ČERVENEC 2006
Ročník XII.,číslo 7. červenec 2006
Obsah: O jednotě Církve, E.Lopourová,Vlčí mák, Bodlák, Apoštolský duch sv.Cyrila a Metoděje, Tomáš Štítný, Řeči besední, Edek, sv.Bonaventura,Milostiplná, Nová evangelizace=obnova řádu v Církvi (7), L.Lopraisová, Chvála řádu, Immaculata, E.Lopourová, Javor, Profesionál v nejvyšších službách (4), Maria-Esther, sv.Cyril a Metoděj, Obliba řeholního života, E.Lopourová, Chrpa, Růženec, E.Lopourová, Nejlepší chvíle, Tulipán, Brněnská akademie duchovního života ctih.Patrika Kužely, E.Lopourová,_________________________________________________________________________________________________
O JEDNOTĚ CÍRKVE
Pouč mě, Pane Ježíši, jak se mám zachovat vůči těm, kdo bloudí a kde mám vzít sílu jim odolávat, ale také je přivést zpátky k tobě?
Dej si pozor na takové lidi! Vyhýbej se jejich zhoubným řečem jako nakažlivému moru a neposlouchej je, neboť je psáno: "Hospodine, vysvoboď mě od zrádných rtů, od jazyka záludného" (Ž 120,2), a dále: špatná společnost kazí dobré mravy (1Kor 15,33). Vyhýbej se tomu, neboť "slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy" (Mt 15,14). Bloudícího bratra jednou nebo dvakrát napomeň a pak se ho vzdej. Takový člověk je převrácený, a tak sám nad sebou vynáší soud" (Tt 3,11).
Může se snad někdo domnívat, že je se Mnou, svým Bratrem a Spasitelem, kdo útočí proti Mým kněžím a odděluje se od společenství duchovních a ostatního mého lidu? Nosí zbraně proti Mé Církvi. Bojuje proti mým odvěkým plánům. Nepřítel oltáře odporuje mé nejvyšší Oběti. Místo víry je věrolomný. Místo pobožnosti páchá svatokrádež. Neposlušný sluha, bezbožný syn, nepřátelský bratr pohrdá Mými biskupy, opouští Moje svaté kněžstvo, odvažuje se budovat jiný oltář. Vyslovuje jinou modlitbu slovy, které nepocházejí ode Mne. Lživými oběťmi zlehčuje pravdu Mé Oběti. Opovažuje se nedbat na to, že ten, kdo pracuje proti Mému zřízení, přivolává na sebe věčný trest za svou nerozvážnou opovážlivost.
Tak jsou kvůli opovážlivosti ihned potrestáni Kare a Datan i Abiron, sotva se pokouší osobovat si obětní práva proti Mojžíšovi a Aronovi (Nm 16,27). Nechávám rozpuknout zemi a do hloubky roztrhnout, aby je stojící zaživa pohltila jako samotné odpadlíky. Můj rozhorlený hněv drtí nejen původce rozkolu, nýbrž i ostatních dvěstěpadesát účastníků tohoto šílenství a spiklenců, kteří jsou k té opovážlivosti spřažení s nimi. Ničí je blesk z mých rukou. Tak urychluje trest, aby tím napomínal a ukazoval, že cokoli se snaží bídníci spáchat lidskou zvůlí proti mým ustanovením, děje se proti mně.
Tak ani král Uziáš neuniká Mému hněvu a je naplno zasažen malomocenstvím, když odnáší kadidlo a proti vůli našeho Otce si osobuje právo na oběť, třebaže mu odporuje kněz Azariáš. Král neposlouchá a odmítá ustoupit. Na čele, kde jsou označováni Moji věrní, ho poznamenávám jako svého odpůrce (2 Pa 26,17-20). Také Aronovi synové jsou ihned zahlazeni před Mou tváří přísného soudce, sotva položí na oltář cizí oheň, který nepochází ode Mne. (O.Tomáš podle Sv.Cypriána,De unitate ecclesiae, Migne, Patrologia latina, III., IV, 17-18) (Pokr.)
+++
Vlčí mák
Vlčí mák armádu rudých květů
Vystavuje světu
Prý bez užitku v obilí
Však jak se střídá noc a den
Na černobílé paletě
Bůh rozhodil ten vlčí plevel
Ať v šachovnici rozkvete
+++
Bodlák
Bodlák už nebavilo
Na jednom místě být
Zkusil se přichytit
Kousek cesty jít
To nehodí se pro bodláky
Šeptaly si vlčí máky
Co neviděly víc než obilí
Bodlák teď roste
Obletován motýly
Je první mezi všemi
Kdo z divokých strání
Se do zahrady odvážili
http://eva.lopourova.sweb.cz
+++
APOŠTOLSKÝ DUCH SV.CYRILA A METODĚJE
Dějiny svědčí o tom, že Soluňští bratři Konstantin a Metoděj měli pravého apoštolského ducha, takže je právem nazýváme apoštoly. O Konstantinovi čteme v Chvalořeči Klimenta Ochridského: "Jako orel přeletoval na všechny strany, od východu na západ a od severu na jih. U Charazů a Saracénů, kde šlo o svatou víru, vystupoval ve shromážděních... Ve fulském národě zničil bezbožný klam... Slovanskému pak národu... byl určen za pastýře a učitele." Metoděj opouští oblíbené ticho monastýru, kdykoliv ho bratr volá, aby ho doprovázel na apoštolských cestách. A když po bratrově smrtí zůstává sám, neúnavně usiluje o prohloubení základů víry našich předků 16 let, dokud ho Pán života a smrti neodvolá.
V Chvalořeči o sv.Cyrilu a Metoději se uvádí o našich apoštolech: "Opásali pevně svá bedra dobrým činem a vírou, vzešli jako slunce a svými stopami osvěcovali temná místa..., nešetřili své duše, nešetřili svého těla, ale byli hotovi vždycky za pravou víru s rozkoší vypít kalich Kristův."
Je možné si představit většího apoštolského ducha? A čteme-li o nich životopisné zprávy jejich současníků, vidíme, že sv.Kliment Ochridský nenadsazoval. Dodnes nám Svatí Cyril s Metodějem názorně ukazují apoštolského ducha v jeho vnějším projevu. Víme však, že vnější činnost člověka pramení v jeho vnitřním životě. A proto se nám nabízejí otázky: Jaké jsou předpoklady apoštolského ducha? Dají se vyjádřit jedním slovem: Láska k bližnímu. Ovšem nikoli jakákoli láska, nýbrž jen taková, která vychází z Boha a vrací se k Bohu. Láska, která miluje všechny lidi v Bohu, pro Boha a podle Boží vůle. Láska, která sleduje především dokonalost, spásu, svatost milovaných. Vzorem je nám Bůh, který posílá svého Syna, aby zachránil lidstvo; pak sám Boží Syn, který z lásky k lidem jde až na smrt. Kdo chce mít apoštolského ducha, musí jít do školy nebeského Otce a Jeho božského Syna.
Láska, ze které vychází apoštolský duch, má jisté vlastnosti: je nezištná, obětavá, trpělivá a velkodušná (I Kor 13,7). Čím víc má kdo těchto vlastností, tím víc má apoštolského ducha. Člověk je totiž nakloněn k sobectví. Některý křesťan často skrývá vlastní pýchu, ješitnost a přílišnou ctižádostivost, a nechce si je přiznat. Pýcha však škodí jeho dílu. Přizná si ji teprve tehdy, až už je z toho navenek hrozná spoušť.
Usiluj o apoštolského ducha, jakým se vyznačovali sv.Cyril a Metoděj. To ale chce pěstovat v sobě nadpřirozenou lásku. Když apoštol Pavel vypočítává vlastnosti pravé lásky (I Kor 13,5), uvádí, že láska nehledá svůj prospěch. Dá se to sledovat i v apoštolském duchu. Proto apoštolský duch odvedl Konstantina z vytouženého ticha a klidu klášterního života. Apoštolský duch vyvedl Metoděje z blaženosti olympského monastýru, kde si mohl v klidu hojit zranění, jež utrpěl na Krymu při hledání ostatků sv.Klimenta, a oddávat se pokojnému rozjímání, do misijní práce na Moravě. Tak vítězil u obou apoštolský duch nad osobními a dobře odůvodněnými touhami po klášterním životě.
Dějiny křesťanské svatosti svědčí o tom, že bez ochoty k obětem není apoštolského ducha. Cyrilometodějské legendy říkají mnoho o ochotě našich apoštolů k obětem. Kolik však bylo v jejich životě obětí, o kterých knihy mlčí! Kolik bylo takových obětí, o kterých věděli jen oni a vševědoucí Bůh!
Jsou však mnozí nemocní a jiní, kdo se z jiných vážných důvodů nemohou věnovat apoštolské práci. Je-li jejich vnitřní život povznesen k Bohu, tedy je plný lásky, a potom nemůže postrádat apoštolského ducha, totiž zaměřenost ke spáse světa. Jedna a tatáž apoštolská láska vede jedny k neohroženému hlásání radostné zvěsti o Boží vládě, a druhé, aby svými modlitbami a neokázalými oběťmi podporovali v díle ty prvé. Čím vypjatější a obětavější je láska toho, kdo nemůže vyvíjet vnější činnost na poli apoštolátu, tím více se zaslouží svým neokázalým působením, svým utrpením, modlitbami a oběťmi o růst Boží vlády mezi lidmi.
Copak by mohla být sv.Terezie Ježíškova, která prožila svůj krátký život v ústraní, ochránkyní misií a misionářů, kdyby postrádala apoštolského ducha? U sv.Cyrila a Metoděje se harmonicky spojoval a prolínal vnější činný projev apoštolátu s vnitřním projevem trpným.
Sv.Cyrile a Metoději, vyproste nám u Pána otevřené srdce, abychom si v pravé lásce osvojili takového apoštolského ducha.
+++
Od Boha chceme jedno,
jen aby odpustil nám
co, to má vědět on
nám je ten zločin neznám
celý život jsme za zdí
v kouzelném žaláři,
káráme svoje štěstí,
že s nebem soutěží.
Edek
+++
Řeči besední
|
|
Tuto řeč začínám napřed sám se sebou a potom s dětmi a to takto: Všemohoucí a milosrdný Bůh mluvil skrze svého proroka Mojžíše, protože chtěl, aby se lidé na něj ptali a na jeho skutky. Věděl, že v poznání Boha je věčný život, a chtěl, aby se lidé dobrovolně obraceli k němu, kvůli čemuž dostali svobodnou vůli, aby v nich lepší část svobodně konala dobro, když si mohou vybrat i |
něco jiného, aby se mohli obrátit k Bohu a ptali se na něj. Proto říká: Zeptej se svého otce a poví, zeptej se svých starších. Zeptej se, a ukáží (Dt 22,7).
Copak bychom rozuměli křesťanské víře, kdybychom ji nepřijímali od svých rodičů a učitelů a neměli naučení i objasnění v Písmě svatém od učených? Když chce mít Pán Bůh ve svém království všechno v pořádku, uspořádal mladší i starší, prostší a učenější, aby jedni přijímali moudrost od druhých: podnítil starší a hodné zvláštní odplaty, aby představili mladším Boží podivuhodnost a jejich mysli aby obrátili k Boží milosti, a mladší aby se ptali starších na svého Boha, aby se v nich rozmáhala Boží milost a ochládala náchylnost k tomuto světu, když slyší, že jsou blažení, kdo jsou lační a žízní spravedlnosti, neboť budou nasyceni (Mt 5,6). A ti, kdo jsou lační a žízniví, obracejí se k tomu, jehož žádají. A kdo budou učení, budou jasně vynikat jako nebeské hvězdy u nesmírné věčnosti, ježto naučí mnohé spravedlnosti. (Dan 12,3) Naopak, cizí oheň uchvacuje neučený lid, jak praví jinde Písmo: Svůdnost světských věcí je cizí oheň. A ten oheň uchvátí nejspíš toho, kdo není učený, aby poznal Boha. (Jak 4,4) Pro duši je přirozené, že musí něco milovat a vždy chce něco milovat, a když nepozná něco statečného, obrátí milost alespoň k nestatečnému. A je také svornost mezi těmi, kdo se ptají po potřebném, a mezi těmi, kteří jim v dobrotě odpovídají: Rozmáhá se a roste milost, když svorně a jednomyslně budou rozumět pravdě, neboť nesvorné úmysly nemohou být snadno spolu.
Když tak o tom přemýšlím a vzpomínám na to, jak mi bylo v mládí milé slýchat něco o křesťanských věcech od svého otce a od matky, díky kterým jsem pak i získal nějaké vědomosti v Písmě, vymyslil jsem tyto knihy, jako aby se děti tázaly otce a otec jim odpovídal, aneb, jak uvádí sv.Augustin, když chtěl psát knihu o Nejsv.Trojici: Je užitečné, že různí různé a různým způsobem ne v různé, nýbrž v jedné víře píší knihy o jedné a téže věci, totiž aby byl Bůh poznán a milován, a tak aby jedna pravda křesťanské víry přišla k rozličným lidem jedné víry. Proč pak na mě reptají a vrčí pyšní anebo hloupí, kteří hyzdí vše, čemu sami nemohou rozumět, že píši česky? A kdo ví, komu to bude někdy užitečné a zábavné v Pánu? Sám to vím, a to, co chci říci, píše sv.Augustin, když dopsal knihu o Nejsv.Trojici, že mnoho mluvení nebude bez hříchu, jak uvádí Písmo. Kéž by tomu Bůh chtěl, abych říkal jen Boží slovo a hlásal Tvou chválu, Pane! Nejenže bych neměl hřích, ale vysloužil bych si dobrou odplatu. Jen mě, můj Bože, zachraň od mnohomluvnosti, jíž trpím uvnitř, ve své hubené duši před Tvou tváří! Pro to se modlím k Tvému milosrdenství, neboť nemlčím myšlením ani tehdy, když mlčím hlasem, a kdybych nemyslil nic jiného, než to, co by se Ti líbilo, neprosil bych, abys mě od toho mnoho mluvení ochránil. Moje myšlenky jsou však mnohdy takové, jaké poznáváš u lidí, totiž marné. Dej mi, Pane, ať jim nepovoluji, a pokud kdy v nich mám zalíbení, abych to zavrhl a v tom abych se ani chvíli nezdržel. A nedej jim, aby ve mně byly tak silné, že by mě držely, že bych podle nich jednal, nýbrž učiň mě odolným před nimi ve svědomí i v mém úmyslu. Proto ať znám to, že mám nejprve psát, což píši, aby to současné zaneprázdnění v Boží milosti zkrotilo ve mně zálibu v srdečné mnohomluvnosti! A proto opět pravím se sv. Augustinem: Budu myslet v zákoně Božím, ač ne vždy, ve dne i v noci, ale aspoň, kdy mohu. A své myšlenky těch drahých chvil, aby neupadly v zapomenutí, zaznamenávám písemně, a doufám v Boží milosrdenství, že v té pravdě, v níž jsem jist, učiní mě vytrvalým až do konce. Bude-li mi však ukázáno, že bych někde pochybil, rád se dám navést k pravdě. Proto vždy pravím: Poddávám se k církevní nápravě, ale ne, že by leckdo chtěl soudit mě a mé řeči, když je bere jinak, než myslím. A vy, mé děti, pojďte sem a poslouchejte mě. Budu vás učit Boží bázni (Ž 34,12).
+++
Máš Pána rád, ač jej nevidíš,
píšeš mu každý den kratičký
vzkaz, hned po ránu
a potom celý den.
Přiznáváš se, že schází ti,
že rád ho uvidíš
však jeho dům je odsud krok,
a můj je v nebi - víš?
Edek
+++
I.
Děti se začínají ptát otce, co je Bůh a skrze co má být poznán. Tak tedy dávej pozor. A to už bude první kapitola.
Milý tatíku! Když se tě smíme tázat, rádi bychom se dozvěděli, co je Bůh.
Otec: Ach, děti! Položili jste krátkou, ale dalekosáhlou a převysokou otázku. Rozum se nedá mýlit, že Bůh je. Všechno stvoření volá (Ž 100,3), že Bůh je. Stvořitel je, neboť nic se samo neučinilo. Proto všechen lid pohanský, židovský, křesťanský, kacíři i filosofové uznávají něco za Boha; ale co je Bůh, to lidský smysl neobsáhne. Proto pravím, že Bůh je svrchovaně nevýslovná věc, nad níž nelze pomyslet na nic lepšího, ani blaženějšího, ani velebnějšího.
Neboť v tom vyniká nad každou mysl, a vždy přesahuje vše andělské i lidské víc, než může kdo vypovědět nebo pomyslet. A tak, co Bůh není, nalezneme (Sv.Tomáš, Summa theologica, dále jen Sth,I,II,2), ale co je, toho nemůžeme dosáhnout. Neboť, ať si může někdo pomyslet sebevětší velebnost, vždy ji převyšuje. Ať člověk sebevíce povznese své srdce, Bůh ho vždy převyšuje (Ž 64,7). Proto došlo k mnoha pohanským bludům i odpadům, že si někdo vymýšlel Boha tak či onak a pak říkal, že tohle je Bůh. Ano, takový je smysl, abyste poznali svůj nesmysl a nerozum, že nemůžete poznat jasnost slavného Božství, ani duchovní záblesk tohoto vnitřního světla, v němž je Bůh, (Tm 6,16) k němuž nelze přistoupit. Jedině v pokoře zasloužíme, když se pevně držíme pravé křesťanské víry, že spatříme svého Boha, skrze Krista, našeho Pána, když nám budou dočista srdečné oči očištěny v jeho věčném království. Nedej Bůh, aby nás však hřích dokonce zaslepil, že bychom, na Boha zapomněli, kdybychom ho v pravé víře nemilovali. A tak uvádí Písmo: Neuvěříte-li, neporozumíte. (Iz 7,9) Proto se, děti, sluší myslet i mluvit o té vznešené věci s bázní a se strachem a se skromností, a velmi snažným nasloucháním v nábožném srdci a s milostí; neposlouchat však ze zvědavosti, neboť není nebezpečnější blud, než zabloudit v tom, co je Bůh, a přijmout to za Boha, ježto Bohem není. Není nic těžšího, než dosáhnout rozumem k té tak svrchované bytosti, avšak nemůže také být nic také užitečnějšího nad ni nalezeno, než to, co kdo věrně, právě, bez bludu může poznat o slavném Bohu. A proto, kdo má s kým bezpečně o takových věcech rozmlouvat v Boží milosti nebo číst, učiň, jako uvádí o sobě sv.Augustin v knihách o Nejsv.Trojici, když říká: -Neopomenu se, kde chybují, tázat se; ani se nebudu stydět, kde bych pobloudil, dát se o pravdě poučit. A také, kdo mě slyší nebo čte mé knihy, kde si je se mnou jist, tam drž se mnou, kde chybuje, totiž kde pozná, že dříve bloudil, když jinak mínil než tomu je, vrať se ke mně, a kde pozná můj blud, pouč mě. A tak spolu kráčejme cestou milosti a vždy se upínejme k tomu, o němž praví Písmo: Hledejte tvář jeho (Ž 105,4).
+++
Zde je můj dopis pro ten svět,
který mi nechtěl psát,
příroda každé z prostých vět
dá něžný majestát.
Svou zprávu svěří rukám,
jež jsou mi ukryté
kéž z lásky k ní, mí krajané,
mírně mě soudíte. Edek
+++
II.
Jak je každá věc skrze Boha a bez něho není nic učiněno, a co je Bůh, kudy lze nejsnáze dojít k jeho poznáni? Děti se ptají:
Jakto, tatíku, že je Bůh obecně v řeči, a přece je tak vzdálen tomu, aby mohl být poznán, co je?
Otec: Ovšem to, že o něm mluvíme a víme o něm, že je, o čemž se rozum nemůže mýlit, kdyby nebylo Boha, jenž je uzavřen ve své je velebnosti, převyšuje všechny věci a náš rozum, takže nepochopíme, co Bůh je. A tak praví Bůh skrze proroka: Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše. (Iz 55,9) Avšak milosrdný Pán, jemuž je potěšením být s lidskými syny, (Př 8,31) aby oni měli potěšení a spasitelné zakoušení v něm, pravil a ukazoval lidem, co je: Ne proto, aby lidé, mohli úplně pochopit, co je, ale, jak jsem řekl, aby měli příležitost a útěchu zakoušet myšlenky o něm, a hledáním ho dosahovat a vyhýbat se marnému myšlení, když uvažují o Bohu to i ono a v jeho milosti aby se těšili. A tak při té příležitosti, když spolu hledáme, co je Bůh, připomeňme ono slovo, jež říká Bůh Mojžíšovi, když jej posílá k lidu hebrejskému a on se táže, když říká: (Ex 3,13) A kdo jsi Ty, Pane? Jak lidu odpovím, otáže-li se: kdo je ten, jenž je tě k nám poslal? Jsem, který jsem, tak odpověz lidu, ten, jenž mě poslal k vám (Sth, I,3,4). K tomu praví sv. Bernard: Není slovo, jež by lépe přiléhalo k té věčnosti, kterou Bůh je, než slovo je. Nazýváš-li Boha velikým, dobrým, blaženým, moudrým, nebo cokoli takového o něm pravíš, vše může být rozuměno v tom, když pravíš, že je, neboť to je mu vlastní, být, být tím vším, a kdybys přidal i sto takových věcí, nechybil bys tím, když říkáš, že je. Říkáš-li k tomu něco, nic jsi nepřidal, a pak-li neříkáš, nic jsi neubral, neboť jediný sám Bůh je právě bez jakékoli proměny: vždy týž, vždy též, vždy tudíž a vždy také sám v sobě; a o jiné ani jedné věci, která Bohem není, se nedá vypovídat v plné pravdě: je, neboť kromě něho není žádná věc bez pohnutí a bez proměny sama v sobě. A tak Bůh je a bez Boha není nic, neboť jako on sám není bez sebe, také bez něho nic nemůže být. On je sobě, on je všemu. A tak je jaksi jediný on, který je svým bytím, i to, že jsou skrze něho všechny jiné věci, je. Bůh také je počátek všeho. Mnohé věci se nazývají a jsou počátkem jiných věcí, ale i ty mají své počátky od dřívějších, až tak se vždy dojde k tomu, že každý počátek jiné věci, která není Bůh (anebo všechny ty počátky), má svůj počátek od tohoto prvního počátku, jenž je bez počátku, vždy sám v sobě, bez proměny i bez pohnutí, vždy trvá. Neboť kdyby někdy nebyl, jak by to dal sobě, aby byl a. počal být? A tak je Bůh pravý počátek všeho, jenž je bez počátku, a od něho má všechno svůj počátek. Nic s ním není od věčnosti, skrze něho je vše, v němž je vše, z něhož je vše, (Řím 11,36) ne jako ze semene, ale jako od Stvořitele; skrze něho je všechno, také nikde není nic jiného, jenž by kromě něho co učinil jakkoli. Bůh činí, co kdy skrze koho ráčí, ale ten účinek je více skrze Boha než skrze toho, jímž to činí. V něm je vše, ne tak jako něco bude v mistě, ale v jeho moci je to vše, co je. Nadarmo hledají filosofové, z čeho je počátek světa. Pro Boha není zapotřebí nic, z čeho by učinil svět, když chtěl, bez něhož by nemohl sám svou mocí počít svět anebo si to nestvořit z ničeho, z něhož by pak učinil svět, nýbrž sám svou mocí nebo ze své moci skrze svou moudrost, rovnou sobě ve své dobrotě, aby dal účast sebe i stvoření, učinil vše a uspořádal a udržuje, když to stvořil z ničeho. Kéž od nás odstoupí, abychom zatoužili smýšlet, jak jsou v tom oklamáni jistí bloudící (manichejští), aby ze sebe, totiž ze své neporušené a neproměnné podstaty učinil Bůh některé věci, jež, ač jsou dobré, jsou však porušitelné a proměnlivé. (Pokr.), Tomáš B. podle Tomáše Štítného (Viz Budyšínský rukopis)
+++
15.7. Sv.Bonaventura – Milostiplná
|
|
Nová rosa na svět kane, v novost nové ratolesti, nová věc se nově stane, nové světlo má se vznésti: Boží dobrota to věstí: Hle, zdroj vody požehnané dává zemi vláhy štěstí víc vždy Boží láskou plane.
Dřevo stromu Žití hostí tam ve svém středu rajský sad. Vypěstován je duchovností a kdo smí z jeho plodu brát dar slasti může rozlévat. Podobný není v minulosti; dnešní ni budoucnosti řád, nezná strom také zázračnosti.
Archu vzdělal Noe spásnou, pouze z vybraného dříví', a pak vstoupil s myslí jasnou Noe, žena, syn, tvor živý. Ze světců Bůh Matku šťastnou mít chtěl v Tobě milostivý vstoupiv mocí přeúžasnou shladil hřích a počin křivý. přel.ctih.Alfred Fuchs |
+++
Nová evangelizace=obnova řádu v Církvi (7)
Jakým způsobem mám rozjímat, abych jako člen řádu žil v tvém duchu, Otče Dominiku?
Všechny způsoby či metody rozjímání, které ti doporučují učitelé duchovního života, jsou dobré. Jednomu se zamlouvá ta, druhému ona metoda. Dříve, než si zvolíš svůj způsob rozjímání, snaž se osvojit si více způsobů, aby sis nakonec zvolil pro sebe ten způsob, při kterém se ti nejsnáze rozjímá, nebo při kterém se ti zdařilo odstranit některou svou chybu či nectnost, nebo při kterém tvoje duše dojatě zakusila vliv rozjímavé modlitby. V tomto smyslu je tolik druhů rozjímavé modlitby, kolik je lidí. Dokonce lze říci, že i ty sám jako každý člověk můžeš používat mnoho způsobů rozjímavé modlitby sobě vlastních, abys podle rozličné duševní nálady mohl požívat více rozličných způsobů.
Jaký způsob rozjímání mám používat, když chci rozjímat co nejjednodušeji?
|
|
Napřed si přečti si něco buď Písma sv., nebo z Následování Ježíše Krista od Tomáše Kempenského, nebo ze života nějakého světce. Potom srovnávej svůj život, své jednání, své oběti a utrpení, jakož i své myšlenky a řeči s přečteným, a s tím, co ti doporučuje kniha, co ti radí nebo předvádí ve svém životě ten který světec či světice, nebo s tím, co on činil nebo jaké utrpení a oběti podstupoval v takových okolnostech. Nakonec se rozhodni, co chceš od této chvíle činit, čeho se chceš vyvarovat, který hřích chceš přemáhat a kterou ctnost začneš cvičit, kterou neřest přemáhat. |
Hlavně si stanov určitou hodinu k rozjímání, třeba ráno nebo večer. Potom vždycky v tu hodinu s pevným předsevzetím rozjímej a nikdy to bez důležité příčiny neodkládej. Časově jasně neustálené rozjímání je skoro bez účinku.
+++
Chvála řádu
Kdo je svobodnější?
Než ptáci v oblacích.
A i oni podléhají Řádu,
který jim dal na počátku
Otec všehomíru.
Opěvují Ho dennodenně ~ svým
vznešeným letem.
Vzdávají mu chválu
každý den hlavně skřivánci k ránu.
Ladislava Lopraisová
+++
Když se denně modlím růženec, nemusím už rozjímat nic jiného?
Tvoje každodenní rozjímání je k tomu, abys postupně a po pořádku, soustavně poznával náboženské pravdy, prohluboval si je, důkladně jim rozuměl, abys podle těch důkladně a správně poznaných a procítěných pravd uspořádal své nitro, své počínání, slova i skutky, i své snášení bolestí a utrpení. Když se modlíš růženec, sice tyto pravdy také rozjímáš, ale jsou to vždycky jen stejné pravdy. Navíc, ty pravdy v každém desátku jdou příliš rychle za sebou, takže si je nemůžeš dostatečně prohloubit. Růženec je ti tedy spíše jakýsi přehled základních pravd tvého náboženství a je jako prostředek k utvrzení rozjímání. Pokud není tvoje duše dost vycvičena v pohotovém rozjímání, nenajde tak snadno v růženci ty pravdy, jež jsou skryty v jednotlivých tajemstvích, a marně by se tedy namáhala. Doporučuji ti napřed rozjímat, třeba časně ráno, a potom se mezi dnem modlit růženec, aby tvá duše měla příležitost trochu se zase zotavit, vzpomenout si na ranní dobrá předsevzetí, obnovit je při růženci, a po celý den se oddávat přímluvě Matky Boží anebo setrvávat v duchu u nohou Ježíšových, u kříže, u svatostánku.
Není výjimka z tohoto pravidla?
Každé pravidlo má své výjimky. Výjimečně se smíš modlit růženec místo rozjímání.
Předně, když se snažíš rozjímat, ale nedaří se ti to. V tom případě se raději se modli růženec, než abys setrvával v nečinnosti a v rozmrzelosti až uplyne čas stanovený k rozjímání; -
Dále, když cítíš zvláštní půvab a jakousi přitažlivost k růženci. Boží milost se ti uděluje rozličnými způsoby. Stává se, že se Bohu zalíbilo otevřít skryté poklady moudrosti a milosti, uložené v růženci, pokorné a upřímné duši. Proto hleď poslechnout Božího hlasu a čerpej z toho pramene, který ti Bůh mu otevírá.
Konečně, když to žádají zvláštní okolnosti, třeba svátek Panny Marie Růžencové, říjen – růžencový měsíc.
Jak mám uvažovat o jednotlivých tajemstvích sv. růžence, abych se dobře modlil?
Když se chceš dobře modlit růženec, potřebuješ k tomu předně rozumět tajemstvím, dále se je snaž procítit a jinak si je vnitřně osvojit, a konečně si z nich vyber vybrat. si z nich to, co se pro tvůj stav zrovna nejlépe hodí.
Rozumět jednotlivým tajemstvím není snadné. Nejlépe jim porozumíš, kdo čteš a často si opakuješ evangelium, protože evangelium nejlépe podává život Pána Ježíše a Panny Marie.
Procítit, ale nejen procítit, nýbrž všestranně si vnitřně osvojit jednotlivé tajemství můžeš jedině tehdy, když ti to Bůh dá. Když tento dar od Boha obdržíš, zakusíš při modlitbě sv. růžence jakousi vnitřní rozkoš, blaho a spokojenost, které se ti rozlévá v duši.
Vyber si z každého tajemství to, co se právě pro tvůj duševní stav i tvé okolnosti hodí. To dovede málokdo. Mnohý si dovede každou tu pravdu podávanou tajemstvím rozložit, chápe ji, rozumí jí, ale nedovede si z ní vzít to, co mu ta pravda podává pro jeho duši. Málokdo si dovede říci: toto tajemství chce, abych odložil tuto chybu, nebo abych se cvičil v této ctnosti. Kdo si chceš osvojit tohle čerpání příznivých podnětů pro tvůj život z růžencových tajemství, tak musíš napřed jednotlivé tajemství znát, ale nejen pamětí a rozumem, lidově řečenou hlavou, nýbrž také srdcem, čili musíš mít ve svém nitru velikou a neustávající žádostivost po dokonalosti.
Když takto velice a vytrvale toužíš po tom, abys poznal duchovní život, abys byl Pánu Ježíši milý, abys žil jenom pro něho, takže na nic jiného tolik nemyslíš, za nic jiného tolik neprosíš, a pro nic jiného nekonáš tak tvrdá pokání před křížem, pak ti Bůh jistě pomůže. Potom ti při rozjímání nejenže zjeví i ty nejjemnější a nejvyšší záhyby věčných pravd, nýbrž ti také dá najevo, co se z nich hodí pro tvou duši, abys dosáhl svatosti, po níž toužíš.
Čeho si mám při jednotlivých tajemstvích zvláště všímat?
Když toužíš po pokroku svého vnitřního života, sleduj hlavně tu vnitřní, důvěrnou stránku každého tajemství. Uvažuj, co je pohnutkou, že Kristus jedná právě tak, jak jedná a ne jinak? Co je vnitřní pohnutkou počínání Panny Marie? - Když si to náležitě uvědomíš, tak nalézáš samotné jádro tajemství, tajemné hlubiny evangelia.
Když si mám tedy osvojovat ducha modlitby, stačí mi k tomu těch několik okamžiků, co rozjímám nebo co se modlím růženec?
To nestačí. Snaž se modlit po celý den, podle slov Páně, že vždycky je třeba se modlit a neustávat. Toto přikázání plníš tím, že si zvykáš vždy a všude myslit na Boží přítomnost.
Jak mohu ustavičně myslet na Boží přítomnost?
Snaž se myslit na to, že Bůh vše vidí, že Bůh je ti vzorem a že Bůh je tvým pomocníkem.
Bůh vidí všechno. On vidí až na dno tvé duše, a zná tě lépe, než ty znáš sebe. To vtiskuje tvé duši nejen spasitelnou bázeň před každým hříchem, nýbrž i touhu jemu líbit se Bohu.
Bůh je tvým vzorem. Bůh je nejdokonalejší. A ty máš být dokonalý nejen jako člověk, ale jako Bůh. Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš Otec. Snaž se o tom neustále přemýšlet. Tak máš ustavičně pamatovat na Boží svrchovanou dokonalost. Podřizuj se Boží dokonalosti. Vylučuj kvůli tomu všechno, co tě ruší - tělo, svět a ďábel. Utlum okolní světské rušivé činitele – odcházej často do ústraní. Odejdi z působnosti ďábla – hledej ústraní v Božím domě, aby ses mu ubránil silou víry. Umrtvuj své tělo a kajícně se před Bohem pokořuj. Tak se snaž, aby ses stal jedinečným a neopakovatelným, zkrátka originálním obrazem Boží dokonalost v každé myšlence a slově, v každém skutku, ale i v každé dobrovolně ochotně přinesené oběti a podstoupené bolesti.
Bůh je tvůj pomocník. Je milosrdný. Nejenže ví o každém tvém hnutí, myšlence, touze a přání, nýbrž s tebou lidsky cítí, protože je vtělený. Nespokojuje se s tím, že nad tebou neustále bdí s otcovskou péčí a že tě učí svým příkladem. Jde ti na pomoc jako tvůj Bratr a Spasitel, abys dobře a lehce vykonal práci a přinesl oběti, které od tebe žádá. A právě tato úvaha je vydatnou oporou tvé slabé a bojácné duši, a také pevnou a milou útěchou.
Kdykoli se myšlenkově vzdaluješ Bohu nebo tě něco od těchto myšlenek odvádí, připomeň si, že v Bohu žijeme, pohybujeme se a jsme, zkrátka že jsi ponořen do Boha, a nemůžeš z Boha nikam vypadnout, ledaže by ses dopustil hříchu. Tak i tvé úsilí ustavičně se vyvarovat hříchu je doprovodem tvého myšlení na Boží přítomnost.
+++
Sv.Bonaventura - Immaculata
Tajemné viděl znamení,
zázraků plné svatý Jan
v nebes přejasném záření'
zjev dal mu zříti nebes Pán.
Úkaz doposud neslýchán.
Hádankovité vidění,
pokyn tak spasitelný dán,
že vše se divem promění.
V nebe zář dáno jemu zřít.
Ze na tam v šatě slunečném,
u jejích nohou luny svit
a hlavy její tvoří lem
dvanáctihvězdný diadém,
jenž svítí nebes nad blankyt,
neb její život naplnit
chtěl Bůh v svém lesku přesvatém.
Kdo jiný označován jest
v té ženě, než Ty sama jen?
Tebe prorocká míní zvěst,
z Tebe jediné ze všech žen
Spasitel světa narozen,
Slunce, jež přezáří sbor hvězd,
voj nebes je mu podroben, d
dav blažených mu v:zdává čest.
K Tvým nohám světlý měsíc kles,
k nim rozestřel on záři svou,
Tvá vláda sahá do nebes,
hvězd dvanáct, jež máš nad hlavou
je patriarchů oslavou
a dvanácterý jas a ples
je spojen s Tvojí postavou,
jejž apoštolský zástup vznes.
Veškera v Tobě přebývá ctnost,
náplň milosti na věčnost,
v Tobě, ó Panno zářivá
je všechna přednost, všechna
Tys naší zdoby ve1kost,
slunce, které se neskrývá,
Tvé slávy září velebnost,
Světlo, jež dáš, se nestmívá.
Věštby svatých, božích knih
naplněné se zastkvěly,
co zřeli staří v obrazech,
co v hádankách jen viděli,
to Anděl mezi Anděly
již Tobě pravil ve slovech..
Až k Tobě věštby dospěly:
vše poznáno je jasně v nich.
Zdrávas, útěchy dáváš jas,
Hvězdo v boj moře živelný,
Zdrávas, svou očistou nás spas.
Panenství zjeve světelný,
Čistoty květe úbělný, Panno,
Ty Boha počalas,
vždyť tys ten kámen úhelný,
v němž ukončil se předobraz.
Tvůj byt je nadnebeská říš,
po Boží sedíš pravici,
po boku Syna Tvá je výš,
Královno nebe řídící.
Ty posiluješ lkající,
čím víc kdo slábne, tím Ty blíž:
Ty sílíš Sobě sloužící,
Své pomoci jim udělíš.
+++
Javor
Barevní andělé
Letos se objevili
O něco později
V korunách stromů
Žlutili a červenili
Nebylo to vážné
skotačili spolu
tak polili barvami
jen půlku koruny
a zbytek stromu
nechali v zeleni
andělé podzimu
práci dluží jeseni
a barvy stromu
+++
Profesionál v nejvyšších službách (4)
Povolání ke spolupráci s Nejvyšším
Úcta k naší společné panenské Matce jako k prvnímu a nejbližšímu člověku, spolupracujícímu s věčným Otcem na obnově a vrcholném zdokonalení lidstva a světa ti poskytuje zvláštní obohacení s ohledem na tvé povolání jako Mého dítěte stát se také Mým důvěrníkem (1 Kor 3,6). Zvu tě, abys doplnil, co zbývá vytrpět do plné míry mého utrpení pro Moje Tělo, totiž pro shromáždění Mých dětí.
Život naší společné panenské Máti jako Moje první důvěrné spolupracovnice je živoucím osobním vyznáním a důkazem, že utrpení v životě mých dětí je přínosné pro obnovu lidstva a světa, a k řízení jejich vrcholného zdokonalení. Naše panenská Matka víc než ty a než kterékoli jiné moje dítě a víc než celé moje lidstvo dohromady odpovídá na povolání doplňovat to, co chybí utrpení jediného Dítěte Nejvyššího pro Mé Tělo, pro shromáždění Mých věrných dětí.
Tím, že je svou přítomností svědkyní utrpení svého jediného Dítěte a svým soucitem má na něm účast, nabízí zvláštní přínos k radostné zvěsti utrpení. Tak Maria na svém těle i ve svém křišťálově průzračném Srdci doplňuje, co ještě zbývá k doplnění utrpení svého jediného Dítěte Nejvyššího.
Avšak celé Moje lidstvo, z něhož si vyděluji zvláště tebe jako profesionála, vyzývám k následování příkladu naší panenské Máti. Uprostřed celého lidstva máš obzvláště ty přispět k doplnění toho, co ještě zbývá na dovršení utrpení jediného Dítěte Nejvyššího kvůli dobru Mého tajemného Těla. I když si tě vybírám, volím, připravuji a posvěcuji jako svého zvláštního důvěrníka a spolupracovníka na spáse tebe a všech ostatních, očekávám od tebe nejen spolupráci obrácenou navenek, směrem k činorodosti, nýbrž také obrácenou dovnitř, směrem k snášení utrpení a bolestného očišťování.
Vidíš, že s tebou jednám úplně otevřeně. Nechci ti podávat žádné opium. Ani v nejmenším ti nezakrývám nutnost utrpení. Když se podílíš na Mém utrpení, tak máš ve svých strastech zvláštní osobní účast na nekonečném pokladu obnovy a rozvoje sebe samého a tvým prostřednictvím také obnovy a rozvoje ostatních a celého světa. Tak máš pozvání sdílet to s ostatními.
Ve velkém tajemství obnovy a nekonečně zdokonalujícím rozvoji lidstva a v tajemství mého tajemného Těla najdeš opravdu záchranný význam. Náležitou odpovědí na své utrpení získáš zásluhy pro Moje tajemné Tělo. Když trpíš spolu se Mnou, tak čerpáš ode Mne nejen sílu, nýbrž také sám svým utrpením doplňuješ, co zbývá vytrpět do plné míry Mých útrap. Moje utrpení působí dobro tvé obnovy a zušlechtění, a s tebou pak i obnovu a zušlechtění ostatních a zdokonalení světa. Takové dobro je samo o sobě nevyčerpatelné a nekonečné. Nemůžeš k tomu sám nic přidat. Přesto otevírám v tajemství shromáždění Mých dětí jako svého Těla všem tvým útrapám své obnovné a nekonečně zdokonalující utrpení. Pokud ty – kdykoli a kdekoli na světě - přijmeš účast na Mém utrpení, doplníš svým způsobem ono utrpení, jímž dokonávám obnovu a nekonečné zdokonalení lidstva a světa.
Má to snad znamenat, že Moje dokonané utrpení není úplné? Vůbec ne. Obnova a nekonečné zdokonalení lidstva a světa, zahájené z usmiřující lásky, zůstává a nadále se otevírá lásce nacházející se v tvém utrpení.
Staň se Mým důvěrníkem následováním záslužného příkladu naší Máti! Staň se součástí vznešeného povolání Mého věčného dětství a mládí! Svěř se mému vedení tak jako Maria, kterou činím spoluvykupitelkou tebe spolu s celým lidstvem uprostřed světa! Jako všemohoucí Vykupitel mám moc učinit i tebe dalším spoluvykupitelem tebe samého, lidstva a celého světa. Třebaže se žádné z Mých dětí nemůže účastnit obnovy a zdokonalení jako sám Vykupitel a naše panenská Maminka, přesto ti náš nejvyšší Otec nabízí vznešené povolání a výsadu stát se spoluvykupitelem tím, že se svým záslužným utrpením, dobročinností a projevy lásky budeš podílet na vylití těchto vrcholně zdokonalujících hodnot na celé lidstvo a na celý svět. A celé stvoření naléhavě potřebuje velkodušné povznesení.
Jsi stvořen jako Můj obraz podle mé podoby, a to jako jedinečný, neopakovatelný a originální čili původní! Proto neváhej! Můžeš a máš být originálním spoluvykupitelem sebe sama, ba i celého lidstva a světa. Čekám na tvůj docela nový a původní přínos na díle obnovy a zdokonalení lidstva a světa.
Když naše společná panenská Máti odpovídá na Mé pozvání stát se spoluvykupitelkou lidstva a světa, tak ti poskytuje nepřeberný vzor obnovené a zdokonalující hodnoty smysluplného utrpení a dobrých skutků i osobního mateřského pozvání ve jménu Mém. Zvláště v době, kdy může Moje tajemné Tělo zakoušet citelné zkoušky a utrpení, poskytuje ti tato pravda o naší společné Máti vznešený obraz. Ten ti připomíná, že veškeré tvoje utrpení a úkony lásky může být obnovné a naprosto zdokonalující pro tebe, i pro celé lidstvo a pro celý svět, a že Můj kříž musíš znovu prožívat jako zasazený do středu světa a nesený zvláště tebou k nekonečnému zušlechtění tebe, lidstva a světa. TOP (Pokr.)
+++
Sv.Bonaventura – MARIA-ESTHER
Co pokornější Tebe jest,
kdyby kdo přešel světa kraj?
Kde mohlo více slastí kvést,
co ničí všecku bludnou báj?
Nauky svaté skrytý taj
praví, že milost, ctnost a čest,
čistoty svaté celý ráj
Tvá duše jasná směla nést.
Oblíbil si Tebe Král,
neb pokornější nenašel.
Co tvorů v světě v šíř i v dál
neshledal také krásy pel.
V milostném jase Tebe zřel
a nejsladší Ti dary dal,
nad všecky Tebe zvýšit spěl,
jak toho nikdo nepoznal.
Sok zdolán, který léčky klad,
je značen jménem Amana,
a blízký, nízký, slizký had,
zlá rota z výšin vyhnaná,
hle, do pekla je seslána,
neb způsobila její pád
již Tvoje pata žehnaná
a Bůh se ráčil smilovat.
Jak svého oka zornici
Ty sluhy Krále ostříháš,
ó Máti, lidstvo těšící,
Tys věrná svého stáda stráž.
Vždyť ženichem Ty Krále máš,
ďábla svou potřeš pravicí,
Tys kniha, v níž je zákon náš,
Tys svatostánek zářící.
Tys jarní květ, Tys lilie,
květ květů, Ty jsi panen skvost,
zdroj, který pomoc vylije,
ochrana lidí na věčnost.
Dech taký šíří Tvoje ctnost,
že zvá1en Anděl Rady je,
vyhnanství končí, nemilost,
Tvou pomocí, ó Marie!
+++
Sv.Cyril a Metoděj - obliba řeholního života
|
|
Kde není ve vážnosti láska dávající se Bohu bezvýhradně a nerozděleným srdcem, tam není ve vážnosti ani láska blíženská ani láska manželská. Kde chybí úcta k manželské rodině, tam společnost trpí nedostatkem úcty k duchovní rodině řeholní. To, co napřed nějakou dobru zrálo v duši svatého Metoděje, projevilo se |
naplno, když se vzdal možnosti své závratné kariéry ve státní službě a odešel do ticha monastýru na Olympu.
Pomíjivou slávu tohoto světa vyměnil za pevnou naději na slávu věčnou, blahobyt za prostotu a chudobu klášterního života Záliba ve společném životě v poslušnosti a podřizování se druhým zvítězila nad jakýmkoli našeptáváním sebelásky. V krátké době se svatý Metoděj stal mnichem podle řehole sv.Bazila. Přes jeho mládí si ho bratři brzy zvolili opatem kláštera. Copak by to bylo myslitelné, kdyby u něho neviděli opravdovou lásku k duchovnímu životu řeholní rodiny?
Co to znamená milovat řeholní život? Co člověk miluje, toho si váží, to dělá nejlépe a poctivě. Snadno odbývá to, co nemá rád. Tak je tomu v každém povolání. Na těch, kdo se zasvětili Bohu a usilují o dokonalost života v řeholním povolání, se proto žádá, aby si oblíbili řeholní život, protože jedině tak splní svůj úkol podle Božích plánů. Dokonalosti čili svatosti, která je cílem našeho života, nelze dosáhnout bez opravdové lásky k řeholnímu způsobu života.
Co přesněji značí oblíbit si řeholní způsob života? Jde o vytváření jistého životního stylu, pro který nenacházíme v okolním světě dost vzorů. Tady nejde zdaleka jen o to počínat si nějakým zvláštním způsobem, aby nás okolní svět začal jako takové uznávat. Nejde jen o to, abychom našli vlastní totožnost tak, aby si nás začal svět vážit, ani abychom si my sami sebe začali více či méně vážit podle toho, jak splníme svůj ideál řeholního způsobu života. My lidé nevynalézáme tento způsob života, ani jej zkusmo neobjevujeme, nýbrž dávno před námi.jej prožívali sv.Cyril a Metoděj Je třeba si jej zamilovat takový, jaký je. Znamená to oblíbit si všechno, co k němu patří, co je jeho podstatou, jakož i to, co ji doprovází a zkrášluje.
Kdo miluje řeholní život, ten má ve vážnosti také řeholní předpisy, vyjádřené ve Stanovách, které jsou důležité jako ústava ve státě. Přitom pamatuje, že bez obětavé lásky k Bohu a k bližním, tedy zvláště k Církvi svaté, zastupované biskupy a kněžstvem, by mu žádné stanovy nebyly nic platné. Miluje zvyky své řeholní rodiny, protože se v nich uchovává původní duch Slovanských apoštolů. Miluje klášterní ticho jako podmínku stálé rozmluvy s Bohem v modlitbě. Miluje svou celu a opouští ji pouze za účelem apoštolského působení. Miluje svůj řeholní oděv jako symbol svého zasvěcení a prostředek svědectví Kristu a jeho radostné zvěsti. Miluje řeholní rodinu, které dává vždy přednost před každým jiným společenstvím. Tam nachází v pozemském prostředí náznaky božského domova a nebeské vlasti.
Řeholní život je krásná mozaika, složená z mnoha pestrých úkolů, úkonů ctností a dobrovolně přijatých povinností, které tryskají z pramene zasvěcení Bohu. Člověk potom kráčí k Bohu spolu s blahoslavenou Pannou Marií a v doprovodu nějaké další osoby svatého života, jako je sv.František, sv.Dominik, sv.Anežka, sv.Zdislava a jiní. Krása tohoto díla, na němž se řeholník či řeholnice osobně podílí, však vyžaduje přítomnost všech jejich účastníků na svém místě. Krásný tvar řeholního života jasně vynikne společensky teprve s jistým odstupem - místním i časovým.
Po Druhém vatikánském sněmu si mnoho lidí usmyslelo, že je třeba odložit mnohé věci z dřívějšího způsobu řeholního života. Dostali totiž strach, že budou ve společnosti a ve světě vůbec vyhlížet jako docela cizorodé těleso, od něhož se každý s nelibostí odtáhne. Překotně tedy opouštěli jednu věc za druhou, až jim z řeholního života vyprchala sama jeho podstata. Pak najednou zjistili, že se jim z klášterů, které odedávna vyzařovaly teplo domova a jas nebeské vlasti, staly šedivé noclehárny a stravovny hrstky dost podivných existencí. Podnikli tedy všechno možné pro to, aby začali poskytovat okolní společnosti nabídku nějakých zajímavých a lákavých atrakcí. Hledali způsob, jak se prosadit ve společnosti, jak najít své místo v moderní společnosti.
Jiní zase odmítli výzvy otců z Druhého vatikánského sněmu a řekli si: Žádné změny nepřipustíme! Zachováme a budeme neustále křísit všechno tak, jak to bylo zavedené před sněmem. Pohodlně se pak stáhli do středověkých ulit. Výsledkem pak byla jakási dalekosáhlá křeč staromilství. Celé tradiční uspořádání života v různých řeholích a jejich duchovní působení se na mnoha místech stalo břemenem, ubíjejícím hrstku těch, které si Pán povolává. Mnozí vyčerpaní na těle i na duchu prchají z kláštera.
Právem se můžeme ptát: Milovali vůbec někdy řeholní život ti, kdo jej v poslední době opustili? Láska je silnější než smrt. Vrtkavý cit však vyprchá. A ten často zastupoval na počátku jejich řeholního života lásku. Proto nevydržel. Pravá, ryzí láska k řeholnímu životu, jaká vedla svaté Cyrila a Metoděje vždy znovu a znovu do ticha kláštera, kdykoli splnili své duchovní poslání ve světě, taková láska vytrvá i za nepohody. Pokud se kdy přičiňovali o nějaké změny v klášterním životě, tedy pro sblížení východní duchovosti baziliánské s duchovostí sv.Benedikta.
Tak ani dnes nelze zapomínat, že všechny změny v řeholním životě a v celém životě Božího lidu, které podnítil II. vatikánský koncil, nemají podnikat sami lidé, ale především Duch svatý. Změny v řeholích pak má podnikat svými přímluvami duch sv.Františka, duch sv.Dominika a jiných. A člověk má především naslouchat jejich duchovnímu vedení, osvojit si jejich duchovost, a žít tak opravdově a naplno. Jedině tak najde svou totožnost, bez ohledu na to, co na to řeknou lidé ve světě, zda se jim to bude líbit či budou z toho znechuceni.
Svatí Cyrile a Metoději, orodujte za nás!
+++
CHRPA
Jsem láska
Rostu všude u cesty
Vlastně jsem rostla
Pak jakési neštěstí
Ve vzduchu se ochladilo
Až ztratila jsem tep
Srdce se mi zastavilo
Ale já jsem přece láska
Bez kompromisu rozdávám se
Zas vykvetu kolem cest
Utrpením posílena
Porostu i na předměstích
V slumech velkoměst
Není srdce jež neznala bych
Svým modrým okem svést
+++
Růženec obepíná celý vesmír - Radostný růženec (2)
4. kterého jsi v chrámě obětovala
Je to Moje vůle, že si přeji, aby Můj stvořený vesmír jasně vynikl jako svět až později. Když jej uvádím do svého světla, tedy vstupuje stvořený vesmír do fáze záření.
Avšak i tvoje myšlení se ubírá postupně. Cesta tvého myšlení od přirozeného života k vyššímu se ubírá po stupních, které ti ponechávám k objevení ve věcech. Ve věcech se nachází něco více dobrého, pravdivého a ušlechtilého, a něco méně. Více a méně se říká o různém podle toho, jak se blíží něčemu, co je nejvíce. Je tedy něco nejpravdivějšího, nejlepšího a nejušlechtilejšího, a proto je to největší jsoucno. Co je nejvíce pravdivé, je největší jsoucno. Co se však největším nazývá v nějakém rodu, to je příčinou všeho, co je toho rodu, jako oheň, který je nejvíce teplý, je příčinou všeho teplého. Je tedy něco, co je příčinou bytí a dobroty a jakékoli dokonalosti ve všech věcech. To ti říká rozum, ale Mne si musíš zamilovat nejen celou myslí, nýbrž celým srdcem.
Tak Mně miluje naše panenská Máti, když se při své čistotě neváhá kvůli Mně očišťovat v chrámě, a když Mě tam obětuje.
Obrať se k Marii a na její přímluvu tě rád učiním právě tak obětavým jako Bránou nebeskou. Popros o pomoc Marii, a vleji ti ochotu a pohotovost radostně obětovat své pohodlí, ostych, nudu, prázdnotu i tíhu všedního dne. Vytrvale volej znovu a znovu k Marii a dám ti ochotu trpělivě snášet kvůli Mně každé příkoří, utrpení, nezdary, bídu, jež bývají tak často tvým údělem na tvé pouti světem.
+++
POMNĚNKY
Ač nejste v módě
Drobné květy
Mohu o vás psát
Že jste to vy
Kdo učil nebe
Jak se modrým stát
+++
5. kterého jsi v chrámě nalezla
Jedině ze své čiré libovůle činím, že teprve po miliónech roků vydává Můj živoucí vesmír ze sebe květy a plody, takže se vynořuje jako látka. V těch dobách převyšuje hustota látky hustotu záření. Z lidského hlediska je však vesmír pustý.
Jen pomysli, že navzdory nedozírným časovým intervalům, jež tě dělí od této fáze zrození světa, jsou všude kolem tebe ztuhlí svědkové bouřlivého mládí Mého vesmíru. Vlastně jsou i v tobě, protože tvým tělem prochází za sekundu obrovské množství takové látky. Přeji si však, aby Moje panenská Matka kralovala i nad touto skrytou oblastí vesmíru.
Důležitá cesta, po které jako každý soudný člověk analogicky dojdeš od přirozeného života k vyššímu životu, aby ses z něho mohl ještě víc radovat, ti vychází z řízení věcí.
Jak vidíš, některé věci, které postrádají vlastní rozum, totiž různá tělesa, se pohybují k cíli. To je ti zřejmé z toho, že se pohybují stejným způsobem a dosahují svého nejlepšího cíle. Z toho poznáváš, že docházejí k cíli záměrně, a ne náhodou. Co však postrádá rozum, směřuje k cíli jedině tehdy, když je to řízeno někým rozumějícím, jako šíp střelcem. Jsem zde tedy jako někdo inteligentní, kdo řídí všechny věci k cíli.
Jako Mě Maria s Josefem usilovně hledají, aby se přesvědčili, že musím být v domě Mého i tvého Otce nebeského, tak i ty hledej skryté poklady své duše, svou čistotu, odpuštění svých hříchů, obnovu Mého života v tobě posvěcující milostí. Kde to nalezneš? U svatostánku. Tam neustále trůním pod způsobou chleba.
Přicházím z Nazareta a zase se tam vracím se svou panenskou Maminkou a svým pěstounem Josefem. Léta tam prožívám prostý, tvrdý život tesaře, všední, úmorný, jednotvárný. Dávám jim oběma čerpat nadpřirozenou sílu ze stálého spojení se Mnou. A Moje Matka uchovává všechna Moje slova ve svém Srdci.
Stává se ti vzorem vnitřního života, skrytého ve Mně. Tak tě Maria, která propůjčuje našemu Otci nebeskému tělesnou schránku pro jeho vezdejší život, učí v radostném tajemství růžence žít se Mnou, žít pro Mne a žít ve Mně, v Mé svaté přítomnosti.
Učí tě tiché, ale hrdinské radosti ve Mně v okamžicích svátečních jako ve dnech jednotvárné všednosti. Stále tě učí při všech příležitostech odevzdávat se Mé svaté vůli oním věčně pokorným a půvabným způsobem, svým jedinečným: Fiat, Pane! Učí tě radostné oběti, bez které nelze dosáhnout vykoupení ani proměnění tebe uprostřed ostatních a spolu s nimi. Učí tě nalézat u svatostánku v Mém domě to, co je Mého i tvého Otce nebeského, totiž Mne, tvého Bratra a Spasitele, usmívajícího se na tebe z Nejsvětější Svátosti.
Popros Marii, a naučí tě stále vyhledávat a nalézat hluboký, vnitřní hlas ze Mne, ve Mně a pro Mne, aby ti zde vytryskl pramen vody k věčnému životu, k životu milostí a radostí nadpozemských! B. (Pokr.)
+++
Nejlepší chvíle
Mé lásce nastávaly
Když jsem překročila všechny meze
Na trhu koupila jsem růži
A tajně ji zastrčila
Za stěrač tvého vozu
Váhala jsem mezi barvami
V každém případě dát růži
Osobě tak chráněné
Svým strachem
jako ty
je gestem téměř zakázaným
Červená -láska
Žlutá - přátelství
A bílá - nevyslovitelné
A proto mlčení
Nakonec zvítězila
Po třech dnech
Jsem ji uviděla
Suchá nepovšimnutá
Sláva vzkříšení se nekonala
Když jsi pak vyhodil
To uschlé smetí
Žes zahlédl
Skrytou podobu mé smrti
Jen zdálo se ti?
+++
Tulipán
Já jsem pán
A vždycky budu
Od zrození k skonu
v mém kalichu je tajemství
Která z vůní nejsladší
Jen Stvořitel a já vím
Který z květů vyvolil
aby do něj slávu vlil
To já vládnu nad záhonem
Kdo řídí se mým slovem
Roste k prospěchu
V poslušnosti najde útěchu
Jistě milý tulipáne
Jenom nikdy nepozná
Že svou vlastní vůni má http://eva.lopourova.sweb.cz
+++
Brněnská akad.duch.života ct.Patrika Kužely ()
|
|
Co je modlitba citů? Dříve než o tom začneš uvažovat, připomeň si, co jsou city, a jak se liší od vášní. Vášeň je úkon tvého smyslového snahového napětí, kterým se toto |
napětí zaměřuje k předmětu, který ti představují smysly. Tvoje smyslové poznání, pocházející z vnějších smyslů, nebo z představivosti či z paměti, pozná nějaký předmět, ocení ho a uvedou do činnosti možnosti tvého snahového napětí. Vášeň je spojena s jejím fyziologickým projevem, jako je gestikulace, změna teploty, změna rychlosti tepů apod.
Příčina vášní jako projevů tvého snahového napětí je tvoje smyslová představa dobra nebo zla. Taková představa v tobě budí libost nebo nelibost, a tím i touhu po tom, nebo odpor vůči tomu. Tak můžeš rozlišit jedenáct vášní. Pro dobro vzniká v tobě láska. Je-li dobro vzdálené, vzniká v tobě touha. Když poznáš vzdálené dobro jako dosažitelné, budí to v tobě naději. Pokud dosáhneš dobra, budí to v tobě radost. Když poznáš vzdálené dobro jako nedosažitelné, vzniká v tobě zoufalství. Proti poznanému zlu vzniká v tobě nenávist. Je-li to zlo od tebe vzdálené, budí v tobě odpor. Poznáš-li vzdálené zlo jako přemožitelné budí v tobě odvahu, poznáš-li je jako nepřemožitelné, budí v tobě strach. Když na tebe doléhá zlo, které můžeš odvrátit, budí v tobě hněv. Pokud na tebe dolehne zlo, které nemůžeš odvrátit, budí v tobě smutek.
Vášně ovlivňují svobodu a dobrovolnost tvého rozhodování. Strach ti zmenšuje dobrovolnost, a někdy ji docela vylučuje. Touha ti někdy zvětšuje dobrovolnost, protože dodává úkonu vůle větší sílu, ale zmenšuje její svobodu. Tvoje vášně se dají ovlivňovat zvenčí, třeba když tě někdo zastrašuje nebo svádí, anebo když tě třeba někdo unavuje a podporuje v tobě neochotu se svobodně rozhodovat. Může to v tobě vzbuzovat přímým otevřeným působením, jako třeba hrozbou, že ti ublíží nebo že tě zabije, nabídkou, že ti dá něco běžně nedosažitelného, nebo unavováním hlukem, zabraňováním ti ve spánku, aj. Avšak může to v tobě vzbuzovat nepřímo a skrytě, jako hrozbou skrytých zbraní hromadného ničení nebo i nesmrtících zbraní elektomagnetických, aj.
|
|
Fyziologicky můžeš své vášně zpětně ovlivňovat. Tak je můžeš roznítit prudkou gestikulací, podráždit alkoholem nebo drogou. Sv.Tomáš ti připomíná různé prostředky proti smutku – nazírání na pravdu, uvolnění průběhu slz, přátelské obcování, spánek, koupel. Dej si dobrý pozor na své vášně, protože ti je mohou ovlivňovat i zlí duchové, ale také lidé, působící i na dálku |
pomocí zvláštně modulovaných a přesně cílených elektromagnetických vln. Vcelku můžeš usměrňovat vášně působením na tělesné činitele, jako třeba tělesnou i duševní hygienou, umrtvováním, pokud by ohrožovaly jednotu a celistvost tvé osobnosti, léčbou, dále tlumením vnějších i vnitřních smyslových vjemů. Potom správným oceňováním předmětů. Konečně zlepšením tvého smyslového vnímání jeho vnitřním usměrňováním.
Při ovládání vášní se vyvaruj toho, že by sis prostě jen rozumem vytvářel nějaké „nad-já“ proti vášním, ani k nim nepřistupuj zvenku ukládáním příkazů. Tak by sis leda vypěstoval psychickou poruchu. Ovládej své vášně zevnitř, tím, že je celou svou bytostí, totiž rozumem a svobodnou vůlí, ale také opačnými vášněmi, slovy nebo jindy naopak mlčením, rozhodným jednáním nebo jindy naopak dobrovolným snášením něčeho, usměrníš cíli, k němuž míří celá tvoje osobnost. Tak využívej těch vášní, které by ohrožovaly jednotu tvé osobnosti, k jejímu ucelení.
Zatímco tvoje vášně následují za tvým smyslovým poznáním, tvé city jdou za tvým poznáním rozumovým.
Modlitba citů je pozdvižení duše ke Mně různými úkony vůle. Předpokládá však rozumovou úvahu, hlavně jako přípravu, i když ji soustavně nerozvíjí, a tak ponechává při ní působit vůli.
|
V tomto smyslu je modlitba citů uprostřed mezi prostým rozjímáním a získaným nazíráním, které se projevuje úplně činnou usebraností. Přesto se v ní někdy, ba dost často objevuje docela jednoduchý a vypjatý pohled. Proto mluví učitelé duchovního života tak, jako by jim modlitba citů splývala |
|
s nazíráním a nazývají modlitbu citů také modlitbou Mé oddanosti a zalíbení se Mi.
Modlitbou Mé oddanosti chápej modlitbu, která se předně děje bez velikého filosofování o jejím jménu a vlastnostech. Stačí přece vědět, že všechno přichází ode Mne a všechno se Mi má přičítat. Kromě toho směřuje k tvému umenšování se přede Mnou kvůli sjednocení se Mnou. Dále nedbá, zda ji Moje vůle postaví vysoko nebo nízko. Konečně touží jen po uskutečnění Mé svaté lásky.
Modlitba srdce je prosté, ale vroucí sjednocení tvé vůle s Mou božskou vůlí. Tato modlitba srdce je tak dokonalá, jak vroucí je sjednocení tvé vůle s Mou svatou vůlí. Je dokonalá, dokud tvá duše vědomě chce žít proto, aby Mě milovala, uctívala a prosila, a zůstávala oddána Mé božské vůli, ať s ní zamýšlím cokoliv, ať ji postavím kamkoliv. V tom spočívá sjednocení citů a lásky duše se Mnou a díky tomuto sjednocení také modlitba srdce. Když učitelé duchovního života nazývají modlitbu citů modlitbou Mé oddanosti a zalíbení Mi, tedy nechtějí vylučovat ostatní úkony vůle jako toužení, doufání, soucit atd. Vyznačují hlavní úkon, k němuž se vztahuje a navazuje všechna ostatní činnost citů v této modlitbě. Tato modlitba, která vzbuzuje city, vzbuzuje také lásku. Láska podněcuje všechna ostatní hnutí duše a zvláště dokonalý soulad s Mou vůlí.
Jak může modlitba citů stát na pevném základě, když samotné city jsou příliš těkavé?
Příprava na modlitbu není pro každou duši stejná. Některé duše udržují ve svém srdci svatý oheň ustavičnou vnitřní usebraností a hned jej rozdmýchají. Na této zásadě spočívá druhý způsob modlitby, modlitba citů. Tato modlitba neobsahuje žádné nebezpečí. Cílem modlitby je přece sjednocení duše se Mnou. Rozum vyniká nad vůli a je sám o sobě dokonalejší. Také v nebi je poznávání dokonalejší než láska, neboť je jí pravidlem a měřítkem, takže tam láska nikdy nemůže být větší než poznávání. Rovněž v modlitbě citů předchází u tebe jako rozumového tvora rozum před vůlí, ale nikdy bez vůle. Rozum představí dobro, ale vůle se pro něj rozhoduje a jde za ním, a k tomu se dále musí připojovat vášně, city, postoje, dobrovolné jednání nebo i snášejí něčeho, slovní projevy nebo jindy mlčení.
|
Hledíš-li na rozum a vůli v mravním řádu a vzhledem k nejvyššímu Dobru jako k poslednímu cíli, tedy je vůle přednější. Vůlí směřuješ k nejvyššímu Dobru jako ke svému vlastnímu předmětu. Vůlí uvádíš do pohybu všechny ostatní mohutnosti, aby si zasloužily dosažení Dobra. Sjednocení s Mnou, což je cíl |
|
modlitby a veškerého tvého duchovního života, dosahuje spíše vůlí než poznáváním. Proto může tvá duše bez škody zanechat úsudků a uvažování, pokud přistupuje k modlitbě náležitě usebraná, a když prostý pohled na předmět způsobí dost mocný dojem na vůli, aniž by bylo třeba soustavné přípravy.
Nehrozí v pěstování modlitby citů nějaké nebezpečí?
Ano, hrozí, podobně jako na každém jiném stupni modlitby může tvoje duše sejít z cesty. Zůstaneš-li však v mezích rozvahy a necháš se vést radami zkušeného vůdce, nemáš se čeho obávat.
Nemusíš se při této modlitbě bát žádného strašného nebezpečí. Tvůj rozum má vždy nějaký pojem a nějaké poznání, jak dává tvému zalíbení ve Mně více nebo méně světla, nebo jak je tvá duše zkušená v rozjímání tajemství víry a proniknuta jimi. Rovněž tvoje vůle má vždy nějaké úkony, a proto nemá ani menší vroucnost, ani menší zásluhu.
Modlitba oddanosti tvému zalíbení ve Mně je ze všech nejlepší a pro tebe nejbezpečnější. Tato modlitba obsahuje sílu všech ostatních a každá modlitba se stane dokonalejší jedině dokonalejším spojením s touto modlitbou. (Pokr.)
+++
Sv.Bonaventura MARIA
Slib dávnověký, svatý dal
praotcům našim Hospodin,
na nebi oblouk duhy vzpjal,
by zářil mračných do mlžin,
- znamení, jež dal nebes Král,
slib odpuštění hříšných vin,
když s lidem mír Svůj ujednal.
Zmizela úzkost strastných běd,
když zaplál oblouk přeskvělý,
naděje, radost přišla zpět,
když hříšní duhu viděli.
Kajícně opět slzeli,
když zřeli její jasný vzhled,
lid pro slib Boží veselý
útěchy nové cítil vzlet.
Je v duze barva zelená,
která je barvou panenství,
v ní plane záře červená,
kterou se Tvoje láska stkví,
jas čistoty se v modři chví,
kterou je duha zbarvena,
je pokory v ní proroctví,
pro niž jsi Bohem zvolena.
v oblacích svítíš skvělostí,
Duho, jež ozařuješ nás,
Příklade zářný pro ctnosti,
v dál svítí Tvého mravu jas.
Potíráš bludy v každý čas,
když kacířství se rozhostí,
vždyť Krista v žití nosilas
v podvojné přirozenosti.
Oblouku duhy nejvyšší,
oblouku mocný, přesvatý,
sladký, jenž strasti utiší,
nad branou nebes vzepjatý!
Až přijdou smrti záchvaty,
Ty bud' nám, Panno, nejbližší,
vypros nám podíl bohatý
na slasti nebes ve výši.
+++
Sluneční
Radost je svátostí
Sluneční tvář plná pih
Na níž se úsměv rozhostí
Jednoduše a bez pletich
Vtiskne se do duše
Kulatý horký smích
Slunce
Klidně spí
Nebo místo sebe pošle mrak
Zatímco země zuby jektá
V sněhových peřinách
Není to věru malý hřích
Když po nebi
Si jezdí na saních
A z nebeských cest
Se drolí sníh
Vzápětí jako by litovalo
K zemi se vlídně obrací
Milión rukou natahuje
Zde i tam úsměvy rozhazuje
Jsem plno žhavých hříchů
Pomyslí si asi
Když češe rozpálené vlasy
Udělám trochu žluti na banány
A zkroutím je do půlkulatého smíchu
Tak země bude plna žlutých měsíců
Co prosvítají palmami
Nevím proč říkají jim banány
Vždyť je to mé pokání
Tak poznají po ovoci
Že moje hříchy nemají mě v moci
+++
Soudný den je dům bez dveří,
jen ze slunce má vchod
a pak je žebřík odhozen
a nelze uniknout.
S každým snem mění se,
co venku dělají
kde šumí les a plody schnou,
Bohu se klaní blín. Edek
_________________________+++________________________