Ročník XII., číslo 12.                                                                                                                   Prosinec 2006

Obsah: TOP, Profesionál v nejvyšších službách (9), Nebojte se globální totality! (6), Brněnská akad.duch.života ct.Patrika Kužely OP

Naše dny

Dny naše navlékáme

jak zrnka růžencová

na šňůrku odevzdanosti

 

Ve zkumavce času

s tajemstvím narození

s betlémskou radostí

všechno je stále protkáváno

úlomky kříže

 

Každé ráno

mělo by znít ozvěnou

velikonoční Alleluja

Každý večer

ne po desátku

ale po každém zrníčku

prožitého dne

vyslovit pokorně a naplno

SLÁVA OTCI

Josef Veselý

+++

STOLEČKU PROSTŘI SE

 

Tak rádi bychom zavolali

někdy jen pro sebe

Stolečku prostři se

Po druhé snad

v srdci rozbouřeném

zůstává častokrát

Obušku z mošny ven

 

A zatím den co den

docela samozřejmě

ke stolu zasedáme

zapomínajíce na tisíce rukou

bezejmenných a ukrytých

bez ustání připravujících

to každodenní

obyčejné a všední

pohádkové

Stolečku prostři se

Josef Veselý

 

Jan Tauler

Narození Páně -  2.neděle po Nar.Páně

Ten přišel, aby vydal svědectví o světle Hic venit ut testimonium perhiberet de lumine  (Jan 1, 7)

Naše matka Církev svatá slaví v tomto týdnu svátek veledůstojného světce, mého patrona, svatého Jana Křtitele. Kdybychom ho chtěli chválit slovy, to by bylo příliš málo; neboť už náš Pán Ježíš Kristus ho velebil a vychvaloval, když řekl, že mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel.

A řekl také: "Co jste vyšli vidět? Proroka? Ano, pravím vám, víc než proroka"; a dále řekl: "Proč jste vyšli? Vidět člověka oblečeného do jemných šatů? Nebo hledáte třtinu větrem se klátící? Ne, takového tu není." A sám Jan o sobě řekl, že je hlasem volajícího na poušti: "Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky." Opěvujeme ho v tomto týdnu, že je lampou hořící a zářící. A svatý Jan evangelista o něm píše, že je svědectvím o světle. U tohoto slova začneme teď svou řeč.

Nuže, jak bychom tomuto světci mohli vzdát ještě větší chválu? To slovo zní: "on vydává svědectví o světle". Světlo, o němž vydává svědectví, je světlem bytostným, všechno po­znání přesahujícím, neuchopitelným. Tohle světlo září do toho nejniternějšího, do toho nejhlubšího, do základu člověka. A když to světlo a svědectví člověka zasáhne a dotkne se ho a on by měl u něj zůstat, tu se ten člověk najednou od svého základu odvrátí, převrátí všechen pořádek a hrne se pryč někam do Trevíru nebo kdovíkam. Nepřijímá to svědectví, ale obrací se

 

ven ke smyslům. A jsou ještě jiní lidé, kteří to svědectví nepři­jímají: "Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali." To jsou ti, kdo se protiví světlu. Mají světská srdce a jsou tím, co svatý Jan řeklo farizejích: "plemeno zmijí", třebaže tvrdí, že jsou z rodu Abrahamova. Takoví jsou proti všem, kdož milují světlo. To je věru neblahé a smutné. Tito lidé jsou se světlem

, a vírou spjati sotva jedinou nitkou.

Nyní musíme uvážit tohle: Přirozenost je slabá a nezmůže zhola nic. Proto jí milosrdný Bůh přispěl nadpřirozenou pomocí a nadpřirozenou silou - to jest světlem milosti. 104 Je to světlo stvořené; vysoko pozvedá přirozenost a přináší s sebou veške­rou potravu, kterou přirozenost potřebuje. Nadto je pak ještěsvětlo nestvořené; nazývá se světlem slávy. To je světlo božské, a je to Bůh sám. Máme-li totiž poznat Boha, pak to musí být skrze Boha, s Bohem, v Bohu; tedy Boha skrze Boha. Jak praví prorok: "Pane, ve tvém světle vidíme světlo." Toto světlo je překypující; osvěcuje každého člověka, který přijde na tento svět. To světlo svítí na všechny lidi, zlé i dobré, tak jako slunce září všem tvorům - a jsou-li slepí, jejich škoda! Kdyby ale člověk byl v temném domě a měl by právě jen tolik světla, aby mohl najít otevřené okno či otvor, jímž by vystrčil hlavu, tu by se ocitl ve světle. Takový člověk pak vydává svědectví o světle.

Teď se musíme nejprve podívat na to, jak se má člověk k ta­kovému svědectví postavit, aby je přijal. K tomu je zapotřebí, aby se odvrátil od všeho časného a pomíjivého; neboť tohle svědectví se dává jak vyšším, tak nižším mohutnostem duše. 105 Tou nižší mohutností je síla dychtivá;106 tím, co tu má přijmout svědectví, je touha. Ta se musí nejdříve oddělit od přirozené a smyslové žádostivosti všude tam, kde člověk nachází uspo­kojení, ať už jsou to lidé, šaty, nebo zkrátka to, v čem si jeho smysly libují; co člověk opravdu potřebuje, to mu Bůh zajisté dopřeje. Místem, kde volá hlas Boží, je poušť; této odloučenosti od každé žádosti ducha a přirozenosti, vnitřní i vnější, tomu se říká odloučený život.

Za druhé se toto svědectví vydává síle vznětlivé. V ní se člověk učí stálosti a pevnosti, takže když to svědectví přijme, je pak uvnitř nepohnutý docela jako železná hora, a nenechá sebou klátit jako třtina. Když náš Pán mluví o tom, že Jan není oblečen do jemných šatů, míní se tím lidé, kteří milují a vyhledávají pohodlí svého těla. Najdou se však lidé, kteří tím sice pohrdají, ale stejně jsou jako třtina, protože se nechají hned unést a rozrušit bláhovou, posměvačnou či tvrdou řečí, zrovna jako ta třtina. Aj, bláhový člověče, co ti sejde na nějakém slově? Takhle si ale Nepřítel přijde a vnese do tebe hned to, hned zase ono; a ty z toho jsi pak celý rozháraný a truchlivý - hned veselý, hned zase smutný, hned tak, hned zase jinak: vy jste mi věru lid jako ta třtina!

A konečně se to svědectví vydává také vyšším silám: rozumu, vůli a lásce. V rozumu působí jako prorok; propheta označuje toho, kdo vidí daleko: videns. Arozum, ten vidí daleko; tak daleko, že je to až div, jak daleko dohlédne. Kdyby byl nějaký člověk osvícený, ale nebyl by v tom ještě úplně, a teď by uslyšel o nějakých skrytých věcech, tu mu o tom podá svědectví jeho základ, který mu řekne: tak je to správně! Jenže náš Pán praví: "On je víc než prorok", to znamená: v tomto základu, kam se rozum nedostane, tam člověk "vidí světlo ve světle". To jest, v tom vnitřním, stvořeném světle, totiž ve světle milosti, vidí a chápe člověk to, co je božské.

Nejprve to chápe zahaleně. Do tohoto základu se síly nedostanou, ani na tisíc mil se k němu nepřiblíží. Tahle šíře, která se otvírá v základě, nemá žádné obrazy, ani formy, ani způsoby; nemá žádné "tady" či "tam"; je to bezedná propast, vznášející se beze dna sama v sobě, jako když se valí a kypí vody: tu padají do propasti, až se zdá, jako by tu žádné vody ani nebyly, a za malou chvíli zase vzkypí, jako by chtěly všechno utopit. Míří do propasti - a v té je pravý Boží byt, daleko víc než v nebi nebo ve všech tvorech. Kdo by sem pronikl, nalezl by vpravdě Boha a sám sebe by shledal naprosto a jednoduše v Bohu; protože odtud se Bůh nikdy nevzdaluje. Tam by mu byl Bůh přítomný; tam se pociťuje a zakouší věčnost; tam není minulé ani budoucí. Do tohoto základu nemůže dosáhnout ani posvítit žádné stvořené světlo, neboť ten byt a místo náleží jedině Bohu. Ani všechna stvoření nemohou tu propast nijak zaplnit a dosáhnout na dno. Nejsou s to ji ničím uspokojit ani jí postačit; to nedokáže nikdo, leda Bůh sám v celé své nezměrnosti. Do téhle propasti patří totiž jedině božská propast: Abyssus abyssum invocat [Propast k propasti volá]. Tento základ - jestliže si ho člověk bedlivě hledí - vyzařuje do sil, které jsou pod ním, a jak vyšší, tak nižší síly táhne a žene zpátky k jejich počátku a původu, pakliže je člověk vůči tomu bdělý, zůstává u sebe a naslouchá láskyplnému hlasu, který volá na poušti v tomto základě a všechno do něj stále více přivádí. Na téhle poušti je tak pusto, že tam nikdy nevejde žádná myšlenka. Ne, nevejde! Ze všech těch myšlenek o svaté Trojici, na něž kdy lidé svým rozumem připadli a jimiž se mnozí tolik zabývají, sem nikdy nevstoupí ani jediná. Ne, kdepak! Je to totiž tak niterné, a [přece] tak daleko, tak daleko - bez času, bez místa. Je to naprosto jednoduché a nerozlišné, a kdo sem opravdu dospěje, tomu je, jako by tu byl věčně a jako by s tím byl jedno, i když to celé trvá jen okamžik. Jenže tyhle okamžiky člověk pociťuje a vnímá jako věčnost. A tohle přináší světlo, které vydává svědectví o tom, že člověk byl ve své nestvořenosti od věčnosti v Bohu; a když v něm byl, tehdy byl člověk Bohem v Bohu.

Svatý Jan píše: "Všechno, co je učiněno, mělo život v něm." Totéž, co je teď člověk ve své stvořenosti, to byl v Bohu věčně v nestvořenosti: byl s Bohem jedním bytím. A dokud člověk nevstoupí do tohoto čirého bytí, z něhož vyplynul jako ze svého zdroje, z nestvořenosti do stvořenosti, nikdy se do Boha nevrátí; dokud zcela nezmizí všechny náklonnosti, lpění a vlastní představy a všechno to, co jakýmkoli vlastněním  zkalilo základ, a dokud nebude dočista odstraněno všechno to, co si člověk se zalíbením a ze své vůle přivlastnil, ať v duchu či v přirozenosti, všechno, co do něj kdy nějak nespořádaně vniklo a jeho rozum a vůle to přijaly, zkrátka dokud to v něm nebude bezezbytku zničeno tak, jak tomu bylo, když vyplynul z Boha, potud nevejde znovu do svého počátku. Má-li však být čirost dokonalá, musí být duch nejprve přetvořen světlem milosti. Kdyby se někdo zcela poddal tomuto přetvářeníll2 a byl by řádně obrácen do svého vnitřního základu, takovému člověku by věru mohlo být dáno již v tomto životě zahlédnout něco z onoho přetvoření nejvyššího!! třebaže do Boha nelze vejít a nelze jej poznat jinak než v nestvořeném světle, a tím je Bůh sám: Domine, in lumine tuo videbimus lumen [Pane, v tvém světle uvidíme světlo]. Kdo by se pak hojně obracel dovnitř do svého základu a byl v něm jako doma, ten by často vznešeným zrakem zahlédl onen vnitřní základ, a spatřil by tak [co je Bůh] jasněji a zřetelněji, než jak tělesné oko vidí slunce na nebi. Tento základ dobře znali již pohané, kteří zcela opovrhovali pomíjivými věci a šli za tímto základem. Pak ale přišli velcí mistři jako Proklos a Platón a podali o tom jasný výklad těm, kteří to sami nedokázali tak pochopit. Svatý Augustin řekl, že už Platón vyslovil celé evangelium "Na počátku bylo Slovo. .. " až k místu fuit homo misus a Deo [od Boha byl poslán člověk], třebaže to bylo řečeno skrytě a zastřeně; a [tito pohané] došli též k poznání nauky o svaté Trojici. Děti, to všechno vzešlo z tohoto vnitřního základu: pro něj oni žili a o něj pečovali. Je to veliká ostuda a hanba, že my, ubohý zpozdilý lid, my, kteří jsme křesťané a máme tak velikou pomoc, totiž Boží milost a svatou víru a nejsvětější Svátost a mnohou jinou velikou pomoc, že přesto přese všechno se motáme docela jako ta slepá kuřata a nepoznáváme sami sebe ani to, co je v nás, a zhola nic o tom nevíme. Za to může naše přílišná rozptýlenost a to, že se obracíme navenek a že tolik dáme na smysly, zaobíráme se vlastními úkoly a záměry, vigiliemi, žalmy a podobnými věcmi, které nás zaměstnávají natolik, že nikdy nejsme s to vstoupit sami do sebe.

Nuže, milé děti, kdo nedokáže své sudy naplnit ušlechtilým vínem kyperským, ať ho naplní alespoň kamením a popelem, hlavně ať nezůstane prázdný a nenaplněný, aby do něj nemohl ďábel. A tak je lepší třeba odříkávat hojně růženec.

A pak je ještě jedno svědectví ve vyšších silách, totiž v síle lásky; to jest vůle. Zpívali jsme o Janovi v tomto týdnu: "lucerna lucens et ardens - že je lampou zářící a planoucí." Ta lampa má žár a světlo. Žár cítíš na ruce, a přece ohně nevidíš, pokud nepohlédneš svrchu dovnitř, a i to vidíš jen skrze rohovku.

Ach, moji milí, kéž byste si dobře uvědomili smysl tohoto přirovnání a více vnímali to světlo a žár! Je to láska zraňující, která tě dovede do tohoto základu. A dokud jsi v ní, musíš se pobízet a uhánět s tou láskou kupředu, a svůj luk musíš napínat a natahovat ~ tomu nejvyššímu, jak jen to jde. Když ale dojdeš k hluboké skryté propasti, k lásce zajaté, tehdy se musíš té lásce podvolit a být jí po vůli. Tady už nemáš nad sebou vlády: nejsou tu ani myšlenky, ani působení sil, ani díla ctností. Když tu ale budeš mít tolik místa a tolik volnosti, aby v tobě znovu povstala nějaká myšlenka, a ty spadneš zase do lásky zraňující, seber se honem, napřim se a vyraz s tou láskou vpřed a toužebně pros a poháněj ji kupředu. A když se nezmůžeš na slovo, rozpomeň se aspoň a popros, jak svatý Augustin říká: "Pane, přikazuješ mi, abych tě miloval: dej mi, co mi přikazuješ; přikazuješ mi, abych tě miloval z celého srdce, z celé duše, ze všech sil a celou myslí. Dej, Pane, ať tě miluji přede vším a nade vše." Pokud jsi ale tak hrubý, že to nesvedeš vyjádřit myšlenkou, vyslov to tedy ústy. Ti, kteří se v tomto necvičí a hovějí si, jako by už všechno bylo hotovo, ti tuto lásku nemají.

Potom přichází láska sužující, a za čtvrté pak láska vytrhující. Ach, milé děti, láska, ta věru upadla, kdežto rozum se vzmohl. Nikdy nebyli lidé tak rozumní, pokud jde o peníze a obchod, jako dnes. Vytrhující láska je jako lampa. Žáru této lásky si člověk dobře povšimne, ta rozbouří všechny jeho síly; člověk se souží pro lásku, a neví, že ji má. Tahle láska ti sžírá morek i krev.

Hleď přitom, abys přirozenost nezkazil svými vnějšími záměry: když má láska konat své dílo, tehdy jí nesmíš uhýbat, ale

musíš ji v jejím náporu a působení následovat. Jsou tací, co říkají, že by se raději před tou bouří schovali, aby neměli ostudu, poněvadž něco takového se prý k jejich životu nehodí. Děti, když přichází láska smyslů zbavená, tehdy jde lidské dílo stranou. Tu přichází náš Pán a skrze člověka pronáší jedno slovo: slovo, které je vznešenější a užitečnější než sto tisíc slov, která by kdy mohli vyslovit všichni lidé.

Svatý Dionýsius praví: "Když se do základu duše vyslovuje věčné Slovo a ten základ je natolik připravený a vnímavý, že dokáže to Slovo přijmout v jeho plnosti a jako rodící se - a to nejen částečně, nýbrž zcela -, tehdy je ten základ jedno se Slovem a stává se ve Slově jím samým, třebaže i v tomto sjednocení zůstává základ svou podstatou stvořený." Tohle náš Pán dosvědčuje slovy: "Otče, aby byli jedno, jako my jsme jedno;" a k svatému Augustinovi říká: "Budeš proměněn ve mne." ll~ Děti, sem nemůže vejít nikdo jinak než touto cestou lásky.

Nuže, svatý Jan praví, že je hlasem volajícího: "připravte cestu Páně" - to znamená cestu ctnosti. Ta cesta je docela prostá a přímá. A pokračuje: "vyrovnejte mu stezky". Stezky jsou kratší než cesty. Kdo by hledal cestu v žitném poli, tomu by se vedlo mrzutě a bloudil by; ale stezky, ty vyrovnávají a zkracují cestu daleko víc než běžné široké silnice.

Děti, ten, kdo by došel k těmto stezkám, co vedou do základu, ach, jak ten by si vyrovnal a zkrátil cestu, kdyby byl bdělý vůči svému základu a zůstával především sám u sebe a sledoval ty stezky. Jsou docela pusté, úzké a temné, neznámé a cizí: kdo je opravdu sleduje, ten nezná žádného protivenství ani útrap, uvnitř ani navenek, ba ani žádných neduhů, které. na člověka dopadají - to všechno ho jen vede a vábí a pohání k základu.

Člověk by měl vyrovnávat stezky také uvnitř; měl by si dobře hledět stezek ducha k Bohu a Boha k nám, neboť ty jsou docela úzké a skryté. A tohle mnozí lidé převrací a všechno směřují k vnějšímu cvičení a konání - chovají se stejně jako ten, kdo měl jít do Říma, to jest nahoru, a místo toho šel dolů, do Holandska: čím dál půjde, tím více schází z cesty. A když se pak tihle lidé Zase vrací, jsou zestárlí a bolí je hlava, a nemohou už lásce v jejím díle a v jejím náporu stačit.

Děti, když se člověk octne pod tímhle náporem lásky, nesmí myslet na svoje hříchy ani na pokoru ani na nic jiného, nýbrž jen na to, aby té lásce v jejím díle učinil zadost. S tou láskou má člověk útočit proti vnitřnímu chladu, netečnosti a zatvrzelosti. Musí se té lásce odevzdat a zachovat jí naprostou věrnost a být chudý a prostý všeho toho, co láska není. Měj neutuchající horoucí touhu a skálopevnou důvěru a pevně se té lásky drž: tak zakusíš tolik a takových věcí, kolik jich jen lidé v čase zakusili. Ale jestli tvá důvěra není úplná, pak tvá touha ochabne a tvoje láska pohasne, a nebude z toho nic. Věz, že máš-li všechna znamení, co jich jen člověk může mít, a necítíš tohle svědectví lásky, pak je všechno ztraceno.

Možná se ti to zdá tvrdé. Ale Nepřítel, ten ti rád dopřeje všechna ostatní [znamení], jen aby se ti nedostalo toho pravého svědectví lásky. Klamnou lásku, tu ti rád dovolí. A nejeden si možná myslí, že už tu [pravou] lásku má. Když by ale nahlédl hlouběji do základu, uviděl by, jak to s tou jeho láskou je. To jediné, co vám chybí, je, že nedokážete vejít do základu. Kdybyste tam vešli, nalezli byste milost, která vás bez ustání pobízí, abyste se v mysli povznášeli nad sebe sama. Jenže tomuhle napomínání člověk vzdoruje tak silně a tak často, že se ho stane jaksi nehodným, a pak se mu ho už nikdy nedostane. To všechno člověk zhatil svou samolibostí. Kdyby ale byl člověk poslušen těchto pohledů milosti, uvedly by ho v takové sjednocení, že by zde v čase zakusil to, čeho má okoušet na věčnosti, jak už také zkušenost ukázala.

Aby se nám všem vedlo právě tak, k tomu nám dopomáhej Bůh. Amen.

 

Profesionál v nejvyšších službách (9)

Pokušení v nejvyšších službách

Jsem povolán do nejvyšších služeb, ale Mně to nijak zvlášť nepřekvapuje. Odedávna jsem připraven na svoje vrcholné povolání. Vládce světa, který obchází kolem jako řvoucí lev, tuší nějaké mimořádné poslání. Sleduje projevy Mé lásky a čistoty. Pozoruje moji odhodlanost ve skutcích. Nikdy ovšem nevidí do podstaty mého bytí, takže netuší, že jsem, který jsem. Zná však moje slova a ví o Mém příchodu. Znamení času se naplňuje. Přesto vládce světa neví, že já jsem ten ohlašovaný. Nemá potuchy, že před ním stojím já, kterého pyšný odpůrce odedávna odmítá, když se zatvrzuje, že nebude sloužit mému Vtělení. Všichni poslové našeho spravedlivého Otce dostávají o Mně příkaz, aby Mě chránili Mých cestách.

Místo aby splnil tento příkaz z nejvyšších míst, tak Mě zkouší, kdo jsem. Potřebuje jistotu, zda je v Mně ten nejvyšší anebo jen člověk. Koneckonců sám to dopouštím, že jsem zkoušen kvůli tobě a kvůli ostatním lidem, neboť přicházím kvůli vaší obnově a vašemu nekonečnému zdokonalení. Vládce světa přichází se svým pokušením, které odpovídá na lidské touhy, aby mátl lidi a poutal k sobě.

Je to trojí pokušení, kterými se blíží nepřítel k tobě, který máš zvláštní poslání k nejvyšší službě. Jako včera přichází i nyní. Jako ke všem prorokům, patriarchům, apoštolům, tak přichází i ke mně. Přichází se svou nabídkou, či lépe řečeno, jenom aby předvedl falešnou reklamu, protože mu nic nepatří a nic nemá. Přichází pouze ukázat na to, co by mohlo mou duši odvrátit od svrchované Pravdy a největší Lásky, od profese v nejvyšších službách. Přichází zaměstnávat Mou duši časem a světem a jeho pozemskými statky.

Odpůrce počítá s tím, že jsem nekompromisní v nejvyšších službách. Počítá s mou bezvýhradností. Nediv se mu. Já opravdu žádám od tebe, kterého chci mít pro sebe, úplně všechno. Být profesionálem ve vrcholných službách je pramálo vděčné. Vynese ti to méně uznání ve veřejném mínění davů a mas, než kdybys byl největší škůdce lidstva. A přitom je to služba často velmi únavná. Proto vládce světa doporučuje laciný úspěch, ukazuje snadný chléb a dělá reklamu příjemné, rychle se vyplácející službě.

"Jsi-li Boží Syn, řekni, aby se z těchto kamenů staly chleby."

Kolikrát se i k tobě, Mému zvláštnímu příteli a důvěrnému spoluvykupiteli právě ve chvílích duchovní únavy přibližuje tento posel temnoty s takovým nablýskaným pokušením! "Řekni, aby se z těchto kamenů staly chleby!" Kamení Mojí nauky, mého náboženství, které se zdá tak často pro svět neužitečné, nevýnosné, neproduktivní. Znovu a znovu žadoní, abych vydal pokyn, aby služba Mých zvláštních profesionálů a vůbec všech Mých dětí více sloužila světu, hospodářskému pokroku, národnímu rozvoji, míru mezi národy, lidským právům, ale bez povinností, zvláště bez povinností vůči našemu věčnému Otci!

Kolikrát se odpůrce přibližuje jako anděl světla a nositel osvěty a volá: No tak, předveďte přece tomuto světu, že je to vaše náboženství k něčemu užitečné, že má smysl pro lidský život! Ukažte, jak obstojíte před jinými osvětovými spolky a dobročinnými organizacemi! Je to pokušení z naturalismu v náboženství, abys chtěl i Mou vrcholnou službu, službu nejvyšším hodnotám, zapřáhnout do káry pokroku lidstva a služby lidskosti, ale pouze v časném ohledu, protože vyšší službu tento prolhaný světák odmítá. To je pokušení diktatury bezbožné humanity proti Mé vládě, která nepochází od lidí a není z tohoto světa, a přece míří do středu lidstva a světa, aby je obnovila a vrcholně zdokonalila.

To je pokušení dneška, pokušení, které odedávna straší profesionály v nejvyšších službách kvůli jejich poměrné osamocenosti a oddělenosti od ostatního lidstva. Je to pokušení lákající: Sestup s kříže a pomoz nám i sobě a uvěříme ti! Nech mluvení o posledním hybateli a o nějakém vyšším životě, přibliž své náboženství potřebám dnešní doby a současného člověka! Buď více člověkem! Buď si tím speciálním profesionálem v nejvyšších službých, ale jenom za zavřenými dveřmi! Snaž se i tuto svou tajnou službu v příbytku Nejvyššího se uskutečnit co nejvíce po lidsku, pokud možno světácky, a uvěříme ti!

Odpovídám pořád stejně: "Ne samým chlebem je živ člověk!" Také ty odpověz, že nejsou jenom přirozené hodnoty, že nejde pouze o pozemské statky! Ty pozemské statky mají tolik služebníků. Mají tolik těch, kdo jim otročí. A přece tyto pozemské nabídky pořád neučinily lidstvo šťastné. Přece nežiješ jenom pozemskými, společenskými jistotami a hospodářskými výhodami! Potřebuješ vyšší hodnoty! A ty jsi správce a rozdavatel těchto hodnot. Je důležitější učit lidstvo Pravdě a Lásce než všechny ostatní vymoženosti, které se nakonec obracejí proti tomu, kdo by chtěl sloužit výhradně jim.

Protože dnešní člověk zbožšťuje práci a výrobu, proto ho práce tak trestá, že pomalu vyřazuje každou jeho naději ze života, z radosti a ze smyslu života, když ji dříve vložil do této práce.

Když vládce světa nic nepořídí tímto způsobem, pohotově nasazuje masku nábožnosti: "Jsi-li Boží Syn, vrhni se dolů. Neboť je Psáno..." Tváří se jako znalec mých slov a vybízí ke zdánlivé důvěře ve mne, pobízí k zázraku. Tak často přistupuje k Mým profesionálům jako i k těm, kdo se činností ve světě podílejí na šíření mé vlády. Nemůže-li u nich uspět s chlebem, který má ode mne, proto přichází s úžasným divem, s hříčkou ve vyšším smyslu. Takto přistupuje k tobě, Mému zvláštnímu spoluvykupiteli, ale i ke všem, kdo se namáhají a lopotí ve světě: Vrchni se dolů! Copak ti není jeho výzva dost jasná?

Vybízí k opovážlivému spoléhání a dále k naprosté bezstarostnosti: Vrchni se dolů! Vrhni se do víru práce, a po práci hurá do víru zábavy a her! Odedávna ti přece stačí chléb a hry, tak jak ti to dopřával Cézar! Nedbej na svou duši! Podnikej každým dechem! Pracuješ pro dobrou věc, a protože náš společný Otec bdí, tedy se o tebe postavá! Chceš přece dobré věci. Tak o se neohlížej na požadavky moudrosti a nějaké opatrnosti! Jsi podnikatel? Tak podnikej a pracuj bez ohledu na okolnosti a na skutečnost! Jsi tvůrce? Tedy tvoř a vynalézej a vlastním úsilím dosáhneš všeho, co ti ten náš starý tajnůstkář zatajil! - Takové bývá pokušení tvé bouřlivácké a horké hlavy, která plane po vydávání svých sil, potřebuje práci, tvorbu a námahu, kterou potřebuje, abys byl stravován svou činností a docela vyčerpán svou horlivostí. Vrhni se dolů! Bez hlavy a bez vůdce! Pokušení k tomu, aby ses chtěl obejít bez jakýchkoli pravidel, beze všech předpisů, a bez každého duchovního a mého vedení.

A druhá stránka této výzvy: Vrhni se dolů! Zanech všech pravidelných postupů a osvědčených prostředků! Vyhledávej jenom senzace a mimořádnosti! Upni se na všechny výstřednosti! Takto přichází vládce světa i ke mně. Přichází i k tobě, mému služebníkovi, zejména když jsi výbojný či mladý. Je to pokušení k pohrdání starými, osvědčenými prostředky. Je to pokušení k opovážlivosti. Potom tě celý svět podněcuje: Zachraň poslední zbytky vyšších hodnot moderními prostředky! Kterými? Vládce světa ti ochotně napovídá: "Uprav skladbu slavnostní hostiny lásky, aby více vynikly světské prvky! Co nejvíce zkrať její délku! Zaveď světskou hudbu, rytmus tělesnosti a do promluv hovorovou řeč, nejlépe zhrublou dělnickou mluvu, ať se co nejvíce přiblížíš lidovým masám! Musíš jít s duchem doby! Mluv, jak ti zobák narost! Nestarej se o žádnou vytříbenou rétoriku! Jinak ti nikdo na světě nebude rozumět! A skonči s tím nedůstojným poklekáním! To se nehodí k tvé důstojnosti člověka s nezadatelnými lidskými právy. A konečně, když už je ta slavná hostina a oběť věčné lásky taky v rozhlase a v televizi, tak bys tu oslavenou ratolest našeho Otce pod způsobou chleba měl posílat lidem domů, třeba i poštou, a na dobírku!" Tak se pošklebuje vládce světa, protože on mě stejně nikdy nepřijme. Pošleš-li mu podle jeho neomaleného přání mé Tělo, které vám dávám za pokrm v podobě chleba, vysměje ti ještě víc a jen mě více poníží, aniž by mě vůbec přijal.

Jindy může toto našeptávání znamenat: Vrhni se dolů! Všechno je marné! Už se nedá nic dělat. Jsi tu jen levným strážcem muzea. Je to pokušení malomyslnosti, pokušení, které tě ovládá podobně jako nejednoho mého přetíženého služebníka, který pracuje na svém úhoru tolik let a zdá se mu, že nevydává nic než bodláčí, čím dál tím bodavější.

Nepodléhej ani opovážlivosti ani malomyslnosti! Nevrhej se střemhlav dolů! Ani jeden tvůj povzdech, ani jedna krůpěj tvého potu nesmí být ztracena! U mě se všechno počítá a všechno se slévá v celku Mého tajemného Těla do mého Srdce. Jednou, neznáš den ani hodinu, ale najisto počítej se tím, že dojde k tomu, že se náhle zatažená obloha protrhne, zazáří slunce nad mou vinicí. Najednou dozraje ovoce tvé namáhavé dřiny. Pro tebe možná bude pozdě, ale jinému šťastnému ženci zatleskají, třebaže tvé tělo bude tlít, zapomenuté někde na hřbitově, a na tvém hrobě se nikdo nezastaví, aby tu setrval v tiché vzpomínce a vzdal ti díky na nejvyšších místech, ale co na tom záleží? Ani v přírodě se nic neztrácí, natož ve vyšším ohledu. Ovoce vytrvalého hospodáře určitě jednou vzejde a dozraje.

Jsi opravdový profesionál v nejvyšších službách, a žádný amatér ani diletant. Proto jsi obrněn dokonalou trpělivostí, útrpným úsměvem, ale i pohotovostí a silou k zahnání nepřítele, slibujícího vymoženosti celého světa tomu, kdo před ním padne a bude se mu klanět.

Nesmí tě zmást, že kráčíš osamocen, že jdeš tolikrát tak strašně opuštěn ve svém poslání. Není třeba se řídit výzkumy veřejného mínění, když jde o to, co si kdo myslí o našem společném Otci, o Mně a mém tajemném Těle. Spíše se řiď slovy velkého florenťana Michelangela: Nech lidi mluvit, a jdi svou cestou! S dlátem a štětcem v rukou procházel světem jako cizinec, a přece zaslíbený té vyšší službě, do níž jsem ho uvedl. Právě to, že můj služebník jde poměrně sám, a že mu nikdo neodklízí překážky z cesty, ukazuje, že jedině jeho cesta je správná, že jedině on nepodléhá módní zbahnilosti veřejného mínění, znásilňovaného hromadnými sdělovacími prostředky a uchvacovaného zábavním průmyslem. Leon Bloy nazývá veřejné mínění sfingou s oslí hlavou. Zvláštní profesionál v nejvyšších službách je snad poslední, ale je také záchrannou kotvou a nadějí ve rozsáhlé povodni mravnosti, myšlení a lásky ve světě.

Jít s davem, jít za hlasem veřejného mínění, kráčet tam, kde se slibuje okamžitý úspěch, kde se slibuje společnosti hojnosti a pozemského blahobytu, to dovedou všichni, ale nesklonit hlavu před Baalem, protrpět pokoření svého, duchem světa zotročených lidových mas, to je krásné, veliké a šlechetné. To zůstává údělem i cestou mého služebníka.

Jak jsi velký, ty udřený slavný zaslíbenče v nejvyšších službách, když jako profesionál setrváváš na svém místě, ač ti bylo nabízeno všechno, jenom když pokloníš tomu, kterému se davy klanějí, duchu temnoty, duchu umělého, těkavého světla televize, duchu lži, násilí a nenávisti, duchu tohoto světa! Jen kdybys dal přednost boji za mír, za vlast, za národ, za třídu, za modernizaci mé slavné oběti a hostiny lásky, ale pokaždé před službou Nejvyššímu, mně, mému tajemnému Tělu, jehož karikatury jsou hanobeny všemi světáky. Tohle je strašné pokušení právě pro chvíli, kdy jsou lidé strašně odcizeni našemu milosrdnému Otci, a duch světa tě vede na vysokou horu situace dnešního světa, dnešní moci a ukazuje tobě a každému mému dítěti: Podívej, tohle všechno je moje, a také se ohlédni, abys viděl ten ustrašený hlouček bláznů a babiček, který jde za tebou! Koukni se na svou ubohou úrodu a bídné výsledky! Všimni si, jak chatrné máš výsledky! To chceš pořád sloužit takhle bezúčelně, tak beznadějně?! A co znamená ten tvůj papež? Kolik má papež divizí? Ptal se jednou posměšně Stalin. Stačí jen se poklonit mému duchu světa, a pozveme tě do televize, budeme před tváří veřejnosti naslouchat tvému hlasu, a ještě víc - všechno bude tvoje! Nenech se zmást iluzí demokracie, Můj milý! Mohu zvítězit stejně tak snadno většinou, jako menšinou. Pamatuj, že vítězím nad celým světem plným zvrhlosti a hříchu tou nejmenší menšinou, omezující se na mne jediného, posledního mezi lidmi, vyvrhele lidstva, a na mou i tvou věčně přečistou maminku.

A přesto nejkrásnějším životním prostředím zůstává prostředí pravdy a lásky, prostředí nesmrtelných duší. A čím je situace hrozivější a smutnější, tím krásnější a ušlechtilejší je zůstat mým přítelem a pomocníkem v nejvyšších službách, šlechticem ducha. Není nic zvláštního nosit vojenskou uniformu v dobách míru. Za co se v těchto mírových dobách udělují vyznamenání než za intriky a zrazování bratří ve službě a plané řečnění na vojenských přehlídkách? Avšak vytrvat věrně ve službě v době, kdy zuří lítý boj, kdy se zdá, že není žádná naděje na vítězství, a když se přece jedná o ty nejvyšší hodnoty a nejvznešenější boj, to je hrdinství, přesahující hranice všednosti.

Vládce světa získává do svých řad dost podřízených, ctižádostivých, ješitných, změkčilých zbabělců. Dobře zná slabosti. Jimi je ovládá. Jsou to ti, kteří sledují okamžitý úspěch a chtějí mít okamžitou moc, pozici, výsady, výsluní na tomto světě. A přece, jak je to všechno málo, co dovede dát lidské duši! Ovšem i zde se jednou dostaví rozčarování. Také tady jednou přijde vystřízlivění. Proto je tak dokonalé v tvém poslání profesionála v nejvyšších službách odolávat tomuto pokušení, usilovat o to, aby zůstalo národům uchováno posvátné dědictví otců. To je krásné a nadějné. Lidskou duši nelze delší dobu udržovat v poblouznění. Sotva pozná, že byla klamána a pomocí televize a jiných prostředků sdělování ovládána podle hesla římského Cézara: Lid potřebuje chléb a hry, hned procitne. Pak přijde tvůj den, den pokorné služby, den "D", kdy se dostaví Moje vláda a vláda našeho společného věčného Otce.

Pochop už konečně, že tě vedu dál než k pouhému zušlechtění člověka jako takového! Povznáším tě k nejvyšším místům, které pro tebe připravuji. Zanechávám ti zákon lásky, aby sis zamiloval našeho společného milosrdného Otce a naši společnou panenskou Máti, ale i všechny Mé děti, kteří jsou ti bratry a sestrami, ale nejen lidským způsobem, nýbrž božským. "Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás." Máš se na každém zamilovat láskou, jakou tě miluji, tedy svrchovanou láskou. "Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš Otec nebeský... Nenazývám vás už svými služebníky, ale svými přáteli, protože služebník neví, co dělá pán."

Když jsi jednou křtem připojen ke Mně, máš účast na mém vyšším životě. Zvu tě k těsnému, důvěrnému přátelství a spolupráci se mnou na obnově a vrcholném zdokonalení lidstva a světa. To není jen tvoje soukromá záležitostí, ale je to také záležitost celého lidstva a celého světa. Pokud dokonale uskutečňuješ své všeobecné povolání k účasti na mojí vrcholné profesi, a zejména pokud jako profesionál jako zvláště slavně zaslíbený k nejvyšším službám, tedy působíš jako Můj důvěrný tajemník pro obnovu a vrcholné zdokonalení lidstva a světa. Jsi můj spoluvykupitel. Nabízím ti k tomu také ryze lidský vzor v naší společné Mamince. Jak rád ji oslavuji ve své blízkosti! Avšak pokud bys výslovně nebo jen svými mlčenlivými projevy nelásky odmítal uskutečňovat své všeobecné povolání být profesionálem v nejvyšších službách, a pokud by sis jako profesionál jako jedinečně oddělený a slavně zaslíbený pro vrcholnou službu obzvláště počínal neušlechtile, to by už nešlo jen o tvou osobní faleš a pokrytectví, ani jen o to, že by sis sám před ostatními lidmi a před světem počíná jako amatér, ba jako diletant, komediant a šašek. Ihned bys byl spolupokušitelem lidstva a pacholkem vládce světa. Tak chápej svou velkou odpovědnost a odpovědnost všech mých dětí za zlořády, které kdy postihly lidstvo a celé životní prostředí: ničivé světové války, plynové komory a gulagy k vyhlazování celých národů. Nejde jen o hrobové mlčení stamiliónů mých dětí, kterými bylo toto všechno přehlíženo, ale také o přímou účast některých Mých dětí na zlořádech. Nebyl snad takový Josef Stalin také Mým dítětem, dokonce odchovancem semináře? Místo zvláštní spolupráce se Mnou na obnově a vrcholném zdokonalení lidstva upadl do služebnosti vládce světa a stal se spolupokušitelem lidstva.

Pokušení, kterému jsi ty, Můj zvláštní spoluvykupitel tolik vystavován, vede víc a více k tomu, že to už není soukromé tvoje pokušení člověka, kde by se dalo dospět jeho překonáním k osobnímu hrdinství nebo upadnout do něčího pokrytectví, ale stále více se jedná buď o spolupráci se Mnou anebo o spiklenectví s vládcem světa. TOP (Pokr.)

+++

Nebojte se globální totality! (6)

KONFERENCE POŘÁDANÁ AMERICKOU NÁRODNÍ LABORATOŘÍ V LOS ALAMOS

V roce 1993, v prosincovém čísle amerického dvouměsíčníku Microwave News, vyšla zpráva, že se v listopadu téhož roku na univerzitě Johna Hopkinse konala konference, podporovaná americkou Národní laboratoří v Los Alamos, která se zabývala programy nesmrtících zbraní Účelem konference bylo seznámit průmyslníky s modely nových zbraní, které by mohli vyrábět a které se budou používat při řešeni mezinárodnich sporů.

Dne 17.11.1993 se konala přednáška s názvem “Radiofrekvenční zbraně, velmi atraktívní nesmrtící možnost”. Pak následovala přednáška “Využití elektromagnetického pole o extranízkém kmitočtu jako nesmrtící zbraně”. Bylo pojednáno o jejich účincích na lidi.

Od té doby nepochybně probíhá v USA a podobně i v jiných mocnostech světa, jako v Rusku, Číně aj. sériová výroba těchto zbraní.

Vzhledem k tomu, že takové elektromagnetické znásilňování je velmi tiché a skryté, je velmi obtížné vyvinout proti němu obranu.. V zásadě může takové ovlivňování zasahovat lidský mozek a vůbec celý elektrolyt lidského těla. Psychické stavy člověka může ovlivnit jen do té míry, do jaké závisejí na tělesných podmínkách. Duchovou duši však nemohou ovlivnit žádné elektromagnetické vlivy, a stejně ani podstatu lidského myšlení a rozhodování svobodné vůle. Kdo se však dá vést svými přirozenými vášněmi a pudy tak, že nad nimi nemá ve svých ctnostech převahu, a spoléhá se jenom na své přirozené síly, je takovým neokázalým nátlakem velmi ohrožen. Boží dítě, které žije a modlí se s Církví a usiluje o duchovní život ze svátostí, požívá Boží a andělskou ochranu. fra Mot

Církev svatá odedávna poskytuje jeden spolehlivý prostředek obrany proti vlivům těla, světa i zlého ducha, ale i osobního posvěcování. Je to modlitba sv.Růžence.

+++

Růženec obepíná celý vesmír – Slavný růženec

4. který tě, Panno, do nebe vzal.

Maria se naplno a nejvíc ze všech lidí podílí na spolupráci se Mnou při tvém vykoupení. Je na místě, abych ji povznesl s duší i s tělem k sobě. Avšak také tebe uprostřed ostatních a spolu s nimi zvu tam, kam uvádím jako první a na přední místo naši panenskou Matku.

Když jsem jedno s naším Otcem nebeským v jednotě Ducha svatého, tedy tě vedu k výkonům stejně jako trpělivosti a obětem.

V tom duchovním rozmachu povznáším tvé vnitřní nazírání k vrcholnému sjednocení se Mnou.

Být sjednocen se Mnou, to je tvůj dokonale živý stav, který je věčný. Přebývám v tobě a ty ve Mně. To sjednocení je živé a plodné. Stále se obnovuje v Mé lásce a v Mých nových návštěvách. V tomto sjednocení tě přitahuji k následování, dávání a přijímání, působení a poddávání se Mému vlivu.

Nebeský Host přebývá v nás. Oblažuje nás svou návštěvou. Povznáším tě nás nad každé přemítání tvého rozumu. Prozařuji a přetvářím všechny tvým smyslům dostupné obrazy. Kráčíš ke Mně pustou pouští vesmíru, k Mé Pravdě a Lásce bez smyslům dostupných opor. Tak ti dávám navštívit svůj nadobrazný pohled pronikavou jasností, jíž jsem sám v sobě. Shledáváš zde Mou jasnost v sebe a sebe v ní a tak jsme sjednoceni. Ačkoli tě svou jasností objímám a přezařuji, ty ji neobejmeš ani nepřezáříš, protože tvoje náruč je stvořená, kdežto Moje je od věčnosti. Třebaže v ní přebýváš jednoduchým způsobem, přesto ji nemůžeš zachytit ani podržet. Sleduješ Mně v našem Otci a našeho Otce ve Mně, neboť mám jednu přirozenost. Tak tedy žiji v tobě a dávám se ti v našem Duchu svatém, ve vzájemné Lásce Mne s Otcem. Oblažuji tě svou trojosobní přítomností. Rozněcuji ohnivý zápal tvé duše. To je počátek a původ věčného milování mezi tebou a Mnou.

Přitom ti dávám zakoušet podstatu "probuzeného života", když jsi se Mnou jedno nad všechny výkony lásky a úsilí z pouhého blaženého osvobození. Sám v sobě jsem svou činností. Ty však při Mé činnosti vyčkávej a pokorně se otevírej svému přetvoření v Mé Lásce, třebaže se lišíš od Mé přirozenosti, protože nejsi totožný se Mnou. Jsi tam nad rozumem bez přemítání v jasném nazírání. Proto nezakoušíš žádný rozdíl mezi Mnou a tebou.  V Mé Lásce jsi nad sebou. Tam už po ničem netoužíš, ani si nic nepřeješ, protože je tam jen blažená odměna veškeré svatosti a všech zásluh.

Po tom toužím, když říkám: "Otče, chci, aby ti, které jsi mi dal, byli jedno, jako ty a já jedno jsme." Ovšem ne všemi způsoby, jakými jsem jedno s naším Otcem nebeským v přirozenosti, protože jsem, který jsem. A také jsem s tebou spojen a ty se Mnou, v Mé milosti a se Mnou miluješ našeho Otce nebeského a stýkáš se s Ním. V lásce a v setkání jsi také sjednocen s naším Otcem nebeským, ne však totožný. Otec tě miluje a ty zase Otce. Když miluješ a jsi milován, prožíváš vždy rozdílnost a dvě bytosti, což je povaha Mojí věčné Lásky. Když tě však beze všech výkonů lásky objímám spolu s naším Otcem v jednotě s  Ducha od nás obou, tak jsi se Mnou jedno, podobně jako jsem jedno s naším Otcem nebeským v naší bezmezné Lásce. V téže Lásce ti pak dopřávám dokonalost v jednom blaženém zakoušení. Pros naši panenskou Matku, a dám ti to pochopit.

 

5. který tě v nebi korunoval.

Nezůstávám při tom, že povznáším naši panenskou Matku do nebe, aby se ti stala nebeskou Bránou. Korunuji zde Marii na Královnu nebeskou. Povznáším ji vedle sebe, tvého Bratra a Vykupitele jako tvou Spoluvykupitelku.

Dvanáct hvězd koruny naší nebeské Královny představuje dvanáct výsad, a to ve čtyřech směrech, předně v Mých věčných úradcích, za druhé ve svatosti, dále v její důstojnosti, a konečně v její oslavě. Předně si ji od věčnosti vyvoluji, v ráji zaslibuji, ústy proroků předpovídám a jejich předobrazy nastiňuji. Dále ji už od jejího Početí chráním od poskvrny hříchu, naplňuji milostí a oprošťuji jakékoli zlé žádostivosti. Proto je ustavičně Pannou, Mou Matkou a Pomocní neboli Spoluvykupitelkou a Matkou vykoupených. Konečně povznáším Marii na nebesa, Prostřednicí Mých milostí a Královnou Církve, aby ti Moje milosti přidělovala.

V trpělivém bytí, jímž jsi sjednocen se Mnou v Mé Lásce, začíná tvůj vyšší život, vyšší zkušenost a vyšší nazírání, totiž to, co přesahuje samu podstatu blaženosti.

Když ti dopřávám milost tvé dokonalé proměny, při níž omilostňuji tvou duši a tvá duše prozářená touto milostí utváří a tedy omilostňuje i tvé tělo, potom se dovedeš oprostit od přemítání a obrazů, kdykoli chceš. Tak se dostáváš k vlastní podstatě bez výkonů. Unáším tě do bezbřehého oceánu své nebeské Lásky, kde jsi docela uspokojen. Máš Mě totiž v sobě a Mým působením prožíváš ve své podstatě blaženost.

Jsi se Mnou sjednocen v Mé Lásce, nikoli v Mé podstatě ani v Mé přirozenosti. Pak zakoušíš blaženost v Mé podstatě, kde sám sebe požívám ve své nejvyšší přirozenosti. Zde je jádro lásky, které je ti skryto v temnotě a bezedném nevědění.

To nevědění je nepřístupné světlo, jež je Moje podstata a přesahuje tvou podstatu, ale u Mne je to podstata. Jsem sám v sobě blaženost a sám sebe zakouším ve své přirozenosti. Ty pak v zakoušení Mne opouštíš sebe sama a ztrácíš se podle míry svého požívání, ne však podle způsobu tvé podstaty. Tvoje láska a Moje Láska jsou vždycky stejné a jedno v požívání, když Můj Duch do sebe vsává a pojímá tvou lásku v jedno požívání a v jednu blaženost se Mnou.

Tomu, že jsi jedno se Mnou, rozuměj v lásce, nikoli v podstatě, ani v přirozenosti. Moje podstata je nestvořená, kdežto tvoje podstata je stvořená. To je nepřekročitelný rozdíl mezi Mnou a tebou. Proto, i když máš se Mnou spojení, nemůžeme se stát totožnými. I kdyby se tvoje podstata rozpadla v nic, nemohl bys poznávat, ani milovat, ani být blažen. Avšak tvoje stvořená podstata vypadá jako neutěšeně pustá poušť, ve které žiji a řídím tě. V této poušti musíš těkat bez způsobů a bez míry. Nemůžeš překročit hranice své podstaty k Mé podstatě jinak, než láskou. Proto jsi blažen ve své podstatě, pokud žiješ v lásce. Jsi také blaženost v Mé podstatě pouze láskou. Neustále žiješ ve své vlastní podstatě láskou. Čím dál tím lépe tě naštěpovávám do Mé podstaty , když se ti dávám za pokrm. Žiješ totiž se Mnou, takže se sypu do tebe v podobě tvé každodenní stravy jako zrnka přesýpacích hodin.

A první z lidí, kdo takto nezvratně dokonale žije, je Moje i tvoje panenská Matka. Za svou nejvyšší, nejoddanější lásku požívá nejvyšší odměnu, největší radost, nejskvělejší nádheru a vrcholnou slávu nebeskou ode Mne, svého Miláčka, který ji stále více miluji. Zasluhuje si být Královnou nadhvězdnou. Jak úchvatná a stále se do nekonečna rozbíhající radost a neutuchající štěstí se z toho rozlévá i do tvé duše! Maria je ti vzorem věrnosti, oděná nebeským Sluncem, jasnějším než všechna slunce stvořená. Proto se tím vroucněji, tím důvěrněji a těsněji přimkni k Marii, proto tím radostněji a oddaněji se utíkej k Matičce Boží.

Pros naši panenskou Matku, a dám ti účast na svém nebeském kralování.

Pozvání k slavnostnímu zaslíbení

Maria je nade všemi požehnaná, zasvěť se jí s oddaností, úctou a láskou. Zamiluj si Marii! A miluješ-li naši Královnu, pros ji o víc lásky, a naučím tě milovat víc. Ukládám ti, abys Mne miloval celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou a svého bližního jako sebe samého. Ale také ti ukládám milovat člověka víc než sebe samého, totiž milovat nepřítele, jako sám dávám svítit slunci a sesílám déšť na dobré jako na zlé, jimž dopřávám čas k nápravě.

Přeji si, abys byl dokonalý jako je dokonalý náš společný Otec nebeský. I když je Maria, kralující nebi i zemi, tvor jako ty zamiluj si ji nejen jako sebe, nýbrž víc než sebe. Pros Marii, Prostřednici všech milostí, abys ji miloval takovou láskou, jakou máš milovat Mne ve všech třech Mých Osobách, aniž bys ji zbožňoval.

 Zakalím tě v žáru výhně Lásky Mého Nejsvětějšího Srdce a prozářím tě plamenem svého Ducha tak, že se budeš moci slavnostně zaslíbit Královně nadhvězdné, Ženě podle míry kosmu nezměrnou oddaností, úctou a láskou. Neustávej prosit Prostřednici milostí, a pomohu ti, aby sis v Marii mohl tím víc zamilovat Mne, svého Bratra a Spasitele. Maria ti vtiskne můj správný tvar, abych se nejen duchovně zrodil v mikrokosmu tvého srdce, nýbrž abych v tobě také dospěl do třiatřicátého roku svého věku, a tvé tělo aby se podvolilo a ochotně dalo navěky přetvořit už nejen tvou nesmrtelnou duší, nýbrž samotnou posvěcující milostí. Jen tak zůstaneš v Mé Lásce šťavnatý a svěží a pouze takto bez újmy projdeš každou i tou nejčernější roklí světa. Tomáš B. (Pokr.)