_____________________________________________________________

 

Ročník VI.                                                                   Prosinec 2000

_____________________________________________________________

Obsah: Advent, J.T.,Radostně do III.tisíciletí, B.,Eucharistická obnova světa, Rozmluva srdce se Srdcem Eucharistickým, Duchovní život ctih.Patrika Kužely OP, Emily Dickinsonová, Zprávy____________________________

 

Advent Hymnus z jitřních modliteb

Slovo, ty shůry přicházíš,

od Otce věčně vycházíš,

zrodiv se, světu pomáháš,

když dozrál určený náš čas.

 

Zalij teď světlem naši hruď

a láska tvá v ní ohněm buď,

jak zazní tvoje poselství,

ať zmizí vláda temnosti.

 

A když pak přijdeš konat soud,

zpytovat v srdci každý kout,

zlé čeká za zlo den pomsty,

dobré za dobro království.

 

Ať nás pak tresty nesouží,

ač život náš to zaslouží,

přijmi nás mezi blažené,

tam, do vlasti vytoužené.

 

Nechť čest a sláva hlaholí

Bohu Otci i Synovi

i s Duchem Utěšitelem

až na věky věkův. Amen. Přel.br.Patrik Kužela

 

Radostně do třetího tisíciletí

14. Kdy máme naplno doufat

Každý člověk touží po štěstí. Velkým štěstím pro člověka je být milován, a největším štěstím je být milován Bohem a současně člověkem. KDY SMÍME TAKTO DOUFAT?

Náš smělý ideál velkého štěstí je na místě za prvé tehdy, když si nepřikrašlujeme smrt a její drsnost. Jestliže si smrt přikrašlujeme, pak se naše křest.naděje ocitá v podezření, že je to jenom naruby obrácené sobecká touha dítěte po nesmrtelnosti. PROTO PLATÍ: teprve když se člověk naučí loučit skrze houževnatou a namáhavou práci se svými dětinskými iluzemi o všemoci smrti, tozn., když spojuje své nekonečné přání se svým konečným tělem, vstupuje do obzoru Bůh Obnovitel jako ten druhý ve své neuchopitelné jinakosti.

Dokud nepřijdeme před Boha s prázdnýma rukama jako prosebníci, dokud si nepřiznáme, že jsme koneční a smrtelní, PONIŽUJEME Boha na uspokojovatele potřeb, tedy na věc, kterou člověk spotřebuje a stráví. To bychom byli jenom zamilováni do svých vlastních potřeb. TEPRVE, když nastane přechod od potřeby k přání, může nádherný Bůh - ve své svobodě a lásce - přijmout náš přebytek přání do své nekonečnosti a uznat nás vlastní dítě, jako vlastního syna, jako vlastní dceru.

Za druhé, k tomu, aby náš smělý ideál velikého štěstí byl na místě, nesmíme složit ruce do klína. Nesmíme přenechat svět jeho osudu v domnění, že Bůh se o něj postará, a že počty nakonec vyjdou. Díky takovému opovážlivému spoléhání na Boha přenechali mnozí křesťané nespravedlivý, nesvobodný svět bez lásky sobě samému: ty urážené, ponižované příliš levně odkázali na lepší - onen svět. Kdo dělá taková levná gesta, ten neporozuměl ničemu z křesťanského Zmrtvýchvstání. BŮH není náhražka za naši lenost, za naši lakotu a za naše sobectví. Jestliže Bůh touží dokonat LÁSKU, SVOBODU a SPRAVEDLNOST - a on po tom doopravdy touží - jak nám to dosvědčil ve Zmrtvýchvstání Ježíše Krista - TAK TO předpokládá, abychom také my začali ZDE A NYNÍ bojovat za to, aby se náš svět stal každým dnem o něco lepším, aby se stával stále krásnějším světem, kde děti pořád radostně smějí a milenci milují. Věřte, bratři a sestry, že se Bůh postará o to POSLEDNÍ, ale vy už déle neváhejte, a rozhodně se obraťte k tomu PŘEDPOSLEDNÍMU - k tomuto světu: bez fanatismu a bez skládání ruce do klína, ale plni naděje, důvěry a humoru. Bůh se nad těmi našimi kotrmelci může potrhat smíchy, ovšem přeje nám velkoryse všechno nejlepší, totiž Boha samého. Radujme se z blízké a důvěrné společnosti nebeského Hosta, který tichounce zaklepal na naše srdce. J.T.

 

Advent Hymnus z chval

Hlas znovu jasně zanotí,

rozzáří všecky temnoty,

ospalost nechať je ta tam,

s výsosti Kristus kyne nám.

 

Vstaň, duše, zažeň ospalost,

jsi zraněná, chybí ti ctnost,

žhne nová hvězda s výsosti,

ta vše, co škodí, vyhostí.

 

Beránka posílá k nám Bůh

odčinit smrtí svou náš dluh.

Všichni se slzami v očích

prosme, ať odpustí nám hřích.

 

Podruhé, když se k nám snese,

až hrůza světem zatřese,

ať nás za hříchy nestíhá,

nýbrž laskavě ukrývá.

 

Nechť čest a sláva hlaholí

Bohu Otci i Synovi

i s Duchem Utěšitelem

až na věky věkův. Amen. Přel.br.Patrik Kužela OP

 

Eucharistická obnova světa

Rozmluva srdce se Srdcem eucharistickým

Pane Ježíši Kriste, Ty jsi řekl: "Já jsem živý chléb, který sestoupil s nebe." Díky Tobě, že chrámy naší Církve všeobecné mají své živé Srdce ve svatostánku, kde nám věčné světlo připomíná nehasnoucí plamen Tvé Lásky. Ty jsi nalezl způsob, jak tajemným neviditelným způsobem pokračovat ve své boholidské přítomnosti mezi námi. Nejen ve mši svaté, ale kdykoli přijdeme, vždy jsi připraven nás přijmout, posílit, povzbudit, potěšit s pohotovostí své pozorné lásky ke všem.

Chci Ti nyní děkovat slovy: Sláva Tobě, Pane!

Děkuji Ti a chválím Tě za to, že jsi nepohrdl lidmi, ani když se pohrdli Tvou Láskou, ale že se v Tobě zjevila Boží Láska v čase, když jsi se stal jedním z nás.

Děkuji Ti za život, za poznání a za lásku, za dar víry, který nám ukazuje život i svět jako nekonečné Dobroty Otce nebeského.

Děkuji Ti za naději, že tento život je jenom cesta a smrt je pouze brána k plnému životu.

Děkuji Ti za lidi, zvláště mladé, které v naší době voláš do své Církve, aby v ní našli smysl života.

Děkuji Ti za všechny chvíle, kdys nám dal nahlédnout do hlubiny tajemství svého života v tichém rozjímání v samotě nebo ve společenství bratří a sester.

Děkuji Ti za všechny milosti udělené tomuto společenství v Božím chrámě. Kéž je navždy útočištěm ve všech našich potřebách nám i budoucím!

Děkuji Ti za všechno ostatní, co jsi nám udělil a prosíme Tě, ať všechny Tvé dary pro nás vyvrcholí, až se Ty sám staneš pro nás darem v nebi, neboť Tvé je království i moc i sláva na věky věků.

Pane Ježíši, při troše pokory a soudnosti není tak těžké pochopit, že Tě potřebuji na každém kroku a že potřebuji chodit si pro Tvou sílu ve svatém přijímání.

Těžší než přijmout Tebe, je přijmout sám sebe s tím, že třebaže Tě tak často přijímám a Ty mi dáváš jistě dost své božské síly, přesto je to na mém životě tak málo poznat.

Ještě těžší je přijímat své bližní, přijímat každého člověka, i toho, který mi nevyhovuje, na kterém vidím jen chyby, s kterým se tak těžko vychází. Vím, že mám v každém člověku vidět Tebe. Uznávám, že jsem v tom často zklamal. S bolestí vyznávám, že ani zdaleka nemám Tvou Lásku, která přijala mne, přijala všechny lidi, přijala naše znetvořené lidství, abychom mohli říkat: "Hle, Beránek Boží, Ten, který na sebe vzal hříchy světa!"

Proto s důvěrou ve Tvé milosrdenství volám k Tobě:

Smiluj se, nad námi.

Za všechny naše osobní hříchy,

za všechny hříchy našeho národa,

za všechny hříchy celého světa,

za všechny hříchy nelásky a sobecství,

za neukázněný sexuální život mládeže,

za zabránění narodit se všem počatým dětem,

za nepřirozené uzavírání se pokračování života,

za sobectví manželů a manželek, kteří rozbíjejí svá manželství,

za lhostejnost rodičů, kteří zanedbávají výchovu dětí,

za neúctu dětí k rodičům,

za sobectví a hrubost ve vztazích mezi lidmi,

za žárlivost a nedokonalou lásku,

za všechnu lživost a nepravdivost v životě,

za mstivost a závist mezi lidmi,,

za všechny pomluvy a nespravedlivá obvinění,

za všechno, co způsobily Tobě a lidem všechny války a boje od počátku světa,

za nespravedlivé vykořisťování zaostalých národů,

za nesvornosti, spory a násilí v mezinárodních vztazích,

za zatvrzelost lidských srdcí vůči hladu a bídě jiných,

za všechno poničené životní prostředí našich srdcí i v okolním světě,

za všechno, co každý z nás opomenul udělat dobrého,

za všechno, co dobrého opomenuly vykonat národy celého světa.

Ježíši Kriste, Ty jsi nás povolal do svého království, když jsi nás pro sebe navždy označil vodou křtu. Na kolenou jsem s celým Božím lidem před Tvým svatostánkem, aby společně s ostatními děkoval. Vyznávám častou nevěrnost svému křestnímu slibu a podléhání duchu zla. Lituji svých selhání a pevně si umiňuji napravit, co se napravit dá. Beránku Boží, sejmi viny ze svého lidu a obnov svou vládu.

Věčné Slovo, jednorozený Synu Boží, děkuji Ti za to, že jsi se stal člověkem, abys měl účast na všem opravdu lidském, abys obnovil lidský život porušený hříchem a dopřál nám důstojnost Božích dětí a Tvých věrných přátel.

Tvé tajemství je tajemství Boha ve světě. Patří k logice Tvé Lásky, že když jsi učinil krok z Nejsvětější Trojice do života ve světě, nespokojil jsi se s tím, že byl zůstal ve světě jen 33 roků. Našel sis způsob, jak zůstat trvale s lidmi, po všechna staletí, kdekoli ve vesmíru.

Nejen že jsi se stal člověkem k naší spáse a abys v lidské přirozenosti zachránil celý svět, ale stal jsi se dokonce pokrmem, abys nám dal možnost stát se tvým druhým Já. Jestliže tě přijímám se srdcem svátostně připraveným a ochotným, stávám se tím, kterého přijímám, Tvým živým Tělem, stávám se Tebou.

Kéž jen si s Tvou milostí plněji uvědomím, že jsi se nestal pokrmem proto, abych se na Tebe pouze díval, přijímal tě svými smysly a ochutnával Tě, ale především abych se Tebou živil tak, abys mne stravoval a rostl Ty sám ve mně. Pomoz mi, aby ses nestal vězněm mé pohodlnosti a průměrnosti, ale aby se v mém myšlení, cítění, toužení, mluvení i mlčení, jednání i utrpení projevovalo Tvoje božství. Volám, k Tobě, můj Pane: Buď vůle Tvá!

Ať se snažím o to, aby přišlo Tvé království,

ať prožívám každý den co nejlépe,

ať se snažím být stále lepší,

ať dovedu strhnout a vést lidi k Tobě,

ať v našich rodiny žije Kristus a svatá Rodina,

ať naše vlastní děti a všechny děti světa jdou po Tvé cestě,

ať si všichni mladí lidé správně zvolí své životní povolání,

ať kráčím Tvou cestou, ale ne jen podle mých představ,

ať se modlím, ale ne tak, jak chci já, ale podle Tvé vůle,

ať si tě zamiluji, ale ne jen citově,

ať roste moje láska, ale ne podle mých planých snů,

ať ovládám své špatné vlastnosti tak, jak ty chceš,

ať unesu své vlastní vlohy a nadání k Tvé oslavě,

ať se nesobecky sbližuji s ostatními na společně cestě k Tobě,

ať se zlepšují vztahy mezi lidmi, ale ne jen podle lidských práv,

ať dovedu ochotně poslouchat Boží Slovo a poslušně je prožívat,

Pane Ježíši, Ty, který trpělivě čekáš ve svatostánku skrytý pod podobou chleba, abychom měli ke komu jít, s kým rozmlouvat ve svém srdci, osvěžit se a čerpat sílu.

Díky Bohu, že o Tobě víme, ale pro kolik lidí zůstáváš neznámý a opomíjený. Je to naše vina, protože se k Tobě sice hlásíme, ale zdráháme se podle toho naplno žít. Málo Ti věříme a bojíme se zařídit svůj život podle Tvých rad, jako bys nás mohl zklamat.

Jak to napravit, abys už nebyl opuštěn? Uč nás, abychom Tě zpřítomňovali a zosobňovali svou láskou a dobrotou. Ježíši, pomoz, abych žili, jednali i trpěli tak, aby lidé při pohledu na nás jasně rozeznávali Tebe, který nejsi z tohoto světa.

Zatím v Tebe chceme věřit, doufat a zamilovat si Tě, a klanět se Ti za ty, kdo v Tebe nevěří, v Tebe nedoufají a nemilují Tě, ani se Ti neklanějí jako svému Pánu, který s Otcem a Duchem svatým žiješ a kraluješ navěky. TB

 

Advent Hymnus z večerních chval

Hvězd dobrý Tvůrce zářících

a věčné světlo věřících,

Vykupiteli hřešících,

slyš, Kriste, žádost prosících.

 

Zželelo se ti člověka,

jak rdousí ho smrt odvěká,

spasil jsi svět neduživý,

dal jsi vinným lék hojivý.

 

Když k soumraku se chýlil svět,

jak z lože choť, jak z růže květ

ze schrány čisté zavřené

panenské Matky vyšels vznešené.

 

Před tvojí všemohoucností

klekají všecky mocnosti,

nebeské jako pozemské,

na pokyn kloní šíje své.

 

Prosíme tebe, Přesvatý

rozhodčí příští odplaty,

chraň nás na duši, na těle

od střel lstného nepřítele.

 

Nechť čest a sláva hlaholí

Bohu Otci i Synovi

i s Duchem Utěšitelem

až na věky věkův. Amen. Přel.br.Patrik Kužela OP

 

Brněnská akademie duchovního života ctih.Patrika Kužely (12)

Po tom, co bylo uvedeno o dr.Alfredu Fuchsovi, o sestře Marii Filomeně Dolanské a o Otci Benediktu Hronkovi, není snad již ani nutné dodávat ještě něco, abychom pochopili také utrpení a smrt bratra Patrika Kužely: totéž zatčení, totéž věznění, táž cesta do koncentračního tábora, tentýž život v koncentráku. A smrt bratra Patrika? Obvyklá benzinová injekce, která rozloží krev a působí smrt za strašlivých bolestí. "Vědecký" lékařský pokus? Zloba? V každém případě satanství.

O Džingischánovi se uvádí, že nechal vraždit města a národy a lebkami mrtvých dal dláždit své cesty, a všichni to chápali a odsuzovali jako zločin a nelidskost, jako úchylku od přirozeného řádu. Také německý nacismus zabíjel národy: z kostí mrtvých se zhotovovaly ozdobné předměty, z lidské kůže dámské tašky a stínidla na lampy, z lidského sádla léky a pokrmy. Lidí se používalo místo zvířat k pokusným injekcím a operacím. Ale zde se to všechno dělalo již jako "věda", jako úspěch německého "nadčlověka". Zlo bylo prohlášeno za dobro, lež za pravdu, úchylka se stala normou a zvrácenost ideálem. Satan byl prohlášen za Boha. Nacismus byl organizované satanství. Boj proti němu byl povinností každého křesťana, zvláště když byl úředně odsouzen Církví (Pius XI., Encyklika "S palčivou starostí" z r.1937).

To byl také hlavní důvod, proč bojoval a padl i br.Patrik Kužela. Bylo to podle slov Písma: "Budou vás vydávat soudům a bičovat vás, a budou vás všichni nenávidět pro jméno mé; kdo však vytrvá až do konce, ten bude spasen" (Mt10,17-22), "vztáhnou na vás ruce a budou vás pronásledovat, budou vás vydávat do vězení. některé z vás i zabijí." (Lk 21,12-17)

Uvádí se, že br.Patrik byl zatčen proto, že se ve Francii přidal k výzvě, aby bylo v cizině zřízeno rozhlasové vysílání v českém jazyce. Chtěl prostě pravdu a pomoc a útěchu pro utlačované a umlčované. Podobně jako ji chtěl mnich Lazar, jemuž se podařilo z německého vězení, kde byl vězněn a mučen sv.Metoděj, uniknout do Říma, aby pověděl pravdu a tak pomohl nevinnému Metodějovi. A Jan VIII. tehdy napsal biskupu Pavlovi rozkaz: "Pokud jde o vrahy mnicha Lazara, postarej se, aby se nad nimi od vás vynesl rozsudek podle apoštolských právních předpisů." (J.Stanislav, Životy slovanských apošt.Cyrila a Metoda, Turč.sv.Martin, str.166)

Br.Patrik věděl, že není ani sám, ani první, ani poslední. Nebyl první: před ním bylo již mnoho mučedníků v řádu sv.Otce Dominika a bylo před ním i mnoho mučedníků v českém národě: Ludmila. Václav, Vojtěch, Jan Nepomucký a Jan Sarkander. A tak nacismus neznamená jen šiky pálících a zabíjejících ubožáků, nýbrž i tisíce českých hrdinů, zabíjených a pálených pro věrnost viditelné, hmatatelné pravdě. Patrik neumíral ani sám: s ním umíraly tisíce tisíců a desítky milionů. A nebyl ani poslední. Také po něm přišli další, jako otec Josef Toufar z Čihoště, mučedníci z Babic a další nevinné oběti komunismu, a budou přicházet další podle slov Miláčka Páně, "aby svět poznal, že i my milujeme Otce a činíme, jak nám přikázal" (Jan 14,31). Aby při vymítání zlého ducha měl plnou sílu slova knězova: "imperat tibi martyrum sanguis - poroučí ti (odejít) krev mučedníků..."

Sv.Cyril umíral v Římě se slovy: "Nebyl jsem, stal jsem se a jsem navěky" (ŽK 18). O milost podobné smrti prosíme i my, a to slovy žáků sv.Metoděje, jimiž končili sepsání jeho "Života": "A ty, Hlavo svatá a ctihodná, s výsosti hleď svými modlitbami na nás, toužící po tobě. Své učedníky vysvobozuj z veškerého nebezpečí, rozšiřuj pravdivé učení a vyháněj kacířství, abychom zde žili důstojně svého povolání, a v nebi se postavili s tebou, jako tvé stádo, po pravé straně Krista, našeho Boha, a obdrželi jsme od něho věčný život. Neboť jeho je sláva i čest na věky věkův.Amen."

 

Duch bratra Patrika

Úvodní modlitba

Jediný pravý Bože, Nejsvětější Trojice, nejčistší Skutečnosti a nejvěrnější Lásko! Ty svým božským poznáváním sebe ve věčném Slově vyměřuješ zároveň i podoby lidských duší a tvary všech věcí, a rozhodnutím své svobodné vůle určuješ délku i šířku, obsah a štěstí všech životů a osudů. A tvá vůle je věčná vůle.

Tvá nekonečná moudrost dala našemu bratru Patrikovi Kuželovi velkou, dobrou a krásnou duši. Tvá nekonečně milosrdná láska mu dala milost poznat a přijmout křesťanství a milost řeholního a kněžského povolání v řádu sv.Otce Dominika. Dala mu čistý, hluboký a široký život, plných skrytých, ale hrdinských vítězství nad bolestí, nad zlem a nad sebou. Dala mu smrt podobnou smrti mučedníků.

Je-li to ve shodě s tvou nejsvětější Prozřetelností, která miluje rozmach a plnost života, a je-li to ve shodě s tajemstvím předurčení všech milostí, kterým chceš věčné oslavení všech lidí, oslav skrze našeho bratra Patrika sebe i po jeho smrti, a oslavíš tím i jeho.

Rozjasni nad námi a před světem jeho věčnou podobu a zjev nadopřirozenou hodnotu jeho života:

aby nám všem byl vzorem lásky k dokonalému řeholnímu

a kněžskému životu,

aby vzbuzoval hojná a dobrá řeholní a kněžská povolání,

aby zapaloval v mládeži nadšení pro čisté a hrdinské

prožívání nadpřirozeného života,

aby jeho vzor prohluboval ve všech duších křesťanskou víru,

naději a lásku a křesťanský mravní život až k plnému

spojení srdcí se Svatým Duchem,

aby se tak všichni lidé stali svatými bratry Ježíše Krista,

věrnými dětmi nebeského Otce a Panny Marie,

aby se na přímluvu Marie Panny, svatého Dominika a blahoslaveného Otce Cormiera pomohl bratr Patrik

obrodit lidstvo a národy, Církev a řeholní řády v Duchu

Svatém skrze Krista našeho Pána. Amen.

 

1. K Božímu obrazu

Věčný je pouze Bůh. Vesmír byl od Boha stvořen v určitém čase a v určitém čase také skončí, pokud ho všemohoucí Bůh nestvořil navěky. Stvořitelská moc Boží vyvolala z nicoty k bytí všechny stupně viditelné i neviditelné skutečnosti a nad každou svou věcí Bůh prohlásil, že je velmi dobrá (Gn 1,3-31). Vrcholným viditelným tvůrčím dílem Božím je člověk. nad lidskou osobností je ve viditelném světě už jenom Bůh sám. Lidská osobnost je vrchol, ale je také zároveň hranice, neboť člověk tvoří rozhraní dvou světů, hmotného a duchovního, viditelného a neviditelného. Člověkem vrcholí a končí viditelný obzor, ale lidská duše je zároveň mezí, od níž začíná duchový svět, neviditelný, ale skutečnější než hmotný. V lidské osobnosti splývají v jedno dva řády hodnot, dva světy. Proto i lidský život je sice jedna věc, ale podléhá dvojím zákonům, zákonům smrtelné hmoty a nesmrtelného ducha (Sv.Tomáš, Summa theol.,I,72,2).

Žít skutečně lidsky znamená žít z lásky k myšlence, to jest, vytvořit si z mysli ideál, zamilovat si jej a uskutečňovat jej každým dechem, každým skutkem. Pak člověk žije jako tvůrčí osobnost a jeho život je tvůrčím rozvíjením sil. A člověk tak začíná žít tehdy, když lidské nitro počalo a zrodilo, vyřklo své tajemné "slovo" o základním smyslu celého života a když celá bytost k tomuto "slovu" zahořela láskou a vůle mu slíbila na věky věrnost. V tom je pravá síla člověka, pravá krása jeho života a pravé lidské štěstí. A to je vlastně i Boží podoba v člověku. Bůh Otec také žije plozením Slova a vydechováním Lásky.

Každá věc je od Boha, buď přímo či nepřímo, a proto každá dokazuje, že Bůh je a že pracoval a pracuje. Každá hvězda na nebi je Boží stopou, jež dosvědčuje, že vesmírem kráčel Bůh a tvořil. A protože hvězdy vznikají stále, dokazuje to, že Bůh kráčí vesmírem stále, i dnes. Věci však nedosvědčují prostě jen Boha, nýbrž celou Trojici. Věříme a víme, že Bůh Otec je Bytí, že Syn je Otcovo Slovo a Duch Svatý že je vzájemná Láska obou. Bytí však je Skutečnost, Něco, Někdo; a Slovo je Pojem, Tvar, Podoba, Obraz, Výměr; a Láska je Sálání, Sklon, Směřování, Tíhnutí, Váha. Nuže, každá věc je jakési "něco", čímž se věc podobá Otci. V každé věci je nějaká podoba, podstatný tvar, který dělá z věci to, co je, a jím se věc podobá Synu. A každá věc je někam nakloněna zvnitřku a tak směřuje k nějakému cíli, čímž se podobá Duchu (I,45,7).

V člověku je však Boží podoba dokonalejším způsobem. Člověk není pouhá stopa, nýbrž je Boží obraz, který žije vědomě a svobodně svou velikost a důstojnost, svou moc, své štěstí. Podoba Nejsvětější Trojice je v každém lidském skutku: každý správný lidský skutek je totiž nějaké "něco", čili znamená nějakou hodnotu. Má dále svůj pevný charakteristický ráz a "tvar", čili musí být postupným uskutečňováním naší životní myšlenky, našeho životního ideálu a poslání. A musí z něho hořet a sálat naše láska.

Hříchem se člověk staví proti Bohu i proti přírodě a ničí sám sebe. Odpadá ze života pokojných a štastných a odumírá v živoření zlých, jehož základním rysem je osamocenost a tesknota, závist a nenávist, neklid a úzkost, hanba a nesvár. Záchrana je možná jenom skrze Ježíše Krista, mimo jehož tajemné Tělo, Církev není spásy.

Hříchem se porušuje, znetvořuje Boží obraz v lidské bytosti i v lidském životě. Obnovuje se zázračně při křtu a při svátosti smíření. Svátosti však jsou ovocem výkupné oběti Krista Pána. Jedině Ježíš Kristus může dát člověku sílu a prostředky k přemožení zla, bolesti a smrti, k obnovení Božího obrazu.

Spasitelovo smírné utrpení nás osovobozuje především z otroctví hříchu. Proč? Pohled na ukřižovaného Bohočlověka musí v nezvráceném člověku vzbuzovat obdiv, úctu, vděčnost a lásku: "Ještě jsme byli jeho nepřáteli a on za nás zemřel" (Řím 5,8). Začne-li však duše milovat Krista Ukřižovaného, Bůh je vůči ní jako by odzbrojen, podle slov Písma: "Odpouští se jí mnoho hříchů, protože si mě zamilovala mnoho" (Lk 7,47). Dalším důvodem je to, že Spasitelovo utrpení je jakousi cenou, jakýmsi drahoceným darem, jejž člověk může nabídnout Bohu na vyrovnání svých vin. A nebyla spáchána žádná tak velká vina, a není vůbec myslitelná žádná tak veliká vina, že by její váha byla větší, než smírná cena Kristovy krve. A konečně, řekli jsme, že svátosti jsou ovocem Spasitelovy smrti. I když svátosti jsou pouze hmotné, vnější úkony a náznaky neviditelných milostí, mají přesto i jakousi božskou, duchovní sílu, protože jsou nástrojem, jehož používá Bohočlověk k posvěcení člověka. Božské rozhodnutí Spasitelovo, odpustit člověku a obnovit v něm Boží obraz, je tak mocné, že síla jeho lásky proniká do duší při přijímání svátostí jakoby samočinně: zalévá, očišťuje, osvěcuje, proměňuje. A to, co při tom nechápeme, je daleko větší než to, co člověk z toho pochopí. Křesťanské posvěcení je tajemstvím Boží Lásky.

Osvobození z hříchů znamená mnoho dalších věcí, především osvobození z moci ďábla. Každým smrtelným hříchem se dějí tři věci: člověk se vědomě a dobrovolně odklání od dobra a přiklání se ke zlu. Odmítá závislost na Bohu a podvoluje se ďáblu. Bůh, uražený a odmítnutý člověkem, ponechává člověka spravedlnosti, ponechává jej v moci zla. Ďábel přebírá člověka a napíná všechnu sílu své zlé, ničivé vůle a rozvíjí všechny schopnosti svého úskočného, lživého rozumu, aby člověku překazil záchranu, spásu. Jakmile se rozhodne vrátit se kajícně k Bohu, Bůh ho nenechává otročit satanovi. Jakmile tedy člověk začne mít sílu proti hříchu, začne mít sílu i proti ďáblu. Ve spojení s utrpením Kristovým máme tuto sílu. Bez Kristovy síly jsme bez moci a bez naděje.

Bolest a smrt je trestem za hřích. Má-li člověk prostředek k osvobození od hříchu, má prostředek i proti bolesti a smrti. Po výkupné smrti Ježíše Krista a po jeho slavném Vzkříšení se překonává i naše smrt jistým očekáváním vzkříšení. Bolest přestává být trestem a začíná být lékem: Bůh se bolestí usmiřuje a člověk se bolestí očišťuje pro lásku s Bohem, pro věčný ráj.

Hřích a otroctví, bolest a smrt jsou hlavním znetvořením Božího obrazu v člověku, neboť Bůh je dobrý, svatý a svobodný, je blažený a nesmrtelný. Spasitel umožnil odstranění tohoto znetvoření. Avšak mimoto umožnil ještě takové nové dary a milosti, jaké člověku nikdy ani nevstoupily na mysl: nadpřirozený život, to jest účast na Božím životě, přátelství s Bohem, nová rajská blaženost. Neboť příčinou nepřátelství je hřích. Bůh miluje své tvory, ale nenávidí zlo, nenávidí hřích. Kristovo utrpení usmířilo hříchy lidstva, umožnilo zrušení nenávisti mezi Bohem a tvorem, umožnilo smíření a přátelství. Spasitelovo dobrovolné obětování sebe je tak milé Bohu Otci, že pro dar Kristovy krve, pro Kristovu věrnost, poslušnost a lásku se odpouští všechno všem, kdo se spojí s ukřižovaným Kristem. Kristus, Bohočlověk, je tak úžasný člověk, tak krásný, svatý a dobrý člověk, že při pohledu na něho chce Bůh Otec odpustit každou vinu každému člověku, všechny hříchy celého lidstva (III, 49,1-5).

Uvěřit Ježíši Kristu a jeho poselství a poslání znamená nalézt opravdu pokoj, radost a slávu. Pokoj je smíření člověka s člověkem, člověka s Bohem, a utišení, upokojení srdce. Radost z nalezení ztraceného Boha a z otevření ztraceného ráje. A slávu, protože zásluhou Ježíše Krista se stal člověk navěky Božím přítelem, ano Božím dítětem a Ježíšovým bratrem. Větší účast a radost není myslitelná.

Dominikánský klášter v Praze, kde bratr Patrik Kužela studoval gymnasium a kde se potom často zdržoval jako řádový bohoslovec při cestách do ciziny, vděčí za mnoho blah.Otci Hyacintovi Maria Cormierovi. Tento řádový generální představený, původem z jižní Francie, byl velikým přítelem českých dominikánů. Přes velký odpor Němců obnovil samostatnou českou dominikánskou provincii roku 1905. Žil a zemřel v pověsti svatosti. Z jeho zjevu vyzařovala hluboká duchovnost. P.Odilo Pospíšil znal bl.Otce Cormiera a vsál do sebe jeho ducha. Vyzařoval jej do svých svěřených duší, i do bratří a sester řádu sv.Dominika, i do duše bratra bratra Patrika. Tnto duch je shrnut v modlitbě, kterou složil bl.Otec Cormier. Je v ní obsaženo celé jeho životní snažení:

"Vzdávám Ti díky, Ježíši, za to, že jsi učinil, abych byl přijat za Božího syna a abych se stal milostí Boží tvým bratrem. Učiň, abych Tě miloval bratrskou láskou a řídil se tvým vzorem. Nedopusť, abych ztratil práva, jež vyplývají z přijetí za Božího syna, ani abych se někdy vzpíral proti plnění Tvé vůle, jež je Otcova, anebo proti Tvému Duchu, jež je také jeho. Tuto milost mi dopřej, Ježíši, na přímluvu Marie Panny, naší společné matky."

Bratr Patrik svými názory a svým smýšlením, svým slovem a svým životem hlásal tuto nesmírnou důstojnost člověka a radostnou hodnotnost lidského života, a to z přirozeného i nadpřirozeného hlediska. Už pouhý jeho zjev říkal pokorně i hrdě: "Člověk byl stvořen od Boha k Božímu obrazu. Člověk tedy není sám Bohem. Má vládnout světu, ale není vůlučným pánem ani světa, ani sebe, ani druhých lidí. Podléhá Bohu a jeho zákonům jako každá jiná složka přírody. Na druhé straně však člověk byl stvořen z prachu země, ale není jenom tento prach. Není ani pouhým nahodilým shlukem temných sil přírody a hmoty, ani jen živým výrobním prostředkem, ani jenom dokonalejším zvířetem, o němž bychom nevěděli, co z neho vývoj učiní zítra. Ne, člověk, lidská bytost, to je pevná, nejvyšší hodnota viditelné přírody, a jeho život znamená široké možnosti úžasných krás a tvůrčích radostí. Jako člověk vyšel z Boha a jako člověk se k Bohu vrátí. Lidský osud je zaměřen k věčnosti. Smyslem lidského života je Ráj. Každý člověk se rodí a žije pouze jednou a každý má své vlastní poslání v dějinách lidstva, určené a řízené Prozřetelností k našemu dobru a k Boží slávě. Nežijme proto pod svou úroveň, nežijme nadarmo!"

Tyto myšlenky jsou ozvěnou myšlenek sv.Pavla: "Víme také, že těm, kdo milují Boha, všecko napomáhá k dobrému..., aby byli připodobnění obrazu jeho Syna, aby on byl prvorozený mezi mnoha bratry." (Řím 8,28-29)

Modleme se: Bože, jenž jsi neposkvrněným Početím Panny Marie připravil svému Synu důstojný příbytek, prosíme, jako jsi ji pro předzvěděnou smrt téhož Syna svého uchránil od veškeré poskvrny, dopřej, abychom na její přímluvu také my došli k tobě čistí, skrze téhož Krista Pána našeho. Amen. (Modlitba ze svátku Neposkvr.Početí bl.Panny Marie, 8.pros.)

 

Já zemřela jsem pro krásu

a sotva mě do hrobu uložili

kdos jiný zemřel pro pravdu

a pochován byl vedle mne.

Zeptal se tiše:

Proč jsi odešla?

Pro krásu.

Já pro pravdu.

Tak jako příbuzní,

když my hovořili, se sejdou,

skrze hrobky stěny

až dorost mech přes naše ústa

přes kameny se dvěma jmény.

Emily Dickinsonová

2. Řád věcí a života

Bůh je ve všem první a poslední, neboť je zdroj a cíl, střed a vyvrcholení. Je to Absolutno, jež žije a chápe, miluje a nenávidí. Absolutno, kterému křesťan smí říkat "Ty", a které odpovídá. Je zákonem pro všechno dění a pro všechny životy. Nemá ani povinností, ani závazků v přísném smyslu slova vůči nikomu a v ničem, neboť od nikoho nic nedostal. Naopak, všechno, co je, je z něho a od něho. "Ó propasti bohatství, moudrosti a vědění Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystihnutelné jeho cesty! Neboť kdo poznal myšlení Páně? Nebo kdo byl jeho rádcem? Anebo kdo mu dal, aby se mu muselo oplatit? Protože od něho a skrze něho a pro něho jsou všecky věci. Jemu budiž sláva na věky!" (Řím 11,33-36)

Usuzuje-li se tedy podle Boží povahy, má Bůh jenom práva, ano, je absolutním, zosobněným Právem: z něho všechno vzešlo, k němu se všechno vrací a jemu všechno patří, ať kdo chce či nechce. Díváme-li se na povahu tvorů, je tvor celý od Boha, patří Bohu a je mu zavázán za všechno. Tvor je zosobněný závazek, dluh, a má povinnost plnit Boží vůli, Boží zákon a Boží řád. A všechna práva, jež člověk má, má především proto, že má povinnosti vůči Bohu, že by tyto povinnosti nemohl splnit bez určitých práv.

Správný poměr člověka k Bohu je určován náboženstvím. Člověk závisí na Bohu celou svou podstatou, a proto je náboženský celou svou přirozeností. Ano, napřed je náboženský a pak je společenský. Neboť napřed vznikl a vzniká vztah závislosti člověka na Bohu - tvor je celý od svého Stvořitele - a teprve pak může vzniknout vztah člověka k člověku: může k ženě, rodičů k dětem, atd.

Náboženské povinnosti člověka k Bohu, vyplývají z trojí skutečnosti. 1.Boží velebnost přesahuje všechny stvořené hranice, je nekonečná, proto je člověk povinen klanět se Bohu a chválit jej. 2.V Bohu má původ všechno, co člověk je a co má. Bůh je totiž naše první Příčina, a tedy je náš naprostý Pán. Proto je člověk žít závisle na Bohu, žít jako Boží vlastnictví a Bohu poslušně sloužit. 3.A konečně, Bůh je svrchovaná hodnota, činné Absolutno a nejvýš oblažující krása. Proto je člověk povinen Boha "z celého srdce, z celé duše, z celé mysli a ze všech sil, nade všechno..." Oslavovat Boha klaněním, službou a láskou, to je hlavní cíl, pro nejž Bůh stvořil člověka. Splnění těchto povinností je hlavním smyslem lidského života, zdrojem lidské velikosti a štěstí. Všechna svá práva má člověk především proto, aby splnil tuto povinnost, az této povinnosti vyrůstá celý lidský právní řád. Kdo popře Boha a toto jeho právo na člověka, nemůže odůvodnit ani žádný lidský zákon, nemá právo ukládat člověku žádnou povinnost a nemůže vysvětlit ani zaručit žádné lidské právo. Neboť pak každý je "bohem" a život je boj proti všem.

Náboženský život má dvě stránky: vnitřní, a ta znamená povinnost Boha poznávat a uznávat, milovat a ctít; vnější, a ta znamená povinnost dávat najevo toto své smýšlení i viditelnými úkony.

Plnit povinnosti je projevem čestnosti. Bratr Patrik Kužela byl i zde čestným člověkem. Studující mládež často ztrácí svou víru v nábožensky lhostejných školách. Patrik ji neztratil. Studuje-li člověk dobře, může se mu jeho rozumové nadání stát překážkou víry, když by postavil svůj rozum nad Boha a nad Církev. Patrika vedlo jeho studium přímo k Bohu. Mladý člověk ztratí Boha často i z mravních důvodů: hřích a nemravnost v něm udusí víru. Br.Patrik zůstal pevný a čistý. Byl čestným člověkem, uznával a plnil Boží práva. A jeho rostoucí vnitřní velikost, svoboda a radost mu dokazovaly, Boží práva nejsou na úkor člověka. Také sv.Tomáš Akvinský se stále ptal: "Kdo je Bůh?" a stále nacházel novou krásu a a nové odpovědi na v pojmu Boha. Právě tak i bratr Patrik nacházel sílu a důvod k plnění svých povinností vůči Bohu v otázce: "Kdo je jako Bůh", což zní hebrejsky "Mi - ká - el" a Patrik měl rád hebrejštinu.

Snad proto nakonec zakotvil br.Patrik v řádu sv.Dominika, jehož je Michael zvláštním ochráncem, a kde v díle sv.Tomáše mohl najít na svou otázku plně uspokojující odpověď a zároveň řád života podle Boha. A bez životního řádu není štěstí.

Řád závislosti však není jenom mezi Stvořitelem a tvory, nýbrž je i mezi samými tvory. Ani dvě věci nejsou naprosto stejné. Každá věc představuje svůj vlastní stupeň jsoucna čili skutečnosti, a má svou vlastní hodnotu. Vesmír tedy tvoří odstupňovanou, pevně spjatou a uzákoněnou hierarchii hodnot. J.M.Veselý OP (Pokr.)

 

 

_____________________________________________________________

Zprávy: U příležitosti završení Velkého Jubilea 2000 pořádá "První sdružení přátel bl.Hyacinta Maria Cormiera" v Brně výstavu obrazů Betlémů a dalších děl od sestry Veroniky K.Planerové III.O.P. Výstava bude umístěna v kostele sv.Michala v Brně a potrvá ve dnech 24.prosince až 1.ledna 2001. Na 4.neděli adventní (24.prosince) a Boží hod (25.prosince) a svátek sv.Štěpána (26.prosince) bude výstava přístupná veřejnosti od 9,00 do 20,00 hod. V dalších dnech od 18,00 do 20,00 hod., jinak též podle domluvy na telefoně 05-748 711, nebo 05-0603333126.

____________________________________________________________