnívá, že smí trhat tvou jednotu, tvůj šat, tvou Církev, ba dokonce se to odvažuje spáchat?

 Připomínám ti, že si přeji jedno stádo s jedním pastýřem. Copak se někdo může domnívat, že na jednom místě může být více pastýřů a více stád? Také můj apoštol Pavel tě povzbuzuje k jednotě, napomíná a zapřísahá: "A tak vás, bratři, napomínám jménem našeho Pána Ježíše Krista: Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte" (I Kor 1,10). Také jinde říká, abyste se snášeli vespolek v lásce a snažili se zachovat jednotu Ducha ve svazku pokoje (Ef 4).

 Jak může někdo stát při své víře a žít odděleně od tvé Církve, můj Pane, a zakládat si nějaká jiná sídla a domovy?

Uvaž, co je řečeno Rahab, předobrazující mou Církev: Shromáždi "k sobě do domu svého otce a matku, své bratry a celý svůj dům. Kdo vyjde ze dveří tvého domu ven, jeho krev padne na jeho hlavu" (Joz 2,18-19). Také tajemství paschy neobsahuje v zákoně Exodu nic jiného, než aby Beránek, který je mým předobrazem, byl pojídán v jednom domě, aniž by se vynášelo něco z něho ven. Přece nikdo nemůže vyhazovat moje tělo a svátost ven! Věřící nemají jiný domov než mou Církev.

  Na ten dům a příbytek svornosti poukazuje můj Duch v žalmech, když zpívá o mně, který dopřávám svorným usadit se v domě (Ž 68,7). V domě našeho nebeského Otce, v mé Církvi, bydlí jednomyslní, zdržují se zde svorní a prostí.

9. Proto se můj Duch snáší v podobě holubice, která je prostý a čistý tvor, bez hořké žluče a bez dravého zobáku. Nedrásá násilnickými drápy. Miluje lidské obydlí. Těší se z pohostinství jediného domu. Když se vylíhnou holoubátka a vzlétnou za potravou, jsou v jednom hejnu. Společně tráví svůj život. Cukrováním dávají najevo svornost pokoje tak, že všude plní zákon jednoty.

 Takovou upřímnost si přeji také ve své Církvi. Sleduji takovou lásku, aby vzájemná láska napodobovala holubice, aby se pokornou a tichostí podobala beránkům a ovečkám.

 Co může pohledávat v křesťanském srdci divokost vlků, zuřivost psů, smrtelný jed hadů, krvavá vzteklost šelem?

Když se někdo takový odděluje od Církve, tak ochráním své holubice a ovečky před jeho vzteklinou a jedovatou nákazou.

 Nikdy se nedá sloučit a spojit hořkost se sladkostí, tma se světlem, déšť s jasem, boj s mírem, úroda s neúrodou, sucho s vodami, bouře s pokojným počasím. Ať tě ani nenapadne, že by se dobří mohli odloučit od Mé Církve! Vítr pšenici neodnáší. Bouře nevyvrátí pevně zakořeněný strom. Náporem větru se zmítají prázdné plevy a vyvracejí se ztrouchnivělé kmeny. Můj miláček odhaluje takové odpadlíky: "Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby byli z nás, byli by s námi zůstali" (I Jan 2,19).

(O.Tomáš dle Sv.Cypriána, De unitate ecclesiae, IV, 8-9) (Pokr.)

+++

K nejvyššímu cíli (20) Hranice vrcholného řízení

 Když v duchovním životě vyrážíš k vrcholkům, abys hrdinsky dosáhl nejvyšších možností, jsi vystaven značnému riziku. Někdy příliš ulpíváš na svém vysokohorském průvodci či trenérovi, takže se posléze zbavuješ vlastní podnětnosti, a nakonec se dáváš pohodlně vést svým průvodcem za ruku, až ztrácíš vědomí své vlastní zodpovědnosti za vše, co podnikáš. Jindy se možná domníváš, že se úplně obejdeš bez odborného doprovodu, a rozletíš se závratně jako meteor, až někde dopadneš...

 Správný duchovní vůdce se připodobňuje hvězdě, která ukazuje cestu třem králům. Zjevuje se jedině jim, aby jim ukázala na Mne, tvého Bratra a Spasitele, a poté, co je k němu přivádí, ihned mizí. Zosobněným vzorem takového průvodce je svatý Jan Křtitel. Jeho poslání připravit cestu pro Můj příchod. Tak se snaží uvést ve známost právě Mne, živou Cestu. Ze závratných výšin našeho nebeského Otce se svažuji do propasti tvého hříchu, abys nezahynul, ale měl život věčný a měl ho v hojnosti. Proto právě tebe uprostřed celého světa vede svatý Jan ke Mně a také Mi tě naučil všechny své učedníky. Duchovní vůdce sleduje jediný cíl, aby tě to naučit svého chráněnce poznávat Mou vůli a plnit ji. Duchovní vedení je tím lepší, čím dříve tě přivede k tomu, aby ses obešel bez dalšího lidského vedení. Tvým vrcholným průvodcem k našemu společnému Otci nebeskému zůstávám koneckonců já sám, tvůj Bratr a Spasitel.

Jako duchovní průvodce jsem tvým dobrým znalcem, ale především jsem poslušným příjemcem hlasu našeho Otce, neboť se živím plněním jeho svaté vůle. Jedině tak vystihuji, jaký záměr sleduje Otec s právě s tebou. Náš Otec totiž u tebe pracuje nejen s tvými přednostmi, nýbrž i s tvými slabostmi. Ke splnění svého záměru s tebou mohu použít zrovna tak tvých sil, jako tvé slabosti. Proto si jako duchovní vůdce bedlivě všímám tvých osobitých vlastností, jak se v tobě projevuje Moje milost, jakými cestami si tě milost vede, a potom dopřávám své milosti, aby se aby se v tobě volně projevila.

 Sotva jednou jako tvůj duchovní vůdce postřehnu, že v tobě, mém svěřenci přebývám a působím jako Tvůj Bratr a Spasitel, stejně jako tvůj Otce, a současně i jako Duch od nás obou, pak moje hlavní péče spočívá v tom, abych ti jednak nebránil v následování Mého hlasu, a jednak tě v tom příznivě podporoval.

Už to je Mým dostatečným posláním jako duchovního průvodce, když u tebe, můj svěřenče, zajistím rozhodující vliv pro svou milost. Dalším úkolem je odstraňovat v tobě a kolem tebe překážky pro účinné prosazení se milosti a dále tě příznivě povzbuzovat v následování Mých vnuknutí. Připravuji tě pro přijetí mého svatého Ducha, abys v jeho síle dorostl do Mého důvěrníka a dospělého pomocníka, a pak tě svěřuji tomuto vedení svým Duchem přímo z tvého nitra. Tak si počíná i moje milá sestra Terezie z Avily při duchovním vedení svých svěřenkyň. Píše: "Bedlivě sleduji, jak Bůh promlouvá k člověku, co s ním zamýšlí, a potom dbám jedině na to, aby u daného člověka nic nepřekáželo Božímu vedení a zvláštnímu plánu, který s ním má. Duchovní průvodce má pomoci najít cestu, najít Boha, připravit vedeného na to, aby uslyšel Boží hlas, ale hlavní vedení zůstává v Božích rukou. Duchovní život se děje uvnitř člověka, kam může zasahovat jenom samotný Bůh. Jinak by se člověk vychovával k nežádoucí závislosti na ostatních, takže by se pak bez lidského průvodce sám ničeho neodvážil."

Jsou duchovní průvodci, kteří spoutají své svěřence přímo do kleští své osobnosti. Tak je vychovávají jako jednostranně závislé na vnějším vedení nějakého člověka, a nesamostatné i neochotné k vlastnímu uplatnění se s Mou pomocí. Jako správný duchovní průvodce tě nezbavuji tvé vlastní odpovědnosti. Dávám ti rozum a svobodnou vůli, takže podle rámcových pokynů můžeš samostatně pokračovat.

+++

                                              Kněz


 

Nejkrásnější báseň píše Bůh

Tvýma rukama

Když v těle a krvi přichází

A každý

kdo v Duchu uslyší

vezměte a jezte

svátostné Tělo přijímá

Nejen svátostnou

Leč svatou Krev

A pije sílu v naději

Na společenství Krve Kristovy


 

Eva Lopourová

+++

  oje duchovní vedení je spíše spolupráce, kdy ti ukazuji, co je v tvém nitru a jak máš být veden, a pak ti ukazuji, jak si máš počínat, abys dostal život v milosti. Tak ti jako duchovní průvodce spíše jen ukazuji směr, ale připomínám, že pravá náplň duchovního života síla a pomoc je v Mých milostech a ve svátostech, kterého kvůli tobě slavně ustanovuji.

Nejsem to jen já, tvůj Bratr a Spasitel, a tvůj duchovní průvodce, kdo vlévám do tebe duchovní život, nýbrž je to Duch svatý. Vychází ode Mne, ale také od našeho Otce nebeského. Proto tě s jistým odstupem sleduji, abys ve svém postupu nevybočil ze správné cesty.

Někdo by si totiž mohl jenom hrát na duchovní růst, na to, že se dává vést duchovním průvodcem, nebo že je duchovním průvodcem jiných. Ten první falešník jenom předstírá, že poslouchá duchovního průvodce, zatímco si pyšně dělá, co chce. Vzletně mluví o Mně jako o svém duchovním průvodci, obtěžuje Mě svými sentimentálními výlevy. Přitom očekává samočinný zázrak okamžitého přetvoření své duše.

 Ten druhý falešník, který se představuje jako duchovní průvodce, dělá větší vědu ze svého údajného duchovního vedení, než opravdu je. Třebaže jsem všemohoucí, přesto se jako duchovní průvodce nikdy nestavím na místo tvého svědomí, tak, že bych tě zbavoval odpovědnosti za vlastní přemýšlení a rozhodování. Když tě vedu, snažím se tě naučit samostatnému postupu a pouze v nepřehledných a nejasných okolnostech ti ukládám obracet se na Mne jako svého pomazaného průvodce. Neobracej se tedy ke Mně se vším, totiž s tím, co můžeš samostatně promyslet a rozhodnout. Jinak se vystavuješ velkému nebezpečí duchovní a mravní zakrnělosti. Nechtěj, abych v tobě posiloval nezdravou závislost na někom jiném! Nežádej, abych v tobě ubíjel tvou osobní podnětnost a vědomí odpovědnosti za sebe sama a svůj rozvoj. Nemáš právo vzdávat se odpovědnosti za řízení svého života. I když složíš slib poslušnosti, musíš samostatně postupovat po cestě, vyznačené příslušnými stanovami a vůlí představeného.

Nepřeceňuj, ale ani nepodceňuj duchovní vedení.

Podceňování duchovního vedení by tě svádělo k ješitnosti, k pýše, k opovrhování jinými, kteří nejsou tak jako ty dokonalí, a tomu, aby ses a neradil o zásadních věcech se Mnou, svým duchovním vůdcem. Naopak přeceňování duchovního vedení by tě svádělo k tomu, že bys duchovnímu vůdci předkládal k rozhodnutí věci, do kterých se ti nechce, a které jsou ti protivné, aby jejich protivnost zatěžovala vůdce místo tebe, kterého se to týká. Docela nemístné je, aby ses dovolával duchovního vůdce k rozhodování v záležitostech rodinného života, v otázce odívání nebo třeba účesu.

 Jako se však hřeší tímto přeháněním, tak můžeš chybovat i zlehčováním nebo odmítáním této tak důležité služby pro rozvoj duchovního života. Zavádí to k vypjatosti zvláštního, zcela nezávislého uplatnění jednotlivé osoby.

Úplně scestný je názor těch, kdo tvrdí, že je přímo osvěcuje Duch svatý, takže odmítají jakoukoli církevní autoritu. Čím více tě opravdu vede Duch svatý, tím více a radostněji se podrobuješ vedení Církve a duchovních osob. Naopak tam, kde se objevuje pýcha, která odmítá kněze a duchovního vůdce, tam se dá spolehlivě tvrdit, že nevládne Duch svatý, nýbrž duch světa a lži, pýcha a duchovní zaslepenost. B. (Pokr.)

+++


 

Náš cíl se přiblížil -

nohy nás donesly

až před nejzazší odbočku,

nazvanou Věčností.

 

Krok dostal náhle strach,

nohy se vzepřely.

Vpředu jsou města, před nimi

však háje zemřelých


 

                                Na ústup nezbyl čas -

                                směr nazpět - uzavřen -

                                před námi vlajka Věčnosti

                                a Bůh u každé z bran.  Ed.

+++


 

Na tmu si zvolna přivyknem,

když světlo dají pryč.

Jako když soused na sbohem

nám vyjde posvítit,

 

okamžik šlapem nejistě,

zmateni náhlou tmou -

pak přivyknem na noc zrak

a dojdem na cestu.

 

Tak i v těch větších temnotách

mozku - v té noci v nás -

bez stop po svitu měsíce

anebo po hvězdách,

 

i silní trochu tápou

a stane se jim pak,

že vrazí čelem na strom.

Však když naučí zrak


 

 

                                 Buď temnota se změní,

                                 či něco v pohledu

                                 si zvykne na tu půlnoc -

                                 a téměř žijí dál.

                                                                 Ed

+++

Nová evangelizace=obnova řádu v Církvi (2)

řebaže byl třetí řád během středověku užitečný, někteří lidé namítají, že se do dnešní doby už nehodí.  Říkají, že máme jiné potřeby, jiné názory, jiné organizace zřízené pro blaho lidstva mimo církev, zatímco náboženství prý ztratilo vliv na lidstvo. Nač prý tedy udržovat ty zastaralé třetí řády?

Kdyby členství ve třetím řádu bylo jen nějakým čestným titulem a kdyby jeho účel byl dosažen povrchním a pokryteckým odříkáváním několika modliteb anebo občas i nějakým pro lidskou chválu vykonanou dobročinností, pak by ovšem byl třetí řád v Církvi svaté úplně zbytečný, ba škodlivý.

Jako člověk máš ovšem svobodnou vůli. Proto můžeš svobodně zneužít i sebelepší věci, natož pak církevního řádu, ba dokonce páchat zlo ve jménu Božím. 

Avšak třetí řád jako zvláštní společnost v nitru Církve svaté neobsahuje nic povrchního ani pokryteckého. Jeho řehole, správně pochopená a dobře uváděná ve skutek, odpovídá potřebě tvé duše, nedostatku citelnějšímu dneska víc než kdykoli dříve. Čím více se lidé vzdalují od Boha a jeho pravého náboženství, tím více se blíží mravní i hmotné zkáze. Dokonce se sdružují a organizují ve jménu své změkčilosti a hmotného spotřebitelství, aby společně bojovali proti Církvi svaté a všem jejím vymoženostem, aby společně uráželi nejvznešenější hodnoty Církve svaté. Proto je tu zapotřebí organizované protiváhy, tedy semknutý šik bratří a sester ve světě, kteří společně chválí Boha a Církev sv., slouží jí a podporují ji.

Proti rozbujení pohlavní nevázanosti se snaž postavit dobrovolný slib čistoty také pro sebe, kdo žiješ v rodině, ve světě,  ovšem ne ve smyslu naprosté zdrženlivosti, nýbrž jen tak, jak ti to ukládá a dovoluje život manželský a rodinný.

Proti strašnému zneužívání svobody v bezbožné demokracii, upadající střídavě do různých výstředností, dej dobrovolně svůj slib poslušnosti vůči představenému, v rámci možností svého manželského, rodinného a národního života.

Proti výstřelkům spotřebitelství a rozmařilosti dobrovolně postav svůj slib chudoby, v té míře, jak ti to dovoluje manželský a rodinný život.

 

Přitom ti nestačí vést tento duchovní boj pouze soukromě a příležitostně, nýbrž společně s jinými, soustavně a organizovaně. Stejně tak je třeba oživovat a udržovat mezi křesťany duchovní život, touhu po křesťanské dokonalosti. Stejně tak je nutno znát a pak rozšiřovat věčné pravdy tvého svatého náboženství a dát příklad křesťanských ctností hlavně mezi takovými lidmi, kteří se vlivem 

mimocírkevních organizací, nebo z lehkomyslnosti, nebo i pro osobní předsudky zdráhají chodit do chrámů,  znát a prožívat evangelium.

Je pravda, že moderní lidé mají jiné požadavky, než lidé ve středověku. Ale také je pravda, že mnohé z nich jsou zbytečné, obejdeme se bez nich, a mnohé jsou přímo proti Bohu, proti duši. Jako člen třetího řádu máš ukázat světu, že se dovedeš uskrovnit ve svých požadavcích a že si dovedeš volit jen to, co neškodí ani duši, ani tělu. Třetí řád je sociální dobro.

Moderní člověk má jiné názory, než člověk ve středověku. Bohužel často horší než tehdy, a v mnoha směrech převrácené. Třetí řád žije věčnými pravdami. Vede tě k pravému poznání, zaručenému, nezměnitelnému, jež dosud nikoho nezklamalo.

Je dobré, že máme různé dobročinné organizace mimo Církev. Jen kdyby se ale opravdu staraly o blaho tvé duše i těla! Snaží se prosazovat a uplatňoval tvoje lidská práva, ale většinou bez Boha a proti Bohu, takže dříve nebo později škodí právě tobě jako každému jinému člověku. Jsou to často organizace proti Bohu a Církvi. Často otravují tvou duši falešnou vědou a zdánlivým pokrokem. Nejednou přinášejí tvému tělu nemoci, slabost, neschopnost k práci a tím celým rodinám a státům hroznou pohromu, ba úplný rozvrat. Právě 20.století, nejkrvavější století všech dob, je toho dokladem. Třetí řád je organizace na církevní půdě. Přináší ti spokojenost duše, urovnává tvé hmotné poměry, šíří i mezi svedenými a zaslepenými poznání, že jenom Kristova nauka může lidstvu přinést a trvale udržet štěstí a mír. Třetí řád tě vede k Bohu, mírní a odstraňuje tvé spory s ostatními, napravuje, uvádí v rovnováhu a upevňuje to, co mimocírkevní organizace pokazily, čím otřásly, co podkopaly.

Pokud se takto díváš na třetí řád, vidíš, že by ses musel přičiňovat o jeho zřízení, kdyby tu ještě nebyl. V tomto smyslu je třetí  řád se podobá řádu prvnímu. Je pro první řád velice užitečný. Potvrzuje skutky možnost toho, k čemu vede první řád, bratří kazatelé, tvou duši. Dále mu také připravuje a usnadňuje činnost tam, kam nemůže slovo bratří kazatelů snadno proniknout kvůli falešnému pokroku, předsudkům a lidské zlobě.

To je ideál, cíl a potřeba třetího řádu. Je-li třetí řád jiný než je zde řečeno, pak to není třetí řád, není církevní, nijak Církvi svaté neprospívá a je úplně zbytečný, ba škodlivý.

Jaký vztah má třetí řád k životu řeholnímu vůbec?

Jsem jako člen třetího řádu zavázán k zachovávání řeholních slibů?

Ne, třetí řád nemá takové řeholní sliby jako první a druhý řád. Je ti přístupný, ať jsi z jakéhokoli společenského stavu, starý či mladý, muž či žena, svobodný, manžel či manželka, vdova či vdovec. Můžeš se stát členem třetího řádu jako občan, voják či kněz.

 Jako člen řádu jsi však povinen zachovávat - podle svého stavu - ducha slibů, jež tvoří podstatu řeholního života, totiž chudoby, čistoty a poslušnosti.

Jak mohu a mám ve třetím řádu žít v duchu svaté chudoby?

Jako terciář se snaž být nezávislý na statcích tohoto světa. Pokud máš  majetek nebo bohatství, tak se vyvaruj toho, abys k němu nikdy nepřilnul svým srdcem. Žij tak, jakobys měl málo nebo skoro nic. Nemáš-li bohatství ani majetek, nikdy se ho nesnaž získávat mravně nedovoleným způsobem. Ztratíš-li svůj majetek, zůstaň klidný, odevzdaný do vůle Boží, a dokážeš-li to, ještě za to Bohu děkuj.

Jaké důvody mě jako terciáře přivádějí k této nezávislosti na pozemských statcích?

Předně tvoje bázeň o spásu své duše, kdyby ses dal svést a opanovat pohodlím nebo rozmařilostí, jež přináší bohatství. Kristus tě často upozorňuje v evangeliu na nebezpečí, do něhož bohatství uvádí tvou duši. Také apoštol Pavel ti o tom píše ve svých listech.

Dále tvoje přesvědčení o nesmírné hodnotě věčných statků, pravých a nezměnitelných. Naopak statky tohoto světa jsou ti nestálé, pomíjející, proti věčným bezcenné. 

Konečně tvoje touha připodobnit se božskému Spasiteli, který je sama vtělená věčná Moudrost, a který může mít všechny poklady světa, ale přesto dává přednost svaté chudobě, v níž se rodí, žije a umírá.

Když jsem jako terciář bohatý, měl bych snad všechno rozdat, abych neměl skoro nic? Mám jako terciář hospodařit se svým majetkem ve svůj neprospěch?

Jako terciář jsi povinen dle příkladu tvého Spasitele činit dobře všecko, co podnikáš. Máš tedy i dobře hospodařit.  Vědomí povinnosti a zájem o dobrý příklad, jaký máš jako terciář dávat celému světu, nedovolují, abys připisoval zahálce nebo nedbalosti označení "ctnost". Ostatně i láska k bližnímu žádá, abys jako terciář dbal o zachování a rozmnožení svých statků. Čím více máš, tím více dobrých skutků můžeš vykonat almužnou, podporováním dobročinných účelů, kostelů atd. Nikdy však nesmíš příliš pečovat o pozemské statky, protože ctnost, ta pravá ctnost, nezná ani málo ani příliš, ona je uprostřed. Příliš pečovat o majetek je chyba, málo pečovat o majetek je také chyba.

Jak mám žít jako terciář v duchu svaté čistoty?

Předně se snaž vyhnout se všemu smyslnému, čím bys své tělo učinil změkčilé či neochotné poslouchat hlas tvého rozumu a svědomí a neochotně k Boží službě.

Dále měj vytrvale kontrolu nad svými smysly, ale bez přetvářky a přehánění.

Potom s dovolením svého zpovědníka konej skutky pokání za své skutky.

Vyprošuj si a osvojuj si trvalou synovskou oddanost a úctu k Panně Marii.

Jak se mám jako terciář cvičit v duchu svaté poslušnosti ?

Považuj prosazování svých práv bez ohledu na práva ostatních bližních a na Boží vůli za svého úhlavního nepřítele. Snaž se přemoci svou snahu o nezávislost bez ohledu na ostatní a na Boží vůli. Přemáhej svou vůli o sebeuplatnění bez ohledu na zájmy ostatních a zájmy Boží, nebo proti nim tak, aby se tvá vůle stala pokorným sluhou vůle Boží a vhodným nástrojem ke skutkům různých ctností. 

Vůči komu se mám jako terciář cvičit v této poslušnosti?

Především vůči Svatému Otci. Nespokojuj se s tím, že prostě učiníš jen tolik, abys nepřestoupil jeho příkazy. Snaž se nejen vniknout do ducha jednotlivých příkazů, nýbrž si je učiň svými vůdci v bludišti různých pochybných mínění a názorů tohoto světa.

Tak si třeba Svatý Otec přeje mírové řešení všech mezinárodních otázek a sporů. Když slyšíš v rozhlase nebo televizi podněcovat někoho k válce, třeba i údajně spravedlivé, protiteroristické, nebo ji schvalovat, jako terciář to nikdy nesmíš schvalovat ani podporovat, i kdyby to tvrdili křesťané, nýbrž

 

vždy a za všech okolností obhajuj mírové snažení Svatého Otce.

      Svatý Otec si přeje, aby lidé nebránili početí života nepřirozenými prostředky, a také, aby počatý lidský život byl už od chvíle svého početí chráněn stejně jako život narozený. O těchto příkazech Sv. Otce se šíří různá mínění - jedni jsou pro a druzí proti.  Bez ohledu na to, co se o těchto věcech uvádí kdekoli jinde, třeba ve sdělovacích prostředcích, i kdyby se vydávaly za křesťanské, jako terciář se přidržuj vždycky těch, kteří stojí za Svatým Otcem.

     Otevřeně a rozhodně se řiď příkazy Svatého Otce, a to i tehdy, kdyby celý svět, veřejné mínění, i ti nejmocnější politikové, velitelé nejsilnějších vojsk světa, novináři a televizní hlasatelé, hvězdy filmového plátna a pohotoví vtipálci, provažovaní za zkušené a moudré, byli proti nim.

Potom je tvou povinností terciáře uznávat autoritu svého diecézního představeného, biskupa, respektovat ji a všude ji hájit. Jako terciář jsi povinen podle své možnost podporovat všechno to, co představený diecéze, kde žiješ, podniká nebo co doporučuje pro blaho svých svěřených duší. Dělej čest svému řádu, jehož jsi terciářem, a nikdy se neuchyluj k tomu, že bys odsuzoval počínání svého duchovního pastýře. a vůbec to, co se poměrů týká, a kritizoval to veřejně nebo jen ve svém srdci. Neodsuzuj žádné kněze, ať světské, nebo řeholní.

Jako terciář se snaž poslouchat svého zpovědníka ve věcech, jež se týkají svědomí, a představeného třetího řádu v tom, co se týká třetího řádu - vedení, zbožnost, předpisy atd.

Cvič se v duchu svaté poslušnosti tím způsobem, že v duchu víry přijímej a trpělivě, bez reptání, bez hněvu a námitek, rád a ochotně snášej bude všelijaké ty nepříjemnosti, jež s sebou přináší každodenní život: pomluvy, nemoc, špatné počasí, starost o denní chléb, povinnost stavu. Všechno to sesílá a dopouští Boží prozřetelnost ke tvé spáse. Proto se nedej ničím nepříjemným znepokojit, ať to přijde odkudkoliv. Nedej se odradit od plnění své služby, ani vyrušovat ze své běžné usebranosti a pokojné odevzdanosti do vůle Boží.

Konečně se cvič terciář v duchu poslušnosti ještě tím, abys doslova a věrně plnil povinnost, jež ti řehole ukládá.

Když jsem terciář, zavazuje mě řehole třetího řádu, Otče Dominiku, pod hříchem, abych plnil to, co ukládá?

 

Nepřeji si, abys jako člen třetího řádu byl tak přísně nucen k dobrému životu. Spíše se mi líbí, abys ty, jako terciář, třebaže k tomu nejsi zavázán pod hříchem, velkomyslně, synovsky, oddaně a svobodně se rozhodl sloužit Bohu.  Přesto však jsi jako každý terciář povinen zachovávat řeholi, neboť řehole podává spolehlivý prostředek,

jak se můžeš Bohu líbit a činit rychlé pokroky ve ctnostech.  Moje řehole, schválená svatými Otci, není jen moje, nýbrž je doporučená od celé Církve svaté i od Boha samého. Proto bys chyboval, kdybys ji nezachovával.

Když mě tedy řehole třetího řádu nezavazuje pod hříchem, jakpak bych mohl jako  terciář nějak urazit Boha, když ji nezachovám?

Ovšemže můžeš urazit Boha. Může se to stát tehdy, když přestupuješ řeholi z nedovolené a hříšné příčiny. Když se třeba nezúčastníš společné modlitby jen z lenosti, nezachováváš-li předepsaný půst, protože ten den dostáváš něco, co máš rád, dále když při předepsaných shromážděních dáváš špatný příklad netrpělivostí a neskromností. Možná, že svou obvyklou neúčast na společné modlitbě omlouváš stále opakovanou zaneprázdněností v rodině a v zaměstnání, až se najednou stává, že se neúčastníš společných modliteb ve skutečnosti kvůli své lenosti, pohodlnosti, choulostivosti a změkčilosti. Tak se ti ve skutečnosti z mnoha maličkostí nahromadí velké přestupky proti Bohu. Když takto chybuješ proti řeholi a jsi na to upozorněn, a ty se vyslovíš o řeholi nevážně, nebo jinak dáš najevo, že řeholí pohrdáš, proviňuješ se ještě víc. (Pokr.)

+++


 

Vtělené slovo je vzácné,

s chvěním se přijímá

a dál se o něm mlčí.

Přesto se domnívám,

že každý z nás už chutnal

zmíněnou potravu

v tajemném vytržení

pro vlastní potřebu.

Slovo, jež dýchá zřetelně,

nemůže zahynout,

pevností blízké duchu,

mohlo by, kdyby on.

"A přebývalo mezi námi",

je větší laskavost

než blahosklonnost řeči,

milovaný řád slov?


 

Ed.

+++

Mistr Eckhart: 6.úterý: Svatý Jakub píše: "Ten nejlepší dar a dokonalost pochází shůry od Otce světel." (Jak 1,17)

ávejte pozor! Musíte vědět, že lidé, kteří se zcela odevzdali Bohu a s celou pílí hledají jen jeho vůli, že cokoli Bůh takovým lidem dá, to je to nejlepší. Tím si buď jist, jako že je Bůh živ, že to nutně musí být vůbec to nejlepší a že nemůže být žádný jiný způsob, který by byl lepší. A i kdyby se stalo, že se něco jiného zdá být lepší, přece to pro tebe není tak dobré: neboť Bůh chce právě tento způsob a žádný jiný, a tak musí nutně být pro tebe ten nejlepší. Ať je to nemoc nebo nouze, hlad nebo žízeň nebo cokoliv, co Bůh na tebe dopustí nebo nedopustí, nebo co ti Bůh dá nebo nedá, to všecko je pro tebe to nejlepší, ať jde o zbožnost a vřelost, nebo že ti chybí, a vůbec cokoli máš nebo nemáš - jen se na to správně zařiď, abys měl ve všech věcech na mysli Boží čest, a cokoli ti pak on udělá, je to nejlepší.

Teď bys mohl říci: Co já vím, zda to je nebo není vůle Boží? Pamatujte, že kdyby to vůle Boží nebyla, nestalo by se to. Neměl bys ani nemoc, ani nic jiného, kdyby to Bůh nechtěl. A když jednou víš, že je to vůle Boží, můžeš v tom najít tolik potěšení a uspokojení, že ti žádné trápení nepřijde jako trápení. Dokonce i kdybys přišel do toho největšího trápení a pociťoval nějaké utrpení nebo bolest, nebylo by to vůbec v pořádku, protože to máš od Boha přijímat jako to nejlepší, neboť to pro tebe to nejlepší nutně musí být. Samo Boží bytí závisí na tom, abys chtěl vždycky to nejlepší. Proto to mám chtít i já a žádná jiná věc se mi nemá více líbit. Kdybych se nějakému člověku chtěl vší mocí líbit a kdybych jistě věděl, že se mu víc líbím v šedivých šatech než v jakýchkoli jiných, třeba lepších, není pochyby, že by i mně právě ty šaty byly příjemnější a milejší než každé jiné, třeba lepší. Kdybych se chtěl komukoli zalíbit a věděl, co by měl rád ve slově nebo skutcích, právě to bych dělal a nic jiného. Nu, a teď se dobře podívejte sami na sebe, jak to s vaší láskou vypadá! Pokud milujete Boha, nemělo by vám být nic milejší, než co se mu nejvíc líbí a čím nejvíc se na nás naplní jeho vůle. Ať se ti trápení nebo nesnáze zdají být sebe těžší, nepůsobí-li ti stejné potěšení jako úspěchy a hojnost, není to v pořádku.

Často říkám - a je to také pravda - že denně voláme a křičíme v Otčenáši: "Buď vůle tvá!" A když se pak jeho vůle stane, chtěli bychom se hněvat a nejsme s jeho vůlí spokojeni. A tak cokoli on učiní, má nám připadat jako to nejlepší a nejvíce se nám líbit. Kdo to tak v tom nejlepším berou, zůstávají za všech okolností v dokonalém míru. Vám se ale občas zdá a říkáte: Ach, kdyby to bylo dopadlo jinak, bylo by lépe, anebo: Kdyby se to nebylo stalo, bylo by to možná lepší. Dokud se ti to zdá být takhle, nemůžeš najít mír. Musíš to brát v tom nejlepším. To je první smysl toho slova.

Je tu ještě jiný smysl, dobře si ho povšimněte! Říká: "Každý dar." Jen to nejlepší a nejvyšší jsou vlastně dary, v tom nejvlastnějším smyslu. Bůh dává ze všeho nejraději veliké dary. Jednou jsem zde dokonce řekl, že Bůh raději odpouští velké hříchy než malé. A čím jsou větší, tím raději a rychleji je odpustí. A stejně je to i s milostí a darem a ctností: čím jsou větší, tím raději je dává, neboť sama přirozenost závisí na tom, aby dával veliké věci. A proto čím větší a lepší věci, tím je jich víc. Nejvznešenější stvoření jsou andělé, ti mají také rozum a není na nich žádná tělesnost, a těch je nejvíc, víc, než je počet všech tělesných bytostí. Jen velké věci jsou vlastně a opravdu dary, a ty jsou Bohu nejvíce vlastní.

Jednou jsem řekl, že co se ve vlastním smyslu dá vyjádřit slovy, musí vycházet zevnitř, z popudu své formy (podstaty), a ne zvenčí. Musí vycházet z nitra. Taková věc žije vlastně a svébytně v samém nitru duší. Tam jsou i všechny věci přítomné a vnitřně živé a hledající a jsou tam v tom nejlepší a nejvyšším. Proč o tom nic nevíš? Protože tam nejsi doma. Čím je nějaká věc vznešenější, tím je obecnější. Smysl mám společně se zvířaty a život i se stromy. Bytí samo je mi ještě vnitřnější, to mám spolu se všemi stvořeními. Nebe je širší než všecko, co je pod ním, a proto je také vznešenější. Čím je věc vznešenější, tím je také širší a obecnější. Láska je vznešená, protože je obecná. 

Zdá se být těžké, co náš Pán přikázal, abychom své spolukřesťany milovali jako sami sebe. Nevzdělaní lidé obyčejně říkají, že je máme milovat kvůli témuž dobru, kvůli němuž milujeme sebe. Ne, tak to nemá být. Máme je milovat stejně jako sebe, a to není těžké. Když si to rozmyslíte, je láska spíš odměna než přikázání. Přikázání se zdá těžké, kdežto odměna je lákavá. Kdo miluje Boha tak, jak ho milovat má a musí - ať chce nebo nechce - a jak ho milují všecka stvoření, musí svého spolubližního milovat jako sama sebe, radovat se z jeho radostí jako z vlastních a hledět si jeho cti jako vlastní, a to u cizího jako u příbuzného. A tak ten člověk žije stále v radosti, v poctách a v užitku, právě jako v nebeském království, a má mnohem víc radostí, než kdyby se těšil jen ze svého. Vpravdě vězte, že těší-li tě tvoje vlastní pocta víc než pocta druhého, není to v pořádku.

Pamatuj, že dokud hledáš něco svého, nemůžeš Boha nikdy nalézt, protože nehledáš jen a jen Boha. Hledáš něco s Bohem a děláš totéž, jako by sis z Boha udělal svíčku, abys něco s ní hledal; a když tu věc najdeš, svíčku zahodíš. Totéž děláš ty: cokoli hledáš s Bohem, je to nic, ať je to cokoli, užitek, odměna, vřelost nebo cokoli: hledáš nic, a tak také najdeš nic. Že nic nenajdeš, to není ničím jiným, než že jsi hledal nic. Všechna stvoření jsou holé nic. Neříkám, že jsou něco malého nebo vůbec něco: jsou holé nic. Co nemá podstatné bytí, je nic. Žádné stvoření nemá podstatné bytí, neboť jeho bytí úplně závisí na přítomnosti Boží. Kdyby se Bůh od nich jen na okamžik odvrátil, nezbylo by z nich nic. Jak jsem už říkal - a je to pravda. Kdo by k Bohu přibral celý svět, neměl by o nic víc, než kdyby měl Boha samého. Všechna stvoření dohromady a bez Boha nemají víc bytí než komár bez Boha, právě tolik, ani méně, ani více.

Nu, a teď poslyšte jedno pravdivé slovo. Kdyby nějaký člověk dal tisíc marek zlata, aby se za to stavěly kostely a kláštery, byla by to velká věc. A přece by ještě mnohem víc dal ten, pro koho by tisíc marek mohlo být jako nic: ten by vpravdě udělal ještě víc. Když Bůh stvořil všechna stvoření, byla mu tak nicotná a úzká, že se v nich nemohl pohybovat. Ale duši udělal tak sobě podobnou a přiměřenou, aby se duši sám mohl dát; neboť cokoli by jí jiného dal, je pro nijako nic. Bůh se mi musí dát za vlastního tak, jako je vlastní sám sobě, jinak jsem nedostal vůbec nic, co by mi mohlo zachutnat. Aby ho člověk mohl tak úplně přijmout, musí se sám sebe úplně vzdát a ze sebe vyjít; pak dostane hned od Boha všechno, co má, a za vlastní tak, jak on to má, a naše Paní a všichni, kdo jsou v nebeském království: všem stejně a jako do vlastního. Kdo tak stejně vyšli sami ze sebe a vzdali se sami sebe, ti také stejně dostanou a ne méně.

A teď to třetí slovo o „Otci světel“. Při slově otec myslíme na synovství a slovo otec znamená čisté rození a život všech věcí. Otec rodí svého Syna ve věčnosti poznávání, a stejně rodí Otec svého Syna v duši jako ve své vlastní přirozenosti; rodí ho v duši jako do vlastního a jeho podstatné bytí na tom závisí, aby v duších rodil svého Syna, ať by chtěl nebo nechtěl. Jednou se mne ptali, co Otec v nebi dělá? Řekl jsem na to, že rodí svého Syna, a to dílo ho tak těší a tak se mu líbí, že nebude nikdy dělat nic jiného, než rodit svého Syna, a z obou vykvétá Duch svatý. Když Otec ve mně rodí svého Syna, jsem i já tentýž syn a žádný jiný. Jsme jistě jiní ve svém lidství, ale tam jsem tentýž Syn a žádný jiný. Jsme-li synové, jsme i praví dědici." Kdo poznává pravdu, ten to dobře ví. Slovo otec v sobě nese rodit a mít syny. Proto jsme synové v tomto Synu a tentýž syn.

Všimněte si ještě toho slova "pocházející shůry". Jak jsem nedávno řekl: kdo chce přijímat shůry, musí být nutně dole a v pravé pokoře. A vpravdě vězte, kdo není úplně dole, ten nic mít nebude a nic nedostane, ani to nejmenší. Hledíš-li na sebe nebo na nějakou věc nebo na někoho, nejsi dole a nedostaneš také nic. Ale jsi-li úplně dole, dostaneš úplně a docela. Je Boží přirozenost, aby dával, a jeho podstatné bytí na tom závisí, aby dával, když jsme nízko dole. Když nejsme a nic nedostáváme, činíme mu násilí a zabíjíme ho. A protože to nemůžeme udělat na něm, děláme to sami na sobě a pokud je na nás. Abys mu všechno dal, jak mu vlastně patří, hleď, aby ses podrobil Bohu v pravé pokoře a Boha vyvýšil ve svém srdci a ve svém poznání. Jednou jsem řekl právě zde: Bůh poslal svého Syna, když se naplnil čas, do duše, která překročila všechen čas. Když se duše oprostila od času a místa, pošle Otec svého Syna do duše. A to právě znamená to slovo, že "ten nejlepší dar a dokonalost pochází shůry od Otce světel".

Abychom byli připraveni přijímat ty nejlepší dary, k tomu nám pomáhej Bůh, Otec světel. Amen.

+++

Až nyní, starý, na konci svých sil

poznávám, světe, jak nám umíš lhát.

Slibuješ mír, ač nemůžeš ho dát,

a klid, ač hyne, než se nerodil.

S hanbou a se strachem cítím,

že těch pár chvil,

které tu ještě mám,

probouzí ve mně zas ten sladký klam -

a ten, kdo žije v něm,

jen vraždí duši, tělu neprospěl.

Vím podle sebe, žel,

že na nebesích lepší úděl mají

ti, kdo se zrodí a hned umírají.

Michelangelo

+++

Kam zmizela ze světa volná energie? (2)

Existují čtyři mocné síly, které spolupůsobí při vytváření této situace. Dá se říci, že je zde záměrné potlačování této technologie. Vede to k ryze povrchnímu pochopení světa. Klade to vinu za tyto neblahé poměry docela mimo nás. Naše ochota zůstat v nevědomosti a nečinnosti tváří v tvář této situaci byla vždy dvěma složkami této síly vykládána jako "mlčící souhlas".

Jaké jsou, vedle "nepožadující veřejnosti", ty další síly bránící dostupnosti technologie volné energie?

1. Peněžní monopol

Ve běžné ekonomické teorii existují tři třídy průmyslu: kapitál, zboží a služby. Uvnitř první třídy, kapitálu, existují tři podtřídy: přírodní zdroje, měna a úvěry. Přírodní zdroje se týkají surovin (jako třeba zlatý důl) a zdrojů energie (například ropný vrt nebo přehrada vodní elektrárny). Měna se vztahuje k tištění papírových "peněz" a ražbě mincí; tyto funkce jsou obvykle v kompetenci vlády. Úvěr se týká půjčování peněz na úrok a rozšiřování ekonomické hodnoty prostřednictvím vkladů, které slouží k půjčkám na úrok. Z toho lze snadno pochopit, že funkce energie ve společnosti je stejná jako funkce zlata, funkce tištění peněz vládou nebo funkce vydávání úvěrů bankou.

Ve Spojených státech a ve většině dalších zemí světa existuje "peněžní monopol". Smím "svobodně" vydělat tolik peněz, kolik chci, ale jsem nucen platit pouze bankovkami Federální rezervy (FED). Nesmím například platit zlatem ani jinou formou "peněz". Tento peněžní monopol je výhradně v rukou malého počtu soukromých akciových bank a tyto banky vlastní nejbohatší rodiny světa. Mají v plánu nakonec kontrolovat 100 procent všech kapitálových zdrojů světa a tím kontrolovat život každého pomocí dostupnosti (nebo nedostupnosti) všeho zboží a služeb. Nezávislý zdroj bohatství (zařízení na volnou energii) v rukou každé osoby na světě by navždy zhatil jejich plány na ovládnutí světa. Proč je tomu tak, je evidentní.

V současné době může být ekonomika buď zpomalena nebo zrychlena zvýšením nebo snížením úrokových sazeb. Kdyby však byl do ekonomiky zaveden nový zdroj kapitálu (energie) a každý podnik nebo osoba by mohla zvýšit svůj kapitál bez vypůjčení z banky, tato regulační funkce úrokové míry by prostě přestala mít stejný efekt. Volná energie mění hodnotu peněz. Nejbohatší rodiny a poskytovatelé úvěrů nechtějí žádnou konkurenci. Je to jednoduché. Chtějí udržovat svou monopolní kontrolu nad vydáváním peněz. Pro ně volná energie není něco, co je třeba potlačovat, ta musí být permanentně zakázána!

A tak nejbohatší rodiny a jejich ústřední bankovní podniky jsou první silou, která se snaží zabránit dostupnosti technologie volné energie pro veřejnost. Důvodem jejich počínání je domnělé "božské právo vládnout", chamtivost a jejich neukojitelná touha mít všechno pod kontrolou. Mezi zbraně, které v boji proti volné energii používají, patří zastrašování, vyjádření "odborníků", skupování a dávání "k ledu" technologií, vraždy vynálezců, pomluvy a špinění, žhářství a široká škála finančních pobídek a zábran pro manipulaci potenciálních stoupenců. Také podporují všeobecné přijetí vědecké teorie, která tvrdí, že volná energie není možná (zákony termodynamiky).

2. Národní vlády

Druhou silou, která brání rozšíření technologie volné energie, jsou národní vlády. Zde se problém netýká ani tak tištění měny, týká se spíš udržování "národní bezpečnosti".

Úkolem státu je poskytnout "společnou obranu". Z toho důvodu byly výkonnou mocí zplnomocněny "policejní síly" k vynucování "vlády zákona". Většina z nás, kteří se podřizují vládě zákona, to dělá proto, že věří, že je to správná věc a že je to pro její dobro. Najde se však vždy několik jednotlivců, kteří věří, že v jejich zájmu není dobrovolně se podřizovat všeobecně přijímanému společenskému pořádku. Tito lidé podnikají činnost, která je v rozporu se zákonem a jsou považováni za psance, zločince, podvratné živly, vlastizrádce, revolucionáře nebo teroristy.

Většina národních vlád metodou pokusů a omylů zjistila, že jediná zahraniční politika, která funguje je politika zvaná "oko za oko, zub za zub". V praxi to znamená, že jeden stát zachází s jiným státem tak, jak dotyčný stát zachází s ním. Vláda se nestále snaží manévrovat tak, aby se ve světových záležitostech dostala do pozice vlivu a "nejsilnější" strana vyhrává! V ekonomice se to nazývá "zlaté pravidlo", které praví, že "ten, kdo má zlato, určuje pravidla hry". V politice je to stejné, ale je v tom více darwinismu. Jednoduše řečeno, přežívá ten "nejschopnější".

V politice však "nejschopnější" znamená nejsilnější stranu, která je však také ochotna bojovat nejšpinavějšími prostředky. Používají se absolutně všechny dostupné prostředky k udržování výhody nad "protivníkem" a za "protivníka" je považován každý bez ohledu na to, zda je to přítel, nebo nepřítel. Mezi tyto prostředky patří hrubé psychologické pózování, lhaní, podvody, špionáž, loupeže, atentáty na světové vůdce, provokování válek, uzavírání a rušení spojenectví, dohody, zahraniční pomoc a přítomnost vojenských sil všude, kde je to možné.

Ať se nám to líbí nebo ne, je to psychologická a skutečná aréna, v níž národní vlády působí. Žádná národní vláda neudělá nic, co protivníkovi poskytne zadarmo výhodu. Nikdy! To by byla národní sebevražda. Jakákoli aktivita kteréhokoli jednotlivce, uvnitř státu nebo mimo stát, která může být interpretována jako poskytnutí výhody protivníkovi, bude považována za hrozbu "národní bezpečnosti". Vždy!

Technologie volné energie je pro národní vládu nejhorší noční můrou! Kdyby byla technologie volné energie otevřeně uznána, podnítila by neomezené závody ve zbrojení mezi všemi státy o světovou nadvládu. Přemýšlejte o tom. Myslíte si, že by se Japonsko necítilo ohroženo, kdyby Čína získala volnou energii? Myslíte si, že by Izrael nečinně přihlížel, kdyby Irák získal volnou energii? Myslíte si, že by Indie dovolila Pakistánu vyvinout technologii volné energie?

Neomezená dostupnost energie by za současného stavu věcí na této planetě vedla k přeskupení "rovnováhy sil". To by mohlo vést k válce s cílem zabránit "tomu druhému" získat výhodu neomezeného bohatství a moci. Každý chce chtít mít a zároveň chce zabránit každému dalšímu, aby ji získal.

A tak jsou národní vlády druhou silou bránící rozšíření technologie volné energie. Její motivací je "pud sebezáchovy". Tento pud sebezáchovy působí na třech úrovních: za prvé, neposkytnout nepřiměřenou výhodu vnějšímu nepříteli; za druhé, zabránit individuálním akcím (anarchii), které by byly schopny efektivně čelit oficiálním policejním silám uvnitř země; a za třetí, snaha o zachování toku příjmů odvozeného ze zdanění v současné době používaných energetických zdrojů.

Mezi jejich zbraně patří zabránění vydávání patentů, které by mohly ohrožovat národní bezpečnost a stíhání vynálezců obviňováním ze spáchání trestného činu, daňovými břemeny, hrozbami, odposloucháváním telefonu, vězněním, žhářstvím, ukradením majetku během přepravy a řadou dalších hrozeb, které znemožňují podnikání v oblasti volné energie.

3. Podvody a nepoctivost v hnutí volné energie

Třetí silou, která odkládá dostupnost technologie volné energie se skládá ze skupin oklamaných vynálezců, vyložených šarlatánů a podvodníků. Na periferii neobyčejných vědeckých objevů, které tvoří reálné technologie volné energie leží stínový svět nevysvětlitelných anomálií, okrajových vynálezů a bezohledných spekulantů. První dvě síly trvale používají hromadné sdělovací prostředky, aby upozorňovaly na nejhorší příklady z této skupiny, aby odvrátily pozornost veřejnosti a zdiskreditovaly skutečné objevy tím, že je spojí se zřejmými podvody.

Během období delšího než 100 let se vynořily tucty příběhů o neobvyklých vynálezech. Některé z těchto myšlenek natolik zaujaly představivost veřejnosti, že mytologie o těchto systémech je dodnes živá. Možná se nám vybaví jména jako Keely, Hubbard, Coler a Hendershot. Za těmito jmény mohou být reálné technologie, ale veřejnost jednoduše nemá k dispozici dostatek údajů, aby bylo možné je posoudit. Tato jména zůstanou spojena s mytologií o volné energii, avšak jsou citováni "odborníky" jako příklady podvodníků. Ale myšlenka čerpání volné energie je velmi hluboko zakořeněna v lidském podvědomí.

Avšak někteří vynálezci s okrajovými technologiemi, kteří demonstrují užitečné anomálie, přehánějí význam svých vynálezů a svou vlastní důležitost. Kombinace "zlaté horečky" a "mesiášského komplexu" zcela zkreslují jejich příspěvek vědě. Kdyby pokračovali ve výzkumu, mohl by přinést slibné výsledky. Místo toho však začínají vydávat své nadšení za fakta a jejich vědecká práce tím značně trpí. Existuje mocné a zákeřné pokušení, které může pokřivit jejich osobnost, pokud uvěří, že "svět spočívá na jejich ramenou" nebo že jsou "spasitelé" světa.

Podivné věci se také stávají lidem, když si myslí, že se mohou stát extrémně bohatými. Vyžaduje obrovskou duchovní disciplínu zůstat objektivní a skromný v přítomnosti fungujícího stroje na volnou energii. Psychika mnoha vynálezců se stane nestabilní, pokud uvěří, že mají stroj na volnou energii. Se zhoršujícím se stavem vědy se u některých vynálezců vyvine "komplex pronásledování", který je učiní velmi defenzivními a nepřístupnými. Tento proces jim může zabránit vyvinout skutečný stroj na volnou energii a velmi posiluje mytologii o podvodu.

Potom jsou zde vyložení podvodníci. Často hovoří o obměnách jednoho ze skutečných systémů volné energie, prodávají lidem myšlenku, že tyto systémy brzy dostanou, ale nakonec jim prodávají pouze propagační informaci, která neposkytuje žádná skutečná data o samotném energetickém systému. Nemilosrdně kořistí na křesťanských a vlasteneckých komunitách v USA a jsou stále mocnější.

A tak třetí silou, která odkládá dostupnost technologie volné energie pro veřejnost jsou podvody a nepoctivost v hnutí samotném. Důvodem je velikášství, chamtivost, touha po moci nad ostatními a falešné představy o vlastní důležitosti. Zbraněmi, které používají, jsou lži, podvodné jednání, lákání nízkými cenami, sebeklam a nevědomost v kombinaci s pavědou.

4. Nepožadující mlčící veřejnost

Čtvrtou silou, která odkládá dostupnost technologie volné energie pro veřejnost je samotná veřejnost. Lze snadno vidět, jak mravně nízká a nedůstojná je odůvodněnost ostatních sil, ale tato motivace je také hluboko zakořeněna ve většině z nás.

Nechováme v mysli potají - podobně jako nejbohatší rodiny – iluze o své nadřazenosti a nechceme ovládat druhé, místo abychom se snažili ovládat sebe? Dále, nenechali bychom se koupit, kdyby cena byla dostatečně vysoká – řekněme milion dolarů? Nebo, podobně jako vlády, nechce si každý z nás zajistit své vlastní přežití? Kdybychom se ocitli uprostřed hořícího divadla plného lidí, nezachvátila by nás panika a neodstrkovali bychom všechny slabší lidi z cesty v šíleném chvatu ke dveřím? Nebo, podobně jako podvedení vynálezci, nevyměnili bychom nepohodlná fakta za pohodlnou iluzi? A nemyslíme raději na sebe než na jiné? Nebo nebojíme se stále neznámého, dokonce i tehdy, když slibuje velkou odměnu?

Sami vidíte, že všechny čtyři síly jsou jen různé stránky stejného procesu, působícího na různých úrovních společnosti. Existuje jediná síla, která zabraňuje dostupnosti technologie volné energie, a tou je neduchovně motivované chování lidského tvora. Podle posledních rozborů je technologie volné energie vnější manifestací Boží Hojnosti. Je to motor ekonomiky osvícené společnosti, kde se lidé dobrovolně chovají zdvořile a civilizovaně k sobě navzájem, kde každý člen společnosti má vše, co potřebuje, a nebaží po tom, co má jeho soused, kde válka a fyzické násilí je společensky nepřijatelným chováním a kde rozdíly mezi lidmi jsou přinejmenším tolerovány, pokud nejsou přijímány s radostí.

Objevení se technologie volné energie pro veřejnost je úsvitem skutečně civilizovaného věku. Je to epochální událost v lidské historii. Nikdo si ji nemůže “připsat” ve svůj prospěch. Nikdo na ní nemůže zbohatnout. Nikdo nemůže pomocí ní vládnout světu. Prostě je to Boží dar. Nutí nás přijmout zodpovědnost za své skutky a také k sebekázni a sebekontrole, pokud to je třeba. Svět tak, jak je dnes uspořádán, nemůže vlastnit technologii volné energie, dokud nedojde k jeho úplné transformaci do něčeho jiného. Tato “civilizace” dosáhla vrcholu svého vývoje, protože zasela semeno své vlastní transformace. Nezduchovnělým lidským tvorům nemůže být svěřena volná energie. Budou dělat pouze to, co vždy dělali, což je nemilosrdně získávat výhodu nad druhými nebo se navzájem pozabíjet.

Pokud si přečtete Atlas Shrugged (1957) od Ayna Randa nebo zprávu Římského klubu The Limits To Growth (1972), bude vám zřejmé, že nejbohatší rodiny to chápou už řadu let. Jejich plánem je žít ve “světě volné energie”, ale navždy zmrazit zbytek lidstva. A není to nic nového. Panstvo vždy považovalo obecnou populaci (nás) za své poddané. Co je nového, to je, že vy a já nyní spolu komunikujeme mnohem lépe než kdykoli v minulosti. Internet nabízí nám, čtvrté síle, příležitost překonat kombinované úsilí ostatních sil, které brání rozšíření technologie volné energie. fra Moti

+++

Zpívám, že musím čekat,

jen čepec uvázat

a zavřít dveře do domu.

Víc nemám dokázat,

 

než zazní jeho kroky

a vyjdem ke světlu

a řeknem si, jak zněl náš zpěv,

jímž plašili jsme tmu.

Ed.

+++

Plíživé pronikání ducha světa: JÓGA

Jóga je skrytou pastí hinduistického náboženství. Mnozí chtěli použít systém jógy k duchovnímu ozdravení křesťanství, především skrze obnovení rozjímání a křesťanskou meditaci. Bohužel, po letech, kdy už jóga přinesla ovoce zkázy, jsme přišli k bolestné zkušenosti, že jóga není tak nevinnou věcí a že už vůbec není snadné oddělit ji od velkého celku, se kterým je pevně spojena. Tím celkem je hinduismus a dnes i hnutí New Age, které se netají svým úmyslem likvidovat křesťanství. New Age prosazuje nové společné náboženství, jehož základnou je právě hinduismus.

Matka Basilea Schlinková píše: „U klasické jógy jde o odkrytí svého ‚já‘. Tvrdí se, že přirozenost, a zvláště lidská, je ve svém jádru dobrá a cenná. Všichni jogíni věří v sebe jako v boha, anebo jako v část božství. Jóga je tedy v podstatě sebevykoupením. Vychovává ve skutečnosti hříšné ‚já‘ starého člověka v egoismu. Žák jógy se skutečně zabývá sám sebou, pouze sám sebou. Točí se kolem sebe jako v kruhu a je čím dál tím více neschopen budovat zdravé vztahy. Toto zdánlivé vykoupení, které se uskutečňuje skrze skryté síly universa, je klam. Za každou proudící silou (universa) stojí duchovní osobnost, božství. Je však velkou otázkou jaké? Ježíš konstatuje, že On, jako Boží Syn, přichází shůry – ale je také Boží protivník,  který je zdola (sr J 8,23). Také on proudí se svými silami do člověka a může mu propůjčit i určité schopnosti. Odkud tedy přicházejí síly, které při hinduistické józe proudí do žáků? S kým se sjednocují, když dosáhnou cíle cviků jógy, totiž stát se polobohem, nadčlověkem? Jsou to síly hinduistické světové duše Brahman (démon). Nemůže to ani být jinak, neboť jogíni žijí v hinduistické tradici… Otvírají-li se žáci jógy moci temnoty, nemůže jim to nikdy přinést vykoupení, osvobození, harmonii, jak se to v učení předstírá. Satan je ničitel veškerého štěstí, vší radosti a harmonie, všeho dobrého. On stojí za všemi modlami a bohy i za temnými hinduistickými naukami. Ježíš přišel, aby ničil skutky ďáblovy a temnoty (1J 3,8). On je Pánem a Vítězem nad satanem a nad všemi démony.

Kdo intenzivně provádí jógu, přichází neodvratně, i když nepozorovaně, stále více pod vliv satanův. Skrze proudící síly universa, které nejsou ničím jiným než silami pohanských bohů, se vystavuje nebezpečí, že přijde pod moc přicházející zdola, i když se domnívá, že provádí ‚křesťanskou jógu‘. A nakonec žák jógy vymění Ježíšovo království světla za království tmy, což pozná až tehdy, když už je příliš pozdě… Rozhoduje-li se křesťan pro jógu, musí volit: Kristus nebo Beliál. Nelze kombinovat jógu s křesťanskou vírou! Totéž platí i pro zen, józe odpovídající japonské učení!“

K uvedenému můžeme ocitovat slova Svatého Otce: „Čím více chápeme posvátnost Boha, tím více chápeme i pravý opak svatosti, totiž svůdné masky ďábla. Ježíš Kristus sám k tomu poskytuje nejlepší příklad: před Jeho jedinečnou svatostí se satan nemohl skrývat a byl neustále nucen se odhalovat. A tak lze říci, že vymizení smyslu pro ‚démonické‘ svědčí o souběžném úpadku svatosti… Ďábel se tedy může utéct do svého živlu, do anonymity, pokud ho neodhalí světlo člověka sjednoceného s Bohem.“ Markian, Metoděj a  Eliáš

+++


 

Modlitba je malé nářadí,

jímž dosáhnem,

kam lidem vstup je upřen.

Jím každým dnem

 

řeč metají v Boží sluch.

Slyší-li, pak -

tím svůj chod završuje

ten aparát. Ed.


 

+++

Brněnská akad.duch.života ct.Patrika Kužely

Který stupeň modlitby je první?

 

Rozjímání, jež se také nazývá přemítavá modlitba, je upoutání ducha ke zbožnému předmětu, aby ses stal lepším. Tento výměr nevylučuje pozdvižení tvé

duše ke Mně. Naopak to předpokládá. Můžeš upoutat ducha ke zbožnému předmětu dvojím způsobem. Můžeš užívat úvah rozumu ke vzbuzení citů a předsevzetí ve vůli. Tímto prvním způsobem vyvozuješ pravdu z pravdy, a uvažuješ ve vlastním smyslu. Za tím samým účelem můžeš také postupovat od jedné úvahy ke druhé. Tento druhý způsob je řadou nesouvislých úvah, zvláště při rozjímání o tajemství z Mého života jako tvého Bratra a Spasitele, kde je účast tvého rozumu nepatrná. (Sv.Tomáš, ln 4, dist. 15, 1 IV., 2 ad 1.) Někteří učitelé duchovního života nazývají toto rozjímání nazíráním, protože se koná uvažování a nazírání na víc obrazů, ovšem postupně. Pamatuj však, že toto úsilí tvé duše zůstává pouhým rozjímáním, nepřejdeš-li v úvahách k prostému pohledu lásky, jenž tvoří nazírání.

Jak mám s užitkem rozjímat?

Všechny metody rozjímání máš obsaženy v třech bodech, které naznačuje sv.Tomáš jako je předně stanovení zásad nebo volba předmětu, dále úvahy a přemítání o zvoleném předmětu a konečně prosté patření na pravdu. (STh II-II, 180, a. 3)

 

Napřed se připrav tím, že si stanovíš zásady. Vyber si předmět rozjímání a v živé víře se postav do Mé přítomnosti, abys prožíval hlubokou úctu, velkou usebranost a vážnou pozornost před Mou velebností, když se k tobě velkomyslně skláním a nabízím ti svou milost na pomoc k účinnému rozjímání.

Jen si ode mě v modlitbě pokaždé vyžádej sílu a světlo, aby Mé pravdy vnikly do tvého ducha, a také aby tvůj duch byl povznesen do Mých pravd. „Hospodine, ukaž mi svou cestu, budu žít podle tvé pravdy“, praví žalmista (Ž 86,11). Ať jsi kdokoli, Mé pravdy mohou vniknout do tvého ducha. Vnikají do ducha hledajících filosofů a bloudících snílků, třebaže je oni drží ve tmě a smíchané se svými bludy. Přesto jen někdo duch vniká do pravdy a nabývá o ní pojmu, okouší její sladkosti a bere z ní veškerou sílu, kterou může dát. Tobě však stačí, když pokorně poprosíš, abych ti dal poznat pravdu, nikoli záblesk pravdy, jenž by tě jen oslnil a polichotil tvé marnivosti. Jen pros, a dám ti poznat celou pravdu, jaká tě napomene, napraví, odhalí úskalí tvého svědomí, kde by tě skrytá sebeláska mohla držet ve velkých omylech a kazit všechny tvé dobré skutky.

Druhou část modlitby nazývá sv.Tomáš rozjímáním a uvažováním, protože tam užíváš rozumu. Obhlížej předmět ze všech stran, zkoumej jeho účinky a jeho vlastnosti, abys tak lépe poznal jeho povahu (In 3, dist. 35,2,2,1).

Poté přistup k zakončení. Právě v tomto zakončení se dostavuje tvůj prostý pohled nebo nazírání na pravdu, totiž pravý klid tvého ducha. Klidem se končí každý tvůj pohyb. Po dostatečném rozjímání se ti tento klid rozumu snadno spojuje s obdivem, klaněním, láskou a všemi ostatními city vůle.

Hlavně zaměř celé tato své úsilí k lásce, abys ho završil láskou. Sotva se tvoje láska vznítí, ponech ji sobě samé, neboť je dost vynalézavá, dost osvícená, dost výmluvná. Svým žárem je dál vedena, unášena a jím vzbudí všechny ostatní tvoje city. Láska také učiní všechna tvoje potřebná předsevzetí, neboť nikdy nezahálí a vždy působí souhlasně s ohněm, který ji oživuje, a také vynalézá všechny prostředky, které ji mají zachovat.

V čem spočívá moje bezprostřední příprava na rozjímání?

To je první část rozjímání. Snaž se důkladně usebrat. Pokorně pros o Mou pomoc. Připomínej si zvolený předmět rozjímání.

ratr Ludvík Granadský ti vzkazuje, aby ses dříve než se začneš věnovat modlitbě vynasnažil připravit si na to srdce. Před modlitbou připrav svou duši a nepokoušej Mne. Pokoušet Mne je žádat zázrakem věci možné bez zázraků. Tuto přípravu můžeš konat různými způsoby. Vzpomeň si třeba na své hříchy. Nevěnuj se však této vzpomínce příliš dlouho, tak, že bys přitom snad probíral celý svůj život. Také se můžeš připravit pomyšlením na Mou velikost a velebnost, když se Mnou chceš obcovat. Toto pomyšlení tě přivede k poznání, jak uctivě, pokorně a pozorně se ke Mně smíš blížit. K dobré přípravě ti také prospěje pozorná úvaha, co chceš modlitbou dosáhnout. Chceš si přitom osvojit Mého Ducha, zakusit působení Mé milosti, radost lásky a konečně zbožnost? Kéž se vstupy tvého rozumu a tvé vůle uzavřou všem starostem světa a otevřou se jedině Mně!

ři této přípravě není na závadu, když se pomodlíš odříkáním nějakých ústních modliteb. Také si připomeň, že se nemáš oddávat modlitbě pro to, abys hledal svou radost a útěchu, nýbrž jedině Mou slávu a splnění Mé svaté vůle. Bylo by dobré, abys už v předvečer pamatoval na zítřejší rozjímání a svěřil Mi předmět své modlitby. (O modlitbě a úvaze, 25)

Po této první přípravě zaměř svou četbu na předmět. Čti bez chvatu a roztěkanosti, zvolna a pozorně. Nestačí, aby sis uvědomil smysl slov. Přiměj také svou vůli, abys je okoušel a cítil. Zastav se u míst zvláště působivých, zvolna je procházej a krátce se

 

pomodli. Nečti příliš dlouho. Jinak bys to dělal na úkor ostatních a důležitějších částí modlitby. Jak tvoje četba, tak tvoje modlitba je důležitá, ale ne stejně. Dávej přednost modlitbě před četbou. Pokud se však nemůžeš modlit kvůli své roztržitosti, tak raději víc čti a podle potřeby střídej obojí, četbu s modlitbou a obráceně. Je-li tvůj duch připoután ke slovům četby, není tak snadno unášen obrazotvorností, jako když je ponechán sám sobě. Ještě lépe je neustále se Mnou bojovat jako Jakub. Po boji ti požehnám a vliji do tvého srdce zbožnost nebo jinou zvláštní milost, jak to vždy činím udatným bojovníkům. V začátcích je tato četba nezbytná, později však, když nabudeš zběhlosti v pravdách pro rozjímání, potřebuješ ji méně a můžeš hned začít rozjímáním. (O modlitbě a úvaze, 26,24)

odlitba a četba jsou základy rozjímání. Začínej modlitbou a vzýváním Ducha Svatého, abys poznal některou Mou dokonalost nebo nadpřirozenou pravdu, k čemuž potřebuješ vyšší objasnění. Proto se modli, aby ti byla mi dána rozumnost, vzývej Mne, abych ti poslal ducha Moudrosti (Mdr 7,7). Četba ti dodává důvody a osvícení přiměřené tvému duchu, abys vnikl do předmětu rozjímání. Obyčejně si čti z nějaké knihy, v níž jsou rozebrány tyto předměty modlitby: Moje Vtělení v lůně Panny, Narození ve stáji, Moje umučení smrt na kříži a podobné pravdy. V této své přípravě neopomíjej úkon, který Richard od sv.Viktora nazývá myšlenkou. Tuto myšlenku o předmětu rozjímání ti může vnuknout právě vhodná četba. (Pokr.)

+++


 

Vděčnost není vyslovený

dík za laskavost,

ale tiché ocenění

mimo dosah slov.

Jestli moře neodpoví

vůbec na sondu, popírá,

že je, či svědčí

o hlubokém dnu?


 

Ed.

Zprávy: + V sobotu 4.února v 9,30-12,00 hod. se koná v klášteře, Brno, Grohova 16., vede P.Tomáš Bahounek duchovní zamyšlení „Maria, služebnice Páně“

+ V pondělí 6.února a 6.března v 17,00 hod. se koná pokračování DUCHOVNÍ ŽIVOT PRO KAŽDÉHO, kostel sv.Michala, Brno, Dominikánská._____________________________________________________

 

 

 
TOPlist