KVĚTEN 2006

 

Ročník XII.,číslo 5.                                                                                                                            květen 2006

Obsah: E.Lopourová,Znamení proměny, O jednotě, L.Lopraisová, Rybáři, Nová evangelizace=obnova řádu v Církvi(3), E.Lopourová,Země, Mistr Eckhart, Kázání, E.Lopourová,Pampelišky, J.Tauler, Kázání, E.Lopourová, Dobrodružství, TOP, Profesionál v nejvyšších službách(2), sv.Beda Venerabilis, Oslava Panny Marie, J.Veselý, Setkání, E.Lopourová, Mezi námi, Brněnská akad. duch.života ct.Patrika Kužely,  J.Veselý, Svatební předsevzetí__________________

 

Znamení proměny

 

Chmýří pampelišek

Poletují vzduchem

Vysvlečené z žluté krásy

Posílají dopisy

 

Tři dny v hrobě poležíme

Po tři roční období

Léto podzim zima

Po nich vstanem vzkříšeny

http://eva.lopourova.sweb.cz

+++

O JEDNOTĚ

 Pouč mě, Můj  Pane, co si mám myslet o tolika rozkolných vyznavačích? Zdá se mi, že si počínají v těžkých okolnostech nesmírně odhodlaně a obětavě.

I kdyby se dali upálit kvůli vyznání mého jména, nejsou očištěni ani svou prolitou krví. Těžkou a neodčinitelnou vinu nesvornosti nemohou očistit ani krajním utrpením. Nemůže být mučedníkem, kdo se svévolně staví mimo mou Církev. Nedosáhne nebeského království, kdo opouští tu, která má vládnout. Dávám ti svůj pokoj s tím, abys byl jedním srdcem a jednou myslí s ostatními a zachovával neporušenou a nedotčenou úmluvu přátelství a lásky. Bez lásky k bližním nemůže být nikdo mým mučedníkem.

Tohle ti vzkazuji také přes apoštola, kterého posílám k národům: "Kdybych měl víru, že bych hory přenášel, ale lásky neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ani kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne" (1 Kor 13,2-8).

Láska nikdy nepomíjí, protože je vždy v mém království. Navěky trvá jednotou bratrství s ní spojenou. Rozvratník nedochází do Mého království. Nedostává mou odměnu, protože neplní "mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás" (Jan 15,12), nýbrž zraňuje mou lásku zrádnou nesvorností.

  Kdo nemiluje, ten mě nezná. Jsem láska a kdo zůstává v lásce, ve mně zůstává a já v něm (1 Jan 4,8,16). Kdo odmítá být v mé Církvi jednomyslně s ostatními, nemůže zůstat ani se mnou. I kdyby hořel, vystavený na pospas plamenům a ohni, i kdyby se dal roztrhat dravou zvěří, nebyla by to koruna víry, nýbrž trest zrady. Nebyl by to hrdinský projev zbožné statečnosti, nýbrž zoufalá sebevražda. I kdyby byl zabit, přesto nemůže být korunován. Také on se může hlásit ke mně, jako se ďábel dovede tvářit jako já. Předem ti říkám, že "mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: "Já jsem to" a svedou mnohé" (Mk 13,6). Když někdo svádí jiného mým jménem, nejsem to přece já. Stejně ani za křesťana nemůže být pokládán každý, kdo nežije v pravdě mého evangelia a víry.

Vymítání zlých duchů a konání mnoha velkých zázraků na světě je velmi vznešené a podivuhodné, nicméně ten, kdo se sice vyzná v těchto věcech, ale nekráčí bděle po cestě spravedlnosti a řádu, nedosahuje mého království.

Otevřeně ti říkám, že "mnozí mi řeknou v onen den: "Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?" A tehdy jim prohlásím: "Nikdy jsem vás neznal. Jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravostí!" (Mt 7,22-23)

Počínej si spravedlivě, a nakloníš si mě jako svrchovaného Soudce. Zachovávej moje přikázání a napomenutí, a dočkáš se odměny za své zásluhy. Když ti upravuji cestu víry a naděje, říkám, že největší přikázání je "miluj Boha svého celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe!. na těch dvou přikázáních stojí celý Zákon i proroci" (Mt 22,37-40). Učím zároveň jednotě a lásce tak, že všechny proroky a Zákon shrnuji do dvou přikázání. Jakou však jednotu zachovává a jakou lásku prokazuje a sleduje ten, kdo běsní vášní nesvornosti, trhá mou Církev, ničí víru, ruší mír, porušuje lásku, zlehčuje svátost? (O.Tomáš podle sv.Cypriana, De unitate ecclesiae, III., IV, 14-15; Pokr.)

+++

 

Rybáři

Rybáři rozhodili sítě.

Jejich práce je zmáhala.

Snad proto,

že byla bez užitku pro jejich duše.

Byly prázdné !

A přišel Boží syn,

dal jim naději.

Zprvu nechápali.

Děly se zázraky

a jejich duše začaly rozkvétat,

jako rajské zahrady.

Jejich sítě byly plné.

A další duše byly syceny

světlem vykoupení.

Ladislava Lopraisová

+++

Nová evangelizace=obnova řádu v Církvi (3)

Co dává, Otče Dominiku, vlastní hodnotu a cenu řádu? Snad jedině toto viditelné shromáždění nebo společenství?

Rozhodně ne. Už jako člen řádu se stáváš členem onoho nebeského obcování, o němž slyšíš v den svaté profese: "Všichni svatí a vyvolení v nebi, jež zplodil tvůj řád kazatelský na zemi, kéž tě blahosklonně přijmou do svého svatého a blaženého bratrství. Prosíme, aby na tebe vylili z lůna této společnosti nebeské hojný proud milosti." Obcování svatých, což je podstatně víc než pouhé společenství, je dar, který ti Bůh dává jako každému věřícímu, avšak obcování členů nějakého řádu se svatými, jež ten řád zplodil, je důvěrnější a něžnější a je pramenem nedostižné útěchy. Následek tohoto obcování je tvoje zvláštní účast na zásluhách svatých a světic tvého řádu. Proto smíš jako terciář oprávněně čerpat z tohoto duchovního pokladu, který svatí nashromáždili těch staletí, co řád trvá. Dá se říci, že Bůh ve svém milosrdenství posílá na svět tyto hrdiny svaté víry, lásky a čistoty, abys ty, duše méně odvážná a chudší, jež se máš stát a stáváš se členem řádu, mohl brát odněkud posilu pro svou slabost a podporu pro svou chudobu. Proto se svatí tvého řádu podobají vrcholkům, s nichž stéká vláha do přilehlých údolí, do duší jejich pozemských bratří a sester. Samozřejmě, že už jako věřící křesťan máš obecně účast na jejich zásluhách, avšak teprve jako člen řádu máš zvláštní účast bratrskou, totiž větší, zvláštním způsobem přetékající a tryskající do života věčného.

Kdo ze sboru svatých Kazatelského řádu se za Mne jako člena řádu ve světě zvláště přimlouvá u Pána?

Jsem to vždycky především já, tvůj milující Otec Dominik. Pokud se však ptáš na svaté z našeho řádu bratří a sester ve světě, tedy se za tebe přimlouvá hlavně sv.Zdislava, Matka našich rodin. Ať jsi terciář nebo terciářka, nezapomínej na Matku české dominikánské provincie, sv.Zdislavu. Je to  sice urozená paní, ale neštítí se žádné práce, když se jedná o blaho duší nebo ulehčení bídy chudých lidí. Tak se k ní jako terciář s důvěrou obrať a pros, abys v jejím duchu dle stanov třetího řádu žil a působil. Odedávna vyprošuje sv.Zdislava zázraky zde na zemi. Tím spíš ti je může vyprosit v nebeské slávě. Ráda ti je vyprosí, kdykoli se k ní budeš s důvěrou obracet. Tvoje české srdce je nyní zrovna takové jako bývalo srdce Čechů před staletími. Když už tehdy bylo možno dosáhnout svatosti ve třetím řádě a působit pro blaho bližního, je to možné i teď, když je sv.Zdislava vyzdvižena na oltář Boží.

Ne že by mi to nestačilo, ale mám snad ještě nějakého zvláštního ochránce v dominikánském nebi?

To není neskromnost mít pomocníky na své cestě ke svatosti. A ani řád není tak skoupý, že by ti je nedopřál. Další tvou nebeskou přímluvkyní je sv.Kateřina Sienská. Pochází zase z chudé, přehlížené měšťanské rodiny. Její otec je barvířem v Sieně. Také Kateřina nepobývá v klášteře, nýbrž ve světě, mezi lidmi zhrublých mravů. Lidé kolem ní jsou často vlažní ve víře, pohoršení církevními roztržkami. Vyrůstá v kouři a hluku válečných nepokojů, obklopena bídou tělesnou i mravní.

Jako u naší svaté Panny a Královny, tak tomu chce Bůh i zde, aby ukázal, co dovede slabá žena, prodchnutá duchem jeho a horlivostí našeho třetího řádu. Kateřina zakouší mystickou výměnu svého srdce za Srdce našeho Spasitele. To však nejde nějak samočinně. Svou do krajnosti vystupňovanou pokorou a kajícným pokořováním svého těla přiměje všemohoucího Boha, aby se k ní sklonil jako ke své snoubence. Tak se mysticky stává jeho snoubenkou, nosí na svém těle jeho pět ran a přijímá od něho hluboké teologické znalosti. Boží dary však u ní neleží ladem. Těmto milostem odpovídají její skutky. Smiřuje rozhněvaná města. Smiřuje nepřátelské státy. Přivádí papeže z avignonské ciziny, , zpátky do Petrova Říma. Je matkou chudých, nemocných, diktuje učené spisy o bohumilém životě. Po své smrti prohlášena za patronku Říma Posléze je vyhlášena Učitelkou Církve. Toho dosahuje prostá terciářka z chudých poměrů, vedená duchem svého řádu.

Mám snad jako terciář ještě nějakou zvláštní nebeskou ochránkyni?

Ano, sv.Růžena z Limy je ti také k dispozici. Jako ti život a působení svaté Kateřiny Sienské předvádí působnost třetího řádu jako kajícího "voje Kristova", tedy život sv.Růženy z Limy ti zase potvrzuje, že třetí řád sdružuje opravdové kajícníky a kajícnice. Bůh si volí slabou a nevzdělanou dívku za svou snoubenku, aby ji povznesl k velikým úkolům na poli společenském a politickém, aby ti jako terciářovi nebo terciářce znemožnil výmluvu: Jsem jen slabý a bezmocný. Nikam  to nedotáhnu. Na svatost nemám dost síly. Já se k takové činnosti a snášení takových útrap nehodím. Prostřednictvím sv.Růženy tě Bůh povzbuzuje, aby sis dodal sebedůvěry. Nemysli si, že kvůli své vášnivé. nezkrocené povaze nejsi schopen duchovního života. Sv.Růžena pochází z národa, který je znám svou urputností a smyslností. A přece, mezi lidmi toho národa, v městě, v otcovském domě, v nejnebezpečnější době svého mládí, pod horkou oblohou latinské Ameriky, koná půvabná dívka své kající skutky, jež vzbuzují obdiv i hrůzu zároveň. A přitom dosahuje svatosti! Je prvním květem, který vydává Amerika zahradě svých světic. Sv.Růžena je patronkou ženských spolků, nacházejících se mimo řád.

Jedinečné vlastnosti řádových nebeských přímluvců jsou zdrojem jejich duševních schopností, avšak jednotlivá hnutí jejich duše jimi řízeny nejsou. Tím si vysvětlíš u našich světců onu neobyčejnou stálost a lehkost při jejich jednání, onu nápadnou prostotu a úchvatnou čistotu duše a zároveň velikou různost jejich charakterů. Životopisy svatých ti mohou připadat jako obrazy, jež sice mají stejné pozadí, přesněji stejný cíl a stejné prostředky vedoucí k němu, avšak scény, jež ty obrazy představují, se zdají být různé. Nicméně při bedlivějším pozorování shledáš, že při daném stejném pozadí jsou vlastně také ony stejné všude. Všude je patrný také stejný duch řádu.

Můžeš naznačit jedinečné vlastnosti některých jednotlivých našich světců?

Tak třeba sv.Petr mučedník sice pochází z rodiny hledajících, nicméně srdnatě obhajuje články pravé víry. Když umírá za svou víru, píše vlastní krví do písku: Věřím v Boha. Tak se u Boha přimlouvá za hrdinství tvé statečnosti a vytrvalosti ve všech zkouškách, které na tebe Bůh sesílá, aby se tvoje  ctnost stala hodnou koruny věčné slávy.

Sv.Raymunda z Pennafortu smíš nazývat svým "vynikajícím zpovědníkem". Chudí i bohatí, papežové a králové hledají u něho rady a pomoc u něho ve zpovědnici. K němu se obracej  se zvláštní prosbou, aby ti vyprosil milost vždycky se dobře zpovídat.

Sv.Tomáš Akvinský se přimlouvá za tvou moudrost. Je pro tebe andělem školy v obecné Církvi svaté. Nikdo ti lépe nevysvětlí články tvé víry, hlavně Vtělení věčného Slova a Nejsv.Svátosti. Ať jsi student nebo profesor, najdeš v něm svůj vzor. Pro jeho andělskou čistotu se k němu obracíš jako ke svému útočišti, pokud zasvěcuješ Bohu svou nejkrásnější ctnost.

Sv.Vincenc Ferrerský je nebeským přímluvcem pro tebe jako apoštola. Se skvělým výsledkem káže o svatosti Božích soudů. Přesvědčuje tě o důležitosti tvého občasného přemýšlení o posledním okamžiku své pozemské pouti, kdy se naposledy všechno rozhoduje o celé tvé věčnosti před Boží tváří.

Sv.Antonín z Florencie označuj za "rádce" své moudrosti pro působení ve veřejném životě. Prakticky ti ji ukazuje, ale ne tak, že by se vydal do víru politiky, nýbrž osvícenou správou všech svěřených duší a věcí, a to jak v biskupském úřadě, tak i v řízení duší. Jeho život je stálým bojem proti pohodlí a nečinnosti. V jeho dílech najdeš důkaz, jak vysokého stupně dokonalosti a učenosti můžeš dosáhnout spořádanou a vytrvalou prací. Vzývej ho, a vyprosí ti dobrá vnuknutí a dobrou radu.

Sv.Jan je ti vzorem mučedníka pro Krista eucharistického a dokonalým příkladem  služebníkem nejvyššího zástupce Páně na zemi.. Podstupuje mučednickou smrt za svou víru v přítomnost Pána Ježíše v Nejsv.Svátosti a v prvenství římského papeže nad celou církví obecnou. Proto ho nacházíš vyobrazeného s monstrancí v jedné a provazem ve druhé ruce Utíkej se k němu hlavně tehdy, když se přičiňuješ anebo trpíš za obrácení bloudících duší a odpůrců Církve obecné v čele s papežem, a za úspěch křesťanských misií.

Jako dlouholetý novicmistr je ti sv.Ludvík Bertrand nebeským přímluvcem, ať máš svěřené nějaké duše k vedení, anebo tě takto někdo vede. Snaží se ti vštípit důvěru v Boha, ale zároveň i bázeň před přísnou spravedlností Boží. To všechno proto, aby ti zošklivil nejen těžký hřích, nýbrž i ten lehký, kterého se dopouštíš den co den jako by nešlo o nic. Bůh mu totiž zjevuje, jak přísně trestá v očistci všední hříchy. Modli se ke sv.Ludvíkovi, aby ti vyprosil u Pána spasitelnou Boží bázeň.

Sv.Pius V. je papežem, který podle změněných podmínek své doby osvíceně přetváří bohoslužbu a celou její skladbu, úspěšně hájí zájmy Církve sv. proti jejím mocným odpůrcům ve světě. Třebaže bere ohled na  spravedlnost, přesto raději za zlé odplácí dobrem. Je horlivým ctitelem sv.růžence. Je zvláštním nebeským přímluvcem nejen Petrova primátu. nýbrž zachovávání biskupského odstupňování Církve obecné. Vyprošuj si jeho zvláštní nebeskou přímluvu při obraně Církve obklíčené nepřáteli a vytlačované z veřejného působení do soukromí. Kdekoli je Církev ohrožena také zevnitř, ať už necitlivostí některých představených k potřebám podřízených nebo zneužíváním svobody podřízených služebníků bez ohledu na představené, pros o pomoc sv.Pia. Jako člen řádu, který je hrdý na svou svobodomyslnost a značnou správní nezávislost řádu na sídelních biskupech, se v nepřehledných poměrech ucházej o nebeskou přímluvu tohoto světce, a sv.Pius ti ji neodmítne.

Sv.Anežka z Montepoltiano je ti vzorem dobré modlitby, a proto zvláštní přímluvkyní v tomto duchu. Když se Anežka modlí, průzračná rosa kane na její roucho, a místa, kde se modlí, zdobí nebe krásnými květy. Ta rosa vyznačuje čistotu srdce, se kterou přistupuje k modlitbě, a těmi květy ti Bůh dává najevo, jak je mu její modlitba milá. Nedovedeš dobře prožívat svou modlitbu, totiž se  srdcem čistým od všech postranních myšlenek a hnutí? Chceš si osvojit takovou hlubokou modlitbu? Hledej pomoc a zvláštní přímluvu u svaté Anežky. .

Sv.Kateřina Ricci je ti jako terciáři či terciářce vzorem, jak máš sloučit svůj rozjímavý život s životem praktickým. Ačkoli žije v klášteře, přesto koná mnoho dobrého právě mimo klášter. Lidé záhy poznávají, že nehledá sebe, nýbrž jenom našeho Pána Boha. Proto ji mají ve velké úctě a vážnosti. Celé zástupy k ní přicházejí, aby jim pomohla a poradila. Je to tvá zvláštní nebeská přímluvkyně pro dar rady, kdykoli se nedovedeš správně a pohotově rozhodnout. Jako s každým, kdo se na ni obrací s prosbou o pomoc, tak i s tebou jedná podle tvého zvláštního osobního založení. Bere ohled na tvé vlastnosti a zvláštnosti tvého dosavadního života. Nechybíš, když se k ní budeš utíkat o radu a pomoc. jak bys měl okolo sebe apoštolsky konat skutky tělesného i duševního milosrdenství.

Bl.Hyacint Maria Cormier sice nedosahuje svou učeností žádné profesorské hodnosti na svém Angeliku, nicméně se ti stává nebeským přímluvcem dobrého příkladu, trpělivého naslouchání a věrnosti řádu.

Jeho život, jako obnovitele řádu bratří Kazatelů v dobách obtížených duchem modernismu, je ti asi dostatečně známý. Snaží se s Boží pomocí skloubit zvláštní vlastnosti, kterými vynikají světci Nového i Starého Zákona. Říkají mu patriarcha jednak proto, že jeho duchovních synů a dcer je nepřehledný zástup, jednak pro jeho snahu nechat se od Boha připodobnit k starozákonním patriarchům. Snaží se přiblížit Mojžíšovi svou mírností, Davidovi svou neohrožeností, Šalomounovi moudrostí, zejména v řádu, který ti dávám, dále Jeremiášovi svým žalem a slzami pro bloudící a nevěřící, Eliášovi svou horlivostí pro jejich spásu. S Boží pomocí se jako skála pro vznešenou stavbu Církve obecné snaží přiblížit Petrovi. Svou rozsáhlou kazatelskou a apoštolskou činností se snaží být druhým Pavlem. Dává se Pánu také svou trpnou službou, aby ho učinil druhým Janem s jeho čistotou a hlubokým rozjímavým životem. Kdykoli potřebuješ pomoci ve svém všestranném apoštolátu, obrať se k bl.Otci Cormierovi a vyprosí ti u Pána zvláštní pomoc. (Pokr.)

+++

Země

Bůh – pampeliška v tisíci bytích

V tisících kaňkách žluti

Po zelené louce rozlitých

Když ze vzdálených očí

Do nichž nepohlédneš živý

Ty něžné střapce žlutě skanuly

Bůh pláče nad rozdrásanou zemí

A v zeleném ji svírá objetí

Zlaťáky z nebeských tvrzí padají

Výkupné za zničenou zemi

http://eva.lopourova.sweb.cz

+++

Mistr Eckhart: Kázání na 6.velikonoční neděli B

Hoc est praeceptum meum ut diligatis invicem (J 15,12)

Řekl jsem latinsky tři slůvka, jak stojí psána v evangeliu. V tom prvním slůvku říká náš Pán: "To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás."

 Za druhé říká: "Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám zjevil všechno, co jsem slyšel od svého Otce." Za třetí říká: „Já jsem vás vyvolil, abyste šli a nesli ovoce a aby to ovoce zůstávalo s vámi.“

Všimněte si teď toho prvního slůvka, kde říká: „To je mé přikázání.“ O tom chci říci slovo, aby „zůstalo s vámi". „To je mé přikázání, abyste milovali." Co tím chce říci, když říká: „abyste milovali"? Chce říci slovíčko, a na to si dejte pozor. Láska je úplně ryzí, obnažená, oddělená sama v sobě. Ti nejlepší mistři říkají, že láska, kterou milujeme, je Duch svatý. Byli i někteří, kteří tomu chtěli odporovat. Ale vždycky zůstane pravda toto: v každém pohybu, který nás vede k lásce, nás vede jen a jen Duch svatý. Láska v tom nejryzejším a nejvíc odděleném, sama v sobě, není nic jiného než Bůh. Mistři říkají, že cílem lásky, k němuž láska koná všecky své skutky, je dobro. A dobro je Bůh. Jako mé oko nemůže mluvit a jazyk rozeznávat barvy, tak nemůže láska tíhnout k ničemu jinému než k dobru a k Bohu.

Teď dejte pozor! Co tu chce říci, že mu tak záleží na tom, abychom milovali? Chce říci, že láska, kterou milujeme, má být tak čistá, tak ryzí, tak oddělená, že se nemá obracet ani ke mně, ani k mému příteli, ani k ničemu, co je vedle. Mistři říkají, že žádný dobrý skutek se nedá nazvat dobrým skutkem a žádná ctnost ctností, pokud se nedějí v lásce. Ctnost je tak vznešená, tak oddělená, tak čistá a ryzí sama v sobě, že nepoznává nic lepšího než sebe a Boha.

Pán říká: „To je mé přikázání.“ Když mi někdo přikazuje, co je pro mne sladké, co je mi k užitku a co mne blaží, je mi to velice příjemné. Když mám žízeň, přikazuje mi nápoj, když mám hlad, přikazuje mi jídlo. A tak to dělá Bůh, a je to tak sladké, že celý tento svět nic podobného nedokáže. A kdo tuto sladkost jen jednou ochutná, věru, jako se Bůh nemůže odvrátit od svého božství, tak se ani ten člověk se svojí láskou nemůže odvrátit od dobra a Boha. Ba je pro něho lehčí, aby se zbavil sama sebe a celé své blaženosti, ale se svou láskou zůstal při dobru a Bohu.

Teď říká Pán, „abyste se milovali navzájem“. Ach, to by byl vznešený život, to by byl blažený život! Což by to nebyl vznešený život, kdyby každému záleželo na míru a pokoji jeho bližního jako na vlastním a kdyby jeho láska byla tak ryzí a tak čistá a tak oddělená sama o sobě, že by nemiloval než dobro a Boha? Kdyby ses dobrého člověka zeptal: „Proč miluješ dobro?“ – „Kvůli dobru." – „Proč miluješ Boha?" – „Kvůli Bohu." A je-li tvoje láska tak čistá, tak oddělená a ryzí sama v sobě, že miluješ jen dobro a Boha, pak je jistá pravda, že všecky ctnosti, jaké kdy lidé konali, jsou tvoje stejně dokonale, jako bys je byl konal sám, jenže ryzeji a lépe. Neboť že papež je papež, s tím má on sám mnoho práce. Ale jeho ctnost máš ty čistou a oddělenou a v klidu, a je víc tvá než jeho, jen je-li tvá láska tak čistá a ryzí v tobě samém, že nehledíš a nemiluješ nic kromě dobra a Boha.

Pán dále říká: „Jako jsem já miloval vás". Jak nás miloval Bůh? Miloval nás, když jsme nebyli a když jsme byli jeho nepřáteli. Bůh tak potřebuje naše přátelství, že se nemůže dočkat, až ho poprosíme: jde nám naproti a prosí nás, abychom byli jeho přáteli, touží, abychom chtěli, aby nám odpustil. O tom krásně mluví náš Pán: „To je má vůle, abyste prosili ty, kdo vám ubližují" (Lk 6,27). Na tom nám musí velmi záležet, abychom se modlili za ty, kdo nám ubližují. Proč? Abychom činili vůli Boží a nečekali, až nás někdo poprosí; sami máme říci: „Příteli, odpusť mi, že jsem tě zarmoutil." A se stejnou vážností bychom se měli snažit i o ctnost: čím větší námaha, tím vážněji bychom se měli snažit o ctnost. Tak jediná má být tvá láska, neboť láska chce být jen tam, kde je rovnost a jednota. Mezi pánem a sluhou, kterého má, není žádný pokoj, neboť tam není rovnost. Žena a muž si nejsou rovni, ale v lásce jsou si úplně rovni. O tom mluví Písmo velmi dobře, že Bůh vzal ženu z mužova žebra a boku, ne z hlavy ani z nohou. Neboť kde jsou dva, tam je nedostatek. Proč?

Jedno není druhé a toto „ne“, které je rozlišuje, to je jen a jen trpkost, právě protože tu není pokoj. Mám-li v ruce jablko, je to potěšení pro mé oči, ale ústa o tu sladkost přicházejí. Když je však jím, připravuji své oči o potěšení, které z něho mám. Tak nemohou dvě trvat vedle sebe, neboť jedno musí ztratit svoji podstatu.

O tom říká Pán „milujte se navzájem“, to jest jeden v druhém. O tom krásně mluví Písmo. Sv.Jan říká: „Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm." To říká velice dobře. Kdyby Bůh byl ve mně a já nebyl v něm, nebo kdybych já byl v Bohu a Bůh nebyl ve mně, bylo by všechno rozdvojené. Ale protože Bůh je ve mně a já jsem v Bohu, nejsem ani já nižší, ani Bůh vyšší. Teď možná řeknete: „Pane, ty říkáš, abych tě miloval, ale já milovat nemohu!" O tom dobře mluvil náš Pán, když řekl svatému Petrovi: „Petře, miluješ mne?" – „Pane, ty víš, že tě miluji. Když jsi tak dal, Pane, miluji tě, kdybys nedal, nemiloval bych tě."

Teď dejte pozor na to druhé slůvko, které říká: „Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce." Dávejte pozor, že říká „nazval jsem vás svými přáteli". Z téhož zdroje, odkud vyvěrá Syn, kde Otec vyslovuje své věčné Slovo a z téhož srdce vyvěrá i sv.Duch a vylévá se ven. A kdyby se Duch sv. nevyléval ze Syna i z Otce, nedal by se poznat žádný rozdíl mezi Synem a Duchem svatým. Když jsem kázal ve svátek Nejsv.Trojice, řekl jsem latinsky slůvko o tom, že Otec dal svému jednorozenému všecko, celé své božství, celou svou blaženost a nic si nenechal pro sebe. A někdo se zeptal: Dal mu také svoji bytostnou vlastnost? A já jsem řekl: Ano; neboť bytostná vlastnost Otce, že rodí, není nic jiného než Bůh. A řekl jsem přece, že si nic nenechal pro sebe. Dokonce říkám, že sám kořen božství vyřkl úplně do svého Syna. Proto říká sv.Filip: „Pane, ukaž nám Otce, a stačí nám to." Strom, který nese ovoce, vydává toto své ovoce ven. Kdo mi dává ovoce, nedává mi tím strom. Kdo mi ale dá strom i kořen i ovoce, dal mi víc.

Říká tedy „nazval jsem vás svými přáteli". Inu, že v tom samém zrození, kde Otec rodí svého jednorozeného Syna a dává mu kořen i celé své božství a celou svou blaženost a nic si nenechává, v tomtéž rození nás nazývá svými přáteli. Ty sice to slovo neslyšíš a nerozumíš mu, ale v duši je taková síla - mluvil jsem o ní, když jsem tu nedávno kázal - která je tak oddělená a ryzí sama v sobě a příbuzná božské přirozenosti, a tato síla tomu rozumí. Proto říká přesně: „Neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel." Mluví o tom, co "slyšel". Otec mluví, když rodí, Syn slyší, když je rozen. Říká "všechno, co jsem slyšel od Otce". Věru, že všechno, co od věků slyšel od svého Otce, nám dal poznat a nic nám neskryl. Říkám: a i kdyby měl ještě tisíc slov, byl by nám je zjevil a nic neskryl. Tak nemáme ani my nic před Bohem skrývat, máme mu zjevit všecko, co dokážeme. Neboť ponecháš-li si něco pro sebe, právě tolik ztratíš z věčné blaženosti, neboť Bůh nám ze svého neskryl nic. To se některým lidem zdá být obtížná řeč. Ale nad tím ať si nikdo nezoufá. Čím víc se dáš Bohu, tím víc se dá také Bůh tobě; čím víc se zbavíš sebe sama, tím větší je tvá věčná blaženost. Nedávno, když jsem se modlil Otče náš, jak nás to naučil sám Bůh, mne  napadlo, že když říkáme: "Přijď království tvé, buď vůle tvá", prosíme Boha, aby nás odebral sobě samým.

O tom třetím slůvku, kde říká: ,Já jsem vás vyvolil- nasytil, nasytil- ukojil, ukojil- upevnil, - upevnil- abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby u vás zůstalo", o tom už dnes mluvit nechci. Toto ovoce však nikdo nezná, jen Bůh sám. Abychom k tomuto ovoci došli, k tomu nám pomáhej pravda, o níž jsem mluvil. Amen.

+++

Pampelišky

Lišky z pampy

Se žlutou srstí

Svítící lampy

Pro oči Elišky

A mám ji v hrsti

http://eva.lopourova.sweb.cz

+++

Mistr Eckhart Kázání na 6.velikonoční neděle B (1 J 4,9)

 „V tom se zjevila a ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal svého jednorozeného Syna do světa, abychom s ním a v něm a skrze něho žili."

 

těmi, kdo nežijí skrze Syna, to věru není v pořádku.

    Představte si bohatého krále, který má krásnou dceru a dá ji synovi chudého člověka. Jaké by to bylo povznesení a povýšení pro celou jeho vlastní rodinu a

příbuzné! Jeden mistr také říká, že když se Bůh stal člověkem, bylo tím celé lidské pokolení povzneseno a povýšeno. Máme se vskutku radovat z toho, že Kristus, náš bratr, vlastní silou vystoupil vzhůru nade všecky kůry andělů a sedí po pravé ruce Otcově.

Ten mistr to řekl dobře - ale já bych za to věru mnoho nedal. Co by mi bylo platné, kdyby Můj bratr byl bohatý člověk, ale já byl přitom chudý? Co by mi bylo platné, kdyby on byl moudrý, ale já byl hlupák? Řeknu vám raději něco jiného, přímějšího: Bůh se nejenom stal člověkem, ale dokonce vzal na sebe lidskou přirozenost. Mistři sice říkají, že všichni lidé jsou svou lidskou přirozeností stejně vznešení. Ale já vám říkám: všechno dobré, co měli všichni svatí, Maria, matka Boží i Kristus ve svém lidství, to všechno je díky této přirozenosti i moje vlastní.

Teď byste se mě mohli zeptat: Když tedy už mám v této přirozenosti všechno, co může Kristus ve svém lidství dát, jak to, že Krista vyvyšujeme a uctíváme jako svého Pána a svého Boha? - Je to proto, že Kristus byl poslem Božím k nám a přinesl nám naši blaženost - a tato blaženost, kterou nám přinesl, ta byla naše. Tam, kde Otec v nejvnitřnějším základu rodí svého Syna, tam se děje i nejvnitřnější život a pohyb lidské přirozenosti. Tato přirozenost je jediná a jednoduchá, nesložená. A pokud z ní zde ještě vyčnívá nebo pokud na ní ještě ulpívá nějaké něco, jistě to není toto jediné.

Řeknu ještě další, obtížnější věc. Chce-li kdo být v ryzí čistotě této přirozenosti, musí se dokonale odříci všeho osobního. Tak, aby člověku, který je za mořem a kterého jakživ neviděl, přál dobré úplně stejně jako tomu, vedle něhož žije a který je jeho blízký přítel. Ba dokonce dokud i své vlastní osobě přeješ víc dobrého než člověku, kterého jsi nikdy neviděl, jsi velice v neprávu a do toho jediného základu jsi ještě nikdy ani na okamžik nenahlédl. * Možná, že jsi někdy v pojmech či v představě uviděl pravdu jako v podobenství, ale to nejlepší to jistě nebylo.

Za druhé musíš být čistého srdce. A jen takové srdce je čisté, které se zbavilo všeho stvořeného. Za třetí musíš být svobodný od každého "ne". Lidé se ptají, co vlastně hoří v pekle? Všichni mistři odpovídají, že tam hoří svévole. Ale já tvrdím, že v pekle hoří "ne". Řeknu to přirovnáním. Někdo vzal kousek žhavého uhlí a položil mi ho na ruku. Kdybych teď řekl, že to uhlí mi pálí ruku, docela bych mu křivdil. Mám-li říci přesně, co mě pálí, to je "ne". Neboť to uhlí má  sobě něco, co moje ruka nemá - a hleďte, právě toto "ne" mě pálí. Neboť kdyby moje ruka měla v sobě všechno, co uhlí je a co uhlí dokáže, měla by skrz naskrz povahu ohně. Kdyby teď někdo vzal všechen oheň, který kdy kde hořel, a nahrnul mi ho na ruku, nemohlo by mě to bolet. A právě tak, říkám, protože Bůh a všichni, kdo jsou před jeho tváří, mají v sobě díky pravé blaženosti něco, co ti od Boha odloučení nemají, trápí toto "ne" duše v pekle víc než každá svévole nebo oheň. Věru říkám, dokud na tobě lpí nějaké "ne", nemůžeš být dokonalý. Chcete-li tedy být dokonalí, musíte se zbavit "ne".

To slovo, které jsem vám četl, "Bůh poslal svého jednorozeného Syna na svět", nesmíte vztahovat na vnější svět, v němž s námi jedl a pil. To se vztahuje na vnitřní svět. Jako že Otec ze své jednoduché přirozenosti přirozeně rodí svého Syna, rodí ho do samého nitra Ducha, a to je vnitřní svět. Zde je Boží základ mým základem a můj základ Božím základem. Zde žiji ze svého vlastního jako Bůh žije ze svého vlastního. A kdo do tohoto základu třeba jen na okamžik nahlédl, tomu je tisíc liber červeného raženého zlata jako falešný halíř. Z tohoto nejvnitřnějšího základu máš dělat všechny své skutky, aby neměly žádné proč. Věru vám říkám, pokud děláš své skutky pro nebeské království, kvůli Bohu nebo kvůli své věčné blaženosti, tedy vlastně z vnějšího důvodu, není to s tebou určitě v pořádku. Může se ti to trpět, ale to nejlepší to není.

Neboť pokud si myslíš, že v nějaké vřelosti, ve sladkém vytržení a vůbec spojení dostaneš nebo užiješ Boha víc než u kamen nebo ve stáji, děláš vlastně totéž, jako bys Boha vzal, omotal mu kolem hlavy plášť a strčil ho pod lavici. Neboť kdo hledá Boha nějakým zvláštním způsobem, chytí se toho způsobu, ale Boha, který je v tom způsobu skryt, mine. Naopak, kdo hledá Boha bez takového způsobu, najde ho tak, jak on sám v sobě přebývá - a takový člověk pak žije se Synem a je život sám. Kdyby se někdo ptal života: Proč žiješ? a ptal se ho třeba po tisíc let, kdyby mohl odpovědět, řekl by vždycky totéž: Žiji proto, abych žil. To proto, že život žije ze svého vlastního základu a ze svého vlastního vyvěrá; žije a nemá žádné proč - právě proto, že žije jen sebe sama. Kdyby se zeptali pravdivého člověka, takového, který jedná ze svého vlastního základu: "Proč děláš své skutky?", kdyby měl odpovědět správně, neřekl by také nic jiného než: "Dělám je, abych je dělal."

Kde končí stvoření, tam začíná Boží bytí. A Bůh nechce od tebe nic naléhavěji, než abys vyšel sám ze sebe jakožto stvoření a nechal Boha v sobě být Bohem. I ten nejmenší obraz stvořeného, který by se v tobě vytvořil, je stejně velký jako Bůh. Jak to? Protože celému Bohu zahrazuje cestu k tobě. Neboť jakmile do tebe takový obraz vstoupí, musí mu Bůh s celým svým božstvím ustoupit. Když ale ten obraz odejde, vstoupí Bůh. Na to, abys vyšel ze své stvořenosti, čeká Bůh tak toužebně, jako by na tom závisela celá jeho blaženost. Nuže, milý člověče, co ti může uškodit, když dopřeješ Bohu, aby byl v tobě Bohem? Vyjdi ze sebe úplně a beze zbytku kvůli Bohu, a Bůh vyjde ze svého jen kvůli tobě. A když oba vyjdou, co zůstane, je jedno jednoduché jedno. V tomto jednom rodí Otec svého Syna v nejvnitřnějším zdroji. Tam vykvétá Duch svatý, tam vyráží v Bohu vůle, která patří duši. A když vůle zůstane nedotčena všemi stvořeními, je svobodná. Kristus říká: "Nikdo nevstoupil na nebesa leč ten, který sestoupil z nebes." (J 3,13) Všecky věci jsou stvořeny z ničeho, proto je jejich vlastní původ nic. A když se tato vznešená vůle skloní ke stvoření, uplyne i se stvořením do jeho nicoty.

Je tu otázka, zda tato vůle uplyne tak, že se už nikdy nemůže vrátit zpět. Učitelé vesměs říkají, že se nikdy nevrátí, neboť uplynula s časem. Ale já tvrdím: když se tato vůle byť jen na okamžik vrátí od sebe samé a od všeho stvoření ke svému původu, je tu zase celá ve své správné svobodné podobě a je svobodná - a v tomto okamžiku se všechen ztracený čas zase nahradí.

Lidé mi často říkají: "Proste za mne Boha." Tu si pokaždé musím pomyslet: proč odcházíte ven? Proč nezůstanete u sebe samých a nesáhnete do svého vlastního bohatství? Vždyť celou pravdu nosíte bytostně v sobě!

Abychom tedy vpravdě zůstali takto uvnitř a měli celou pravdu, nezprostředkovanou a nerozlišenou v pravé blaženosti, k tomu nám pomáhej Bůh. Amen.

+++

Dobrodružství

To znamená poznávání vírou

Kázání co vidět smíš

Ti není mírou

Maluješ jak chceš

Tuží důvěry obrazy zjevení

Bože pojď

Plachetnice co nevidět

Z přístavu odrazí

Ty nesmíš chybět

Stejně by ses skryl

V podpalubí duše

Dobrodružství je

že nezáleží na ničem

než Boha na palubu vzít

http://eva.lopourova.sweb.cz

+++

Jan Tauler - Vigilie Seslání Ducha Svatého (Jan 7, 37)

 

 poslední den jednoho velkého svátku zvolal náš Pán mocným hlasem: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!" Láskyplné utrpení Páně, jež máme nyní před očima, by žádné srdce nemělo přejít bez pohnutí, aniž

by se naplnilo soucitem a vděčností. Všichni, kdo se touží stát přáteli našeho věčného Otce, Boha a Pána, jenž byl vystaven velikému posměchu a mnohému utrpení, všichni ti musí snášet vše, co na ně právem či neprávem dopadá, a radovat se z té pocty a blaženosti, že se tím Pánu připodobňují a mohou jej následovat na cestě, kterou on sám prošel.

Jestliže někdo takto "žízní", co znamená tato žízeň? Nic jiného, než že do duše vchází Duch sv.a rozdmychává tu oheň lásky, milostnou trýzeň, až v duši propukne milostný požár. Z toho žáru pak vylétají jiskry, a ty působí žízeň po Bohu a láskyplnou touhu; i stává se pak, že člověk ani neví, co s ním je, neboť v sobě cítí stesk a žádný tvor ho neutěší.

Tato touha je trojí, jako jsou i tři druhy lidí, a je velmi různá. První touha je u začínajících, druhá u pokročilých a třetí u těch, které nazýváme dokonalými lidmi, nakolik je to v tomto životě možné.

Sv.David praví v žalmech: "Jako jelen prahne po bystřinách, tak žízní duše má po tobě, Bože!" Když psi divoce štvou jelena po lesích a horách, tu se v něm samým horkem probudí převeliká žízeň a touha po vodě, mnohem větší než u jiných zvířat. A jako je jelen štván psy, tak je i začínající člověk pronásledován pokušeními, když se prvně odvrátí od světa, a zvláště divoce je štván svými mocnými, velikými a hrubými špatnostmi. Je to sedm hlavních hříchů, které ho pronásledují velikými pokušeními, mnohem většími, než když žil ve světě. Tehdy k němu jen tak přicházela, nyní však vidí, že je jejich kořistÍ. Jak praví Šalomoun: "Synu, chceš-li vstoupit do služby Boží, buď připraven, že budeš zkoušen." Čím prudší a divočejší je ta štvanice, tím větší musí, být naše žízeň po Bohu a zanícení a touha.

I stane se někdy, že jeden z těch psů jelena dohoní a svými tesáky se mu zahryzne do břicha. Když ho jelen nemůže setřást, dovleče ho tedy k nějakému stromu a pořádně s ním o něj praští, až mu roztříští lebku, a tak se ho zbaví. Zrovna tak to má udělat člověk. Nemůže-li své psy čili pokušení překonat, ať jen spěchá ke stromu kříže a utrpení našeho Pána Ježíše Krista a svému psu, tedy pokušení, rozrazí o něj hlavu; tak překoná všechna pokušení a rázem se jich zbaví.

Když se pak jelen ubrání těmto velkým psům, tu přispěchají malí pejskové, podběhnou ho a začnou ho všemožně hryzat. Před těmi se jelen nemá dost na pozoru, a přitom ho tihle psíci pokoušou tak, že z toho pojde. Podobně je tomu i s člověkem. Když se ubrání velkým hříchům a překoná je, přijdou tihle malí pejskové, před nimiž se nechrání; jako jsou třeba hry, krášlení, společnost nebo různá povyražení či příjemní lidé, a ti mu vytrhnou kousek tuhle, kousek tamhle, až mu rozcupují srdce a nitro, a on odumře všemu božskému životu, milosti i zbožnosti; všechen zájem o Boha, hledání Boha i zbožnost zmizí. Tihle psíci jsou proto člověku často škodlivější než všechna ta veliká pokušení, kterých se varuje a má je za nesprávná, zatímco těchto malých nedbá. Člověku škodí totiž víc to, co nezná, než to, co zná; jako třeba tihle jeho průvodci, jichž si nevšímá, různé zábavy, oblečky, šaty či ozdůbky.

A jako je jelen po každém honu vždy víc rozpálen a jeho žízeň roste a zvětšuje se, tak i člověk by měl být každým pokušením vpravdě stále více rozněcován a v pravé žízni po Bohu strháván k tomu, v němž nenalezne nic než pravdu, pokoj, spravedlnost a útěchu.

Lovci však někdy dělají to, že je-li už jelen příliš zemdlelý a vyprahlý a oni jsou si jisti, že ho vehnali do své ohrady, tu odvolají a pozdrží na chvíli své psy, aby jej nechali maličko vydechnout a nabrat dostatek nových sil, neboť pak dokáže o to lépe snášet další hon. Zrovna tak to činí náš Pán: Když vidí, že pokušení a pronásledování jsou už na člověka příliš veliká a těžká, trošku je pozdrží a nechá člověku skanout do úst jeho srdce krůpěj, jež chutná po sladkosti božských věcí. A to ho posílí natolik, že už mu nechutná nic, co není Bůh, a připadá mu, že všechnu svou slabost překonal. Je to však jen posílení před novou štvanicí; a když to člověk čeká nejméně, už má zase na krku ta psiska, která na něj teď dorážejí více než kdy předtím; jenže on je nyní posílen a dokáže mnohem víc než dřív.

Bůh to ale činí ze své podivuhodné věrnosti a veliké lásky, že vystavuje člověka takovému pronásledování, neboť takto je jelen náležitě hnán k Bohu a počne žíznit po tom, v čem vpravdě přebývá všechen pokoj, pravda a útěcha. Činí tak 'proto, aby nápoj, jenž utiší jeho žízeň, bylo to sladší, líbeznější a slastnější - jak zde v čase, tak i posléze na věčnosti. Tam bude člověk pít z přesladkého pramene plnými doušky ze samého jeho zdroje, z otcovského srdce, a zde k takové útěše, že mu všechny věci připadnou malé a kvůli Bohu snesitelné.

Když se pak jelen všem psům ubrání a doběhne k vodě, ponoří tlamu hluboko do vody a pije s velikým požitkem, kolik jen může. Nejinak činí člověk, který se s pomocí našeho Pána zbavil celé té smečky velkých i malých psů a v důvěře přichází se svou žízní k Bohu. Co pak?' Ať si nabere tolik božského nápoje a plnými doušky pije, až bude docela opilý a tak plný Boha, že samým blahem a plností zapomene sám na sebe. Připadne mu pak, že dokáže divy, že by nezraněn a s radostí prošel ohněm, vodou, skrz tisíc mečů že by pronikl, ba samým hrotem meče, a nebojí se ani života ani smrti, radosti ani bolesti. To proto, že je opilý; říká se tomu "jásot" - jubilieren. Takoví lidé chvíli křičí, chvíli se smějí, chvíli zase zpívají.

Tehdy přijdou ti rozumní, kteří nevědí nic o tom, jaké věci a divy činí Duch sv. s těmi, kdo jsou jeho. Nevědí totiž nic než to, co jim dává přirozenost. Ti pak řeknou: "Chraň Bůh, co že jste tak pomatení a nepokojní!" To On činí, že jsou tak opilí, jenže o tom tamti lidé nevědí nic. Tito však došli nevýslovné radosti, takže se jim všechny věci stávají rozkoší a blahem. Ať se jim vede jakkoli, ať se jim děje cokoli, setrvávají stále v pravém míru a radosti. Vždyť je v nich uhlík lásky, který doutná a žhne a pohltí všechnu vodu, která je v nich, a ta tím ohněm vyvře v radost a v blaho.

A nakonec jsou tu ti třetí, ti, kteří umírají, když jim pukne srdce, poněvadž nejsou s to snášet veliká Boží díla, která v nich jsou tak obrovská a mocná. Vězte, že z toho zemřel nejeden člověk, když se tomuto podivuhodnému velikému dílu odevzdal natolik, že to jeho přirozenost nemohla unést a zhroutila se pod tím.

Když náš milovaný Pán vidí, že na sebe chtějí lidé naložit příliš mnoho a docela se v tom utápějí, zakročí jako dobrý a zdatný hospodář, který má ve svém sklípku spoustu ušlechtilého a znamenitého vína, a jen co si lehne a usne, přikradou se jeho děti a tím vybraným vínem se nadobro opijí. Když pak ten dobrý muž vstane a uvidí, co se stalo, popadne pořádný prut a tak jim našlehá, že budou právě tak smutné, jako byly předtím veselé, a podá jim tolik vody, že budou střízlivé právě tak, jako byly předtím opilé. Zrovna tak si počíná náš Pán. Dělá, že spí, a dovolí svým přátelům, aby si pořádně nabrali z toho, co je jeho, a užili si toho, co hrdlo ráčí. Jakmile však vidí, že už jim to přestává být k užitku a začíná toho být na ně příliš, odejme jim to potěšení a útěchu, tohle silné víno, a učiní, aby byli právě tak smutní, jak byli předtím veselí, a právě tak střízliví, jak byli předtím opilí, takže se jim ta chuť a potěcha začnou vytrácet.

Ach, co z toho teď mají, že byli tak opilí? Žíznili převelice, a dostalo se jim měrou vrchovatou. On je takto vylákal a vysvobodil z nich samých a z celého toho bolestného zajetí trpících tvorů, jenže oni tím až příliš zdivočeli, a tak je chce teď přivést k sobě střízlivé. Oni se pak pěkně upokojí a zklidní, a vidí, kdo jsou a co zmohou, protože přišli k sobě. Ti, které dřív nikdo nedovedl spoutat, kteří chtěli pořád víc, než jim kdo mohl dát, kteří chtěli víc vytrpět a víc vykonat, ti jsou teď takto umírnění. Když jsou odkázáni jen na své vlastní síly, nedokáží vykonat bez velkých obtíží ani to nejmenší a sotva unesou jedno malé slůvko; teď teprve vidí, kdo vlastně jsou a co sami svými vlastními silami zmohou, a to je drží při zemi, ve víře a v poklidu.

A to všechno se dosud dálo jen v nižších silách duše, všechny tyhle způsoby, bouře a díla. V těch ale Bůh nijak nepřebývá, tady není jeho místo, je pro něj moc malé a úzké, nemůže se tu ani pohnout; tady nemůže konat své dílo. On chce a musí přebývat ve vyšších silách a tam působit božským a sobě vlastním způsobem. Jedině tady je jeho místo, tady nalézá svůj vlastní obraz a podobenství, tady Bůh přebývá a působí, a kdo chce Boha doopravdy najít, ať hledá zde a nikde jinde. Kdo sem vejde, shledá, co hledal dalekou a dlouhou oklikou. Tady je totiž duch přes všechny síly tažen do pusté planiny, o níž nikdo neumí promluvit, do tajné temnoty Dobra, které nemá žádné určenÍ. Tady je duch uveden do jednoduché jednoty prosté každého určení, a to tak blízko, že ztrácí veškeré rozlišování předmětů i [svých] pocitů. Neboť v jednotě se ztrácí všechna mnohost; jednota všechnu mnohost sjednocuje.

Jakmile tito lidé přijdou k sobě, mají krásnější'a lepší rozlišování všech věcí než kdokoli jiný. To povstalo v jednoduchosti a jednotě: jasné a pravé rozlišování všech článků ryzí víry, kterak Otec a Syn a Duch sv. jsou, jeden Bůh, a vůbec všechny pravdy víry. Nikdo nechápe pravé rozlišování lépe než ti, kdo vstoupili do jednoty. Říká se tomu a je to nevýslovná temnota, a přece je to skutečné světlo, a je to a říká se tomu neuchopitelná planá pustina, kde nikdo neví "kam" ani "jak", neboť to přesahuje všechna určení.

Tu "temnotu" je třeba chápat takto: je to světlo, k němuž nedospěje žádný stvořený rozum ani je od přirozenosti nemůže pochopit; a je to "pustina", protože sem nevede žádný přístup..

Zde je duch vyveden nad sebe sama a nad všechno své chápání a uvažování. Tady pije z pramene ze samého základu, z pravého zřídla bytí. Ó, jak je sladký, svěží a průzračný! Vždyť každý pramen je nejsladší u svého zdroje, tam je průzračný a svěží, na svém toku však zteplá a zkysne. Ó, jakým čirým a slastným pramenem je tu duše napájena u samého zřídla! Celá se do něj ponořuje svým bytím a mocí, a plnými doušky by chtěla pít - jenže tady [v tomto světě] jí to nemůže být dáno.

Kdyby člověk došel až sem a chtěl by ve svých nižších silách zahálet, nic nedělat a nechat nižší síly spát, pak by to všechno bylo k ničemu. S nižšími silami musí člověk nakládat, jak se patří, jinak Duch sv.od takového člověka úplně odejde a zrodí se duchovní pýcha a nezřízená volnost, člověk se začne v duchu zhlížet sám v sobě, a nic z toho nebude a bude po všem. Člověk se má totiž s velkou pokorou podvolit božské vůli, která po něm žádá větší odloučenost, než jakou kdy poznal, avšak vždy vyšším způsobem než dříve, a také více ryzosti, prostoty, spořádané svobody a jednoty, vnitřního i vnějšího mlčení, a hlubokou pokoru a všechny ctnosti, které mají své místo v nižších silách - tehdy se stane blízkým Bohu a bude božským člověkem.

Vidíte už tedy, jak a co to je? Všimli jste si, jak podivuhodnými cestami Bůh duši vedl a jak jí předváděl svou hru? Jak do sebe ve svých silách nejdřív vstřebávala to, co bylo jeho, jak se jí to pak ale ztratilo, a ona to v sobě nedokázala udržet, klesla na duchu, byla zmatená a stísněná, když vtom ji už zase vede sem a pozvedá ji nad ni samu a nad všechny její síly do sebe sama a dává s'e jí teď sám, a to zcela jinak než předtím, blaženě ji zde pořádaje. Právě to říká nevěsta v Knize lásky: "introduxit me rex in cellarium" - král Mne  uvedl do svého vinného sklepa a ustavil zde svou lásku.

Věru, velmi dobře tu duši uspořádal, vedl ji a řídil po po­divuhodných pustých cestách a převedl do hluboké propasti, do sebe sama. Co zde duše nalézá, je nad všechno pomyšlení; rozum toho není s to dosáhnout, nikdo to nemůže pochopit a porozumět tomu, je to pravá předchuť věčného života.

Hle, jak si láskyplná Boží dobrota dovede hrát se svými vyvolenými! Jak nás k sobě přivádí, a pak nás nechává žíznit po tom, po čem on sám velice žíznil, vždyť proto zvolal mocným a jasným hlasem: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!" Žízni I po tom, aby v nás nalezl nějakou žízeň a vůli k takové žízni; pak nás chtěl napojit tak hojně, aby z těla těch, kdo pijí tento nápoj, proudily vody živé, prýštící do života věčného.

Co znamená tohle "z těla"? Jako když tělo pojídá pozemský pokrm, který je přijímán žaludkem a odtud rozdělován do všech údů těla, které tím sílí, právě tak přijímá duch v tomto nápoji vznešený božský pokrm, který je pravým božským žárem lásky rozdělován do všech údů, do celého života a bytí člověka, takže jsou pak všechna jeho díla uspořádána lépe, ba nejlépe, jak jen mohou být. Jako je všem lidem lépe přitom pravém vnitřním pořádku, tak je i vnější člověk dobře uspořádán - vzkvétá, sílí a roste ke všemu, k čemu ho Bůh chce mít, a tryská do života věčného. Aby se nám všem toto dálo, k tomu nám dopomáhej Bůh. Amen.

 

 

 

+++

PROFESIONÁL V NEJVYŠŠÍC H SLUŽBÁCH (2)

Vyzýváš mě, můj Pane k následování, ,ale jak a kam?

Někteří chytráci tvrdí, že když tě prý naučím být sebou samým, zkrátka slušným člověkem, tak je Moje učení opravdu životním učením. Možná, že se někdo spokojí s takovým nasazením Mé nauky života. Moje učení života jako takové se tím však spokojit rozhodně nemůže, třebaže Mi pak někdo vytýká výlučnost a nekompromisnost. Není to však žádná výlučnost. Náš cíl je větší než naučit lidí slušnému životu. Jde tu o víc, než jen o tvé zdokonalování jako člověka. Věř Mi, že ti přináším ve tvém Těle zbrusu nový, vyšší, vznešenější život. A spojuji se s tebou zvlášť, jakož i se všemi ostatními lidmi právě v tomto novém životě, totiž v životě Mého dítěte. Uprostřed ostatních a spolu s nimi spojuji zvláště tebe se sebou, a činím tě svým tajemným Tělem.

Tím stavím tvému životu nesmírně vysoký, vznešený cíl. Otevírám tvému mravnímu, lidskému úsilí nekonečné, věčné obzory. Jde o větší cíl, než představuje jakákoli lidská mravnost.

Slyš mě, lidská zabedněnosti! Já, Dítě Nejvyššího, volám tě, a s tebou všechny ostatní, k podobnosti s Mým i tvým Otcem nebeským, s onou dokonalostí, která je svrchovanou dokonalostí. V tom spočívá novost tvé totožnosti. Povznáším tě nad tebe samého, až k totožnosti se sebou, nejbližším Dítětem Nejvyššího. Všechny ostatní hodnoty, které by mohly zajistit ostatní morálky a ostatní náboženství, jsou nepatrně malé před touto skutečností naprostou a nekonečnou, která ti otvírá skutečnost vyššího nadání, skutečnost nového života, jenž je účastí na samotném Mém životě. Nejde jen o splnění nejnutnějších podmínek společného soužití na zemi. To by byl pouze minimální základ dalšího mravního bohatství a dalšího rozvoje člověka až za hranice jeho lidství, jež vám podávám.

Všechny volám ve svém učení a krvi! Ale tebe obzvlášť! Připodobni se Mně samotnému! Vystup ve svém mravním životě s Mým vybavením výš, než kam ti umožňuje tvá lidská přirozenost! Takový máš cíl. Nad tím se ti tají dech.

Jenže tento cíl vyžaduje ustavičné, soustavné vystupování a zdokonalování. Žádá to využití všech schopností, všeho nadání, ale při jejich přesměrování k nejvyššímu cíli. V tomto smyslu před tebou nestojí žádný malý úkol, žádné malé životní povolání, žádná malá možnost. Ona možnost nekonečného vystupování, neustálého připodobňování se našemu svrchovaně dokonalému Otci je otevřena každému, ale tobě obzvlášť.

Tato morálka vychází od tebe celého, se vším, co přirozeně jako člověk jsi a co máš, ale směřuje za hranice tvé lidské přirozenosti. Neboj se, nedopustím rozpolcení tvé osoby na všední osobnost a osobnost sváteční. Víš, co od tebe žádám? Abys miloval našeho věčného Otce z celého svého srdce, ze všech sil, vším, co jsi a co ti bylo dáno v životě k dispozici. Nedopustím žádné umělé pozměňování v samotné tvé přirozenosti ani chirurgickým ani jiným nepřirozeným zásahem do tvého genetického kódu jako člověka. Tak Moje mravnost objasňuje a zušlechťuje všechno, i to, co se ti na zemi ukazuje být nedotknutelné a nezneužitelné.

Jak s tím ale začít? Prakticky je to pro tebe vyjádřeno jako Moje následování. Vlévám ti nový život, protože „jsem, který jsem“ a současně jsem skutečně tebou. Nosím tvé tělo, ale přitom jsem jedno s naším moudrým Otcem v nebi.

    Spojuji v sobě božství našeho společného Otce s tvým člověčenstvím. Smysl tvé lidské totožnosti je podobný, totiž abys žil nejenom naplno lidsky, nýbrž abys se všemi schopnostmi a dary přirozeného života vystoupil do sfér života božského. Protože nesu v sobě toto božství i tvé člověčenství, které máš k tomuto božství zaměřovat, proto jsem tvým vzorem. Nejdokonaleji v sobě spojuji božství s lidstvím. Proto tvá lidská totožnost může být nejlépe vyjádřena právě Mým následováním.

Jsem pro tebe víc než příklad a pouhý vzor lidství. Jsem nejdokonalejším uskutečněním spojení našeho věčného Otce s tebou a tebe s naším Otcem. (pokr.)

+++

Měsíc

Svítí jenom v temnotách

Tak v nejtemnějším místě srdce

Poznáš Boží tvář

http://eva.lopourova.sweb.cz

+++

Všechny lidské vzory, všichni géniové nesou znamení své doby, tedy relativnost, proto také svoje nedostatky. Jedině já nejsem poznamenán historickými znaky své doby ani své vlastní lidské povahy. Jsem svrchovanou plností, naprostým vyrovnáním a vyvážením všech dokonalostí, a tyto dokonalosti se na Mně objevují v podobě tobě viditelné a smysly postižitelné.

Ukazuji ti v konkrétním životě, jak se to vůbec dá uskutečnit, abych byl v prvé řadě ve všem tvém myšlení, ve všem tvém snažení, v každém slově i skutku, jako i v mlčení a utrpení. Proto následování Mne znamená převzít Moje zásady, Moje slova, Moje jednání do tvých vlastních skutků, zásad a slov.

Tvůj život se má uskutečnit jako Mé následování, protože jedině tak ti vlévám nový život. Tvůj život je plností onoho života, který ti vlévám. Tak není snadnějšího a příhodnějšího způsobu, jak přivést tento život k dokonalosti, než když půjdeš v Mých šlépějích, protože máš tento život ode Mne, který jej mám v takové plnosti, že ho všichni přijímají z Mé plnosti.

Vnukám apoštolu Pavlovi nápad, aby toto tvé následování Mé Osoby označil za tvé oblečení se do Mne. Nést je víc než zobrazovat. Znamená to, aby se tvůj život měnil v Můj a svědčil o Mně. Podobně jako šat prozrazuje vnitřní obrysy. Obléknout se do Mne, znamená vzít na sebe Můj způsob myšlení, Můj  způsob jednání a celého prožívání života, osvojit si Moje mravní dokonalosti.

Prober se ze spánku! Vždyť ani nevíš, kým jsi! Mohu ti o tom hodně co říct. Nejsi jen svým vlastnictvím! Nepatříš jen sobě, když jsi Mnou obnoven. Vracím ti do tváře původní obraz, ale ještě více zdokonalený k Mé podobě. Tím se stáváš nejen člověkem, ale i novým stvořením, které je otevřeno k vlastnímu dalšímu růstu k sebepřekonání. Přitom však není porušena ani nejmenší podrobnost tvého lidského genetického kódu. Tak jsi dítětem a přítelem našeho Otce. Zvu tě k dalšímu růstu v Mém nadání směrem k dospělosti Mého přítele a k dosažení důvěrné spolupráce se Mnou na řízení světa k dokonalosti.

Jsi Můj, protože jsi ve Mně. Teprve ve Mně se ti dostává jaksepatří života, skutečně svrchované velikosti. Proto ti smím ukládat tak velké a věčné závazky, protože tě tak intimně spojuji se sebou, jelikož tě spojuji se svým životem.

Avšak z tohoto vztahu, který se začíná uskutečňovat tajemným přivtělením, kdy se stáváš docela Mým, vyplývá tvá povinnost, mravní vztah vůči Mně, podle kterého nyní máš prožívat onen tobě darovaný nový život.

Tím ti otevírám nekonečné obzory. Tak ti nabízím nesmírné možnosti. Můžeš ustavičně růst. Proto onen nekonečný cíl dokonalosti našeho dokonalého Otce a Mne zůstane nesmírným napětím v tvé duši, nesmírným vzmachem tvého cíle. Toto napětí burcuje všechny tvé síly, podněcuje k využití všech schopností, vede k prozáření všech hodnot a přetváří vše, co je tvé a co přichází do jakéhokoli styku s tebou.

Jestliže přitom zakoušíš tím děsivěji svoji malost, tím více tě pak vtahuji do místa našeho společného Otce a do Mého Nejsv.Srdce. Povznáším tě k takovému cíli jedině proto, že mám tolik možností a sil, abych tě na této cestě dovedl živit a dovést tě po ní k cíli, který ti stanovím.

Proto se přestaň spokojovat s morálkou a s náboženstvím, které by tě vedly jen k nějaké lidské mravnosti, k nějaké mravní slušnosti, k nějakým jenom lidským právům, k nějaké pouze duševní hygieně! Tohle by to znamenalo tvé ochuzení jako člověka i jako Mého dítěte, směřujícího k dospělému přátelství se Mnou a k důvěrné spolupráci se Mnou na řízení lidstva a světa k dokonalosti.

Uč se prožívat Mé učení absolutněji! Pak ti dám lépe poznat jeho hodnotu a životnost. Začni více přečerpávat Mé slovo věčného života do svého konkrétního života! Tím se připravíš na Mou vládu v pozemských poměrech, jež znamená smysluplné naplnění tvého těla, které proměňuji ve své tajemné Tělo!

+++

25.5. Sv.Beda Venerabilis - Oslava Panny Marie


 

 

Buď, Kriste, hlasům přítomen,

vždy spolu s naší mysli buď,

a dobrotivou pravici

ochraňuj sbory pějících.

 

Ty, jenž ses z Panny narodil

bys udělil nám spásu Svou,

Ty dej nám také čistou hrud'

a čisté údy tělesné.

 

A Ty pak, blahoslavená;

Maria, mezi ženami,

Rodičko Boži přeslavná,

těm našim chválám sluchu přej.

 

Tvůj život čistý zasvěcen

byl Bohu, Duchu Svatému,

v něm z rodu Davidova dlel,

Ten, jenž se zove věků Král.

 

Blahoslavená, Jejíž hruď

nejvyšších darů plna jsouc,

na zemi Toho kojila,

jenž země, nebe slávou jest.

 

Slavnostně podle zákona

na stupně chrámu vysoké

Knížete nebes dvorany

na sladkých loktech vyneslas.

 

Hle ve Tvém klíně Děťátko

viděli ležet Mágové a

Boha, Krále velkého

aj, se zbožností vzývají.

 

Ty Krista nesouc převracíš

svatyně modly Memfise,

poznává Boha cizina,

však jeho vlast jej vyhání.

 

Ty Slasti světa přesmutně

s Josefem, svatým pěstounem

Jej hledáš a jej nalezneš

s jásotem, kterak zasedá.

 

Na Tvoji prosbu účastem

tajemné svatby Boží Syn,

proměnil vody v červené

výborné vína poháry.

 

Tvůj milý duch byl proniknut

bolestným mečem dvojostrým,

když vidělas, že umírá

Bůh, který z Tebe tělo vzal.

 

Za hřmění s kříže vrcholu

Tě jako Synu poroučí

ten, jenž je Tvůrcem vesmíru,

by čistý Čistou ochránil.

 

Boha a Syna oslavu

poznáváš v světle zářivém

po strašných poutechsmrtelných

jak převelebně z mrtvých vstal.

 

Ty zříš, jak Syn Tvůj, Světa Jas

jde na pravici Otcovu,

vždyť první z klínu Otcova

Ty vidělas jej sestoupit:

 

Nejvýše mezi skvoucími

všech apoštolů hvězdami

Tys Duchem Svatým vzplála

a pěješ Bohu chvalozpěv.

 

Tu chválu, kterou vzdáváme

pokorně Kristu pějíce,

přesv.Boží Rodičko,

kéž doporučí prosba Tvá.


 

                               Hymny, jež svaté Matce Tvé

                               a čisté Panně pějeme,

                               Emanueli přijímej,

                              dej lidu Svému spasení

                               přel.ctih.Alfred Fuchs

+++

Svátek Navštívení Panny Marie (31.5)

Setkání


 

Po mnoha letech

a přece jako včera

 

Touha setkat se

a skutečně se setkat

jako Maria s Alžbětou

 

Nastavit svou vnitřní tvář

Vzájemně se obdarovat

svojí přítomností

Umění hovořit

a naslouchat

 

A radost

jako ovoce Ducha

trháme z vinného listu

vyrůstajícího

ze společných

kořenů

Josef Veselý


 

+++

Mezi námi


 

Medové touhy pampelišek

vzývajících

Modř oblohy

Křídla motýla

Když; s'větrem mají zásnuby

Lev jenž obdivuje stádo laní

A umírá hlady

Mezi námi

Jsou hlasy skalní ozvěny

Která chce zastat utajena

A šeptá stále hlasitěji

Jsme míjením větví

Téhož kmene

A rovnoběžky

Co nekonečnem

Vedle sebe ubíhají

Aniž by se protnuly

Mezi námi sen je odmítaný

Co hledá komu by se zdál

Nakonec v tichu noci

Naslouchá zemi

Která prosí

Miláčku dešti

Dej mi pít

Sen hodný krále

Který chce žít

zestárnout

A zemřít se svou otrokyní

A je to král kdo nechce

Aby se mu sen jen zdál

Bílé polibky roztávají

bdění na víčkách

To co mezi námi

Je šelma která sní

Že k snídani si

Plátky z růží natrhá

 

A tím se nasytí

Snad láska je rybář

Co z rozmaru

Zpět ryby hází

A doufá

Že řeku uloví

 

Byls ve mně'

žlutý kamínku

koupal ses v mrtvém hoři

až jedna z vln

tě vyplavila na pobřeží

http://eva.lopourova.sweb.cz


 

+++

Brněnská akad.duch.života ct.Patrika Kužely ()

Co když při rozjímání necítím žádnou vroucnost? Mám tohoto nechat? Nedej se odstrašit nesnázemi v modlitbě. Naopak

 

 

se snaž takové nesnáze přijímat jako podněty k větší horlivosti a zbožnosti v tomto svatém úkonu.

Bratr Ludvík Granadský ti vzkazuje, abys nepodléhal malomyslnosti ani neupouštěl od modlitby, když ti

 

chybí potřebná vroucnost. Jako se zkalená voda vyčistí pouze časem, tak se také jen ponenáhlu uklidní tvé srdce rozbouřené světskými záležitostmi. Je to podobné jako při topení čerstvým dřívím. Než dosáhneš světla a tepla plamene, musíš vyčkat vysušení vlhkosti, která je v něm obsažená. Zatím bez ustání rozdmychávej oheň, třebaže ti kouř způsobí nejednu slzu. Po dlouhé vytrvalosti se objeví žádaný plamen. Tak vzplane i v tvém srdci milý a krásný plamen božské lásky až po velikém úsilí a po překonání mnohých obtíží. V neochvějné trpělivosti vyčkávej Moji návštěvu, neboť skvělost Mojí slávy, tvá nízkost i důležitost tvé záležitosti vyžadují, abys dlouho stál u brány Mého nebeského paláce. Blažené jsou duše, které takto vytrvají v modlitbě! Čím delší bude tvoje vytrvalost, tím skvělejší a bohatší bude tvoje odměna. Sotvaže korunuji tvou důvěru výsledkem, pokorně Mi děkuj.

 

 

Nepřicházím-li Tě navštívit, pokoř se přede Mnou a uznej, že nejsi hoden té milosti. Spokoj se tím, že ses Mi odevzdal jako oběť, že ses vzdal vlastní vůle, že jsi ukřižoval své tužby, že jsi bojoval proti ďáblu a sobě, zkrátka že jsi vykonal vše, cos mohl. I když ses Mi nemohl klanět citelným

 

způsobem, přesto stačí, že ses Mi klaněl v duchu a v pravdě,neboť takové klanění chci. Pamatuj, že toto je nejtěžší část tvé cesty a známka pravé zbožnosti. Jen vydrž tuto zkoušku, a všechno ostatní ti pak půjde bez obtíží.

Jestliže si však po mnohých pokusech pomyslíš, že by bylo zabíjením času a zbytečným trmácením pokračovat v modlitbě, můžeš místo modlitby přejít k četbě, ovšem s tou podmínkou, že nebudeš číst chvatně, nýbrž rozvážně, budeš prožívat pravdy tam obsažené a podle možnosti vkládat něco modlitby; to je velmi prospěšné a velmi snadné i těm lidem, kteří jsou nejméně zběhlí v modlitbě. (O modlitbě a úvaze, 1,30)

Mám se v úkonu modlitby spokojit s nějakými zbožnými city?

 

Jako nemáš malomyslnět v obtížích při rozjímání, tak se nespokojuj s tím, že jsi okusil některé přechodné city zbožnosti. Řekl bych, že musíš kout železo dokud je žhavé. Nezastavuj se na tak dobré cestě. Dokonalosti Mého přítele nedosáhneš bez tuhé a vytrvalé práce na sobě.

Bratr Ludvík Granadský ti vzkazuje, že se uvnitř

 

 

své duše nemáš spokojit s tím, když v modlitbě okusíš nějakou citelnou sladkost. Hrubě se mýlí, kdo se domnívá, že nemusí nic dalšího podnikat na cestě dokonalosti, když uronil slzu, nebo zažil nějaké vzletné hnutí. Na osvěžení půdy nepostačí zběžné pokropení deštíkem. Na to musí přijít hojný déšť. Takový pronikne hluboko do jejího lůna a dokonale ji zavlaží. Když má tvoje duše přinášet ovoce, nepostačí jí lehká rosa, kterou vysuší nejmenší paprsek slunce a nejslabší větřík. Tady je potřeba pořádný déšť, jaký pronikne do hlubin duše a dá jí dostatečnou sílu, aby ji nikdy nemohly vyrušit záležitosti o starosti světa. (O modlitbě a úvaze, 1,30; Pokr.)

+++

SVATEBNÍ PŘEDSEVZETÍ

A stiskem rukou svých

rozbouráme všechny příčky

mého já i tvého já

Pomineme všechny směrovky

odvádějící od cesty naší společné

ale nepřehlédneme patníky Desatera

A v pokojíku srdce svého

budeme mít vždy svátečně uklizeno

k pohoštění toho druhého

 

Pohledem do minula upřeným

poučíme se z vítězství i pádů

a přítomný okamžik budeme prožívat

naplno tak aby byl součástí

radostné přítomnosti věčné

I k průsečíku kříže

budeme se často navracet

k moudrosti

jak po svislém rameni

stoupat vždy výš a výš

K moudrosti

jak po rameni vodorovném

odpuštěním

k lásce se navracet

 

A za každou novou ratolestí

zazpíváme píseň díků

nad tajemstvím života

Josef Veselý

 

 

TOPlist