LISTOPAD 1999
Ročník V. 1999- číslo 6. listopad-prosinec
OBSAH: Br. Patrik OP: Růženec-naše betlémská hvězda, Pojďme blíž, J. T.: Vzhůru do III. tisíciletí!, br. Patrik Kužela: Milosti chvíle, J. T.: Staré a nové farizejství, První pobočka Sdružení přátel bl. Otce Cormiera u nás, Adventní hymny, O. Tomáš: Deset let svobody a naše jasná perspektiva, Nové knihy, Zprávy __________________________________________________
RŮŽENEC
NAŠE BETLÉMSKÁ HVĚZDA
Překrásné adventní zpěvy, jejichž horoucnost vzpružuje naše duše při rorátech a omlazuje srdce, vyúsťuje v jediný výkřik touhy, který je posledním slovo Písma svatého: Přijď - přijď, Pane Ježíši, neprodlévej.
Kněží a řeholníci mají štěstí vyjadřovat adventní touhu po příchodu Syna Božího živými slovy samého Ducha svatého, která jim matka Církev klade na rty v liturgii hodin. Opakují tam žhavé touhy proroků; oživuje před jejich duchem osobnost Předchůdce Páně svatého Jana Křtitele, hlásajícího, že se musíme připravit na příchod Mesiáše odvrácením od časných zájmů k Bohu a životem podle jeho přikázání; a konečně prožívají úchvatnou událost Zvěstování, jejímž středem je nejčistší Panna.
Bratřím a sestrám Třetího řádu svatého Dominika se dostává milosti očekávat dychtivě Narození Spasitele v důvěrném setkání s jeho svatou Matkou při denní modlitbě bohoslužby hodin.
Ale co ti, kdo drží v rukou jenom prostý, ohmataný růženec? Nejsou snad ochuzeni o nepřeberné bohatství těch adventních a vánočních tajemství?
Vůbec ne. O nic je Matka Boží neochuzuje, když jim vtiskuje do ruky „jenom“ svatý růženec.
Vždyť z čeho vineme růženec, to jest růžový věnec naší královny andělů, ne-li rovněž ze slov Ducha svatého, která pronesl skrze Syna Božího a skrze archanděla Gabriela a svatou Alžbětu a skrze svou nevěstu Církev?
Právě z nejvznešenějších slov celé bohoslužby hodin je uvit růženec: Otče náš, Zdrávas, Sláva Otci. A tajemství, která při modlitbě desátků rozjímáme (a bez tohoto rozjímání by to nebyl růženec, jak nás tomu naučil náš Otec svatý Dominik!), jsou tatáž tajemství, která vyplňují duši kněze při modlitbě liturgie hodin, protože jsou to nej- vzácnější tajemství Boží lásky.
Není možné žhavěji a dokonaleji vyjádřit adventní touhu po Bohu sestupujícímu k nám ve svém vtěleném Synu, než právě vlastními slovy Kristovými, kterým svolával nebe na zem či spíše zdvihal zemi na nebesa a kterými nás naučil modlit se. Jenom se tuto modlitbu modleme s ním, či lépe prosme našeho Pána, aby se ji on modlil s námi a v nás a aby pročišťoval naši duši ohněm lásky, tak abychom toužili čím dál tím silněji po Otci.
Růžencem se ovšem učíme vysílat modlitbu Syna Božího k Otci rukama a srdcem jeho nejčistší Matky. Jinak by bylo naše opakování jeho slov tak ubohé, kdyby je neočistila a neobohatila ona svými věrnými zásluhami a svou láskou! - K ní se tulíme, ke své Matce, abychom ji pohnuli k tomu prostřednictví nepřestávajícími chválami linoucími se ze Zdrávasů.
V adventu chválíme svatou Pannu zvláště vzhledem k prvním dvěma tajemstvím radostného růžence a tím se od ní učíme, jak máme toužit po Vykupiteli a jak se mu máme bezvýhradně otevřít, když přijde. Očekáváme s Marií, abychom se o Vánocích vrhli na kolena před nekonečnou Láskou, sestupující v podobě dítěte do jeslí naší bídy, aby nás z ní pozdvihla k Otci a učinila z nás jeho děti tím, že do nás vdechne svůj vlastní božský život.
Jací musíme být, aby novorozený Spasitel mohl přijít do naší duše s celým bohatstvím? Čím se hodně připravíme na Vánoce, na příchod Syna Božího? Živelnou touhou po Bohu, plynoucí z vědomí jeho nekonečné dobroty a naší vlastní nicoty a hříšnosti. A ta touha v nás mohutní nejvíce a nejrychleji, když prožíváme předvánoční dni s Pannou Marií, tak jako ona prožívala dobu mezi Zvěstováním a Narozením Krista Pána. Když konáme své denní práce, jako je konala ona, v síle hřejivého svědomí:
Je blízko, už přijde Pán, kterého jsi, Panno, z Ducha svatého počala.
Ale tu nás napadne myšlenka: Snadnější je to člověku, který není neustále zaměstnán, který má přes den dost volného času, jako třeba lidé v klášteře: ti sice také pracují, ale mají každý den vyhrazený čas k modlitbám. Ale při mém povolání -
Právě v těchto obtížích máme živý vzor v Matce Boží. Jen ji podejme ruku, a ona nás povede. Kam? Na hory - tam chvátá k tetě Alžbětě. Jde ihned, a ještě chvátá - tedy neváhá a neodkládá.
Dočteme se snad v Evangeliu, že by jí to Bůh skrze anděla poručil? Nikoliv; archanděl prostě praví: „Také tvá příbuzná Alžběta počala syna, ač už je v pokročilém věku.“ To stačilo Marii, která o sobě tvrdí, že je služebnice Boží, stačilo jí vědět, že může posloužit Bohu v jeho tvorech. Nebála se, že služba bratřím a sestrám jí ztíží či dokonce znemožní službu Bohu, která se přece bezvýhradně oddala už jako děvčátko. Vždyť to jde sloužit lidem Božím.
(Veliký je rozdíl takovéto křesťanské služby bližnímu, sloužící v něm Bohu od dobročinnosti lidí, vytrhávajících svůj život z jeho přirozeného směru k Bohu. Ti říkají rouhavě: Je třeba pomáhat lidem a ne mařit čas službou Bohu. Tedy lidem, ale už ne lidem Božím! Taková „služba“ bližnímu je služba ďábelská a nedůstojná člověka. Ďábel přece také chce pomáhat lidem, ale tak, aby je zdržoval na cestě k Bohu nebo je zcela obrátil jinam. „Toto všecko ti dám, jen když padneš přede mnou a budeš se mi klanět.“ A snižuje člověka, protože sloužit člověku nám pouze rovnému pro něho samého a ne kvůli něčemu vyššímu, Bohu, to je nepřirozené a nedůstojné nás lidí. - Ve vě- domf: „žiji a konám každou práci a službu jenom pro Boha“, silně probleskuje královská důstojnost nás křesťanů, i kdyby naše práce byly před lidmi sebe opovrženější.)
A co teprve kdyby Matka Boží byla dostala od anděla přímý rozkaz: „Jdi sloužit těhotné Alžbětě!“ - dovedeme si o pokorné dívce Páně představit, že by se vymlouvala na důležitost úkolu, který jí po zvěstování očekával? Že nebude moci neustále myslet na své božské dětátko?
Takový rozkaz jsme dostali my svým životním občanským povoláním. Byla by to tedy malověrnost strachovat se při návalu povinností: „Ale jakpak se mohu věnovat Bohu, když musím všechen čas sloužit bližním v rodině či kdekoliv jinde ve svém povolání?“ To je přece věc Boží Prozřetelnosti, aby ona nám to umožnila, a ona svůj úkol jistě zastane - jen když my uvěříme a prostě to zkusíme. Kdyby dítě řeklo matce ukládající mu nějakou práci: „Ale jak tě mohu poslouchat a mít rád, když chceš abych dával pozor na tu složitou práci?“ - nebylo by to zjevné vypovědění poslušnosti a jasný důkaz, že matku doopravdy nemiluje? Vždyť od dítěte se nežádá, aby stále hledělo výhradně na svou matku či aby jí padalo stále kolem krku. Právě uloženou práci koná a vykoná dítě v síle své lásky k matce, a jenom tím se ta láska tříbí a sílí; jinak by se nutně zvrhla v sobectví. Ostatně není možné, aby dítě při své práci více či méně podle povahy práce nemyslelo také na matku, nebo aby na ni občas nepohlédlo, je-li přítomna.
Tak naplňujeme své předvánoční dni nejen neumlkajícím šepotem andělského pozdravení, ale především obsahem radostných tajemství našeho vykoupení, jak nám je svatý růženec předkládá. Do svého sebepokornějšího každodenního zaměstnání vtělujeme ústřední tajemství života s Bohem: Ano, Otče, chci jen to avšechno to, co chceš ty, ty žiješ ve mně a já v tobě - tak jako je naše Královna posvátného růžence vtělovala do služby svaté Alžbětě a jejímu dítěti Janu Křtiteli, když nosila Krista Pána pod svým srdcem.
Takto chápaný a žitý růženec nás přivede k božskému Dítěti v jeslích tak bezpečně a neomylně jako betlémská hvězda svaté tři krále. A přivede nás tam připravené a hodné, aby panenská Matka vložila svého Synáčka do náručí naší duše navěky, navždy.
Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!
Br. Patrik OP (Růže dominikánská, roč. 53, 1939, č. 10)
+++
POJĎME BLÍŽ
Br. Patrik Kužela OP (*1915 +1942 Osvětim)
Přiklekněme na chvíli Příteli ty s nebe náš
k Hostu v bílé hostii hledáš srdce, zde je máš
on se k duši nachýlí prokvas je svou milostí
ostnů čile zhostí ji. s celou naší bytostí.
O radosti andělů Nepřítel je hrozivý
z lásky přišels k nám dolů světa dech je mrazivý
vzal jsi peklo útokem tvoje dětství toť vzor náš
krev ti tekla potokem. co nás dusí překonáš.
Z téže lásky Bože náš Kdo z nás jako Imelda
denně za nás umíráš dětské duše pel ti dá
na kříži mše tajemné toho život bílý je
nahni kalich také mně. padlý sníh stvol lilie.
Tolik dětí ztracených Přiviň nás k své Matičce
ač tvou krví placených k svaté Boží rodičce
neví o tvé lásce nic vaši chceme celí být
ber jich na klín stále víc. každým dechem se líbit.
V způsob chleba zahalen
Ježíši bud pochválen
s Otcem Duchem oslaven
na věky věkův Amen -
1/2 41
+++
VZHŮRU DO III. TISÍCILETÍ!
Apoštol Pavel nás vybízí: Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu! Pavel mluví o rodině. Neoslovuje pouze ženu, nýbrž oba. Ale platí to i o širší rodině, jakou tvoří třeba nějaký řád, i o celé Církvi. PIUS XII. jednou řekl: Já jsem poslední papež práva, po mně přijdou papežové lásky: že totiž je posledním papežem, který rozkazuje, kdežto ti další budou jen domlouvat a prosit.
Sv. Alfons dovedl snést nejednu hrubost jako biskup od svých oveček. Kdysi ho žádal jeden kněz o jakési privilegium, ale Alfons ho znal a zamítl žádost. Ten se vyřítil v přítomnosti více lidí na biskupa a spílal mu: Ty jsi pěkný svatoušek! Taková nespravedlnost! K čertu s tebou! Když toho zuřivce vyvedli ven, vyčítal jakýsi kanovník Alfonsovi přílišnou mírnost. Sv. Alfons mu řekl: Milý bratře, tolik let se snažím o trochu trpělivosti a vy chcete, abych ji v okamžiku ztratil?
Rozhodně je však jisté, že nejsou všichni lidé zralí na velkou lásku, při které bychom mohli lidem říci jako svatý Augustin: Miluj, a pak si dělej co chceš! Mnozí se sice podle toho zařizují, ale neřídí se ani zákonem lásky, který jim Bůh vepsal do srdcí, a vůbec už nejsou ochotni poslouchat jakýkoli zákon ukládaný zvenčí. Autoritu Církve pak odmítají poslouchat a projev něžné lásky berou za nemístnou opovážlivost a neomalenost. Hlavně nerušit naše stojaté vody! Friedrich Diirrenmatt napsal hru Herkules a Augiášův chlév. Herkules byl pozván vyčistit Augiášův chlév od mrvy. Ale sotva se dal do práce, přišli k němu obyvatelé s prosbou: Neberte nám náš hnůj - je to naše domovina! Ten teplý hnůj - to je naše jediná jistota! A tak se i my bráníme tomu, aby do našich srdcí a domovů přišel ozdravný vliv Ducha svatého. A zatím ty naše sebeuspokojená srdce a zdánlivě pokojné domovy jsou jen zakyslé láhve od octa, s nimiž nechceme hýbat.
Zbavit se sebeuspokojenosti a změkčilosti vůči sobě. Učit se hledět na probodeného, ale nejen používat zbožné hračky a omílat nějaké říkanky, nýbrž také do krajnosti se ponížit Ukřižovaným, dobrovolně podstoupit utrpení svého kříže, dát se otřást Jeho ranami.
Bratře, sestro, slyš! Budu k tobě upřímný,
Nenabízím staré, mírné ceny, ale nabízím nové, tvrdé ceny,
Kdo není ochoten pro mne opustit otce a matku, ženu a děti, pole a domy, není mne hoden.
Chtěl jsi dát něco našemu Pánu? Dej, ale neurážej Ho zpropitným.
Kdo sem přicházíš dělat P. Bohu nebo Matce Boží - Matce Církve nějaké milosti, pamatuj, že ve všech milostech jsme odkázání na Boha, Ježíše Krista a Matku Boží, Matku Církve, které za to máme sloužit, a když hodně posloužíme, máme říci: Jsme pouze neužiteční služebníci. Udělali jsme, co jsme měli.
Kdo přichází dát jen co se mu uráčí, není hoden Krista ani svatosti. Já vás chci celé pro Krista, pro svatost!
Toto jsou dny, jež jsou ti určeny:
Budeš hromadit, co nazýváme bohatstvím pro věčnost,
Budeš častován jízlivými posměšky a pošklebky těch, kdo zůstali vzadu,
Nedovol, aby tě na cestě vzhůru zadrželi ti, kdo ti podávají napřažené ruce. (J.T.)
+++
MILOSTI CHVÍLE
Milosti chvíle
zažehni pochodně - Pane, zde řízni, zde bij - zhašených chvil
vaz sehni ochotně do ní se žíznivě vpij ze všech svých sil
doběhneš cíle.
Zmrhaný čas
nevtáhneš za vlasy v roztáhlé koleje ujetých mil
ten jenž je nad časy doleje oleje ze dnů tvých díl
proč by ses třás
Zesil mi hlas
hřmít budu jak by se do turbín vodopád lil, příboj v břeh bil
lkát budu, aby se do hlubin srdcí všech vryl lítosti kvil
naleje klas.
Milosti chvíle
shůry se snášíš jak z květů nebeských pyl rejem svým víl,
duši nám krášlíš atletům vzpřimuješ týl sám Bůh tě sil
jeho jdem síle
Patrik Kužela OP ¨
+++
STARÉ A NOVÉ FARIZEJSTVÍ
Těsná je brána do ráje a pro mnohé sebejisté farizeje neschůdná (Lk 13,22-30). Je neschůdná i pro nové farizeje mezi námi. Máloco je u lidí tak protivné, jako přeslazená zbožnost. Člověk musí být zbožný a stále se o svou víru rvát, ale rozhodně to nesmí dělat jenom JAKO. Kdykoli zbožnost přestane vyvěrat ze srdce otevřeného a oddaného Bohu, jeví se nepravdivě, křečovitě, protivně.
Je to přeslazená zbožnost, protivně nasládlá. Když nějaké takové přezbožné duše mluví o Bohu, tak mluví s odpuzujícím nosovým přízvukem a medusladkými výdechy. I ty nejvšednější řeči proplétá svatými vtípky a různými slovními hříčkami. Když je někdo požádá o pomoc, pohotově odpovídají nábožnými frázemi. - Při modlitbě spínají ruce přezbožně - totiž různě křečovitě zalomené, kroutí očima a vydávají polohlasné vzdechy. Někteří z těch přezbožných se při svatém přijímání prudce vrhají na kolena. To, aby zahanbili ostatní lidi, kteří podle nich málo uctivě, totiž jen vstoje přijímají Tělo Páně. Trpí falešnou sebejistotou vlastní spásy.
Uznávají pouze „svaté“ kněze, jim sympatické, kteří dovedou jako oni pěstovat a hýčkat přelíbezné city. Kněz podle nich má být nějaká éterická bytost, která snad ani nepřijímá běžnou potravu a nekoná běžné lidské potřeby.
Takoví přeslazení svatoušci umějí rozdávat především fráze a prázdné líbeznosti. A tato přezbožnost z nich přímo kape a teče. Nejhorší je, když se tato přeslazená zbožnost spojí s du- chaplnostmi. To se pak u nich skoro celé nebe a celá křesťanská nauka přemění v růžové hračičky cukrových drobností. A když jde o mystické zážitky a prozářené sny, těch mají víc než P. Maria, a také o tom každému na potkání referují. A přitom stihnou jazykem zrejdit celé nebe i zemi. Když mluví o P. Marii nebo o Sv. Otci, skoro se rozplývají a málem by začali šišlat a ráčkovat. Taková přesladká svatost mě vždy rozesmutňuje.
Jak se jim to stalo? Zpočátku byli jistě na cestě k Bohu, ale pak se zastavili, třeba jenom na chvíli, a už nepokročili dál. Možná se jen zálibně a samolibě chtěli rozhlédnout. JENŽE kdo v duchovním životě maličko postojí a zaváhá, TEN MUSÍ ZAČÍT ÚPLNĚ ZNOVU. A to se málokomu chce začínat zase od nuly a znovu se porvat o svou víru. Člověk si totiž myslí - vždyť už leccos znám - už jsem přečetl sv. Jana od Kříže, sv. Terezii, Jindřicha Suzona či Mistra Eckharta - přece se nebudu vracet na začátek. A člověk začne prožívat místo náboženského života osvojenou rutinu - JAKOBY náboženský život, a je z toho sebeklam. Takový bezduchý formalismus může dosahovat i značné virtuozity: v tónech, v barvách, v tvarech, ve slovech, i ve vědě, a to i v posvátné vědě a v křesťanském umění. Jenže tito liboví estéti a vědátoři ve všem přehrávají.
Co se dá dělat s tímto novým farizejstvím? Nic není ztraceno. Ale je třeba se dát otřást Kristem trpícím, mučeným a ukřižovaným. Jen bolest a utrpení spojené s Ježíšem Kristem očisťuje člověka a jeho dílo od všech JAKOBY zbožností, rutin a sebeklamů.
Vzhůru! Kdokoli jsi, pojď za mnou!
Půjdeš-li se mnou, najdeš, co nikdy neunaví.
Přísahám, že jsou zde božské věci, krásnější, než mohou vypovědět slova.
Vzhůru! Nesmíte už déle otálet.
Ať jsou nejlákavější okolní nahromaděné poklady, teplé příbytky pozemské nejpohodlnější, nemůžeme zde zůstat.
Ať je přístav nejchráněnější, příboj nejklidnější a vody nejpo- kojnější, nemůžeme zde zakotvit.
Vstříc tomu něžně přilnavému stavu řine se pot lásky z mladých i starých.
Z něho se destiluje půvab, který se vysmívá zvyku a vymoženostem.
Vstříc jemu se zvedá rozechvělá a toužebná bolest dotyku Boha. (J.T.)
+++
SDRUŽENÍ PŘÁTEL BL. HYACINTA-MARIA CORMIERA OP, ŘÍM-ANGELICUM PRVNÍ POBOČKA V ČESKÉ REPUBLICE, BRNO, BŘEZINOVA 41., 602 00
ZÁPIS
O ZŘÍZENÍ POBOČKY SDRUŽENÍ
Dne 5. října roku 1999 se shromáždili bratři a sestry v Brně na Březinové ulici č. 41 v bytě malířky sestry Veroniky K. Planerové, dominikánské terciářky.
Už řadu let se zde scházejí k pravidelnému duchovnímu setkání s Bohem pod duchovním vedením bl. otce Cormiera. Tato komunita byla v uplynulých pěti letech požehnána velkými milostmi výslovně na přímluvu bl. Hyacinta M. Cormiera OP (četná obrácení, řada uzdravení z těžkých nemocí, řada případů vyslyšení v závažných životních obtížích, velké milosti v každodenním životě a práci lidí, případy povolání do duchovní stavu, atd.) Několik let bylo toto místo požehnáno působností otce Jiřího Maria Veselého OP, zázračně uzdraveného v roce 1955 ze smrtelné otravy krve v internačním táboře v Želivě na přímluvu bl. otce Cormiera.
Toto zřízení pobočky Sdružení přátel bl. otce Cormiera je tedy jen poslední tečkou za spontánně vzniklou a dlouhodobě trvající komunitou.
Po tomto stručném úvodu, který pronesl otec Tomáš Bahounek OP, se všech 17 přítomných shodlo na záměru také materiálně potvrdit duchovně již trvající pobočku Sdružení přátel bl. Hyacinta-Maria Cormiera OP, zřízeného v Římě na Angelicu (Univerzita sv. Tomáše, zřízená a postavená bl. Hyacintem M. Cormierem OP). Je to první pobočka v České republice.
Sdružení přátel bl. Hyacinta-Maria Cormiera OP sdružuje Boží děti bez ohledu pohlaví a stav, zaměstnání či povolání a postavení, členy dominikánského řádu a ostatní, které spojuje upřímná láska a úcta k otci Cormierovi a touha následovat ho v modlitbě a apoštolátu.
Členové Sdružení se zavazují plnit „Dvanáct užitečných rad“ bl. Hyacinta Maria Cormiera OP, jak byla přijata podle návrhu otce Veselého OP a schválena převorem Angelica v Římě.
Přátelé bl. otce Cormiera se zde scházejí pravidelně 1 x týdně ke společným modlitbám, zvláště k modlitbě svatého růžence a ke společnému mlčení před Bohem, a k soustavným exerciciím v duchu bl. otce Cormiera, pod vedením otce Tomáše Bahounka OP.
Účastníci se zavazují pod ochranou bl. Hyacinta-Maria Cormiera usilovat o dokonalejší život v duchu evangelia, o apoštolátní činnost, jako je evangelizace, snaha o zbožnost, charitativní činnost a oživování světského řádu křesťanským duchem.
Všichni členové jsou ochotni zachovávat záměr zakladatelů Sdružení přátel bl. Hyacinta-Maria Cormiera OP v Římě na Angelicu a jejich ustanovení, a dále řídit se všemi radami a osvícenými doporučeními brněnského biskupa.
Na konci setkání se účastníci pomodlili svatý růženec za požehnání dobré věci, rozjímali o Dvanácti užitečných radách otce Cormiera, zazpívali SALVE REGINA a O LUMEN ECCLÉSIAE před obrazem bl. Otce Cormiera OP. Potom otec Tomáš požehnal všem přítomným přátelům bl. Hyacinta M. Cormiera OP, obraz Otce Cormiera od sestry Veroniky a celý tento příbytek, kde se budou konat pravidelná setkání přátel bl. Otce Cormiera ostatkem bl. Hyacinta-Maria Cormiera. Další ostatek je uložen na důstojném místě v domě.
Pobočka je otevřeným sdružením pro všechny další upřímné přátele bl. otce Cormiera OP a vítá každé osvícené podněty a den ode dne roste k jejímu růstu v rámci Církve svaté. Maria Královno posvátného růžence a Matkou Církve, oroduj za nás. Amen.
V Brně dne 5. října 1999
Zapsal: P. Tomáš Bahounek OP za účasti 17 dalších přátel bl. Hyacinta M. Cormiera OP
+++
ADVENTNÍ HYMNY
Hymnus z jitřních modliteb
Slovo, ty shůry přicházíš,
od Otce věčně vycházíš,
zrodiv se, světu pomáháš,
když dozrál určený náš čas.
Zalij teď světlem naši hruď
a láska tvá v ní ohněm buď,
jak zazní tvoje poselství,
ať zmizí vláda temnosti.
A když pak přijdeš konat soud,
zpytovat v srdci každý kout,
zlé čeká za zlo den pomsty,
dobré za dobro království.
Ať nás pak tresty nesouží,
ač život náš to zaslouží,
přijmi nás mezi blažené,
tam, do vlasti vytoužené.
Nechť čest a sláva hlaholí
Bohu Otci i Synovi
i s Duchem Utěšitelem
až na věky věkův. Amen.
Hymnus z ranních chval
Hlas znovu jasně zanotí,
rozzáří všecky temnoty,
ospalost nechať je ta tam,
s výsosti Kristus kyne nám.
Vstaň, duše, zažeň ospalost,
jsi zraněná, chybí ti ctnost,
žhne nová hvězda s výsosti,
ta vše, co škodí, vyhostí.
Beránka posílá k nám Bůh
odčinit smrtí svou náš dluh.
Všichni se slzami v očích
prosme, ať odpustí nám hřích.
Podruhé, když se k nám snese,
až hrůza světem zatřese,
ať nás za hříchy nestíhá,
nýbrž laskavě ukrývá.
Nechť čest a sláva hlaholí
Bohu Otci i Synovi
i s Duchem Utěšitelem
až na věky věkův. Amen.
Hymnus z nešpor
Hvězd dobrý Tvůrce zářících
a věčné světlo věřících,
Vykupiteli hřešících,
slyš, Kriste, žádost prosících.
Zželelo se ti člověka,
jak rdousí ho smrt odvěká,
spasil jsi svět neduživý,
dal jsi vinným lék hojivý.
Když k soumraku se chýlil svět,
jak z lože choť, jak z růže květ
ze schrány čisté zavřené
panenské Matky vyšels vznešené.
Před tvojí všemohoucností
klekají všecky mocnosti,
nebeské jako pozemské,
na pokyn kloní šíje své.
Prosíme tebe, Přesvatý
rozhodčí příští odplaty,
chraň nás na duši, na těle
od střel lstného nepřítele.
Nechť čest a sláva hlaholí
Bohu Otci i Synovi
i s Duchem Utěšitelem
až na věky věkův. Amen.
(přel. br. Patrik Kužela)
+++
DESET LET SVOBODY A NAŠE JASNÁ PERSPEKTIVA
Pád komunismu a vystoupení mnohých Božích dětí z podzemí bylo provázeno velkou úlevou, radostí, nadšením a velkými plány. Vykročili jsme navenek z komunit spíše neokázalých. Mnoho bratří a sester pojalo domněnku, že tím snad skončila doba jejich neokázalé působnosti v rodinách a buňkách, když se mohou svobodně a otevřeně scházet veřejně. V Brně to byl odedávna kostel sv. Michala, kam se dominikánští terciáři uchylovali a kde nacházeli ústraní i zdroj pro svůj duchovní život.
Přechod z bytů do kostelů a na fary byl pro mnohá společenství dočasně přínosný. S odstupem času se ukazuje, že mnohá z těch společenství, která rozkvetla při kostelech jako houby po dešti, vadnou. Proč? Často to byly spíše lidské zájmové spolky, než místa duchovního života a setkání s Bohem. Kromě toho tyto nové křesťanské spolky nejednou postrádaly hlubší kořeny, vedoucím k jejich svatým zakladatelům, svatým a mučedníkům v nebi. Místní sdružení třetího řádu sv. Dominika v Brně nese jméno sv. Tomáše Akvinského a opírá se duchovně o Krista a o více než 260 dominikánských svatých, světic a mučedníků. Pravda je, že v celé Církvi je jich ještě víc. Ale také je pravda, že kdo se přimkne zvláštním slibem a zasvěcením k řádu sv. Dominika jako části Církve, a pomáhá v tomto řádu Církvi, ten dostane více milosti na zvláštní přímluvu těchto řádových svatých. Po roce 1989 se činnost III. řádu O. P. zčásti rozbíhala obdobně jako v jiných společenstvích.
Naštěstí toto ryze lidsky zájmové pojetí nevydrželo. Už během pár let se začaly obnovovat původní komunity modlitby po bytech a tvoří se jakási síť spojující terciáře a jejich rodiny.
Tak se spontánně rozvíjí množství rodinných sdružení k duchovnímu životu ze svátostí a cestou sv. Dominika. Jsou to pravidelná setkávání mladých rodin s dětmi za účelem modlitby a duchovního života. Jsou to svépomocné úsilí starší terciářů a terciářek o vzájemnou pomoc nemocným, starým, chudým, aj. postiženým ve III. řádu OP i mimo něj, dále růžencová modlitební sdružení, atd.
V rámci III. Řádu se projevila jistá dvoukolejnost:
1) Moderní úsilí o laické zájmové sdružení, které se za politické svobody ustavilo a zavedlo tak, že se projevil hlavně lidský činitel a méně duchovní řád. Moderní stanovy III. řádu OP jsou v duchu sv. Dominika svobodomyslné, což je příznivý rys, ale mohou být pro terciáře přínosné jedině tehdy, když budou svatí a plní Ducha svatého, a tedy i velkodušné lásky, s níž se budou ochotně a pokorně podřizovat všem radám církevní autority a duchovního pastýře tak, že je morálně pojmou jako závazné příkazy. Tak činil i svatý Dominik, že všechno své dílo pokorně vkládal do rukou biskupa Diega z Osmy.
2) Snaha o zachování rytmu života duchovního řádu vedla k vydávání časopisu ROSA MYSTICA pro duchovní život. Pravidelné měsíční číslo časopisu dlouho drželo mnohé terciáře nad vodou, aby duchovně nezanikli. Dočasně však vydávání ochablo. Pronikly tam různé suchopáry, a hlavně vázla pravidelnost vydávání.
Nyní přicházejí nové podněty. Spontánně se ustavilo Sdružení přátel bl. Hyacinta Maria Cormiera O.P. Po několik let se scházeli přátelé bl. Cormiera v domě sestry Veroniky III. OP. To bylo požehnáno velkými milostmi. Později, na podnět Otce Jiřího M. Veselého OP a Otce Tomáše Bahounka OP bylo zřízeno toto Sdružení s oficiálním pojmenováním a přimykající se jako odnož ke stejnému Sdružení v Římě-Angelicum, které bl. Otec Cormier založil a vybudoval. Tak vzniklo První Sdružení přátel bl. Otce Cormiera OP v Brně.
Na druhé straně se První Řád O.P. dostal do velkých obtíží, takže se vedení řádu uchýlilo k prodeji domu v Brně a uvažuje se o zrušení dalších domů, konventů či klášterů.
V této významné dějinné situaci se ukazuje velký význam komunity III. řádu OP v Brně. Nadále zde vytrvale působí Otec Tomáš Bahounek OP. Po ztrátě domu v Brně na Pellicové ulici si našel domovnický byt a stále působí v kostele sv. Michala. Při kostele zůstává nadále živé pevné jádro III. řádu O.P. Za prvních 10 let svobody zde neminul den, aby se terciáři s Otcem Tomášem nemodlili společný růženec a společné nešpory, po nichž se kostelem rozléhá zpěv Salvě Regina, a O Lumen. Otec dominikán spravuje kostel sv. Michala společně s terciáři, kteří si tím mohou lépe uvědomit, že nestačí ve III. řádu jenom být, ale že z toho vyplývají velké závazky a odpovědnost - u svatostánku, střeženého sv. Michalem, a teprve potom velké milosti.
Otec Karel. Ratzinger píše, že Církev svatá ve třetím tisíciletí bude především z drobných komunit modlitby. Z nich jako z buněk vyrůstá organismus Církve, aby se v nich živě projevilo mystické Tělo Kristovo. A to i přes nápor vládce světa...
V posledních létech před rokem 2000 upadla česká společnost do smutné normalizační apatie, tentokrát s nátěrem spotřební demokracie. Znovu se lidé znechuceně odvracejí od televize a veřejných věcí. A tato normalizace zasahuje i do Řádu O.P. a celé Církve, protože nežijeme ve skleníku. Z Řádu odešlo několik Otců. Říkají: „Nevidíme tady žádnou perspektivu.“ Pravda je, že v tom prostředí, kde žijí, není žádná perspektiva vidět, zvláště když jim chybí jasná stopa duchovní formace v duchu sv. Dominika a bl. Otce Cormiera OP. Potom tam ovšem žádný z nich nemůže najít domov, jenže pak ho nenajde ani nikde jinde.
A kde je tedy perspektiva? Vyrůstá z naší duchovní přípravy na Velké jubileum roku 2000. Duchovní příprava a obnova III. Řádu OP v Brně v roce 2000, zahrnuje:
1. Obnova a rozvoj III. Řádu jako duchovního Řádu, vyrůstajícího z Eucharistického Těla Kristova. Pravidelná setkání před svatostánkem u sv. Michala. Nebudou-li terciáři pravidelně na kolenou před .svatostánkem a pravidelně přijímat svátosti, budou mít možná pěkné stanovy, ale žádné milosti ani spásu.
2. Posílení a rozvoj III. Řádu jako růžencového bratrstva před oltářem Matky Boží Královny posvátného Růžence u sv. Michala v Brně. Každý terci- ář si musí připomenout, že při přijímání do Řádu přijímá především oděv sv. Dominika a dále růženec, jež mu posvěcuje Otec. Růženec, zejména společný růženec, je zvláštní cesta dominikánského terciáře ke spáse, a nikoli pouhé stanovy Řádu.
3. Pravidelné měsíční vydávání ROSA MYSTICA jako skutečných kapek duchovního života pro terciáře a pro jejich modlitební setkání, ale i pro ostatní zájemce. Vydávání se od začátku kalendářního roku 2000 ujme První české Sdružení přátel bl. Hyacinta M. Cormiera OP pod duchovním vedením Otce Tomáše, které se hlásí k záměru téhož sdružení v Římě-Angelicum. ROSA MYSTICA bude přinášet především podněty pro duchovní život, zejména růženec, dále překlady díla Bl. Otce Cormiera, přislíbené Otcem Veselým.
4. Další duchovně vzdělávací a výchovnou činnost zvláště mezi školní mládeží. Jde o to, aby každé hlásání a veřejné působení bylo především hlásáním svatého Růžence. Matko Boží, oroduj za nás, aby každý terciář OP byl nositelem a šiřitelem živého Růžence.
5. Pokračování v modlitbě večerní liturgie hodin v kostele sv. Michala, zejména ve spojení se slavením Nejsv. Oběti. V přímluvných modlitbách musí vyniknout všechny obavy, starosti, radosti a potřeby terciářů ohledně jejich osobního života a života ostatních bližních, abychom se modlili každý za všechny a všichni za každého, a přitom si uvědomili možnosti vzájemné bratrské pomoci, a nabrali pro ni ochotu a sílu pomáhat. Přímluvné modlitby jsou též každodenním podnětem pro terciáře OP, kde a jak je třeba jejich vlastní okamžité pomoci.
6. Tak se oživí a dále rozvine zdejší síť svépomoci III. Řádu OP - pomoc starým, přinášení Nejsv. Svátosti a svátosti pomazání nemocných, atd. všem potřebným v rámci řádu i mimo něj.
7. Každý terciář OP má poslání zakládat a vést další komunitu modlitby, zejména růžence. Co prorozjímal v duchovním Řádu má šířit dál. Posláním dominikána je kázat růženec.
8. Zbývá propojit velké množství rodinných buněk v Brně a okolí, kde se Otec Tomáš spolu s terciáři modlí růženec v jednu tkáň a pevné pletivo, které bude oporou pro působení brněnského biskupa. Jak? Místo všech lidských organizací a spolků nám Matka Boží, sv. Dominik a bl. Otec Cormier OP podávají růženec. Jako zrnka spojuje vjedno celá šňůra růžence, tak se pod vedením svaté Panny spojí rodiny jako buňky Církve v Matku Církev, která nám k tomu dává sílu v nebeském chlebě, v Eucharistii. Modlete se růženec a výsledek se dostaví.
9. Uspořádání týdne letní akademie jako vzpomínky na odkaz Otců Pecky, Dacíka, Braita, Habáně, Veselého v červnu 2000. Tak zahájit činnost „Brněnské akademie duchovního života ctih. Patrika Kužely OP“. Novéna ke sv. Zdislavě u sv. Michala v Brně se zaměřením na činnost hnutí „Ano pro život“, sraz rodin, činnost Diecézní katolické charity.
10. Duchovní injekcí je zde První české sdružení Přátel bl. Otce Cormiera v Brně, jako pobočky sdružení v Římě-Angelicum, prožívající svátosti a modlící se v duchu sv. Dominika, sv. Zdislavy a bl. Otce Cormiera.
To všechno je teprve začátek před vstupem do III. tisíciletí. Klade to ale velké nároky na každého, kdo chce duchovní život na úrovni, a Církev se svatými a mučedníky víry je schopna to poskytnout. Otec Tomáš Bahounek
+++
NOVÉ KNIHY: - „JAKÝ JE TVŮJ OSUD.“ Tak se jmenuje kniha, kterou napsal Otec Tomáš Bahounek OP. Kniha je opatřena řádným nihil obstat od Otce Alberta Beneše OP. Vydává ji První české Sdružení přátel bl. Otce Cormiera OP v Brně pro dominikánské terciáře a pro mládež a ostatní zájemce. Názvy některých kapitol napoví více: „Jak nás ovlivňují planety?“, „Je na proutkaře spolehnutí?“, „Mohou sny předjímat budoucnost?“, Temné manipulace s počítačovými prognózami“, „Kdo se bojí geopatagenních zón“, „Je záchrana z kleští osudovosti?“ Přes 160 stran poutavého čtení. Nesmírně potřebné poučení pro mnoho lidí naší doby uchvácených různými senzačními výplody spotřební demokracie. Neméně důležité pro duchovní pastýře, kteří tak získávají naukově hodnotnou příručku pro duchovní vedení zvláště mládeže, a zejména pro záchranu těch, kdo se dostali do vlivu různých okultních nauk a praktik.
Pořizovací cena na 1 ks výtisku činí: 49.- Kč.
- Po první knize dokladů o bratru Patrikovi Kuželovi, křesťanskému mučedníkovi z Osvětimi, která vyšla v nakladatelství Gloria Rosice pod názvem „TO NENÍ SEN“, je v tisku druhý díl nazvaný „BEZ HRAČEK“. První díl vzbudii velkou pozornost a zejména vedl k odhalení nových skutečností a vynoření se nových svědectví, zejména Patrikovy rodné sestry, paní Ludmily Winterové, rozené Kuželové.
Oba díly jsou autorizovány Otcem Jiřím M. Veselým OP, pamětníkem, který osobně znal i vedl br. Patrika Kuželu, takže mohl nálezy kvalifikovaně objasnit a komentovat, přičemž veškerou výkonnou technickou práci provedl Otec Tomáš Bahounek OP, oba pověření Otcem Ambrožem Svatošem OP, promotorem pro svatořečení a blahořečení.
Na konci druhého dílu dokumentů a básní mučedníka Patrika Kužely je doloženo řádné nihil obstát od Otce ThDr. Alberta Beneše OP, platné pro celý dvoudílný soubor dokumentů.
Kniha „Bez hraček“ vyjde začátkem roku 2000. Zájemci o tuto knihu se mohou obrátit na III. Řád sv. Dominika, Brno, Kostel sv. Michala, Dominikánská a Klášter dominikánů, Olomouc, Slovenská 14.
+++
ZPRÁVY Z BRNA: Shromáždění dominikánských terciářů v Brně si na svém shromáždění dne 2. října 1999 zvolilo novou radu. Tato rada zvolila novým převorem brněnských terciářů stávajícího převora br. Pavla Rafaela Konzbula. Asistent terciářů v Brně Otec Tomáš jej jmenoval převorem. Dne 15. listopadu 1999 br. Rafael službu převora terciářů složil, a dne 22. listopadu 1999 zvolila rada novým převorem br. Ladislava Tarsicia Malinku. Otec Tomáš jmenoval br. Tarsicia převorem sdružení brněnských terciářů. Děkujeme br. Rafaelovi za jeho v mnoha směrech neocenitelné služby pro brněnské terciáře a vyprošujeme novému převoru v jeho službě hojnost Božích milostí.
V říjnu 1999 se uskutečnilo setkání Otce Tomáše s dominikánskými terciáři z řad kněží. Vzhledem k tomu, že se u nás nevyskytuje žádné kněžské sdružení terciářů, přihlásili se tedy k Prvnímu českému sdružení přátel bl. Otce Cormiera OP v Brně, a budou se podle možností zúčastňovat jeho pravidelných modlitebních setkání, které se konají každé úterý, Brno, Březinova 41, kde je také příležitost ke svátosti smíření.
Ve středu 1. 12. 1999, v 17.00 hod. v přednáškové síni v Brně na Petrově přednáška Otce ThDr Alberta Beneše OP, zaměřená na osobnost, postavu a dílo Otce Methoda Habáně OP.
Ve dnech 9.-11.12. 1999 exercicie Otce Tomáše u sv. Michala v Brně Radostně do III. tisíciletí“.
VYDÁVÁ: Přátelé bl. Hyacinta M. Cormiera OP v Brně pro Třetí řád sv. Dominika, MS sv. Tomáše Akvinského v Brně, při kostele sv. Michala, Dominikánská ul., 602 00 Brno, tel. 00420 737 857 272
+++