Ročník XXIX., číslo 1.                                                                                                                       leden 2023

Obsah: J.Zahradníček,Zima, Koho se ďábel nejvíc obává, Věci, Obnova a nový rozmach Církve,Vyhlídky Euroazie, Proč, Nový stoletý plán, Odchod, Staré věci, Rozvoj národů, sv.Kateřina, Učení o mostu, Brněnská akad.duch.života ctih.Patrika Kužely OP_________________________

ZIMA

VELUROVÉ ZÁCLONY MRAZU STŘÁSAJÍ PŘÍTMÍ VZPOMÍNEK

VLNĚNÉ ŠÁTKY MLH NEHYBNĚ VISÍ DO TICHA

SLUNCE PONURÝ LEDOBOREC PROPLOUVÁ KRAMI OBZORU

RTUŤOVÝ SLOUPEK MÍCHA ATMOSFÉRY PRUDCE VYSÝCHÁ

 

VYZÁBLÁ ZEMĚ TEKUTÝM VZDUCHEM BALZAMOVANÁ

PARALYTICKÁ OBLOHA KRÁTER VESMÍRNÉHO MAELSTRÖMU

TETELÍME SE OČEKÁVÁNÍM MILOSRDNÝCH KATASTROF

DO KRVE NÁS ROZLEPTÁVÁ PŘÍBOJ FIČÍCÍCH ATOMŮ

 

NIC SE NEZMĚNÍ ACH NIC SE NEZMĚNÍ

VŠEMI ŽIVOTY BUDE PROSAKOVAT LÁSKA K TÉTO ZEMI

JEJÍ POSUPNÝ PRAPOREC ROZVINUJE SE DO MÝCH SNŮ

PŘIKRÝVAJE MNE SOUMRAKEM Z KTERÉHO TESKNO JE MI

Jan Zahradníček

+++

KOHO SE ĎÁBEL NEJVÍC OBÁVÁ

Když svatý Dominik kázal o růženci v blízkosti Carcassone, představili mu jednoho albigenského bloudícího, který byl posedlý ďáblem. Světec před zástupem více než dvanácti tisíc osob přikázal ďáblu říci své jméno a koho se mezi všemi svatými a světicemi nejvíce bojí a kdo si zaslouží nejvíc lásky a úcty od lidí.

Při této otázce pekelní duchové začali křičet. A když viděli naléhání svatého a zdráhali  odpovědět, začali lamentovat a plakat a doufali, že se tak nad nimi slituje, ale on neochvějně pokračoval. Tehdy mu slíbili, že odpoví, ale v tajnosti, do ucha, ne před všemi.

Svatý Dominik odolal a přikázal jim mluvit nahlas, každé jeho naléhání však bylo zbytečné, démoni zarytě mlčeli. Tehdy si svatý Dominik klekl na kolena a začal prosit Marii:

„Mocná Paní, Maria, pro svůj růženec, vypros od Syna Božího, aby tento nepřítel lidského pokolení, aby odpověděl na mou otázku!“

Hned po tomto zvolání hořící plamen vyšlehl z uší, nosu a úst toho posedlého člověka, přítomní se otřásli strachem, ale nikomu to neuškodilo. Démon znovu prosil svatého, aby ho nemučil. Dominik se tehdy na kolenou opět obrátil k Panně Marii:

„Ó, Nejdůstojnější Matko moudrosti, prosím tě pro zde přítomný lid, který se začal modlit, jak je nutné, andělský pozdrav (Zdrávas, Maria), ať tvůj božský Syn přinutí tyto své nepřátele vyhlásit veřejně plnou a jasnou pravdu o růženci!“

Po skončení modlitby spatřil u sebe Pannu Marii obklopenou množstvím andělů, jak zlatou holí udeřila démona a řekla: „Odpověz mému služebníku Dominikovi na jeho požadavek!“ Marii neviděl ani neslyšel nikdo kromě svatého Dominika.

Při tomto rozkazu démon začal křičet: „Ó, naše nepřítelkyně naše zkázo a naše obavo! Proč jsi sešla z nebe - abys nás tolik trápila? Ó, obhájkyně hříšníků, která vytrhuješ z pekla, ó bezpečná cesto do ráje, právě my jsme přinuceni, nechtěně, říct celou pravdu? Musíme uznat před všemi to, co nás zahanbí a způsobí naši zkázu? Běda nám! A věčné proklínání našim vládcům temnot!

Tedy poslouchejte vy, křesťané: Tato Matka Kristova, nese v náručí Všemohoucího a může zabránit, aby její služebníci padli do pekla. Je to Ona, která jako slunce rozptyluje temnoty našich nástrah a lstivosti; Ona kazí naše intriky, ničí naše pasti a dělá zbytečnými a neúčinnými naše pokušení. Musíme se vám přiznat, že nikdo, kdo vytrvá v její službě, není s námi zatracen. Jeden její vzdech, který nabídne Nejsvětější Trojici, váží více než všechny modlitby, sliby a touhy svatých. My se jí bojíme více než všech svatých dohromady a nic nezmůžeme proti její věrným sluhům.

Ba stává se, že mnozí křesťané, kteří by podle řádných zákonů byli odsouzeni, vzývaje ji ve chvíli smrti, dokáží se zachránit na její přímluvu.

Kdyby se tato Mariena (tak ji totiž ve své zlobě démoni nazývají) nepostavila našim plánům a snahám, už dávno bychom převrátili a zničili Církev a uvrhli v omyl a nevěrnosti všechny její hierarchie, její členy každého postavení a stupně.

Uznáváme, že nikdo z těch, kdo vytrvají v modlitbě růžence, nebude zatracen, protože Ona získá pro své věrné služebníky upřímnou lítost nad hříchy, a tak dostanou odpuštění a milost.“

Proto vytvářejte uprostřed satanské potopy ostrovy růženců, protože právě tam se obnovuje a rozvíjí Církev.

Díky Bohu, že papež František spolu s biskupským sborem a emeritním papežem Benediktem zasvětili celé Rusko i s Ukrajinou Nep.Srdci Panny Marie. Bohu díky, že otec kardinál Duka se sborem biskupů zasvětili český národ Nep.Srdci Panny Marie.

Tak si můžeme být jisti, že v krátkém čase vyvrcholí porážka satana v celém světě, protože zde bojuje

BOHORODIČKA S JEŽÍŠEM V NÁRUČÍ

+++

VĚCI

KDYŽ NAVEČER STESK PŘEDE V OSAMĚNÍ

A VÍTR HOVOŘÍ JAK VÝČITKY

ACH NEPTEJ SE PROČ VŠECHNO SE TAK MĚNÍ

JAK NEVIDITELNO JDE PŘÍBYTKY

 

ACH NEPTEJ SE PROČ MILUJI TAK VĚCI

SVIT MĚSÍCE NAD DÁVNOU KRAJINOU

PROČ MILUJI JE SKORO JAKO SVĚTCI

NEŽ POD VÍČKY SE DO TMY ROZPLYNOU

 

AŽ SE JICH DOTKNE JEMNORUKÝ SPÁNEK

A OBESTŘE JE VLAŽNO MAKOVÉ

NOC POLOŽÍ SE NA SVĚTLO MÝCH STRÁNEK

A VĚCI NEBUDOU JIŽ TAKOVÉ

 

ACH NEPTEJ SE JAK VŠECHNO JE ZDE HNĚTE

I BOLEST SESTRA RADOSTI A ŽAL

ŽAL VĚCÍ TICHÝCH JEŠTĚ V TIŠŠÍM SVĚTĚ

S NÍMŽ V BOHA PLUJÍ LODI KATEDRÁL

Jan Zahradníček

+++

OBNOVA A NOVÝ ROZMACH CÍRKVE

Nákladnost a neživotnost pekelných sil v Církvi vystoupily do popředí zejména od konce XX.století. Obludně rozbujel byrokratismus a církevní nápodoba korporací západního světa. Jenže sama tato vzorová světská skladba utrpěla hroznou ránu nekontrolovaným rozbujením sdělovacích prostředků a jejich digitalizací pomocí internetu. Tím se projevila vratkost daného systému, ohroženost samotného volebního zařízení a snadné zvrácení demokracie do různých podob ochlokracie. Nyní se také do Církve s obzvláštní drzostí vloudila ďábelská obluda, která se tam vždycky snažila vtírat. Staré zvrhlosti jako nepotismus, protekcionářství a závislost na hmotných statcích se spojily s nemožností udržovat rozbujelý novotvar pomocí tradičních desátků. Ďábel tu vnuká odpovědným osobám vynalézat nové způsoby zajišťování jeho trvání odporujících však Desateru. Z tohoto sebeubíjejího rozbujení by však nikdy nemohla vzejít duchovní obnova. Bez Ducha Svatého se nedá nic překonaného udržovat při životě, natož pak rozvíjet. Proto si Duch Svatý povolává v pravou chvíli pravé zachránce. Bůh je nepředstavitelně překvapující pro ty, kdo se Ho bojí.

Staronové cesty se v temné noci nové doby jasně odhalují - POKÁNÍ – RŮŽENEC. Rozšíření kontemplace do všech oblastí Církve. Samo Kristovo tajemné Tělo je nezdolné a otevřené dalšímu nebývalému rozmachu. Ukazuje se, že prvá dvě tisíciletí putování vykoupeného Božího lidu byla jen dobou kulhání na obě strany. Velcí průkopníci zde lehce zdolávají strmé skály svatojánského Výstupu na horu Karmel. V dnešní době je křesťan kontemplativní, anebo je pouze sluha satanův, vtírající se do Církve. Proto Duch Svatý podněcuje všeobecný rozmach duchovního řádu, usilujícího o kontemplativní život.

Duch Svatý nalézá a zapojuje zálohy pro rozvoj Církve na nejnepravděpodobnějších místech. Bůh je úžasně překvapivý. Pátá kolena duchovního rozvoje spočívá v odmítaných a zatlačovaných na okraj společnosti – ženy, chudí, postižení, rozvedení a opětovně sezdaní, národy opakovaně vykořisťované a vystavované zotročování a vyhlazování. TB

+++

PROČ?

HOŘE ROZUMU PŘIKRÝVAJE SE STÍNY SI ŠEPTÁM

DO KRUHU ZLA ZAPJATA ŽEHNOU TĚLA SVĚTIC

MRTVÍ DOTĚRAVÉ MUŠKY OBLETUJÍ SPÁČE

TICHO POKOUŠÍ MNE JÍCNEM PŘEDPEKLÍ SE ŠKLEBÍC

 

HOŘE ROZUMU PŘIKRÝVAJE SE STÍNY SI ŠEPTÁM

PODOBNY DO JINÉHO SVĚTA OTEVŘENÝM DVEŘÍM

SLADKÉ RÁNY KVÍLEJÍCE PURPUROVĚ ZEJÍ

VYSTAVEN ÚPĚNLIVÝM PRŮVANŮM PŘEKRÁSNĚ HOŘÍM

 

ALE PROČ ZRÁNA ÚMYSLNĚ OČI ROZBÍJÍM SI?

PROČ V POPELAVÉM ÚSVITĚ TOLIK SE PODOBÁM SVÉ SMRTI?

PROČ NECHCI SE DÁT NIČÍM UTĚŠITI

A NEJVÍC MILUJI TO CO MNE SKLÍČUJE A DRTÍ?

 

PROČ PŘESTAL JSEM SE DĚSITI SVOJÍ BUDOUCÍ TVÁŘE

KRÁSNĚ PROSVÍTAJÍCÍ Z PALIMPSESTU MÉ PODOBY?

PROČ SPOLÉHAJE NA BOLEST SVOU ZÁDUMČIVOU PANÍ

ÚSTY SVÝCH JIZEV VÁBÍM PRCHAJÍCÍ PODOBY?

 

HOŘE ROZUMU PŘIKRÝVAJE SE STÍNY SI ŠEPTÁM

NIKDY NEZAPOMÍNAJE NA SVÉ NEJKRÁSNĚJŠÍ ZTRÁTY

ANI NA JEDINÉ MÍSTEČKO Z OBLOHY JEJICH PLETI

ABYCH JE MOHL DLOUHO OPLAKÁVAT JAKO SVÉ HRAČKY DĚTI

Jan Zahradníček

+++

VYHLÍDKY EUROAZIE

Euroazie je mnohonárodnostní propojený celek, velký útvar sdílený především Čínou, Mongolskem, Ruskem, Indií a dalšími menšími národy. Přesto toto zamyšlení míří k celému lidstvu. Jde o to podnítit pozornost a náklonnost k této oblasti lidstva, která je rovněž „naše rodina“. Jde též o povzbuzení vůči ní a k jejímu uznání jako posvátného tajemství; na druhou stranu tak činíme i proto, že pozornost lidstva k záležitosti tohoto místa nás nutí krátce se znovu zabývat otázkami, na něž bychom nikdy neměli zapomínat a které nás mohou inspirovat v rámci vlastních výzev i v jiných oblastech světa.

 Všechno, co Církev nabízí, by se mělo jedinečným  způsobem uplatnit na každém místě světa tak, aby Kristova Snoubenka nabyla nejrozmanitějších tváří, které lépe vyjádří nevyčerpatelné bohatství milosti. Hlásání se musí vtělovat, spiritualita se musí vtělovat, církevní skladby se musejí vtělovat. Proto se pokorně vyjadřujeme velké touhy, k nimž Euroazie inspiruje.

 Spolu s Euroazií působí v Církvi snaha po zvětšení podnětnosti a sil v úsilí za práva nejchudších, za původní domorodé -- obyvatelstvo, za ty nejposlednější přehlížené, aby jejich hlas byl slyšen a rostla jejich důstojnost nejen lidská, nýbrž jako Božích dětí.

Spolu s Euroazií  působí v Církvi snaha po ochraně onoho kulturního bohatství, které jí dává vyniknout, kde by tolika různými způsoby zářila lidská krása.

Spolu s Euroazií  působí v Církvi snaha horlivě střežit úžasnou přírodní krásu, která ji zdobí, překypující život, který plní její řeky a její lesy, ale i hory a pouště.

V obecné Církvi roste snaha po dalším rozvoji tak vedle západoevropského podání byla schopná natolik se Euroazii oddat a vtělit se do ní, že darují Církvi nové tváře s euroazijskými rysy.

SPOLEČENSKÝ SEN

 Vytouženým cílem našeho věku je Euroazie, která sjednocuje  a podporuje všechny své obyvatele tak, aby si mohli zajistit „dobrý život“. Chybí zde však prorocké volání a namáhavé úsilí ve prospěch nejchudších.

NESPRAVEDLNOST A ZLOČIN

 Kolonizátorské zájmy, které rozbujely kvůli lovu zvěře a získávání kožešin, těžbě přírodního bohatství, dřeva, nerostných surovin, a které tím zotročovaly nebo vytlačovaly a zaháněly domorodé obyvatelstvo, vyvolávají nářek, který se vznáší k nebi:

V nedávné době to vyvolalo stěhování domorodců z venkova směrem k městským oblastem. Tam však tito lidé nenacházejí skutečné osvobození od svých dramat, nýbrž jen nejhorší formy útlaku, podrobení a bídy. Ve městech, vyznačujících se velkou nerovností, dnes žije většina euroazijské populace. Křik Euroazie nestoupá pouze ze srdce pralesů, pouští, stepí, tajgy a sibiřské tundry, nýbrž také z nitra jejích měst.

Jizvy, které zanechalo pronikání západní civilizace na Východě, jsou stále patrné v Indii, Indonézii, Číně i Rusku, Koreji, Vietnamu, Kambodži, Malé Azii. Narušená hedvábná stezka, opiové války, opakované pokusy o dobytí, rozvrácení a vykořistění Indie, Číny, Ruska, Sýrie jsou jitřeny dodnes.

Uměle, zvenčí vyvolávané místní národnostní a náboženské třenice a boje mají usnadnit ovládání Euroazie z ciziny, ďábelské štvaní proti Indii, Rusku, Číně, Koreji, Vietnamu, Kambodži a jiným národům.

 Není potřeba zde opakovat všechny podrobné a souborné diagnózy. Připomeňme si pouze jeden z vyslechnutých hlasů: Jsme zasaženi těžbou ropy a nerostného bohatství, dřevaři a jinými zprostředkovateli. Jsme ohrožováni hospodářskými průkopníky, kteří na zdejších územích zavádějí cizí model. Těžební a dřevařské firmy sem vstupují, aby ze zdejší domoviny těžily. Domorodci však svou vlast chrání pro své děti. Mají ve své domovině zdroj dřeva, nerostného bohatství, uhlovodíků, masa, ryb, rostlinných léků. Budování těžebních projektů a elektráren a stavby plynovodů a ropovodů však mají neblahý vliv na území a jejich obyvatelstvo.

Dlužno pranýřovat ničení životního prostředí Euroazie a ohrožování důstojnosti jejích obyvatel jako lidí a Božích dětí. K mnoha dramatům došlo na základě falešné „západní mystiky“ a domněle „vyšší západní civilizace“. Zejména od devatenáctého a dvacátého století byla Euroazie představována jako obrovský, prázdný prostor, který je třeba zaplnit, jako hrubé bohatství, jež je třeba vytěžit a zpracovat a odvést, jako nesmírná divočina, kterou je třeba zkrotit. To všechno z pohledu, který neuznává Boží a lidská práva a důstojnost původních obyvatel nebo je prostě přehlíží, jako by neexistovaly nebo jako by jim nepatřila území, na nichž žijí. Dokonce i v západních výchovných osnovách pro děti a mládež byli domorodci vnímáni jako pozůstatek pravěku, který je třeba odstranit. Jejich život, jejich obavy, jejich způsob boje a přežití nikoho nezajímaly, a byli považováni spíše za překážku, které je třeba se zbavit, než jako lidské bytosti s toutéž důstojností a nabytými právy jako kdokoli jiný.

 Některé slogany k tomuto zmatku jen ještě víc přispěly, mezi jinými slogan „nevydat“, jako by k tomuto podmaňování mohlo docházet jen zvnějšku, ze strany jiných zemí, zatímco i místní moc se pod záminkou rozvoje podílela na smlouvách s cílem zpustošit krajinu  i s formami života, které hostí  a to beztrestně a bez omezení. Původní obyvatelé tak mnohokrát bezmocně přihlíželi drancování tohoto přirozeného prostředí, které jim umožňovalo obživu, léčbu, přežití a zachování životního stylu a kultury, jež zakládaly jejich totožnost a smysl. Nerovnost moci je nesmírná, slabí nemají prostředky, jak se bránit, zatímco vítěz si dál bere všechno, a tak se chudé národy stávají ještě chudšími, kdežto bohaté ještě bohatšími.

 Národní a mezinárodní podnikání, které ničí Euroazii a neuznává právo původních obyvatel na území a jeho vymezení, na sebeurčení a předchozí souhlas, je třeba označit podle toho, co skutečně představuje: jde o nespravedlnost a zločin. Když se firmy toužící po snadném výdělku zmocňují území, a privatizují dokonce i pitnou vodu nebo když úřady přistoupí na těžbu uhlovodíků, nerostných surovin, jakož i na jiné činnosti, které pustoší přírodní prostředí a zamořují území, dochází ke změně hospodářských vztahů a stávají se umrtvujícím prostředkem. Běžně se také utíká ke všemožným, etice vzdáleným prostředkům, jako je trestání protestů, ba i zabíjení domorodců, kteří se proti těmto projektům staví, záměrné zakládání požárů, působení záplav, tsunami, šíření nakažlivých nemocí, podplácení politiků a samotných domorodců. To všechno je doprovázeno hrubým porušováním lidských práv a otroctvím, které se dotýká především žen, hrozného obchodování s drogami, jež si klade za cíl podrobení místních obyvatel, nebo dokonce obchodováním s lidmi a lidskými orgány, které zneužívá těch, kdo byli vyhnáni ze svého kulturního rámce. Nelze připustit, aby se světová moc toho Zlého zvrhla v nový druh kolonialismu.

Proto i samotná čínská hymna svědčí o něčem jiném, než pouze z ciziny naštěpovávaný německý socialismus a komunismus:

Čchi-laj! Pu jüan cuo nu-li te žen-men!

Pa wo-men te süe-žou, ču-čcheng wo-men sin te Čchang-čcheng!

Čung-chua min-cu tao liao cuej wej-sien te š'-chou,

mej ke žen pej pcho-če fa-čchu cuej chou te chou-šeng.

Čchi-laj! Čchi-laj! Čchi-laj!

Wo-men wan-čung-i-sin,

Mao-če ti-žen te pchao-chuo, čchien-ťin!

Mao-če ti-žen te pchao-chuo, čchien-ťin!

Čchien-ťin! Čchien-ťin! Ťin!

Povstaňte, kdo nechcete otroky se stát!

Z našeho masa, z naší krve zbudujme novou Velkou zeď!

Čínskému národu nadešel jeho nejtěžší čas,

každý musí svůj vzdor vykřičet.

Vzhůru! Vzhůru! Vzhůru!

V milionech našich těl jedno srdce bije.

Navzdor nepřátelské palbě kupředu!

Navzdor nepřátelské palbě kupředu!

Kupředu! Kupředu! Vpřed!

ROZHNĚVAT SE A ŽÁDAT ODPUŠTĚNÍ

Je třeba se rozhněvat, jako se hněval Mojžíš (Ex 11,8), jako se hněval Ježíš (Mk3,5), jako se hněvá Bůh tváří v tvář nespravedlnosti (Am2,4–8;5,7–12; Žl 106,40). Není zdravé přivykat si na zlo, nepůsobí na nás dobře, když se znecitlivuje společenské svědomí, mezitím co se naší oblastí táhne brázda drancování, ba i smrti, uvádějí se do nebezpečí milióny osob a zejména soužití místních vlastenců. Dějiny nespravedlnosti a krutosti, k nimž došlo v Euroazii během posledních staletí, by měly vést k zásadnímu odmítnutí. Zároveň by nás měly uschopnit, abychom lépe viděli skutečné podoby zneužívání lidí, násilí a smrti. Ohledně hanebné minulosti uveďme za příklad  utrpení domorodců z Indie, Číny a Ruska. Poslední dvě století sloužila Indie za zásobárnu západních kolonizátorů, jako zdroj rýže, čaje, kopry, tabáku, kaučuku a nerostného bohatství, Nelze zapomínat na drancování Indie, Číny a zotročování Číňanů, zavlékaných do opiových válek, aby se Čína stala trpným a nečinným prostředkem rozmachu západní, „domněle vyšší civilizace“. Rusko zakouší od napoleonských válek, přes naštěpování německého socialismu a bolševismu, a přes německý nacismus ve dvacátém století, až k vyhrocení atomové války v dalším století vlnu západních výbojů, přinášejících strašné utrpení a oběti ruskému národu, avšak celému eurozijskému lidu.

Tyto dějiny bolesti a pohrdání se neuzdravují snadno. A kolonizace se nezastavila, nýbrž na mnoha místech se přetváří, maskuje „lidskými právy“ a zastírá, ovšem neztrácí nic ze svého násilí, páchaného na životě chudých, na ženách a na křehkém prostředí. Duchovní představení Euroazie připomínají, že jejich dějiny ukazují, že zde vždy byla menšina, která se přiživovala na účet chudoby většiny a na bezostyšném plenění přírodního bohatství oblasti, Božího daru pro národy, které zde žijí po tisíciletí, jakož i pro přistěhovalce, kteří sem dorazili v minulosti.

Zároveň s tím, jak dáme průchod spravedlivému rozhořčení, si však připomeňme, že vždy je možné překonat různé projevy kolonizace a začít budovat sítě vzájemnosti a rozvoje. Výzva spočívá v zajištění ucelenosti ve vzájemnosti, ucelenosti bez útlaku a ponechání na okraji.  Je třeba vynalézat způsoby udržitelného zemědělství a chovu dobytka, získávání energií, které neznečišťují, důstojných zdrojů práce, které nevyžadují ničení životního prostředí a kultur. Zároveň je potřeba zajistit místnímu obyvatelstvu a nejchudším natolik uzpůsobené vzdělání, aby rozvinulo jejich schopnosti a zhodnotilo je. Právě u takových cílů je ve hře ta správná opatrnost a bezelstná schopnost politiků. Mrtvým to sice nevrátí život, který jim byl upřen, ani přeživším to nevyváží ony masakry, ale aspoň budeme schopni být lidštější.

 Rádi připomínáme, že do hrubých zlořádů kolonizace Euroazie, plné rozporů a roztržek, také přišli s evangeliem mnozí misionáři, poté co opustili své země a přijali náročný život, plný výzev ohledně nejbezbrannějších osob.

Tajná kronika Mongolů byla napsána ve XIII. století po smrti Čingischána jako kronika pro jeho rodinu. Svědčí o tom, že Temüdžin, známější jako Čingischán, a jeho bratr byli už v útlém věku poučeni v pravé víře a pokřtěni františkánskými misionáři. Jeho úsilí o sjednocování kmenů bylo poznamenáno drsnými způsoby domorodců, sám však nezemřel v boji, nýbrž pádem s koně. Víme, že ne všichni byli příkladní misionáři, ale že dílo těch, kdo zůstali věrní evangeliu, inspirovalo rovněž jejich zákonodárství. Čingischán prosazoval zákony, které měly především zabránit bojům a nevraživosti mezi jednotlivými kmeny. Soubor těchto zákonů nabádal Mongoly k respektování druhých a trestání cizoložství, krádeží, pomluv či křivých svědectví.

Také v současné době musí být Církev velmi zapojená a je povolaná k tomu, aby slyšela volání euroazijských obyvatel a dokázala s průzračností plnit svou prorockou úlohu.  Zároveň už nemůžeme popírat, že se s pšenicí promísil i koukol a že ne vždy stáli misionáři na straně utlačovaných. Stydím se za to a musíme pokorně prosit o odpuštění nejen za urážky samotné Církve, ale i za zločiny proti původním kmenům během západního dobývání kolonií a za strašlivé zločiny, které následovaly i v dalších dějinách Euroazie. Členům původních obyvatel patří dík a nové ujištění: Svým životem jste křikem svědomí. Jste živou připomínkou poslání, které nám všem svěřil Bůh: starat se o společný dům.

 

SMYSL PRO SPOLEČENSTVÍ

 Společenský život předpokládá bratrství, ducha lidské vzájemnosti. Proto, aniž by se tím chtěl umenšovat význam osobní svobody, zdůrazňuje se, že původní obyvatelé Euroazie mají silný smysl pro vzájemnost. Prožívají tímto způsobem práci i odpočinek, lidské vztahy, obřady a slavení. Všechno se sdílí, soukromý prostor  tak příznačný pro moderní svět  je minimální. Život je společným putováním, při němž se úlohy a odpovědnost rozdělují a sdílí s ohledem na společné dobro. Není zde místo pro pojetí jednotlivce odděleného od vzájemnosti nebo jeho území.“  Lidské vztahy jsou proniknuty okolní přírodou, protože ji vnímají a prožívají jako skutečnost, která vstřebává  vlastní společnost a vlastní kulturu, a jako prodloužení osobního, rodinného a skupinového těla:

„Ona jitřenka se blíží, kolibříci mávají křídly víc, než vodopád hřmí v mém srdci, těmito tvými rty zavlažím zemi, s níž si v nás pohrává vítr.“

 To ovšem jen znásobuje rozkladný účinek vykořenění, jaké prožívají domorodci, když jsou ve snaze přežít nuceni utíkat do měst, mnohdy nedůstojně, a žít uprostřed silně vyhraněného městského svérázu a v nepřátelském prostředí. Jak napravit tolik škod? Jak znovu poskládat tyto střepy vykořeněných životů? V této situaci je třeba náležitě docenit a podpořit všechny snahy, které mnohé z těchto skupin vynakládají na to, aby si uchovaly své hodnoty a svůj způsob života a vstřebaly se do nových souvislostí, aniž by je ztratily, naopak aby je nabídly jako vlastní příspěvek ke společnému dobru.

 Kristus vykoupil celé lidstvo a v každém člověku chce znovu uspořádat jeho schopnost žít ve vztahu s ostatními. Evangelium nabízí božskou lásku, která prýští z Kristova Srdce a touží po spravedlnosti a která je zároveň zpěvem bratrství a solidarity, podnětem ke kultuře setkání. Moudrost způsobu života původních obyvatel i přes všechny meze, které může mít  nás podněcuje k tomu, abychom tuto vroucí touhu prohlubovali. Z tohoto důvodu volají místní biskupové po „novém společenském a kulturním systému, který by upřednostňoval bratrské vztahy v rámci uznání a docenění různých kultur a ekosystémů a který by byl schopen čelit všem formám útisku a ovládání mezi lidskými bytostmi.

ZAŘÍZENÍ V ÚPADKU

Největší překážkou příznivého růstu je nepřítomnost vztahů. Tuto vyprázdněnost či odcizenost bytí má na svědomí lidský hřích, provokovaný odvěkým stínem Světla Kristova.

Je-li všechno ve vztahu, potom také úroveň zdraví společenských zařízení působí na životní prostředí a jakost lidského života. Na každé společenské úrovni i mezi nimi navzájem vznikají zařízení, které usměrňují  lidské vztahy. Všechno, co jim škodí, má ničivé účinky, jako jsou ztráta svobody, nespravedlnost a násilí. V různých zemích panuje nedostatečná soustava zařízení, což vede k utrpení obyvatelstva.“

Jak jsou na tom zařízení občanské společnosti v Euroazii? Pracovní prostředek našeho úsilí, shrnujícího řadu podnětů z Euroazie, vypovídá o civilizaci smrti vnášené z ciziny. Západní civilizace smrti zamořuje stát a jeho zařízení, nakolik proniká společenskými vrstvami domorodých obyvatel. Jde o skutečnou mravní pohromu; následkem toho se vytrácí důvěra v zařízení jako takové a v její představitele, což zbavuje veškerou politiku a společenské organizace vážnosti. Euroazijským národům není cizí úplatkářství, a přitom se samy stávají jeho hlavní obětí.

 S ohledem na porušenost lidské přirozenosti a s ohledem na to, že i do Církve pronikají její nepřátelé, nutno počítat s tím, že se i členové Církve stávají součástí úplatkářské sítě, mnohdy do té míry, že jsou ochotni mlčet výměnou za hospodářskou pomoc na církevní účely. Právě z tohoto důvodu je třeba v Církvi věnovat zvláštní pozornost původu darů a jiných druhů výhod, jakož i podpoře ze strany církevních nebo křesťanských zařízení.

SPOLEČENSKÉ SDÍLENÍ

 Euroazie míří do místa společenského sdílení, zejména mezi jednotlivými původními národy, aby bylo možné najít vhodné projevy vzájemnosti a společného úsilí. My ostatní jsme povoláni k tomu, abychom se tohoto sdílení u účastnili jako „hosté“ a abychom s nejvyšší úctou hledali cesty k setkáním, která by Euroazii obohacovala. Chceme-li se však účastnit sdílení, měli bychom tak činit především s těmi nejposlednějšími. Nejsou totiž jen jedním z účastníků, které je třeba jednoduše přesvědčit, ani snad jedním z mnoha rovných, kteří usedli k témuž stolu. Jsou hlavními účastníky tohoto sdílení, od nichž především se máme učit, jimž máme z důvodu spravedlnosti naslouchat a které máme žádat o svolení, chceme-li nabídnout své vlastní služby. Jejich slovo, jejich naděje, jejich obavy by měly být tím nejmohutnějším hlasem u kteréhokoli stolu sdílení v Euroazii, přičemž hlavní otázka zní: Jak oni sami si představují hodnotný život pro sebe a pro své potomky?

K nejstarším národům Sibiře patří Jukagirové. Původně osídlili celou severovýchodní Sibiř. Jukagirové byli v Rusku poprvé objeveni v XVII. století. Velké vymizení Jukagirů v dalších dvou stoletích zapříčinily epidemie a bratrovražedné války, zčásti i boje se sousedními Evenky a Jakuty. Za komunistické éry byli Jukagirové nuceni usídlit se na jednom místě a pracovat na státních farmách, kde chovali soby, dobytek a zvířata pro kožešinu. Tím zanikla většina jukagirských tradic. Jukagirský spisovatel a obrozenec Tekki Odulok byl za komunistického teroru popraven, v současné době je jeho pokračovatelem básník Uluro Addo. Nyní Jukagirové obývají pouze malé území severovýchodní Sibiře a jejich jazyk i tradice rychle upadají.

Prapůvodní monoteismus Jukagirů zahrnuje představy o rozdělení jsoucna do několika oblastí: horní, (nebe) střední (země) a nižší světy (Abidzi – podsvětí, kde žijí duše zemřelých). Věří tedy v nesmrtelnost lidské duše, ale také v různé démony, z nichž člověku nejškodlivější je obr Rekkenk.

Pradávná víra v jednoho boha stvořitele a jeho démonického odpůrce však byla během doby překryta pověrami a uznáváním šamanů. Dnešní Jukagirové uctívají své předky a přírodní bytosti - například slunce, zemi, vodu, les a jiné. Velmi významný je kult ohně a některých zvířat, zejména medvěda hnědého, soba, jeřába, krkavce a vlka. Nositeli zla jsou podle Jukagirů neviditelní démoni zvaní kukul, kteří způsobují choroby a epidemie nebo unášejí děti.

Každý jukagirský rod si později osvojil šamana - almu či volmu. Po smrti byly šamanovy ostatky (především lebka) uchovávány a šaman se stal ochranným duchem svého rodu. Lebky zemřelých šamanů byly používány i při pověrečném věštění. Šamani Jukagirů se věnovali léčení, věštění a ochraně lidí před vlivem zlých duchů. Zde má Církev velký dluh.

 Společenské sdílení má nejen upřednostňovat  volbu ochrany chudých a postižených, odsunutých na okraj společnosti nebo z ní přímo vyloučených, nýbrž je i uznávat za jeho příznivce. Jde o to, uznat jiného a zhodnotit jej „jako jiného“, s jeho vlastní senzibilitou, s jeho nejniternějšími volbami, s jeho způsobem života a práce. V opačném případě bude výsledkem sdílení jen „projektem hrstky vyvolených pro zase jen hrstku vybraných“,  ne-li přímo „projekt od zeleného stolu či prchavý mír pro šťastnou menšinu“. Když dojde k něčemu takovému, „je zapotřebí prorockého hlasu“,  a my křesťané jsme povolaní k tomu, aby ho bylo slyšet.

Zde se rodí velký sen. FB

+++¨

ODCHOD

KDYŽ JEDEN ŽIVOT ZHAS A DRUHÝ OBJEVÍ SE,

Ó NAPNĚTE SE TMY A PLACHTY POVĚTŘÍ

A ZANESTE MNE TAM, KDE POD NEBESY CHVÍ SE

SEN, JEJŽ JSEM NEDOSNIL A JEHOŽ UŠETŘÍ

A JEHOŽ UŠETŘÍ PRO CHVÍLE ŽALUJÍCÍ

MŮJ MILOSRDNÝ ČAS, MÁ SLOVA BLOUZNIVÁ -

TAM VÍTR S OBLAKY ŠÍLENÍ HUDEBNÍCI

NA SRDCE BUBNUJÍ A PÍSEŇ TESKLIVÁ

ZNÍ NA RTECH KAMENNÝCH, Z NICHŽ PROMLOUVAJÍ LÉTA,

TAM MELANCHOLII JDOU Z BÍLÝCH RŮŽÍ PÍT

DNI LÁSKY BÁZLIVÉ A ČAS A VÍTR SPLÉTÁ

SÍŤ MODROU PRŮZRAČNOU, JIŽ MOŽNO NA VŠEM ZŘÍT -

JDOU JINAM CESTY MÉ, VŠAK PLAMENY A PTÁCI

I ZDE SE ŘADÍ V ŠIK A HLÍNA STVOŘENÍ

POD KROKY ŽEN A DNŮ A PŘIPOUTÁNA K PRÁCI

LKÁ VĚČNĚ STRÁDAJÍC A NEZNÁ PRODLENÍ.

Jan Zahradníček

+++

NOVÝ STOLETÝ PLÁN

Od začátku XXI. století se tak zvaný „nový světový řád“, prosazovaný temnou mafií Zlého, propadá do bezvládí a občanské války. Naproti tomu Čína právě oznamuje nový stoletý plán na obohacení národa v souladu s přírodou.

Evropský pokus, který se chtěl vyšvihnout k pozici hlavního strážce zřízení založeného na řádu, se mění v prostor bezpráví, kde jsou porušována práva občanů, podnikatelů a celých národů.

Také zkreslování pozice ruské pravoslavné církve Západem je sebevražedné, protože ničí měkkou sílu. Co je to měkká síla? Jde o protifarizejský postoj, který zaujímá papež, napadaný nepřáteli obecné Církve zvenčí i zevnitř.

Zasedání čínské vlády vydalo prohlášení s plány na příštích 100 i příštích 5 let.

Oddáni ušlechtilé věci míru a rozvoje lidstva sjednoceného k prosazení velkého snu; zaměřeni na podporu vysoce kvalitního rozvoje a k vytvoření nového modelu rozvoj. Tak Číňané rozvíjejí svou celoprocesní demokracii a vládu založenou na zákonech; zlepšují blahobyt veřejnosti; posilují ekologickou ochranu; věnují velkou energii zdokonalení vlastních ozbrojených sil. Podle plánu odstranili nedůstojnou chudobu a dokončili budování mírně prosperující společnosti ve všech ohledech, vydali jsme se na novou cestu k vybudování dokonalejší společnosti. Jde o to, dosáhnout větší soběstačnosti a síly ve vědě a technice; umožnit Číně hrát větší roli v celkovém řízení lidstva; oživit Čínu prostřednictvím vědy a vzdělání; zajistit, aby zemi řídil lid; zlepšit systém rozdělování příjmů; udržovat světový mír; učinit ucelené řízení spravedlivějším a vyrovnanějším; zachovávat společné hodnoty lidstva, jako jsou mír, rozvoj, spravedlnost, právo, demokracie a svoboda. Současně jsou však národy Euroazie nuceny bděle udržovat přísnou sevřenost společenského zřízení, aby nebyla jejich jednota a identita narušena cizí civilizací smrti či vábničkou lidských práv bez Boha. Ďábel působí podvojně: na jedné straně otevřená válka pomocí nastrčených loutek, na druhé straně záludná vtíravost k vnitřnímu rozvratu národní jednoty.

Čínu vedou odborníci, kteří se snaží udělat zemi lepší. Je pravda, že tamní prezident docílil postavení poměrně trvalého vládce, ale je také pravda, že je skutečně symbolem jednoty a nemá žádnou skutečnou moc, protože ta je v rukou čínského kolektivního skupinového myšlení.

Existuje video, na kterém je bývalý čínský prezident Chu Ťin-tchao vyveden ze zasedání KSČ. Byl členem buddhistické sekty. Pracoval pro Rothschildy, a proto byl vyhozen z úřadu.

V každém případě, pokud Západ zásadně nezlepší své vlastní systémy vládnutí tím, že obnoví nadřazenost víry souladně s vědou, demokracií, svobodou šíření informace, zvláště evangelia, je jen otázkou času, kdy v západní společnosti převládne donucovací zřízení.

V současnosti už stojíme na prahu řízení světových financí kvantovým počítačem, který je dalším krokem digitalizace společnosti, jež otevírá cestu teleportaci. Vznikají tím však nové příležitosti k prosazení vůle Zlého, protože Bůh navěky garantuje Boží obraz v člověku, totiž jeho svobodu, tedy také svobodu hřešit a stávat se tak spiklencem poraženého Nepřítele. Duch Svatý však vede Církev k nebývalému rozmachu. TB

+++

STARÉ VĚCI

JAK PŘILBY KRÁLŮ PYŠNILY SE KDYS

TY STARÉ VĚCI NYNÍ ZAVRŽENÉ.

AŤ KDEKOLI Z NICH KTEROU NAŠEL BYS,

NEZAHAZUJ UŽ TŘIKRÁT ZAHOZENÉ.

 

ČAS PLNÝ BOUŘE KDYSI VANUL Z NÍ,

TEĎ ZASTAVIV SE REZAVÍ TAM PLAŠE.

MÁ BARVU CEST A KUSY STARÝCH DNÍ

A STARÝCH VĚTRŮ NESE AŽ V DNY NAŠE.

 

K SVÉ CHUDOBĚ A NOCI POSTAV JI

A POSLOUCHEJ, CO MLČÍC ŘÍKÁ PŘÍSNĚ,

PRO TOHO, KDO V NÍ VYHNÁN, OSLAV JI,

JÍ VĚNUJ SPÁNEK, VÍNO, CHLÉB I PÍSNĚ.

Jan Zahradníček

+++

ROZVOJ NÁRODŮ

Pokus o společnost podle západního modelu končí jako Babylon, protože neodpovídá národní povaze jednotlivých účastníků, popírá základní Boží a lidská práva a svobodu a důstojnost člověka, ale také postrádá základní hmotné podmínky energetické a potřebné přírodní zdroje. Na zříceninách dlužno budovat dál. Všechno tu upadá do vlády sdělovacích prostředků, vymykajících se svému poznávacímu účelu a zavádí lidstvo na práh totální války.

Pespektivní společnost sjednotí trojí: demokratický důraz na svobodu s teorií elity odborníků, a s ohledem na tělesnou stránku člověka. Tento ušlechtilejší hybrid smíšeného zřízení je však ještě choulostivější na zachování a další rozvoj než pokusy předcházecí. Jak dál? Bez Boží milosti, pokorně vyprošované v Kristově obecné Církvi, to nejde.Teoretické zásady jako zásada obecného blaha, spravedlnosti či subsidiarity jsou známé, ale nepoužívané nebo přesněji řečeno zneužívané. Jejich smysluplné využití stojí na duchovních základech.

Rozjímejme o tom se svatou Kateřinou:

UČENÍ O MOSTU

Most, cesta pravdy: Tehdy věčný Bůh odpověděl oné duši, aby v ní roznítil větší lásku a horlivost pro spásu duší, a řekl jí:  Než ti ukážu, co ti chci zjevit a oč mě sama žádáš, chci ti vysvětlit, jak vypadá most. Řekl jsem ti, že sahá od nebe k zemi, díky spojení, které jsem uskutečnil v člověku stvořeném z bláta této země.

Tento most - kterým je můj jednorozený Syn - sestává ze tří stupňů: dva z nich tvoří dřevo jeho nejsvětějšího kříže a třetí byl vystavěn, když Kristus okusil velkou hořkost žluče smíšené s octem, která mu byla podána na kříži.

V následujících třech stupních uvidíš tři stavy duše, které ti teď jeden po druhém objasním.

První stupeň představuje nohy symbolizující lásku: stejně jako nohy podepírají a nosí tělo, tak láska podepírá a vede duši. Probodené nohy jsou pro tebe stupněm umožňujícím dosáhnout až k boku, který ti odhaluje tajemství srdce. Duše stoupající na nohou lásky začíná okoušet i lásku srdce a upírá svůj duchovní zrak přímo na srdce mého Syna, kde se jí odhaluje, jak je stravováno svou nevýslovnou láskou. Říkám, že je stravováno, protože vás můj Syn nemiluje pro svůj prospěch, neboť mu nemůžete přinést žádný užitek; je totiž se mnou jedno. Když tedy duše vidí, že je tolik milována, překypuje láskou, a tak vystupuje z druhého stupně na třetí, neboli dosahuje až k ústům. Tam konečně nachází pokoj, kterým je ukončen válečný stav se mnou, v němž předtím trpěla pro své viny.

Na prvním stupni se duše pozvedá ze země na nohou citu a zbavuje se neřesti, na druhém se odívá láskou a ctností, na třetím konečně vychutnává pokoj.

Je přirozené, že most má tři stupně, abyste se po prvním a druhém stupni mohli dopracovat až k poslednímu. Poslední stupeň je velmi vysoký, takže k němu nedosáhne řeka světa, která pod ním teče, neboť Krista se nikdy nedotkl jed hříchu.

Tento most je vysoký, ale proto ještě není oddělený od země. A víš, kdy byl do takové výšky vyzdvižen? Když byl Kristus vyvýšen na dřevo nejsvětějšího Kříže. Ale proto nebyla jeho božská přirozenost nikterak oddělena od pozemské nízkosti vaší lidské přirozenosti. Proto jsem řekl, že je to sice velmi vysoký most, ale není oddělený od země: protože božská přirozenost se sjednotila a spojila s lidskou přirozeností. Nikdo by na most nikdy nedokázal vystoupit, kdyby Kristus nebyl vyvýšen na kříž. Proto řekl: „Až budu vyvýšen, potáhnu všechny k sobě.“

LÁSKA VŠECHNO PŘITAHUJE

Moje dobrotivost dobře viděla, že jste nemohli žádným jiným způsobem dosáhnout spásy. Proto jsem poslal Syna, aby byl vyvýšen na dřevo kříže a byl na něm, jako na kovadlině, vykován jakožto nový syn lidského rodu, který tak byl vyrván smrti a kterému byl navrácen život v milosti. Tímto způsobem mohl k sobě všechno přitáhnout, aby vám ukázal nevýslovnou lásku, kterou k vám choval: láska totiž vždy přitahuje lidské srdce. A nemohl vám ani ukázat větší lásku, než že za vás dá život.  Člověka si tedy podmaní síla lásky, pokud se jí lidská nevědomost nebrání a nechá se jí přitáhnout.

Kristus tedy řekl, že až bude vyvýšen, přitáhne všechno k sobě. Tuto pravdu je třeba chápat dvěma způsoby.

První způsob je tento: když je lidské srdce přitahováno sladkou mocí lásky, jsou spolu s ním přitahovány všechny síly jeho duše, to je paměť, rozum a vůle. Když jsou sladěny a sjednoceny v mém jménu tyto tři síly, i všechny další činy, které člověk vykoná prostřednictvím skutků a myšlenek, jsou krásné a jsou v jednotě se mnou. To působí láska, která se pozvedla až ke Kristu, který je ukřižovanou láskou. Dobře to vyjádřila moje Pravda slovy: „Až budu vyvýšen, potáhnu všechno k sobě.“ Když je srdce člověka spolu se silami jeho duše přitahováno láskou, také skutky, které člověk vykoná, jsou stejně přitahovány ke Kristu.

Druhý způsob, kterým je třeba chápat Kristův výrok, je tento: všechny věci byly stvořeny, aby sloužily člověku. Věci byly stvořeny, aby sloužily tvorům a plnily jejich potřeby. Tvor obdařený rozumem nesmí sloužit věcem, neboť byl stvořen pro mne, aby mi sloužil celým srdcem a celou svou láskou. Když je totiž přitahován láskou člověk, jsou do světla lásky přitahovány i věci, protože byly stvořeny pro člověka.

Proto bylo nutné vystavět most tolik do výšky a proto musí sestávat ze stupňů, aby na něj lidé mohli pohodlněji vystoupit.

KAMENY

Tento most je postaven z tak pevně držících kamenů, že déšť nemůže zabránit poutníkovi v jeho cestě. Víš, z jakých kamenů je postaven? Z kamenů pravých a skutečných ctností. Před umučením mého Syna ctnosti nedržely pevně pohromadě, a to lidem nedovolilo přejít až na druhý konec mostu. Nedokázali to ani ti, kdo šli cestou ctnosti: nebeská brána ještě nebyla otevřena klíčem krve a déšť Boží spravedlnosti bránil v cestě po mostu.

Ale když byly kameny opracovány a slícovány na těle Slova, mého sladkého Syna, který je mostem spojujícím zemi s nebesy, můj Syn spojil kameny k sobě navzájem tím, že vápno prosytil svou krví, a vytvořil tak kamennou zeď. To znamená, že jeho krev pevně drží kameny vápnem božské přirozenosti a silou ohně lásky.

Kameny ctností byly upevněny prostřednictvím mé božské moci nad samotným Kristem, protože není žádná ctnost, která by v něm nebyla podrobena zkouškám. Naopak všechny ctnosti získávají pravý život teprve od něj. Nikdo tedy nemůže mít ctnost rodící život v milosti, jestliže ji nezíská od něj a jestliže  nenásleduje Krista a jeho učení. Kristus dovedl ctnosti k dokonalosti a spojil je jako živé kameny svou krví, aby každý věřící mohl rychle postupovat vpřed a neobávat se poníženě deště Boží spravedlnosti, který by mu mohl zatarasit cestu: je totiž chráněn Božím milosrdenstvím, které sestoupilo z nebe mezi lidi vtělením mého Syna.

KLÍČ

Čím však byla otevřena nebeská brána? Klíčem Kristovy krve. Vidíš, že most je zpevněn a chráněn milosrdenstvím a že se u něj rozprostírá občerstvující zahrada svaté Církve - která uchovává a rozděluje chléb života a daruje krev žíznícím, aby poutníci nezemřeli na cestě únavou. Právě proto moje láska přikázala, aby tam byla rozdělována krev a tělo mého jednorozeného Syna, celého Boha a celého člověka.

BRÁNA

Na konci mostu stojí brána, která je mostem samým, totiž Kristem. Touto branou musíte všichni vstoupit. Proto Kristus řekl: „Já jsem cesta, pravda a život. Kdo jde skrze mne, nejde ve tmě, ale ve světle.“ A na jiném místě řekl, že nikdo nemůže přijít ke mně jinak než skrze něho.  A tak to vpravdě je.

Jestli si dobře vzpomínáš, už jsem ti to řekl a také jsem ti to ukázal, když jsem ti chtěl naznačit cestu. Když proto Kristus říká, že je cesta, mluví pravdu. A já jsem ti ukázal, jakým způsobem je Kristus cestou: má podobu mostu. A když říká, že je pravda, je tomu tak: a proto je v jednotě se mnou, nejvyšší Pravdou, a kdo ho následuje, kráčí po cestě Pravdy. A když říká, že je život, pak ten, kdo následuje tuto pravdu, obdrží život v milosti a nemůže umřít hladem, neboť Pravda se mu stává pokrmem. Nemůže ani upadnout ve tmách, neboť Kristus je světlo a není v něm lži: pravdou zmátl a zničil lež, kterou zlý duch podvedl Evu. Ona lež porušila cestu do nebe, kterou Pravda spravila a zpevnila svou krví. Ti, kdo jdou po této cestě, jsou dětmi pravdy, protože následují pravdu a procházejí její branou, a tak docházejí jednoty se mnou díky bráně a cestě, kterou je můj Syn, věčná Pravda, oceán míru…

CESTA KRISTOVA UČENÍ

To všechno jsem ti řekl, aby do myslí těch, kdo naslouchají, nemohla zavítat žádná pochybnost a nezatemnila je, aby neřekli: „Z Kristova těla byl učiněn most díky spojení božské přirozenosti s lidskou - tu pravdu vidím i já -, ale tento most od nás odešel, když vstoupil na nebe. Byl pro nás cestou, která nás učila pravdě vlastním příkladem a  svatým chováním: ale co nám zbylo teď? A kde vůbec najdu cestu?“ Mluvím s tebou tedy proto, aby má slova dosáhla k těm, kdo by mohli upadnout do této nevědomosti.

To, co lidem zbývá, je poučná cesta jeho učení, o kterém jsem mluvil. Je to cesta potvrzená apoštoly a dosvědčená krví mučedníků, osvětlená učiteli církve, vyznávaná vyznavači a napsaná evangelisty. Ti všichni podávají svědectví o pravdě v mystickém těle svaté Církve. Jsou jako lampa na vysokém sloupu, která tak ukazuje cestu pravdy vedoucí k pravému životu dokonalým světlem.

A jak hlásají pravdu? Ze zkušenosti, protože ji na sobě zakusili; a to je pádný důkaz. Podobně je každý člověk osvěcován v poznávání pravdy, pokud si to přeje, to znamená, pokud nemá raději svou neuspořádanou lásku než světlo rozumu. Je jisté, že Kristovo učení je pravda, která nám zůstala jako loď dopravující duše z bouřlivého moře do přístavu spásy.

Proto jsem nejdříve postavil most, kterým je můj milovaný Syn, a zviditelnil jsem ho, jak jsem ti řekl, když jsem ho postavil do bezprostředního styku s lidmi. Když pak viditelný most zmizel, zůstal most tvořený cestou jeho učení, jak jsem řekl. Učení je totiž spojeno s mou mocí Otce, s moudrostí Syna a se shovívavostí Ducha svatého.

Tomu, kdo jde po této cestě, uděluje má moc ctnost pevnosti; moudrost ho obdarovává světlem, díky němuž na své cestě poznává pravdu; a Duch svaty mu dává lásku, která spaluje každou smyslnou touhu a osvobozuje od ní duši, takže zůstává jen láska ke ctnostem.

Kristus je v každém případě, jak svou současnou a viditelnou přítomností, tak svým učením, cesta, pravda a život: poučná cesta, která nás jako most převádí do nebeských výšin.

JISTOTA A NEOCHVĚJNOST KRISTOVA UČENÍ

Právě to Kristus myslel slovy: „Přišel jsem od Otce a vracím se k Otci" a „vrátím se k vám.“  To v první řadě znamená: můj Otec mě poslal k vám a učinil mě mostem, po kterém můžete vystoupit z řeky a dojít do věčného života; a také: „Pak se k vám vrátím. Nenechám vás jako sirotky, protože vám pošlu Utěšitele.“  Jako by vás Kristus, moje Pravda, chtěl ujistit: Půjdu k Otci, ale vrátím se a příchod Ducha svatého, kterému se říká Utěšitel, vám jasněji ukáže a potvrdí, jaká je cesta pravdy. Ukáže vám totiž a potvrdí učení, které jsem vám dal!

Řekl, že se vrátí. A vrátil se: Duch svatý nepřišel sám, ale byl doprovázen mocí Otce a moudrostí Syna, s nimiž byla spojena shovívavost samotného Ducha svatého. Tak vidíš, že se Kristus vrací nikoli ve viditelné podobě, ale ctností, a upevňuje cestu učení. Tato poučná cesta nemůže zmizet nebo být odňata tomu, kdo po ní chce opravdu jít, protože je to pevná cesta vycházející ze mne, a já jsem neměnný.

Musíte tedy po cestě jít odvážně, beze stopy mraků, ale se světlem víry, která je vám dána ve svatém křtu jako drahocenný oděv.

Tak jsem ti zcela ukázal a objasnil, co je to most a jeho učení, které tvoří s mostem jedno. Vysvětlil jsem ti také pro ty, kdo by to nevěděli, kdo je ten, který tuto cestu, jež je pravdou, zjevuje, a kde jsou ti, kdo jí vyučují. Řekl jsem, že ti, kdo vyučují, jsou apoštolově, evangelisté, mučedníci a vyznavači spolu se  svatými učiteli církve, kteří byli církvi dáni jako světla, jež ji mají ozařovat.

Také jsem ti ukázal a vysvětlil, jak se Kristus vystoupením ke mně vrátil k vám nikoli viditelně, ale ctností, to je sestoupením Ducha svatého na apoštoly. Viditelně se totiž vrátí až v poslední den, den soudu, a tehdy přijde s mou slávou a s božskou mocí soudit svět, dát dobro dobrým, které odmění na duši i na těle za jejich námahu, a učinit zadost spravedlnosti a uvrhnout do věčných muk ty, kteří na světě žili nečistě.

Nyní ti chci povědět to, co jsem ti já, Pravda, slíbil: ukázat ti některé z těch, kteří jednají podle menší dokonalosti, a jiné, kteří mají větší dokonalost, a jak tito následují cestu pravdy. Kromě toho ti chci ukázat lidi nečisté, kteří se pro své ohavnosti topí v řece, a tak končí v nejbolestnějších mukách.

Prosím vás, moje drahé děti, nikdy neopouštějte most, nikdy se nepouštějte pod něj, protože tamtudy nevede cesta pravdy, nýbrž cesta lži, po níž jdou hříšníci. Ale kvůli nim vás prosím, abyste se za ně modlili, a žádám vás o slzy a úsilí, aby hříšníci mohli přijmout mé milosrdenství.

CHVÁLA MILOSRDENSTVÍ

Ona duše se tehdy jakoby v opojení nedokázala ovládnout a téměř tváří v tvář Bohu zvolala:

Věčné milosrdenství, které zahaluješ nedostatky svých tvorů, nedivím se, že těm, kdo se k tobě vracejí ze smrtelného hříchu, říkáš: „Nebudu si pamatovat, že mě kdy urazili.“ Nevýslovné milosrdenství, nedivím se, že těm, kdo opouštějí hřích, říkáš: „Chci, abyste se za ně modlili, abych jim mohl prokázat milosrdenství“, a myslíš ty, kdo tě pronásledují.

V tvém milosrdenství jsme byli stvořeni a byli jsme v něm znovústvořeni krví tvého Syna. Díky tvému milosrdenství jsme zachováváni. Tvé milosrdenství vedlo tvého Syna, aby na kříži snášel strašný boj smrti proti životu a života proti smrti. Tam život přemohl smrt našeho hříchu a smrt viny vzala tělesný život Beránkovi bez vady. Ale kdo byl přemožen? Smrt. A kdo je toho první příčinou? Tvé milosrdenství. Tvoje milosrdenství nám dává život. Dává nám světlo milosti, v němž můžeme poznávat tvou shovívavost s každým tvorem, ať je spravedlivý, nebo hříšný. Tvé milosrdenství září až do nebes, protože je viditelné ve tvých  svatých. A když se obrátím na zem, všude vidím jeho hojnost. Svítí dokonce i v pekle, protože odsouzení dostávají menší trest, než si zaslouží.

Svým milosrdenstvím mírníš spravedlnost. Kvůli ní jsi nás omyl krví. Kvůli milosrdenství ses snížil až k životu se svými tvory. Ty ses pomátl láskou! Nestačilo ti, žes nosil naše tělo: chtěls také umřít. Nestačila ti smrt: sestoupils také do pekel, abys odtud vyvedl svaté otce a dokonal svou pravdu tím, žes jim daroval své milosrdenství. A protože tvá dobrotivost slibuje dobro těm, kdo ti v pravdě slouží, sestoupil jsi do předpeklí a vysvobodil od trestu ty, kdo ti sloužili a komu náležely plody za vynaložené úsilí.

Ale vidím, že tě tvé milosrdenství přimělo, aby ses nám daroval ještě velkodušněji, neboť jsi nám nechal sebe sama za pokrm, abys tak nám, slabým, dodával útěchu a aby zapomnětliví a nevědomí lidé zcela nezapomněli na tvá dobrodiní. Tím vším každý den obdarováváš lidi a zpřítomňuješ se v oltářní svátosti, mystickém těle svaté Církve. A to všechno je plodem tvého milosrdenství.

Milosrdenství! Srdce se utápí v myšlenkách na tebe, protože kam se podívám, vidím jen milosrdenství. Věčný Otče, odpusť mi mou nevědomost, že jsem se odvážila mluvit před tvou tváří, ale láska tvého milosrdenství mě omluví v očích tvé dobrotivosti. (Sv.Kateřina Sienská Dialog)

+++

MODLITBA SVATÉ KATEŘINY

Nejmilejší a nejdražší dcero, promluvil jsem k tobě, abych zcela zodpověděl tvou otázku ohledně poslušnosti. Pokud si dobře vzpomínáš, na počátku ses s rozechvělou touhou tázala na to, co jsem ti sám vnukl, aby se silněji rozhořela láska tvé duše. A prosilas mě o čtyři věci.

První modlitba se týkala tebe; vyslyšel jsem ji tím, že jsem ti dal světlo o své pravdě, ukázal jsem ti, jakým způsobem můžeš tuto pravdu poznávat, jak po tom toužíš: zjevil jsem ti totiž, jak poznáním sebe a mne ve světle víry můžeš dosáhnout poznání pravdy - a vysvětlil jsem ti, jakým způsobem to máš činit.

Druhá modlitba se týkala světa, abych mu prokázal milosrdenství.

Třetí modlitba byla za mystické tělo svaté Církve; prosilas mě, abych ho zbavil temnot a pronásledování, a projevilas touhu, abych ničemnosti světa potrestal na tobě. V odpověď na tvou touhu jsem ti vysvětlil, že žádný trest uvalený na konečnou dobu nestačí k vyrovnání dluhu způsobeného vinou na mně, neboť jsem nekonečné Dobro. Tu samotný trest napravit nemůže, ale je-li spjat s touhou duše a zkroušeností srdce, může tento dluh splatit, a také jsem ti vysvětlil jak. Odpověděl jsem ti, že se nad světem chci smilovat, a zjevil jsem ti, že milosrdenství je mi natolik vlastní, že jsem z milosrdenství a nevýslovné lásky k člověku seslal Slovo, svého jednorozeného Syna. Abych ti to ukázal co nejjasněji, připodobnil jsem ho k mostu vedoucímu z nebe na zem díky spojení mé božské přirozenosti s vaší lidskou.

Také jsem ti zjevil, abych ti více osvětlil svou Pravdu, že se na most vystupuje po třech stupních, to znamená třemi mohutnostmi duše. A tyto tři stupně jsem ti ukázal také na těle Slova, jak víš, a to symboly nohou, boku a úst, jimiž jsem znázornil tři stavy duše: nedokonalý stav, stav dokonalý a ten poslední, nejdokonalejší, v němž duše dospívá k nejvyššímu stupni sjednocující lásky. V každém ze tří stavů duše jsem ti ukázal, co duši zbavuje nedokonalosti a díky čemu dosahuje dokonalosti a jakou cestou má pokračovat, a hovořil jsem o skrytých úkladech zlého ducha a duchovní sebelásky. Také jsem ti v souvislosti s těmito třemi stavy pověděl o třech soudech své slitovnosti: první je vysloven v průběhu života, jak jsem ti říkal; druhý na prahu smrti, a to u těch, kdo umírají bez naděje ve smrtelném hříchu - o těch jsem ti říkal, že jdou cestou zlého ducha, totiž pod mostem, a popsal jsem ti jejich bídu -, a třetí při posledním soudu. Vysvětlil jsem ti i několik věcí ohledně trestů lidí odsouzených k záhubě a o slávě blažených, až všichni opět získají dar svého těla.

Také jsem ti slíbil, a to opakuji, že mnohým utrpením svých služebníků zreformuji svou nevěstu, vybídl jsem tě k přijetí utrpení, protože mě trápí ničemnost mých správců. Ukázal jsem ti důstojnost, do níž jsem je postavil, a úctu, kterou pro ně vyžaduji od světských lidí; zjevil jsem ti také důvod, proč úcta k nim nemá ochabovat, bez ohledu na jejich chyby; a také, jak mě mrzí, když tomu tak není. Pověděl jsem ti o ctnostech správců, kteří žijí jako andělé, a zároveň jsem mluvil o výtečnosti Nejsvětější svátosti.

V souvislosti se stavy duše jsem mluvil i o stavech slz, o nichž jsi chtěla něco vědět, a odkud pocházejí. Vysvětlil jsem ti, jak souvisejí stavy duše se stavy slz. Řekl jsem ti, že všechny slzy pramení ze srdce, a postupně jsem ti vysvětlil, proč tomu tak je. Tak jsem ti objasnil čtyři stavy slz a také pátý, z něhož se rodí smrt.

Vyslyšel jsem i tvou čtvrtou prosbu a odpověděl jsem na tvou otázku, která se týkala určitého případu. Jak dobře víš, postaral jsem se o něj. Při této příležitosti jsem hovořil o své prozřetelnosti obecně i jednotlivě, od počátku stvoření světa až po jeho konec, vysvětlil jsem ti, jak jsem každou věc činil a činím s božskou prozřetelností, jak uděluji a dopouštím všechno, soužení, i duchovní a časné útěchy. Všechno je pro vaše dobro, abyste byli ve mně posvěceni a aby se ve vás naplnila má vůle. Tato pravda - že jsem vás stvořil, abyste měli věčný život - vám byla zjevena krví Slova, mého jednorozeného Syna.

Poté jsem vyhověl i tvé poslední touze a splnil jsem, co jsem ti slíbil, totiž že ti vylíčím dokonalost poslušnosti (a nedokonalost neposlušnosti), odkud pochází a co vám ji může vzít. A znázornil jsem ti ji jako velký klíč: taková opravdu je. Pověděl jsem ti rovněž o zvláštní poslušnosti, o dokonalých a nedokonalých, o těch, kdo jsou v řádu a kdo mimo řeholní řády, o každém zvlášť; a o pokoji plynoucím z poslušnosti, o boji vyvolávaném neposlušností, a jakému klamu podléhá neposlušný člověk, když jsem ti ukázal, jak smrt přišla na svět v důsledku Adamovy neposlušnosti.

Nyní ti na závěr já, věčný Otec, nejvyšší a věčná Pravda, říkám, že v poslušnosti Slova, mého jednorozeného Syna, máte život. A jako jste všichni od prvního starého člověka zdědili smrt, tak jste také všichni - alespoň ti, kdo s sebou chtějí neustále nosit klíč poslušnosti - znovu získali život v novém člověku, Kristu, sladkém Ježíši, jehož jsem učinil mostem, protože cesta do nebe byla rozbita. Jestliže půjdete po této sladké a přímé cestě, která je zářící pravdou, s klíčem poslušnosti v ruce, projdete temnotami světa, a ty vám neuškodí. A na konci svého putování si klíčem Slova odemknete nebeskou bránu.

Nyní vybízím tebe a ostatní své služebníky, abyste plakali, neboť kvůli pláči a pokorné a vytrvalé modlitbě se chci nad světem smilovat. Běž po této cestě pravdy jako mrtvá sobě samé, aby ti nebyla vyčtena pomalá chůze: od nynějška totiž bude od tebe žádáno více než dříve, neboť jsem se ti zjevil ve své pravdě. Hleď, abys nevyšla z cely sebepoznání, naopak v ní opatruj a užívej poklad, který jsem ti dal. Tímto pokladem je učení o pravdě, jehož základem je živý kámen, Kristus, sladký Ježíš, oděný světlem, jež rozsvěcuje temnoty. V pravdě se do něj oděj, nejsladší milovaná dceruško.

+++

RADY MOUDRÉHO KONFUCIA

Pravil Mistr Kchung: Trojí druh potěšení je užitečný a trojí druh je škodlivý. Potěšení získané ze správného uspořádání Řádu a hudby, potěšení získané z rozhovoru o dobrých stránkách chování druhých a potěšení z toho, že máme mnoho moudrých přátel, je užitečné. Ale potěšení z nevázaných zábav, potěšení z nečinného potulování a potěšení z pohodlí a rozkoše je škodlivé.

 Pravil Mistr Kchung: Jsou tři věci, před nimiž se má šlechetný muž na pozoru. V mládí, než se jeho krev a životní šťávy  usadily, má se na pozoru před rozkoší. Když dosáhl mužného věku, když se jeho krev a životní šťávy konečně utvrdily, má se na pozoru před spory. Když dosáhl stáří, kdy krev a životní šťávy již ochabují, má se na pozoru před lakotou.

Pravil Mistr Kchung: Jsou tři věci, kterých se šlechetný muž bojí: bojí se vůle nebes, bojí se velkých  mužů, bojí se slov božských mudrců. Malý člověk nezná vůli nebes, a proto se jí ani nebojí. Zachází s velkými muži pohrdavě a posmívá se slovům božských mudrců.

Konfucius, Hovory, kn.XVI, 5,7,8

+++

BRNĚNSKÁ AKADEMIE DUCHOVNÍHO ŽIVOTA CT.PATRIKA KUŽELY OP, MUČEDNÍKA OSVĚTIMSKÉHO

/pokr./ Patrik Kužela - dopis ze dne 19.října 1936 je bez určení jména. Podle povzbuzování ke statečnosti je asi pro Koudelku.

Konvent dominikánů

Olomouc ČSR

 

v Olomouci 19 - 10 - 36

Slovenská 14.

A.M.

Příteli,

s radostí a s upřímným Deo gratias jsem četl v Tvém dopise, že se statečně držíš. Jen nepovolit. Jsem úplně přesvědčen, že se brzy sejdeme (copak to je, necelé dva roky! a bratrský trojí polibek nás spojí k témuž životu až do smrti (tak líbáme nového bratra při obláčce a i v jiných významných chvílích, jako při přání k svátku.)

Vždyť vím, že je v Tobě opravdovost a vůle poddat se dobru, jen když je poznáš. A zde je poznáš, zde se naučíš žít, jenom přijít s otevřeným srdcem a se slovy: Mluv, Pane, slyší Tvůj služebník - jako malý Samuel. Dosud je Ti snad modlitba jen částí denního programu, jen část života - kdežto zde poznáš, že život sám musí být stálá modlitba, to jest styk s Bohem, protože k tomu a jen k tomu jsme stvořeni a jinak život není žádný život, nemá smyslu. A pak ti bude jedno, klečíš-li před svatostánkem, nebo tě odtud odvolá poslušnost nebo láska, nebo zdali jdeš s knihami do posluchárny nebo s breviářem do kůru - bude to stálé obcování s tím, jenž nás stvořil pro sebe a jenž jediný je hodný naší pozornosti. Tomu se pak říká život! Máš se nač těšit. Vždyť celý řeholní život záleží v úsilí překonávat v duši rozpor mezi životem a náboženstvím, a kdybychom se nesnažili o to ze všech sil, byl by náš život jediná, veliká lež, jediná svatokrádež, jediné rouhání.

Mám radost, že Kroužek vstal z mrtvých. Jistě to bude teplý domácí krb, kde se těsněji sejdou členové juvenátní rodiny, kde se sbližují duše a kde se zapalují jedna od druhé - jak jsem po tom toužíval.

Odvažuji se Tě poprosit, kdybys byl tak laskav a pokusil se sehnat (aspoň vypůjčit) pro mne větší učebnici esperanta a podle možnosti nějaký esp. text, třeba odložená čísla staršího ročníku esper. časopisu nebo podobně, známá je učebnice od Z.Šupichové; stála asi 10 Kč, ale četl jsem kdesi,. že se dostane antikvární velmi lacino, snad za 3 Kč. Dosud jsem se učil jen z maličké učebnice od Šupichové. Ovšem nechci, aby sis dělal útraty. Nebudeš-li moci vypůjčit, zmiň se P.Albertovi o tom, snad ten by to sehnal. Pozdravuj ho ode mne, i P.Vojtěcha. Budu Ti velmi vděčen. Poslal bys to po br.Vítovi. - A vyproste pro nás Bubeněčské zprávy, až vyjdou.

My zápolíme ve filosofii s latinou ze začátku dosti těžce, ale doufáme, že opravdu jen "ze začátku".

 

Ave Maria! Tvůj v Kristu

fr.Patrik M.K.

 

Asi za měsíc, 25.listopadu 1935 píše br.Patrik otci Albertovi. Je vidět, že mezi oběma trvá vztah přátelství a duchovního vedení.

 

Konvent dominikánů

Olomouc ČSR

 

v Olomouci 25 - 11 - 1936

Slovenská 14.

 

A.M.   Důstojný Otče,

s radostí se chápu pera, aby Vám vyjádřil vděčnost za to, že dále pamatujete na svého duchovního syna a odchovance, a to nejen, - jak doufám a oč snažně prosím i nadále - častou modlitbou, zvláště při mši svaté, nýbrž i milým překvapením, které jste mi uchystal v podobě Munthovy knihy. Přečetl jsem teprve několik desítek stránek, ale již tuším, že budu mít z ní velký užitek. Přečtu ji ovšem asi až o vánočních prázdninách. Benedictus Deus in donis suis! *)

Děkuji Vám za Váš nezasloužený zájem o mé zdraví. Buďte bez obav - již jsem se polepšil, neboť jsem objevil ve svém "sklonu k nezvyklé slabosti", jak jste se vyjádřil, skrytou pýchu, která si libuje ve zvláštnostech, aby se mohla považovat za lepší. Chci od nynějška jít jistou cestou svaté poslušnosti i v zevnějším životě denním, neboť myslím, že lépe je přijímat vděčně dary Boží než pyšně je odmítat, a děkuji Pánu za velikou milost, že mi bylo dovoluje zanikat ve společném životě a tak se zbavovat sebe.

O časté memento prosí

Váš vděčný v Kristu

                                                                                 fr.Patrik M.

 

Máme radost z nového ducha, jaký začal v juvenátě i z jejich krásné OZVĚNY.

 

Dne 20.března 1937 píše bratr Patrik Otci Albertovi velikonoční přání:

 

Konvent dominikánů

Olomouc ČSR

v Olomouci 20/3 37

Slovenská 14.

 

Ave Maria.

Veledůstojný Otče,

dovolte, abych Vám přál co nejintimnější účast ve slavném Vzkříšení Spasitelově a sdělil se s Vámi i o vlastní radost, s jakou se na ty slavné dni chystám.

Myslím, že spolehlivým měřítkem pravého řeholního života by mohla být radost. Ne smyslová, živočišná, ale vnitřní radost nadpřirozená, jásavá, k jaké nás strhuje denně úvodní žalm "Venite, exultemus Domino" …

Ovšem, tato meta je daleko, spíše vysoko - ale to mě musí pobízet ke běhu tím usilovnějšímu. Prosím Vás, pro lásku Boží, která nás spojuje v jednu rodinu: modlete se o to za mne i za ostatní bratry novice; jako i my pamatujeme na Vás před oltářem, tak prosíme o Memento u oltáře samého ****), abychom k němu také jednou přistoupili co nejlépe připraveni. Nezapomínám v modlitbě nikterak na Váš zdravotní stav - kéž Bůh splní na Vás co nejdokonaleji svou vůli - co lepšího bych Vám přál?

Těšíme se s bratřími nejvyššího ročníku na velikou milost, jaké se jim dostane svěcením. Prosím i pro ně o modlitbu.

S díkem za přání k svátku

frater in Xo P a t r i c i u s M.

Pozdrav od br.Ondřeje.

 

Poznámka: Ke svěceným bratřím z nejvyššího ročníku studia, o kterých se zmiňuje br.Patrik v posledním řádku svého dopisu, jsem patřil také já, br.Jiří Maria Veselý, opožděný o rok vlivem licenciátních zkoušek z filosofie v Římě. S ohledem na to, že můj zdravotní stav nebyl nejlepší, vymohl pro mne magister studentů.

(z knihy J.M.Veselý OP,T.Bahounek OP, To není sen, Rosice 1999 Gloria)

+++