______________________________________________________________________

Rosa Mystica

+

Časopis pro duchovní život

______________________________________________________________________

               

Ročník IX.,číslo 2.                                                            Únor 2003

______________________________________________________________________

Obsah: K.D.L.,Královno posvátného Růžence!, B.,Přesýpací hodiny života (1), S.M., Apoštol rasové snášenlivosti (11), fra J.,Telegraf radostné zvěsti (1), Otec T., Loretánské meditace, J.Gabr.,Věnec růží Matky Boží (1), B.,Božské doteky v kosmu (23), Brněnská Akademie duch.života ctih.Patrika Kužely OP________________________________________________

 

KRÁLOVNO POSVÁTNÉHO RŮŽENCE !

 

Znám zrnka, drobná semínka,

z nichž rozkvétají máky,

jež svojím rouchem nádherným

vše vábí k sobě zraky.

 

Znám zrnka zlatá obilní,

z nichž rostou zlaté klasy

a dávají nám bílý chléb

a šťastné, blahé časy.

 

Znám drobné zrnko horčičné,

jež sílu v sobě tají,

že roste z něho velký strom,

v němž ptáci přebývají.

 

Znám zrnka perel blýskavých,

jež rostou na dně moře,

a potom s hlavy královen

se třpytí jako zoře.

 

Však nade všechna zrnka ta

jsou zrnka růžencová,

z nichž každé božské milosti

a krásy ráje chová.

 

Ta zrnka v tiché modlitbě

rozsévá moje ruka,

a když to zrnko dopadne,

květ v mojem srdci puká.

 

Květ lásky k Tobě, Maria,

a Tvojí lásky ke mně,

v tvé modlitbě jsem blažená,

že nevábí mne země.

 

Ó nech ten svatý růženec

vždy se mnou putovati.

Až spustím zrnko poslední,

nech se mi ráj Tvůj zlatí!

K.D.L.

+          +            +

Přesýpací hodiny života (1)

V každodenním shonu

Dnešní doba tě vtahuje do víru každodenních událostí. Každý chce vidět tvé hmatatelné výsledky. Jaké? Takové, které by vzešly z tvého mimořádného činu. Chce vidět hrdinství obrácené navenek. Veřejné mínění vysoce hodnotí především ty postavy, které se okázale projevují v okolním životě a jasně vynikají, a jejichž výsledky lze vyčíslit hospodářsky. Tak se dnes mnozí lidé dívají i na Církev. Chtějí ji hodnotit jen podle měřitelného účinku ve společnosti. Někdo pohotově odpovídají na tyto výzvy světa. Vrhá se do nějaké okázalé, užitečné a prospěšné činnosti.

Snaž se, aby tvá činnost Božího byla cílevědomá! Jenže právě do duchovní služby vnesly dobové proudy mnoho zmatku a znepokojujících hesel. Nezapomínej, že každý tvůj čin má být veden a proniknut nadpřirozenou ideou! Uprostřed snažení lidí světa o vyšší životní úroveň se ti stává nutností opravdový růženec. Modlitba růžence ti ukazuje cesty, po kterých se vyhneš proudům a okolnostech, jež jsou krajně nepříznivé vyššímu nadání od našeho Pána. Ukazuje ti cesty, odpovídající zásadám spásy, po kterých máš kráčet. Žiješ ve víru překotných pokusů o změnu tvářnosti společnosti a světa. A Bůh přece nemůže změnit tvářnost lidstva proti svému odvěkému plánu. Nemůže než vyžadovat od tebe stejné ctnosti, jaké požaduje Ježíš, když vstupuje do tvého života, když je kvůli tobě ukřižován a vstupuje do nebe, aby ti tam připravil místo. Staré ctnosti jsou dosud jediné platné. Moderní společnost nedokázala vymyslet žádnou novou ctnost. Proto při své práci usiluj o tyto ctnosti u sebe i u svých bližních!

Možná, že máš osobní počítač, ale to ti nestačí. Opatři si růženec! Čím častěji se ho modlíš, tím podrobněji si připomeneš to jediné potřebné. Naučíš se nalézat řešení těžkostí. Pomocí něho stále lépe chápeš, co vlastně máš dělat, co je tvým jediným životním posláním. Jakmile začneš v růžencových tajemstvích sledovat otázku smyslu svého života a každého svého úkonu uprostřed všedního dne, uslyšíš také odpověď, která je na každý den dostatečná, aby jej učinila dobou vyššího nadání. Nebraň Duchu svatému, aby zastínil tvé dílo! Kéž je každé tvé dílo dílem Božího přítele, planoucí láskou k Bohu a k jeho tvorům, aby se ve všech duších mohl narodit Ježíš, aby žil a rostl ve tvém srdci, a přes tvé srdce, aby ovládal celý svět. Snaž se, aby tvůj život byl dílo spojené s obětním oltářem od začátku až do konce! Pak ti nebude smutno ani v nějtěžších okamžicích. Ale růženec nezůstává při tom. S pokročilostí tvého čerpání nadpřirozené síly z růžence se ti růženec stává osvětnou a očistnou modlitbou, která tě sjednocuje s Boží Moudrostí.

Růženec dodává tvé práci účinnosti, průbojnosti a nebojácnosti. Soustavně ti ukazuje, že není vítězných nepřátel, kde pro tebe pravdivě platí: Pán s tebou - Pán, který je vítězem i nad smrtí zdánlivě triumfující.

Tvá činnost Božího dítěte a přítele Páně potřebuje ještě další složku. Potřebuješ být přesvědčen o zajištěném výsledku. Když nevidíš výsledek ani na obzoru, ochabuješ v práci a ustáváš, protože tě obklopuje a zachvacuje okolní temnota a nejasnost. A pak se snadno rozběhneš za bludičkami, zavádějícími na scestí. "Ve tvém světle vidím Světlo" To si pak můžeš říci svému růženci, když jej bereš do ruky, aby ses upevnil ve svaté naději, v nezvratné jistotě, že nadpřirozená a odvážná práce duchovní přináší neomylně svůj patřičný výsledek, že vedeš neomylně vítězný boj. To je síla Kristova svatého člověčenství. To povznáší duši naší panenské Matky ve všech tajemstvích díla Páně. Růženec ti pokaždé dodává jistotu, že svatý Duch v tobě překoná ducha okolního světa. Při každém tajemství radostného růžence roste tvé přesvědčení, že se ti otevřou nebeské příbytky. Donekonečna se stupňuje se tvá radost, třebaže se ti duch světa vtírá názor, že nevidíš nic než smrt a budoucí zklamání.

Zdá se ti, že modlitba růžence je jen jako chvilka oddechu v klidné zahradě? Avšak je to i chvilka u svatých pramenů síly, u Ježíše a Marie, jeho nejvěrnější spolupracovnice při tvé spáse! B. (Pokr.)

+         +           +

Apoštol rasové snášenlivosti - sv.Martin de Porres (11))

Poslužte si!

Zdá se mi, že léta u svatého Dominika letí. Asi proto, že jsem tolik zaměstnán. Když se někdy v kapli při povinné modlitbě dívám na kněze, povzdychnu si. Předevčírem ještě chlapci, přicházející nabídnout své životy Bohu v řádu, a najednou jsou to dospělí muži. Někteří z nich jsou slavní, proslulí svou učeností v celém Peru. Modlím jsem se za ně:

"Bože, pomoz jim přivést mnoho lidí k poznání Tebe!"

V životě je důležitější myslet hlavně na tebe, můj Pane, než na jakéhokoliv tvora. Především poznávat tvou dobrotu a stále tě víc milovat." Takové myšlenky mi přicházejí často. Postrádám znalost učených knih a mám jen několikaleté vzdělání. Dominikáni mají za to, že jsem moudrý člověk.

A přitom jen poctivě smýšlím. Vím, že mám být poctivý k sobě i k druhým. Mladí studenti, připravující se na kněžství, ke mně často přicházejí se svými těžkostmi. Všechno vědí o mně, tmavém bratru s prošedivělými vlasy.

Když zastonají, jsem to já, kdo jim hledí pomoci. Když něco potřebují pro sebe nebo pro své rodiny, jsem to já, kdo vždycky přichází na pomoc. A když se někomu v klášteře u svatého Dominika něco přihodí, a bojí se dominikánských kněží i terciářů, mám vždy po ruce slovo útěchy a povzbuzení.

Jedno pozdní odpoledne přijde několik noviců do mé cely. K jejich překvapení neleží na mém lůžku žádný nemocný Indián ani Černoch. Celička je prázdná.

"Martin musel na chvíli odejít", říká mladý bratr Jeroným svým přátelům.

"Jenže my jsme pozvaní, abychom k němu dnes po vyučování přišli na oběd." Ozývá se bratr Karel. "Říká nám: Hoši, až budete mít po vyučování, přijďte do mé cely, budete tam mít připraveno malé pohoštění."

"Dobře, tak kdepak je to jídlo?"

Moje cela je maličká. Není tam nic jiného než postel, stůl a židle. Studenti se na chvíli posadí na postel a baví se sami jeden s druhým. Najednou jeden z nich dostane nápad.

"Možná, že pro nás Martin nechal něco v zásuvce u stolu. Podívejme se!"

Vytahují zásuvku. Vykutálí se několik jablíček a pomerančů. Studenti propuknou smíchy. Jsou dost hladoví a ovoce vypadá tak lákavě.

"Martin jistě nebude nebude nic namítat, když si sami posloužíme." Říká bratr Jeremiáš.

"Tak do toho!" Novici obcházejí kolem stolu a berou si ze zásuvky, co kdo chce. Jeden jablko, druhý pomeranč. To je řečí a smíchu! V tomto vzrušení si žádný z noviců nevšimne, že jeden z nich sáhne rukou do zásuvky hlouběji, velmi rychle z ní cosi bere a schovává to ve své botě.

Krátce na to přicházím do své cely a překvapuji je. Všichni hlasitě zdraví: "Vítáme vás, bratře Martine!"

S úsměvem je vítám.

"My už jsme se sami obsloužili. Snědli jsme vám ovoce." Říká bratr Eduard. "Doufáme, že vám to nevadí. Měli jsme hrozný hlad."

Usmívám se. "Vždyť to, chlapci, schovávám pro vás. Poslužte si, co chcete! Přináším vám ještě trochu chleba a med. Sednu si na chvíli na zem a budu se na vás dívat."

Mladá společnost si jako obvykle trochu užívá a baví v mé malé cele. Brzy je všechno snědeno. Pak se ozývá zvonek, vyzvánějící ke společným modlitbám. Novici ihned vstávají a míří ke dveřím. Ani nevím, čím to, ale začínám je zdržovat.

"Na chviličku hoši. Jeden z vás má něco, co mu nepatří - stříbrný peníz."

Novici se zarazí.

"Cože? To není možné!" Říká jeden z nich. "Žádné peníze jsme tu neviděli."

Celička najednou ztichne. Chvíli čekám, pak přistupuji k jednomu z hochů a povídám mu kamarádsky:

"Tak mi dej, bratře, ten peníz! Nepatří tobě ani mně. Má svého majitele."

Mladík rudne. "Nevím, co tím myslíte. O žádných penězích nevím."

Klidně se na něho dívám a potom ukazuji na jeho botu.

"Vyndej to z ní!" Povídám mírně. "Je tam malý peníz. Není to dobré ani důstojné kvůli naší svaté víře."

Ostatní novici ani nedutají. Nemohou uvěřit svým očím, když vidí svého bratra dávat pomalu prst do boty a vytahovat pohřešovaný peníz.

"Tak je to tedy přece pravda? Ale jak to bratr Martin ví? Přišel do pokoje, když už peníze chyběly. Tušil jsem, že to, co se povídá o Martinovi, nejsou žádné výmysly." Šeptá bratr Jerome, když sestupovali po schodech do kaple. "Musí to být přece jen pravda, co se o něm vypravuje, že čte v lidských duších."

Když novicové odcházejí do kaple, stojím dlouho dobu u okna a vyhlížím ven. Cítím se velmi unaven. Kde jsou ty mladé časy? Už nedovedu urazit dlouhé vzdálenosti, ztrávit hodiny s chudými a nemocnými. Najednou deset mil k přístavnímu městu Callao, je pro mě daleko.

Dnes tam vyrážím s potravu pro strádající lidi, kteří žijí na břehu moře. Časně ráno dávám jednomu chudákovi svůj slamák. Je už otřepaný, ale za chvilku ho postrádám, protože slunce velmi pálí. S povzdechem se sesouvám na kolena před křížem, který visí nad lůžkem v mé cele.

Mám jsem hodinu čas. Vždycky, i před obědem, trávím ten čas na modlitbě. Mé myšlenky se velmi rychle povznášejí k nebi.

Už to nebude tak dlouho trvat a octnu se před Bohem, spočinu v Boží Dobrotě, v požívání velkých věcí, ke kterým ho Pán volá, neboť to slibuje všem lidem, kteří mu budou věrně sloužit po celý svůj život. Nyní, po mnoha létech, je moje malá přítelkyně Růženka už nebi, a mnoho jiných přátel je tam taky. Slavný františkánský kněz, Otec František Solano. A ty jeho znamenité misie v Limě a neohrožená kázání o misionářské službě! Dobrý arcibiskup Turribius. Vzpomínám na své biřmování od něho. Ó, to bude krásné, až se tam všichni sejdeme, v ráji, všichni svatí obyvatelé Limy!

Připozdívá se. Jeden si ani nevšimne a už je tu noc. Ani když před svou celou zaslechnu kroky těch, kdo spěchají odpočnout si po práci a posílit své tělo spánkem na další den, neustávám v modlitbách. I tehdy stále ještě klečím a modlím se. Toužím zapomenout na všechno kolem sebe, kromě jednoho jediného ve svém životě, kromě milovaného Boha.

Následující ráno stojí jeden čtrnáctiletý španělský chlapec v šatně před bratrem Ferdinandem. Jmenuje se Jan Vasgues. Má jediné přání - žít v našem klášteře. Je v Limě cizincem, bez přátel, bez peněz. Rád mu uvolňuji místo v cele, aby tam mohl se mnou bydlet, než se najde něco jiného. Jan hledá, kde a jak by sloužil. Zrovna se snaží vykládat o mně něco bratru Ferdinandovi

"Představte si, bratře Ferdinande, jednou pozdě v noci, byla už skoro půlnoc, vejdu do Martinovy cely. Najednou je tu velké zemětřesení. Jsem tak vyděšený, však už to víš."

Bratr Ferdinand je zaujat tříděním a čistěním prádla. Přitom vysvětluje Janovi:

"Brzy se naučíš, abys nebyl překvapen věcmi, které uvidíš na bratru Martinovi. - Hm - a cože je s tou dobrou duší?"

"Vidím ho, jak leží na podlaze, a třebaže byla půlnoc, v jeho cele je světlo jako ve dne. Tahám ho, škubu s ním, namáhám se, ale on se ani nepohne. Myslím si, že je mrtev. Ó, bratře Ferdinande, myslím, že je obětí toho zemětřesení. A představte si to - on - můj nejlepší přítel - je na světě!"

Bratr Ferdinand se usmívá. "Až tu budeš bydlet déle, poznáš víc, než abys byl vylekaný, když uvidíš Martina ležet na podlaze, jako tentokrát - "

"Vidím to jako dnes - "

"Teď dobře poslouchej, chlapče. Já mám jinou zkušenost. Jednou jdu a najednou ho vidím jako vyzařujícího skrze dveře síně jako nějaký hořící balón."

"Hořící balón?"

"Přesně tak, jako hořící balón, vychází z něho zář. Jsou zde lidé, kteří ho viděli kráčet ve společnosti čtyř andělů."

Mladý Jan potřásá hlavou. Pak pomalu říká: "Nikdy jsem se nesetkal s tak skvělým mužem, jako je Martin. Je tak laskavý a každému hned porozumí."

Bratr Ferdinand přikyvuje.

"Nejsi sám, kdo si to myslí. Každý ho miluje. Pečuje hlavně o chudáky, kteří jsou u nás. Zvláště novicové k němu přicházejí se svými těžkostmi ve studiích. Bratr Martin sice mnoho nestudoval, ale vždycky jim dovede pomoci s jejich nesnázemi. Je to jednoduchá a skvělá cesta. Cituje z Písma svatého. Neméně dobře zná všechno ze spisů svatého Tomáše Akvinského."

Jan si sedá na stoličku před bratrem Ferdinandem.

"Pomáhám bratru Martinovi pečovat o chudé. Každý den mi dává peníze pro chudé rodiny. Někdy vydá pro chudé v jednom týdnu spousty peněz - až dva tisíce peruánských zlatých solů."

"Kde bere tolik peněz, bratře Ferdinande?"

"Martin? - Ach, byl bys překvapen, kolik bohatých lidí ho zná. Také guvernér mu dává peníze na jeho charitu. Martin ještě obstarává i pokrývky po chudé Indiány, léky pro nemocné, výbavu pro dívky na vdávání a oděvy pro malé děti. A to není všechno, co dělá s penězi, které mu dobrodinci dávají."

Jan přikyvuje. Už od příchodu do konventu svatého Dominika, poznává, že mu bratr Martin bude ze všech nejblíž. Jaká radost je vědět, že se každou chvíli objeví ve dveřích šatny bratr Martin, ochotný vzít jej v dalších dnech na výlet do dvou měst, kde je nouze! A opravdu, už je zde!

Zrovna vcházím do dveří, a kupodivu jsem přesně obeznámen se vším, co se děje v domě, přicházím k šatně a potkávám mladého Jana Vasguese.

"Dnes máme vydat obvyklou částku peněz na potravu pro chudé. Vyjdeme také ven z města do hor sázet nějaké léčivé byliny a sazenice fíkovníků."

"Půjdeme tedy, bratře Martine?"

"Počkej chvíli!"

Cosi u šatny mě jaksi zdržuje. Taková podívaná! Několik rozedraných Indiánů se žene nahoru přes síň. Bratr Dominik si je měří ostrým pohledem. Hned vidím, že ti Indiáni čekají, až je někdo najme na práci.

"Bratře Dominiku, proč tyto dobré lidi vyháníte z předsíně?"

"Chtěl jsem jim dát dobré jídlo", odpovídá zamračeně. "Tak je to! A měli po sobě vyčistit košík od zbytků a nechat to tu po sobě čisté a uklizené."

Povídám mu s úsměvem: "Viděl jsem, že jste předevčírem hostil nějaké bělochy a nenutil jste je, aby po sobě uklízeli. Naopak, uklidil jste to sám."

Bratr Dominik krčí l rameny.

"Nejsem proti tomu uklízet po běloších, ale po Indiánech? Nejde ovšem jen o toto. Takových výtržností se kolem nich děje daleko víc."

"Kvůli čemu?"

Bratr Dominik, který byl jinak dobrák, se náhle zarazí a nedovede odpovědět na otázku. Později, když se na věci dívá poctivě, přece jen mu nezáleží na tom, ke které rase kdo patří. Proč tak nesmýšlí vždy ? Cosi koktá, a pak dokonce jde k Indiánům, kteří stále ještě čistí podlahu.

"To už stačí", říká rychle. "Já už to dokončím sám."

Sleduji jsem s úsměvem jeho počínání.

Jak mnoho smutného je na světě, protože milióny lidí zapomínají, že všichni jsou děti Boží, vykoupené drahocennou Krví Kristovou! Sestra M. +                     +          +

Telegraf radostné zvěsti (1)

Proč růženec?

Ohlédni se na duchovní poměry! V Evropě se objevuje a zabydluje nebezpečná obluda - tak mnohotvárná: někde přijímá tvář sektářství, jinde je přehnaný, křečovitý asketismus, falešná, temná mystika, učení o dvojí pravdě, atd. Používá se mnoho lidských prostředků k odvrácení této pohromy, od domluvy až po otevřené násilí. Všechno bez účinku. A tu přichází celkem neznámý mnich, velký však před Bohem - sv.Dominik. Prosazuje nový způsob modlitby, který rozbíjí blud, ale zachraňuje zbloudilé. Jaký je účinek? Závratný. Kraje zachvácené obludou jsou v krátkém čase osvobozeny. Namísto vlády temna, zla a nenávisti tam vládne pravda a láska.

Končí tím snad dějinná úloha růžence? V žádném případě. Naopak. Po této zkoušce růžence dochází v současnosti k zavádění této osvědčené duchovní zbraně do tvého vybavení, jestli chceš jako křesťan vůbec obstát. Jde právě tak o záchranu nesmrtelných duší, jako o tvou vlastní sebeobranu. A ty, na prahu třetího tisíciletí se máš před čím bránit.

V dosud nebývalém rozsahu nastává tichá a plíživá okupace Evropy a celého světa příšernou obludou. Tato obluda dovede s pohotovostí doslova počítačovou přijímat nejrůznější tváře:

- od těch navenek a zdánlivě neškodných: jako temná mystika, spiritismus, sekty, ufologie, pseduovědedcká pověra, jakou byl marxismus, záliba v buddhismu a jiných exotických atrakcích, metalová hudba;

- přes podoby pro tebe vcelku lákavé a svůdné: jako boj za tvá, lidská práva, boj za mír, hnutí za ozdravění životního prostředí, zavedení tržního hospodářství, televizní reklama, ale všechno pokaždé s malým háčkem v pozadí, totiž pokaždé bez Boha;

- až po ty nejstrašnější a otevřeně nejhorší: alkoholismus, narkomanie, prostituce, terorismus, anarchie, rasismus, komunismus, fašismus, válka.

V tomto prostředí se neobejdeš bez růžence. Jedině s růžencem můžeš s klidnou myslí sledovat zprávy ze světa i skryté touhy svého srdce. V prostředí, kde neplatí žádné zákony, které by nějak omezovaly přenos zpráv hromadnými sdělovacími prostředky, si nemůžeš být ničím jist. Jedině Bůh a Matka Páně tě mohou ochránit před zhoubnými účinky lži, která se vtírá do tvého nitra záludným způsobem - pod prahem tvé uvědomělé vnímavosti. Lživý duch světa ti může v letmých záblescích, trvajících několik zlomků vteřiny během děje nějakého napínavého děje, proti tvé vůli a aniž by sis to uvědomoval, sázet přímo do podvědomí nějaké pokyny. Ty pokyny se mohou týkat nákupu nějakého zboží, ale i politických postojů, ba i životních názorů. Ta strašná vnuknutí, utopená ve tvém podvědomí se ti během dne vynořují do mysli, tak, že jdeš, a aniž víš, proč to děláš, máš nutkání koupit třeba nějaký prací prostředek. Jindy se zase podivíš sobě samému, když tě vlivem podprahově vštěpované informace napadne: Já nevím proč, ale tento politik se mi nějak nelíbí, anebo: Já nevím proč, ale ten papež je mi nějak nesympatický. Čím to, že bych se nejraději svěřil v duchovním životě současnému dalajlámovi? Církev je mi nesympatická. Proč? Já nevím. Zní to fantasticky, ale takovéto záludně vtíravé a sladce našeptávající působení hromadných sdělovacích prostředků na tebe a na celé národy podprahovým způsobem či rafinovaně fázovaným postupem, který si sám dodatečně spontánně spojuješ, je ověřené.

Ve 20.století vede odvěký lhář a vrah zápas proti Kristu a jeho Církvi o světovládu prostředky hrubého násilí, které vrcholí zbraněmi hromadného ničení. Od začátku třetího tisíciletí vede boj o svou světovládu pomocí jemné a sladké manipulace hromadnými sdělovacími prostředky, zvláště zvukem a obrazem. Má k tomu televizi a virtuální realitu v trojrozměrné televizi. Má k tomu i elektromagnetické prostředky, působící na podobně nízké frekvenci jako impulzy tvého srdce (13-14 impulzů za vtěřinu). Neviditelně ovlivňuje tvůj mozek a tvou radost i smutek a jiné nálady, ale i tvé postoje a chování.

Takové vštěpování dezinformací se děje zčásti s tvým vědomím a souhlasem. Je záludné a škodlivé pro tvůj vnitřní bezúhonný život. Tak některá televize vkládá do hodnotného programu nějaké reklamy, a ty nemůžeš předvídat jejich přesný obsah ani formu. A dříve, než dokážeš vypnout televizi, už můžeš být pohoršen. Tehdy je omezena tvá svoboda rozhodování. Jindy na tebe působí jen záblesky vštěpovaných sdělení. Ani je vědomě nepostřehneš a necháš je vnikat do svého podvědomí, aby ti tam strašily.

Ještě obtížnější to je, když jsou ti takto vštěpovány nějaké názory, postoje a chování kombinovaně. Děje se to dílem s tvým vědomím, ale sníženou svobodou rozhodování, dílem bez tvého vědomí a proti tvé vůli. Podobně lze navodit u tebe i u celých skupin nějaké dlouhodobé nálady kombinací působení určité potraviny, na jejíž požívání jsi reklamou naváděn, dále současným působením nějaké vůně např. z prádla praného v doporučovaném pracím prostředku, a k tomu třeba působením zvláštní hudby. Je to ďábelské, nicméně je to technicky proveditelné a také se to v praxi zkouší, jako třeba v americkém projektu HAARP nebo ruském projektu, zvaném DATEL. A ty nad tím krčíš nevěřícně rameny. A ještě víc jsi bezradný, pokud jde o to, jak se tomu ubránit. A zde se nabízí růženec. Proč růženec? - říkáš si - vždyť je to záležitost několika starých babiček. Kdo by tomu věřil? Uvěříš, až poznáš blahodárné účinky růžence.

Není růženec jako růženec. Je růženec maličký, jako prstýnek. To je taková příruční duchovní zbraň pro běžné každodenní použití, na odražení některých všedních přívalů pokušení, malomyslnosti a jiných duchovních nebezpečí od sebe a od jiných. Nos jej a používej, asi tak běžně jako kapesník, ale pro duchovní hygienu! Podobně jako kapesník jej však čas od času obnovuj! Po několika měsících používání prstýnkového růžence cítíš, jak slábne jeho účinnost - a je to znát i navenek, když jsou ohlazeny výběžky jednotlivých Zdrávasů, jakož i křížek. Pospěš si nahradit ho novým!

Pro každý případ měj v kapse ještě tradiční růženec zrnkový či korálkový! Zde už je rozdíl. Asi jako kulovnice oproti malé ruční zbrani. S jeho pomocí můžeš vliv ducha světa a pokušení pokaždé odrazit, pokud ovšem víš, jak máš správně tento sv.růženec používat, a také ho tak používáš. S tím se ubráníš vždycky. Jeho účinnost neslábne, zvláště je-li posvěcený. Posvěcené věci mají samy o sobě sílu. Máš-li nějakou těžkou zátěž, svádějící tě k hříchu, nos ho stále na krku! A pamatuj i na nemocné a umírající, abys pro ně měl vždy po ruce posvěcenou růžencovou medajlku! Ovšem i toto jsou jen ruční zbraně

Chceš se postavit s vyšší pomocí celé velmoci, jakou ďábel ve světě bezesporu je? Neobejdeš se bez velkého růžence, pohotově připraveného u pasu. Neobejdeš se bez osobní zasvěcenosti blah.Panně Marii, jak tě k tomu vede sv. Ludvík de Grignion. A bílý škapulíř a hábit člena třetího řádu sv.Dominika tě k takovému správnému používání růžence přivádí. Takový růženec ve tvých rukou, Panně Marii zasvěcených, je pak duchovní raketová zbraň, jako je škapulíř nebeským obranným štítem. Tak můžeš s Boží pomocí úspěšně dobíjet a odzbrojovat celé ďábelské pevnosti ve světě, od různých mafiánských chobotnic přes důmyslné soustavy tajných policií až po honosná bankovní konsorcia, vybavená maskou veřejné dobročinnosti. Máš zájem o odpustky, které ti může přinést modlitba růžence? Modli celý růženec a hlavně v růžencovém shromáždění!

Růženec ti spojuje ústní modlitby jako Otčenáš a Zdrávas Maria s modlitbou rozjímavou v jeden celek. Máš zde uložen celý obsah křesťanské nauky v jejích hlavních článcích. Při modlitbě o tom rozjímáš, zatímco tvá ústa se mechanicky modlí Zdrávasy. Když se tvá mysl při modlitbě růžence upíná k jednotlivým tajemstvím, současně se "modlí" i tvoje tělo. Ústa mechanicky opakují ústní modlitbu, ruka mechanicky propouští korálek za korálkem, tělo se k tomu pokorně připojuje klečením. Modlí se i tvé podvědomí, podřízené rytmu této modlitby, jasně vynikající zejména při skupinové modlitbě - při modlitbě růžencového společenství.

Myšlenka vložit do takovéto kombinované modlitby (ústní modlitby, prolínané modlitbou rozjímavou) celý obsah nauky křesťanské víry, který bys snadno pochopil, podržel v paměti, ale také ho přijal vnitřně - celou svou bytostí, včetně podvědomí, je převratná a stále důlěžitá.

Jen hrstce přechytralých vědátorů, kteří sledují růžencovou pobožnost ryze vnějškově, se zdá, že je to jakási mechanicky otupující činnost. Srovnávají ji se zaříkacími praktikami primitivních šamanů nebo s modlitebním mlýnkem tibetských buddhistů. To je ovšem výmysl jejich povrchního myšlení. Zatímco například modlitební mlýnky lámaistických mnichů v Tibetu uvádějí člověka do nečinnosti, a udržují ho ve stavu lhostejnosti vůči okolí i vůči sobě, k dobru i ke zlu, růženec naopak navozuje u tebe stav napjaté pozornosti, zvyšuje a udržuje tvá soustředěnost, usoustavňuje tvé myšlení a ukázňují se city, i v tvém podvědomí se odstraňuje zmatek, které do něho jinak vniká živelně i záměrně masovými sdělovacími prostředky, a konečně tě také podněcuje k činnosti v duchu rozjímaných tajemství.

Růženec tě zušlechťuje nejen v některé tvé části, kterou bys snad byl ochoten Bohu obětovat, nýbrž všech částech a vcelku. Kultivuje tvé vědomí, jakož i tvá nejskrytější přání, i tvé těžko zapomínané křivdy, ale tvá přání, která si ani sám nechceš připomínat, buď proto, že jsou ti svědomím či Desaterem zakázána, nebo že jsou prostě nesplněná kvůli nedosažitelnosti toho, po čem toužíš. Modlitba růžence skutečně zasahuje až na dno tvého podvědomí. Působí tam jako zdravá duchovní dezinfekce, ale i jako činitel vnitřní, duchovní odolnosti vůči nějaké nákaze, která by do tebe proniká třeba i proti tvé vůli, anebo kterou zatlačuješ do podvědomí, aby tě nerušila v ušlechtilém myšlení a chování. Jenže ona tě stále zneklidňuje. Působí jako rušivý šum a stresový podtón každé, byť i sebevíce vznešené myšlenky. Tak tě růženec preventivně vzdělává v myšlenkách, jakož i v citech, afektech a náladách, i v podvědomých hnutích. Zušlechťuje tě jako jednotlivce, i jako příslušníka společnosti. Vede tě k soustavnému osvojování si nauky víry, ale současně také k důslednosti v prožívání a uskutečňování této nauky víry v životě. Tak je v růženci skryta úžasně účinná zbraň, se kterou můžeš s klidem a důvěrou v Boží pomoc kráčet třetím tisíciletím. fra J.

+           +            +

Loretánské meditace

Panno dobrotivá, oroduj za nás

Co by nám prospěla moc svaté Panny, kdyby jí Maria neužila k našim potřebám a spáse světa?! Dobrotivým nazýváme toho, kdo prokáže někomu dobrodiní nejen příležitostně, jen občas a někomu, nýbrž vždy a každému. Taková je především Panna Maria, první z lidí, nejvíc dobrotivá po Bohu. Jak nesmírná je Boží Dobrota, která se touží dávat a sdělovat. Každé dobro se snaží sdělovat, a čím větší dobro, tím více se sděluje. Svrchované Dobro Boží se nejvíce sděluje, třebaže se nikomu nevnucuje. Proto Bůh tvoří, vykupuje a posvěcuje. Boží Dobrota je základem pro dary nám určené a udělované - rozdává se lidem. Boží Dobrota je základem dobroty lidí, a mezi lidmi především dobroty Matky Boží.

Může člověk dát něco Bohu? Může, totiž to, co je sice do značné míře nedokonalé před Bohem, ale co také On stvořil a co může přispět k Boží oslavě a k našemu posvěcení.

Panna dobrotivá dává Ježíši Kristu tělo. Přijala od Boha neposkvrněný dar, sama jej z lásky k Bohu neposkvrnila a vrací mu jej Vtělením. Slovo se stalo tělem. A Panna dobrotivá se dál mateřsky stará o Slovo učiněné tělem. Její dobrotivost a mateřská laskavost jasně vyniká pod křížem, kde přijímá to, co jí bylo připraveno.

Apoštol Pavel, který hlásá lásku a uvádí ji jako podmínku spásy, připomíná první vlastnost lásky, a to je dobrotivost. Mezi lidmi nacházíme tuto dobrotivou lásku spíše mezi chudými než mezi zámožnými. Už Božský Spasitel chválil chudou vdovu, která vhodila poslední haléř do pokladnice, a dala víc než zámožný dárce, který dal ze svého přebytku, kdežto ona dala ze své nedostatku. Taková je však dobrotivost v tělesném smyslu. Jako Maria dala Kristu Pánu své tělo, tak si máme počínat i my, aby lidé viděli naše dobré skutky a velebili Otce nebeského. Máme mu dát tělo svou službou, neboť jak sám praví: "Já jsem kmen a vy jste ratolesti."

V duchovním ohledu znamená dobrotivost každé ochotné a laskavé slovo, povzbuzení, každý projev účasti s trpícím, útěchu, shovívavost k slabým lidem. V duchovním směru však dobrotivost zasahuje především k Bohu. Projevem takové dobrotivosti vůči Bohu je ochota a snaha stále svátostně obnovovat své usmíření s Bohem, a tak se stále více otevírat vrcholné Dobrotě Boží, a pod vedením Matky Boží a zpovědního duchovního vůdce růst ve svatosti. Jakou radost bychom udělali Bohu, Matce Boží a našim dvěma národním světcům zpovědního tajemství, sv.Janům Nepomuckému a Sarkandrovi, kdybychom se odhodlali k přistoupení k svátostnému usmíření s Bohem a k prohlubování života svatosti ze svátostí! O takovou milost je třeba prosit Boha pro sebe i pro druhé lidi. Oba naši světci zpovědního tajemství byli velkými ctiteli Matky Boží a byli plní lásky k chudým. Když se začaly nad sv.Janem Nepomuckým stahovat černé mraky královy nepřízně, protože odmítal vyzradit obsah královniny zpovědi, jde světec do Staré Boleslavi k Marii vyprosit si sílu i k mučednické smrti, kterou rád podstoupil. Sv.Jana Sarkandra dopadly zběsilé davy v lese při modlitbě mariánských hodinek, v níž světec prosil, aby s ním svatá Panna byla i v hodinu jeho mučednické smrti. Panno, dobrotivá, svatí Janové, čeští mučedníci, vyproste také nám, ať vás následujeme v dobrotě k bližním, abychom pak dosáhli svrchované Dobroty Boží! Otec T.

+           +           +

 

Věnec růží Matky Boží

I. 1. Kterého jsi z Ducha Svatého počala.

Stále si připomínáš životní příběh jedné prosté dívky z Nazareta. Nikdo si jí nevšímá. Historikové se o ní nezmiňují. Přesto zanechává stopy, zřetelnější a trvalejší, než ostatní velikáni dějin lidstva. Začíná se tím první jednání božské hry, týkající se především tebe uprostřed ostatního lidstva a celého světa.

Příběh Marie je nesmrtelný. Maria je nevyslovitelná. Nežije v nějakém uzavřeném světě. Není zajatcem vlastních úvah o nějakých, výhradně svých ideálech. Nepočíná si, jako by se všechno mělo točit kolem ní. Je zásadně otevřená, ale ne pouze lidským řečem. Má srdce chápavě otevřené pro Boží Slovo, projevující se zcela neočekávaně, úplně jinak, než kdokoli z lidí předpokládá.

To je velké Mariino tajemství. Je to její tajemství, ale především je to tajemství Božího Slova, které vkročilo do tvého života. Boží Slovo má tak úžasné účinky, že vede ke chvále Boha a s ním i Bohorodičky: "Blahoslavený život, který tě nosil!" ALE Ježíš říká: "Spíše jsou blahoslaveni ti, kteří slyší Boží Slovo a zachovávají je." Měj v úctě MARII jako BOHORODIČKU! Nezapomeň, že se nestává Bohorodičkou náhodou, nýbrž PROTO, že je od začátku poslušnou služebnicí Božího Slova.

Je otevřená a oslovitelná - i pro Boha. To není samozřejmé ani jednoduché. Bůh nemluví hlasitě a neodbytně. Nepřichází jen za řinčení bubnů a hlaholu trub, aby dobyl a ovládné tvé srdce. Je velkorysý. Miluje tě a přeje ti všechno nejlepší, a to v největší možné míře. Přeje ti největší Lásku, nejlepší Dobro, nejskvělejší Krásu, ryzí Pravdu, totiž sám sebe. To ti přeje, ale nevnucuje ti to. Nedělá nesmysly. Když tě jednou stvořuje svobodné, což je při Boha přítomnost, tak ti přece nebude následujím úkonem omezovat tvou svobodu vnucováním čehokoli. Bůh naplno respektuje tvou svobodu. A když se rozhoduje zachránit tě před smrtí a tvým prostřednictvím zachránit celý svět před vyhasnutím, tedy si napřed vyžaduje od tebe, jako člověka, svobodný souhlas.

Bůh zpravidla nemluví přímo, ale prostřednictvím tvorů. Často docela jinak, než to očekáváš. Jenže ty většinou neslyšíš nic, anebo slyšíš jen sebe sama. Maria však mezi množstvím hlasů rozeznává Boží hlas. Ten jí dává nenahraditelnou jistotu: "Pán je s tebou." Mluví se o nadaných umělcích a vynálezcích. Maria je nejvíce nadaný člověk, a to pouze člověk. Rázem je překvapena svou zkušeností s Bohem. Místo lidsky osvojené, umělé radosti, se dostavuje okamžik překvapení. Je Bohem oslovena ve svém nitru. Dobře ví, že když se Bůh uchází o její účast a spolupráci, tedy ji chce celou.

Odmlčí se. Tiše uvažuje o pozdravu Božího posla. To se týká i tebe. Jen tak docházíš k víře. Věřit rozhodně neznamená všechno slepě přijímat, myšlení přenechat jiným. Maria mlčí a přemýšlí. Touží věřit, věřit z celého srdce. Bojí se však otevřít tomuto prostředníkovi, protože je to prozíravá panna. Obává se ztratit či jakkoli zarmoutit svého Pána, Otce nebeského. Dobrý posel však člověka hned uklidňuje a zbavuje zbytečných obav. Pak ji seznamuje se svým poselstvím: "Hle, počneš." Maria tomu rozumí zcela přesně a jasně: Má přijmout ve svém klíně život. To je pro ženu silný požadavek. Maria se však už dávno zasvětila a tak odevzdala celým srdcem, jako panna Bohu. Její postoj vůči Bohu je od začátku příznivý. Proto nenamítá: Proč zrovna já? Proč ne jiná žena? Naopak se právem ptá po způsobu: Jak se to stane, když muže nepoznávám? Když chceš spolupracovat, hledáš způsoby, jak to provést. Kdo však odmítá spolupráci, ten hledá důvody, proč právě on nemůže nic vykonat.

Boží odpověď zní překvapivě. Nedává žádný pochopitelný recept, jaký by sis přál. Žádné řešení, které by ti lidsky vyřešilo všechny těžkosti. Slibuje svého Ducha a jeho moc a sílu. Přeje ti a dopřává ti tohoto Ducha, když toužíš posloužit, ale neovládáš prostředky a neznáš cesty, pomocí kterých bys posloužil. Bůh ti dopřává svého Ducha, když jdeš kvůli Boží věci až na práh svých možností, a tam uznáváš své meze, a proto voláš k Bohu o Ducha Svatého.

Když věříš, znamená to, že počítáš se silou tohoto Ducha. Tak zmůžeš daleko víc, než by ses nadál. Ne z vlastní síly, ale silou toho, pro kterého není nic nemožného. Víra je ti východiskem z lidsky bezvýchodné situace, abys unesl lidsky nesnesitelné, uznal svou lidskou prohru a hranice svých lidských sil, za kterými lze dál žít díky Bohu.

Jsi docela vydán Bohu napospas. Okolnost, zda v chudobě nebo v bohatství, v dobré pověsti či v potupě, úspěšně v očích světa nebo bez úspěchu, zda po dlouhém životě nebo již v útlém věku, to stanoví Bůh, podle své vůle.

Stane-li se Boží slovo, pak se ti přihodí to nejlepší. "Ať se mi stane podle tvého slova!"

A nyní je to Slovo živé a díky Marii vtělené mezi námi. Zbývá ti následovat Krista. Následuj ho tak, aby to bylo pro tebe spásné naslouchání a naplňování Božího Slova! Prakticky uskutečňuj Boží Slovo! MARIA to Slovo nejen slyší, ale dává k jeho přijetí souhlas, takže je plná Boha, Sluncem oděná, Božím Slovem povznášená.

Jen jednou přijímá Ježíška, a stačí to k její proměně navěky, takže navěky je služebnicí Páně, a kvůli tomu i matkou tebe. Víckrát už přijímat Krista nepotřebovala. Věří tomu a uskutečňuje to, i když všechno lidské kolem ní svědčí o něčem úplně jiném.

Ten, kterého, Panno, z Ducha svatého přijímáš, je Srdce milosrdné. Jen z milosrdenství tohoto Srdce se děje, že se Slovo stává tělem a přebývá mezi námi. Je to Srdce milosrdné, kterého se hluboce dotýká bída i toho nejpřehlíženějšího z Božích dětí. Proto přijímá Ježíš tvé utrápené srdce za své, ve svém Srdci je ukryl a zakoušel tvé strasti, aby je stejným Srdcem vyléčil. Srdce nejvýš milosrdné dodnes nepozbývá ani svůj život, ani své milosrdenství, a ani tvé zbědované srdce se mu nestalo lhostejným. Kolikrát vyslovuješ jméno Ježíš, tolikrát můžeš zaslechnout v ozvěnu andělovo ujištění: "On vysvobodí svůj lid z jeho hříchů." Jeho milosrdné Srdce prožívá s tebou tvé bolesti, tvůj smutek, tvou opuštěnost.

Kolikrát proneseš jméno Maria, tolikrát slyšíš ozvěnu milosrdného Srdce Páně v průzračně čistém Srdci jeho svaté Matky. Milosrdenství mateřského Srdce svaté Panny rovněž nikdy neochabuje a ani se mu nestává tvé lidské srdce lhostejným. Hned při zvěstování chápe andělské poselství Nejsvětějšího Srdce a odpovídá na ně rozhodně: "Staň se!" V radostném přitakání životu dává Maria své čisté Srdce do služeb milosrdenství Božího. Kéž se ani tvé srdce nezatvrdí vůči žádné bídě, ani k cizí ani ke své! Ať je milosrdné, aby umělo naplno využít všech dobrodiní milosrdenství Nejsvětějšího Srdce Ježíšova! J.Gabr.

+           +            +

Božské doteky v kosmu

Vzpoura na lodi

Nebeská archa na své plavbě časoprostorem je ohrožována různým nebezpečím okolního kosmického oceánu. Dosažení cíle plavby může být ohrožováno také tebou, kdo se účastníš výpravy. Přímo na palubě lodi může vypuknout nebezpečný požár. Odkud? Třeba i z nepatrných jisker.

Apoštol Jakub píše, že "kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo. Představte si lodi. Jsou tak velké a jsou hnány prudkými větry, ale malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce. Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les! I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem. Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě. Z týchž úst vychází žehnání i proklínání" (Jk3,3-10).

Ústy přijímáš živého Boha, abys ho stejnými ústy chválil a hlásal jeho radostnou zvěst. V tomto směru tvoří ústa významný vstupní i výstupní průchod mezi mikrokosmem ve tvém srdci a okolním makrokosmem. Jako se tvá ústa mohou stát průtokem vyššího nadání od žehnajícího Krista do celého světa, tak se mohou stát i pekelným jícnem odkud místo světla Božího Slova, vylétají ďábelské jiskry rouhání, klení, pomluv a nactiutrhání.

Předpokladem k tomu, aby ses stal vyprošovanou spojnicí mezi životním mikrokosmem ve svém vlastním srdci a makrokosmem v celém okolním světě, je tvé těsné spojení s Bohem. Svatý Dominik mluví buď s Bohem nebo o Bohu. Jedině tak se stává Pravda náplní a programem jeho života. Kdekoli by ses však s ohledem na lidská práva tebe či jiných lidí odděloval od Boha či kladl Boha na vedlejší místo, nedokázal bys natrvalo vytvořit pravdivé spojení mezi životním mikrokosmem ve svém srdci a celým makrokosmem kolem tebe. Dokonce by ses dříve nebo později stal obětí odvěkého lháře, vládce světa.

Nevezmeš jména Božího nadarmo!, ukládá ti druhé přikázání Desatera. Chyboval bys, kdybys vyslovoval jméno Boží, Matky Boží a svatých osob, svatého Kříže, Nejsvětější svátosti bez uctivé pozornosti a bez závažné příčiny. Znevažoval bys je. Tento hřích je hrozně rozšířen. Mnohým lidem zůstává z křesťanství jen znevažování svatých jmen k žertu, k rouhání, ke klení.

Rouhání je potupné mluvení o Bohu. Bludné rouhání v sobě obsahuje blud, kdy se o Bohu popírá něco, co mu náleží, nebo se tvrdí něco, co není pravda. Jiný druh rouhání je výsměch nebo proklínání Boha. Pokaždé je to těžký hřích. Někdy se rouhavé výroky stávají zlozvykovým výkřikem, který někdo pronáší v kritickým okamžicích, ve chvíli vlastního ohrožení či uniknutí ohrožení nebo při těžko řešitelném úkolu. Aniž si uvědomuje, že má v tu chvíli velkou potřebu modlitby, pronáší Boží jméno bezmyšlenkovitě a bez ohledu na obsah slov.

Velké nebezpečí pro rozšíření tohoto hříchu ve společnosti představují hlavně ty zdroje, od kterých se očekává, že budou nositeli jazykové kultury, totiž prostředky hromadného sdělování. Velkou odpovědnost tu mají rodiče, dále učitelé, novináři, politikové a veřejní činitelé. Tvrdíš, že si to nemůžeš odřeknout? Kdybys raději uznal, že nechceš. I kdyby se přitom nejednalo o těžký hřích, přesto i lehký hřích by se dal snáze odvrátit, kdyby ses pokusil k Božímu jménu či jménu Matky Boží vyslovovanému zprvu bez užitku pokaždé vzápětí připojit "děkuji ti" nebo "prosím tě". Tím by se ta tvá škodlivá mnohomluvnost změnila na požehnanou střelnou modlitbu.

Další nebezpečné jiskry, ze kterých může nastat na nebeské lodi požár, pocházejí z porušování osmého přikázání: "Nevydáš křivé svědectví."

Proklínání je svolávání zla na bližního. Je to hřích proti lásce k bližnímu. Může to být těžký hřích. Často to bývá lehký hřích kvůli nepatrnosti látky nebo kvůli nedokonalosti úkonu. Když jsi v pokušení svolávat zlo na toho, kdo ti škodí nebo může škodit, pomodli k jeho andělu strážnému, ať ho vede správnou cestou k dokonalosti! Zatímco klení je spíše hříchem mužů, ale znají je i ženy, pomluva bývá spíše ženským hříchem.

Pomluva je nespravedlivé připisování chyb bližnímu, které ve skutečnosti nemá. Nactiutrhání je nespravedlivé vyjevování nebo zveřejňování utajovaných chyb bližního. Hřeší tím nejen ten, kdo to šíří, ale i ten kdo tomu nečinně naslouchá. Obojí porušuje právo člověka na dobrou pověst ve společnosti. Závažnost těchto hříchů se měří podle závažnosti škody, kterou bližnímu způsobují. Záleží na tom, co se vypráví, na okolnostech, za jakých se to sděluje, na postavení pomlouvané osoby ve společnosti, na příjemci sdělení, jeho věku, pohlaví, na tom, jak široký je okruh příjemců sdělení.

Sv.Jeroným píše: "Naleznete zbožné osoby, neposkvrněné nečistotou, jejichž srdce nelze k světským statků a rozkošem, kteří se postí, konají kajícné skutky a cvičí se ve ctnostech. Ale málo je těch,kteří by nereptali na cizí jednání, neodsuzovali je, kteří by stále neodhalovali něco špatného na svého bližního." Tento hřích je nebezpečný pro zbožné osoby proto, že je to léčka. Klade ji zlý duch a mnohé svede. Někdy sleduješ i u kostela hloučky, ve kterých nebývá ušetřen mnohý přední veřejný činitel, ba ani kněz. Nepřijímají svatokrádežně?

Bůh ti ovšem dává rozum, abys věci a lidi správně i kriticky zhodnotil a pravdivě o nich svědčil. Pravdivým svědectvím můžeš lidem prospět. Avšak pravdou se dá také oslňovat, pokud není podána s láskou. Výsledkem pozitivní kritiky je posudek. Výsledkem záporné kritiky, k jaké tě svádí duch světa, je odsudek. A třebaže ti Bůh dává rozum, abys o všem správně usuzoval, nečiní tě soudcem bližních. Kdy je dovolené, ba i žádoucí vyjevení chyby bližního? Když to vyžaduje dobro vyššího řádu než je pouhá dobrá pověst bližního, jako třeba společné dobro, dobro třetí osoby, odvrácení hrozícího zla, duchovní dobro poškozené osoby. Avšak každou pravdu vyjevuj v laskavém balení, aby pravda svítila a hřála, místo aby oslepovala a pálila! "Rána důtkami působí podlitiny, rána jazykem drtí kosti. Mnozí padli ostřím meče, ale víc jich padlo za oběť jazyku" (Sír28,18).

Tobě však nestačí vyvarovat se nespravedlivého odsuzování jiných či vyjevování jejich chyb nebo připisování jim chyb, které nemají. Nedopřávej špatným řečem ani sluch! Nevznikne požár hněvu na naší nebeské lodi, když pomlouvač, udavač, nactiutrhač nenachází dost posluchačů, kteří se pohotově vystavují ďábelským jiskrám pod záminkou, že "není šprochu, aby na tom nebylo pravdy trochu." Opat Bernard se ptá: "Kdo je horší, ten kdo to říká, nebo kdo poslouchá?" A odpovídá, že "oba jsou stejní, protože jednomu se usadil vládce světa na jazyku, druhému v uchu. Je to řemeslo ďáblovo, jenž rozsévá nesváry. Pomluva je trojnásobný meč, který jedním úderem způsobuje trojí zranění. Poraňuje totiž toho, kdo je pomlouván a zbavován dobrého jména. Zraňuje posluchače pohoršením. Ale nejvíc postihuje toho, kdo pomlouvá, protože musí poškozenou čest a způsobenou škodu nahradit, a to bývá velmi obtížné." Nezapomínej, že po svátostném smíření s Bohem ti zbývá úkol usmířit se s bližním a napravit jeho čest poškozenou nactiutrháním. Nestačí výmluva: Vždyť je to pravda! I když je chyba bližního skutečná, dokud je tajná, nemáš právo ji zveřejňovat, ledaže to vyžaduje dobro vyššího řádu.

Náš Pán je přísný k hříchu proti lásce k bližnímu: "Nesuďte, a nebudete souzeni. nezavrhujte, a nebudete zavrženi" (Lk6,37). Vyvaruj se záporné kritiky a odsuzování, aby ti neplatila výtka: "Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?!" (Mt7,3) Pro všechny účastníky nebeské výpravy jsou důležitá slova svatého biskupa Cypriána: "Jazyk, který jednou vyznal Ježíše Krista a zřekl se bludů a marné nádhery, i světa, a jenž denně u oltáře blahoslaví Boha pokoje a je tak často posvěcován svatým přijímáním, nesmí být jazykem plným žluče a hořkosti proti svým bratřím. Je pohoršující, když někdo dovede nejprve před svatým shromážděním církevním obětovat Bohu čisté modlitby, a pak metat jedovaté šípy proti těm, jež s námi spojuje víra, láska a svátosti, proti bližním, jejichž chyby by měly probouzet soucit v našich srdcích." Varuj se toho, aby tvými ústy procházely jiskry rouhání, klení, pomluv a nactiutrhání! S tímto předsevzetím se tě ochotně ujímá Královna nebeská. Naše panenská Matka jistě vidí hodně dobréhlo i špatného, ale všechno uchovává ve svém srdci. S ní dosáhneš nebeského přístavu a věčné vlasti.

Z těchto zdánlivě nepatrných jisker, stejně jako z třenic a hádek, plných doutnající hořlaviny lidské ctižádosti, vypuká nejeden požár hněvu a šíří se ničivé plameny vzpoury, terorismu a války. Hněv je zhoubný jako požár. "Zášť a hněv, obojí je ohavnost, jen hříšný člověk v nich setrvává" (Sír27,30). Když prožíváš nával zlosti nebo netrpělivosti, ale nepoddáváš se tomuto hnutí a snažíš se je ovládnout, nijak nehřešíš, ani když snad jiní pozorují, že to v tobě vře. Cvičíš tak svou ctnost mírnosti a trpělivosti.

Kdo se poddává návalu zlosti, většinou upadá do hříchu. Ten se může při vzplanutí další skryté hořlaviny lidské ctižádosti, uražené pýchy a ješitnosti, rozhořet do zhoubného požáru těžkého hříchu. Původce tím ohrožuje především sám sebe, podle toho, jak se dá ve svém vnitřním mikrokosmu vyvést z rovnováhy. Výsledkem jsou mrtvice, infarkty, žaludeční vředy, a třeba i náhlá smrt. Stejně tím však ohrožuje i své okolí. Pán Ježíš říká: "Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo zabil, bude vydán soudu. Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu" (Mt5,21-22). Miláček Páně píše, že "kdokoli nenávidí svého bratra, je vrah - a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě" (1Jan3,15). Apoštol Pavel uvádí, že "ti, kdo dělají rozpory, hádky, rozbroje, rozkoly, nebudoui mít podíl na nebeském království" (Ga5,20-22).

Nejednou i v tobě doutná jiskra hněvu a ohrožuje tvé štěstí zde i na věčnosti. Jak to ovládnout? Psychologové ti radí počítat do sta, odříkat abecedu, udělat dvacet dřepů či roztrhat list papíru, ale to všechno jsou neproduktivní činnosti. Raději se ovládej pozitivně s pomocí Boží, Matky Boží a svého anděla strážného! Pros: Ježíši tichý, srdce pokorného, učiň moje srdce podle Srdce svého!

Také tobě se někdy stává, že říkáš: Já mu odpouštím, ale ať už mi nechodí na oči! A když se tomu druhému stane neštěstí, spokojeně si říkáš: Tak přece je Boží spravedlnost! Pán Bůh ho trestá za to, co mi dělá! Také v tom je sudičství a škodolibost. Někdo se z toho i vyznává, ale tvrdí, že si s tím neví rady. Bůh nechce, abys odpouštěl tím, že prostě zapomeneš na křivdy. Přeje si, abys právě s vědomím křivd a ublížení velkomyslně odpouštěl svým nepřátelům. Když je mikrokosmos tvého srdce sevřen touto křečí a dveře do něho zamčené a klíč nenávratně ztracen, nemusíš malomyslnět. Ke každému zámku je klíč. Jen pros, abys chtěl otevřít. Jinak se v té zatuchlé hladomorně svého zavřeného srdce sám uvězníš před působností Boží. V takovém živém hrobě se ti ochotně zabydluje duch lži, dávný odpůrce. Tím spíš se modli ke svatému archandělu Michaelovi, abys s jeho a s Boží pomocí odblokoval zaseklý vstup do mikrokosmu své bytosti.

Svatý Michaeli, archanděli, ochraňuj nás v boji. Proti zlobě a úkladům ďáblovým buď nám záštitou! A ty kníže vojska nebeského, svrhni satana a jiné duchy zlé, božskou mocí, do propasti pekelné!

Dá se snad takové ohrožování cíle plavby z tvé strany, účastníku nebeské výpravy, vyloučit? Nepohoršuj se nad tím, že mezi námi, kteří jsme na jedné lodi, nejsou všichni docela svatí! Naopak, jsme křehcí a snadno porušitelní. Chceš si snad namlouvat, že se na palubě nebeské archy vůbec nemůže vyskytnout ani náchylnost ke sporům mezi účastníky plavby? Myslíš si, že tu nemůže hrozit vzpoura některých z nich proti důstojníkům či dokonce proti kapitánovi, jako se jako na lodi Bounty?

Mistr Eckhart píše, že podnět k nectnosti přináší pravému člověku vždycky velké požehnání a užitek. Neboť ctnost se zdokonaluje jen zápasem. Proto píše svatý Pavel, že ve tvé slabosti se projeví Boží síla (2Kor12,9). Sklon ke hříchu ještě není hřích. Teprve chtít hřešit, je hřích, chtít se hněvat, to je hřích. Kdybys ty, který jsi na správné cestě, měl moc něco si přát, jistě by sis nepřál, aby ses toho sklonu ke hříchu zbavil, protože bez něho bys neměl žádnou jistotu ani pevnost ve věcech a ve skutcích, stavěl by ses k věcem bezstarostně a pak by ti ovšem také chyběla čest zápasu, zásluha za vítězství a nárok na odměnu. Bez sklonu ke hříchu bys neměl žádnou zásluhu za jeho přemahání, ani ctnost ani odměnu za úsilí. Právě ten sklon působí, že se pilněji cvičíš ve ctnosti. Pohání tě ke ctnosti. Je jako bič, který tě honí, abys žil řádně a ctnostně. Čím jsi slabší, tím víc se musíš ozbrojit silou a vítězstvím, protože ctnost i nectnost je věc tvé vůle.

Maria, Hvězda mezi hvězdami, Královna nadhvězdná ti září od počátku lidstva vítězstvím nad hříchem světa a jeho tvrdošíjným válečným štváčem. Neposkvrněná Panna bělostnou nohou drtí hlavu mimozemské obludy. Proto i ty v boji proti hříchu, světu a jeho vládci s nadlidskou inteligencí se obrať k Marii! Pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko. Neodmítej naše prosby v našich potřebách, ale ode všeho zlého vysvoboď nás vždycky! (B)

+         +            +

BRNĚNSKÁ AKADEMIE DUCH.ŽIVOTA CTIH.PATRIKA KUŽELY OP

Růženec Andělského Doktora (1)

Radostný růženec

Celým mikrokosmem tvého srdce proniká neutuchající radost ze života. Raduj se ze života, který ti je dán! Nikdo tě nevrhl do absurdního světa. Sám Bůh tě uvádí do úžasně smysluplného vesmíru. Vesmír by bez tebe postrádal smysl. Stojíš na vrcholku přírody. Zároveň tě všechno odkazuje za hranice smyslům dostupného světa. Tvoříš v přírodě spojnici smyslům dostupného tvorstva s neviditelným stvořením. Jsi živým svědkem toho, že vedle tvorstva ryze hmotného je také tvorstvo čistě duchové. Jako jeden celek duše s tělem přemosťuješ propast mezi tvorstvem neviditelným a viditelným. Tak neváhej a uprostřed stvoření vydej svědectví o úžasné harmonii tvorstva!

Jenže tento vesmír není mrtvý, ani vyhasínající. Před miliardami let je stvořen velkým třeskem. Na počátku tohoto vesmíru je všechno hmotné tvorstvo zhuštěno v jednom, nesmírně těžkém bodě. Od té doby až dodnes se neustále rozpíná v prostoru. To však není smysl vesmíru. Hlavní je zde tvůj život.

Jak poznáš, co žije a co nežije? Podle jsoucna, v němž se život projevuje. Zjevně žijí živočichové. O živočichu se říká, že žije, když se začne sám hýbat. A žije tak dlouho, dokud pohyb neustane. Z toho vidíš, že ve vlastním smyslu je živé jen to jsoucno, které se nějak samo pohybuje. Zkus brát život jako úkon toho, co je v možnosti, vedoucí k uskutečnění! Zkus brát život nejen konkrétně, ale i povšechně, takže se tím rozumí dokonalý úkon!

Pohyb se podobá přirozenému životu. Pohyb kosmického tělesa se má k vesmíru jako pohyb srdce k celku živočicha. Podobně se má i přirozený pohyb k přirozeným věcem jako obdoba životní činnosti. Ty máš však pozvání k vyššímu životu, než je přirozený. Z vody a Ducha se rodíš pro nadpřirozený život. Proto máš větší cenu, než celý stvořený vesmír, žijící jen přirozeně. Raduj se s Marií v našem Pánu!

_______________________________________________________________________