ČERVENEC 2009

 

Ročník XV., číslo 7.                                                                                                                    červenec 2009

Obsah: CHVILKA MYSTICKÉHO ŽIVOTA, BESEDNÍ ŘEČI podle Tomáše ze Štítného (39), Ct.Martin z Kochemu, O MŠI SVATÉ, Brněnská akademie duch.života ct.Patrika Kužely 0P, křesťanského mučedníka z Osvětimi_____________

 

CHVILKA  MYSTICKÉHO  ŽIVOTA

VRAŤ SE DOMŮ – VŠECHNO ODPUŠTĚNO!

Podobenství o marnotratném synu obsahuje nejenom neblahou událost útěku z domova, nýbrž také radostnou událost návratu zatoulaného dítěte. Návrat domů jako do jediného útočiště před zkázou, do milující náruče, do bezpečného zázemí, kde každá věc dýchá milou vzpomínkou.

Když promrháš na toulkách světem své dětství daleko ode Mne, který si počínám tak otcovsky a bratrsky, ztrácíš nárok na opětné přijetí, jako jsi neměl nikdy žádné lidské právo na to, abych tě otcovsky jmenoval Mým dítětem, když jsem tě jím doopravdy učinil. Ještě méně máš lidské právo na to, abych ti vrátil ztracené dětství. A přece ti je vracím a chci ti je vracet znovu a znovu. Tolikrát jsem ti ho už vrátil!

Jako tvůj Bratr a Spasitel platím za tebe dluhy z tvých radovánek víc než nadbytečně. Platím za hříchy zvláště tebe, uprostřed celého ostatního lidstva a světa věčnou cenou Mé oběti. Trpělivě na tebe čekám, až si vyhraješ se strašnými hračkami socialismu, komunismu, fašismu či kapitalismu, abys je pak zklamaně odložil jako hrací automaty. I po opakovaném podlehnutí tomuto hráčství máš v Mém dětství stále ještě otevřený přístup domů, kde na tebe čeká Moje otcovská i bratrská náruč. Když jsi ztratil svůj život Mého dítěte, není vše ztraceno. Můžeš ho ve Mně znovu nabýt. A když jsi svými všedními hříchy oslabil toto Mé dětství ve svém srdci, takže vězí mezi ním a Mou otcovskou i bratrskou náručí temné mračno množství tvých tak zvaných všedních hříchů, i proti tomuto neštěstí ti posílám lahvičku medicíny pokání. Vždyť se vydávám hledat právě tebe – hříšníka – ztracenou ovečku. Tebe zvu k sobě nejsladčeji a zvu tě vytrvale. Právě tobě, rvanému vášněmi na kusy, nabízím všechnu Mou Krev i sílu své Krve. Jsem tvůj přítel, ovšem nejsem přítelem hříchů. Právě proto chci být tvým přítelem, milý hříšníku, protože jsem odpůrcem hříchu.

Hříšníku! Hříšnice! - Volám tě k sobě. Přijď i ty, unavený životem a zklamaný zrazenou láskou a obtěžkaný depresemi, a přece žíznící po životě a po lásce. Volám právě tebe, abych ti tobě vrátil život Mého dítěte. Právě kvůli tobě přicházím na svět, a proto stojím před soudnou stolicí a věčně ukazuji Mé krvavé rány, Mé strašné jizvy po hřebech, i Můj kříž – nástroj Mého umučení, aby ti bylo vráceno Moje dětství, a to tak dlouho, dokud tvoje zloba neřekne poslední „Ne" na poslední pozvání Mé lásky, pokud se neodcizíš nadobro a navěky nezkameníš ve svém odcizení se svému povolání za Mé dítě.

Tak rozuměj svátosti smíření: Co svážete na zemi, bude svázáno na nebi nebo rozvázáno; komu odpustí rozdavatelé a služebníci Mého tajemství, tomu bude odpuštěno.

Moje dítě, které věří v sílu Mé Krve, v Mém bratrském i otcovském odpuštění, se pořád ještě může vrátit domů. Máš totiž svátost, která vrací život Mému dítěti, svátost smíření. Není to jenom svátost smazání hříchů, nýbrž i svátost, udělující nový život, vracející život Mého dítěte. Proto hleď přistoupit k svátosti smíření tak jako k závazku. Snaž se nyní o život z tohoto dětství a o uchování a rozmnožení a zesílení tohoto ztraceného a znovu nabytého dětství.

Když tě volám k sobě a když tě přijímám, povzbuzuji tě také, abys už nehřešil. To je to jediné, co od tebe žádám, abys vstal k novému životu v síle odpuštění, kterého se ti tobě právě dostalo. Neboť chci, nejenom abys měl nějaký život, nýbrž abys měl Můj život, tedy život v hojnosti, v nepomíjivosti.

Ve svátosti smíření není tedy všechno hotové už tím, že je ti odpuštěno, nýbrž všechno odpuštěním teprve začíná. Začíná ti nový život a tento život se musí teprve rozvinout.

Dej pozor! Tvůj návrat nesmí být sobecký, totiž jen aby tobě bylo odpuštěno, abys odložil se sebe ohavnost hříchu, která tě dusí, která ti vhání stud do tváře. To je to negativní, ale ještě je potřeba to pozitivní - vrátit se do Mé otcovské i bratrské náruče. Jinými slovy: hleď uchopit onen nový život, který se ti bratrsky znovu podává, začni budovat nový vztah důvěrného dětství vůči Mně, nebeskému Otci i spasitelnému Bratru, život lásky, život poslušné lásky ke všemu, co od tebe žádám, život obětavé lásky, abych byl oslaven, abys Mne oslavil v novém životě z přikázání a podle přikázání.

Pouhé odložení hříchů je málo. Proto se to nazývá svátostí smíření a ne pouze zpovědí. Zpověď je jen předpoklad, který má ukázat, co jsi byl, který ti má postavit před oči, čím jsi byl a co je ti znovu darováno, a to nejen proto, aby ses mohl lehkomyslně odvrátit od minulosti.

To vyznání musí být ve vědomí, že jsi urazil ne nějakého kolemjdoucího, nýbrž Mne jako otcovského Stvořitele i bratrského Spasitele. Takže to vůbec nebyl malý přečin, kterého ses dopustil. Jako marnotratné dítě jdeš do sebe. Srovnáváš Mou otcovskou lásku s tím, jak se vůči ní zachoval. Máš-li rozhodně a nekompromisně povstat z hříchu a odvrátit se od něho, potřebuješ si uvědomit celou hrůzu a tíhu viny. K tomu potřebuješ zpytování svědomí, a dále vyznání, aby tvůj hřích stál vždycky proti tobě. Proto, když přistupuješ ke svátosti smíření, srovnávej vše, co ti otcovsky dávám, srovnávej i Mou Krev, kterou za tebe jako tvůj Bratr a Spasitel prolévám, všechny Moje milosti, Moje podivuhodné vedení, takže si uvědomíš, že tvoje hříchy jsou těžkým proviněním proti Mně a že i to, čemu říkáš všední hřích, u tebe, Mého dítěte, je urážkou Mé otcovské i bratrské lásky a že ani přes všední urážku nesmíš přecházet jako by nic.

Právě toto světlo otcovské lásky a tvého pozvání za Moje dítě ti odhalí hřích v pravém světle. Vrhne ti jasné světlo na všechna tvá provinění. Uvidíš lásku, péči, dobrotu, a nyní se teprve v tobě pohnou sladké slzy kajícnosti, pokání, které ti vdechnou opravdovou lítost: Ach, jak jsem se, Ti, můj Pane, odplatil za tolik tvé lásky! Zároveň s tím se v tobě otevře otázka: A co podniknu dál?

Jako Otec i Bratr chci jen jedno: Vstaň! Vytrhni se ze své bídy! Vstaň ze svých vin! Ne váhavě, ale odhodlaně a statečně. Nemysli si, že ti odpouštím proto, abys složil ruce v klín a točil si prsty mlýnek, anebo aby sis řekl: Odpustil jednou, odpustí zas. Nikdy nesmíš domyslet konec prvého odpuštění. Pamatuj, že už první odpuštění je dost silné, abys mohl v Mé síle žít dále a navěky jako Moje dítě. Sám ze sebe to sice nedokážeš, ale síla Mé odpouštějící otcovské lásky je nesmírná, nekonečná. Dovedu si tě udržet, když i ty učiníš, co na je tobě, jestliže i ty vstaneš s celou posvátnou rozhodností, jak si zasluhuje Moje otcovské odpuštění. Vstáváš přece jako dítě a rozbíháš se ke Mně. Ke Mně, kde je tak dobře, že i pouhý nádeník i nejprostší duše na nejnižším stupni duchovního života má dost solidní obživy, dostatek bílého chleba sladké živné milosti. Vydej se ke Mně, kde je dobře setrvávat a odkud odejít je vrchol pošetilosti.

A pak musíš přijít a vyznat se ze svého provinění. Také to nemáš jen sám ze sebe, nýbrž je to Moje dobrodiní. Tobě se uleví teprve tehdy, až můžeš složit svou tíhu před někým, kdo se ti nevysměje, kdo tě pochopí. Kdo tě přijme. Samojediný dovedu všechno pochopit a uznat. Proto ti nabízím možnost vyznat se před Mým zástupcem, před zástupcem Mého otcovství, který se také proto nazývá Pater, Otec. Máš přijít ke Mně, aby ses vyznal, ale také abys Mne mohl oslovit tím sladkým jménem: Otče. Uvědom si, že Mne tak smíš oslovovat, nejen ve své vůle, nýbrž proto, že tě k sobě zvu, abys Mi takto mohl říkat, abys sám nabyl vyznáním ujištění, že Mi nyní znovu smíš takto říkat.

Neboj se a klidně předstup přede Mne a vyznej, že nejsi už hoden nazývat se a ani být Mým dítětem. Bez tohoto pokorného vyznání a uznání tvé ničemnosti bys Mi zabraňoval vštípit ti tvůj nový život a naštěpovat tvé rozhodnutí k novému životu na Můj pevný a odolný kmen. Jedině po tomto upřímném vyznání si také sám začneš víc vážit milosti odpuštění a navrácení důstojnosti Mého dítěte, a tvého místa v Mém domě. Ostatní už učiním sám otcovským a zároveň bratrským způsobem, a je to úžasné.

Hlavní je, že právě tebe uprostřed mnoha dalších hledačů pravdy mimo otcovský dům přijímám otcovsky i bratrsky s nesmírnou láskou. Nevyčítám ti tvoje hříchy a jejich důsledky ve tvém srdci i v celém tvém okolí. Vždyť porušené stvořené přírody ti sama už dost vyčítá. Jako tvůj Otec i Bratr se naopak raduji. Moje přijetí je láskyplné a radostiplné. Proto se na jedné straně neboj, ale na druhé straně se uč vážit si Mého odpuštění. Nikdo jiný ti nedovede takhle odpouštět a přijímat tě jako navrátilce. Od hlavy k patě tě nově oblékám a dávám ti odznak příslušnosti ke Mně - prsten. Je to nejen odznak příslušnosti, ale také nároku na všechno, co mám – moc, sláva a dědictví. Jsi zase doma a všechno Mé je i tvé. Zakrývám tvou nahotu novým šatem nové milosti. To, co jsi promarnil, ti vracím, a ještě přidávám. Vracím ti i ony drobné milosti, které jsi rozházel drobnými zákrutami tvého bludného hledání pravdy mimo otcovský dům. Vracím ti milosti, ale s nesmírnou slávou. S radostí celého osazenstva Mého slavného domu a hlavně s radostí otcovskou, ale i bratrskou, protože se raduje také Moje přijaté a obětované člověčenství, že právě ty jsi očištěn, posvěcen a zachráněn Mou prolitou Krví.

Proto se vracej klidně a s důvěrou. Jako tě čeká v Mém náručí opravdová radost nad marnotratným, ale vracejícím se dítětem, tak také přichystej svému Otci srdce plné radosti. Jako se snaž přistupovat s lítostí nad svými hříchy a s bolestí nad svým nevděkem, tak se zase rozechvěj posvátnou radostí, že máš pořád ještě otevřenou náruč otcovskou i bratrskou. Přijmi Moje odpuštění a už se nevracej k tomu, co se stalo, ledaže bys chtěl opěvovat Moje milosrdenství na věky. Netrap se nad minulostí! Nedoluj zbytečně v černém kameni odložených hříchů. Když odpouštím a odpouštím s radostí, tak i ty přijímej s radostí Moje odpuštění.

Když jsi svých hříchů jaksepatří litoval, svátostně je vyznal a dosáhls odpuštění, tak už se začni radovat. Nakonec se raduj, že se ty hříchy staly, ovšem ne proto, abys je opakoval, nýbrž proto, že tě přivedly k těsnějšímu přilnutí do Mé náruče. Dokud putuješ světem, jsi pořád vydán na pospas výpadům těla, světa i ďábla, a je lidské, že upadáš do hříchu. Bylo by ďábelské, kdybys v hříchu uvázl. Je však andělské, když z hříchu ve svátosti smíření povstáváš, abych tě obdaroval ještě větší milostí k vytrvání v dobrém.

Svolávám všechny chóry, aby oslavily tvůj návrat. Chystám ti mnoho pokojné, ušlechtilé radosti, když se budeš u Mne cítit opravdu doma. Nechej se živě povznést k vznešené myšlence, že jsi doma, že tu smíš přebývat jako domácí, a ne host, ani méněcenný příchozí, a co víc, že tu nejsi jen uprostřed chladných zdí, nýbrž jsi očekáván s otevřenou otcovskou i bratrskou náručí. Tohle radostné poznání je velmi důležité, takže víš, že v otcovském domě máš ve Mně někoho, kdo tě kdykoli vyslechne a odpustí, sotva dáš najevo lítost, ale také ti chce pomoci a může pomoci, protože k tomu mám větší, než jen přirozené síly. To ti také pomůže rozhodněji a statečněji odolávat lákadlům. Přijdou za tebou, jako Augustinovy neřesti, budou tě lákat, budou ti ukazovat, co všechno jsi opustil, a jaký že se z tebe stal nepřítel normálního života, jímž je pro většinu lidí světa hřích a neřest.

Když ovšem zakotvíš v Mé lásce, která tě znovu přijímá, a když celou zkušeností prožiješ Moje otcovství i bratrství a zakusíš zaručený pokoj domova, snadno pak odoláš všem nabídkám těla, světa i ďábla. Čím pevněji přilneš ke Mně, tím snáze odoláš. Jedině pevným předsevzetím a odhodláním, když víš, co je hřích a kdo jsem a proč visím na kříži a krvácím, se vyzbrojíš do svých zápasů o domov, jež tě znovu a znovu budou ohrožovat. Dej. se sevřít do náruče Mé vůle, nic tě odtud nevyrve. B.

+++

Mše svatá je nejsladší radostí nebešťanů

Velikou útěchu i radost ti působí, když víš, jak prospívá Mše svatá také milým nebešťanům, a jak se jí můžeš při jejich svátcích účastnit a obětovat ji k rozhojnění jejich cti. Svatí a světice si od tebe zaslouží, abys je uctíval. Vždyť sám Bůh je navěky poctil jako své věrné služebníky. Také pro své ctnosti si zasluhují, abys je i ty uctíval. Tak praví Spasitel: „ti budou chodit se mnou v bílém rouchu, protože jsou toho hodni.“ (Zj 3,4) První důvod, proč máš uctívat světce, je ta, že je tak poctil sám Bůh. Druhý je v tom, že jsou hodni takové pocty pro své ctnosti. Další důvod je, že světci, pokud žili na zemi, vyhýbali se poctám a ve své pokoře se měli za nehodné poct, dokonce bývali často nevinně v opovržení od bohaprázdných a zlomyslných lidí a snášeli nejrůznější potupy a mnohá pronásledování. Proto také chce Bůh, aby jejich nevinnost a jejich ctnosti jasně vynikly a docházely úcty od křesťanů.

Příklad o tom máš v Mardocheovi. Sloužil upřímně Bohu, a přesto byl krutě stíhán od nadutého Amana. Spravedlivý Bůh však překazil Amanovu lest a způsobil, že jeho věrný služebník nabyl cti před veškerým lidem. Král se otázal Amana: „Co se má stát s mužem, kterého chce král poctít?" Ten si v duchu řekl: „Koho jiného než mne by chtěl král poctít?" A odvětil králi: „Muži, kterého chce král poctít, ať přinesou královské roucho, které oblékal král, a přivedou koně, na němž jezdil král, a na jeho hlavu ať vloží královskou korunu. Roucho a kůň ať jsou odevzdány do rukou některého z královských velmožů a šlechticů, oni ať obléknou muže, kterého chce král poctít, ať ho na koni provedou po městském prostranství a před ním provolávají: Tak se jedná s mužem, kterého chce král poctít!“ Nato řekl král Amanovi: „Pospěš, vezmi roucho a koně, jak jsi pověděl, a učiň tak židu Mordocheovi, který sedí v královské bráně. Nezanedbej ani slova z toho, co jsi pověděl!" ((Est 6,6-10)

Jestliže tento pohanský král nařídil prokázat Mardocheovi pro věrnou službu takovouto čest, jak velikou čest asi prokazuje dobrotivý Bůh svým věrným služebníkům za tak mnohé služby, jež mu vykonali, a jak veliké pocty připraví jim od celého nebeské obce! Takovou poctu jim prokazuje zejména v ony dny, kdy byli slavným způsobem uvedeni do nebe a kdy se v celém světě oslavují jejich svátky. Proto vnukl své Církvi skrze Ducha Svatého, aby v takové dny uctívala jeho věrné služebníky a vyvolence nebeské modlitbami k posvěcení doby, pobožnostmi, kázáním i chvalozpěvy, slavnostními prosebnými průvody, zejména pak konáním Nejsvětější oběti Mše svaté. Neboť člověk, jehož chce Král nebeský uctít, má být takto uctíván.

Nejlépe můžeš prokázat úctu svatým, když jim zasvětíš Mši svatou, jestliže ji někdo slouží nebo se jí účastní na jejich počest a obětuje Bohu všemohoucímu na rozhojnění jejich oslavy anebo i nahodilých radostí.

Poddaní hrávají divadlo k oslavě svého panovníka, a on, třebaže se o něm snad nečiní v představení ani zmínka, přesto je rád přijímá, právě proto, že se to hraje na jeho počest. Podobně mají také svatí nebešťané zvláštní radost z oběti Mše svaté, třebaže se při ní představuje jen život a utrpení Páně a obětuje se všemohoucímu Bohu, právě proto, že se toto přesvaté představení koná na jejich počest a celá nebesa se z něho společně radují.

Jestliže však bývá jméno některého světce proneseno při Mši svaté, on se tím cítí ještě více poctěn, raduje se ještě více a Mše svatá se mu stává příjemnější, jak tvrdí sv.Jan Zlatoústý:Jestliže poddaní připravují svému králi holdování, oznamují vedle jeho jména také jména jeho spolubojovníků, kteří udatně bojovali proti nepříteli. Tak je také veliká pocta pro svaté, když bývají jmenováni při Mši svaté v přítomnosti svého Pána, jehož život i utrpení se slavně připomínají, a když bývají velebeny jejich vznešené skutky, které vykonali v boji proti pekelnému nepříteli.“ Při tom se také vzdávají díky všemohoucímu Bohu za sílu, kterou jim poskytl v boji, a za milosti, s nimiž jim dopomohl k vítězství. Proto se dá říci, že svatým nemůže být prokázána žádná příjemnější služba, než když někdo jejich jménem přináší všemohoucímu Bohu oběť Mše svaté, děkuje Mu při ní za prokázaná dobrodiní, připomíná si zásluhy svatých a zároveň ve Mší svaté obětuje Nejsvětější Trojici.

Chceš rozmnožit nahodilé radosti některého světce či světice? Buď nejen přítomen na Mši svaté, sloužené na jejich počest, abys při ní Bohu děkoval za udělení milosti, nýbrž také tuto Mši svatou čili Krista Pána v Nejsvětější Svátosti zbožně obětuj Bohu Otci k rozmnožení nahodilých radostí a blažeností tohoto svatého.

Tak to činívala sv. Gertruda. Často v duchu spatřila, jak prospěšné se takové obětování ukázalo. .

O tom se dozvíš z jejích zjevení toto: ,,Na sv.Michaela archanděla obětovala Nejsvětější Svátost Těla a Krve Páně při Mši svaté Bohu Otci se slovy: K poctě tohoto Tvého vznešeného knížete obětuji Ti, nejdobrotivější Pane, tuto Nejsvětější Svátost. Obětuji Ti ji k chvále a k rozmnožení radosti Tvého archanděla, i k větší oslavě a blaženosti všech andělů i svatých. - Potom spatřila, jak Bůh Otec k sobě přitáhl tu jemu obětovanou Svátost podivuhodným způsobem a vlil z ní nebeským duchům tak nevýslovnou blaženost, že se nadmíru zaradovali a zdáli se oplývat nadmíru velikou blažeností. Proto přišli všichni andělé i svatí ke sv.Gertrudě postupně jí a za tu její oběť s velikou uctivostí děkovali.“

Při této zaznamenané události si povšimni toho, že sv. Gertruda neobětovala Nejsvětější Svátost andělům, nýbrž Bohu Otci.

Na to nezapomínej, že jakákoli oběť vůbec, ale oběť Mše svaté zvláště, nemůže být obětována tvoru, tedy ani Bohorodičce, ani kterému andělu nebo člověku, nýbrž jedině a výhradně Bohu Nejvyššímu, Stvořiteli a Pánu všeho. Vždyť dílo obětování je nejpřednější způsob klanění, z čehož samého už vyplývá, že vlastní oběť může být přinesena jen samému Bohu. Totéž vyslovuje také sama Církev svatá, když na počátku římského kánonu klade knězi do úst tato slova:Pokorně žádáme a prosíme, dobrotivý Otče: Přijmi a požehnej tyto dary, tuto oběť svatou a nekrvavou.“ V dalším kánonu jsou to zase slova: „Bože, sešli rosu svého Ducha také na tyto dary a posvěť je, ať se nám stanou tělem a krví našeho Pána, Ježíše Krista.“ Ve třetím kánonu: „Otče, pokorně prosíme, posvěť svým Duchem tyto dary, ať se stanou tělem a krví tvého Syna.“ A ve čtvrtém kánonu: „Otče, prosíme. Ať svatý Duch posvětí také tyto dary, aby se staly tělem a krví našeho Pána, Ježíše Krista. Z toho vidíš, že se Mše svatá neobětuje ani Bohorodičce, ani andělům ani svatým, nýbrž jedině Nejsvětější Trojici Boží, aby odtud vyšla pocta také těmto svatým. Při obětování Mše svaté se sice činí také zmínka o svatých, ale nikdy v tom smyslu, jako by se obětovalo výhradně jim. Vždyť podle slov sv. Augustina: „Nezřizujeme oltáře mučedníkům, nýbrž jen k památce mučedníků. Copak někdy stál některý kněz poblíže svatých těl u oltáře a modlil se takto: „Obětujeme ti, Petře, Pavle, Cypriáne?" Ačkoliv Církev na počest a na památku svatých někdy koná některé Mše svaté, přesto tím neučí, že by se oběť přinášela svatým. Vždycky tvrdí, že se přináší jen samému Bohu, jenž svaté korunoval. Proto kněz ani neříká: obětuji ti, Petře nebo Pavle, tuto oběť, nýbrž děkuje Bohu za jejich vítězství, prosí je pouze o ochranu, aby se totiž v nebi za tebe přimlouvali u Boha také oni, jejichž památku zde na světě slavíme. V takovém smyslu je správné a vhodné slavit oběť Mše svaté k počest. Pro lepší znázornění toho, jak bývá rozhojněna důstojnost i blaženost nebešťanů v oběti Mše svaté, uvádím ještě jiný příklad ze zjevení sv.Gertrudy. Když zesnula jistá panna z kláštera po zbožném životě Bohu, účastnila se jiná panna z téhož kláštera Mše svaté za tu zesnulou a modlila se při pozdvihování svaté Hostie takto: „Otče nebeský! Obětuji ti tuto svatou Hostii Těla a Krve Pána Ježíše za naši zesnulou spolusestru, a s touto svatou Hostií obětuji Ti zároveň veškeré důkazy lásky a oddanosti, jež Ti nejsladší Srdce Pána Ježíše vždy prokazovalo." Hned potom otevřel Bůh té řeholnici duchovní zrak a ona spatřila, že ta blahoslavená sestra už požívá nebeskou radost, ale v tomtéž okamžiku se jí zdálo, že byla povznesena k vyššímu stupni blaženosti, jako by byla přeložena k vyšší důstojnosti, přioděna jasnějšími rouchy a obklopena ctihodnějšími služebníky. Tak se dělo tolikrát, kolikrát zbožná řeholnice opětovala obětování Mše svaté za zesnulou.

Jak vznešené ovoce takového obětování! Jak velice rozmnoženy byly nahodilé radosti této duše, v nebi už blažené! Kdo by tomu mohl věřit, kdyby o tom nevydávala svědectví tato nebeská zjevení, velmi dobře osvědčená? Mohla tedy skutečně být ona blahoslavená duše povznesena k vyššímu stupni oslavy obětováním Mše svaté a vyznamenána krásnější ozdobou? Dobře si však zapamatuj slova zmíněného zjevení! Netvrdí se v nich, že by tato duše byla postavena na vyšší místo, nýbrž že se zdálo, jako by byla povýšena na vyšší stupeň oslavy. Vyšší stupeň oslavy patří k podstatné blaženosti svatých, jež nemůže být zvýšena. Zmíněná duše tedy nedosáhla vyššího stupně podstatné blaženosti v nebi obětováním Mše svaté, ale velmi velikého rozmnožení svých nahodilých radostí.

Z toho vidíš, jak velikou radost můžeš prokázat některému světci obětováním třeba i jediné Mše svaté! Kdyby ses na jeho počest pomodlil třeba celý žaltář, přesto bys mu nepřipravil tolik radostí, kolik připravila ona řeholnice své spolusestře v zesnulé Pánu několika slovy, a kolik můžeš připravit svému svatému patronu obětováním Mše svaté! Budeš-li tedy napříště chtít řádně uctívat milé nebešťany, často se zúčastňuj na jejich počest Mše svaté, a při pozdvihování svaté Hostie obětuj Bohu jeho přemilého Syna také k větší cti a radosti svého svatého patronu. Nahlížej tedy denně do kalendáře, na kterého svatého připadá památka a během Mše svaté říkej tomuto svatému: „Milý svatý N.! Tuto Mši svatou chci prožívat na tvou počest!“ A při pozdvihování říkej: Milý Bože! Obětuji ti tuto Mši svatou k větší oslavě a radosti tohoto svatého N.“ Co tím způsobíš, to se dozvíš hodince své smrti. (Ct.Martin z Kochemu, O mši svaté)

+++

SVATÁ BRIGITO,VYPROS ZÁCHRANU EVROPY

Patnáct modliteb sv.Brigity Švédské o Utrpení Pána Ježíše Krista

 

O modlitbách

Patnáct modliteb svaté Brigity o Spasitelových Mukách zjevil náš Pán Ježíš Kristus svaté Brigitě Švédské (14.VI. 1303 - 23.VII.1373) v kostele sv. Pavla v Římě. Představují osobitou pobožnost k Mukám našeho Pána. Tuto pobožnost schválila Svatá kongregace pro šíření víry a papež Klement XII. (1730 -1740). O těchto zjeveních papež Benedikt XIV. napsal: „Zjevení sv. Brigity bez pochyby nezasluhují takovou víru, jako pravdy víry. Ale bylo by nerozumné je odmítat, protože se opírají o dostatek důvodů, aby se jim věřilo.“

(Poznámka: Tyto modlitby se dají použít i pro Křížovou cestu)

Úvod

Dlouho si sv.Brigita přála poznat počet ran, které měl náš Pán při svém utrpení. Jednoho dne se jí zjevil a řekl: „Já jsem přijal na svém Těle pět tisíc čtyři sta osmdesát ran. Jestli je chceš uctít nějakou pobožností, pak se modli patnáctkrát Otče náš... a patnáctkrát Zdrávas Maria... s těmito modlitbami (které je On sám naučil) po dobu celého roku. Až se ten rok skončí, pak tím bude pozdravena každá moje rána“.

Pán dodal, že kdokoli se bude tyto modlitby modlit po dobu jednoho roku

vysvobodí patnáct duší svého rodu z očistce,

patnáct spravedlivých téhož rodu bude utvrzeno a uchráněno v milosti a obrátí se patnáct hříšníků téhož rodu.

Člověk, který se bude tyto modlitby modlit dosáhne prvních stupňů dokonalosti.

Patnáct dnů před jeho smrtí mu dám své předrahocenné Tělo, aby skrze ně byl osvobozen od věčného hladu. Dám mu pít svoji předrahocennou Krev, aby nežíznil věčně.

Patnáct dnů před svojí smrtí se bude s hořkostí kát za svoje hříchy, které v plnosti pozná.

Postavím před něj znamení svého mocného vítězného Kříže, aby mu byl na pomoc a obranu proti nástrahám jeho nepřátel.

Před jeho smrtí přijdu se svojí předrahou, milovanou Matkou a dobrotivě přijmu jeho duši a uvedu ji do věčné radosti a tam mu dám zvláštním způsobem napít z pramene mého Božství, což nedám druhým, kteří se nemodlí tyto moje modlitby“.

Je dobré vědět, že i tomu, kdo by třicet roků žil ve smrtelném hříchu nicméně nyní by se zbožně modlil, nebo rozhodl modlit tyto modlitby, Pán odpustí všechny jeho hříchy, ochrání ho od náhlé smrti, osvobodí jeho duši od věčných muk a dostane všechno o co by se modlil k Bohu a k Přesvaté Panně.

Kdyby stále žil podle své vůle a měl by zítra zemřít, jeho život se prodlouží.

Kdo se modlí tyto modlitby, dostává pokaždé částečné odpustky a bude mu zajištěno, že bude přijat a připojen k nejvyššímu sboru andělů a kdo naučí druhého modlit se tyto modlitby, jeho radost a zásluha nikdy nepomine, ale bude stálá a trvat bude navěky.

Tam, kde se modlí nebo se budou modlit tyto modlitby je Pán přítomen se svojí milostí.

Všechny tyto přísliby byly dány sv. Brigitě z jednoho kříže našeho Ukřižovaného Pána pod podmínkou, že ona se bude modlit tyto modlitby každý den, a ty přísliby platí pro všechny, kteří se je budou zbožně modlit jeden rok. Ten kříž je uctíván dodnes v kostele sv. Pavla v Římě.

Schválení Pia IX.

Tyto modlitby s přísliby byly vydané v jedné knize v Toulouse v roce 1740. Vydal je P. Andrien Parvilliers, apoštolský misionář ve Svaté zemi, se schválením a doporučením k šíření.

Rodiče a učitelé, kteří naučí děti, aby se tyto modlitby modlily nejméně jeden rok, zajistí jim tím, že budou uchráněny od každého těžkého neštěstí, které by jim mohlo způsobit, že by ztratily některý ze svých pěti smyslů, ať budou jakkoli dlouho žít a ještě další přísliby. Když se potvrdí, že se tyto přísliby naplňují bez jakékoliv výjimky, všichni je jistě budou chtít získat i pro sebe.

Papež Pius IX. se s těmito modlitbami seznámil, včetně úvodu. Schválil je 31. května 1862 a prohlásil je za pravdivé a užitečné pro duše. To rozhodnutí Pia IX. je potvrzeno tím, že se přísliby potvrdily na všech osobách, které se modlily tyto modlitby, a i mnoha nadpřirozenými událostmi, kterými Pán chtěl ukázat, že modlitby skutečně pocházejí od Něj.

 

I. MODLITBA - JEŽÍŠOVA MUKA NA OLIVOVÉ HOŘE A KORUNOVÁNÍ TRNÍM

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši Kriste, věčná slasti všech těch, kteří Tě milují, radosti, která přesahuješ každou jinou radost a každé přání, spáso a naděje všech hříšníků! Ty jsi projevil, že nemáš větší uspokojení nad to být mezi lidmi, takže jsi v plnosti času přijal lidskou přirozenost z lásky k nim. Vzpomeň na všechno utrpení, které jsi vytrpěl od chvíle svého početí a zvláště při svých svatých Mukách, jak to bylo rozhodnuto a určeno podle Božího záměru na věčnosti.

Pane, rozpomeň se na svoji Poslední večeři se svými učedníky, kdy jsi jim umyl nohy, dal jsi jim své svaté Tělo a předrahocennou Krev, prorokoval jsi jim svoje brzké Utrpení, a přitom jsi je i dobrotivě těšil.

Vzpomeň i na žalost a hořkost, které jsi pocítil v duši, jak jsi to i sám dosvědčoval, když jsi řekl: «Smutná je duše má až k smrti!»

Ježíši drahý, vzpomeň na strach, tíseň a bolest, které jsi vytrpěl na svém něžném těle před svým Utrpením na Kříži, jak jsi se zpotil krvavým potem při své trojí modlitbě, jak Tě polibkem zradil Tvůj učedník Jidáš a chopil se Tě Tvůj lid, který jsi Ty vyvolil a vyvýšil; jak Tě obvinili falešní svědci a nespravedlivě Tě soudili tři soudci v květu Tvé mladosti, a v době slavení Paschy!

Milý Spasiteli, vzpomeň si, jak jsi byl zbaven vlastního šatu a potupně jsi byl oblečen, nejdříve od Heroda jako blázen do bílého, a potom od vojáků, na posměch, do červeného šatu; jak Ti páchnoucím hadrem zakryli oči a svatou Tvoji Tvář; jak Tě políčkovali, korunovali Ti hlavu trnovou korunou, vložili Ti do ruky třtinu a tloukli Tě s ní po hlavě, jak Tě přivázali ke sloupu a roztrhali Tě údery bičů a ještě Tě zasypali pohrdáním a urážkami.

Přesvatý Vykupiteli, pro zásluhy všeho svého utrpení a bolesti, co jsi je vytrpěl před svými Mukami na Kříži, uděl mi před mojí smrtí milost, abych se dokonale kál, abych se upřímně a úplně vyzpovídal, abych vykonal důstojné zadostiučinění a abych dosáhl odpuštění všech svých hříchů! Amen!

 

II. MODLITBA - TUPENÍ JEŽÍŠE

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, dokonalá svobodo andělů, rajská sladkosti, vzpomeň na onen strašný žal, kterým jsi trpěl, když Tě obklopili Tvoji nepřátelé jako zuřiví lvi a uráželi tě nesčetnými urážkami, plivali Ti do svaté Tváře, políčkovali Tě a předháněli se, kdo Tě bude více mučit jiným neslýchaným týráním.

Spasiteli můj, pro zásluhy těchto svých bolestí, pohrdání a urážek, prosím Tě, abys mne vysvobodil od všech mých nepřátel viditelných i neviditelných, a abys mi dal milost, abych pod Tvojí záštitou dosáhl dokonalé plnosti věčné spásy.

Amen!

 

III. MODLITBA - JEŽÍŠOVO PŘIBÍJENÍ NA KŘÍŽ

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, nesmírný a neohraničený Stvořiteli nebe a země, který všechno obklopuješ a máš ve své moci, vzpomeň na přehořké bolesti, které jsi vytrpěl, když Židé přivázali na Kříž Tvoje svaté, něžné ruce a nohy a probili je silnými, tupými hřeby; a když je neuspokojoval Tvůj stav, aby ukojili svoji zuřivost, rozšiřovali Tvoje Rány, způsobovali Ti bolest za bolestí, roztáhli Tě na Kříži se zlobnou ukrutností, tahali Tě na všechny strany a vykloubili Ti údy!

Milovaný Vykupiteli, vroucně Tě prosím, abys mi pro zásluhy svých přesvatých bolestí na Kříži, plných lásky k nám, vlil bázeň a lásku k Tobě!

Amen!

 

IV. MODLITBA

JEŽÍŠOVA MODLITBA ZA JEHO MUČITELE

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, nebeský lékaři, na Kříži vyzdvižený, abys svými ranami vyléčil naše rány, vzpomeň si na bolesti a zranění, která jsi vytrpěl na všech svých údech, z nichž ani jeden nezůstal na svém místě, takže nebylo bolesti podobné bolesti Tvojí. Od paty až po vrch hlavy nebyla ani jediná část Tvého těla bez muk. Ale přes všechno to utrpení Ty jsi nepřestával prosit svého Otce za své nepřátele: «Otče, odpust jim, neboť nevědí co činí!»

Skrze své veliké milosrdenství a pro zásluhy těch svých bolestí dej nám milost, aby památka na Tvé přehořké Utrpení v nás probudila dokonalou kajícnost, abychom dosáhli odpuštění všech svých hříchů!

Amen!

 

V. MODLITBA

JEŽÍŠOVO MILOSRDENSTVÍ KE KAJÍCÍM HŘÍŠNÍKŮM

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, zrcadlo věčné záře, vzpomeň, jak jsi ve světle svého Božství hleděl na předurčení těch, kteří se spasí pro zásluhy Tvých přesvatých Muk, ale současně jsi pocítil i žal a hořce jsi litoval zkázy a zoufalství těch nešťastných hříšníků, kteří budou odsouzeni pro své hříchy!

Pro bezednost svého soucitu a milosrdenství, a zvláště pro dobrotu kterou jsi projevil ke kajícímu lotrovi, když jsi mu řekl: «Ještě dnes budeš se mnou v ráji», prosím Tě, dobrý Ježíši, smiluj se i nade mnou v hodinu mé smrti!

Amen!

 

VI. MODLITBA - JEŽÍŠOVO ROZLOUČENÍ NA KŘÍŽI

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, přelíbezný a vroucně vytoužený Králi, vzpomeň na bolesti, které jsi vytrpěl, když Tě svlékli donaha jako ubožáka, přibili Tě a vyzvedli na Kříž! Všichni Tvoji příbuzní a přátelé Tě na Kříži opustili, kromě Tvé milované Matky, která věrně vytrvala při Tobě v Tvém smrtelném zápase. Jí jsi odevzdal svému věrnému učedníku, když jsi své předrahé Matce Marii řekl: „Ženo, hle Syn Tvůj!“ a svatému Janovi: „Hle, Matka Tvá!“

Spasiteli dobrý, prosím Tě pro meč bolesti, který tehdy probodl duši Tvé přesvaté, přežalostné Matky, smiluj se nade mnou ve všech mých zármutcích a těžkostech tělesných i duševních a buď při mně ve všech zkouškách a zvláště v hodinu mé smrti!

Amen!

 

VII. MODLITBA - JEŽÍŠOVA ŽÍZEŇ

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, nevyčerpatelný zdroji milosrdenství, s hlubokou láskou jsi řekl na Kříži: „Žízním!“ To byla Tvoje žízeň po spáse lidského rodu.

Přemilý Spasiteli, rozpal naše srdce touhou, abychom dychtili po dokonalosti ve všech svých skutcích! Udus v nás zcela tělesnou žádostivost a palčivost světských tužeb!

Amen!

 

VIII. MODLITBA - JEŽÍŠŮV NÁPOJ NA KŘÍŽI

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, slasti srdcí a sladkosti duchů, pro hořkost žluči a octa, které jsi okusil na Kříži z lásky k nám, dej nám milost, abychom důstojně přijímali Tvé přesvaté Tělo a Tvoji předrahocennou Krev za života i v hodinu naší smrti, aby byly lékem a útěchou duším našim!

Amen!

 

IX. MODLITBA - JEŽÍŠŮV STÍSNĚNÝ VÝKŘIK NA KŘÍŽI

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, všemocný Králi, nejvyšší duchovní radosti, vzpomeň na bolesti, které jsi protrpěl, když jsi ponořen do hořkosti blízké smrti, napadán a urážen Židy, hlasitě zvolal, že jsi opuštěný od svého Otce a postěžoval jsi si Mu: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“

Spasiteli můj, vroucně Tě prosím, abys mne pro zásluhy své smrtelné úzkosti nenechal opuštěného v hořkých bolestech mé smrti!

Amen!

 

X. MODLITBA - JEŽÍŠOVY VELIKÉ RÁNY NA KŘÍŽI

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, počátku a poslední cíli všech věcí, životodárná sílo, vzpomeň si, jak jsi se ponořil do bezedné bolesti od paty až po hlavu, a pro zásluhy svých velikých ran mne nauč s upřímnou láskou plnit Tvá přikázání, jejichž cesta je široká a pohodlná pro ty, kteří Tě milují!

Amen!

 

XI. MODLITBA - JEŽÍŠOVY HLUBOKÉ RÁNY NA KŘÍŽI

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, bezedná hlubino milosrdenství, prosím Tě pro zásluhy Tvých ran, které pronikly do dřeně Tvých kostí i do Tvých útrob, vyvleč z hříchu mne hříšníka celého zabředlého do zvráceností a skryj mne před svojí zlobnou tváří, dokud nepomine Tvůj hněv a spravedlivá zloba!

Amen!

 

XII. MODLITBA - JEŽÍŠOVY KRVAVÉ RÁNY NA KŘÍŽI

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, zrcadlo pravdy, pečeti jednoty, pouto lásky, vzpomeň na mnohé rány, kterými jsi byl zraněn od hlavy do paty, celý rozervaný a červený od prolité předrahocenné Krve. O jak veliké jsou bolesti, které jsi z lásky k nám vytrpěl na celém svém nevinném Těle! Dobrý Ježíši, co jsi pro nás ještě mohl učinit a neučinil jsi? Spasiteli předrahý, vroucně Tě prosím, vtiskni svojí předrahocennou Krví všechny svoje Rány do mého srdce, abych v nich neustále četl Tvoje bolesti a Tvoji lásku!

Dej ať si věrně připomínám Tvoje Muka, aby se tak v mé duši obnovoval plod Tvého utrpení a aby se každého dne stále více rozhojňovala moje láska k Tobě, dokud nepřijdu k Tobě, dobrý Spasiteli, který jsi pokladnice všeho dobra a radosti, které Tě prosím, abys mi udělil v životě věčném.

Amen!

 

XIII.MODLITBA

JEŽÍŠOVA SMRTELNÁ TÍSEŇ NA KŘÍŽI

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, lve silný, nesmrtelný a nepřemožitelný Králi, vzpomeň na bolesti, které jsi vytrpěl, když se všechny Tvé síly Srdce i Těla úplně vyčerpaly, pak si sklonil hlavu a řekl jsi: «Dokonáno je!»

Pro zásluhy této Tvé tísně a bolesti, prosím Tě, Pane Ježíši, smiluj se nade mnou v poslední hodinu života mého až moje duše bude stísněná a duch můj rozrušený!

Amen!

 

XIV. MODLITBA - JEŽÍŠOVA SMRT NA KŘÍŽI

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, jednorozený Synu Otce, odlesku a podobo Jeho Bytosti, vzpomeň, jak jsi se krátce a pokorně odevzdal svému Otci, když jsi Mu řekl: "Otče můj, do Tvých rukou odevzdávám svého ducha!" Tělo jsi měl ranami rozedrané, Srdce zlomené, a vydechl jsi naposledy plný milosrdenství k nám, jen abys nás vykoupil.

Králi světců, pro zásluhy své předrahocenné smrti posilni mne a pomoz mi, abych se vzepřel zlému duchu těla a krve, abych zemřel světu a žil jen pro Tebe. Prosím Tě, přijmi v hodině smrti moji duši poutníka a vyhnance, která se vrací k Tobě!

Amen!

 

XV. MODLITBA - JEŽÍŠOVO POSLEDNÍ KRVEPROLITÍ

Otče náš, Zdrávas Maria…

Ježíši, pravý plodný vinný kmeni, vzpomeň si, jak jsi hojně a velkodušně prolil všechnu svoji Krev ze svého svatého Těla jako hrozen v lisu! Po probodení vojákovým kopím vytekla z Tvého probodeného Srdce Krev a Voda tak, že v něm nezůstala jediná kapka. Byl jsi vyzdvižen na Kříž jako kytička myrty. Tvé něžné Tělo uvadlo, šťávy Tvých útrob vyschly. Dřeň Tvých kostí se vysušila.

Pro zásluhy tohoto Tvého přehořkého utrpení a pro Tvoji prolitou předrahocennou Krev, prosím Tě, Dobrý Ježíši, přijmi moji duši až budu ve svém smrtelném boji.

Amen!

 

ZAVĚREČNÁ MODLITBA

Můj dobrý a věrný Ježíši, ukřižovaný Vykupiteli, raň moje srdce, ať kající slzy bolesti jsou mým pokrmem ve dne, v noci! Celého mne obrať k sobě, aby Ti mé srdce bylo věčným příbytkem, aby se Ti mé chování líbilo, a aby Ti závěr mého života byl tak milý, abys mě po mé smrti přijal do nebe, abych Tě navždy slavil se všemi svatými!

Amen!

Modleme se! Pane Bože, který jsi blažené Brigitě skrze svého Syna zjevil nebeská tajemství, dej nám, svým služebníkům, na její zbožnou přímluvu, abychom se radovali při zjevení Tvé věčné slávy! Skrze téhož Krista, Pána našeho!

Amen!

Svatá Brigito, přimlouvej se za nás!

Zdrávas Maria…

+++

Ž I V O T

Konečně motýli jsou podrobeni

Jejich křídla poslušná

Pod vitrínou spočívají

Poslušnost naprostá

Jen zdali je to ctnost

To pochybuji

Klouzavé křivky letu porobeny

Barvy jsou očím podrobeny

A nikdo nespěchá

A nikdo neví

Že ti kdo mají moc

Nejméně poznání

Že den se přiblížil

Už pokročila noc

Vždyť kontrolují zda jejich pokyny se plní

Nevzlétnou nikdy motýli víry

Příkazy probodení

Leda by byli vzkříšeni

Jestli nás pravda osvobodí

Pak poslušnost znamená oživení

A žádná jiná neměla by

Zastavit motýli když

Tančí s barevnou fantazií

Aby byl život ještě více živý

Fantazie či poslušnost ?

Obojí je ctnost

Jen když nad oběma je vyšší cena

J.E.Lopourová

+++

Besední řeči podle Tomáše ze Štítného (39)

Děti: Nestačilo by bývalo pro naši spásu, tatíku, kdyby byl Kristus umřel aspoň lehkou a počestnou smrtí?

Otec: Stačilo by to. Chtěl však svou hojnou milostí ukázat, že přijal všechny hříchy našich otců, a čím je jejich hřích zatěžoval, tím za každou věc něco trpěl. Také chtěl, aby se ti, kdo jsou zvláště vinní, zalekli jeho veliké spravedlnosti, že nic zlého nenechá bez trestu, když vidí jeho tak těžkou smrt. Za Adamovu neposlušnost byl poslušný až k smrti. Šel na smrt, nesl na svých bedrech dřevo své smrti! Když Adam bezděky upadl do smrti, když ji zavinil, ale nemohl z ní, Kristus dobrovolně bez jakékoli viny smrt vytrpěl. I když měl všechnu moc, položil svou duši a opět ji vzal. Člověk zhřešil, když utrhl jablko z dřeva, a Kristus se dal pověsit na dřevě místo toho jablka. Člověk chtěl jako být Bůh a Kristus se dal vláčet na potupnou smrt jako nehodný lotr. Člověk měl zálibu v kráse zakázaného dřeva a jeho požívání a upadl v porušení svého těla po všech stranách a ve všech údech. Když to chtěl Kristus nahradit, vytrpěl těžkou bolest v svém těle po všech stránkách i ve všech údech. Zatímco mezi Adamem a Evou byla nesprávná láska a přílišné potěšení, když si dovolili přestoupit Boží přikázání, byla porušena i jejich mysl, Kristus proti tomu trpěl i v mysli z čisté lásky, neboť měl v Srdci slitování, když viděl svou matku v zármutku a muka těch lotrů, jež s ním byli ukřižováni. - A tak, cokoli Kristus trpěl, nic netrpěl naprázdno, třebaže tomu všemu nemůžeme rozumět. Když za nás trpěl, dal nám a zanechal příklad, že bez utrpení s ním nebudeme kralovat. Přiblížil nám království tak, jak mu je přiblížil jeho Otec. Nedomnívejte se však, že by si sám musil utrpením zasloužit království, ale zasloužil ho nám, kdo budeme jeho. Vzápětí po své smrti vstal Syn Boží z mrtvých, aby vzbudil naději, že také vstaneme, a vstoupil do nebe, kde kraluje, abychom směli totéž očekávat. Poslal apoštolům Ducha svatého a ještě uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce (1 Kor 12,11). Neboť dává různým různé své dary a vše v jednom Duchu svatém: Jednomu dá toto druhému ono. Vida, jak je Bůh milosrdný! Zachránil zbloudilého člověka, ale tak, aby zachovával poslušnost v mnoha věcech, když dříve odmítal být poslušný v maličkosti. Bůh ze svého milosrdenství sice ráčil zachránit člověka, však ze své spravedlnosti mu uložil trest, dokud je na světě, jak na těle, tak na duši. Pokud však poslušně setrváváme v jeho milosti, tak dosáhneme nebeského království, třebaže s námahou, ale s větší chválou, než kdybychom tam byli přišli z ráje bez námahy. Útěchou nám bude i to, že nám Pán Bůh uděluje takovou milost, že jsme vykoupeni Jeho krví a Jeho smrtí. Také budeme mít větší útěchu než andělé, že uzříme Boha tělesným a vnitřním okem v našem lidství, a že přijal naši přirozenost, a ne andělskou do své Osoby. Budeme mít útěchu i v tom, že jsme Boží milostí vyvázli z nebezpečí, v jakém jsme byli na světě, a z mnohé jiného trápení tohoto světa. Amen.

+++

STÍN

Není zlý

To jen strom

Vysvléká svou siluetu přes hlavu

v žáru poledním

Než pozná

Čím víc chce světlo zajmout

Tím více prchá

Z jeho sevření

Tak vystavuje korunu

Lázni záření

A věří jen když stín

Pak i paprsek je přítomen.

J.E.Lopourová

+++

EVANGELIUM PODLE MÉHO GUSTA

VZHŮRU NA VEŘEJNOST!

Často slyšíš o pyšném prohlášení vládce světa: Nebudu sloužit! Ten výrok se mu vkládá do úst docela právem. Proto ho porážím nejúčinnější a vítěznou zbraní, totiž slovy: "Pánu, svému Bohu se klaněj a jen jemu služ!" (Mt 4,10)

Kvůli tomu napřed sestupuji do řeky Jordánu k tomu největšímu, kdo se narodil z ženy, abych jeho rukou přijal výzvu k znovuzrození. Kvůli tomu znovuzrození z vody se lidé vyznávali ze všech svých vědomých vybočení z řádu. Přijal jsem jej, i když jsem neměl, co bych vyznal. Byl to zrod opravdového obrácení, nového života, protože král pouště zároveň dával pokyny, jak si kdo má počínat.

Toto znovuzrození uprostřed vln řeky je víc než pouhé očekávání pozemského blahobytu. Je to uznání říše ducha. Současně je to uznání toho, že jsi ubohý tvor, a že se toužíš vrátit ke svým nejvlastnějším kořenům a být více. Více? A co více? Překročit každý stín své existence, až být naprosto ztotožněn s nejvyšším základem všehomíra. Také proto jsem brodil Jordánem. Můj předchůdce se Mi zdráhá vyhovět. Váhá s Mým uvedením do nového života. Nechápe, že Mě tam má uvést jako každého jiného. Proto ho důrazně žádám. Přicházím obhájit říši našeho společného věčného Otce. Dostavuji se v pravou chvíli, abych podnikl první krok a vyvedl kyvadlo tvého života z mrtvé polohy. Nemohu se už udržet ani chvíli, protože Mě skličuje hluboká lítost nad tím, že v tvém srdci je taková prázdnota, vymykající se z vlády našeho věčného Otce. Přicházím v poslední chvíli. Zdržet se o chvíli, už by se to semeno zhouby v mikrokosmu tvé bytosti šířilo do celého okolí. Přicházím zachytit přesýpací hodiny tvého rozpadu i rozpadu celého světa, abych je uchopil právě na konci času, a jejich obrácením učinil z času pouhý poločas. Hotově platím za škodu, kterou působíš. Proto beru na sebe odpovědnost za všechno tvé vybočení z řádu. Za to se obětuji. Za to obětuji svou čest. Proto přijímám jordánskou koupel, abych vyznal všechnu tvou bídu, kterou si naplno osvojuji. Chci ti dát i příklad. Snad už budeš příště vědět, co máš dělat pro ty, které opravdu miluješ. Základem Mé cesty, cesty říše našeho věčného Otce, je hluboká přeměna, přerod, přetvoření celé duše, odvrácení od scestného bloudění a napřímení se k nejvyššímu. Uchyluješ se od našeho věčného Otce a nakláníš se k sobě a k jiným tvorům. Odkloň se od sebe a napřim se ke Mně!

Zatím se kolem Mého předchůdce se shlukli ti horliví nadšenci, kteří nečekali od tohoto světa žádné štěstí, nýbrž sledovali říši ducha. Proto Mi také tolik jeho příznivců uvěřilo, když jsem jim byl ukázán. Svým ponořením do říčního proudu ti dávám příklad pokory. Dávám ti pokyn, že každá vyšší říše začíná ve tvé duši opravdovou pokornou lítostí, omytím a očištěním. Nemůžeš postavit věž duchovního života, dokud není umyt základ tvého duchovního života. Jestliže se neodkloníš od špatného, nemůžeš se napřímit ke Mně. Nemůže být navázáno tvé spojení se Mnou, dokud se ke Mně neobrátíš a nenasměruješ. Dej Mi příležitost, abych tvé nitro proměnil.

Moje učení není jen nějaká suchá teorie. Toužím po hlubokém obrácení tvého života. Toužím po tvém novém životě. Je to život, kde cílem jsi nejen ty jako člověk, nejen ty jako tvor. Vedu tě k jedině k našemu společnému věčnému Otci. Náš věčný Otec je je cílem a středem všehomíra. Dokud neumožníš, abych v tobě vládl s naším věčným Otcem v jednotě ducha naší svrchované lásky, dotud nepočítej s nějakým duchovním životem!

Proto musím na začátku svého veřejného působení napřed vkročit do jedné řeky. Jinak bych ti nemohl nijak prospět. Dříve než vůbec začínám šířit svou říši, abych ti ukázal, kde je také pro tebe začátek tvé cesty k dokonalosti. Bez očistné lázně se to neobejde. Jenže jde o dokonalé očištění, aby sis byl dobře vědom, co tě ode Mě odvádí. To musíš dobře znát. Musíš poznat sebe sama. Především se musíš dopracovat k tomu, abys uznal všechny překážky svého duchovního rozvoje. Druhá podmínka je, aby ses rozhodně postavil proti těmto překážkám a těžkostem. Bez tohoto nepříjemného a nepohodlného sestoupení do vody, která studí nejen tělo, ale především duši, není očištění. Přál bych ti, aby to byl pro tebe jednorázový proces jako u Mě, ale tobě se to ne a ne podařit. Dávám ti příležitost, aby ses jedním jediným usmířením se Mnou a s naším věčným Otcem, navěky odpoutal ode všech svých závislostí na náhražkách. Přesto ti zůstávají náklonnosti a zlozvyky, které jsou nepoddajné jako železná košile. Zbavíš se jich vytrvalým a houževnatým přemáháním.

Odklonit se a odvrátit se od scestného bloudění znamená především celou svou vůli si zošklivit scestnost. To však je zatím jen první poločas tohoto utkání. Současně s tím musíš dennodenně přemáhat tyto překážky. Teprve po nějaké době bude toto obracení dovršeno úplným obrácením. Až se ti podaří vyrovnat táhnutí do strany ve směru scestného zlozvyku opačným příznivým působením ctnosti. Jinak rozhodnutí tvé vůle, i kdyby bylo sebeupřímnější, neodolá náporu strašných podnětů z okolí a vlivu dotírání poruchy tvé přirozenosti

"Pánu, svému Bohu se klaněj a jen jemu služ!" To si vzala za heslo svatá Jana z Arcu. Máš sloužit jedině a pouze našemu věčnému Otci. To ukazuje další Můj krok, který následuje hned po vystoupení z řeky Jordánu. Čemu se klaníš? Uprostřed pouště všedních dnů a suchopáru tvé bytosti stojíš na křižovatce. Vládce světa na ní buduje tři skvělé cesty, kudy uniknout úmorné všednosti a neméně protivně doléhajícímu hlasu tvého nitra.

Myslel sis, že si kdovíjak pomůžeš pokřikem o svých e lidských právech a pronášením vzletných slov o své důstojnosti člověka, ale zapomněl jsi na Mně. Zapomněl jsi na našeho věčného Otce. Sledoval jsi jenom svou velikost a své uplatnění. Jenže když nesloužíš Mě, tak sloužíš Mému odpůrci. Myslel sis, že si posloužíš uprostřed širokých mas a šedivých vlnících se zástupů. Jenže ve skutečnosti posloužíš hlavně mocnářům světa, abys rozšířil oblast jejich mocenské působnosti. Vládce světa buduje sféru svého vlivu jako velmoc odboje proti našemu věčnému Otci.

Vládce světa pracuje důmyslnou reklamou. Jeho reklama je dílem průbojná a dravá, dílem vtíravá svou přihlouplostí. Nevynalézá nic nového. Jenom odpovídá na tvou trojí slabost. Ta vyplývá z žádosti tvého těla, dále z žádosti tvých očí a konečně ze samolibé pýchy tvého života. Když jde o žádost tvých očí, tak ti vládce světa přehrává před očima skvělou a rozmanitou nabídku, která tě údajně nebude nudit, a navíc ti dá moc nad celým světěm. Jde-li o žádost tvého těla, tak ti světská vláda převádí úchvatný sortiment věcí a služeb, aby tě odvedla od tvého duchovního poslání. Odpověz na ni otevřeným srdcem, a budeš se starat jenom o hmotné věci. Když jde o pýchu tvého života, nabízí se ti skvělé příležitosti k uplatnění, abys mohl konat divy na odiv, pro to, abys okusil své moci, abys lidem předvedl svou velikost nějakou nápadnou hračkou či hříčkou, zkrátka bezúčelným divem. Jak rád bych ti předvedl příklad pokory a uvážlivého počínání. Vím, jak by tě vyděsilo každé přiblížení se nějakého mimozemšťana v neurčeném létajícím předmětu. Ani by ti to nepřišlo jako smysluplná nabídka, spíš jako ohrožení. Vím, že jsou podněty, které tě dovedou obzvláště zmást. Jako podněty k tomu, aby ses okázale a směšně vyvýšil, což příjemně hoví tvé ješitnosti nebo i pýše. Znám i nabídky k tomu, abys dal gurmánsky a požívačnicky pochutnat svému tělu, že si bude myslet, že je v sedmém nebi. Takové nabídky celé týdny obchvacovaly svatou Kateřinu Sienskou lákavými obrazy a jen tak-tak že jim nepodlehla.

Náš věčný Otec tě vybavuje svobodnou vůlí. Máš se svobodně rozhodnout pro to nejlepší. Tak to bylo míněno od počátku lidstva. V každém okamžiku stojíš na křižovatce. Máš osvědčit svou lásku k tomu nejlepšímu tím, že se rozhodneš pro něho proti nejsilnějšímu lákadlu, jaké existuje, a nabízí ti zaručenou a osvědčenou cestu k bohorovnosti. Dávno před tebou byli postaveni na tuto křižovatku rozhodnutí dokonalejší tvorové, než jsi ty. Někteří zklamali a vyrazili senzační cestou vlastní zkázy.

Já i náš věčný Otec chceme od tebe lásku. Kdyby to však měla být náklonnost ze strachu nebo z donucení, tak si ji nech! Vezmi rozum do hrsti! Srovnej si, kdo jsem já a náš věčný Otec na jedné straně, a kdo jsi ty a ostatní tvorové na straně druhé! Potom se znalostí věci se správně rozhoduj! A podle správného rozhodnutí se skloň před věčným Otcem všehomíra, který je ti tak důvěrně blízký jako sourozenec a současně Otec, a svěř se docela a bezvýhradně jenom jemu.

Obnovuji a zdokonaluji všeho, čeho se dotknu. Ve všem ti zjednám pomoc a vyšší nadání i pro tvé obdobné situace. Když se vystavuji zkoušce od vládce světa, dělám to proto, abych ti svou pokorou, kterou to podstupuji, zasloužil sílu a vyšší nadání pro pokořující, skličující a těžké chvíle podobných zkoušek.

Přijmi Moje odpovědi vládci světa za bezpečné vodítko pro chvíle životních zkoušek! Osvoj si Moje odpovědi tomu mocipánu světa jako ukazatel svého názoru, postoje a chování vůči tvorům, aby ti nebyly kamenem úrazu!

"Ne samým chlebem je živ člověk." Je něco víc než tělo. Zůstáváš ve světě a nebylo by důstojné ani tebe a mojí dobroty, kdyby ses omezil na dary světa a nerozběhl se s jejich pomocí ke Mně a k našemu věčnému Otci. Svěřuji ti všechno proto, abys skrze to přišel ke Mně. Dávám ti to, abys v tom a skrze to stvoření poznal, jak teprve dobrý jsem sám o sobě. Tvá duše nežije tím rozsáhlým sortimentem nabídky světa, protože to vše slouží tvému vyššímu životu. Vyšší a hlubší život spočívá v něčem krásnějším a vznešenějším, než ti dovede poskytnout nabídka světa.

Vkládám tvůj vlastní život do tvé nejvyšší schopnosti. Této nejvyšší schopnosti dávám největší předmět, totiž sebe sama. Jsi na tahu! Neváhej! Vykroč pravou nohou do života a žij duchem a syť svého ducha ze mě! Naplňuj svého ducha Mým slovem a tajemstvím! Pojď za mnou! Povznesu tě k této nádheře. Nedej se pošlapat oslími kopyty tělesnosti, která ochuzuje, protože je jenom zlomkem celé tvé bytosti! Kdo propadá tělesnosti v jakékoli podobě, je člověk nesmírně ubohý. To tělesné se dosáhne a vychutná několika doušky a duše přitom zůstává žalostně žíznivá.

Avšak ani dary okolního prostředí, ať už je to moc, uznání nebo náklonnost lidí, ať je to třeba panství celého světa, nic z toho nemůže naplnit tvou duši. Když tomu někdo propadne, je tak nešťastný jako ten, kdo propadá tělu. Je o to nešťastnější, že jeho modla je nesmírně proměnlivá, nespolehlivá, nevypočitatelná a vrtošivá. Všechno by tě pak jenom rozptylovalo a odvádělo od hlubin tvé duše, a hlavně od středu tvé duše, od našeho věčného Otce.

Mezi všemi zkouškami je nejtěžší ta, které se týká tvého sobectví, narcismu, pýchy. Jak tohle může být zaslepené a dětinské, když odmítá vidět své meze a hranice! Dosáhl bys pravého opaku, protože pyšným se vzdaluji a nechávám je napospas jejich hroznému pádu.

Nemohu jim pomoci, když se zalykají ve své bídě, kterou by rádi přehlušili svou žízní po velikosti.

Ať sloužíš čemukoli mimo našeho věčného Otce, budeš nešťastný. Nepřinese ti to štěstí, ať je to tvé tělo nebo to, co tě obklopuje anebo pýcha ducha, který by rád vyrostl nad svou prostřednost a lidskou omezenost. Tato zkouška k tobě stále naléhavěji přibližuje. Může ti být jenom ke cti, že se smíš svobodně rozhodnout mezi naším věčným Otcem a sebou samým, který stojíš v čele tvorstva. To je celé vyústění údolí tvého rozhodnutí. Obnova tvé vnitřní rovnováhy cestou vyvažování jednostranných sklonů a zdokonalení této obnovené přirozené harmonie naštěpováním ušlechtilejšího života, jaký prožívám s naším věčným Otcem. Tak se zaplní propast, kterou jsem vyhloubil ve tvé duši. Copak si myslíš, že jsem ji vyhloubil tak propastně proto, aby ti scházela pravá radost a nepomíjivé štěstí? Na Mém příkladu můžeš vidět, co tě čeká jako člověka, který se smí svobodně rozhodovat, a co tě teprve čeká jako Mého sourozence a věrné dítě našeho věčného Otce, které prochází suchopárem všedního dne jako cestou svého zápasu o ten nejvyšší základ tebe a celého světa. Jakmile se svobodně rozhodneš otevřít se mu, buď připraven na to, že se o tebe začne zajímat vládce světa víc, než o kohokoli jiného. Začne ti líčit vše, co ztrácíš, když mu nesloužíš. "Pánu, svému Bohu se klaněj a jen jemu služ!" Nic jiného za to nestojí. Když se Mnou vykročíš suchopárem všedního dne, připrav se na zatěžkávající zkoušky. Bez jejich zdolání svůj život neproměníš a učiníš Mě bezmocným k tomu, abych ti mohl účinně pomáhat. frT

+++

BŮŽCI

Přestat být tyranem

To znamená

Osvobodit matku

Osvobodit otce

Vyprostit manžela i syna

Z doufání

Že budou bohy

A když ne bohy pak aspoň těmi

Kdo vrátí domnělé své dluhy

Z falešný vkladů a nadějí

Oběti přinesené

Na oltář ega

Ne vlastnit a vlastněn být

Jenom se darovat a odumřít

I nejživější květina

Nejprve do hlíny je pohřbena

Kdo na úsvitě vzkřísí ji?

To není půda slunce ani déšť

Žádná zvenku síla

Hrobku neotvírá

Láska probodená

Jenž v jejím nitru dřímá

Je pravý zahradník

Eva Lopourová

+++

BRNĚNSKÁ AKADEMIE DUCH.ŽIVOTA CTIH. PATRIKA KUŽELY, KŘESŤANSKÉHO MUČEDNÍKA Z OSVĚTIMI

MÍSTO KOTRMELCŮ PONENÁHLÉ PŘIBLIŽOVÁNÍ


 

Každé tvoje úsilí o dosažení nějakého nadlidství či prostě zlepšení úrovně tvého lidství, které bys podnikal beze Mne ryze přirozenými prostředky, se zvrhá v něco nepřirozeného, prostě ve zvrhlost namířenou proti Mně a proti každému člověku, včetně tebe. Beze Mne se můžeš stavět třeba na hlavu a dělat kotrmelce, a přece nedokážeš překročit svůj stín. Ačkoli je propastný rozdíl mezi Mým životem nebeským a tvým pozemským, přesto tě v jeho překonávání v mystickém životě nevedu žádnými skoky, ale ponenáhlým přibližováním, tvým postupným povznášením. Uděluji ti milost, to je zdarma dané nadání k vyššímu, totiž nadpřirozenému životu. Když začneš prožívat tuto milost, tak začneš postupně spojovat svůj život na zemi se životem slávy v nebi. (Sv.Tomáš,STh,2,II,24, 3k2). S ohledem na to, že jsi svým tělem přirozeně zasazen do přírody, kde se neděje nic revolučními skoky, nýbrž všechno probíhá ponenáhlu, obdobně vedu i tvůj mystický život z Mé milosti postupně, bez jakýchkoli náhlých zvratů.

Milostí se stáváš spřízněným se Mnou a nabýváš účasti nejenom na Mé nadpřirozenosti, nýbrž také na Mém životě. Kdybys neměl tělo jako anděl, rázem by ses přimknul ke Mně. I jako Moje dítě máš stále tělo, závislé na přirozeném světě, takže potřebuješ teplo, světlo, vodu a vzduch. Moje milost a pak vlité ctnosti a dary Mého Ducha povznášejí tvou duši a její schopnosti. Tvoje omilostněná duše přetváří tvoje tělo. Už samotné ctnosti ti dávají hodně práce kvůli pohodlnosti a nepoddajnosti tvého těla. A co teprve vliv darů Mého Ducha, promítající se přes tvou duši do tvého těla! To se pak u tebe projevují blahoslavenství, ve kterých máš hrdinsky milovat i své nepřátele a máš chválit ty, kdo tě kvůli Mně pronásledují. Dokážeš to naráz, jednorázovým skokem?

Moje milost chce žít ve tvé duši. Tak ti ukazuje svatá Terezie, jak jsem přítomný ve tvé duši a jak chci nejprve od tvé duše, aby se pozvedla svým úsilím, ovšem vedená Mou milostí, nad pozemské věci. Dobře víš, že tvoje duše zprvu rozjímá o svatých zjevených pravdách s pomocí nějaké knihy, aby se do nich ponořila, aby si je osvojila jako svou světonázorovou výbavu. Z toho pak přebudovává žebříček tvého hodnocení. Teprve pak pod vedením povznášející lásky začne krok za krokem vystupovat ke Mně - velkému a dobrému. Tato práce stále ještě pozemská se pomalu zjednodušuje. Tvoje duše už nepotřebuje tolik o Mých pravdách přemítat. Stále více se obejde bez knih. Dovede se sama zapálit a rozlétnout čím dále tím více a vroucněji ke Mně. Tak se toto rozjímání stane vnitřní modlitbou, kdy tvoje duše hoří láskou ke Mně. Tu se duše vlastním přičiněním ztišuje, vlastním přičiněním dosahuje usebranosti, která je už bezprostřední přípravou k přijetí milosti nazírání, protože čisté nazírání je prostě Moje milost.

Přitom jí otevírám onen živý pramen, o kterém vypravuji jako tvůj bratrský Spasitel Samaritánce. Takto vybízím právě tebe uprostřed mnohých: Připodobni se Mi jako tvému nebeskému Otci. Pokud je tvoje duše věrná a pokorná k Mému volání, tak se ti dostane této milosti, která znamená důvěrné, nadpřirozené rozšíření spojení se Mnou, a toto rozšířené spojení má nyní docela nové projevy.

Tento nadpřirozený zvláštní stav je určen vlitým nadpřirozeným sladkým poznáním. Přitom jde jednak o vlité poznání, jednak o vlitou lásku. U někoho v tomto stavu převládá jasnozřivá láska jako u sv.Františka, u jiných, jako třeba u sv.Dominika převládá zase osvícené poznání.

V tomto stavu se tvoje duše nemusí už namáhavě sama teprve pouštět do přemítání a rozjímání, sama se rozněcovat k lásce a namáhavě se usebírat, protože nyní působím sám tajemně v duši. Dávám tvé duši vnitřní nadpřirozenou usebranost, kterou sám zapaluji láskou a dávám jí v jasnozřivé lásce poznat Mou velikost, dobrotu a Moje tajemství. Je to ovšem teprve začátek onoho čistého nazírání, nazývaného vlité. Nazýváš je nazíráním na rozdíl od rozjímání. Tvoje duše už netěká, nehledá, nepřemítá, nesrovnává, nýbrž prostě patří. Čistým nazíráním patří na Moje vlastnosti a celou svou horoucností Mne objímá.

Na tobě je pouze to, aby ses řádně připravil na tuto usebranost a k tomuto nadpřirozenému Mému zasažení, ale nabýt ji a zmocnit se jí vlastními silami nedokážeš.

V čistém nazírání poučuji tvou duši sám, a to bezeslovným a bezobrazným způsobem. Tvůj rozum, běžně používající diskurzívní postup, přemítavý, zůstává stát na hranici svých přirozených možností nad přesažností Mých pravd, které nyní dokonale odhaluji tvé duši. Moje nadpřirozené pravdy jsou rozumné, ale přesahují možnosti tvého přirozeného rozumu. Zatímco nižší část tvého rozumu, používající srovnávání a usuzování, jako když postupuješ euklidovsky – jestliže A = B, a B = C, tak C = A, zastavuje nyní svou působnost, rozum se uplatňuje svou vyšší částí, kdy postupuje docela jinak než euklidovsky, kdy ti odhaluje, že se rovnoběžky v nekonečnu zakřivují a setkávají se, načež představivost shledává něco tak nenázorného jako když moderní fyzikové představují Minkowského prostor.  Fyziky nikdo neobviňuje z nějaké schizofrenie, ale o tebe, kdo postupuješ takto duchovně, se kdejaký přeučený psychiatr otírá svými řečmi o chorobnosti tvého smýšlení. Tvoje duše se rozmáchne ke Mně, zakouší nesmírnou něhu vůči Mně a podle toho poznává, kdo jsem, který právě působím ve tvé duši a poučuji ji. Sám se prostřednictvím tvého anděla strážného přičiním, aby ses nerozplýval v žádné čtvrté dimenzi, ani tě neohrožovala žádná schizofrenie. Neboj se, včas tě uvedu do reality všedních dnů, takže budeš moci svědčit o Mém království,

Svatá Terezie dosvědčuje, že tvoje duše v tomto okamžiku a stavu ani přesně neví, jak se do ní dostává Moje oblažující láska. Tato láska je ovocem milosti působící ve tvé duši (Sv.Tomáš,STh,1,II, 111, 2). Tato láska tě povznáší tak, že ovládáš celý pomíjivý smyslům dostupný svět, ale podle toho, co nyní zakoušíš, se ho velkodušně a s radostnou odhodlaností dokážeš zříci, jako by to bylo nic.

To jsou základy tvého mystického života. Je to tajemné poznání a vlitá láska. Jimi se uvádí do chodu tvoje víra, láska a naděje pod zvláštním vedením darů Mého Ducha.

Svatý Jan od Kříže vydává stejné svědectví, že nazírání je poznání, vědění lásky, vlité poznání a milostné poznání o Mně. Je to však poznání tajemné, které se nedá vyjádřit pojmy ryze přirozeného euklidovského myšlení, a proto je nemůžeš snadno vyslovit pojmy toho rozumu, nýbrž výrazy mystické teologie. B.

+++

 

 

 

TOPlist