BŘEZEN 2006

 

Ročník XII, číslo 3                                                                                                                                                               březen 2006

Obsah: O jednotě Církve, Nová evangelizace=obnova řádu v Církvi (3), B.,K nejvyššímu cíli (21), fra Mot, Kam zmizela ze světa volná energie? (3), Růženec obepíná celý vesmír, Plíživé pronikání ducha světa -Transcendentální meditace, Jan Tauler, 5.post.ned., Brněnská akad.duch.života ct.Patrika Kužely,_E.Lopourová, Dobrodružství, Úmysly modliteb._

 

O JEDNOTĚ CÍRKVE (podle sv.Cypriána)

Věřím Pane, že jsi můj Bratr a Spasitel, a tedy vtělený Bůh. Tak proč při své všemohoucnosti nezabráníš rozkolu ve své Církvi. Proč takový rozkol vůbec dopouštíš?

Dopouštím, že vznikají úchylky. Kdykoli něčí zvrácená mysl nemá pokoj a rozvratnou zradou zlovolně odporuje jednotě. Dopouštím, aby se to dělo předně proto, že každému ponechávám svobodnou vůli. Dále to dopouštím proto, aby tvoje osvědčená víra co nejjasněji zazářila, když je soudem pravdy vyzkoušena tvoje mysl a tvé srdce.

 Inspiruji apoštola národů k svědectví, že jsou "mezi vámi i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo z vás se osvědčí" (I Kor 11,19). Tak se osvědčuje tvá věrnost a odhaluje se zrádnost jiných. Tak se už před Posledním soudem rozdělují duše spravedlivých od hříšných. Zrno se odděluje od plev.

 To jsou ti, kdo si svévolně a bez Mého ustanovení uchvacují moc nad vrtkavým davem, kdo se vydávají za představené, kteří si osobují označení biskupa, aniž jsem jim svěřil biskupský úřad prostřednictvím Petra.

 V žalmech je označuji jako ty, kdo stojí na cestě hříšných a vysedávají s posměvači (Ž 1), jako záhubu a nákazu víry, klamající hadím jazykem, svévolníky, jdoucí do záhuby, chrlící smrtelný jed morovými jazyky.

Od nich se odvracím a svolávám v jedno rozptýlené osamělé stádo: "Neposlouchejte slova proroků, kteří vás obluzují přeludy! Ohlašují vám vidění svých srdcí, a ne co to vychází z úst Hospodinových. Stále říkají těm, kteří mě znevažují: "Hospodin promluvil. Budete mít pokoj?", a každému, kdo chodí se zarputilým srdcem, slibují: "Nedolehne na vás nic zlého." Já jsem ty proroky neposlal, a přesto běží. Nemluvil jsem k nim, a přesto prorokují. Kdyby byli v důvěrném obecenství se mnou a hlásali má slova mému lidu, odvrátili by je od jejich zlé cesty a od jejich zlých skutků." (Jer 23,16-22)

 Na ně ukazuji a označuji je, protože opustili Mne, pramen živé vody. Místo toho si zhotovili děravé nádrže, jež neudrží vodu (Jer 2,13).

 Domnívají se, že mohou křtít i beze Mne, třebaže platí jedině Můj křest. Opouštějí pramen živé vody a přitom jiným slibují živou vodu spásy. Tam by ses neočistil, nýbrž naopak poskvrnil. Tam by se tvé hříchy neočistily, nýbrž naopak hromadily. Takové zrození nerodí děti našemu věčnému Otci, nýbrž ďáblu. Kdo jsou zrození ze lži, nechápou zaslíbení pravdy. Kdo se rodí ze zrady, ztrácejí milost víry. Když porušují Můj svatý pokoj zatvrzelou nesvorností, tak nemohou za odměnu dosáhnout pokoj. (O.Tomáš podle Sv.Cypriána, De unitate ecclesiae, IV, 10-11) (Pokr.)

+++


 

Rozpad sám náhle nevznikne ­

živelné zhroucení.

Rozkladné vnitřní procesy

jsou zánik řízený.

Pavučinou to začíná,

popraškem na duši,

vrtáčkem uvnitř osy,

rzí, jež kov naruší.


 

 

                                   Zlom je vnější - ďáblův čin,

                                   důsledný dlouhý akt.

                                   Náhle se nikdo nezřítil,

                                   v sesouvání je pád. Ed.

+++

Nová evangelizace=obnova řádu v Církvi  (3)

II. Jaké jsou, Otče Dominiku, výhody třetího řádu?

Zvláštní výhodou jsou odpustky.

Jakých odpustků se mi dostává, když jsem členem třetího řádu?

Z odpustků, které můžeš získat členstvím ve třetím řádu, jsou ti některé dány přímo jen ve třetím řádu. Jiné můžeš získat účastí na výsadách a dobru spirituálním buď prvního řádu, nebo jiných řádů, včetně řádů třetích. Konečně další jsou spojeny s vykonáním určitých pobožností nebo dobrých skutků, která máš konat jako každý svědomitý terciář. Těchto odpustků se ti může dostat veliká řada, větší než se tady dají uvést.

Které aspoň hlavní odpustky, jež mohu získat jako terciář?

Získáváš plnomocné odpustky především v den své obláčky a profese, jakož i při 25. a 50letém jubileu své obláčky a profese;

Dále je můžeš získat, když se když se pravidelně zúčastňuješ měsíčního shromáždění.

Kromě toho je můžeš získat při společném slavení řádových svatých a světic.

Rovněž každou neděli a o zasvěcených svátcích, jakož i o svátcích mariánských, slavené společně s ostatními terciáři.

Umíráš-li oděn rouchem třetího řádu, nebo když alespoň vyslovíš přání, abys v něm byl pohřben.

Když denně po celý měsíc konáš rozjímání alespoň čtvrt hodiny.

Pokud se jednou za rok zúčastníš ročních duchovních cvičení čili exercicií. - Mimo to se ti nabízejí odpustky růžencové, dále odpustky v bratrstvu sv. Tomáše Akvinského a bl.lmeldy, pokud jsi jejich členem, což je přesně uvedeno v příručkách uvedených spolků.

A co neplnomocné odpustky? Jak je mohu, Otče Dominiku, získat jako terciář kazatelského řádu?

Třeba když pozorně posloucháš výkladům řehole při měsíčním shromáždění, nebo když pohostíš chudého, nebo smíříš nepřátele, či se snažíš přivést hříšníka k Bohu, zkrátka za podobné dobré skutky.

Tvoje odpustky se obzvlášť rozhojňují tím víc, čím rychleji pokračuješ ve ctnostech.

Mám se snad jako terciář cvičit ve ctnostech jen kvůli tomu, abych za ně získával odpustky?

Ne. Hodnota tvé ctnosti nespočívá v tom, že ti někdy přináší odpuštění časných trestů za spáchané a odpuštěné hříchy, nýbrž v tom, že ctností roste ve tvém srdci láska k Bohu, rozhojňuje se milost posvěcující a zásluhy pro nebe.

      Dalo by se to nějak lépe vysvětlit?

 

 

Samozřejmě, ovšem jenom nedokonale. Všechna přirovnání vzatá z hmotných a přirozených věcí nevystihují to, co se děje ve tvé duši nadpřirozeným způsobem. Představ si třeba zemědělce, který by svou nedbalostí zničil všechna svá pole a svou rozmařilostí a nehospodárností nadělal spoustu dluhů, takže by zchudl. Najednou se

 

však vzpamatuje, obchází všecky své přátele a známé a prosí je, ač je mu to velice trapné a ponižující, aby se za něho přimluvili nebo zaručili u jeho věřitele.

Nemůže to prý všechno najednou a hned zaplatit, ale časem všechny dluhy zaplatí. Oni mu vyhoví a věřitel přijme jejich přímluvu a záruku. Zemědělec však na tom neulpívá – začíná si počínat skromně a šetrně. Začíná s velikou horlivostí obdělávat svá pole, zvyšuje jejich výnos, zavádí nové a výnosnější plodiny, až posléze zbohatne, ba nabude mnohem většího majetku než měl dříve.

Takový hospodář je tvým obrazem, když se snažíš konáním dobrých skutků jednak si získat odpustky a tak zaplatit svůj dluh Bohu, a jednak se obohatit každým novým ctnostným skutkem a tak získat ještě větší zásluhy u Boha.

Napřed se ale snaž zaplatit Pánu Bohu staré d1uhy! Teprve potom pomýšlej  na rozmnožení zásluh! Copak je snad lépe konat jen to, zač jsou ti slíbeny odpustky, a nevšímat si ostatních dobrých skutků a ctností?

Jsou ještě nějaké další výhody třetího řádu?

Všeobecně je výhodná tvoje účast na milostech mého řádu bratří Kazatelů vůbec.

Jaké jsou tyto milosti řádu vůbec?

 

 

Můj řád, který papežové nazývají řádem bratří Kazatelů a lid dominikánským řádem podle mne, svého zakladatele, byl v církvi založen, aby pracoval na spáse duší. Řeholníci, kteří k němu patří, neopouštějí svět jen proto, aby usilovali výlučně jen o svou spásu a o svou dokonalost, nýbrž především proto, aby z lásky usilovali o spásu a dokonalost bližního.

To je velmi ušlechtilý cíl, protože Bůh sestoupil z nebe, aby spasil duše, stal se člověkem, po celý svůj život mnoho pracoval, prolil svou krev na kříži a poslal své apoštoly, aby kázali evangelium po celém světě. Proto je tento řád považován

 

v Církvi za apoštolský, protože jeho řeholníci jsou po vzoru prvních apoštolů spolupracovníky Ježíše Krista a rozdělovateli jeho služeb

Z tisíce různých prostředků, které se ti nabízejí ve službách našeho Pána Ježíše Krista pro spásu duší, přijímáš v mém řádu bratří Kazatelů zvláště ty prostředky, které ti naznačuji svými příklady a příkazy jako řádový zakladatel. Věnuj se tedy po celý svůj život pokání, modlitbě a studiu.

Všimni si, že spojuji ve svém řádu život kontemplativní, kterým pokojně spočíváš u nohou Páně v modlitbě a studiu, s životem činným, kterým se věnuješ bližnímu pro jeho osvobození od věčné smrti a získání nebeské slávy. Shromažďuji v řádu také všechny výhody a zásluhy mnoha jiných stavů, hlavně horlivost duchovních, kteří pracují pro spásu duší; veřejnou modlitbu kanovníků a jiných kleriků, určených ke zpívání Božích chval v chóru; pokání poustevníků a jiných řeholníků, a to samotu, posty, bdění a chudobu. Tyto různé prvky přispívají k tomu, že tvůj život v mém řádu je něčím vznešeným a nesnadným. Protože konáš tyto různé úkoly, když sis zvolil takový stav, a jednáš z mého příkazu zakladatele, potvrzeného schválením církve, proto dostáváš od Pána zvláštní milosti, abys je náležitě plnil. Jenom duše, nezralá pro milosti řádu, očekává, že z těchto milostí bude mít nějaký pouze sobecký prospěch, ať už duchovní nebo tělesný. „Zvláštního osvícení“ se ti zde dostává pro oslavování Boha a usilování o spásu duší.

Co to znamená?

Jako každý i ty si představuješ svou zbožnost po svém a chápeš ji v jiném světle, jenže toho pravého světla je přitom málo.

Možná posloucháš svůj omezený rozum při volbě a užívání prostředků, jimiž chceš dosáhnout zbožnosti, a pak dosahuješ zbožnosti, ale jaksi suchopárné a neplodné.

Třeba se domníváš, že jsi zbožnější tím víc, čím jsi citlivější, zkrátka možná hodnotíš svou zbožnost podle své sentimentality, nebo náchylnosti k romantice, a podle podobných povahových vlastností. Potom se však domníváš, že to, co právě cítíš, je působení Boží milosti, a že tvoje skutky, ryze lidské a přirozené, jsou úkony nadpřirozených ctností.

Možná však, že přijímáš od Boha skutečně to pravé světlo, ale nikoliv trvale. Přijímáš to jen jako záblesk světla v temné noci, a pak zase upadáš vlastní vinou do temnoty, temnější než před tím. Pravdy svaté víry a všecky dobré skutky, jimiž oživuješ svou víru, to všechno ti pak připadá, jakoby ses na to díval z ptačí perspektivy, nebo jakoby to byly věci, na něž se musíš dívat zvětšovacím sklem, takže ti tvůj život připadá jako stále zahalený mlhou, z níž vidíš probleskovat tu a tam jasné světlo, ale nikdy se k němu nedostáváš.

V čem tedy spočívá to vzácné pravé světlo, z něhož se smím ve třetím řádu těšit?

Jedině v tom, že jako terciář máš ve zvyku dívat se na všecky věci ve světle svaté víry. Víra je ti sluncem a zdravým podnebím, jinak by tvůj duchovní život strádal.

Jak mohu poznat věci v tomto pravém světle?

Nespokoj se s pouhým skutkem, který ti víra ukládá, nýbrž i vhodným rozjímáním. Osvoj si také ducha jednotlivých příkazů svaté víry. Tak si tohoto světla svaté víry budeš vážit víc, než světla vlastního přirozeného rozumu. Začneš ho všude hledat. Zamiluješ si ho. Čím více si jako terciář osobně osvojíš tohoto ducha, tím více mu podřídíš ducha svého přirozeného rozumu. Tím snadněji a lehčeji povedeš svůj duchovní život, a dosáhneš toho, že se konečně budeš ve všech okolnostech, ať jsou jakékoliv, vždycky a jedině řídit takovými zásadami, které směřují ke cti a slávě Boží i ke tvé spáse zároveň. Tyto zásady si vytvoříš sám, ale jsou stejné, protože je stejný také pramen, z něhož čerpáš důkazy jejich pravosti – dobrota a vůle Boží. K takovým zásadám dospíváš rozjímáním o Božím slově. Když si jako terciář necháš

 

vtisknout správný tvar v tomto světle svým názorům, svému hodnocení věcí, svým postojům a svému chování, svým slovům i svému mlčení, svému jednání i svému utrpení, staneš se zakrátko tak prostým jako nevinné dítě, ale zároveň moudrým jako stařec.

 

 

Co má znamenat ta pravost, která je údělem třetího řádu?

Je to ryze duchovní štěstí, zkrátka blaženost. Plyne z toho, že můžeš sloužit Bohu, tak dobrému Otci, který ti slibuje za tvou věrnost věčné nebe.

Této duchovní radosti se mi přece dostává už jako věrnému křesťanovi, ať jsem v řádu nebo nejsem, protože toto zvláštní "rozšíření srdce", jak to nazývá žalmista Páně, napomáhá k tomu, abych radostně a rád běžel cestou Božích přikázání.

Nicméně svému řádu dávám něco takového, co tuto radost zvětšuje. Toto "cosi" je svoboda, se kterou jako člen řádu konáš své řádem předepsané povinnosti, třebaže k tomu nejsi vázán pod hříchem. Proto je tvoje radost tím větší. Sám božský Spasitel to říká svaté Kateřině Sienské: "Tvůj duchovní otec Dominik dal svému řádu velikou svobodu. Proto je také jeho jho lehké, netíží, dá se nést s radostí a šíří vůni jako zahrada plná vonných květin." A také není divu. Co totiž konáš dobrovolně, těší tě víc než to, k čemu jsi zavázán pod hříchem. Mimoto, ke zvětšení této duchovní radosti slouží též ona zmíněná pevnost a síla vůle, řekněme charakternost, která tě jako terciáře učí, abys to, co konáš, konal jak se patří, a ne polovičatě. Dokonalé dílo ti poskytuje víc radosti než polovičaté. Také to pravé světlo, o němž už byla zmínka, ti rozmnožuje tuto duchovní radost, neboť od tebe zahání všelijaké temné a pochybné názory, jež mají za následek smutek, a potom, ono tě pak vede cestou nade vši pochybnost jistou a přímou, takže ti ušetří mnoho mrzutých a zbytečných odboček v duchovním životě, které tě uvádějí do duchovní unavenosti a - rozmrzelostí.

Copak nesmím hledat ve své zbožnosti žádnou radost ani útěchu?

Nehledej ve zbožnosti takovou útěchu, která by nějak lichotila tvé smyslnosti a oslabovala tvou vůli na cestě k dokonalosti samolibostí. Hledáš-li však útěchu v tom, že činíš Bohu zadost a že si získáváš Boží lásku, pak je taková útěcha nanejvýše žádoucí. Pán jistě odmění tvou duši, která takto hledá Boha.

Možná, že i ty patříš mezi ty duše, které se zapomínají dívat na zbožnost v tomto pravém světle. Proto v běžném životě předvádějí velmi protivnou zbožnost. Vydávají se v nebezpečí, že si sami zbožnost znechutí a svou předvádivostí a přezbožnou upovídaností znechutí zbožnost také jiným duším. Riskují, že ztratí sebedůvěru i důvěru v Boha a ze zoufalství vypudí ze srdce každé pomyšlení na zbožnost, ctnost a duchovní život, nebo že alespoň zvlažní. Kromě toho mohou podobné pohoršení vzbudit u ostatních bližních. (Pokr.)

 

K nejvyššímu cíli (21) Místo pro vavříny

 Moje milá duše, odkazuji ti své Tělo a svou Krev a ovoce svého vykoupení. Zanechávám ti svou pravdu. Posílám tě do celého světa. Jdi a hlásej všude Mou radostnou zvěst!

Jako tvůj Bratr a Spasitel v tobě přebývám a žiji svátostně. Jsem v tobě se svou milostí. Pokud si tě k tomu obzvlášť volám, tedy chci být v tobě ještě dalším způsobem, totiž zvláštní součinností jako ve svém důvěrném příteli.

 Jako Můj zvláštní důvěrník se snaž sloužit Mému proměněnému Tělu v podobě chleba! Toto moje Tělo však ustanovuji pro shromáždění svých věrných, kteří patří k Mému Tělu, k Církvi. Proto celé tvoje povolání, tvoje velikost, spočívá ve službě této Církvi, ve službě bližním.

 Veškeré vyznamenání, všechny milosti a celá tvoje vznešenost a krása tvého povolání ke spolupráci se Mnou je ti od křtu svatého závazkem a povinností. Středem Církve je Moje tajemné Tělo v podobě tvého všedního pokrmu. Zde jsem kvůli tobě obětovaný. Odtud se na tebe uprostřed celého ostatního vykoupeného lidstva a spolu s ním rozlévá síla Mé milosti, abys mohl žít z pravdy a opravdově podle Mého vzoru. Ať jsi Můj zvláště povolaný služebník čili profesionál v Mých službách, anebo ke Mně obecně patříš od křtu svatého, žiješ a rosteš z toto chleba věčného života. Pod jeho způsobou přebývám, který jsem tvojí životní dráhou i cílem.

V této slavné hostině lásky si podáváš ruku ostatními a v ní nakonec všem porozumíš. Jako služebníka Mého tajemného Těla, který z něho navěky žiješ, tě povznáším svým tajemně proměněným Tělem k tomu, aby ses poctivě a ze všech sil přičinil o to, aby stejným způsobem byli zachráněni a nasyceni všichni, kvůli kterým přicházím na svět a umírám na kříži.

V Eucharistii jsem zde zvláště pro tebe uprostřed všech ostatních, ale také v těsném spojení s nimi.

Od křtu svatého jsi jako takový, obecně, Můj důvěrník, kdežto jako Můj zvláštní důvěrník jsi pouze tehdy, když si tě k tomu povolám a svátostně přijímám, aby ses jako pečlivý hospodář rozhlížel po celé rodině Mých dětí, a pečoval o to, aby nikomu nechyběl chléb věčného života. Snaž se rozhlížet po celém vykoupeném lidstvu, zda ještě někde mimo dům našeho nebeského Otce nestrádá někdo nedostatkem Mého Slova, kdo by Mě potřeboval. Snaž se mu posvítit na životní dráhu, odklidit a urovnat překážky a laskavě jen uvést na tuto dráhu.

To je tvoje povinnost jako křesťana vůbec, ale zvláštního služebníka Eucharistie tím spíš. Ve své obecné Církvi chci zachytit přednostně právě tebe uprostřed všech ostatních a spolu s nimi. Tak ti chci spolu s nimi pomoci, potěšit radostnou zvěstí a posílit pro život věčný. Z této obecnosti vyplývá obecnost tvého sdílení Mé lásky, ale také tvoje povinnost k obětavé spolupráci se Mnou. Ty, kterému se neváhám dát pod způsobou chleba, strhni také ostatní a přiveď k tomuto Mému odkazu.

 Při Poslední večeři ti odevzdávám své Tělo. Předávám ti moc nad svým svátostným tělem. Svěřuji ti moc nad svou obětí i nad veškerým ovocem této oběti. Ze Mého slavnostního ustanovení ti dávám růst ve svém tajemném Těle. Proto jako služebník mého mystického Těla hleď spolupracovat se Mnou celým svým životem a ze všech sil, abys vůbec mohl růst a rozvíjet se. Vyvoluji si právě tebe a povolávám tě, abys přinášel ovoce.

 Tím se tvoje poslání podobá poslání Mému, který ti vzkazuji: "Jako Otec poslal Mne, i Já posílám vás..." Nepřicházím, abych si dal sloužit, nýbrž abych sloužil a plnil vůli nebeského Otce. Takové je rovněž tvoje poslání. Proto odpouštěj každému kajícníkovi! Vydej se do světa a hlásej Moje království lásky! Získávej Mi každého na potkání.

 Tím je dána skutečná souvislost mezi tvou obecnou službou Mému království, kam tě zvu od křtu svatého, a tvým poselstvím, k jakému si tě zvláště volím, zvu, náležitě vybavuji a slavně ustanovuji. Od okamžiku, kdy se ti dávám a ty Mne přijímáš, tě svěřuji všem ostatním a celému světu, aby všichni ostatní měli viditelný přístup k Mé vrcholné službě. Jako ty, tak i ostatní lidé potřebují smyslům dostupný důkaz Mé přítomnosti a působnosti v tobě uprostřed ostatních a spolu s nimi.

 Nesnaž se být služebníkem samoúčelně. Spojuj svou oběť s Mou obětí na kříži. Svou službou poctivě a věrně uskutečňuj své povolání Pravdě. Nedělej to ale tak, abys svou pravdou oslňoval, nýbrž abys Mou Pravdou podanou v Lásce prozářil a rozehřál všechna zraněná a opuštěná srdce a celý smutný svět plnil radostí evangelia. Pavlovo volání: "Běda mi, kdybych nekázal, běda mi, kdybych mlčel!" platí právě tobě, kdo Mi patříš na základě křtu svatého, a ještě spíš, pokud jsi Mým slavně ustanoveným a zvláštním služebníkem. Nezakopávej svou hřivnu! Už samotný tvůj křest svatý je hřivna. Hospodárně s ní podnikej! A co teprve ostatní Moje slavná ustanovení! Zacházej s touto hřivnou hospodárně a rozhojňuj ji, ale ne tak, že by sis dával dobře zaplatit za své povolání ke Mně a přátelství se Mnou.

Zvu tě, beru tě do své náruče a přijímám tě do svého tajemného Těla, abych měl i se svým tajemným Tělem užitek z tvého těsného spojení a tvé součinnosti a společně snášeného utrpení se Mnou.

 Samozřejmě, že přitom nemůžeš jít stejnou cestou jako každý jiný vedle tebe. Vedu si tě docela novou cestou. Jsi přece originálním obrazem našeho společného věčného Otce. Proto tě jako tvůj Bratr a Spasitel chci mít právě takového, původního, neopakovatelného, jedinečného.

Proto se také tvůj postup ke Mně, a tvé dílo a práce pro Mne, ubírá jinou cestou, jedinečně odlišenou. Ale právě tato tvoje jedinečnost a neopakovatelnost se vejde do Mé všeobsáhlé Církve. Právě tvůj originální příspěvek Mi pomáhá vytvářet a budovat Mé dokonalé Tělo mystické. Dokonalost Církve vyžaduje různé služby a úkoly, aby bylo využito právě tvé jedinečné povahy a tvých vynikajících schopností.

Posvátná spolupráce se Mnou si vyžaduje zvláštní spolupracovníky, kteří jsou hlasateli velkých, svatých myšlenek. Opravdoví Moji přátelé, kteří jsou Mi věrní jako psi svému Pánu, kteří upozorňují, kdy se blíží nebezpečí skoro až za cenu, že budou biti od lidí, kteří právě usnuli na vavřínech svých vítězství a dosažených úřadů, a kteří nechtějí být rušeni, ale musejí být probuzeni. Je to zvláštní spolupráce se Mnou, když se věrně jako Můj přítel dovedeš ponížit, když dovedeš jako poctivý prostý dělník konat den co den stejnou, únavnou činnost, a přesto se nestat nádeníkem. Můj opravdový přítel je svého druhu profesionálem, takže jako nikdo jiný dovede sestoupit hluboko do lidských myšlenek a povznést je vysoko k Mým myšlenkám Božím, krásně a působivě vyjádřit Moje svatá slova a podat je těm, kdo odmítají ulpívat na povrchu. To jsou nejrůznější druhy spolupráce se Mnou. Všechny jsou potřebné a všechny jsou žádoucí. Proto "nesmí říkat hlava noze, ty nesloužíš..."

 Až jednou nebudeš moci nic jiného, než se modlit a trpět, i tehdy jsi stále v Mých službách a spolupracuješ se Mnou, neboť spojuješ svou krev s Mou Krví Velekněze, a zavlažuješ dílo své i svých bližních, aby semeno vydalo hojnou úrodu.

 Tak se snaž už od křtu svatého učit svému obecnému kněžství. Uč se velkému umění: obnovovat se, zapomínat na sebe, podat se, oddat se, zasvětit se, stát se vším pro všechny, mít srdce chápavé pro všechny a pro všechno stvoření, ke všem se vrhnout a ke všem se sklánět.

 Osvoj si umění chápavého srdce, srdce, které dovede snést všechny, které dovede unést všechny a obsáhnout všechny bolesti, zkoušky a hledání druhých.

 Rád bych, aby ti pořád znělo v uších Moje slovo: "Žízním!". Žízním po spáse všech duší. Je na tobě, aby ses snažil stále přivádět duše ke Mně. Snaž se vidět v ostatních především nesmrtelné duše, které jsou ti svěřeny k naplnění, k opatrování, k uzdravení, k vedení a k nasycení. V dnešním lidstvu jste si svěřeni jeden druhému navzájem, všichni každému a každý všem, a to všechno v Mém tajemném Těle. Svěřuji ti z kříže tvé bližní, aby se ti stali Mým nejslavnějším dědictvím. Proto je přijímej s bezmeznou láskou, bez ohledu na to, jestli tě za to někdo víc uznává, nebo tě naopak podezírá z nepravosti.

 Pak se nestane, že by tvoje oči zůstaly slepé ke znamením doby. Neboj se! Nezůstanou zavřené bludům a omylům, které otřásají dušemi, jež je ohrožují. Nebudeš lhostejný k volání doby, která se vymkla z ložisek svaté víry a šílí zoufalstvím a terorismem, svíjí a neví si rady se svými vnitřními mukami. Dej se spálit touhou po pomoci bližním a po jejich spáse tak, že si budeš přát skoro bloudit zde na zemi a tápat v nejistotě, jen abys mohl pomáhat duším dosáhnout nazírání na Mou slávu v naprosté blaženosti.

 Vím, že každý nemůže konat věci velkolepé v lidských očích. Každý však může svatě a věrně plnit povolání, svou profesi, a tak prospívat a pomáhat bližním, přivádět Mi je blíže. Vezmi si apoštola Pavla za vzor. Touží být raději sám ode Mne zavržen, jen aby směl své bližní přivést ke Mně. Nazývá Mne dobrým pastýřem a ukazuje ti, jak máš podle Mého vzoru všechno opustit a všechno vykonat třeba pro jednu jedinou duši. Kde jinde se naučíš tomuto duchu obětavosti než u Mne? Často se ve svém rozjímání a ve svých modlitbách vracej ke Mně. Často kontroluj, jak jsi v Mém duchu zakotven, a jak hledáš hledající duše. Uč se ode Mne všechno obětovat a vzdát se všeho pro spásu ostatních. Jsi k nim přece připoután věčnou Láskou, odvěkým vyvolením, nezrušitelným znamením, jehož základ jsi přijal ve křtu svatém. Proto se od ostatních lidí nemůžeš odtrhnout, jako se nemůžeš odtrhnout ode Mne.

Na kříži se stávám tvým životem, ale nejen strohým vzorcem a bezkrevnou postavou. Jsem Životem tvého života. Chceš doopravdy žít? Tak ti nezbývá, než se živit Mou Láskou, Pravdou, Dobrem a Krásou. Pak v tobě poroste pravá radost.

 Jenže i to se ti může stát úskalím, kdybys vyhledával ve svém důvěrném přátelství se Mnou a v intimní spolupráci se Mnou jen zaopatření si pouze své spásy, zajištění duchovních hodnot pouze pro sebe. Takovéto přivlastňování si Mne je nebezpečné. Jiné úskalí spolupráce se Mnou ti hrozí, kdybys podlehl diktátu bezbožné humanity, totiž kdyby ses prostě jen lidsky slušným způsobem snažil ovládnout lidská srdce. Nesnaž se ovládnout lidské mysli svou chytrostí. Nesnaž se spoutávat lidské vůle svou dojímavostí. Nemůžeš s plnou zodpovědností upoutávat někoho jenom na sebe, na tvora beze Mne, nebo proti Mně. Nesnaž se jenom lidsky usilovat o přízeň ostatních Mých tvorů. Naopak, ať jsi kdokoli a máš jakékoli postavení či povolání, sleduj u druhých především jejich nesmrtelné duše. Tyto duše nemůže nasytit nic pomíjejícího, nýbrž Moje Osoba čili Osoba našeho společného Otce v nebi, protože "propast volá propasti".

 Snaž se ve svém povolání dosáhnout dokonalosti a svatosti, ale nikdy bez ohledu na ostatní bližní a stvoření. Tvůj duchovní růst jako Mého přítele a pomocníka ať něco přináší ostatním! Přičiň se nebo něco vytrp a snes pro to, aby tvůj duchovní růst šel ruku v ruce se zdokonalením a zušlechtěním ostatních bližních a celého trpícího stvoření.

 Jak to dokážeš? Všichni lidé a celé tvorstvo čeká na tvoje předvedení, jak se dá dneska Moje učení kříže prožívat. Lidstvo čeká právě na tvůj živý důkaz, že to není žádná utopie.

Často rozjímej o Mém utrpení a o bídě lidských srdcí ožebračených o Mne, aby ses vždycky nadchl pro naprostou oběť. Taková dokonalá oběť se nejlépe a nejkrásněji uplatní sdílením či předávání osvojeného. Kdo nic nemá, nemůže nic předávat. Tak se stále naplňuj Mým Slovem a Tělem, abys byl neustále plný Mého Ducha jako přehrada, a právě přetékáním hráze je mohl bohatě předávat. Uč se duchovně růst z živého kříže. Svým chápavým srdcem objevuj živý kříž člověka nemocného, zraněného, opuštěného, hladového nejenom na těle, nýbrž ještě více na duši, vězněného, umírajícího, zoufalého, potácejícího se mezi sebevraždou a terorismem. Trpělivě a laskavě se k němu skláněj. Naslouchej mu srdcem. Přinášej mu úlevu, uzdravení, osvobození, radostí Mého evangelia. B.

+++

Kam zmizela ze světa volná energie? (3)

EVANGELIUM JE PŘÍLEŽITOST PRO SPRAVEDLIVOU SPOLEČNOST

Současní vynálezci zveřejňují výsledky své práce místo toho, aby si je nechali patentovat a udržovali je v tajnosti. Stále více lidí “prozrazuje” informace o těchto technologiích ve svých dílech, videích a na svých webových stránkách. Přestože je na internetu dosud velký podíl neužitečných informací o volné energii, dostupnost dobrých informací se rychle zvyšuje.

Začni sbírat všechny informace, které můžeš, o skutečných možnostech volné energie. Důvod je prostý. Peněžní monopoly a národní vlády všemožně stěžují vynálezci nebo firmě postavit a prodat ti stroj na volnou energii! Jedinou cestou, jak ho získat, je, když si ho postavíš sám (nebo máš přítele, který ti ho postaví). Přesně toto tisíce lidí v tichosti už začínají dělat. Můžeš mít pocit, že se k tomuto úkolu moc nehodíš. Nyní však začni sbírat informace. Můžeš být článkem řetězu událostí pro blaho ostatních. Zaměř se na to, co můžeš nyní udělat, ne na to, kolik toho je třeba ještě vykonat.

Právě ty tvoříš čtvrtou sílu. Pokud ve svátosti smíření povstaneš ze svého podléhání tělu, světu a ďáblu, zkrátka ze svého hříchu a odmítneš zůstat nevědomým a nečinným, tak můžeš změnit směr svých dějin. Je to souhrn tvého soustavného úsilí, co může změnit svět. Jedině tvoje osvícená činnost, i to, co vytrpíš, ti pomůže osvobodit se od znásilňování vládcem světa. Tvoje solidarita může vytvořit svět, po jakém toužíš. Ostatní tři síly (peněžní monopol, národní vlády, podvody a nepoctivost v úsilí o volnou energii) ti nepomohou postavit elektrárnu, která nepotřebuje palivo, u tvého příbytku. Ty ti nepomohou uchránit se proti nebezpečí znásilňování.

Nicméně technologie volné energie tady je. Je skutečná a změní mnoho ve způsobu tvého života, práce a změní i vztahy k ostatním lidem. Technologie volné energie činí chamtivost a strach o přežití překonanými. Ale, jako ve všech cvičeních duchovního života z víry, musíš nejdříve projevit štědrost a víru ve svůj vlastní život spojený s Boží vůlí.

První zdroj volné energie máš s Boží pomocí uvnitř sebe. Je to ono vzrušení z tvého svobodného sebeprojevu. Je to tvoje duchovně vedená intuice, vyjadřující se bez vyrušování, zastrašování nebo znásilňování. Je to otevřenost a vstřícnost tvého srdce. Technologie volné energie vzorně podpírá spravedlivou společnost, kde má každý dostatek potravy, oblečení, přístřeší, vlastní hodnotu a volný čas k hledání vyššího duchovního významu života. Copak nestojí za to odložit svůj vlastní strach a začít vytvářet tuto budoucnost pro děti našich dětí?

Technologie volné energie je zde vynalezená. Je tady už desítky let. Sdělovací technologie a internet roztrhly závoj tajemství o této pozoruhodné skutečnosti. Lidé na celém světě začínají stavět přístroje na volnou energii pro svou potřebu. Banky a vlády nechtějí, aby se to dělo, ale nedovedou to zastavit. Den co den se stupňuje zneužívání strašlivé hospodářské vratkosti a války k tomu, aby ses nemohl připojit k hnutí volné energie. Hromadné sdělovací prostředky přestávají čím dál tím častěji zaznamenávat, co se na tomto poli děje. Místo toho je vždy jen prostě a bez komentáře oznamují, že tam a tam vypukla válka nebo občanská válka a “mírová” vojska OSN že budou obsazovat stále více zemí.

V té míře, v jaké je současná spotřební demokracie odtržená od sociálního učení Církve a nedbá na hlas Svatého Otce, pohybuje se po spirále dolů k sebezničení kvůli nahromaděným účinkům dlouho trvající chamtivosti a korupce. Všeobecná dostupnost technologie volné energie nemůže sama tento směr zastavit. Pokud však máte zařízení na volnou energii, můžete mít lepší vyhlídky na přežití společenské přeměny, která je v proudu. Žádná národní vláda, která nebere ohled na celek a na hlas Svatého Otce, tento proces nepřežije. Kdo nakonec získá kontrolu nad vynořující se Světovou vládou: první síla nebo čtvrtá síla?

Sklizeň je téměř na dosah. Semeno je už dávno zaseto. Přijde-li potom něco, tedy už ne civilizace smrti, nýbrž jen začátek skutečné civilizace života a lásky. Právě ty, kdo ve jménu Páně odmítáš násilí, máš přežít a spatřit úsvit světa volné energie. Modlím se, abys byl mezi těmi, kdo se o to pokusí. fra Moti.

+++

Růženec obepíná celý vesmír - Radostný růženec

Celým vesmírem proniká neutuchající radost ze života. Raduj se ze života, který ti dávám. Nevrhám tě do absurdního světa. Uvádím tě do úžasně smysluplného vesmíru. Bez tebe by vesmír neměl smysl. Stavím tě na vrchol hmotné přírody. Zároveň ti však dávám nahlížet za hranice smyslům dostupného světa. Tak tvoříš ve vesmíru spojnici smyslům dostupného tvorstva s tvorstvem neviditelným. Raduj se! Jsi živým svědkem toho, že vedle tvorstva ryze hmotného stvořuji ještě tvorstvo ryze duchové, totiž anděly. Právě ty jako jednota duchové duše s tělem přemosťuješ propast mezi tvorstvem neviditelným a viditelným. Tak uprostřed stvoření vydávej svědectví o úžasné harmonii tvorstva.

Tento vesmír není mrtvý. Není pravda, že by byl jen vyhasínající. Před miliardami let jej stvořuji jedním rázem, chceš-li, tedy velkým třeskem. Na počátku tohoto vesmíru je všechno hmotné tvorstvo soustředěno v jednom, nesmírně těžkém bodě. Od té doby až dodnes se neustále rozpíná v prostoru. To však není jediný ani hlavní smysl vesmíru. Hlavní je tady tvůj život, a to není jen přirozený život, nýbrž právě nadpřirozený. A právě tady, na maličké planetě Zemi uprostřed celého Mého stvořeného vesmíru, přicházím na svět ve tvém, lidském těle, abych tvým prostřednictvím všechno porušené obnovil a posvětil.

Víš, jak rozeznáš to, co žije, od toho, co nežije? Podle jsoucna, v němž se život projevuje. Jak vidíš, tak žijí živočichové. O živočichu říkáš, že žije, když se sám začne hýbat. A žije tak dlouho, dokud pohyb neustane. Z toho vidíš, že ve vlastním smyslu je živé jen to, co se samo pohybuje. Život můžeš brát jako úkon toho, co je v možnosti, vedoucí k uskutečnění. Život můžeš brát i povšechně, a pak tím rozumíš dokonalý úkon.

Je však ještě dokonalejší pohyb než pohyb vesmírný. Tvůj podstatný pohyb je díky Mně nadpřirozený. A tak díky Mému Božskému Srdci tvoříš ve svém proměněném srdci neustále zářící ohnisko vesmíru.

1.kterého jsi z Ducha Svatého počala

Raduj se na své pouti světem ze života. Celý svět má smysl hlavně v tvém životě. Nejde jen o tvůj tělesný život, nýbrž především o vyšší život. Už tím, že máš rozum, tak dovedeš poznat, že tento vyšší život opravdu je. Avšak Moje uznání za Osobu, která je ti důvěrně blízká, víra ve Mně jako tvého Stvořitele i Spasitele a úcta ke Mně, je dar, který můžeš svobodně přijmout nebo odmítnout. Když Mě přijmeš, uvedu tě do pohybu vzhůru, nad tebe sama.

Pravda je, že už tím, že jsi, jsi v pohybu, neboť jsi na cestě k tomu, k čemu směřuješ. Pohybem přecházíš k svému naplnění. Tvůj pohyb se nemůže začít bez něčeho, co už je uskutečněno.

Jsi soudný člověk a proto je ti jasné, že když jsi v pohybu, tak tě do toho pohybu někdo uvedl. Také on musí být pohybováno něčím jiným. Tak bys šel do nekonečna. Proto docházíš ke Mně jako prvnímu hybateli, který nejsem pohybován ničím dalším.

Začínáš žít, když říkám: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby." Stvořuji tě jako živé zrcadlo, abych se v něm odrážel obraz Mé vyšší přirozenosti. Žiji v tobě zobrazen a ty ve Mně.

Po stvoření světa Mým jednorázovým stvořitelským úkonem povstal tento vesmír velkým třeskem. To však není podstatné tolik, jako to, že se rozhoduji řídit a spravovat tento vesmír prostřednictvím tebe. Můj příchod ve tvém těle na Zem je větší zázrak než Moje stvoření celého vesmíru, protože od nynějška není už jen přirozený, nýbrž nadpřirozený.

Andělské zvěstování v Nazaretě, které zaznělo jen v přečistém Srdci vyvolené Panny, byla velkým třeskem především pro tebe uprostřed celého lidstva a celého vesmíru.

Okamžik, kdy vesmírné hodiny ukazovaly přesně nulu, je pro tebe fyzikálně nedostupný. Stane se pro tebe dostupný, když uznáš, že k němu došlo v Nazaretu, když anděl Gabriel poslaný ode Mne přinesl zvěst Panně Marii, a ona dobrovolně přijala Mou nabídku na tvou záchranu.

Když uvažuješ o astronomickém vesmíru, ztrácejí tvoje pozemská přirovnání všechnu názornost. Netrap se kvůli tomu. Nedostatek obrazotvornosti je dán tím, že ti chybí každodenní zkušenost. S tím se ale dá hodně dělat. Především soustavně navazuj spojení s Mou i tvou panenskou Maminkou, kterou korunuji na Královnou nadhvězdnou. Ve dne v noci k ní rozvíjej svůj důvěrný a dětinný vztah, aby ti mohla být průvodkyní na tvé pouti po hvězdách, ale hlavně do nebe, tedy kde Mně.

Modli se za sebe i za ostatní, aby dar vyššího života nezůstal v nikom nadarmo. Jako tvůj Bratr a Spasitel vtělený ve tvém těle jsem cílem vesmíru

 Jsem v tobě jako světlo a pravda. Povznáším tvé myšlení k čistotě a tvé snahy k Mé svrchované svobodě a tvé chápání k nadobrazné čirosti. Z toho pochází tvůj radostný život bez námahy v prameni veškeré milostivosti, cítění a prožívání věčné blaženosti dokonale nasycující bez omrzení.

Pros o pomoc panenskou Máti, Královnu nadhvězdnou, ať se její přímluvou zrodím i v tobě! Kéž jednou v úchvatné radosti a kráse i ve svém nitru zakusíš prosycení a průnik Mou Osobou, svým Bratrem a Spasitelem tak naplno, jako naše panenská Máti navěky! T. (Pokr.)

+++

Plíživé pronikání ducha světa

Transcendentální meditace (TM)

TM vychází z hinduistického učení. Bůh je zde neosobní, život je koloběh, znovuzrozený člověk se může dopracovat k dokonalosti sám, hřích je možno překonat meditacemi, Ježíš Kristus nebyl Spasitel světa a Boží Syn, ale pouze prorok. Tato snůška bludů vychází z hinduismu. TM je forma jógy, kterou navrhl guru Devi a rozvinul a přepracoval jeho žák Mahariši Maheš Joga. Každý, kdo se chystá zúčastnit TM, musí se nejprve podrobit zasvěcující ceremonii, ve které se vzývá duch guru Deva a hinduistických božstev o pomoc. Jde tedy o základní společný bod se spiritismem. Při úvodní ceremonii obdrží žák od svého učitele tzv. mantru. Indolog Codler hovoří: „Mantry jsou magické výroky, anebo čarovné formule. Mantra bývá často jméno nějakého pohanského boha, anebo ducha, který je meditujícímu neznámý. Tu vidíme celkem jasné spojení s magií.“

TM usiluje vlastními metodami o rozšíření vědomí, o získání kosmického božského vědomí. Jako při ostatních formách jógy, tak i v TM to vede k získání paranormálních schopností. Položme si otázku: K čemu jsou tyto schopnosti a kdo skrze ně působí? Tyto schopnosti nevedou k růstu Božího království, nevedou k záchraně nesmrtelné duše od věčné záhuby, nevedou ani k osobnímu posvěcení, které má základ v pokoře, ale ke ztrátě Krista, a tím i spasení. Jeden guru píše: „TM je hinduismus s cukrovou polevou. Jeho čistá religiózní povaha je šikovně maskovaná vědecky znějícími hesly, aby na ně západně orientovaný člověk naletěl.“ Kromě meditace je nutné uctívat božského  mistra (ne Pána Ježíše). Jde o jasné modlářství!

Křesťanský lékař Manfred Heide píše, že meditace zapříčiňují u mnoha meditujících vážné psychické obtíže, jako např. poruchy spánku, strach, poruchy koncentrace, pocity izolace, deprese, přecitlivělost a též tělesné obtíže. Více než 70% meditujících se spontánně vyjádřilo, že se prostřednictvím meditace dostali do psychických obtíží. Při praktikování TM si lze všimnout porušení osobní identity. Logické myšlení meditujícího je stále víc a více ve službě tohoto ideologického systému. Funkce paměti jsou viditelně zmenšené. Často nastávají stavy halucinací. TM je cesta nejen odpadu od Krista, ale i poškození zdraví!

OVOCE  ORIENTÁLNÍCH  MEDITACÍ

O. Jacques Verlinde pracoval jako nukleární chemik. Když mu v roce 1968 zkřížil cestu Maharishi Mahesh Joga, jeho život se od základu změnil. Následoval svého guru nejdříve do Španělska, pak do Indie. V letech 1971–74 dychtivě nasával jako houba učení hinduistických učitelů, praktikoval jógu a jiné techniky, které slibují vstup do božství až k dokonalosti. Trávil celé měsíce v meditaci téměř bez jídla a bez spánku. Prožil „samadhi“, úplné sjednocení sám se sebou jako vytržení, nikoliv však jako obšťastnění. Za tím vším cítil „nesmírnou prázdnotu“. Po své konverzi volá: „Kdo se vydá malými kroky na tuto cestu, začne tak trochu s jógou, trochu se spiritismem, pohrává si s okultismem a nechá se trochu zasvětit do esoteriky, konzumuje tím po kapkách do sebe jed. Nesmíme také zapomínat, že indické mantry, které člověk při zasvěcování obdrží, obsahují jména božstev. Není tedy možné provádět transcendentální meditaci neutrálně. Když přeložíme ze sanskrtu texty, které se při mantře ustavičně dokola opakují, pak poznáte, že znamenají: ‚Padám před tím nebo oním božstvem a vzývám je‘. Jak mohu jako křesťan, který má vzývat jedině Krista, opakovat půl hodiny slova s tímto významem? Je to ryzí modloslužba, i když se provádí nevědomě. Kromě toho zasvěcovaný obdrží v obřadu iniciace, jménem božstva, řadu předmětů, které jsou spojeny s hlubokou symbolikou. Těmito symboly se člověk božstvům odevzdává.

Chci proto s veškerou vážností varovat před pokusy zasadit jógistické praktiky, mantru a jiné východní rity do křesťanského prostředí. Někdo může nyní namítnout, že jsem netolerantní. Na základě svých osobních zkušeností však nemohu mluvit jinak. Připouštím, že moje zkušenost byla extrémní,  ale právě v tom je její přednost: pomáhá otevřít oči. Kdo, byť jen trochu, zkouší jógu, nepoznává nebezpečí, že se dává na cestu, k jejímuž konci by nechtěl dospět.

Není možné provádět tyto techniky vedoucí ke splynutí, které z nás dělá média kosmických sil, a zůstat při tom neporušený, protože tyto techniky jsou velmi účinné, jak v malých, tak ve velkých dávkách. Jejich účinnost spočívá v tom, že otevírají člověka a dělají z něho médium. A to má dříve nebo později za následek, že se člověk stane obětí bytostí, s nimiž by raději nesympatizoval. Mnozí pokládají toto varování za přehnané, ale mně se to denně potvrzuje při duchovním vedení mladých lidí, kteří mají sklon k těmto pokusům. Tato náchylnost souvisí se zlehčováním okultních technik a praktik v rámci New Age. Toto hnutí v sobě integruje hinduistické techniky, čínskou religiozitu, ale také okultní praktiky (od magnetismu až po channneling). S tím vším jsou spojeny metody alternativní medicíny a určité iniciační praktiky esoterických škol. Každý si tu může najít nějakou nabídku: alternativní medicína, ekologie, přírodní uzdravování a pod. Ale při tom zpravidla nezůstane. Krok za krokem se postupuje dále. Dříve nebo později se skončí u uvolňovacích technik, které otevírají člověka pro tzv. kosmické energie.“

Volání lékařky: Sama jsem cvičila jógu osm let. Jezdila na letní tábory, soustředění a jeden měsíc jsem prožila v roce 1979 v Indii, v hinduistickém klášteře poblíž Madrasu. Teprve tam se mi otevřely oči. Zde jsem  prožila velkou krizi, mohla jsem za to zaplatit životem. Pán Ježíš mě ale zachránil. Už 10 let žiji životem víry a se svou falešnou duchovní minulostí jsem se radikálně rozešla. Není jiná cesta. Není možné sloužit Bohu i démonům! Volám: Křesťané musí vědět, že jóga je droga! Musí to vědět od církevních autorit, od kněží a biskupů. Laici jsou na tento úkol slabí. (osobní svědectví lékařky z Moravy)

Kulturní revoluce – Christof Gaspari (2/2004, Vision 2000). Často myslím na rozhovor, který jsem měl před 10-ti léty s jedním dobrým známým. Při společné procházce jsem se ho zeptal na jeho vztah k Ježíši Kristu… Jeho odpověď byla: „Dívat se na Boha jako na Osobu, z toho už jsem dávno vyrostl. Dnes jsem už dále…“ Je to muž, který každou neděli chodí na mši svatou. Co se stalo, že křesťané ztratili z očí samotné ohnisko své víry a zaměnili živého Boha za rozostřenou spiritualitu? A dokonce se na tuto cestu dívají jako na další rozvoj své víry! fra Marian, Metoděj, Eliáš.

+++

Jan Tauler - 5.post neděle. B (Jan 12, 26)

Náš Pán pravil: "Kdo mi chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník." Tato slova v sobě tají bohatý a vznešený smysl a o každém z nich by se dala napsat celá kniha. Vezměme však jen ta poslední slova: "Kdo mi chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník." Tady je jasně vidět, kdo jsou ti praví služebníci, kteří vpravdě slouží Bohu. Jsou to ti, kdo následují Boha a jdou za ním, ať je vede, kam chce a jak chce. Bůh nevede své služebníky jen jedinou cestou ani je nenabádá k jedinému skutku a jedinému způsobu, nýbrž vede je tudy, kde sám je, to jest všemi cestami, skutky i způsoby, neboť Bůh je jeden v nich všech, nakolik jsou dobré.

Není opravdovým služebníkem ten, kdo dovede Bohu sloužit jen způsobem, který si sám uložil, ať na kůru nebo v modlitbě, vždycky jen podle svého způsobu. A když mu ty způsoby nejdou a Bůh ho chce vést nějakou jinou cestou, tu se obrátí a upře své smysly k věcem, s nimiž pak je a žije; tohle není žádný služebník Boží, neboť se odvrací od Boha, kterému je třeba sloužit na všech místech, všemi způsoby a všemi skutky. A protože Bůh je na všech místech a tihle lidé neslouží ve věcech jen a pouze jemu a nemají ho vnitřně a pravdivě před sebou, a ani on v nich není, rozptylují se do vnějších věcí, a všechny skutky, způsoby, místa, lidi i věci je připravují o jejich pokoj.

Čím to je, že se člověk takhle rozptyluje a ztrácí? Je to tím, že Bůh není ve tvém základu bytostně, že máš Boha myšleného a udělaného, kterého chceš mít po svém způsobu; takový Bůh však není bytostný. A když tvoje způsoby pominou, ztratíš i Boží přítomnost a nejsi pravým služebníkem, který následuje Pána.

Jinou příčinou je, že člověk vychází ze sebe a ulpívá na věcech, které mu předkládají smysly. Kdo chce, aby ho věci nerozptylovaly, musí vnější smyslové věci nechat plynout a procházet jimi, aniž si jich všímá. Nesmí do nich vstupovat hlouběji, než jak to jejich přítomnost nutně vyžaduje. Nemá se u nich zastavovat, aby u nich vnitřně prodléval nebo s nimi nějak smlouval. Mají být pro něho tím, čeho si nijak nepovažuje, po čem neprahne a co nevyhledává. Co mu padne, to mu padne; on však ať při všem říká: "Boha hledám, po Bohu toužím, za Bohem pospíchám. Co mne potká, ať jde s Pánem Bohem a pokračuje ve své cestě. Co by mi bylo horším peklem a ďáblem, než kdybych nemiloval toho, za nímž se honí všechno tvorstvo?"

Člověk má všemi svými silami pronikat k Bohu skrze všech­no, co se mu přihází a doléhá na něj, a netrápí se pro věci, kterého zdržují, ať jsou milé či nemilé: nech je běžet a nenapravuj ani, co se tě netýká; následuj prostě a bez přípravy Boha a řiď se rozumem. Smysly nejsou člověk; proto také může člověk všechna svá díla konat, aniž v nich sám je, a když svou myslí neulpívá na věcech a míří čistě jen k Bohu, nehledí dozadu ani dopředu, nemyslí na potěšení ani na užitek, na žádnou libost ani nelibost, ale jedině na Boha, pak mu Bůh i ve vší mnohosti zůstává stále přítomen a nerozptýlen. Pronikne-li však do něho něco jiného, musí se nad to pozvednout svým rozumem, jakmile to postřehne, a veslem rozvážnosti obrátit svou loďku. Jestliže Boží služebník takto postupuje, pak ho bezpochyby žádná práce, způsoby ani mnohost věcí nerozptýlí a nic ho nikdy nevyvede z míry, ať toho na něj doléhá sebevíc. A třebaže Bůh nebude ustavičně přítomný v jeho rozumu, přece je mu v jeho mysli nejbližší a nejniternější.

Tak tedy, když do jeho základu nevnikají nepravosti ani stvoření, pak není díla ani události, jež by ho připravily o jeho pokoj. Pokud ho ale nějaké dílo či událost přece jen znepokojí, musí věru vědět, že ten základ - u něj nebo u koho něco takového postřehne - je nedostatečný a že své dílo nekonal, jak má, a nesměřoval čistě k Bohu. Shledá-li pak člověk, že v něm není jen a pouze Bůh, musí se ze všech sil snažit, aby to napravil, a musí prchat přede vším, co by ho mohlo svést z cesty, ať je to cokoli nebo se tomu jakkoli říká. Jinak se mu povede jako člověku, v jehož těle vězí šíp, který nelze vyjmout bez bolesti; když se však šíp nevyjme a nechá se, kde je, musí ten člověk vytrpět mnohem větší bolest a tělo se mu zanítí, protože šíp do něj nepatří.

Právě tak i v tobě vězí cosi, co není pouze Bůh nebo čeho Bůh není pravou příčinou, a co do tebe tedy nepatří. Budeš-li se na počátku bát bolesti, ať je, jaká je, přijde posléze taková bolest, která zachvátí všechny tvé smysly, a bude to bída, nad niž větší není!

Pamatuj tedy, že mysl se musí upnout pouze a zhola a čistě k Bohu, musíš mít na mysli jen Boha a nic jiného. Nehledej to svoje, nýbrž ve všech svých dílech a způsobech zachovávej mysl tak, aby říkala: "Ach, Pane, kdybych tak z lásky k tobě mohla na všech místech a u všech lidí činit, co se tobě líbí!" Kdyby si ale člověk mohl vybrat, pak by měl s láskou zvolit spíše útěk od veškeré mnohosti a všemi silami se obrátit do sebe. Člověk má Bohu sloužit ve všech věcech, uvnitř i navenek, nikoli podle své vůle, nýbrž podle vůle Boží. Ať jde kamkoli a dělá cokoli, nemá-li v sobě Boha, kráčí nejistě a vratce; jak praví Písmo: "Běda tomu, kdo je sám: padne-li, nemá, kdo by jej zvedl." Jestliže se však předem vybavila jeho hrad, tedy je dobře opevněn, nepřátelé ho nedobudou.

Když člověk do sebe takto vpravdě pojal a vtáhl Boha a Bůh se mu stal přítomným, stačí mu malé a obyčejné věci; všechno je pak pro něj dobré a dostatečné. V mnohosti a různosti je jeho místo, práce i lidé [kolem něj]; má-li v sobě doopravdy Boha, poroste a dosáhne ctnosti mnohem spíš než ve [stavu] nerozlišenosti a jednoty, i když pro přirozenost je to velmi těžké a člověk potřebuje mnohem větší píli a usebrání mysli. V jednotě je tomu jinak; tam jde všechno samo, a člověk tam ani nepozná, je-li věrným služebníkem Božím. Avšak zde, v mnohosti, roste člověk víc a daleko lépe poznává svou věrnost, než když byl v jednotě.

Stane-li se pak, že by se takový člověk sám sobě ztratil, nechť v tom dlouho nezůstává, nýbrž obviní z toho svou vlastní malost a nicotnost a honem se vrátí zpátky do Boha, čím dříve, tím lépe: pak se to ihned urovná v jednotu. Kdyby se ale dlouho zabýval svými nedostatky a chtěl vědět, kde se to vzalo nebo zda to nemělo být tak či onak, pak by se tím vším jen zdržoval od nápravy. Upadl jsi do mnohosti? Obrať se přímo k Bohu! Jak bys chtěl být lépe přiveden k jednotě? Jakým jiným způsobem bys chtěl co nejvíc uniknout smrti než pravým bytostným životem? Což by ses mohl ohřát jinak než tak, že přistoupíš k ohni? A právě tak má člověk všechny své záležitosti vložit na Boha a přenechat mu je. Tak jsou všechny jeho věci co nejlépe zaopatřeny; na to se má spolehnout a v této důvěře přijímat všechno jako to nejlepší a být s tím úplně spokojen.

Pakliže však někdo nehodlá Bohu důvěřovat a spoléhat se na něj, a sám chce s věcmi zacházet, obstarávat je a zařizovat, tu na něj Bůh často sešle bídu, aby ten člověk viděl, kolik toho sám od sebe zmůže. Když se ale v pravé důvěře ve všem svém jednání a při všech svých věcech spoléhá na Boha, pak ho Bůh bezpečně uvnitř i navenek zaopatří neskonale lépe než všechna stvoření;

Je plný milosti a pravdy. Proto co u něho člověk věrně hledá, to také nalezne. Z věrnosti, z toho, že člověk k Bohu míří celou svou vůlí a láskou, musí pak vyrůst důvěra; a tehdy je důvěra nade vše dobrá. Jako nemůže být nikdy dost lásky k Bohu, tak ani důvěry k němu, vychází-li z věrnosti.

Aby člověk ve všem, co dělá, i na všech místech nalézal v důvěře jen radost a pokoj, tomu se naučí a nalezne to jedině v niternosti, v obrácení mysli do základu; a k tomu je zapotřebí především místo a čas, uprázdněnost a nečinění. Zde, v základu samého nitra, vyrůstá tento strom se všemi svými větvemi a plody; neboť vnitřní usebranost a uprázdněnost odhaluje a dává poznat člověku, kudy a jak dojde k Bohu, a přitom se ukazují také cesty a způsoby, jimiž jde Bůh k člověku. Čím víc toho je, tím jasněji a pravdivěji jsou tyto cesty poznávány. A kdekoli člověk u sebe nebo u někoho jiného zjistí, že mu tohle schází, pak je jasné, že tu cestu ztratil, že jí nevěnoval dost času, místa a klidu a nehledal ji uvnitř. Takoví lidé celý život tráví v jakýchsi duchovních představách, a přitom vůbec nevědí, jak na tom jsou; necítí a nezakoušejí Boha, neboť o to se oni nestarají. Myslí si, že tohle je odevzdanost, a ona to není než bezstarostná netečnost. A k tomu se přidávají další věci, ať jsou to oni sami nebo něco jejich, a zaberou Bohu místo. Neboť mít Boha ve svém nitru a nemít lásku 156 je pro člověka stejně nemožné jako žít bez duše - ať už to ví či neví.

A tak ten člověk kráčí jako slepý a spoléhá na svůj stav duchovního nebo na vykonané skutky, a na svůj základ nedbá.

     Domnívá se, že je na správné cestě, ale když dospěje na konec, půjde do věčné smrti, neboť nešel cestou, kterou je Kristus, jenž o sobě řekl, že je cesta, pravda i život, a kdo nejde touto cestou, bloudí. Je to veliká ostuda a hanba, že člověk ví spoustu různých věcí - sám sebe však nezná. Nikdo ať se nespoléhá na to, že má beze vší pochyby život věčný: člověk musí vědět, jak v jeho nitru přebývá Bůh a jaký s ním má vztah, nestačí, aby se o tom jen něco domníval! Schází-li mu toto pravé vědění, ať hledá u svatých, moudrých lidí, aby neměl jen jakési domněnky, ale aby doopravdy věděl. Neboť co teď člověk promešká, toho se mu už nikdy nedostane: i kdyby všichni světci a tvorové společně ronili pro něj krvavé slzy, nepohnou s tím ani o vlas.

Ti, kdo byli připraveni, vešli spolu s ženichem; těm však, kteří se připravit teprve chtěli, a tak přišli pozdě, ty vpravdě zapřísahal, že je nezná. Jak to, že je neznal? Inu proto, že poznal ty své, které důvěrně zná a kteří jsou s ním - tyto však mezi zástupy nepoznal; ať tlučou, jak chtějí, dovnitř nevejdou.

Svatý Augustin říká: "Nic není tak jisté jako smrt, a nic tak nejisté jako její hodina,.. totiž kdy a jak smrt přijde, kdy nadejde její čas a jaká bude. Proto nic není důležitější než to, aby byl člověk neustále připraven; nemá mít jen nějaké domněnky, musí vědět. Však proto také žijeme v čase: ne pro nějaké skutky, nýbrž jen pro toto poznání, aby totiž z tohoto poznání skutky vyrůstaly, jako vyrůstá ovoce ze stromu. Máme tudíž v čase usilovat o to, abychom stále více věděli a blížili se [Pravdě]. Kdo sám sebou vskutku pronikl a dokáže se povznést nad čas, kdo celý svůj život zařídil podle Boží vůle a v důvěrnosti s Bohem, toho nerozruší, nerozptýlí a nezadrží časná láska ani věci, které na něho v čase doléhají. Čím více a niterněji je totiž mysl upevněna v Bohu, tím upokojenější, spořádanější a jednotnější je takový člověk ve všem svém konání a nezakouší neklid. To je pak znakem dobrého člověka, že všechno jeho konání je takové, jaké si přeje, aby bylo, až jeho tělo budou pohřbívat do země, aby pak jeho duše byla pohřbena do bezedného božství. Jen proto žijeme v čase, a co nyní zmeškáme, to je pro nás navěky ztraceno. Komu patří nápis na minci, tomu ji člověk beze všeho dává: Bohu či stvořením. Proto ať každý den co den a co nejčastěji nahlíží do svého základu, aby viděl, čí nápis tam je: Co nejvíc miluje, nač myslívá a co hledá; co ho nejvíc utěší, rozveselí či pohne; co ho nejčastěji a nejvíc zaměstnává? Jak milý je mu Bůh a všechny božské věci, Boží přátelé, bohoslužba a podobně; jak se k nim staví, jak se jeho mysl obrací k Bohu a jakého druhu je jeho vůle? Kam směřuje jeho život, jaká jsou jeho slova a skutky? Ať sám na sobě pozoruje, co mu přináší větší požitek a blaho: zda věci vnitřní, nebo vnější; zda rozkoš, prospěch, útěcha, sláva, výhody, přátelé, majetek, pohodlí - anebo věci božské?

Kdo tohle všechno s řádným rozmyslem stále více proniká, ten ve veliké a pokorné důvěře pozná, kam patří a jaký je jeho nápis, to jest, oč mu v jeho nejhlubším základě jde. Jedno je totiž jisté: dokud je ve tvém základu něco, třeba jediná věc, která není vpravdě Bůh a Bůh není její pravou příčinou - ať jsi to ty sám nebo cokoli jiného, byť i docela malého -, věz, že se ti Bůh nikdy nestane tím základním. I kdybys pro to vyplakal celé moře slz, pranic si nepomůžeš a vždycky ti to bude chybět, co věčnost věčností stojí.

Čím vším se lidé zabývají! Proč nenahlédnou do skrytých záhybů přirozenosti, která je přece tolik zanesena sama sebou a věcmi, a ve všem, ať jde o Boha, či o věci, má na mysli jen sebe samu a vždycky se obrací jen k tomu svému a k sobě samé? Ale čas se krátí, jak praví svatý Pavel, a musíme spěchat bez oddechu. Cokoli je z Boha, ať je to sebemenší, má v sobě víc než všechno to, co stojí pod ním: a čím víc toho je, tím je to Bohu blíž!

Abychom tedy všichni Bohu sloužili a následovali jej tak, abychom došli tam, kde je, k tomu nám dopomáhej on sám. Amen.

+++

Brněnská akad.duch.života ct.Patrika Kužely

Kterými předměty rozjímání se nejčastěji obírat?

 

 

Můžeš rozjímat o všem, co tě může pohnout k pěstování ctností, o všech pravdách, ale hlavně o pravdách nadpřirozených. Bratr Ludvík Granadský

 

ti vzkazuje, že nejlepší a nejúčinnější předměty rozjímání ti dodávají tajemství tvé víry, jako je Moje Narození, utrpení a smrt, soud, peklo, nebe, Moje dary, vzpomínky na tvé hříchy, na tvůj život a pomyšlení na blížící se smrt. Při důkladném rozboru ti každý tento předmět vzbudí v srdci spasitelné myšlenky. (O rozjímání a úvaze)

Sestra Terezie si pro rozjímání velmi váží knih a doporučuje je svým sestrám. "Vynikající lidé ti zanechali mnoho vzácných knih o vnitřní modlitbě a duše uspořádané, vycvičené v rozjímání, schopné usebranosti v nich naleznou hojně, čeho potřebují. Mé dcery, když takoví učitelé promluvili, chybovaly byste, kdybyste dělaly něco z toho, o čem budu mluvit. Tato díla podávají tajemství života a utrpení Páně rozdělená na dny týdnů, obsahují také rozjímání o soudu, pekle, naší bídě a nicotě, tvých velikých povinnostech k Mně, obsahují spolehlivá poučení a bezpečná pravidla pro všechny části modlitby." Na tomto místě Cesty dokonalosti (kap. 20) mluví sestra povšechně, Dá se však říci, že má na mysli zvláště díla Ludvíka Granadského, tehdy už ve Španělsku dost rozšířené, a hlavně jeho pojednání O modlitbě a úvaze, které obsahuje rozjímání na každý den týdne.

Potřebují všichni stejnou přípravu na modlitbu?

 

Chceš-li začít modlitbu bez přípravy, tak pokoušíš Mého Ducha. Možná se ti zdá, že jsi samostatný, ale zatím vnášíš pýchu do školy pokory. Podle zákona své prozřetelnosti poskytuji druhotným příčinám pomoc jen v souladu s přípravou, kterou u nich shledávám. Bez přípravy nic velkého

 

 

nečekej!

Přesto se ale nemusíš připravovat stejně jako ostatní, kdo konají modlitbu. Někdo udržuje velikou usebraností pečlivě svatý zápal vzbuzený v modlitbě, a když se pak vrací k modlitbě, tak ho roznítí mnohem spíše než ten, kdo ho nechal ochabnout nebo dokonce vyhasnout. Když hmotné věci jednou přijmou nějaký silný vliv, snadno ho přijmou podruhé. Jsou už upraveny, asi jako dřevo, které po jednom vzplanutí, snadno chytne podruhé. Tak i tvoje duše, která se zbožností jednou mocně vznítí, snadno nabývá této své vroucnosti. (STh II-II, 171, a. 2, ad 2)

Ze stejného důvodu byli proroci po přechodném přijetí prorockého osvícení schopnějšími je znovu přijmout. Po vroucí modlitbě je tvá duše schopnější k modlitbě, než byla před tím, a dlouho se taková uchovává. (Sv.Tomáš, De veritate, 12, a. 1) Duše, která přichází k modlitbě proniknuta láskou, nepotřebuje velkou přípravu. Je už připravena. Její připravenost je trvalá. Božské věci se jí stávají jakoby druhou přirozeností. Máš k nim mnohem větší vnímavost než světští lidé pro věci smyslů, souhlasně s jejich náklonnostmi.

 Avšak ještě šťastnější je tvá duše jako pokročilá na cestách svatosti a dlouhým pěstováním všech ctností hodné Mého působení, spojeného s dary Mého Ducha. Máš mnohem vznešenější pravidlo než pravidlo obyčejné ctnosti. Není to už jen rozum. Je to Moje milost, ba dokonce jsem to sám, který se ti tak sděluji, že v tobě žiji a jednám spíše, než ty sám v sobě žiješ a jednáš. (Sv.Tomáš, In 3, dist. 34, 1,3) Proto nepotřebuješ obsáhlejší přípravu, protože už jsi přetvořen v milosti. I největší hrdinství v křesťanských ctnostech je ti obvyklé a s podivuhodnou ochotou a lehkostí se chápeš věcí pro přirozenost nejtěžších. V tomto stavu tě roznítí jediné Moje Slovo, jediný rys svatosti, o nichž čteš, a všechno, co tě sbližuje se Mnou, vniká do tvého ducha tak hluboko, jako by to byly první zásady. Ani přirozenost, ani rozum nemají účast na takových úkonech. Tvá duše působí pouze vlivem své lásky, jako každá příčina působí souhlasně se svou povahou. (Sv.Tomáš, In 3, dist. 27,1)

Je pravda, že nejsou všechny duše stejně upravené a stejně omilostněné. Sám ti, jako slunce, svou přítomností přináším do duše jasný den, když se Mi zlíbí, jako tě zase svou nepřítomností nechávám v temné noci a v hluboké, nicméně spasitelné tmě. Ukáži se nebo se ukryji podle svých záměrů, neboť je to Moje milost. Uprostřed těch temnot musíš vynaložit všechnu svou sílu a všechno své úsilí, abys zapálil jakýsi oheň ve svém srdci. Snaž se Mne chválit právě tak ve vyprahlosti jako v zanícení.

 Při velké horlivosti sice někdy nepotřebuješ důkladnou blízkou přípravu. Přesto je pečlivá příprava obyčejným pravidlem, jemuž se nemůžeš snadno vymanit. Potírej u sebe nesnesitelnou chybu, že bys předstíral, že se ocitáš ve hlubokém nazírání hned, bez jakékoli přípravy, aniž by sis vybíral předmět rozjímání. Dá se to nazvat opovážlivostí, neboť opovážlivé je odmítání prostředků Mnou stanovených k tvému pokroku v dokonalosti. Tomáš, který je ve svých slovech tak zdrženlivý, neváhá to nazvat bláznovstvím.

 

 

Je blázen a pokouší Mne samého, kdo očekává Mou pomoc a nechce působit s milostí podle svých sil tam, kde si může pomoci vlastní silou. Ve své dobrotě pečuji o věci tak, že nekonám všechno bezprostředně sám, nýbrž dávám každé věci pohyb k úkonům jí vlastním. Nečekej tedy, že ti pomohu, když si sám odmítáš pomoci. To by odporovalo Mé moudrosti a dobrotě. (Summa contra Gent., III. 35)

 

Proto přikroč k rozjímání až po modlitbě. Mám-li ti tuto cestu zkrátit, nech to na Mně, abych ti ji zkrátil, protože jsem tvým nejen tvým Bratrem, nýbrž i tvým Spasitelem a Pánem. Pokud ti však nevnukám vzestup výše, či spíše, nepovznáším-li tě k sobě sám, pak začínej s nejnižšími stupni a stále Mi děkuj, že tě na nich nechávám.

V čem spočívá vlastní rozjímání či úvaha?

Vlastní rozjímání či úvaha obsahuje úkony vedoucí k dokonalému poznání předmětu podle Mé milosti a tvé schopnosti. Bratr Ludvík Granadský tě vyzývá, abys začínal své rozjímání po četbě. Některé předměty rozjímání jsou vhodné k představám obrazotvornosti, jako okolnosti života a utrpení Páně. Jiné patří spíše do rozumu než do obrazotvornosti, jako Moje dokonalosti a úvahy z nich plynoucí. Tak jsou dva druhy rozjímání, jež lze nazvat obrazným a rozumovým. Koná se to nebo ono, jak toho předmět vyžaduje. Když chceš rozjímat o tajemství z Mého života nebo něco jiného, co si můžeš zobrazit hmotnými představami, jako poslední soud, peklo, nebe, obrazotvorností pozoruj ty věci, abys byl víc dojat a vzbudil živější a hlubší city. Někdo jde ještě dál a představuje si, že se to všechno děje v jeho vlastní duši, což velmi přispívá k udržení duše v usebranosti. Z obou způsobů představ o věcech si vybírej ten, který se ti zdá lepší. Chraň se však povolit příliš uzdu obrazotvornosti; jinak se kromě nezbytné únavy vydáváš v nebezpečí stát se hříčkou přeludů a mít za skutečnost mámení šílícího mozku. (O modlitbě a úvaze, 1,27)

Jsou tedy dva druhy rozjímání čili úvah: rozumové a obrazné. První se děje úvahami rozumu o předloženém předmětu, o ctnostech, o neřestech, o slovech Písma svatého, o Mých dokonalostech atd. Je to podle slov sv.Tomáše, jakési přežvykování, jímž máš být jaksi naplněn čirou podstatou pravdy a jejího chápání (STh I-II, 102, a. 6, ad 1). Obrazné rozjímání se děje hmotnými představami o věcech přístupných smyslům. Má svou užitečnost, ale musí být uspořádané v náležitých mezích.

Jak pozorně rozvažovat o předmětu, když usiluji o náležitou vnitřní modlitbu?

Všechny duše nejsou povolány ke stejnému způsobu vnitřní modlitby. I když máš povolání k vrcholnému stupni modlitby, obyčejně se můžeš povznést k nazírání tak, jak tě k tomu vedou přirozené úkony, totiž rozvažování.

V tom stavu, v jakém jsi, nemůžeš odhalit žádnou pravdu bez značného usuzování, ledaže by to byla některá z prvních zásad, které jsou samy o sobě zřejmé. Tvůj nazíravý život spočívá hlavně v činnosti rozumu, jak naznačuje samo označení nazírání, totiž patření a názor. Přesto musí tvoje duše užívat při nazírání světlo rozumu, aby dosáhla tohoto prostého patření. Toto bádání rozumu se nazývá nazíráním. Obyčejně se ti sděluji podle tvých přirozených schopností. Anděl poznává věci, díky jednoduchosti své bytosti způsobem velmi prostým, bez usuzování. Tebe však vedu k jednoduchému nazírání na své dokonalosti a svá díla jen přes rozmanitost tvých úsudků, protože tvoje křehká a s hmotou smíšená bytost není schopna naráz a jednotně přijmout Mé světlo. Tak neváhej a jednej podle pravidla, které ti vzkazuji v evangeliu: proste, hledejte, tlučte.

 Kolik úvah tomu má člověk věnovat?

 Tolik, kolik potřebuješ, aby tě rozjímaná pravda náležitě pronikla. Nezapomínej však, že rozjímání není suché ani strohé přemítání, nýbrž hlavně něžné a vroucí povznášení duše ke Mně.

Bratr Ludvík Granadský ti píše: "Nenechávej se rozumem zavést příliš daleko a nehledej v modlitbě prázdné vývody ducha, nýbrž spíše vzněty a city vůle. Ačkoli tvůj rozum podporuje úkony vůle a přispívá k jejím dobrým hnutím, může také nastat pravý opak. Snaž se omezit svůj rozum na úkol předchůdce vůle, aby jí ukázal, co má milovat. Zaběhne-li tvůj rozum do marných a příliš dlouhých úvah, odsuzuje tím vůli k nečinnosti. Úvaha je jako silný lék, který je užitečný jen v malé dávce, ale ve větší dávce škodlivý. Vhodně odměřená úvaha oživuje tvůj plamen lásky, ale protáhneš-li ji přes míru, oslabí tvou vůli a zmenší její vzlet. Důvod je prostý. Pokud tvá konečná a omezená duše rozvine své síly jedním směrem, tak je musí v jiném směru omezovat. Jako když z nádrže odtéká voda dvěma trubkami. Když odtéká jednou trubkou mnoho vody, zbývá na druhou málo. Pokud činnost tvého rozumu dosáhne nějakého stupně, zaujme tak silně tvou duši, že je pro ni skoro vyloučená činnost jinou mohutností. Zkrátka, snáze udržíš svůj cit zbožnosti uprostřed vnějších zaměstnání, než při vážné práci ducha. Rozum a vůli si můžeš přirovnat také ke dvěma miskám váhy. Když se jedno vahadlo zdvihá, druhé klesá. Tak při velké činnosti rozumu zůstává vůle bez vznětu. Málo mluv, hluboce miluj, nech vůli celou silou povznášet se ke Mně, co nejvíc zmírňuj činnost rozumu, to je pravý prostředek k dosažení velikého užitku z modlitby." (O modlitbě a úvaze, 1,30)

 

     Tím méně pomáháš vůli, čím více se věnuješ rozumu. Proto po nedlouhé úvaze o předmětu modlitby zastav činnost ducha a ponechej vůli volnost k jejím úkonům, aby roznítila svou vroucnost. Rozum tím nepozbývá veškeré poznávací činnosti a během činnosti vůle jí stále

 

 

ukazuje předmět její lásky. Stačí však, je-li tato poznávací činnost docela prostá, bez úsilí. Všechny mohutnosti duše pramení v podstatě duše. Je-li síla duše příliš zaujatá činností jedné mohutnosti, pak nemůže mít dost pro druhou.

Zkušenost tě učí, že nepomáháš rozumu k převaze nad obrazotvorností, pokud jsi zmítán nějakým prudkým hnutím vášní. Když jedna mohutnost duše spotřebuje víc síly, ostatní ochabují. Proto je nemožné stejně působit zároveň rozumem a vůlí. Tvoje vůle zůstává tím víc vyprahlá a bez pohnutí, čím víc v modlitbě působíš rozumem. Když se vzdělanec oddává modlitbě, až příliš to pociťuje ke své škodě, nebo správněji řečeno ke svému zahanbení. Vzdělání mu poskytuje množství úsudků vyžadujících veliké úsilí rozumu, avšak jeho duše nemá duchovní stravy a chybí jí okoušení Mne.

Proto po nějaké chvíli úvah zastav činnost rozumu, aby se mohla uplatnit vůle. Modlitba bez vznětů je neplodná, bez užitku, bez zásluhy. Modlíš se, aby se tvá duše sjednotila se Mnou. Tohoto sjednocení dosáhneš spíše činností vůle, než činností rozumu. (Pokr.)

+++

Úmysly modliteb: Za našeho Sv.Otce Benedikta XVI, za našeho diecézního biskupa Vojtěcha a jeho pomocného biskupa Petra, za nového představeného dominikánské provincie České republiky, Otce Benedikta Mohelníka, za zaměstnance firmy Olprint Brno a za obrácení hříšníků, každý za všechny a všichni za každého.

+++

 

 

TOPlist